'r':il:.

:li.1:l::.

Sola Scriptura - Jedind PismoSolus Christus - Jedind Kristus

SoIo Grotio - Jedind MilostiSola Fide - Jedind Virou

Soli Deo Glorio - Jedind Bohu Sldoa

A KDO JE MUJ BLIZNi?Slova ,,Miluj bliZniho sv6ho jako

sebe sam6ho" zne v na5i z6padni Zido-kiest'ansk6 civil izaci snad kaZd17. Pro-b lem je v tom, Ze se jen mdlokdo po-zaslavi nad jejich rnj'znamem Je zaji-mav6, Ze jakmile se nad t6mito slavn!-mi slovy zastavime, prvni ot6zka, kte-rou si poloZime, je stejn6, jakou JeZi-Sovi poloZil kdysi onen Zidovsky z6ko-nik -A kdo je mt j b l iZni? Co mi na tompiipad6 zlimavl, je fakt, Ze se spi5ehned neptdme - A co znamend - Miluj?Jako by i v n6s bylo ndco z onb z1ko-nick6 touhy po sebeospravedln6ni, jakobychom si i my cht6li najit nejake alibi,jeZ by n6m umoZnilo ,,odfajfkovat" sitoto BoZi piiklzi:.ni bez vlirazndj5ihootiesu v na5em Zivote... Ve 3. revido-van6m zn6ni NBK zni takto:c A hle, jeden znalec Zdkona vstal a

chtdl ho vyzkouSet: ,,Mistie, co m6mddlat, abych se sfa/ dddicem vdin6-ho Zivota?" JeiiS mu iekl: ,,Co jepsdno v Zdkone? Jak to tam iteS?"On odpovdd5l: ,fliluj Hospodina,sv6ho Boha, celym svym srdcem,celou svou du1i, ze v1i sv6 sily acelou svou mysli, a sv6ho bliZnlhojako sdm sebe." ,,Sprdvnd jsi odpo-vdddl," fekl mu JeZi1. ,,Ddlej to abudeS Zit." On se ale chtdl ndjakospravedlnit, a tak se JeZi5e zeptal:,,A kdo je mrtj bfiZni?" JeZiS muodpovdddl: ,,Jeden ilov1k byl nacestd z Jeruzal1ma do Jericha pie-paden lupi1i. Obrali ho, zbili, necha-

OBSAHKdo je mrij bliini? I

Misie nebo dialog? 2

Kristus kamenem firazu 5

NiimEstek Kristriv 13

Zamy5leni o jednotd 14

Proi kiestanstvi? 14

BoZstvi P6na

Jeliie Krista

Evropsk6 hodnoty?

Zrada zvdElanct

Isliim

Tii domy

N6vrat hodnot

Proi KS?

Finanini podpora stiitu?

Proi jsem nepodepsal

Piehled

1 5

222629

34374043

48

kontroverznich mist 50

Luther o m5i 51

Ohlasy iteniiiti 53

Napsali jste nim 55

Velk9 piibdh 58

http : / / w w w. ref orm ac e. cz nebo http : / /www.hcjb. cz

*1:'.

li ho tam ležet polomrtvého a odeš-li. Náhodou tudy šel jeden kněz;když ho uviděl, obloukem se muvyhnul. Podobně to bylo s levitou,který se tam objevil; když ho uvi-děl, obloukem se mu vyhnul. Potomk němu přišel jeden Samaritán,který tudy cestoval; když ho uviděl,byl pohnut soucitem. Přistoupil,ovázal mu rány a polil je olejem avínem. Naložil ho na svého mezka,dovezl do hostince a postaral seo něj. Když druhý den odcházel,vytáhl dva denáry a dal je hostin-skému se slovy: ,Postarej se o něj,a cokoli bys vynaložil navíc, to tizaplatím, až se vrátím.' Co myslíš –kdo z těch tří byl tomu přepadené-mu bližním?“ „Ten, který mu proká-zal milosrdenství,“ odpověděl zna-lec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“řekl mu Ježíš. (Lk 10:25-37)

Ježíš neodpovídá abstraktním pouka-zem na nějaké lingvistické či teologickéargumenty. Místo toho (po rabínskémzpůsobu) vypráví příběh s překvapivoupointou. Onen zkrvavený člověk bylrituálně nečistý – není divu, že se mukněz a levita vyhnuli. A co teprve Sa-maritán, ten už mu vůbec nepomůže, jeto přece napůl pohanský „pes“, kterýse Židem nemá nic společného… Jen-že ouha! Ježíš právě tohoto etnickéhoa náboženského cizince v nečekanémobratu příběhu představuje jako proto-typ bližního!

Dnešním ekvivalentem Samaritánaby mohl být dejme tomu sudetoněmec-ký jehovista (lesbická katolička, evan-gelický alkoholik, jihočeský buddhistaatd. atd. …), tedy člověk, který je blíz-ko nás, ale není „náš“. Často je námtakový člověk víc „cizí“, než nějakýKřovák či Eskymák. S nimi totiž nemá-me žádné „třecí plochy“ – na rozdíltřeba od zmíněných jehovistů, homose-xuálů a dalších lidí v našem okolí, odnichž se tak či onak distancujeme.

Po vyprávění příběhu Ježíš necházákoníka, aby sám stanovil definicibližního. Správně odpověděl, že je to

„ten, kdo prokázal milosrdenství“ – ten,kdo vidí druhého člověka nikoli jako„cizího“ (ačkoli byl k tomu legitimněoprávněn), ale právě jako „bližního“.Zajímavé je, jak to Ježíš otočil. Pouhouteoretickou otázku Kdo je bližní? převe-dl na záležitost velmi osobní. Příběhodpovídá na původní otázku, ale Ježíšjde dál a obrací otázku na výzvu: Jed-nej také tak! Chovej se k lidem jakobližní. Jako třeba ten milosrdný jehovis-ta (homosexuál, alkoholik…), ne jakozákonický a pravověrný, ale slepý atvrdý kněz či levita (dnešní ekvivalentysi dosaďme sami)…

Hlupák je přesvědčen, že jdesprávně, kdo je moudrý, si necháporadit. Přísloví 12:15 (NBK)– Alexandr Flek –

Misie, kterou přikázal Ježíš Kristussvým apoštolům a následovníkům, jenést jeho evangelium všem národůmsvěta. Je to základní poslání křesťan-ské církve i každého jednotlivého křes-ťana. V poslední době se setkávámeu některých křesťanských církevníchvůdců s vědomým úsilím nahradit misij-ní poslání církve mezináboženskýmdialogem. Důvodem k tomuto úsilí jejejich přesvědčení, že plnit Kristův mi-sijní příkaz není potřebné, protože vše-chna náboženství jsou cestami k Bohua dovedou člověka k Bohu i bez Kristo-va evangelia. Tito křesťané zřejměnevěří, že Ježíš Kristus je jediným Spa-sitelem a jedinou cestou k Bohu; pře-stali brát vážně jeho učení.

Skuteční křesťané jsou Kristovci,tedy lidé, kteří berou Ježíše Krista, jehoučení i jeho odkaz smrtelně vážně.Před svým odchodem řekl Ježíš svýmnásledovníkům:

Je mi dána veškerá moc na nebi ina zemi. Jděte ke všem národům azískávejte mi učedníky, křtěte je vejméno Otce i Syna i Ducha svatého

a učte je, aby zachovávali všecko,co jsem vám přikázal. A hle, já jsems vámi po všecky dny až do skoná-ní tohoto věku. (Mt 28,19-20)

Lukáš zaznamenal jinou část rozhovoruJežíše s učedníky:

Řekl jim: „Není vaše věc znát čas alhůtu, kterou si Otec ponechal vesvé moci. Ale dostanete sílu Duchasvatého, který na vás sestoupí, abudete mi svědky v Jeruzalémě av celém Judsku, Samařsku a až nasám konec země.“ (Sk 1,7-8)

Plnění Ježíšova příkazu – vydávánísvědectví o Ježíši a získávání učedníkůJežíšovi ze všech národů – je misijnímposláním křesťanů. Proč mají křesťanéplnit tento Kristův odkaz? Odpovídánám velmi jasně apoštol Petr:

Ježíš je ten kámen, který jste vystavitelé odmítli, ale on se stal ka-menem úhelným. V nikom jinémnení spásy. Není pod nebem jinéhojména, zjeveného lidem, jímž by-chom mohli být spaseni.(Sk 4,11-12)

Apoštol Petr zde potvrzuje to, co JežíšKristus také velmi jasně a jednoznačněprohlásil:

Já jsem ta cesta, pravda i život.Nikdo nepřichází k Otci než skrzemne. (J 14,6)

Co to znamená v praxi, to vysvětlujeapoštol Pavel:

Vyznáš-li svými ústy Ježíše jakoPána a uvěříš-li ve svém srdci, žeho Bůh vzkřísil z mrtvých, budešspasen. Srdcem věříme k spravedl-nosti a ústy vyznáváme k spasení.(Ř 10,9-10)

Aby lidé mohli srdcem uvěřit a ústyJežíše vyznávat jako svého Pána, mu-sejí se o něm dozvědět, musejí poznatjeho život, jeho oběť na kříži i vzkříšenía také jeho učení. Aby mohli Ježíšepoznat, musí jim někdo zvěst o Ježíšipřinést. Proto ap. Pavel klade otázku:

Jak mohou vzývat toho, v něhožneuvěřili? A jak mohou uvěřit v to-ho, o kom neslyšeli? A jak mohouuslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho

zvěstoval? A jak mohou zvěstovat,nejsou-li posláni? (Ř 10,14-15)

Proto Pán Ježíš Kristus dává jasnýpříkaz svým následovníkům – tedykřesťanům:

Jděte do celého světa a kažteevangelium všemu stvoření.(Mk 16,15)

Zvěstování evangelia všem národůmvšak naráží na překážky a často naveliký odpor:

Nenávidí-li vás svět, vězte, že měnenáviděl dříve než vás. Protoženejste ze světa, ale já jsem vás zesvěta vyvolil, proto vás svět nenávi-dí. Jestliže pronásledovali mne, ivás budou pronásledovat – jestližemé slovo zachovali, i vaše zacho-vají. (Jan 15:18-20)

Tato prorocká Ježíšova slova se napl-ňovala v době apoštolské, v průběhucelých křesťanských dějin a naplňují sei dnes. V časopise Český bratr 83/2007je na straně 7 napsáno:

Tisíce křesťanů na celém světě jsoupro víru za mřížemi. Zvlášť tvrdějsou křesťané pronásledováni v Čí-ně, Severní Koreji a Eritreji … Podleodhadu je téměř 230 milionů křes-ťanů kvůli své víře pronásledováno.Zvláště o křesťanských svátcích taj-ná policie tvrdě útočí v zemích jakoje Čína, Saudská Arábie a Irán protikřesťanské menšině.

Stále platí slova apoštola Pavla:Slovo o kříži je bláznovstvím těm,kdo jsou na cestě k záhubě. Nám,kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.(1K 1,18)

I když mnozí považovali apoštola Pavlaza blázna, přesto jasně vyznával a pro-hlašoval:

Rozhodl jsem se totiž, že mezi váminebudu znát nic, než Ježíše Krista,a to Krista ukřižovaného. (1K 2,2)

Podobných „bláznů pro Krista“, jakýmibyli apoštolové a mnozí křesťané v dě-jinách, je i dnes mnoho. Díky nim je uždnes evangelium Kristovo přeloženo do2403 jazyků a do dalších 1941 jazykůje v současné době překládáno.

My, kteří jsme křesťany – Kristovci,a vůbec nám nevadí, že jsme klasifiko-váni jako „blázni pro Krista“, chceme seaktivně podílet na plnění misijního pří-kazu Ježíše Krista a chceme osobněnést evangelium všem, kteří kolem násžijí. Chceme se také podílet modlitbamii finančně na nesení evangelia těm, kdodosud Krista vůbec neznají. Považuje-me naplňování Kristova misijního příka-zu za své hlavní životní poslání.

Křesťané, kteří neberou vážně Kris-tův misijní příkaz, mluví dnes o mezi-náboženském dialogu. Asi si myslí,že tento svět nezachrání Ježíš a jehoevangelium, ale jejich lidská chytrost aúsilí o vzájemné porozumění – tedymezináboženský dialog. Nechtějí býtklasifikováni jako „blázni pro Krista“,nechtějí snášet pro Krista pohrdání anenávist. Chtějí tento svět měnit svoulidskou vzdělaností a svým lidskýmúsilím. Zřejmě si myslí, že když přesta-nou zvěstovat Kristovo evangelium azačnou hovořit o společném uctíváníbožstev a o mravních důrazech, kterévšechna náboženství spojují, že semezi vyznavači různých náboženstvívytvoří důvěra a harmonické spolužití.

Kardinál státní sekretář TarcisioBertone promluvil 11.10. 2006 v Říměk reportérům u příležitosti zahájeníakademického roku na římské Salesi-ánské univerzitě. Mimo jiné řekl, že

… dialog, zvláště s islámem, námpomáhá představit Boha jako orien-tační bod lidského života.

Petr Vaďura ve svém internetovémčlánku před časem napsal:

Jsem křesťanem více než deset let.Neuvědomuji si, že bych byl běhemté doby nějak obohacen jiným ná-boženstvím, a to jsem studovalšintoizmus, islám, hinduizmus a sa-mozřejmě židovství. Religionistikaje pro mne zajímavý vědní obor, alemůj vztah s Kristem je něčím, co sejí vzpírá. U všech těch náboženství,co jen na světě jsou, chybí přece topodstatné – víra v Krista, který ze-mřel za naše hříchy, vstal z mrtvých

a jako živý Bůh a Pán nabízí věčnýživot každému, kdo v něho uvěří.Jsem stále přesvědčen, že on je toujedinou cestou k Bohu. Ve srovnánís ním se stává jakákoli náboženskápraktika či důraz naprosto bezpřed-mětným. A Krista má pouze křes-ťanství. … V období Starého zákona zde bylataké celá řada kultů. Jak se k nimměli Izraelité stavět? Měli se oddělita dokonce v některých případechbyli i nástroji Božího soudu nadnositeli těchto kultů. Nikdo z Božíchmužů nevedl např. s Baalovýmiknězi dialog. Výjimkou byl Eliáš,ovšem jeho dialog usvědčil baaliz-mus z falešnosti. Jak se Bůh stavělk egyptským božstvům, Ištar, Tam-muzovi či uctívání Molocha? To jeřečnická otázka: všechny tyto kultybyly jednoznačně odmítnuty jakobludné a protibožské. Co se od tédoby změnilo? Jaký kvalitativní roz-díl je mezi starověkými kulty a sou-časnými náboženstvími? Domní-vám se, že z hlediska Božího hod-nocení těchto kultů a náboženstvížádný.

Lidé, kteří propagují mezináboženskýdialog, si asi neuvědomují dvě skuteč-nosti. První a nejdůležitější, že upuštěníod Ježíšova misijního příkazu a nahra-zení misie mezináboženským dialogemje vlastně zradou Ježíše Krista. Druhásmutná skutečnost, že tito zastánci apropagátoři mezináboženského dialogupřipravují půdu pro vládu antikrista natéto zemi. Podle Zjevení 13 bude nanaší zemi uskutečněna trojí globaliza-ce: politická, ekonomická a nábožen-ská. Ano, všechna náboženství sespojí, aby uctívala jednoho člověkajako boha. Ve Zjevení 13,7-8 čteme:

Šelma dostala moc nad každýmkmenem, národem, jazykem i ra-sou; budou před ní klekat všichniobyvatelé země, jejichž jménanejsou od stvoření světa zapsánav knize života, v knize toho zabité-ho Beránka. (Zj 13,7-8)

A Pavel píše:Žádným způsobem se nedejte odnikoho oklamat, protože [den Páně]nenastane, dokud nedojde kevzpouře proti Bohu a neobjeví sečlověk nepravosti, Syn zatracení.Ten se postaví na odpor a povýšíse nad všecko, co má jméno Božínebo čemu se vzdává božská poc-ta. Dokonce usedne v chrámu Bo-žím [v církvi – pozn. ZODu] a bude sevydávat za Boha … Ten zlý přijdev moci satanově, bude konat kdeja-ký mocný čin, klamná znamení azázraky a všemožnou nepravostíbude svádět ty, kdo jdou k záhubě,neboť nepřijali a nemilovali pravdu,která by je zachránila.(2Te 3-4, 9-10)

Mezináboženský dialog je cestou k ná-boženské globalizaci světa, tedy přípra-vou pro vládu antikrista. Pro Kristovysvědky je samozřejmostí, že mluvís každým člověkem s úctou, že s kaž-dým člověkem vedou uctivý a čestnýrozhovor, že se i na vyznavače jinýchnáboženství dívají s láskou, jako nabytosti Bohem milované. Vědí však, žemají Kristem svěřené poslání – néstjeho evangelium všem lidem, tedy ivšem vyznavačům jiných náboženství.V žádném případě však není možné,aby od misijního poslání upustili a na-hradili ho mezináboženským dialogem.

– Stanislav Kaczmarczyk –

Úvod:Tato úvaha vychází ze zamyšlení,

které jsem přednesl v rámci přednáš-kového cyklu „Rozum a víra“ v dubnu2007, které pořádalo „Občanské sdru-žení Den“ v Brně.

Již několik desetiletí se mnozí křes-ťané snaží evangelizovat rozumem avědou, inteligentním projektem atd.Ztotožňuji se s tímto úsilím. Souhlasím,že tento přístup je pro současnéhočlověka, obzvláště vzdělaného v přírod-

ních vědách, potřebný a nutný, protoževeškeré moderní vzdělávání je obehná-no obrannou zdí filozofie humanistické-ho materialismu, v němž člověk vystu-puje jako středobod všehomíra.

Jsem však také přesvědčen, jakbiblickými texty, tak z vlastní zkušenos-ti, že vědecké důkazy existence inteli-gentního stvořitele mohou posloužit jens omezenou účinností jako příprava proskutečnou evangelizaci, totiž zvěstováníSpasitele – Ježíše Krista. Jinými slovy,žádná chladnokrevná racionalita a rozu-mové uvažování nikoho nespasí. Vě-decké důkazy o nutnosti stvořitele dajísmysl jen tomu, kdo již v nějakéhostvořitele věří, anebo tomu, kdo najejich základech v nějakého stvořiteleuvěří – to jsou ti, kteří potřebují slyšetKristovo evangelium. Kdyby rozum,věda a přemýšlení o smyslu života,a z nich vyplývající „logické rozhod-nutí“ byly postačující k přijetí JežíšeKrista, potom by Boží práce – stvořenínového srdce, které jako jediné přijímáevangelium Kristova kříže – byla zne-platněna. Člověk by byl ověnčen vavří-ny „sebespásy“ skrze své svobodné in-teligentně-logické rozhodnutí. V koncikonců by spása byla jeho osobní záslu-ha a měl by se čím chlubit:

Můj rozbor vědeckých důkazů alogické uvažování mě přivedly keKristu a spáse.

V podstatě by říkal:Ti, co Krista neznají, za to mohousami, protože nepřemýšlejí o důka-zech, nemají řádný vhled do vědy,nepoužívají rozum a logické uvažo-vání, jinak by dospěli ke „správné-mu“ závěru a rozhodnutí jako já.

Jistě, bez zdravého intelektu není mož-né pochopit zvěst Božího ducha, proto-že Bible je psána jazykem a dotýká senaší osobnosti. Jen zdravý rozum rozu-mí jazyku, jenž má svoji větnou sklad-bu, gramatiku, atd. Někteří retardovanílidé nemusí tedy pochopit evangelium,protože nechápou větnou skladbu jazy-ka a tím jim uniká i smysl Kristovy do-bré noviny (evangelia). Naopak, evan-

geliu rozumí mnozí bezvěrci, protožemají dostatečně zdravý rozum, abynutnost spasení pochopili. Setkal jsemse s lidmi, kteří říkali:

Cože? Vložit na Krista své hříchy?Aby mne v potrestání zastoupil?Takovou nespravedlnost bych munikdy neudělal. To si nezaslouží. Bylby to ode mne hanebný čin … po-nesu si svůj trest spravedlivě sám.

Nebo:Protože nevěřím, že nevinný JežíšKristus zemřel na kříži, aby na nějbyly vloženy moje hříchy, a aby bylza ně potrestán místo mne … protonebudu trávit věčnost v nebi s Bo-hem.

Čemu člověk rozumí, tomu ještě nemu-sí věřit. Dobře rozumím prohlášení, žeje „země placatá“, přesto mu nevěřím anenosím jej v srdci právě z toho důvo-du. Podobným způsobem mnoho ne-věřících odmítá evangelium právě pro-to, že mu dobře rozumí. Výše zmíněnédvě odpovědi jsou vrozené každémupřirozenému člověku, protože jeho svě-domí mu říká, že uvrhnout neštěstí nanevinného je opravdu odporné. Uvěřitevangeliu rozumem je nemyslitelné,protože evangelium jde proti všemu conám říká rozum i svědomí.

Evangelium je vůně. Boží lid tu vůnirozprašuje. Člověku s přirozeným rozu-mem ta vůně nevoní, je mu odporná.Člověku nadpřirozenému, jenž byl Bo-žím Duchem znovuzrozen, ta vůně vo-ní, protože jeho uvažování a myšlení jejiž jiné než rozum a svědomí přirozené-ho člověka:

Jsme totiž jakoby vůní kadidla, ježKristus obětuje Bohu; ta vůně pro-niká k těm, kteří docházejí spásy, ik těm, kteří spějí k zahynutí. Jed-něm jsme smrtonosnou vůnívedoucí k záhubě, druhým vůníživotodárnou vedoucí k životu.Ale kdo je k takovému poslání způ-sobilý? (2. Korintským 2:15-16)

Proč tatáž vůně jedněm nevoní a dru-hým voní? Přirozený rozum, který je vevleku přirozeného hříšného srdce, ruku

v ruce s humanisticko-materialistickýmvzděláním, jsou skutečnou překážkouk přijmutí Kristova evangelia. Nikolivnaopak. Rozum, vzdělání a i ty nejvěro-hodnější důkazy víru nevyprodukují, alemohou jí posílit. Kde není Boží ruka,tam není víra, znovuzrození, spasení:

Kde jsou učenci, kde znalci, kdeřečníci tohoto věku? Neučinil Bůhmoudrost světa bláznovstvím?(1 Korintským 1:20)

Je zřejmé, že s pouhým rozumem,pokud jde o víru v Ježíše Krista a jehoevangelium, nevystačíme. Myslím, žesousloví „Rozum a víra“ by mělo býtpostaveno jako otázka: „Je víra rozum-ná?“ Nevěřící svět totiž vidí křesťanyjako iracionální bloudy, prosťáčky anerozumy, protože evangelium, z po-hledu světského posouzení rozumem,vypadá nerozumně. Proto si ukážeme,že biblicky věřící člověk v žádném pří-padě nepáchá intelektuální sebevražduani dnes, kdy se věda stala náhradouBoha. Můžeme říci, že víra je rozumnáprávě proto, že se řídí Božím, nikolivlidským standardem rozumnosti:

Jako jsou nebesa vyšší než země,tak převyšují cesty mé cesty vašea úmysly mé úmysly vaše.(Izajáš 55:9)

Čtenářům s přirozeným rozumem, bezotevřenosti vůči biblickému záznamu,budou následující řádky nutně připadatjako bláznovství (1K 1:20). Čtenáři,kteří budou ochotni objektivně zkou-mat, zda biblická tvrzení jsou rozumná,budou mít z následujících řádků užitek.

Rozumnost víry:Žádný objekt víry nemůže být empi-

ricky dokázaný. Kdyby mohl, potombychom již nehovořili o víře. Víru nevní-máme pěti smysly:

…žijeme přece z víry, ne z toho, covidíme. (2. Korintským 5:7)

Víra v evangelium, což je důsledekznovuzrození z Ducha Božího, je všakznačně posilována rozumným, racionál-ním biblickým svědectvím o důkazech.Podobně koná soudnictví, když racio-nálně prokazuje vinu či nevinu na zákla-

dě výpovědi svědků a doličných před-mětů. Nikdo nemůže empiricky zopa-kovat jakoukoliv historii, která již probě-hla v prostoru a čase, ať se jedná o by-tí Ježíše Krista a jeho činů, nebo o zlo-čin posuzovaný soudem. Všechny dě-jinné události, u kterých jsme nebyli,přijímáme nebo odmítáme vírou v dů-věryhodnost svědků a doličných před-mětů. Snad všichni věříme na základědůvěryhodného svědectví, a ne na zá-kladě empirického důkazu, že Kolum-bus objevil pro tehdejší Evropu Ameri-ku roku 1492. Může to být pravda, alenemusí – to nikdo nemůže dokázat.

Veškerá víra je založena na přízna-cích situace. Věříme-li něčemu, potomnutně zvažujeme okolnosti. Nevidímedo budoucnosti, přesto můžeme nazákladě současnosti věřit, jak se budebudoucnost asi vyvíjet. Tak uvažujíprognostici, ekonomové, investoři ijedinci. Stejným způsobem, na základěvíry, vstupujeme do letadla, přechází-me silnici, konzumujeme jídlo, atd.Znovu zdůrazňuji, že víra v Ježíše Kris-ta, a ve vše, co se biblicky vztahujek jeho osobě, nemůže být vybuzenaracionálně, tedy přirozeným rozumem,protože ten je od Boha oddělen a jev rozporu s biblickým tvrzením a poža-davky:

Přirozený člověk nemůže přijmoutvěci Božího Ducha; jsou mu bláz-novstvím a nemůže je chápat, pro-tože se dají posoudit jen Duchem.(1. Korintským 2:14)

Přesto uvidíme, že víra v evangelium,ačkoliv nevyvěrá prvotně z rozumu, jerozumná a dává smysl. Víru v nějakéhoboha má mnoho lidí. Víra v Boha –Ježíše Krista, ale zůstává kamenemúrazu pro většinu…Čtyři staro-moderní pohledy na

Ježíše Krista:1. Ježíš nikdy nežil. Zastánci této

domněnky věří, že apoštol Pavel siJežíše vymyslel z antických legend.Evangelia byla prý napsána později,tím byla vytvořena legenda, že JežíšKristus byl skutečnou osobou.

Náš letopočet, dnes všeobecněpoužívaný téměř po celém světě, počí-ná tedy narozením iluzorní osoby… Proty, kteří staví na tomto předpojetí(presupozici), je celý tento článek bez-předmětný. Historicky neexistující oso-ba nemůže být pro ně kamenem úrazu.Je Ježíš jen mýtus a legenda?

2. Ježíš byl skutečnou přirozenouosobou, ale všechny zázraky, které semu přisuzují, nejsou historicky platné.Z Nového zákona se o Něm nic objek-tivně pravdivého nedovíme.

Problém tohoto předpojetí (presu-pozice) spočívá v tom, že když Kristazbavíme všech nadpřirozených vlast-ností a jeho Božství, potom o Němhistorie nemá vůbec co říct. Tento po-hled představuje Krista jako na normál-ního člověka, velikého učitele chvály-hodných kvalit. Ti, kdo staví na tétopředstavě (presupozici), pro ty jsounásledující řádky rovněž bezpředmět-né. Opět, Kristus nemůže být pro někamenem úrazu, protože není v lidskémoci kohokoliv spasit. Obyčejný smrtel-ník, jakkoliv historicky významný, ne-může být kamenem úrazu.

3. Ježíš je zmytologizován, je uči-něn pouhou legendou.

Teolog Rudolf Bultmann rozvinulsystém, ve kterém vyloučil všechnynadpřirozené úkazy, které jsou s Ježí-šem Kristem spojeny, a nazval je mýty.Studiem těchto mýtů se snažil dopátrat,jaké potřeby lidé tehdy měli, protožeprávě tyto potřeby, jak se domníval, jepřiměly lidstvo k vykonstruování celéhoJežíšova příběhu i jeho vzkříšení.

4. Není podstatné, zda ke vzkříšeníKrista došlo nebo nedošlo. Co je pod-statné a na čem záleží, je, že věříme.

Problém tohoto pohledu je v tom,že se může stát „pravdou“ všechno,čemu věříme. Náš rozum a hodnocenízkušeností určuje hloubku a míru pře-svědčení, bez ohledu na jakékoliv dů-kazy. Je to víra za každou cenu, bezohledu na podstatu víry. To je ovšemrozvod s rozumem, iracionalita a inte-lektuální sebevražda.

Co je to kámen úrazu?Je to biblický obraz, je to podoben-

ství. Kámen úrazu je skála, o kterou seroztříští ten, kdo ji nevezme na vědomí.Kamenem úrazu může být cokoliv.Nevezmu na vědomí, že je na horáchtřeskutý mráz, neobleču se, a zmrznu.Podobně, Bible tvrdí, že Ježíš Kristusje kamenem úrazu pro všechny, kdonevezmou na vědomí všechna jehoprohlášení. Bible tvrdí, že všichni, kdonevezmou Ježíše Krista na vědomí sevším, co vykonal, řekl a učil, se o něj,o tu skálu, kterou se sám nazývá, roz-tříští a přivodí si smrtelný úraz:

Neboť v Písmu stojí: „Hle, kladu naSiónu kámen vyvolený, úhelný,vzácný; kdo v něj věří, nebude za-hanben.“ Vám, kteří věříte, je vzác-ný, ale nevěřícím je to „kámen,který stavitelé zavrhli; ten se stalkamenem úhelným“, ale i „kame-nem úrazu a skálou pádu“. Onipřicházejí k pádu svým vzdoremproti slovu – k tomu také byli určeni.(1. Petrův 2:6-8)

Božství Ježíše Krista jekamenem úrazu

Ježíš Kristus se mnohokrát přímonebo nepřímo prohlásil být Bohem.Jako Bůh jednal. To Židy popouzelo,protože jej považovali jen za pouhéhočlověka. Proto se jim, jak Bible tvrdí,stal kamenem úrazu. Podívejme se,zda používali rozum nebo víru. Starozá-konní Bůh má několik jmen:

A) Adonai, ale to může být použitoi pro člověka, například Abrahama:(Gn 18:12).

B) Zmnožený Elohim, které můžebýt použito i pro falešné, nepravé bohyjako v tomto verši: (Dt 6:14)

C) Jáhve je osobní jméno pravéhoBoha a je výhradně používáno jen vespojení s opravdovým Bohem. Nic anikdo nesmí být zbožňován jako Jáhve:

Nebudeš se ničemu takovému kla-nět ani tomu sloužit. Já jsem Hos-podin [Jáhve], tvůj Bůh, Bůh žárlivěmilující. (Exodus 20:5)

V následujícím verši Izajáš věrněreprodukuje to, co říká samotný Bůh:

Toto praví Hospodin [Jáhve], králIzraele, jeho vykupitel, Hospodinzástupů: „Já jsem první i poslední,kromě mne žádného Boha není…“(Izajáš 44:6)

Dále se dovídáme, jak sám sebe biblic-ký Jáhve nazývá. Jaké je jeho jméno?Jeho jméno je „JÁ JSEM“. Jeho své-bytná a neohraničená existence je jehojméno a podstata.

Já jsem Hospodin [Jáhve]. To jemé jméno. Svou slávu nikomu ne-dám, svou chválu nepostoupímmodlám.(Izajáš 42:8)Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝJSEM.“ A pokračoval: „ŘekniIzraelcům toto: JSEM posílá měk vám.“ (Exodus 3:14)

Jáhve je jméno Boha. Jsem, kterýJsem je jméno Boha. Nedivme se, žeŽidé pozvedali kamení, když Ježíšv podstatě řekl, že je Jáhve, následují-cími způsoby:

1. Ježíš o sobě prohlásil, že jePastýř:

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýřpoloží svůj život za ovce.(Jan 10:11)

Ale Židé dobře věděli, že jenom Jáhve,Hospodin, jehož jméno ani nevyslovili,je ten jediný Pastýř.

Žalm Davidův. Hospodin [Jáhve] jemůj pastýř, nebudu mít nedostatek.(Žalmy 23:1)2. Ježíš o sobě prohlásil, že je

Soudce, a bude soudit všechny národy.K tomu dodal, že má život Sám v sobě,tedy – že je, který je, že jeho podstataje bytí, tj. existence. To muselo Židyvelmi popudit. Tak to stojí v Písmu:

Až přijde Syn člověka ve své slávěa všichni andělé s ním, posadí sena trůnu své slávy; budou předněho shromážděny všechny náro-dy. I oddělí jedny od druhých,jako pastýř odděluje ovce odkozlů. (Matouš 25:31-32)

Neboť jako Otec má život sámv sobě, tak dal i Synovi, aby mělživot sám v sobě. A dal mu mockonat soud, poněvadž je Syn člo-věka. (Jan 5:26-27)

Židé dobře věděli, že jediný svrchovanýa konečný soudce, a Ten, který je, jejen Bůh, jehož Boží podstatu – Bůh –vyslovili, ale jeho osobní jméno – Jáhve– už ne:

Ať se pronárody probudí a přitáh-nou do Doliny Jóšafatu, zasednutam a budu soudit všechny pro-národy vůkol. (Joel 4:12)3. Ježíš mluví s Otcem a o sobě

tvrdí, že má Otcovu slávu, kterou mělvždy, již před tím, než byl stvořen svět:

A nyní ty, Otče, oslav mne svouslávou, kterou jsem měl u tebe,dříve než byl svět. (Jan 17:5)

Ale Jáhve Starého zákona jasně pro-hlásil, že svoji slávu nedá nikomu.

Já jsem Hospodin. To je mé jméno.Svou slávu nikomu nedám, svouchválu nepostoupím modlám.(Izajáš 42:8)

Proto Ježíš Kristus musí být Jáhve,Ježíš Kristus je Hospodin, protože máveškerou slávu, kterou vždy měl předsvým vtělením v Syna člověka. Žasne-me, že samotný Bůh, Jáhve chodil potéto Zemi jako člověk – Ježíš Kristus.

4. Ježíš o sobě prohlásil, že jeŽenich své církve, ženich celého svéholidu:

Tehdy bude království nebeské,jako když deset družiček vzalo lam-py a vyšlo naproti ženichovi.(Matouš 25:1)A přistoupil jeden ze sedmi andělů… a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěs-tu [církev], choť Beránkovu.“(Zjevení 21:9)

Židé Starého zákona se ale považovaliza jedinou právoplatnou Hospodinovumanželku a nevěstu. I Starý zákonpopisuje Boha Jáhve jako Ženicha:

Jako se mladík žení s pannou, takse tví synové ožení s tebou. A jakose ženich veselí z nevěsty, tak

se tvůj Bůh [Jáhve] bude veselitz tebe. (Izajáš 62:5)5. Vzkříšený Kristus řekl, že je

první a poslední, alfa a omega, tedyvšeobepínající:

Když jsem ho spatřil, padl jsemk jeho nohám jako mrtvý; ale onvložil na mne svou pravici a řekl:„Neboj se. Já jsem první i posled-ní…“ (Zjevení 1:17)

Ve Starém zákonu Hospodin Jáhveřekl totéž. Novozákonní Ježíš Kristus astarozákonní Hospodin – Jáhve jsoudvě osoby jednoho trojjediného Boha:

Toto praví Hospodin, král Izraele,jeho vykupitel, Hospodin zástupů:„Já jsem první i poslední, kroměmne žádného Boha není…“(Izajáš 44:6)6. V žalmech se Židé dočetli, že

nevyslovitelný Jáhve je světlo, spása aživot:

Hospodin je světlo mé a mojespása, koho bych se bál? Hospo-din je záštita mého života, z kohobych měl strach? (Žalmy 27:1)

Ale starozákonní Židé slyšeli „pouhého“člověka, Ježíše, který je svými výrokypopouzel:

Já jsem světlo světa; kdo mě ná-sleduje, nebude chodit ve tmě, alebude mít světlo života. (Jan 8:12)

Židé veskrze rozuměli tomu, že se Je-žíš Kristus činí roven Bohu – Jáhve,proto se jim stal kamenem úrazu.

7. Hospodinovo jméno, kterýmse sám nazval, je JSEM. Jeho absolut-ní podstata bytí je jeho existence. On jeve všech svých atributech, vlastnos-tech, neomezený, tedy i ve vlastnostibytí. Proto je nevymezitelný, tj, nedefi-novatelný, protože nemá ani počátekani konec:

Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝJSEM.“ A pokračoval: „Řekni Iz-raelcům toto: JSEM posílá měk vám.“ (Exodus 3:14)

Nejsilněji zaznívá Kristovo Božství,když nepřímo, ale v podstatě, používánevyslovitelné jméno Jáhve, tedyJSEM:

Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen,pravím vám, dříve než se Abra-ham narodil, já jsem.“ (Jan 8:58)

Pro Židy to bylo neslýchané rouhání.Proto ho chtěli kamenovat. Nad jakou-koliv pochybnost jim bylo zřejmé, že seJežíš stavěl na roveň Bohu. Ježíš bylnepřekonatelným kamenem úrazu:

Tu se chopili kamenů a chtěli je poněm házet. Ježíš se však ukrylv zástupu a vyšel z chrámu.(Jan 8:59)

Božství Ježíše Krista je stěžejní otáz-ka, která musí být vyřešena v srdcikaždého člověka. Popření Kristovabožství vylučuje každého, bez výjimky,ze spásné milosti. O tom Bible nemlčí.Ježíšovo „Já jsem“ se kryje s jeho bo-horovností:

To bylo příčinou, že Židé ještě víceusilovali Ježíše zabít, protože nejenznesvěcoval sobotu, ale dokoncenazýval Boha vlastním Otcem, atak se mu stavěl na roveň.(Jan 5:18)

Ježíšovo „Já jsem“ se rovněž kryjes jeho mesiášstvím. Ježíš jasně o So-bě prohlásil, že je Mesiáš, což Židy amnohé pohany hlásící se ke křesťan-ství, rozlítilo ještě více:

On však mlčel a nic neodpověděl.Opět se ho velekněz zeptal: “Jsi tyMesiáš, Syn Požehnaného?“ Ježíšřekl: „Já jsem. A uzříte Syna člově-ka sedět po pravici Všemohoucí-ho a přicházet s oblaky nebeský-mi.“ Tu velekněz roztrhl svá rouchaa řekl: „Nač ještě potřebujemesvědky? Slyšeli jste rouhání. Coo tom soudíte?“ Oni pak všichnirozhodli, že je hoden smrti.(Marek 14:61-64)

Ježíš se přiznal ke svému mesiášstvíslovy „Já jsem!“ což bylo v podstatětotožné s nevyslovitelným jménem Jáh-ve. Pro nás úžasné, pro Židy urážlivé,pro mnohé racionální lidi popuzující!

Jeho samotné jméno „Já Jsem“ po-razilo oddíl vojáků. Je nepochopitelné,že potom, co se zvedli ze země, stejněvykonali to, k čemu byli předurčeni:

Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků,k tomu stráž od velekněží a farizeů,a přišli tam s pochodněmi, lucerna-mi a zbraněmi. Ježíš, který vědělvšecko, co ho má potkat, vyšel ařekl jim: „Koho hledáte?“ Odpově-děli mu: „Ježíše Nazaretského.“Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimii Jidáš, který ho zradil. Jakmile jimřekl „to jsem já“, couvli a padli nazem. (Jan 18:3-6)

Ani logika, ani rozum, ani věda je neza-stavily. Racionálně bychom očekávali,že by si měli jeho zatčení rozmyslet pozkušenosti, kdy je jeho pouhé jménosrazilo k zemi!

8. Ježíš přijímal uctívání jakoBůh, měl Božskou autoritu, protože máveškerou moc ve svých rukách:

Spatřili ho a klaněli se mu; ale ně-kteří pochybovali. Ježíš přistoupil ařekl jim: „Je mi dána veškerá mocna nebi i na zemi“. (Mt 28:17-18)9. Ježíš jasně prohlásil, že se

máme modlit, tedy prosit v jeho jménu!Ježíš má moc cokoliv učinit. Cokolivučinit může jen Bůh a Ježíš jím jistě je:

A začkoli budete prosit ve jménumém, učiním to, aby byl Otec osla-ven v Synu. Budete-li mne o něcoprosit ve jménu mém, já to učiním.(Jan 14:13-14)

Židé bez pochyb rozuměli Ježíšovětvrzení o jeho Bohorovnosti.

Židé se opět chopili kamenů, abyho ukamenovali. Ježíš jim řekl:„Ukázal jsem vám mnoho dobrýchskutků od Otce. Pro který z nich měchcete kamenovat?“ Židé mu odpo-věděli: „Nechceme tě kamenovatpro dobrý skutek, ale pro rouhání:jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“(Jan 10:31-33)10. Ježíš se hlásil k božským titu-

lům a jednal s neodvolatelným právemjako Bůh.

Když Ježíš viděl jejich víru, řeklochrnutému: „Synu, odpouštějí se tihříchy.“ Seděli tam někteří ze záko-níků a v duchu uvažovali: „Co to tenčlověk říká? Rouhá se! Kdo jiný

může odpouštět hříchy nežBůh?“ (Marek 2:5-7)Ježíš hned svým duchem poznal,o čem [zákoníci] přemýšlejí, a řekljim: „Jak to, že tak uvažujete? Jesnadnější říci ochrnutému: „Odpou-štějí se ti hříchy,“ anebo říci:„Vstaň, vezmi své lože a choď“`Abyste však věděli, že Syn člověkamá moc na zemi odpouštět hří-chy, řekne ochrnutému: „Pravím ti,vstaň, vezmi své lože a jdi do-mů!“ On vstal, vzal hned své lože avyšel před očima všech, takževšichni žasli a chválili Boha: „Něcotakového jsme ještě nikdy neviděli.“(Marek 2:8-12)

Ježíš svoji moc odpustit na místě doká-zal očividným zázrakem – uzdravením.Říci „odpouštějí se ti hříchy“ by totižmohl říci každý, ale uzdravit ochrnutéhomůže jenom Bůh a tím Kristus je!

11. Ježíš Kristus má moc jakoOtec vzkřísit těla mrtvých:

Jako Otec mrtvé křísí a probouzík životu, tak i Syn probouzí k živo-tu ty, které chce. (Jan 5:21)

Aby to Ježíš potvrdil, tak dodává, žemá právo mrtvé, spasené i nespasenénejen vzkřísit, ale i soudit:

Amen, amen, pravím vám, přicházíhodina, ano, už je tu, kdy mrtvíuslyší hlas Božího Syna, a kteříuslyší, budou žít. Neboť jako Otecmá život sám v sobě, tak dal i Sy-novi, aby měl život sám v sobě.A dal mu moc konat soud, poně-vadž je Syn člověka. Nedivte setomu, neboť přichází hodina, kdyvšichni v hrobech uslyší jeho hlas avyjdou: ti, kdo činili dobré, vsta-nou k životu, a ti, kdo činili zlé,vstanou k odsouzení. (J 5:25-29)

Ale Starý zákon nám nad jakékolivpochybnosti říká, že pouze Bůh Jáhveje životadárce, který vyvádí své spase-né z „podsvětí“ do „nadsvětí“. ProtoJežíš Kristus musí být Bůh, ten jedineč-ný Jáhve. Trojjedinost Boha si neumí-me představit, ale úlohy všech třechosob, Otce, Syna a Ducha jsou zřejmé:

Hospodin [Jáhve] usmrcuje i obživu-je, do podsvětí přivádí a vyvádí téžodtud. (1. Samuelova 2:6)12. Ježíš Kristus požaduje, aby

byl stejně uctíván jako Otec. To bylopro Židy to nejopovážlivější tvrzení. Zdeje přímý Ježíšův výrok:

… aby všichni ctili Syna, jako ctíOtce. Kdo nemá v úctě Syna,nemá v úctě ani Otce, který hoposlal. (Jan 5:23)

Mnozí Židé si nemohli připustit, žeby samotný Jáhve sestoupil na Zemv podobě poníženého člověka. Jejichzákonický náboženský přístup je osle-poval. Očekávali mesiáše, který je och-rání před pohanským Římem, chtělisvé silné království:

To bylo příčinou, že Židé ještě víceusilovali Ježíše zabít, protože nejenznesvěcoval sobotu, ale dokoncenazýval Boha vlastním Otcem, atak se mu stavěl na roveň. (J 5:18)

Mohli bychom nyní namítnout, že vlast-ně Židé Boha znali, proto jej chránilipřed samozvanci. Jak mohli vědět, žeJežíš nebyl jeden z nepravých mesiá-šů? Objasní to následující verše:

Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi,věřili byste i mně, neboť on psalo mně. Nevěříte-li tomu, co on na-psal, jak uvěříte mým slovům?(Jan 5:46-47)

Židé nevěřili v Ježíše Krista, protoženevěřili ani Mojžíšovi, ani prorokům, anisvému starozákonnímu Písmu:

Zkoumáte Písma a myslíte si, žev nich máte věčný život; a Písmasvědčí o mně [Kristu]. (Jan 5:39)

I dnes je mnoho nábožensky založe-ných lidí, kteří nevěří Písmu, nevěří, žeJežíš Kristus je Bůh. Zde je jen jedenpříklad z pera Daniele Rause, kterýklade otázky a Václav Malý odpovídá:

Kdo je podle vás křesťan?Křesťan je především ten, kdo žijezodpovědnost před Bohem. Neje-nom před lidmi anebo před svýmposláním. Člověk pokorný a tole-rantní, který dovede přiznat svéchyby a uvědomuje si svá omezení.

Člověk, který dokáže, když je tohotřeba, obětovat sám sebe ve pros-pěch druhého. To je pro mě křes-ťan.Kam byste v této souvislostizařadil Václava Havla?V tomto smyslu Václav Havel jekřesťan, i když se jeho víra zcelanekryje s učením katolické církve.Aniž ho glorifikuji, naopak dobře vímo jeho chybách, je to člověk pokor-ný, který dovede přiznat své chyby,a především člověk, který žije zod-povědnost vůči Bohu. Bohužel málopolitiků, jak v Čechách, tak i naSlovensku tuto zodpovědnost žije asnaží se ji přinést do politickéhoživota.Dá se říct, v kterých konkrét-ních věcech se jeho víra nekryjes učením katolické církve?Například božství Ježíše Krista. Onbere Ježíše jako autentického člo-věka, ale nikoliv jako Božího syna.A potom život svátostí, který on,přirozeně, nepraktikuje.

Daniel Raus: „Politika a ideál“str. 50, Návrat 1992

Ježíš Kristus, to je ten kámen úrazunábožensky založených lidí, protožePísmo výslovně říká:

Kdo jiný je lhář než ten, kdo po-pírá, že Ježíš je Mesiáš? To jeten antikrist, který zapírá Otce iSyna. (1. Janův 2:22)

Mesiášství Ježíše Krista je neoddělitel-ně spjato s jeho Božím synovstvím, tj.,že je Bůh. Být a žít bez Krista znamenábýt antikristem. Je to každý, kdo nevě-ří, že Ježíš Kristus je Mesiáš, tj. Synživého Boha. Byl jsem lhářem a anti-kristem 37 let. Václav Havel není výjim-ka. Když se Ježíš zeptal apoštolů, zakoho ho mají, Petr odpověděl:

Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“odpověděl mu Šimon Petr. Ježíšmu na to řekl: „Blaze tobě, Šimone,synu Jonášův, protože toto ti nezje-vilo tělo a krev, ale můj Otec v ne-besích … (Matouš 16:16-17)

Věřit, že Ježíš Kristus je Mesiáša Syn Boží, není nikomu zjeveno rozu-mem, tedy tělem a krví, ale samotnýmBohem. Izolovaný rozum nikoho nespa-sí. Velké množství světové populacepopírá Božství Ježíše Krista, čímž sekvalifikuje, podle definice apoštola Jana(1. Jan 2:22), do množiny lhářů a anti-kristů. Dále:

Žádný duch, který nevyznáváJežíše Krista přišlého v těle,ovšem není z Boha, ale je to tenduch Antikrista, o němž jste slyše-li, že má přijít. Už teď je na světě!(1. Janův 4:3)Do světa vyšla spousta bludařů,kteří nevyznávají Ježíše Krista při-šlého v těle. Každý takový je blu-dař a antikrist. (2. Janův 1:7)

Samozřejmě, mnoho lidí věří, že JežíšKristus přišel na tento svět v těle jakoautentický člověk. To ale není spásnávíra! Přirození lidé nemohou přijít nasvět jinak, než v těle. To je normální apřirozené. Pravá víra, která vede kespáse, se vztahuje k Bohu, Ježíši Kris-tu, který přišel v těle na svět, aby vy-koupil a spasil svůj lid z hříchu:

Bůh učinil to, co bylo zákonu ne-možné pro lidskou slabost: Jakooběť za hřích poslal svého vlastní-ho Syna v těle, jako má hříšnýčlověk, aby na lidském těle odsou-dil hřích, … (Římanům 8:3)

Navzdory předchozím biblickým ver-šům Václav Malý považuje VáclavaHavla, v lidském smyslu, za křesťana,který ale nevěří v Boží synovství JežíšeKrista (syn = dědic). Apoštol Jan alenaopak řekl, že ten, kdo popírá JežíšeKrista, Syna Božího, přišlého v těle, jelhář a antikrist. I když je to neradostnýzávěr, je na místě si položit otázku –Kdo z nich má pravdu? Václav Malýnebo apoštol Jan?

Ježíš Kristus JE kamenem úrazu,o který se roztříští mnoho obyčejnýchi významných osobností. Podobně jenutné se ptát, zda Bible je pouzemoudrá kniha nebo jde o Slovo Boží?

Víra, ačkoliv nepramení z rozumu,je rozumná:

Ten, kdo tvrdí, že Ježíš Kristus byljen autentický člověk, obyčejně takédodává, že byl velikým učitelem. Tentoobvyklý pohled je rozumově (racionál-ně) a logicky naprosto neudržitelný.Ježíš řekl mimo jiné:

Je mi dána veškerá moc na nebii na zemi. Jděte ke všem národůma získávejte mi učedníky, křtěte jeve jméno Otce i Syna i Ducha sva-tého. (Matouš 28:18b-19)

Takové prohlášení mohl říci jenomčlověk – slabomyslný, člověk – lhář,nebo člověk – Bůh. Čtvrtá možnost, žeby to mohl prohlásit moudrý a mravníučitel, je nemyslitelná a nelogická, pro-tože moudrý a mravní autentický člo-věk si nemůže nárokovat absolutnísvrchovanost nad vesmírem a zemí.Takovou svrchovanost si může totižnárokovat jen:

1) blázen, který se považujejednou za Napoleona, podruhé za bo-ha, potřetí za hrocha, který opravduneví, co tvrdí – v tomto případě je Kris-tus slabomyslný.

2) vypočítavý lhář, který nalháváz mocenských a prospěchářských dů-vodů všem lidem, aby ho následovali,že on je ten pravý mesiáš – v tomtopřípadě je Ježíš Kristus sám antikris-tem a ďábelským lhářem.

3) Bůh – v tomto případě je Kris-tus Bůh. Bible a Ježíšova prohlášenínám možnost autentického, moudréhoa mravního člověka ani neponechává.

Kdo si myslí, že Ježíš Kristus byljenom autentický člověk, a současněbere vážně Ježíšovy výroky, tak musínutně rozumově a logicky dospět k zá-věru, že Ježíš buď byl:

a) Slabomyslný lunatik – v přípa-dě, že si hloubku svých prohlášení ne-uvědomoval.

b) Nejďábelštější a nejrafinova-nější lhář, jaký kdy v historii lidstva žil –v případě, že si dobře a záměrně na-plánoval svou na scestí svádivou pro-pagandu.

Závěr:Biblická víra a spasení nevycházejí

z člověka, ale pramení z Boha. Určitěnepocházejí z přirozeného lidskéhorozumu. Přesto víra je rozumná a logic-ká. Boží rozum a logika jsou ovšemdiametrálně odlišné od padlého, hří-chem poznamenaného přirozeného ro-zumu a logiky člověka. Proto jsou přiro-zený lidský rozum a logika jako oheň.Jsou dobrými sluhy, ale špatnými pány;nemůžeme na ně spoléhat, ale musímes nimi zacházet velmi opatrně. Rozum-nost a logika evangelia stojí na Božírozumnosti a logice. Křesťané o svévíře často, obzvláště v akademickémprostředí, raději mlčí, protože se obá-vají opovržení intelektuální elity. Jejichneplodnost vězí v tom, že se chtějí„intelektuálům a akademikům“ zalíbit aargumentovat v rámci jejich přirozené-ho rozumu a logiky. Tak mohou nanej-výš presentovat víru „něcismu“, tedy ženěco nad námi musí být. Křesťanémusí argumentovat Boží rozumností,která je velmi vzdálená té přirozené.

– pst –

stručně řečeno antikrist

Pravděpodobně už jste někdy zaslechlitermín náměstek Kristův. Co ale zna-mená slovo náměstek? Samo slovodává tušit, že je to někdo, kdo jednámísto někoho. Například ministr másvé náměstky, kteří ho mohou v urči-tých kompetencích zastupovat. Nyní sepodívejme do řecko-českého slovníkuk NZ [1], co znamená hojně používanápředpona anti. Slovník jako první výz-nam uvádí pův. místně naproti. Jakopříklad mě napadá, že naproti řeckémuostrovu Kythira leží ostrůvek Antikythi-ra. Druhý význam uvedený ve slovníkuje ovšem mnohem relevantnější a uvá-dí, že anti slouží k označení toho, žejedna veličina nahrazuje druhou nebomá stejnou hodnotu: místo něčehonebo někoho. Zde je relevantní místo,někoho srov. náměstek = na místo

(někoho). Tedy náměstek Kristův mů-žeme stručněji vyjádřit slovem anti-krist. Připomeňme jen, že Pán JežíšKristus žádného svého náměstka ne-bo-li antikrista neustanovil. Slíbil námtotiž Ducha pravdy, který nás do veške-ré pravdy uvede (viz Jan 16. kap.)[1] Josef B. Souček, Řecko-český slovník k NZ,

Kalich – Praha, čtvrté vydání 1994.– Radovan Hynek –

V posledních dekádách jsme svěd-

ky snahy o sbližování a sjednocovánícírkví. V některých oblastech jde jistěo vítaný jev. Na druhé straně ovšemmusíme přiznat, že jen se zármutkempřihlížíme tomu, jak se jednota stávávýznamnějším prvkem, než biblicképoselství o cestě spasení. Základnívěroučné pravdy, za které bojovalygenerace našich předků, se dnes stá-vají méně důležité než jednota. Základ-ní reformační principy ustupují do poza-dí jako druhotné jen proto, abychomvytvořili jednotu.

Mnohé církve stojí před rozhodnu-tím, zda se přidají do skupiny „jednot-ných“ nebo ne. Vstoupit do této skupinyjde dvěma způsoby. Buď slíbíme něco,co vlastně nechceme dodržet (to námbylo v poslední době vehementně do-poručováno), nebo se vzdáme zásad-ních věroučných doktrín. K čemu jepotom dobrá taková pseudo jednota?Jediná funkční jednota je ta, kterounám vydobyl Kristus. Jde o jednotutěch, kdo byli spaseni jeho milostí. Urči-tě máme usilovat i o další blízké vztahymezi církvemi a organizacemi. Ale jed-notu můžeme zažít jen s tím, s kýmse shodneme na onom reformačním:jedině Písmo, jedině Kristus, jediněmilostí, jedině vírou a jedině Bohu patřísláva.

Posledním významným činem jed-notících snah mělo být podepsáníCharty Oecumenica. Zde však došlok tomu, že se neprojevila jednota, alenaopak nejednota. S vděčností přijí-

mám fakt, že jak u nás, tak i jindev Evropě je stále dost těch, kterým jsoudražší reformační principy než podpiskompromisy záplatované smlouvy.Vždyť:

…tu svobodu nám vydobyl Kristus.Stůjte proto pevně a nedejte si nasebe znovu vložit otrocké jho.(Galatským 5:1)

– Michal Klus –

Velmi nerad zařazuji křesťanství

mezi náboženství, protože pokud Ježíšbyl Bohem, pak nelze srovnávat Božídílo záchrany padlého člověka s lidský-mi snahami o zachování nesmrtelnosti.Nicméně pro účely vysvětlení jedineč-nosti křesťanství to učiňme. Předpoklá-dejme, že křesťanství má svého zakla-datele Ježíše, stejně jako islám máproroka Mohameda, buddhismus Bud-dhu a podobně. Většina náboženstvímá také své texty – písma jako Bible,Korán a jiné, o které se opírá a kdejsou většinou zachyceny hlavní myšlen-ky jejich zakladatelů. Předpokládejmedále, že příslušný text se vždy snaží conejpravdivěji sdělovat skutečnosti.

Takže na začátku máme všechnanáboženství patřičně srovnána na po-myslné startovací čáře. Žádné ne-upřednostňujeme, všechna mají stejnéstartovací podmínky. Kdo vyhraje?Existují přinejmenším tři disciplíny, vekterých křesťanství jako náboženstvínekompromisně vyhrává a pomyslněv okamžiku mizí v obláčku za horizon-tem, zatímco ostatním náboženstvímnedovolí ani vystartovat…

Známý současný apologeta JoshMcDowell spolu s Donem Stewartemve své knížce Answers to Tough Ques-tions (Odpovědi na nesnadné otázky)uvádí některé skutečnosti, na které sečasto zapomíná při diskuzích o rovno-právnosti jednotlivých náboženství. Přinašem pomyslném soupeření jednotli-vých náboženství použijeme některéjejich myšlenky.

První disciplínou, ve které křesťan-ství absolutně vítězí, je totožnost zakla-datele náboženství, tzn. totožnost Ježí-še a zakladatelů ostatních nábožen-ství. Společné svědectví Ježíše i pisa-telů Nového zákona zní: Ježíš je vícnež člověk, On je Bůh. Nejen jeho přá-telé si všimli, že se prohlašoval za Bo-ha. Neuniklo to ani jeho nepřátelům.Když se Ježíš ptal Židů, proč ho chtějíkamenovat, dostalo se mu odpovědi:

Nechceme tě kamenovat pro dobrýskutek, ale pro rouhání: jsi člověka tvrdíš, že jsi Bůh. (Jan 10:33)

Židé si byli zcela vědomi, že se považo-val za Boha a přitom nebyl ani duševněchorý ani lhář. Tato skutečnost zřetelněodlišuje Ježíše od ostatních nábožen-ských osobností. Ve všech význam-ných světových náboženstvích je důle-žité učení, nikoli učitel. Konfucionismusje systém myšlenek a názorů založe-ných na učení Konfucia, Konfucius nenípodstatný. Islám je Alláhovým zjeve-ním, ve kterém Mohamed je prorokem,buddhismus zdůrazňuje Buddhovy zá-sady, nikoli Buddhu. Nejzřetelnější je tov hinduismu, který nemá historickéhozakladatele. Avšak v centru křesťanstvíje osoba Ježíše Krista. Ježíš nejenprohlašoval, že učí lidi pravdu, ale takése sám prohlásil za pravdu:

Já jsem ta cesta, pravda i život.Nikdo nepřichází k Otci než skrzemne. (Jan 14:6)

Ježíšovo učení není podstatnou strán-kou křesťanství. Nejdůležitější je, kdobyl Ježíš. Na rozdíl od zakladatelů os-tatních náboženství zakladatel křesťan-ství – Ježíš byl Bohem.

V druhém kole půjde o prokázánítotožnosti zakladatele náboženství.A zde opět křesťanství nemá konkuren-ci. Ježíš se nejen prohlašoval za Boha,ale tuto skutečnost doložil svým živo-tem. Hlavním důkazem nebo zname-ním, o kterém Ježíš řekl, že potvrdíjeho božství, je jeho tělesné zmrtvých-vstání. Když tehdejší náboženští vůd-cové požadovali po něm znamení, od-pověděl jim:

Neboť tak, jako byl Jonáš tři dnya tři noci v břiše velryby, tak budeSyn člověka tři dny a tři noci v srdcizemě. (Mt 12:40)

Na jiném místě, když se od něj domá-hali znamení, řekl:

Zbořte tento chrám a ve třechdnech jej postavím… On však mlu-vil o chrámu svého těla. (J 2:19,21)

Schopnost získat zpět svůj život posmrti je znamení, které ho odlišujenejen od všech ostatních nábožen-ských zakladatelů, ale také od kohoko-liv, kdo kdykoliv žil.

Poslední disciplína má pro násosobní dopad. Týká se způsobu získá-ní nesmrtelnosti – věčného života.Oproti jiným náboženstvím, kde sečlověk snaží dosáhnout nebe, aby na-šel Boha, v křesťanství Bůh sestupujedolů v podobě Ježíše k lidem, aby jezachránil. Zázračně nasyceným zástu-pům Ježíš jednou řekl, že je Božíchléb, který sestupuje z nebe a dáváživot světu. Židům se nelíbilo, že o so-bě řekl, že sestoupil z nebe. A tak Ježíšv odpovědi zdůrazňuje:

Nikdo nemůže přijít ke mně, jestližeho nepřitáhne Otec, který mě po-slal; a já ho vzkřísím v posledníden… Já jsem chléb života… Totoje chléb, který sestupuje z nebe:kdo z něho jí, nezemře.(Jan 6:44,48,50)

Získání věčného života je Božím da-rem, ne výsledkem lidského snažení.

– Jan Rucki –

Kdo má Syna, má život, kdo nemáSyna Božího, nemá život. (1J 5:12)

Žijeme v době, ve které je křesťanstvírozděleno pro některé různé interpreta-ce biblických nauk. Jedním ze spor-ných témat je osoba Pána Ježíše Kris-ta. Jeden směr tvrdí, že Kristus je Bůhzjevený v lidském těle, jiný učí, že JežíšKristus je první osoba po Bohu, stvoře-

ná skrze Boha. K nim patří napříkladsvědkové Jehovovi. Ještě jiní tvrdí, žeJežíš Kristus je člověk, který dosáhlmimořádné dokonalosti, génius, lečsoučasně mu upírají božství. Muslimo-vé Ježíše označují jako syna Marie auznávají jej jako proroka. Sledujeme-lidějiny křesťanství od počátku, nalezne-me dlouhodobé zápasy o správné bib-lické pojetí osoby Ježíše Krista apříklady odchylných názorů a učení,z nichž některé přetrvávají dodnes(Nestoriáni, atd). Je známý blud Aria-nův, který rovněž ve čtvrtém stoletíprohlašoval, že Ježíš Kristus je jenčlověk.

My se ovšem podíváme na podstat-né výpovědi Božího slova, které po-tvrzuje Duch svatý. Jednoznačně odsu-neme stranou tradice, dogmata, různéteologické či věroučné směry a všelija-ké učení, filosofické posuzování. Rov-něž různé hříšné nálezy. Při studiu po-užijte dobré překlady. V ekumenickémpřekladu jsou některé texty týkající sebožství Ježíše Krista překladově nejed-noznačné (např. v Ř 9:5). DoporučujiNovou smlouvu (KMS), NBK nebo Ro-háčkův překlad slovenský a pochopitel-ně Bibli kralickou.

Svědectví Božího slova – Bible:1. Prvním svědectvím Bible jest to,

že Bůh je jeden. JAHVE jediný (Dt 6:4).Je to pravda, kterou potvrdil Pán JežíšKristus (Mk 12:29).

2. Jeden Bůh vystupuje v osoběOtce, Syna a Ducha svatého (Mt28:19).

3. Boha (Otce) nikdo nikdy neviděl.Porovnejte: J 1:18 a 1. J 4:12.

4. Bůh se nejdokonaleji zjevil nasvětě v osobě Syna – Pána JežíšeKrista (1Tm 3:16, Lk 1:68)

Apoštol Pavel v 1K 12:3 píše: Protovám oznamuji, že žádný, kdo mluvív Duchu svatém, neřekne „Ježíš jeproklet“, a nikdo nemůže říci „Ježíš jePán“, jedině v Duchu svatém. Titul„Pán“ náleží Bohu. Když uvažujemeo osobě Pána Ježíše Krista podle Pís-ma, dojdeme k těmto závěrům:

1. Pán Ježíš Kristus zaujímá takovápostavení a tituly, které zaujímá Bůh(Otec).

a) je věčnýb) všemohoucíc) vševědoucíd) všudypřítomný2. Ježíš Kristus tvrdí, že je jedno

s Otcem.3. Kristus tvrdí, že je Bohem.4. Ježíš tvrdí, že víra v Otce (závisí)

od víry v Syna.5. Ježíš přijímá chválu, která náleží

toliko Bohu.6. Ježíš sedí na pravici trůnu Božího7. V Novém zákoně se setkáváme

s modlitbami, které směřují k PánuJežíši Kristu.

8. Pán Ježíš odpouštěl hříchy a tomůže učinit jen sám Bůh.

9. Ježíš Kristus je Synem Božímzrozeným, ne stvořeným (J 1. kap).

10. Kristus jako Mesiáš předpo-vězený skrze proroky přišel na zemv lidském těle, aby vykoupil hříšníky.Tedy Židy, a pohany (Ř 1-3. kap).

11. Novozákonní pisatelé vyjmeno-vávají osoby: Otce, Syna a Ducha sva-tého, aniž by přednostně umisťovali dočela jednu z osob.

12. Pán Ježíš si přivlastňuje staro-zákonní Boží jména ke své osobě.Slova užívaná v uvedených textech:„učiňme“, „náš, nám, my,…“ atd., vystu-pují v množném čísle, ukazují na vztahOtce, Syna a Ducha svatého (na TrojiciBoží). Viz např. Gn 1:26.

13. Pán Ježíš Kristus před svýmnanebevstoupením vzkázal učedníkům:„Jděte do celého světa, křtěte je vejméno Otce, i Syna i Ducha svatého.“Z textu je vidět, že jde o jedno jméno,v němž je zahrnuta Boží trojjedinnost.

Podívejme se nyní ve světle SlovaBožího na tyto závěry a výpovědi ohled-ně osoby Pána Ježíše Krista. Citovanámísta si vyhledejte v Bibli.1. Božské tituly Pána Ježíše Krista:

a) Kristus je věčný (Mi 5:1,2; Iz9:4,5,6; J 6:47; J 17:5; Žd 13:8; 2 Pt1:11)

b) Kristus je všemohoucí (Ž 33:6;Mt 28:18; Zj 1:8, 4:8, 5:5)

c) Kristus je vševědoucí (J 1:48,2:24-25, 16:30)

d) Kristus je všudypřítomný (Mt28:20, 18:20; J 14:23)Výše jmenované tituly a vlastnosti, tojest: věčnost, všemohoucnost, vševě-doucnost či všudypřítomnost se proje-vují jako vlastnosti a tituly Otce a Du-cha svatého.2. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že je jed-

no s Bohem – Otcem:Jan 1:18, 10:29,30,33,38, 14:11,

10:20, 16:15, 17:113. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že je Bo-

hem:Iz 9:6; Mt 26:64; J 1:1,18, 5:18,

10:33, 20:28; Ř 9:5; F 2:6; Ko 1:19;2:9; 1Tm 3:16; Tt 2:13; Žd 1:8,9,3; 1J5:20; Zj 1:8, 4:8

Ježíš Kristus Nazaretský se zbavilz vlastní vůle vznešenosti, cti a chvály,vydal svůj život (J 10:11), avšak nezůs-tal zbavený božství.4. Pán Ježíš Kristus tvrdí, že víra

v Otce je závislá (je totožná) navíře v Syna:J 5:23, 6:40, 15:23, 14:6, Mt 11:27,

1J 2:23, 1 J 4:15Ze jmenovaných míst je jasné, že

není možné přijmout Boha jako Otcebez Syna.5. Pán Ježíš Kristus přijímá od lidí

chválu, náležející toliko Bohu:Dovoluje lidem, aby se Jemu klaněli

jako Bohu. Ve Starém zákoně Bůhzjevil vyvolenému národu, aby nevzdá-val chválu jiným falešným bohům (Ex20:3, Iz 42:8,11). Dokonce přikázaldávat sobě chválu a úctu náležejícítoliko Bohu (J 5:23, 9:38; Mt 24:30,28:9; J 17:5, 20:28; Lk 24:52; Sk 7:56-59, 9:6, 19:17; 1 K 2:8; 2 Te 1:22; Tt2:13; 2 Pt 3:18; Jk 2:1; Zj 1:17-18,5:12,13,14

Z uvedených textů je jasné, že PánJežíš Kristus přijímá slávu a čest, kteránáleží Bohu Otci. Pán Ježíš Kristusnení stvořeným, (jak tvrdí někteří –Svědkové Jehovovi, Muslimové), proto-

že Bůh zakázal vzdávat slávu a čeststvoření (Ř 1:25). Ježíš je jednorozený,ne stvořený, a to je podstatný rozdíl (J1:14, J 3:16, viz bod 10).6. Pán Ježíš Kristus sedí po pravici

Boha Otce:Ž 110:1; Mt 26:64; Mk 16:19; Sk

7:55,56; Ef 1:20; Ko 3:1; Žd 1:3, 8:1,10:12; Zj 3:21, 4:2, 5:6, 22:1,3)

Zda Bůh, který řekl: „Chvály svénikomu nedám“ (Iz 42:8), by se dělilo svůj trůn se stvořením? Z uvedenýchtextů vyplývá, že Ježíš Kristus je bož-ská osoba, která přijímá stejnou čestsedíc na trůnu Božím jako Otec. PročJežíš řekl: „Aby všichni ctili Syna jakoctí Otce?“ (J 5:23 – viz: 1J 2:22,23)7. V Novém zákoně se setkáváme

s modlitbami, které směřují k Pá-nu Ježíši Kristu:J 14:13,14, 20:28, Sk 3:6, 7:59,60;

1K 1:2; 1 J 5:14; Ř 10:13; Zj 6:10Pán Ježíš Kristus mohl jako Bůh

přikazovat, aby se věřící modlili k ně-mu, jak vidíme Štěpána, jednoho z prv-ních křesťanů, který měl naději v JežíšiKristu a modlil se k němu. K této mod-litbě vedl Štěpána Duch svatý, protožečteme, že byl plný Ducha svatého (Sk7:55-59,60).8. Pán Ježíš Kristus odpouští hříchy

jako Bůh:Ve Starém zákoně je zjeveno a ře-

čeno, že hříchy může odpustit tolikosám Bůh. (Ž 130:4 viz Ž 51: 3-12; Iz43:25) Na ty verše se Židé odvolávali,když Jej vinili z bludařství a rouhání.Ježíš Kristus měl moc odpustit hříchy,které může odpustit jedině Bůh. JežíšKristus měl moc odpustit hříchy, proto-že byl Bohem zjeveným v lidském těle(Mt 9:6; Mk 2:5; Lk 7:48; Ef 1:8; Ko 2:14) po svém vzkříšení a nanebevstou-pení (Sk 10:42,43).9. Pán Ježíš Kristus je Synem Bo-

žím, zrozeným a jednorozeným,ne stvořeným:Ž 2:7; Sk 13:33; Žd 1:5Ale zda se Bůh může zrodit? Viz

Jan 1:18; Iz 66:9. Již jeho narozenísvědčí o jeho Božství. Bůh zrodil Boha.

Mimo Ježíše Krista nikdo nebyl takzrozený. (Žd 1:5) Člověk může zrodittoliko člověka, nemůže zrodit osoby, čibytosti nižšího řádu, než je sám. TaktéžBůh zrodil Boha a tudíž je Ježíš KristusBohem, o čemž On sám svědčí. Kris-tus je od věčnosti zrozený a tudíž jevěčný. Ve věčnosti se nepočítá čas.Prorok Izaiáš Jej nazývá Otcem věč-nosti. Iz 9:5,6. Ježíš sám ve velekněž-ské modlitbě vyznává, že byl BohemOtcem milován ve věčnosti před usta-novením světa, procesem stvoření (J17:24, viz bod 24.) Pán Ježíš je takéjednorozeným Synem (J 1:14, 3:16)10.Svět byl stvořen skrze Ježíše

Krista a byl stvořen pro něj:J 1:1-4; Gn 1:1; Ko 1:16,17; Žd 1:

9-12, srovnej s Ž 102:25-28. Srovnej sityto dva texty: J 1:1-4 a Ž 33:611.Bůh Otec nazývá Syna Bohem:

Žd 1:812.Bůh Otec pomazává Boha Syna:

Žd 1:9; Iz 61:1-3 srovnej Lk 4:14-21; Iz 11:213.Ježíš je Kristus, Mesiáš, pomaza-

ný od Boha Otce:Sk 2:36; Žd 1:9; Lk 4:14-21; J 4:25,

26; 1J 5:114.Pán Ježíš osobně potvrzuje, že je

Boží Mesiáš:a) Samaritánce J 4:25,26b) učedníkům Jana KřtiteleMt 11: 2-6c) Bůh Otec to zjevuje Petrovi Mt

16:15-17; Jan 6:69 a všem učedníkůmSk 2:3615.Ježíš z Nazaretu je pravý Bůh a

Život věčný:J 6:47; 1J 5:20 b

16.Pán Ježíš jako Bůh a slíbenýMesiáš přijde v těle: Nejpozoru-hodnější verš v Bibli říká:Nebo tak Bůh miloval svět, že synasvého jednorozeného dal, aby kaž-dý, kdo v něho věří, měl život věč-ný. (J 3:16)

To znamená, že Bůh navštívil lidstvov osobě svého Syna, nebo-li zjevenýzůstal v lidském těle. (Lk 1:68; J 1:14;Ko 2:9; Fp 2:6,8; 1 Tm 3:16; Žd 2:17)

17. Novozákonní pisatelé jmenujíOtce, Syna, Ducha v různémpořadí, ale vždy spolu a na stejnéúrovni:Mt 28:19; 2K 13:13; Ef 4:4-6; 1 Pt

1:2; 1 J 5:7Z těchto citátů vidíme, že v prvním

případě je jako první vyjmenovaný –Otec, v druhém případě Pán Ježíš Kris-tus, a v třetím osoba Ducha svatého.Různé pořadí podle pisatelů novozá-konních knih bylo normálním jevem,když pamatujeme na slova Pána Ježí-še: „Já a Otec jsme jedno …“(J 10:30)18. Pán Ježíš Kristus si přivlastňuje

Boží starozákonní jména:Ve Starém zákoně bylo jedno ze

jmen zjevené Mojžíšovi JAHVE (Ex3:13-14). Bylo zjevené v hebrejštině veslovech: „ehje aszerehje“ což zname-ná: „JSEM, KTERÝ JSEM“. V Novémzákoně těmto hebrejským slovům od-povídá řecké slovo „ego eimi“, což una-mená: „JÁ JSEM“. Tohoto výrazu užíváPán Ježíš, když mluví o sobě. Napří-klad: Jan 8:12,24,28. Nebyla to obyčej-ná slovní fráze, protože se při vyslovenítěchto slov demonstrovala Boží moc,což dosvědčuje skutečnost, že vojáci,kteří přišli Ježíše zatknout, padli nazem (J 18:6-8). Toto Boží jménoJHWH viselo dokonce na kříži (viz bod25 níže). Toto slovo Já jsem (JHWH)vyslovil v posledních pokynech učední-kům před svou smrtí v souvislosti s je-jich posláním světu (Mt 28:20) a vyslovilje po svém vzkříšení před nanebe-vstoupením (Lk 24:39). To jméno, kte-ré vyslovil Pán Bůh v keři (Ex 3:14).

Pán Ježíš zjevoval svou Božskoumoc v souvislosti se svým prohlášením:JÁ JSEM vícekrát, například:

a) Dosvědčuje své mesiášství(J 4:26)b) Dosvědčuje, že je od Otce(J 5:43)c) Chodí po vodě (J 6:20)d) Vyzývá k víře ve svou osobu,

která zachraňuje od zahynutí v důsled-ku hříchu. Jan 8:24 – tuto výzvu můžekonat Bůh.

e) Prorokuje o svém ukřižování –povýšení Syna člověka (J 8:28)

f) Židy rozhněvá prohlášením, žebyl dříve než Abraham (J 8:58)

g) Demonstruje své božství mo-cí, takže nepřátelé padají na zem

(J 18:6-9, viz bod 20.)19.Plné jméno Kristovo zní: Pán

Ježíš Kristus:Ef 1:2,3 – Židé se nemohli smířit

s faktem, že Ježíš (člověk) se činí Pá-nem. I za to (v jejich pojetí bludu) Hochtěli ukamenovat (J 5:18, 10:33; Mt26:63-65).20.Mimo jiné PÁN Ježíš Kristus uží-

val takových obrazů, které sehodily jen na Boha:V souvislosti se svými tituly, atributy

a duchovními obrazy na svou osobu jev Janovi sedm míst, ve kterých Ježíšprohlašuje: „Já jsem“ tedy: JHWH (vizbod 18).1. chléb života (J 6:35,41,51)2. světlo světa (J 8:12)3. dveře ovcí (J 10:7)4. dobrý pastýř (J 10:11 srovnej s Žal-

mem 23:1)5. vzkříšení a život (J 11:25)6. cesta, pravda a život (J 14:6)7. vinný kmen (J 15:1)

Dále prohlašuje: „Já jsem Mesiáš“(J 4:25-26). Nejvíce popudil Židy protisobě, když prohlásil: „Dříve než Abra-ham byl, JÁ JSEM“ (J 8:58). VyznáníJežíšovo před židovským sinedriem, žeje Kristus, Syn Boží (Mt 26:63) a že odtoho času bude sedět na pravici mociBoží (Mt 26:64) byla korpus delikti sou-du a smrti.21.Pán Ježíš Kristus má následující

tituly:Kristus, Mesiáš, Spasitel, Vykupitel,

Předivný, Otec věčnosti, Kníže pokoje,Rádce, Svědek víry, Slovo Boží, Prav-da, Světlo světa, Cesta, Dobrý pastýř,Prostředník, Nejvyšší kněz, Vůdce adokonavatel naší víry a spasení, Nášorodovník, Syn Boží, Jednorozený Syn,Bůh mocný, Bůh Spasitel, Obraz Boží,Pán, Pán všeho, Král Králů, Pán Pánů,Král svatých, Věrný Pravý, Alfa a Ome-

ga, První a Poslední, Pán chvály, Bla-hoslavený, Jediný vládce, BeránekBoží, který snímá hříchy světa, Králizraelský i židovský, Kníže života, SynDavidův, Růže saronská, Hvězda jitřní,Bůh pravý a život věčný, Lev z pokoleníJudova, Pravice Hospodinova, Počáteka konec, atd.

Tyto tituly, vymezení, úřady a atribu-ty mohou patřit jen Božské osobě.(Poznámka: Soubor téměř všech titulů,jmen a atributů Ježíše Krista jsem sep-sal chronologicky, je jich více než dnův roce. Spolu s našimi tituly v Kristua s místy výskytu v Bibli jsou zájemcůmk disposici v psané formě. Zájemci sio ně mohou napsat na uvedený E-m)22. Pán Ježíš nenapomenul lidi, kteří

Ho označovali veřejně jako Boha:Pokud by nebyl Bohem, nedovolil by

lidem, aby vůči jeho osobě používalitento titul (Lk 7:16; J 20:28).23. Dokončíme tuto biblickou studii

několika srovnáními víry, která sevyskytuje ve Starém zákoně avztahuje se na osobu Boží, kte-rou Písmo (Slovo Boží) vztahujena Krista, Syna Božího:a) Bůh: Gn 1:1,2, viz: Ko 1:15-

17; Iz 35:4, 44:8, 45:22,23, 48:12b) Kristus: J 1:3, J 4:25,26; Sk 4:

12; Ř 10:9-13; 1 K 3:11, 10:4; 1 P 1:11;1J 4:3,5:1; Zj 2:8

Bible hovoří o Duchu svatém, že Onvychází z Otce i Syna (Ř 8:5). Z výšeuvedených srovnání vidíme, že Kristusby nemohl vztahovat starozákonní vý-povědi na svou osobu, kdyby byl Božímstvořením, jakými jsou andělé a lidé.Avšak Ježíš Kristus je Bohem, zřekl senebeské slávy (F 2:6-11), přijal podobua stav člověka. „Připodobnil se bratřím“(Žd 2:17), aby mohl vykoupit lidský rodz hříchu a smrti. Přišel, aby smířil člově-ka s Bohem a Svým Otcem. 2K 15:19)24. Pán Ježíš byl před stvořením ve

věčnosti s Bohem Otcem:Mnoho lidí se pozastavuje nad oso-

bou, životem a dílem Ježíše Krista aomezují se jen na úvahy nad jeho po-zemským (dočasným) životem. Avšak

Bible hovoří, že Kristus je věčný, nazý-vá ho Otcem věčnosti (Iz 9:6). Odtudplynou mylná pojetí, protože mnoho lidívidí jeho život jen z jednoho úhlu a tedyjednostranně. Proto se nemáme zamý-šlet jen nad ním – jeho prací a životem– a zužovat (oklešťovat) jeho bytí pou-ze na oblast Ježíšova života na zemi.Musíme brát ohled na existenci předjeho příchodem na zemi (J 17:5). Je-žíš, Boží Syn, byl ve věčnosti, jak otom sedmkrát svědčí Písmo:1. Byl milován Otcem (J 17:24) To

svědčí sám Ježíš osobně ve vele-kněžské modlitbě (J 17).

2. Byl ve slávě Otce (J 17:5) Osobnísvědectví Ježíše.

3. Ve věčnosti existoval Božím způso-bem a před vtělením byl ROVENBOHU (Fp 2:6)

4. Byl určen k zabití ve věčnosti jakoBeránek (Zj 13:8)

5. Byl vybrán jako zástupný Beránek(k obětování za nás hříšné) 1Pt1:19,20)

6. My jsme byli před založením světavyvoleni v něm (v Ježíši Kristu),abychom stáli před Bohem svatí,jako synové k chvále (Ef 1:4-6).

7. Naše jména byla napsána ve věč-nosti do knihy života Beránka (Zj13:8, viz Zj 20:15). My sami jsmebyli Bohem Otcem vyvoleni předstvořením (viz J 17:5; F 2:6). Takémusíme vidět jeho práci nad náro-dem vyvoleným (1K 10:4; Žd 11:24-26), také jeho dokončení dílavykoupení a vyvýšení (Fp 2:9-11).

V knize Přísloví jsou místa, která hovo-ří, že Pán Bůh skrze moudrost formo-val svět a moudrost byla ustanovenapřed stvořením země (Př 8:1, 22,23).Moudrost je jeden z atributů Syna veStarém zákoně. Proto do věcí Božíchnemůžeme proniknout lidským rozu-mem (Ř 11:34; 2 Pt 1:19-21). Poznatmůžeme pouze to, co nám Bůh skrzeDucha svatého zjeví (1K 2:10-11) „Pro-to nikdo nemůže říci: Ježíš je Pánem,–pouze vedený Duchem svatým“. (1K12:3b)

25. Boží jméno JHWH viselo na Gol-gotském kříži.Už v hořícím keři zjevil své nevyslo-

vitelné jméno. Odtud je jeho jménoJHWH. To jméno se nesmělo ani vyslo-vit. Pouze velekněz ve svatyni mohl totojméno vyslovit a to jen jednou v roce.A toto nevyslovitelné jméno: Já jsem,které mohlo být vysloveno jen ve svaty-ni svatých, viselo na kříži na Golgotě.Kvůli tomu Židé žádali Piláta, aby tonedával nad hlavu Ježíše na kříži. PánJežíš je Beránek Boží, určený k zabitípřed ustanovením světa (Zj 13:8; 1Pt1:19,20). On jediný byl hoden, aby ve-šel do svatyně svatých, aby nás – tebea mne, smířil s Bohem. Na kříži viselnápis ve třech jazycích: hebrejsky, řec-ky a latinsky (J 19:19-22). Hebrejskybylo napsáno: „Jéšua Hannocrí Úme-lech Hajjehúdím“. Z řeckého textu čte-me doslovně: „Ježíš, ten Nazaretský,ten král těch Židů“. Začátečními písme-ny nápisu v hebrejštině dostanemenejsvětější jméno Boží: JHWH. (Trans-kripce písmene „ú“ je hebrejské písme-no „w“) Tím proklamoval Bůh Otec předŽidy a před celým světem: To je BožíBeránek, který nese hřích celého svě-ta. Tak o tom svědčil Jan Křtitel napočátku Ježíšovy misie (J 1: 29).26. Hebrejský význam jména Ježíš je

Jehošua, což znamená: Bůh, kterývysvobozuje (Mt 1:21).

27. Ve Starém zákoně je několikmíst, o příchodu andělů ku po-moci lidem Staré smlouvy.Na některých místech je autorita

poslů větší, než mohou mít služebníduchové (Žd 1:14). Zde dochází k to-mu, že je lidé označují jako saméhoHospodina. Protože Boha Otce nikdoneviděl a nemůže vidět, jde o zjeveníBožího Syna ve starozákonní doběBožím služebníkům ve viditelné podo-bě.

a) Abraham viděl tři muže (!) aoslovil je: Pane můj … (Gn 18:3,27).Tato „návštěva andělů“ dostává jinourovinu, když čteme: HOSPODIN řeklAbrahamovi … (Gn 18:13,20). Ne,

nebyli to obyčejní andělé. Hospodinpřišel osobně v Synu Božím k Abraha-movi před svým vtělením (J 1:14; Ga4:4)

b) Jozue viděl anděla Hospodino-va, a ten jej vyzval, aby před ním zulobuv, jako Mojžíš u hořícího keře (Joz5:13-15, srovnej: Ex 3:4,5).

c) Gedeon dostal návštěvu s mi-mořádnou mocí, která jej oslovila:„Hospodin s tebou…“ Písmo dále urču-je: „Tedy řekl jemu Hospodin… – tedyten anděl byl jen nižší posel či sámSyn? Také Gedeon od něj žádal přímoznamení, které by služebný duch Božínemohl naplnit. Proč ten, který se jed-nou popisuje jako anděl Boží, je po-druhé jako samotný Bůh? (Soud6:11-17)

d) kněz Jozue měl vidění andělamimořádné autority, který měl jako Bůhmoc kněze očistit a obnovit jeho autori-tu a úřad kněze. Tuto autoritu může mítjen Bůh, ne anděl (Za 3:1-10). Takétento Posel je vzápětí titulován jakoHospodin a mluvil v autoritě, kterou májen Bůh (viz verše: 2,7,10)

Dále se ptáme: Kdo se ukázal Ha-gar? (Gn 16:10-13) Mojžíšovi v ohni-vém keři jako ten, kdo se představujejako „Já jsem?“ (Ex 3:6,14) viz body:18,20,25. Kdo to byl ve Fanuel, o němžJákob řekl: „Viděl jsem Boha tvářív tvář a zachována je duše má…“ (Gn32:30 viz: Gn 32:24-30). Kdo se zjevilManue a jeho manželce (rodiče Sam-sona), že před ním padli na zem? (Sd13:9-25). Ta žena řekla: „Jistě my ze-mřeme, neboť jsme Boha viděli…“ (Sd13:22). To jsou jen známá místa v Pís-mu.28.První titul Pána Ježíše v Novém

zákoně, na který se Písmo odvolá-vá v souvislosti se Starým záko-nem, je IMMANUEL, nebo-li: „S ná-mi je Bůh“ (Iz 8:8,9; Mt 1:23).

29.Důkazem božství Pána Ježíše jejeho oběť na kříži, kde zvoláním„dokonáno jest“ dovršil krevnísmlouvu a zahladil viny, zlořečení anemoc lidstva. To může učinit jen

Bůh (J 1:29, 3:16, 19:30; Ř 5:6-11atd.).

30. Důkazem božství Pána JežíšeKrista je jeho vzkříšení z mrtvýcha nanebevstoupení zpět do Božíslávy (Mt 28, Mk 16, Lk 24, Sk 1,1K 15:3-4).

31. Historickým a přítomným důka-zem božství Pána Ježíše Krista jenaplnění všech biblických pro-roctví zjevených proroky Starésmlouvy:Jejich sepsání jsou známá z jiných

Kristologických studií. Tento fenoménbožství Krista nemá u jiných osob ob-doby. Je božsky jedinečný. Konečněhistorické a přítomné důkazy božstvíPána Ježíše jsou jeho divy a zázraky,jeho moc uzdravovat, vymítat démonya osvobozovat. Především skutečnost,že křísil mrtvé (Mt 12:15, J 11:25-44,Lk 7:11-16). Ne náhodou byl v Naimlidmi proklamován jako Bůh. V přítom-né době i my lidé 21. století svědčímeo autentické události a demonstraciJežíšova božství ve svých životech asvědčíme z osobních zkušeností, to cobylo pro Jana Křtitele dosvědčenímJežíšova božského Mesiánství (Mt11:5). Proto máme naplňovat novozá-konní výzvu ke svědectví v moci Duchasvatého lidem v přítomné době (Sk 1:8srovnej: Iz 12:4). Největší a osobnídůkaz o božství Pána Ježíše je změnanašeho života a jeho odpověď na našeosobní modlitby za jednotlivce, rodiny anárody. To může činit jen živý a pravýBůh.32. Z osobního studia epištoly Titovi

jsem byl osloven titulem:„Spasitel Bůh“. Je jasné, že se

zde zjevuje, že Spasitelem je JežíšKristus (Tt 3:6). Na čtyřech místechtextu Timoteovi Pavel zdůrazňuje bož-ství Ježíše titulem: „Spasitel Bůh“. Spo-juje jasně i pro nás tyto dva pojmy, abyukázal, že se týkají jedné osoby, PánaJežíše Krista: (Tt 1:3, 2:10, 2:13, 3:4).Spasitel Pán Ježíš Kristus je Bůh. Kon-čím textem, který nejjasněji tuto vazbudokazuje:

… v očekávání té požehnané nadě-je, totiž slavného příchodu našehovelikého BOHA A SPASITELE JE-ŽÍŠE KRISTA.Amen

Výčet argumentů a důkazů pro božstvíPána Ježíše Krista není pochopitelněúplný. Dělí se na přímé důkazy, napří-klad přímé prohlášení Ježíše, že jerovný Bohu Otci (J 10:30) a na nepří-mé, například skutečnost, že dovolillidem se jemu klanět (J 20:28, Zj 1:17)atd. Sami si najděte další přímé a ne-přímé důkazy z Písma. To ovšem ne-stačí. Vejděte do chvály a vzývejtejeho jméno biblickým způsobem. Jme-novaná místa Písma jsou podkladempro osobní adoraci božství Pána Ježí-še Krista a pro modlitební skupiny.Zpracováno z různých pramenů

Václav Lamrchrist.art@seznam cz

Pojem, který nemám rádTéma evropských hodnot je, po

pravdě řečeno, pro mne zajímavé,neboť já je popírám. Čas od času sev politice objevují hesla, slogany, výra-zy, které jistou dobu ovládají politickoudiskusi, a když se takový fenomén ob-jeví, je dobré se zamyslet, co vlastněznamená.

Tvrdím, že výraz „evropské hodno-ty“, který se objevil poměrně pozdě (ažv posledních dvaceti letech), je náhraž-kou. Je to takové kompromisní řešení,něco, s čím by mohl každý souhlasit,nikdo by proti tomu nemohl nic říci prá-vě proto, že je to termín poněkud bez-obsažný.

Evropa na čtyřech kopcíchChceme-li se podívat na hodnoty,

na kterých byla Evropa budována az nichž z valné části dosud žije, musí-me se vrátit daleko do minulosti. Použi-ji-li slavnou formuli, označil bych kořeny

Evropy za tzv. „čtyři kopečky“, „kopce“,na kterých je Evropa duchovně vysta-vena. Je to za prvé hora Sinaj (kterásamozřejmě ani není v Evropě – jesoučástí Egypta), kde, jak je známo,bylo Mojžíšovi předáno Desatero. Odtoho se odvíjí celá židovská tradice.Pak je to kopec Golgota v Jeruzalémě,kde obětí Ježíše Krista začíná křesťan-ství, které ovšem do jisté míry vyplýváprávě z židovského náboženství, z ži-dovského pojetí jednoho Boha. Nicmé-ně Nový zákon je v několika věcechzlomový. A pak jsou tu další dva – spí-še „světské“ – kopce. Jsou to jednakAthény, kde se vyvinula základní myš-lenka demokracie. Když přijedete doAthén a vidíte trosky krásného chrámuna Akropoli, uvědomíte si. že bez At-hén, bez myšlení jónských filosofů, beztoho. co se v dialektickém vztahu meziAthénami a Spartou vyvinulo v politickémyšlení v Řecku, bychom celou politic-kou filosofii neměli. Čtvrtý „kopeček“pak je Kapitol v Římě, neboť římskáříše vlastně již za doby republiky vyvi-nula myšlenku práva jakožto základustátu, což před tím nebylo tak úplnějasně a přesně formulované. Za evrop-skou právní soustavu tedy vděčímeřímským filosofům a státníkům a pozd-ně římským právníkům.

Toto jsou tedy ony čtyři „kopce“, nakterých je celé naše myšlení postave-no. Pak nastala hluboká krize v doběstěhování národů a později, ve středo-věku, se hlavním základem evropskéhomyšlení stalo křesťanství. Nicméně po-měrně brzy, už v renesanci, ale i přední, začíná objevování celé myšlenkovésoustavy antiky, a to je klíčový zlomv evropském vývoji. Nesmíme také za-pomenout, že mnohé z antické filosofiese v našem myšlení udrželo díky arab-ské kultuře – k prvnímu přenosu řeckéfilosofie po zániku římské říše v ranémstředověku došlo prostřednictvím arab-ských filosofů, arabských spisovatelůve Španělsku i jinde, kteří nám totodědictví uchovali a předali.

Reformace a osvícenstvíPoměrně brzy, přibližně dvě století

od začátku renesance v Itálii, přišeldalší zlomový bod – reformace. Církevve středověku podlehla hluboce svět-ským vlivům, touze po moci a peně-zích, její dekadence byla opravdu po-zoruhodná. Začíná tedy reformace,jejíž předzvěstí bylo i naše husitství, nakteré se odvolává i Martin Luther. A dí-ky Lutherovi v Německu a Kalvínovi veŠvýcarsku nabírá křesťanství novýdech. V reakci na to je tridentskýmkoncilem ustanoven jezuitský řád anastupuje jakási katolická renesance,která se někdy trochu nesprávně nazý-vá protireformací. Bylo to nové probu-zení ducha v katolické církvi, a právěono soupeření těchto dvou myšlenek(reformace a katolické reakce na ni)určovalo život v Evropě po dalších zhru-ba tři sta let. A konečně, dalším výz-namným hodem v evropském vývoji jeosvícenská doba ve druhé polovině 18.století, kde se – hlavně ve Francii –začíná objevovat kritický postoj kevšemu, co zde existovalo, předevšímke křesťanské víře. Objevují se částeč-ně antické myšlenky, mluví se o lid-ských právech a vše vyústí ve Fran-couzskou revoluci, kterou pak následujímnohé další revoluce po celé Evropě,v Rusku apod. Musíme si tedy uvědo-mit, že jak renesance, tak reformacenejsou představitelné samy o sobě;musíme je vidět v kontextu dialogu,v kontextu střetnutí s křesťansko–ži-dovským dědictvím, které zde bylozakořeněno. Po pravdě řečeno, i onyrevoluční myšlenky vycházejí hlubocez křesťanství. Myšlenky Karla Marxe aostatních myslitelů francouzských aanglických nemůžeme pochopit, pokudnevíme, že tito lidé patřili ke generaci,která chodila každou neděli do kostela(ať už to byl kostel luterský, reformova-ný nebo jiný). V takovém prostředí titolidé žili, takovéto prostředí ony střety areformní hnutí vyvolalo, takovéto pro-středí dalo vzniknout tomu, co dnespředstavuje západní a střední Evropa.

Východ a RuskoNesmíme však zapomenout na dal-

ší důležitý jev: od 12. století existujerozdělení církve mezi Cařihradem aŘímem, což původně nebylo a dodnesnení věcí věrouky (víme, že pravoslav-ná a katolická věrouka jsou z 95 %totožné); byl to spor o to, kde má býtcentrum církve – zda to bude starýŘím, kde sídlil papež, nebo „Řím“ nový,kde sídlil patriarcha cařihradský. Sku-tečnost, že v jeho důsledku došlo k roz-dělení církve, určovala osud celé vý-chodní Evropy a všech jejích zemí –dnešního Ruska, Ukrajiny, kavkaz-ských zemí, Bulharska, Rumunska,Řecka a dalších, v nichž působila pra-voslavná církev. Navíc došlo k dalšíudálosti. Rusko bylo podrobeno mon-golskými vojsky a Čingischán a jehosynové a vnuci, kteří měli neobyčejnévojenské nadání a výbornou organizaci,ovládli svět od Pekingu až po polskéhranice. Tím začíná oddělený vývoj.Zatímco ruská knížectví byla předvpádem Tatarů naprosto srovnatelnás ostatními evropskými státními útvary(ať to byl přemyslovský stát u nás,piastovský v Polsku, uherský neboskotský) a zatímco kyjevská knížatasi běžně brala za ženy dcery vládcůze západní Evropy a dcery kyjevskýchknížat se naopak provdávaly třeba aždo vzdáleného Skotska, najednou jetoto vše přerušeno a v ruském prostorunastává na dlouhou dobu zcela jinývývoj.

Pod tatarským vlivem se také vyvi-nul specificky ruský způsob vládnutí,který byl převzat z Asie. Na rozdíl odzápadní Evropy končí tatarským vpá-dem v ruských zemích feudální zřízení– tedy stav, kdy moc a majetek jsoupropůjčeny jako léno (feudum), což jejakýsi vzájemný závazek mezi pánema vyšší mocí (ať to byl král, císař nebopapež, či dokonce Bůh). Na konci tatar-ské nadvlády je vše majetkem vladaře.Pod tatarskou nadvládou se velkoknížemoskevský zmocnil teritorií všech os-tatních ruských knížat a od té chvíle je

neomezeným pánem v míře, která ne-měla v tehdejší Evropě obdoby.

Rusko se poprvé na evropskémjevišti objevilo v 16. století a prvnívyslanci, kteří přicházejí do Moskvy,o něm s úžasem referují. Zachoval seslavný dopis Ivana Hrozného královněAlžbětě, první anglické královně, kterábyla silnou vládkyní – porazila Španělya vládla velice úspěšně. Úspěšné bylyi vztahy mezi ní a carem, ale v jednuchvíli jí car píše: až doposud jsemse s tebou stýkal jak rovný s rovným,ale nyní jsem zjistil, že mi nejsi rovná,protože se musíš před každým svýmpolitickým rozhodnutím poradit se svý-mi sedláky (tak označoval anglickýparlament), kdežto já jsem samoděr-žavný, jsem samovládce a ve své zemivládnu neomezeně.

A zde začíná onen veliký rozdílv myšlení mezi Západem a Východem– i když na Západě v 17. století mápanovník velmi silnou moc, stále ještěje vázán přísahou a zákony. Jak zná-mo, velký Ludvík XIV. byl téměř abso-lutním monarchou, nicméně práv pro-vincií, representovaných burgundskýmči provensálským sněmem a stavy, sedotknout nemohl; v Rusku byl všakopačný přístup samozřejmostí. Nastá-vá tedy jistý rozpor, umocněný navícještě tím, že ani reformace, ani rene-sance, ani osvícenství do východníEvropy nedorazily – osvícenství pouzev jisté míře až na přelomu 18. a 19.století díky tomu, že někteří Rusovépřišli studovat do západní Evropy, aprotože se na Balkáně a v Rusku obje-vili francouzští emigranti. Reformacepak neměla vliv vůbec žádný, ta sezastavila na polské hranici. Jistý rozdílpak existuje mezi Chorvatskem a Srb-skem – přestože tyto národy měli spo-lečný jazyk, jedni se dostali pod turec-kou nadvládu (Srbové), druzí (Chorvati)zůstali pod ochranou Rakouska. Tím sev těchto zemích zachoval naprosto od-lišný právní systém a vyvinul se i zcelajiný styl myšlení.

Nový světV Evropě se mezitím, hlavně v An-

glii a v Nizozemí, reformace rozdělilana dva velké směry, což už bylo nazna-čeno i v reformaci naší, a sice v rozdílumezi husitským způsobem myšlení amezi myšlením českých bratří (kteřípak také měli velký vliv přes Ochranova německé misionáře až daleko nazápad Evropy). To se projevilo v rozdílumezi tzv. „high church“ (oficiální státníanglikánská církev) a „low church“ (cožbylo v Anglii spíše pejorativní označenípro další reformované církve existujícímimo státní anglikánskou církev).

Do Ameriky, která byla původně jenanglickou kolonií, se v 17. a 18. stoletíuchylovali především tzv. „pilgrims“,tedy ani ne tak zástupci veliké oficiálníanglikánské církve, velkých a mocnýchrodů, jako spíše chudí lidé, kteří seprávě onou oficiální anglikánskou církvícítili utlačováni a kteří byli pod vlivemreformátorských myšlenek – oněch„low church“, tedy různých hnutí, ježměly nejblíže k našim českým bratřím.

Z tohoto prostředí zase vyrůstázákladní myšlení anglické společnosti,tedy myšlenky, které stály u zrodu Spo-jených států, povstání proti anglickémukráli, odmítnutí anglické nadvlády bezzastoupení lidu a mnohé další. Právěmyšlenky anglických puritánů, kteříproudili hlavně do Ameriky, jejich kritic-ký postoj vůči státu, králi a královskéadministrativě daly základ pro vznikSpojených států. Vidíme to dobře, čte-me-li si myšlenky otců zakladatelů.

Na tomto základu jsou tedy Spoje-né státy americké zbudovány a jistýomezený rozdíl mezi USA a jejich zá-kladním myšlením a myšlením evrop-ským spočívá právě v tom, že americ-ké myšlení bylo v mnohem větší mířeovlivněno myšlením evropských církev-ních disidentů (disidentů vůči oficiálníanglické církvi), myšlením lidí, kteří při-šli i z Nizozemí a z velké části i z Ně-mecka. Nesmíme totiž zapomenout, ževelký počet imigrantů do USA pocházel

z Německa – je známo, že když bylyUSA založeny, probíhala velká diskuse,zda bude úředním jazykem angličtinanebo němčina. Vliv této německé imig-race byl tedy mnohem větší, než sipozději USA, které mezitím jako oficiál-ní jazyk přijaly angličtinu, byly ochotnypřipustit. To vše ovlivnilo americké myš-lení s dopadem do dnešních dnů.

Když se zamyslíme nad tím, jakývliv má na dnešní americkou administ-rativu právě myšlení na jihu Spojenýchstátů žijících potomků všech oněchdisidentských církví z Evropy, zjistíme,že toto dědictví ovlivňuje dodnes napří-klad politiku USA vůči Izraeli: je to třebapředstava, že Izrael je zaslíbenou zemíŽidů a že je úkolem USA převést ji veskutečnost. Výrazem tohoto způsobumyšlení je i stav, kdy demokratické zří-zení do jisté míry přejímá úkol téměřnáboženský: podobně jako si v 19. sto-letí misionáři mysleli, že musí domorod-ce na celém světě přesvědčit o výho-dách křesťanství, je nyní třeba pře-svědčit i ostatní země o výhodách de-mokratického zřízení. Odtud pocházíono vidění spravedlivého světa a vše-chny tyto myšlenky tedy mají svůj pů-vod v Evropě.

Evropské hodnoty? NesmyslHovořit tudíž o evropských hodno-

tách je hluboký omyl. Měli bychom siotevřeně přiznat, že to, co je pro nászákladní, pochází z křesťansko–židov-ské a antické tradice a že tyto hodnoty,byť různě formulované, jsou společnéjak Evropě, tak Spojeným státům. Ne-můžeme tedy dnes hovořit o „evrop-ských“ či „amerických“ hodnotách, pro-tože to jsou hodnoty společné oběmakontinentům. Tento mylný pojem (ev-ropské hodnoty) totiž pak vede k zá-kladnímu politickému omylu – že našehodnoty dáváme do velkého protikladuvůči hodnotám Spojených států (a pro-to je také onen výraz „evropské hodno-ty“ ražen). Do konce 80. let by nikohov Evropě nenapadlo, že Spojené státya Evropa mají různé hodnoty. Až poté,

co společné nebezpečí komunismupominulo, se najednou jako kontra-punkt vůči americké hegemonii objevilpojem „evropské hodnoty“. Levice ov-šem namítá, že evropské státy vyvinulyod 2. světové války sociálnější systé-my, než jaký existuje ve Spojenýchstátech. Avšak to je otázka jen a pouzesystému – nejprve neexistoval žádnýevropský sociální systém, ale systémšvédský, anglický (prvních labouristic-kých vlád), německý (počínající sociál-ními zákony, které prosadil Bismarck).Zkrátka v každém evropském státě seo vyřešení sociální otázky uvažovalo,lišily se ovšem metody, jejichž pomocíto provést.

Naproti tomu Američané s jejichzkušenostmi při budování Spojenýchstátů (které vybudovali – řekněme –z divočiny) vždy podporovali spíše indi-viduální postoj, tedy že se člověk o se-be musí postarat sám. Sociální systémv Evropě je pak do jisté míry nešťast-ným dědictvím silných monarchickýchevropských států. Typickým příklademje Švédsko, které má perfektní a dnesbohudíky velice reformovaný sociálnísystém. Švédové se poučili z hospodář-ské krize 80. a 90. let a svůj sociálnísystém zreformovali. Nicméně, kdyžsledujeme tento pro celou evropskoulevici zářný příklad, zjistíme, že až dopočátku 20. století bylo Švédsko for-mováno velmi silným postavením pa-novníka, švédského krále a jeho byro-kracie, a ta byla silně propojena s luter-skou švédskou státní církví. Až díkysekularizaci, která prošla celou Evro-pou, se toto změnilo. Samozřejmě by-rokracie je ve Švédsku i nadále tímnejsilnějším elementem, ale už nenízávislá na králi, ale na obyčejné sociál-ně demokratické vládě. Můžeme tedyříci, že myšlenka státní církve byla na-hrazena ideologií sociální demokracie,a to vše velmi plynule, skoro nenápad-ně. Ne nepodobný vývoj pak nastal i po2. světové válce v Anglii a jinde.

Naopak tam, kde centrální moctradičně nebyla silná, jako je například

Švýcarsko, sociální systém nikdy nebylcentrálně řízený, nikdy nebyl vnímánjako základní hodnota státu. To všejsou tedy jen systémové otázky, neotázky hodnotové. Ani v Americe, ales-poň od konce občanské války v 60.letech 19. století, kdy byl zrušen sy-stém otrokářství, nikdo již neprosazujemyšlenku, že právo bohatých je potla-čovat slabé a chudé. Američané vychá-zejí z toho, že jsou zabezpečeni lépe,když se včas naučí postarat se samio sebe, zatímco evropské státy vychá-zejí z myšlenky, že je lépe, když seo lidi stará všemocný stát. Avšak odSan Franciska až po polskou hranicimáme společné hodnoty. O tom nenípochyb. A všichni dobře víme, z jakýchkořenů tyto hodnoty vycházejí (to jsmesi řekli výše). A možná právě jednímz důvodů zavedení pojmu „evropskéhodnoty“ s jeho údajným protiklademvůči Americe (která jde dodnes mnohalidem, obzvláště evropským intelektuá-lům, na nervy) je neochota přiznat si, že80 % z hodnot, které uznáváme, po-chází z židovství a křesťanství, alespoňco se těch morálních týká. V tom jetedy onen problém. Proto pojem„evropské hodnoty“ nemám rád, proto-že zamlžuje to, co je pravda. Nejsou tototiž jen naše evropské hodnoty, alehodnoty, které máme s Amerikou spo-lečné.

Karel SchwarzenbergObčanský institut č. 185, leden 2006

– www.obcinst.cz –

V současné době v naší zemi probí-

há – přinejmenším sporadicky – jednakrozhovor mezi muslimy a nemuslimy,jednak rozhovor o islámu uvnitř české,převážně sekulární a z malé části křes-ťanské společnosti. Zatím se mi zdá,že ostřejší spory probíhají mezi samot-nými nemuslimy: jde především o to,jak hodnotit současné islámské probu-zení a jaký postoj zaujímat vůči musli-mům. Sám se považuji za vyznavače

Hospodinova, tedy za křesťana, i zaúčastníka diskuse. V tomto článku chcivyslovit své námitky proti tomu, jak jediskuse vedena v rámci samotnéhokřesťanského tábora.

Naše sekulární společnost se vnitř-ně rozhodla pro radikální relativismus.Mnozí lidé, u nichž není zcela patrné,jaký světonázor vlastně zastávají onisami, se hlasitě dovolávají práva všechlidí zastávat a hlásat právě ten svůjsvětonázor. Tyto lidi mnohdy zajímáprávě právo hlásat nějaký světonázor,nikoli obsah kteréhokoli z oněch světo-názorů, za jejichž místo na slunci bojují.V sekulární a relativistické společnostije dovoleno hlásat prakticky vše; jedi-nou výjimku tvoří popírání holocaustu.Ovšem zákony zapovídající popíráníholocaustu jsou již vystaveny značné-mu tlaku a patrně není daleko doba,kdy bude možno beztrestně popírati skutečnost, že západní společnostzahubila několik milionů bezbrannýchŽidů. (Vedlejším účinkem bude, žepadnou určité skromné námitky protivyjednávání, případně smíření se sou-časným íránským prezidentem Ahma-dínedžádem, v delším horizontu se pakbude vytrácet motivace zabránit nové-mu holocaustu, jenž bude tentokrátproveden nikoli nacistickým Němec-kem a jeho dobrovolnými či nedobro-volnými přisluhovači, nýbrž muslimy.)

Tento relativismus proniká i do křes-ťanského tábora. Projevuje se mimojiné tím, že i ti, kdo se hlásí ke křesťan-ství, hovoří způsobem vyvolávajícímdojem, že křesťanství a islám jsouvlastně podobná náboženství, vyznáva-jící téhož Boha. Mluví se o nutnostidialogu mezi těmito náboženstvími anabádá se k přehlížení určitých negativ-ních jevů mezi muslimy, protože křes-ťané přece mají také máslo na hlavě.

Lidé, kteří takto hovoří, ovšempravdu znají, nicméně z nějakého dů-vodu ji nechtějí říkat. Naše sekulárníspolečnost nezná ani Bibli, ani Korán;když pak člověk, který je známou křes-ťanskou osobností, hovoří o tom, že

s násilím se setkáme ve svatých kni-hách obou těchto „velkých nábožen-ství“, pak jen utvrdí ty, kdo tvoří ne-křesťanskou většinu, v tom, co si užstejně dávno mysleli: jeden je za osm-náct a druhý bez dvou za dvacet. Titoučenci, zastupující křesťany, ovšemnaši společnost matou, místo aby jipoučili a seznámili s pravým stavemvěcí.

Bible a KoránBible není jakýmsi křesťanským

Koránem a Korán není jakousi muslim-skou Biblí. Mnozí liberální teologové,kteří tvrdí, že Bible určitě není Božíslovo, nýbrž jen lidské svědectví o Bo-žím slovu, případně něco ještě méně,vyzývají ke „kritickému zkoumání“ Bib-le; neřeknou vám však, že něco tako-vého islám striktně zapovídá. Jak libe-rální, tak biblicky věřící teologové seshodnou, že Bible je vlastně knihovna,která vznikala téměř dvě tisíciletí; celýKorán byl údajně zjeven negramotné-mu Mohamedovi během druhé polovinyjeho života. Korán je inspirovaný jakocelek a v islámu neexistuje žádná ana-logie křesťanské liberální teologie čitzv. textové kritiky. Proto muslimovépovažují svou svatou knihu za nesko-nale závaznější než většina křesťanů.

Naprostá většina křesťanů – a opětto platí jak pro křesťany liberální, takpro křesťany ortodoxní – se shodujev tom, že klíčem k celé Bibli je JežíšKristus. Proto dnes neexistuje žádnákřesťanská skupina, žádný křesťanskýsměr, který by tvrdil, že dejme tomustarozákonní pravidla pro obléhání adobývání měst z knihy Deuteronomiumjsou relevantní pro křesťanské váleční-ky vedoucí boje za šíření pravé křes-ťanské víry. Klíčem je Ježíš Kristus,který řekl, že jeho království není z to-hoto světa a který nabádal k láscek nepřátelům, který nikdy nikoho neza-bil a nikdy nikoho nevyzval, aby někohozabil. Ti, kdo se snaží vyvolat dojem, žekřesťanství a islám si nemají co vyčítat,protože obě náboženství se odvolávají

na výzvy k násilí ve svých vlastníchsvatých textech, zpravidla zmiňují dvěmísta z Nového zákona, kterými seněkdy náboženské násilí, páchanékřesťany, zdůvodňovalo. Jedná se jed-nak o slova z Matoušova evangelia:

Nemyslete si, že jsem přišel uvéstna zem pokoj; nepřišel jsem uvéstpokoj, ale meč(10,34),

a jednak slova z podobenství o svateb-ní hostině:

A pán řekl otroku: „Vyjdi na cestya k ohradám a přinuť je vejít, abyse můj dům naplnil.“(Lk 14,23).

Jakákoli, třeba i povrchní exegeze těch-to textů ihned zcela vyloučí, že slova„nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč“ byJežíš mohl myslet jako výzvu k šířenívíry mečem. Těmito slovy říká, že jehopříchod na tento svět nebude vždy zna-menat smíření. Mnozí Ježíše odmítnou– a budou bojovat proti jeho následov-níkům. A tak tomu také bylo po celédějiny křesťanské církve. Kristovskoucírkev jste mohli ve všech dobách ro-zeznat podle toho, že mečem trpěla,nikoli že se meče chápala.

V druhém textu se o meči nemluvívůbec a není ani představitelné, že byJežíš Kristus, který tato slova vyslovil,měl na mysli nějaké nucení násilím.

Pravdou ovšem je, že obě tato mís-ta byla v křesťanském středověku zne-užita ke zdůvodňování násilí ve věcechvíry. Nutno jasně vyslovit, že šlo sku-tečně o zneužití a že jako křesťanélitujeme, že tato slova byla vydávána zavýzvu k vraždění. V žádném případěale nelze tvrdit, že toto zneužití jde navrub samotnému Ježíšovi, což je be-zesporu jasné každému nezaujatémučtenáři. Jde tedy o zneužití, nikoli o le-gitimní interpretaci biblického textu.

V Koránu je tomu jinak. Korán ob-sahuje výzvy k boji, zapovídá z bojeustupovat, přikazuje pozabíjet všechnymodláře a nevěřící. Mohamed mezi něpočítal všechny polyteisty a zjednodu-šeně řečeno všechny kromě muslimů,

křesťanů a židů. Moderní teoretikovéislámského džihádu mezi ně počítajíovšem jak křesťany a židy, tak i „vlaž-né“ muslimy. Arabští a muslimští před-stavitelé všech států, v nichž není dů-sledně uplatňováno právo šaría, jsoupro tyto radikální muslimy nevěřící, ježjsou hodni smrti. Mohamed nejen žek boji vyzýval, ale sám bojoval, nařizo-val popravy a vysílal vrahy. To vámmnozí křesťanští představitelé dnesneřeknou. Budou se ošívat a vyvolávatdojem, že Mohamed je něco jako is-lámský Ježíš. Případně se od nich do-zvíte, že muslimové si Ježíše také váží,a váží si dokonce i Abrahama. Ne takčasto se už od nich dozvíte, že ovšemJežíše považují za „překonaného“.

Obě náboženství ve svých počát-cích odrážela ráz svých „zakladatelů“.Prvních tři sta let rostla církev na polizkropeném krví mučedníků, prvních třista let se islám šířil proléváním krve„nevěřících“.

Dovolte mi na závěr této části ocito-vat slova jednoho z odpadlíků od islá-mu (nikoli ovšem konvertitu ke křesťan-ství), který se – podobně jako VŠICHNIodpadlíci od islámu – musí skrývat akterý musí psát pod pseudonymem:

Lze jen těžko přehlédnout, že zdro-jem nejbolestnějšího rysu islám-ských dějin (prolévání krve) je sku-tečnost, že Prorok masakroval svéodpůrce, a teorie obsažená v Korá-nu, že krveprolití je rysem, kterýdoprovází skutečného Proroka v ur-čité fázi jeho dráhy. Západní volno-myšlenkáři jako kupříkladu Russelltvrdí, že Ježíš zasluhuje menší ob-div než Sokrates či Buddha. Covšak Ježíšovi vyčítají? Mimo jiné, žeproklel fíkovník, takže uschl a zašel.Ovšem apologetové islámu, ať užse jedná o příslušníky západu čimuslimy samotné, se snaží omluvitMohamedovy vraždy. Rozhodněnemohu postavit Mohameda nastejnou morální rovinu jako Sokrata,Buddhu, Konfucia, nebo, chcete-li,Ježíše Krista.

Přilévání oleje do ohně?Další moment, u nějž se chci zasta-

vit, jsou negativní reakce liberálníchteologů na jakoukoli kritickou poznám-ku o islámu. Samuelovi Huntingtonovitito lidé někdy podsouvají, že se svouknihou „Střet civilizací“ vlastně pokoušeltento střet vyvolat. (Je to podobné, jakokdyž sv. Augustinovi, jenž byl přesvěd-čen, že nepokřtěná nemluvňátka půj-dou do pekla, podsouvali, že si něcotakového přeje). Upozorňování, žeislámští teroristé nejsou zdaleka něja-kou marginální skupinou bez širší pod-pory, je vnímáno s velkou nelibostí,někdy dokonce vztekem. Existují mus-limské plány na ovládnutí světa. Typlány jsou naprosto konkrétní. (Ne-vyslovuji se tímto k otázce, zda jsourealistické.) Oběti islámského teroris-mu jdou do tisíců. Tuto skutečnost ne-lze bagatelizovat. Není jistě nutno od-suzovat islám jako celek, není nutno anení ani správné démonizovat všechnymuslimy. Je ale třeba zkoumat pravdu,snažit se jí porozumět, snažit se sezná-mit se s relevantními skutečnostmi a„sine ira et studio“ (bez hněvu a zauja-tosti) je zhodnotit. Jaká je podporasebevražedných atentátníků v islámsképopulaci? Jaká je tato podpora mezimuslimy žijícími v USA, v západníEvropě, v arabských muslimských ze-mích, v nearabských muslimských ze-mích? Co přitahuje k bin Ládinovi jehosympatizanty? Jaké procento muslimůje přesvědčeno, že násilí je legitimníprostředek k šíření víry? Proč muslimo-vé volají po zničení Izraele? Jak to zdů-vodňují? Jaké informace mají občanéarabských států o holocaustu, o křes-ťanství jako takovém, o západní demo-kracii? Existují nějaké směry v islám-ské teologii? Jaké? Kde právě probíhádialog mezi křesťany a muslimy? Kdoho vede? Jaké jsou jeho dosavadnívýsledky? V co můžeme doufat, čehobychom se měli vystříhat? Toto všejsou legitimní otázky, a neměli bychomzavírat oči před nepříjemnými pravdami– ani o sobě, ani o muslimech.

Nenávist ke kritikůmCo mne bolí nejvíce, je, že jsem se

setkal s nenávistnými reakcemi na svéúvahy o islámu. Byl jsem prohlášen zafanatika, fundamentalistu a válečnéhoštváče. Proto mi dovolte, abych jedno-značně vyjádřil svůj postoj: Bůh milujekaždého jednotlivého muslima. Bůhmiluje i každého jednotlivého teroristu,ať už se ohání Koránem nebo čímkolijiným. Proto žádný muslim nemá menšíhodnotu, než já, a já nemám větší hod-notu, než jakýkoli muslim, ať už pokoj-ný či násilnický. Naše hodnota je dánane tím, čím jsme sami o sobě, ale tím,že jsme Božímu Synu stáli za to, že zanás položil svůj život. Není ale jedno,čemu věříme. Určitá víra vede člověkak tomu, aby položil svůj život za druhé,jiná víra vede člověka k tomu, aby dru-hé vraždil. Jevy, které mají důsledkypro celou společnost, je legitimní zkou-mat. Je legitimní zkoumat, do jaké míryje islám nebezpečný, a pokud je, jedovoleno – ba je nutno – o tom mluvit.Jistě, je třeba zdůraznit, že jsou různéinterpretace islámu, ale konstatování,že interpretace násilná získává stálevíce přívrženců a ještě více finančníchprostředků, není pomluvou ani váleč-ným štvaním.

Tento článek jsem nazval „zradouvzdělanců“. Kdo jiní, než křesťanštívzdělanci by měli bít na poplach! Kdojiný by měl lépe rozumět, v jaké situacese ocitáme? Mám obavy, že naši vzdě-lanci zde hanebně selhávají.

Nejde jen o to, že ohroženi jsme myna Západě. Nezapomínejme na to, žeprvními – a nejpočetnějšími – oběťmimilitantního islámu jsou sami muslimo-vé. Zamlčování pravdy o militantnímislámu je neúctou k těmto obětem.

– Dan Drápal –Konzervativní listí, Listopad 2006

Pravidla válkyse mohou měnit,

cíl zůstává:Mohamedovo bojovné náboženství.

Patří násilná mise k bytostným ry-sům islámu? Tato otázka řezenskéhoproslovu Benedikta XVI. vyvolala celos-větový ohlas. Nabízíme odpověď histo-rika Egona Flaiga. Mohamed, prorok,byl zároveň úspěšným vojevůdcem.V islámském právním učení bojovnérysy, byť v umírněnější podobě, přetr-vávají. Profesor greifswaldské univerzi-ty Egon Flaig se mimo jiné vědeckyzabýval i antickými představami spra-vedlnosti a – na druhé straně – politic-kým ospravedlněním společenské dis-kriminace například otroků či porobe-ných národů.

Dále chceme, aby prapor islámuznovu zavlál nad těmito kraji, kteréměly to štěstí být po jistou dobu podvládou islámu a slýchat muezzinůvhlas chválit Boha. Pak světlo islámuvyhaslo a ony upadly zpátky dobezvěrectví. Andalusie, Sicílie, Bal-kán, jižní Itálie a řecké ostrovy jsouislámské kolonie, jež se musejínavrátit do lůna islámu. Středozem-ní moře a Rudé moře se zase mu-sejí stát vodstvem vnitroislámským.

Uvedené věty nepocházejí z pera AlKajdy, patří do programu, který v jed-nom svém proslovu formuloval zakla-datel muslimského bratrstva Hassan alBanna. Bratrstvo dnes čítá miliony pří-slušníků a rozšířilo se daleko za hrani-ce Egypta. Jeho intelektuální představi-telé působí v Evropě i ve Spojenýchstátech, jsou pokládáni za „umírněné“ apodle toho k nim přistupují média. Zá-měr a cíl znovu získávat „ztracené“oblasti mají v programu státy s teritori-álními mocenskými ambicemi, tedypolitická společenství. Jak se takový cílmůže dostat do programu nějakéhonáboženství? Je islám náboženstvíjako jiná?

Vy, kteří věříte! Bojujte proti těmz nevěřících, kteří jsou poblíže!

Nechť ve vás naleznou tvrdost avězte, že Bůh [Alláh] je na straně

bohabojných! (Súra 9:124)

Od počátku klasického období mezidevátým a jedenáctým stoletím dělíislámští právníci svět na dvě části, totižna „dům islámu“ a „dům války“. Totodělení nevychází z toho, že někde žijemnoho, či dokonce většina muslimů,nýbrž z toho, kde vládne – formou šaríi– nebo nevládne islám. Nejde tedy o di-chotomii náboženskou, nýbrž politickou.Zmíněné dvě části světa spolu přiroze-ně válčí tak dlouho, dokud dům válkynezanikne a islám neovládne svět (os-má súra, v. 39[1], a devátá súra, v.41[2]). Podle klasického učení přitommá světové muslimské společenstvípovinnost vést proti bezvěrcům válku,dokud se neobrátí nebo nepoddají.

Tato válka se nazývá džihád. Jestli-že Ježíšovým misijním úkolem byloobracet všechny národy, ale ponechá-vat jim jejich politické řády, chce siislám politicky porobit všechny nemusli-my, ale ponechat jim jejich nábožen-ství, jsou-li náboženstvími knižními.Všeobecný Boží příkaz k džihádu seodvozuje z devětadvacátého veršedeváté súry[3]. Jistě, nepatrné pacifistic-ké islámské proudy tuto interpretacinepřijaly. Šíitové ji sice akceptují, alepožadují, aby muslimské společenstvívedl pravý imám (a na takového čekajíuž více než třináct století), proto zatímuznávají jen obranný džihád, tedy bojv případě, že bude muslimské spole-čenství napadeno.

Naproti tomu jiné proudy, třebatakzvaní cháridžovci, výpověď uvede-ného verše (devětadvacátého) devátésúry radikalizují: džihád pokládají zaindividuální povinnost každého schop-ného muslima, jež coby šestý sloupdoplňuje pět ostatních kardinálníchpovinností. Důsledek tohoto učení:Musí-li se každý podílet buď na kolek-tivní válce proti bezvěrcům, nebo – je-limuslimské společenství toho času přílišslabé – bojovat jednotlivě, po skupin-kách na vlastní pěst, pak jsou atentátya teroristické útoky správné. Co poža-dují cháridžovci pro džihád ofenzivní,platí u většiny představitelů ortodoxního

učení sunnitského pro džihád defenziv-ní: V případě, že je islám napaden,anebo bezvěrci obsadí islámské území,stává se džihád individuální povinností;fatva, kterou roku 1948 vyhlásil – protiIzraeli – velký muftí istanbulské univer-sity al-Azhar, nás nenechá na pochy-bách. Jakákoli nepřátelská mocnost,která se drží haagské úmluvy o pozem-ní válce a přísně rozlišuje mezi komba-tanty (konflikt – boj muže proti muži,nebo boj na život a smrt) a nekomba-tanty, se přitom dostane do velkýchobtíží.

Válečný stav trvá, dokud nebudedům války zničen a svět dobyt. Protonazývá Madžid Khadduri islám „bož-skou nomokracií na imperialistickémzákladě“. Mírové smlouvy, které islám-ští vládci uzavřeli s neislámskými, sepovažují za pouhý klid zbraní; proto sezpravidla uzavíraly nejvýš na deset let;dvě právní školy dovolují jen tří až čtyř-letý mír. Krátké lhůty umožňovaly vo-jensky silnějším muslimům protistranutrvale vydírat; tímto způsobem se v prů-běhu staletí na muslimskou stranu pře-sunulo obrovské množství peněz a lidí.Když se změnil poměr sil, museli mus-limští vládci upravit praxi. Tak uzavřelroku 1535 Sulejman Nádherný s fran-couzským králem mír, který měl trvataž do sultánovy smrti – prohřešek protitradici. Křesťanští teologové se – vzhle-dem k pluralitě států – snažili definovat,co je „spravedlivá“ válka, a co ne; válkyvedené čistě pro víru se převážně zaspravedlivé pokládaly. Pro muslimskéučence naproti tomu „dům islámu“představuje veličinu politickou, jež netr-pí vnitřní válku: proto byla legitimní, anavíc povinná, jen válka s cílem porobitbezvěrče, jak kategoricky praví slavnýučenec čtrnáctého století Ibn Chaldún:

Džihád je v islámu zákonem přede-psaný, protože má universální po-slání a probíhá, aby se veškerélidstvo dobrovolně či nuceně obrátilok islámskému náboženství.

Válečná pravidla džihádu lze měnit.Podle Khadduriho je – stejně jako

u Řeků a Římanů – možné všechno: odslitovného přístupu přes masové zotro-čování až po masové usmrcování. Tímse svaté války islámu zásadně liší odsvatých válek starozákonního Izraele,v nichž se mimo Izrael měli usmrcovatvšichni muži, ale na izraelské půděvšechno živé (Dt 20,10-20). To, čehose roku 1099 dopustili křižáci v Jeruza-lémě, nás obvykle plní rozhořčením.Křižáci však jednali podle běžnéhoválečného práva; muslimští dobyvatelédělali totéž ustavičně a všude: roku 698v Kartágu, roku 838 v Syrakusách;neblaze proslulý vezír córdobskéhokalifátu al-Mansúr podnikl za sedma-dvacet let pětadvacet tažení proti boha-tým křesťanským obyvatelům severní-ho Španělska, bral lidi do otroctví azanechával za sebou zhoubu a zkázu:jeho výjezdy postihly Zamoru (981),Coimbru (987), Leon, dvakrát Barcelo-nu (985 a 1008), a také Santiago deCompostela (997).

Nejhůře džihády zpustošily MalouAsii, tehdy ještě tak bohatou na města:masakr v Amoriu (838) se nadlouhovryl do paměti; maloasijská městskákultura se už nikdy nevzpamatovala.Seldžuk Alp-Arslan dal zmasakrovatcelá arménská města, nejhůře roku1064 hlavní město Ani. Jak víc nežoprávněně soudí Bat Ye'or: „Bezbře-hostí, pravidelností a systematičnostíse plenění ve jménu džihádu, jež islám-ští teologové povýšili na normu, liší odostatních dobyvatelských válek.“ Jistě,masové zotročování zůstalo nejoblíbe-nějším válečným cílem. Tak vznikla užv osmém století největší otrokářskáspolečnost světových dějin; potřebova-la stálý přísun nových a nových otroků;z afrického světadílu udělala největšíhododavatele otroků; – stejnému osuduunikla Evropa jen o vlas.

Jedinečná je ohromná rychlost, jížběhem devadesáti let vyrostla mezijižní Francií a Indií velkoarabská říše,aniž by expanzi vedl jediný dobyvatel.Nejúspěšnější imperialismus světovýchdějin vzbuzoval obdiv v neposlední řadě

u Hegela:Dosud nikdy nevedlo pouhé nadše-ní k větším činům.

Má-li „nadšení“ podobnou schopnost,v čem tedy spočívá? Odpověď zníprostě: v mučednictví. To dokreslujeudálost, jež se roku 963 odehrálav Konstantinopoli: císař NikephorosPhokas právě vyhnal arabské okupantyz Kréty a plánoval velkou válku s cílemosvobodit východní Malou Asii a sever-ní Sýrii od muslimské nadvlády. K tomumu měl napomoci koncil; shromážděnébiskupy naléhavě prosil, aby vojáky, ježv nadcházejících bojích padnou, pový-šili na mučedníky. Tito vojáci by tedyměli ráj jistý. Patriarcha se císaři posta-vil: žádný církevní koncil prý nemůžepředjímat Boží úradek; o spáse rozho-duje jen Bůh.

Klíčová scéna světových dějin. Cí-sař věděl, co je ve hře. Byzantinci mu-seli znovu a znovu zakoušet udatnostbojujících muslimských oddílů, jíž křes-ťané nebyli schopni. Padlí muslimovése pokládají za mučedníky víry a z boji-ště, kde padli, míří přímo do ráje. Po-jem mučednictví se v obou nábožen-stvích zásadně liší. Křesťanští mučed-níci následují utrpení Krista, pasivnětrpí muka a smrt; muslimští mučedníci,to jsou aktivní bojovníci.

Pro ochotu umírat je směrodatnýnezrušitelný slib, že toho, kdo zemřepro svou víru, čeká věčná spása (čtvrtásúra. v. 74-76)[4]. Muslimové měli odo-lávat desetinásobné přesile (osmá sú-ra. v. 66-67)[5]: pozdější učenci, jakpíše Khadduri, povolovali ústup v přípa-dě, že člověk čelí alespoň dvojnásobnénepřátelské přesile. Protože rozhodují-cím zdrojem každé války je bojujícíčlověk a jeho ochota k oběti, nebylaByzantincům jejich technická rovnocen-nost s Araby a Seldžuky nic platná;jestliže se jim nevyrovnali bojovoumorálkou, museli dlouhodobě podleh-nout. Vyšší připravenost zemřít přiná-ší v bojové situaci nesmírné výhody:díky ní lze podnikat krkolomné operacea smělé manévry, jež nepřítele zaskočí

a zmatou; díky ní si lze vynutit vítězstvítechnicky a fyzicky zdánlivě nemožná avyhrávat bitvy za běžných okolnostíztracené.

Nikephoros věděl o vojenskýchdůsledcích čtvrté súry (v. 74-76); jakoprvní se pokusil korigovat zásadní vá-lečnickou podřazenost křesťanskéhonáboženství. Pro biskupy východnícírkve však bylo nemožné upravit svouteologii tak, aby mohl vzniknout typvojenského mučedníka. U toho zůstalo.Byzantští císaři museli vést své těžkéobranné války proti ustavičným sara-cénským a seldžuckým výbojům, anižby jim náboženství pomáhalo tam, kdebylo pomoci nejvíc potřeba.

Teologicko-politickou situaci změnilaaž západní církev: Když papež UrbanII. roku 1095 vyzval k první křižáckévýpravě, přislíbil křesťanským bojovní-kům odpuštění hříchů: padlí křižáci setak vyhnuli Božímu soudu, čímž bylipostaveni na roveň mučedníkům, tře-baže jim toto označení zůstalo upřeno.Papež coby hlava monarchicky organi-zované církve udělal přesně to, čehonebyl koncil východních biskupů scho-pen: rozhodl o spáse. A papežská cír-kev mohla vést stejné "svaté války“,jako to islám dělal už po staletí. V čemse pak lišily křižácké války a džihád?Křižácké tažení mohl vyhlásit pouzepapež: proto k nim docházelo jen velmizřídka – ve srovnání s nesčetnými,nepřetržitými a všudypřítomnými džihá-dy islámského světa. A cíle křižáckýchválek zůstaly přesně vymezené: v listo-padu 1095 formuloval Urban II. v Cler-montu důvod a cíl křižácké války:

Je nevyhnutelné, abychom našimbratřím na Východě co nejrychlejipřispěchali na pomoc. Napadli jeTurci a Arabové a pronikli na územíRumunska (Konstantinopol); a jakpronikali stále hlouběji do zemětěchto křesťanů, sedmkrát je poko-řili v bitvě, velké množství jich zabilia zajali. Nepostavíte-li se jim teď naodpor, věrní služebníci Boží na Vý-chodě už jejich nápor nezvládnou.

Cílem prvních křižáckých válek bylobuď pomoci tísněným křesťanům, neboosvobodit svatá místa v Palestině, ane-bo osvobodit křesťany porobené musli-my. Naproti tomu muslimští právníučenci kladli vždy za konečný cíl dobytí„domu války“ a porobu všech bezvěrců.

Urban II. viděl správně. KdybyKonstantinopol padla už roku 1100,obrovská vojenská síla tureckých vojskby do Evropy vnikla o čtyři století dříve.Pak by patrně nevznikla pestrá evrop-ská kultura: svobodné městské svazy,debaty o ústavě, katedrály, nebyla byrenesance, rozmach věd, nic; protožesvobodné – řecké! – myšlení zmizelov islámském prostoru právě tou dobou.

Výrok Jacoba Burckhardta –Štěstí, že se Evropa jako celekubránila islámu

– totiž také znamená, že křižáckýmválkám jsme podobně jako řeckýmobranným válkám proti Peršanům za-vázáni vděkem. Přesto: což se křižác-kých válek mnohdy nezneužívalo? Jis-tě. Křižácké války „se vymykaly“ a „od-chylovaly od svého účelu“, jako třebaválka z roku 1204, která vedla k dobytíkřesťanské Konstantinopole. U džiháduvšak tomu tak bylo daleko častěji. Kdyždocházeli otroci, vedli emírové nejendžihády proti nemuslimským národům,nýbrž stále častěji i proti národům isla-mizovaným, pod záminkou, že nejsoupraví muslimové. To se dělo předevšímv Africe proti černochům, tak, že nejdřívSonrhájové roku 1468, pak Marokánciroku 1552 přepadli Mali, anebo tak, žeod osmnáctého století vedli náboženštíreformátoři v Sahelu džihády proti isla-mizovaným hausským městům, nazákladě čehož vznikl kalifát Sokoto –s třetím největším počtem otroků poBrazílii a státech amerického jihu. Dů-sledky těchto postupujících džihádůprovázených genocidami a masovýmzotročováním trpí Afrika dodnes.

Za jaké politické zřízení ovšemmuslimové vedli své svaté války s tako-vou vehemencí a úspěchem? Za šaríu,tedy za politický systém, který jednak

přísně rozděluje pány a poddané, jed-nak politický a sociální řád do značnémíry vyjímá z lidského rozhodování.Zůstaňme u prvního aspektu: V šaríijsou pány muslimové, přívrženci jinýchknižních náboženství – křesťané, židé,pársové (zarathuštrovci), budhisté –představují poddané, „dhimmy“; přitommnohdy nešlo o náboženské menšiny,nýbrž o obrovské většiny, předevšímv Sýrii, Malé Asii, či v křesťanské sever-ní Africe. Poddaní nesměli nosit žádnézbraně, nebyli schopni se bránit, tudížplatili za neplnohodnotné muže. Křesťa-né a židé se museli označovat zvláštní-mi barvami či kusy oděvu (tato diskrimi-nace ukazuje k židovské hvězdě), abybylo patrné, že jsou „dhimmiové“; ne-směli jezdit na koních, nýbrž jen naoslech, aby si stále připomínali svéponížení: platili tribut (jizva), který ode-vzdávali osobně a dostávali přitom ránudo hlavy. Od muslimů museli snášet bitía nesměli se bránit: pokud „dhimmy“ránu vrátil, přišel o ruku nebo o hlavu.„Dhimmiho“ svědectví proti muslimůmneplatilo; ti své prohřešky proti „dhim-miům“ spláceli jen polovičním trestem:a kvůli takovému porobenci nemohlinikdy jít na popravu. „Dhimmy“ naopakmusel převážně počítat s tou nejkrutěj-ší popravou. Ponižování srovnatelnýchrozměrů nedosáhla dokonce ani známádiskriminace židů, k níž čtyři století poislámu sáhl roku 1215 IV. lateránskýkoncil a jež nám připadá tak barbarská.Zvláštní útisk přinášela nadvláda turec-ká: od roku 1360 v nepravidelných in-tervalech brala až pětinu všech křes-ťanských dětí do otroctví. Násilím bylyobráceny. Množství těchto otroků seběhem čtyř století mohlo vyšplhat k ně-kolika milionům; ze statisíců vybranýchchlapců byli vychováni fanatičtí musli-mové a elitní bojovníci, zlopověstníjaničáři. Byla to politika systematickéhorozšiřování muslimského obyvatelstvaa postupného zanikání křesťanstva.A byla to politika úspěšná. Systém„dhimmiů“ postavil nemuslimy do radi-kální jinakosti: označovat lidi tohoto

stavu za „občany druhé třídy“ znamenápřikrašlovat skutečnost. Stejně jakonacionální socialismus rozštěpil lidi napanskou vrstvu a podlidí na rasovémzákladě, učinila totéž šaría na základěnáboženském. Islám vytvořil jako prvnísvětové náboženství apartheid, koloni-zující a postupně islamizující křesťan-ské nebo i pársijské většiny. Islámskátolerance znamenala trpět porobenéjako ponižované a utlačované. To vše-chno je známo prostřednictvím studiaotázek, týkajících se postavení „dhim-miů“. Kdo však chce slyšet o miliono-vých obětech? Islám nábožensky „vy-čistil“ obrovská území: druhý kalif „zba-vil“ Hidžas, tedy Arábii kromě Jemenu,křesťanů a židů: na výběr měli konverziči vyhnání. To předtím – pomineme-listarozákonní případy – žádné nábožen-ství neudělalo. Podobně „vyčistili“ popádu kalifátů roku 1031 Mohádovci aMorávidé své Španělsko: desetitisícežidů i křesťanů muselo buď konverto-vat, nebo prchnout na křesťanský severzemě či do Levanty. Jistě, angličtí afrancouzští králově a pak i sami královéšpanělští dělali později totéž; používalipřitom muslimského receptu.

A pogromy? Od dob kalifa al-Muta-vakkila (847-861) docházelo v Orientua v severní Africe opakovaně k proná-sledování, při nichž byli židé a křesťanénásilím obraceni, vyháněni a masakro-váni. Až do předminulého století bylysoustavně ničeny kostely. Pestré barvyna krásném obraze muslimského Špa-nělska, který vytvořil evropský antiim-perialismus devatenáctého století, po-malu blednou. Pečlivá práce s doku-menty pod nimi odkrývá jiný obraz.Roku 889 na něm došlo v Elvíře a roku891 v Seville k velkým protikřesťan-ským pogromům. V marockém Hésubylo roku 1033 zmasakrováno šest tisícžidů, roku 1058 mučením a pod hroz-bou smrti byla islamizována křesťanskáAntiochie.

První velký protižidovský pogrom naevropské půdě se odehrál roku 1066v muslimské Granadě: zahynulo při

něm 1500 židovských rodin. Roku 1135byla vypálena córdobská židovskáčtvrť. Že neznáme počet mrtvých, jemožná dobře. Roku 1159 volili všichnitunisští křesťané konverzi anebo smrt.Kdysi tak životaschopné severoafrickékřesťanstvo bylo tou dobou naprostozničeno. Pogromy na územích podkřesťanskou vládou rozhodně nepatřík chloubám evropské kultury; co dorozměrů však za pogromy islámskéhosvěta zaostávají. Naléhavě potřebuje-me dějiny náboženského jařma.

Mluvíme o integraci židů? Za vládyislámu se nikde, ani za španělskéhokalifátu, židé nestali občany; vždy zůs-tali porobenými poddanými. V řaděněmeckých měst – ve Wormsu, Augs-burgu a jinde – požívali židé za vrchol-ného středověku zvláštních městskýchpráv, včetně práva nosit zbraň, a těšilise lepšímu postavení než jejich chudšíkřesťanští spoluobyvatelé. Až do čtr-náctého století, kdy se situace zhoršila,se integrovali daleko lépe, než kdy mo-hli židé v muslimském Španělsku. Prokoho je důležitější integrace politická,tomu nezbývá než postavit Augsburgnad Córdobu. To všechno je už vícenež patnáct let vědecky doloženo. Alekdo to chce slyšet?

Neznat vlastní minulost znamenánutnost ji opakovat. Každý, kdo nadálešíří pohádku o islámské toleranci, brzdíony muslimské intelektuály, kteří vážněusilují o reformu islámu, tak slibně za-počatou v devatenáctém století. Zbavu-je je totiž možnosti překonat minulost,jež jinak hrozí přerůst v děsivou sou-časnost. Kdyby se reformátorům poda-řilo islám radikálně odpolitizovat, pak byse muslimové mohli stát opravdovýmiobčany svých států. Zůstalo by onovysoce duchovní náboženství, kteréfascinovalo nejen Goetha: Hegel islámnazval „náboženstvím vznešenosti“.Tím by se mohlo stát.[1] Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokuše-

ní k odpadlictví a aby všechno náboženstvíbylo jen Boží. Jestliže však přestanou, pakBůh jasně vidí vše, co dělají. (Súra 8:39)

[2] Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majet-ky i osobami svými na cestě Boží! A to budepro vás lepší, jste-li vědoucí. (Súra 9:41)

[3] Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v denposlední a nezakazují to, co zakázal Bůh ajeho posel, a kteří neuctívají náboženstvípravdy, z těch, kterým se dostalo Písma do-kud nedají poplatek přímo vlastní rukou,jsouce poníženi. (Súra 9:29)

[4] Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdožkupují za život pozemský život budoucí!A těm, kdož bojují na stezce Boží a budouzabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmír-nou. A co je vám, že nebojujete na stezceBoží a za utištěné z mužů, žen a dětí, kteříříkají: „Pane náš, vyveď nás z tohoto města,jehož obyvatelé jsou nespravedliví! Dej námochránce Tebou vybraného a pošli nám po-mocníka Tebou ustanoveného!“ Ti, kdožuvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož ne-uvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte protipřátelům satanovým, vždyť slabé jsou protivám úklady satanovy! (Súra 4:74-76)

[5] Nyní vám Bůh ulehčil, neboť dobře ví, žemezi vámi je slabost. Bude-li mezi vámi stovytrvalých, porazí dvě stě, a bude-li jich mezivámi tisíc, porazí dva tisíce z dovolení Boží-ho, vždyť Bůh je na straně vytrvalých. Nebylodáno proroku žádnému, aby měl zajatce,pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi.Vy toužíte po tom, co nabízí vám život po-zemský, zatímco Bůh vám chce dát životbudoucí - a Bůh mocný je i moudrý(Súra 8:66-67)

– Egon Flaig –Občanský Institut, č. 186

Jak plyne čas, ubývá biologických

druhů. Snižuje se i počet příjmení. Tojsou však méně podstatné jevy než ten,který chci zmínit. Jak plyne čas, zmen-šuje se i množství duchovních sil, kteréopravdu podstatným způsobem ovliv-ňují tento svět.

Ano, buddhismus nebo hinduismusmají velký počet vyznavačů – počítajíse na stamilióny, ale hybnými silamisoučasného světa zůstaly síly tři: zá-padní sekulární humanismus, islám, ažido-křesťanská tradice. Není bez zají-mavosti, že západní liberalismus i islám

nějak z křesťanství vyšly a podstatnýmzpůsobem s ním souvisí, byť se posta-vily proti němu a teď vystupují jako jehoúhlavní nepřátelé.

Místo „žido-křesťanské tradice“ bu-du nadále mluvit o křesťanství, byť siuvědomuji, že je to nebezpečné zjed-nodušení a pro některé lidi to může býtzavádějící. Mnozí lidé, zejména ti, kteříkřesťanství vlastně neznají, mají do-jem, že Evropa je „křesťanská oblast“.Myslí si to rozhodně muslimové, alemyslí si to i mnozí Evropané, spíše ti,kteří vyznávají západní liberalismus anetuší, co vlastně podstatou křesťan-ství je. Budu v tomto článku mluvito „domech“ – islám totiž sám sebeoznačuje jako „dům islámu“; analogickytedy „dům křesťanství“ a „dům sekulár-ního humanismu“, A řeknu tedy hnedna počátku, že v Evropě (zatím) vládnesekulární humanismus. Teď se na topodíváme z jiné stránky.

Křesťanství vyznává Boha, který jedobrý. Sekulární liberalismus a hu-manismus tvrdí, že žádný Bůh není.A islám vyznává falešného boha. Ač tosekulární humanisté neradi slyší, člověkmá hlubokou potřebu něco (nebo ještěspíše někoho) uctívat. A má v podstatějen dvě možnosti: Boha nebo modlu.Nebo, řečeno jinak: pravého Boha ne-bo falešného boha.

Češi jsou snad nejateističtějším ná-rodem na světě. A přece volali na zapl-něném náměstí: „Hašek je bůh!“ Češijsou ateisté, ale i ateisté mají vnitřnípotřebu něco (nebo někoho) uctívat.Nevěříte? Nesouhlasíte? Jděte se po-dívat, až příště na Strahov nebo naLetnou přijedou Rolling Stones neboněkdo podobný. Kromě potřeby něko-ho uctívat je v člověku ještě jiná ten-dence: být sám sobě bohem. Sám ur-čovat, co je správné a co ne. To bylapodstata prvotního hříchu. A to jepodstata sekulárního humanismu.

V „domě“ sekulárního humanismu simohou lidé v Parlamentu (nebo případ-ně i v lidovém referendu, kdyby to ně-kdo hnal do krajnosti) odhlasovat,

odkdy je člověk člověkem. To nenímožné ani v křesťanství, ani v islámu.Sekulární humanismus potřebu uctívánísice popírá, ale v jeho „domě“, tedyv oblasti jeho nadvlády, uctívání probí-há. Islám uctívá boha nepokrytě. Aleboha falešného. Skutečný Bůh nežádásmrt nikoho, ale posílá na smrt svéhoSyna, aby vykoupil hříšné lidstvo. Fa-lešný bůh vede své uctívače k tomu,aby zabíjeli kdekoho.

I po 11. září několikrát i v našichmédiích zaznělo tvrzení, že „islám jenejtolerantnější náboženství na světě“.Ano, vyznavačům falešného boha jedovoleno nepokrytě lhát, a těm, kdodosud bezpečně bydlí v domě sekulár-ního humanismu, zatajovat skutečnost,že když někdo chce konvertovat odislámu ke křesťanství (nebo k čemuko-liv jinému), musí být zabit.

Několik hlasů tvrdilo, po 11. září, žeterorismus je neslučitelný s podstatouislámu. Zajímavější než tato prohlášenívšak byla jiná skutečnost: obrovskévzedmutí horlivých modliteb v mešitáchsnad celého světa. Čím je dáno, žeislám je přitažlivý i pro ty, kdo bydlív domě sekulárního humanismu? V zá-padní Evropě i v Americe rostou mešityjako houby po dešti. Čechám a Moravěse to zatím vyhýbá; zanedlouho si řek-neme, proč? Ale rozhodně by nás tonemělo ukolébat. Ty mešity nerostoujen pro přistěhovalce z arabských ze-mí. Islám je na postupu v řadě oblastísvěta, Evropu a severní Ameriku nevy-jímaje. Sekulární humanismus se zdámít obrovskou sílu. V současnosti mánepochybně dům sekulárního humanis-mu nesmírnou technologickou převahu.Nicméně z dlouhodobého hlediskamusí sekulární humanismus soubojs křesťanstvím nebo s islámem pro-hrát. Dlouhodobě otázka nezní, kterýz tří domů nakonec převáží. Jedennepřeváží určitě. Otázka zní, kterémuz dvou zbývajících domů podlehne.Proč musí prohrát? Protože některézákladní touhy a potřeby člověka neníschopen naplnit. Sekulární humanis-

mus může ledaskomu „vyhovovat“, alenikdo za něj nepůjde na smrt. Nejvyšší– a v podstatě jedinou – hodnotou se-kulárního humanismu je tolerance.Tolerance nikoli ve smyslu, v němž bylototo slovo používáno ještě v devatenác-tém století, nýbrž ve smyslu přesvědče-ní, že vlastně žádná pravda není, avšechna tvrzení a všechna přesvědčenímají v podstatě stejnou hodnotu. A tu-díž žádnou. Přesvědčení o nějaképravdě je pro sekulárního humanistutím největším hříchem a největším ne-bezpečím. Proč považuje většina oby-vatel domu sekulárního humanismu(západní Evropa) Izrael za největšínebezpečí pro mír? Protože tuší, žeIzrael nebude nikdy tolerován, a nasto-luje před nás chtě nechtě otázku prav-dy a spravedlnosti. A tuto otázku seku-lární humanismus odmítá. Proto se izápadoevropští politici stále snaží tvářit,že na Blízkém Východě jde o svár dvourovnomocných sil, proto pěstují „vyvá-ženou“ politiku, která se k demokratovisnaží chovat stejně jako k teroristovi.

Sekulární humanismus může islámudo jisté míry vyhovovat, byť ho nenávi-dí. Ostatně, většina muslimů nesmýšlío Evropě jako o „domu sekulárníhohumanismu“, ale mylně jako o „domukřesťanství“. Mnoho křesťanů (a mámteď na mysli vyznávající křesťany, nekřesťany nominální) žije v určité naději,že jako padl komunismus, padne i is-lám. Uvažme však jedno: komunismusbyl ošklivým dítětem sekulárního huma-nismu a komunistická ideologie existo-vala sotva století. Islám vyrůstá ze zce-la jiného kořene a existuje patnáct setlet. Za komunismus už nikdo nebylochoten umírat; proto musel komunis-mus padnout. Za Alláha chodí na smrtlidí stále více. Nebo si dovedete před-stavit sebevražedné atentátníky motivo-vané komunistickou ideologií? Ne, is-lám je zcela jiný protivník, než byl ko-munismus.

Sekulární humanismus necháváčlověka prázdného. „Pravda je všech-no, a tudíž není pravda nic.“ Ztratila se

víra, naděje i láska; zbyla jen tolerance.Tolerance ke všemu, jen ne k přesvěd-čení, že je tu pravý Bůh, který je hodennašeho uctívání. A protože nikdo nevěřív absolutní pravdu, všichni lžou. Každýmá svou „plovoucí etiku“. To prázdnov člověku ale zůstává a neodbytně seozývá. Opustili jsme víru, a objali jsmepověru. Snad nikdy nekvetly nejrůznějšíformy okultismu tolik, jako nyní. „Nevě-řím ničemu, na co si nemohu sáhnout.“Kolikrát jsem tu větu slyšel! Jaké touhypak uspokojují, jaká prázdná místa za-plňují Harry Potter, Hvězdné války,Matrixy a podobné fenomény? Že bynám stačila skutečnost? Kdekdo sez ní přece snaží uniknout pomocí droga nejrůznějších fantazií.

Liberální křesťané se snažili přizpů-sobit světu. To ostatně není příliš těžké– stačí opustit biblické principy; jde toskoro samo. Nebo se učinit světu sro-zumitelnější – nicméně o to svět, jak jevidět, vůbec nestojí: hledá věci tajemnéa nesrozumitelné. A tak lidé, alespoňněkteří, hledají odpovědi. Mnozí spíšepodvědomě než vědomě. Co vedeosmnáctileté americké mladíky, vyrost-lé v sekulárně humanistických rodinách,aby si dali tu velmi nejednoduchou prácia odjeli do Afghánistánu, kde se dali doslužeb Al-Kajdy? Že je jich málo? Za-tím!

Sekulárně humanistická společnostmnohým „vyhovuje“, ale nikdo ji nemilu-je. Milovat můžete člověka. Ale takéBoha. Teď jde o to, kterého. Toho pra-vého, nebo toho falešného? Když aleněkdo něco nemiluje, těžko za to položíživot. Pokud dojde k vojenské konfron-taci, nesmírná technologická převahanemusí stačit. Jsou určité duchovnískutečnosti, které jsou velice mocné, akteré sekulární humanismus se svýmomezeným zorným úhlem nevidí. Dámpříklad: Západní Německo nalilo dobývalé NDR přes tisíc miliard (!) marek,a stejně se tam řeší skoro stejné pro-blémy jako v postkomunistickém Čes-ku nebo Slovensku, kde tento penězo-tok vůbec nebyl. Jsou prostě skuteč-

nosti, na které technologie a penízenestačí.

Islám zatím Čechy míjí. Zatím. Do-konce se mi zdá, že pokud muslimovépřijedou do Čech, většinou ztratí svůjétos, který si při přistěhování dejmetomu do Francie či Anglie ponechají.V Čechách je totiž těžké být přesvěd-čen o čemkoli. Proto se tu sekulárnímuhumanismu, který žádné přesvědčenínevyžaduje, tolik daří, a naopak křes-ťanství a islámu tolik nedaří. Nicméněprázdnota, kterou ve společnosti seku-lární humanismus vytváří, rychlý rozpadvšech hodnot (dokumentovaný např.rozpadem rodiny a nefunkčním soud-nictvím – nemylme se, to není nedosta-tek legislativy!), může způsobit, že pro-cesy, které v západní Evropě trvajídesetiletí, u nás proběhnou ráz naráz.Ostatně, přechod Čechů ke světonázo-ru převládajícímu v liberální části Ame-riky, tedy k jakési směsi materialismu arůzných prvků New Age, trval snadpouhé tři roky! Čtyřicet let komunismupůsobilo spíše jako katalyzátor tétoproměny než jako její brzda.

Jsem vyznavačem Hospodinovým.Věřím, že existuje absolutní pravda.Věřím, že Kristus dává lidem hodnotu.Proto je za co umírat. Píšu to na závěrtoho článku jen proto, aby bylo jasné,že situaci sice vidím jako vážnou anebezpečnou, nikoli však beznadějnou.Vím, že zastáncům sekulárního huma-nismu (nikoli vyznavačům – vyznavačesekulární humanismus pochopitelněnemá) teď připadám jako potrhlý pro-rok, eventuelně tmář. (Ano, to je takovýpěkný výraz pro ty, kdo vyznávají Svě-tlo.) Ale vím, o čem mluvím, a vím, ževěci se budou měnit v řádu maximálnědesetiletí, nikoli staletí.– Dan Drápal – 12/03, jeden z nejčte-nějších článků na portálu Granosalis

Lidé, kteří zkoumají moderní tren-

dy, ohlašují „návrat hodnot“. Etika amorálka jsou ústředními tématy 21.století. Dokonce i hospodářství se v do-bách globalizace a liberalismu odvracíod myšlenek na výkonnost a požadujezákladní etickou orientaci.

Co tím myslíme když mluvíme o ho-dnotách? Hodnoty, morálka, etika actnosti spolu sice souvisí, je však potře-ba je pojmově odlišit. Například ctnostichtějí „převést“ hodnoty do všedníhoživota. Morálka (latinsky moralit zname-ná „mravný“) je takříkajíc obecný po-jem. Označuje se jím soubor pravidel,který je ve společnosti akceptován azávazně přikazuje, co je mravné, co ješpatné a správné, co je dobré a zlé.

Etika (řecky ethos znamená „mrav“,„obyčej“) oproti tomu určuje normymorálky, která pochází buď z nábožen-ství nebo filosofie. „Věda o mravnosti“zkoumá lidské jednání a pátrá po moti-vech (etika smýšlení), působení (etikaúspěchu), hodnotách a normách (etikahodnot). Je vzrušující hledat odpověďna otázku, zda stanovení norem a tudíži oceňování hodnot je vrozené a všemlidem společné, nebo zda je odvozenoze zkušenosti a předáváno výchovou.

Hodnoty jsou představy, které jsouuznávány celou společností nebo ales-poň velkým počtem jejích příslušníků.Hodnoty nám chtějí a mají poskytovatorientaci. Tradičně se rozlišují mravníhodnoty, jako jsou upřímnost, spravedl-nost, věrnost. Nebo náboženské hod-noty: bohabojnost a láska k bližnímu.Politické hodnoty: tolerance, svoboda,rovnost. Materiální hodnoty: blahobyt.Hodnoty jsou konec konců výsledkemhodnocení, to znamená upřednostněníjednoho jednání před jiným.

Ctnosti jsou v posledu schopnostichovat se v souladu s jednotlivými hod-notami. Sokrates jako první definovalctnosti jako smýšlení, které je zaměře-no na uskutečňování morálních hodnot.A tím se nám kruh definic opět uzavírá.

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jehoposlu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že

budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknutyjejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze zeměvyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě,zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný

(Súra 5:33)

Ctnosti chtějí dát lidskému spole-čenství řád. Existují křesťanské ctnosti(víra, naděje, láska) a morální ctnosti(upřímnost, soucit, velkorysost, mír-nost). Důležité jsou takzvané občanskéctnosti jako odvaha, píle, zdvořilost,přizpůsobivost.

Knihy o ctnostech jsou žádané.Nyní je v kurzu ten, kdo volá po hodno-tách. Ale to, co nám chybí, nejsou jenhodnoty samy o sobě, ale obecné hod-noty. Nepotřebujeme individualistickénormy, ale ty, které jsou obecně závaz-né. Žádnou ego-etiku utilitarismu, tedyprospěchářské smýšlení.

V pluralismu názorů je dnes všech-no vedle sebe, dokonce i protichůdnáetická přesvědčení. Poslední vyjádřeníautorit jsou relativní jako ještě nikdydříve. Sociolog Peter L. Berger hovořío „čarodějnickém kotlíku relativizace“.

Subjektivizace etiky ústí v krizi. Kdečlověk nad sebou nestrpí žádnou in-stanci, která by stanovovala hodnoty, aje sám sobě nejvyšším zákonodárcemi soudcem, nemůže vzniknout žádnýnezbytný konsensus (shoda) ohledněnorem.

A že to není jen přelud, nýbrž sku-tečnost s dalekosáhlými důsledky, do-kazuje událost na Harvard BusinessSchool, jedné z nejznámějších ekono-mických univerzit na světě. Škola do-stala dar ve výši 20 milionů dolarů a zatyto peníze měla být zřízena katedraetiky a nabídnuty odpovídající přednáš-ky. Profesoři však konstatovali, že bezdohodnutých absolutních hodnot nelzeo etice mluvit, a poslali peníze zpět.Financial Times to okomentoval, žekořen problému je třeba hledat ve ztrá-tě víry v „objektivní etický standard“.

Tento standard, rovněž základníprincip etiky jednání, je jasně, srozumi-telně a bez jakýchkoliv filosofickýchobezliček formulován v biblickém zla-tém pravidle („Co chcete, aby vámdruzí činili, vy čiňte jim“) a v Kantověkategorickém imperativu, který lze jed-noduše shrnout takto: „Jednej tak, jakchceš, aby jednali i všichni ostatní.“

Kdo se však o sekundárních ctnos-tech vyjadřuje opovržlivě, měl by vědět,co činí. V posledu odnímá naší společ-nosti motivaci a motor pro lidské, civili-zované soužití. Kdo haní ctnosti, uctívákulturu egoismu a nebrání v cestě radi-kálním ideologiím, kdy se v prostoruprostém jakýchkoli ctnosti stýkají mo-ralisté s fundamentalisty a získávajívděčné přívržence.

Květnaté sny osmašedesátníkůTo, že se lidé klasickým hodnotám,

které stále nesou naši společnost, vy-smívají jakožto sekundárním ctnostem(s nimiž lze velet i koncentračnímu tá-boru, jak řekl Oskar Lafontaine o Hel-muthu Schmidtovi!), opouštějí je a sy-stematicky je rozkládají, má několikpříčin. Hlavní důvod spočívá v boji re-voltující mládeže z osmašedesátéhoproti každé podobě tradice, autority asepětí s hodnotami. „Tisíciletá zatuchli-na – ven z talárů,“ skandovala lůza naulicích. Prožíval jsem tyto události navlastní kůži v baště kulturní revoluce nauniverzitě v Heidelbergu počátkemsedmdesátých let dvacátého století.Dodnes se nepřestávám divit, na jakklíčových pozicích dnes sedí tehdej-ší strůjci spiknutí. Túra po nejrůzněj-ších institucích je nevídaným příběhemo úspěchu.

A přitom politická proměnlivost při-pomínající korouhvičku bere dech do-konce i jejím filosofickým průkopníkům.Zatímco v roce 1986 Jürgen Habermasplísnil své odpůrce Hillgrubera, Noltehoa Stürmera během „sporu historiků“jako „revizionistické historiky NATO“,o dvanáct let později vystavil Bundes-wehru a tím i rudo-zelené vládě Schrö-dera a Fischera jízdenku do prudcebojujícího Kosova.

Je zajímavé, že právě jeden zezakladatelů neomarxistické frankfurtskéškoly, Max Horkheimer, krátce předsvou smrtí odhalil základní nihilistickýomyl osmašedesátníků a ke zděšenísvých žáků prohlásil: „Politika bez teo-logie je absurdní. Všechno, co souvisís morálkou a lidskostí, se vrací k biblic-

ké zvěsti. Vzpoura mladé generace jenevědomou pochybností, za níž seskrývá neutišená náboženská touha.“

Každopádně se zdá, že JürgenaHabermase to nenechalo lhostejným.Při propůjčování Mírové ceny němec-kých knihkupců v roce 2001, měsíc poútoku v New Yorku, mluvil v děkovnéřeči o vztahu víry a rozumu. Stát s libe-rální ústavou podle něj má být naléha-vě odkázán na teologii jakožto zdrojhodnot. Dále prý v křesťanských sbo-rech zůstalo neporušeno cosi, co sejinde vytratilo. Při setkání s kardinálemRatzingerem byl tento nejprominentněj-ší filozof liberální, sekulární demokraciefascinován tím, jakou má náboženstvímoc uzdravovat společnost, která sesama obává „mylné modernizace“.

Mnichovská badatelka v oblasti sou-časných trendů Felizitas Romeiss-Strackeová předpověděla „Loučení sespolečností žijící pro zábavu“: V příš-tích deseti letech bude egocentrickáseberealizace jakožto míra všech věcívystřídána renesancí existenciálníchotázek po smyslu a hodnotách. Přede-vším křesťanská víra opět padne „naúrodnou půdu.“ Propočty osmašede-sátníků nevyšly – podle hesla mládež-nické organizace Jusco prohlásil Ger-hard Schröder: „Chci společnost, kdebude církev přebytečná“.

Mnohá hesla osmašedesátníkůdnes znějí neškodně a upřímně, stejnějako kdysi podivínská hudba Beatles jednes považována za klasiku.

Volný čas, lhostejnost, nedbalostSvoboda je jedním z velkých poža-

davků nebo sebeurčení. Ale svobodase zvrhla do požadavku volného času.V žádné zemi na světě se nepracujetak málo jako v Německu. Zvykli jsmesi na to a hezky jsme se v zábavnímparku zvaném Německo zabydleli, za-tímco s konjukturou to jde dolů. Nenídivu, když se po celé zemi volá, žebychom měli pracovat o dvě hodiny týd-ně více. „Jednota a právo na volný čas“ironizuje naši hymnu Elmar Brand, kte-rý imituje spolkového kancléře.

Zatímco my již v pátek relaxujemeu piva, naši největší konkurenti na svě-tovém trhu právě začínají pracovat:Američané pracuji 1805 hodin, Japonci1859, Korejci šílených 2447 hodin roč-ně. Naše bilance: podle úřední zprávyOECD ze září 2003 pracujeme 1446hodin na západě a 1467 hodin na vý-chodě Německa. Němci jsou mistrysvěta ve volných dnech a svátcích:v průměru 43 dní. V USA je to jenom23 dní! Také věk pro odchod do důcho-du je u nás (stále ještě!) neskutečněnízký: v průměru 60,3 let. V Anglii je to62,6, v Japonsku lidé odcházejí dodůchodu dokonce až v 68,5 letech.Uvážíme-li, že v Německu trvá dobavzdělávání nejdéle ze všech zemí svě-ta, pak není třeba se divit úpadku soci-álního systému. A kvůli tomu jsme seocitli na posledním místě v seznamurozvoje evropských zemí.

V oblasti práce jsme dospěli k spo-lečnosti ÚT-ST-ČT, jak odborníci vypo-čítali. V pátek musíme dorazit včasdomů, abychom neuvízli v první do-pravní zácpě. A v pondělí se musímenejprve zotavit ze stresu nabitého ví-kendu. Již první vydání novin v novémroce nás krásnými obrázky lákají narozkošné sváteční plavby, když může-me během několika dní dovolené zís-kat spoustu volného času. Sáhodlouhézprávy o zácpách tvořených lavinamiplechu vyplňují program rozhlasovýchstanic.

Pro podnikatele (pokud již z napros-té rezignace nejsou rovněž lhostejní)existuje vlastně jen jeden recept, jakznovu motivovat své spolupracovníky asvou firmu opět postavit na nohy: pra-covníci musí energii, kterou promarnilio víkendu, dokázat znovu využívat napracovišti. Práce musí mít smysl, alemůže nám také přinášet radost.

Problémem pro naše hospodářstvíje také skutečnost, kterou lze výstižněpopsat jako „hodit se marod“. I tatodiagnóza bolí: Německo je mistremsvěta a Berlín hlavním městem nemoc-ných. Berlín je rovněž metropolí simu-

lantů, jak uvedla německá lékařskákomora v květnu 2004. Šedesát tisícnávštěv u lékaře ročně je zbytečných.Dokonce i odborníci jsou překvapeni,že mladí lidé chodí k lékaři deset-krát častěji než občané, kterým je přesšedesát. Hlavně kvůli maličkostem,s nimiž starší lidé klidně zůstávají napracovišti.

Občanská svoboda sebeurčeníJeden ze (ne zas úplně špatných)

snů osmašedesátníků, se rychle zvrhlv hedonistickou seberealizaci. A přitomseberealizace, jak řekl velký psychote-rapeut Victor E. Frankl, není nic jinéhonež „manipulativní maskovací slůvkopro přehnaný egoismus“. Já, já a ještějednou já! Filosof kultury Robert Spae-mann v tom spatřuje předstupeň se-beoslavy.

Tak společnost žijící pro zábavuposouvá jednotlivého člověka s jehopřáními a potřebami do celkového stře-du. A dostáváme se až k otázce, odkdyje (nenarozený) člověk hoden života ajak dlouho je (starý, nebo péči vyžadu-jící) člověk schopen života, než jej „vy-svobodíme“ požehnáním moderní me-dicíny.

To, co brání zábavě, musí být od-straněno. I kdyby to byla ta nejprostšípravidla společného soužití. SpisovatelClaus Jacobi popisuje naši společnostpost-osmašedesátníků ve své knize,jejíž název je parafrází hesla francouz-ské revoluce: Volný čas, lhostejnost,nedbalost.

… Ustavičná touha po vzrušení nenícharakteristická jen pro mladší genera-ci. Obecně naše společnost míří k ně-čemu, co lze považovat za příznakmánie k bezuzdnosti.– Peter Hahne – „Konec legrace“ aneb

Německo na kolenou a co my?Vydal Návrat domů, www.navrat.cz

Vřele doporučujeme

Následující zamyšlení má širší plat-nost než to, které se týká samotnéhoKřesťanského společenství, jež oslavilo100 let své existence. Dozněly jubilejníprojevy, pohasla světla výročních slav-ností. Co dál? Co dál se týká větši-ny z nás, kterým není lhostejný součas-ný stav církve. (Pozn. redakce)

Neodhalím žádné skryté tajemství,když sdělím, že Křesťanské společen-ství prožívá v současnosti určitou krizia mnozí se ptají: Kam dál? Anebo do-konce: Zda dál? Konáme sice ve sbo-rech svou službu, ale vyvstávají otázky:Proč máme sloužit ve struktuře odděle-né od struktury církve? Jakým směremmáme vést službu? Kde rozšiřovata kde utlumovat?

Každé hnutí má určitý prvotní náboj,který časem vyprchává, a je třeba seprůběžně zastavovat a klást si tytootázky, aby naše služba nejela na setr-vačník, ale měla dynamický impuls.Ostatně Křesťanské společenství bě-hem své historie přinejmenším jednímtakovým zásadním přelomovým obdo-bím prošlo – stalo se tak po druhé svě-tové válce, kdy vyhasínající horlivost aprudké změny ve společnosti po nástu-pu komunistického režimu hrozily zapo-čatou práci umlčet a zastavit. Díky Bo-hu za to, že dal tehdy pastoru Santariu-sovi a jeho spolupracovníkům moud-rost, aby v nové době a v nových po-měrech vytyčili nové cíle a nové úlohy,založené ovšem na starých, neměn-ných biblických principech a zásadách.

Přemýšlíme-li nad určitou dnešníkrizí v činnosti, je třeba říci, že tatokrize má nejen negativní, ale i pozitivní stránku. Když pastor Karol Kulisz kladlpřed sto lety ideové základy Společen-ství, napsal v traktátu „Czego chcemy?“tato slova: „…díky těmto společenstvímse bude duchovní probuzení stálerozšiřovat, až pokud možno nakoneccelý sbor přejde do tohoto společenstvía společenství bude spolknuto sborem,

Kde jsou učenci, kde znalci, kdeřečníci tohoto věku? Neučinil Bůh

moudrost světa bláznovstvím?(1. Korintským 1:20)

a tak dojde k požehnané obnově celé-ho sboru.“ Právě určité prolnutí prácespolečenství a sborů je mnohde příči-nou úvah nad tím, zda je KS-SCh ještěpotřebné. Cíle, který byl před sto letyvytyčen, již bylo v mnoha sborech ales-poň částečně dosaženo. Má tedyKS-SCh ještě nějaké poslání, nebo užsvůj úkol splnilo a je na čase se roz-pustit?

Myslím, že Křesťanské společenstvímá stále v církvi svůj úkol, či – přesnějiřečeno – může ho i v budoucnu mít.Důvodů je vícero, zmíním tři:

1) Křesťanské společenství, kterévytváří struktury práce založené načistě dobrovolnické (tj. neplacené) služ-bě, prakticky uskutečňuje zásadu vše-obecného kněžství. Lze samozřejměnamítnout, že tuto zásadu lze realizovatve sborech i bez KS-SCh. Ano, je tomožné. Ale pokud jsme přijali určitédědictví, proč se ho bez rozmyslu zba-vovat? Navíc systém sborové prácemá přece jen tu nevýhodu, že je v němmožné tiše a skoro nepozorovaně pře-sunout službu na pastory či jiné za-městnance, a služba členů sboru ustá-vá. Plíživě se tak může vkrádat vlaž-nost a je dlouho nepostřehnutelná.Naopak v činnosti Křesťanského spole-čenství se vlažnost projeví takřka oka-mžitě. Buď jsou bratři a sestry horliví apracují, nebo horliví nejsou a nepracují.Nemají žádnou jinou pobídku (jako jetřeba finanční odměna nebo plat) ktomu, aby vykonávali nějaké církevníčinnosti – aby zachovávali formu, vytra-til-li se obsah.

2) V misijním díle často občanskésdružení dosáhne dál než církev – pro-to i různé „vyznavačské“ církve (jako jeApoštolská církev nebo Církev bratr-ská) – zakládají občanská sdružení,kterým jsou svěřovány určité úlohy,zpravidla v evangelizační oblasti. I kdy-by tedy ve všech sborech nastalo doko-nalé prolnutí Křesťanského společen-ství se sborem, mohlo by KS-SCh fun-govat nadále s tím, že by se zaměřiloprávě na takovéto určité specifické

činnosti. V tomto bodě je ovšem třebapřiznat, že máme velké rezervy. Lonibyl učiněn institucionální krok tímtosměrem, když byly novelizovány stano-vy Společenství tak, aby mohly vznikatrůzné specializované evangelizačníslužby pod záštitou KS-SCh. Je potřeb-né tuto možnost využít a vytvořenouformu naplnit obsahem.

3) V naší Slezské církvi evangelickéje bohužel stále velký prostor pro faleš-ná učení. Jsou nejen trpěni, ale i zvánilidé, jejichž duchovní orientace je zcelajiná, než je evangelické křesťanstvízaložené na autoritě Písma svatého.Nepřekáží nám, že mladí bohoslovcistudují na ústavech, které se vzdalujíteologii reformátorů a stávají se seme-ništi herezí a bludných učení. Do církvese vtírá teologický liberalismus, neroz-vážně široce pojatý ekumenismus – aje dějinnou zkušeností, že za úpadkemučení přichází i úpadek mravů. Zdepřipadá Křesťanskému společenstvíúkol dbát na čistotu učení a pilně véstvyučování v duchu nejlepších tradicreformačních a probuzeneckých. Ov-šem vztah církve a Společenství v tom-to bodě není možná jednostranný:I církev ovlivňuje Společenství a zakot-vení KS-SCh v církvi tvoří určitou brzduproti tomu, aby se ve Společenstvíprosadily extrémní nauky. I zde může-me sáhnout pro příklad z minulosti –když se od SCEAV v 50. letech oddělilSvaz pro rozhodné křesťanství, jehočlenové brzy upadli do vleku pochyb-ných proroctví a nedbali na moudrérozsuzování duchů, což pak vyústilo dojejich masového exodu do jihovýchod-ního Polska. Lze tedy uzavřít, že v ob-lasti učení je soužití církve a Společen-ství určitým systémem brzd a protiváh,který chrání obě jednotky před upadnu-tím do nezdravé krajnosti.

Pokud přemýšlíme nad tím, jaký jeúkol KS-SCh pro budoucnost, je třebajít „ke zdrojům“ (ad fontes). První čes-koslovenský prezident Tomáš G. Ma-saryk vyslovil památnou myšlenku, že„státy se udržují těmi ideami, na kte-

rých byly založeny“. Tento princip ne-platí jen pro státy, ale pro jakékoli sdru-žení osob – i pro Křesťanské společen-ství.

Je třeba, abychom si dnes připomí-nali základní důrazy naší činnosti – alenejen to. Naše důrazy si připomínámecelkem často. Je dále zapotřebí převá-dět obecné principy do konkrétníchčinností. Každá část práce Společen-ství potřebuje mít stále na zřeteli funda-mentální principy naší služby a činitkroky k jejich převedení do reality. Jeto možná věc, která byla v minulostisamozřejmostí, ale zdá se, že v sou-časnosti nám tento druhý krok trochuschází.

Jaké jsou důrazy, které je třebauvádět ve skutek? Vzpomenu čtyřivšem čtenářům dobře známé zásady.

SpolečenstvíJestliže však chodíme ve světle,jako On je ve světle, máme spole-čenství mezi sebou a krev Ježíše,jeho Syna, nás očišťuje od každéhohříchu. (1J 1,7)

– to je text, který mělo Křesťanskéspolečenství ve svých prvních stano-vách z r. 1906. Vytváření společenstvíbylo prvním důležitým důrazem službyKS-SCh. Společenství ovšem nesmí-me zaměňovat se skutečností, že je nanějakém místě více lidí pohromadě.Pastor Kulisz to v promluvě O pěstová-ní křesťanského společenství (1902)vystihl těmito slovy: „Mezi společen-stvím a společenstvím je rozdíl. Dvalidé spolu mohou žít léta, a nikdy sinepohlédnou upřímně do očí, nikdy sejejich duše nesetkají. Během každo-denních, obyčejných setkání častokaždý předstírá, že je spokojený, anedůvěřivě zakrývá hlubiny své duše asvobodně si oddechne, až když je zasesám. Možná není mnoho takových lidí,kteří vědí, jak chutná společenství a coto je. Křesťanské náboženství je ve svépodstatě a v jádru společenstvím. Mu-sí být něco scestného a nezdravého

v křesťanství člověka, který se nechcesdílet, svěřovat druhým život svéhosrdce. Přátelství těch, kteří jsou sjed-noceni v Kristu, je největší sladkostíživota, je předsálím nebe. A je přímonemožné, aby se několik takovýchsrdcí poté, co se poznají, nescházelo,neradilo, nemodlilo.“

Při realizaci společenství je dobrése ptát, zda je mezi pracovníky vzá-jemná důvěra, a pokud není, proč tomutak je? Není náhodou, že mocné půso-bení Ducha svatého přichází tam, kdejsou bratři a sestry sjednoceni na mod-litbách, kde jsou vyznávány hříchy apanuje vzájemná důvěra.

Všeobecné kněžstvíV 1. dopise Petrově čteme, že

všichni my, kdo jsme Pánem povolánize tmy do jeho podivuhodného světla,jsme

vyvolený rod, královské kněžstvo,svatý národ, lid získaný k vlastnic-tví“. (1Pt 2, 10-13).

K tomu pastor Santarius dodává: „Vevšeobecném kněžství bylo něco fasci-nujícího – mučedník Štěpán se stávásvědkem pro svého pronásledovateleSaula, pozdějšího apoštola Pavla; rodi-če jsou kněžími ve svých rodinách,muž ženě a opačně atd. V evangelizacipodle všeobecného kněžství je dyna-mická síla, větší než dynamit a atom.Satan tuto sílu zneškodnil zavedenímplacených funkčních míst v církevníchorganizacích a zbavením ostatníchznovuzrozených členů sboru misijníslužby ve sborech. Systém jednohoúředního pracovníka v Kristově sboruje nepřípustný a je zradou díla Duchasvatého. Tam, kde lidi probouzel Duchsvatý, docházelo k duchovnímu obro-zení a uvědomění si svého poslánív národě, vedlo to k novému způsobuživota…“

Pokud Pán přidal do řad znovuzro-zených nové lidi – jak je můžeme po-vzbudit ke službě, jak motivovat, jakdelegovat odpovědnost?

Podřízenost Písmu svatémuAutorita Písma je v našich shromáž-

děních vysoce ceněna, obtížnější jevšak podřídit Písmu svůj každodenníživot. Jestliže odmítáme, že nějakévyznání, koncil nebo jednotlivec smízavazovat vnitřní hlas křesťana, jestližepopíráme, že Duch svatý promlouváv protikladu k tomu, co je řečeno v Bib-li, je to velmi dobré. Písmo však musírozhodovat „nejen na kazatelnách, alei v každodenním životě jednotlivců icírkví“ (Santarius).

Evangelizace a duchovní růstEvangelizace a duchovní růst, to je

vlastně celý předmět služby Křesťan-ského společenství, který je podmíněnzásadami předchozími. V této věci neníco dodat, než jen připomenout všemznámý příkaz našeho Pána:

Proto jděte, dělejte učedníky zevšech národů; křtěte je ve jménoOtce i Syna i Ducha svatého a učteje zachovávat všechno, co jsemvám přikázal. A hle, já jsem s vámipo všechny dny až do skonání svě-ta. Amen. (Mt 28,19-20)

Zde se otevírá nejširší a přerozmanitépole působnosti jak v oblasti osobníevangelizace, tak také v tom, abychomměli společenství, do kterých je možnéhledající a právě znovuzrozené lidi po-zvat a kde budou přijati a ne odstrčeni.Kde budou moci růst a stávat se po-dobnější Pánu Ježíši.

Je patrné, že pro druhé století svéexistence má Křesťanské společenstvíideály, vize a program k uskutečnění.Pokud se bude držet biblických zásad aočekávat vedení Duchem svatým, budemu Pán Ježíš dávat jeho nové vize aprogram. Kéž by KS-SCh netrpělo aninedostatkem uskutečňovatelů a reali-zátorů těchto ideálů, vizí a programu –

…proste tedy Pána žně, aby vypu-dil dělníky na svou žeň!(Mt 9,38).

– Daniel Spratek –

Nespřahejte se s nevěřícími!(2K 6:14)

Biblický výkladVelkým nebezpečím při čtení Boží-

ho slova je do něj vkládat vlastní myš-lenky a názory. Když už před jeho ote-vřením víme, co v něm chceme nalézta co ne, tak potom už neslyšíme Boží-ho Ducha, ale jenom sami sebe. Ales-poň částečně nás od takového nebez-pečí může uchránit dodržování pravidelvýkladu Bible. Rádi bychom zde připo-menuli to nejzákladnější, a tím je čteníBožího slova v kontextu a souvislos-tech. Vzhledem k tomu, že řešíme pro-blematiku týkající se církve, která vzni-kla až v době apoštolů, je pro nás smě-rodatné učení Nového zákona (dáletaké „NZ“). Zvláště v listech, které jsoucírkvi přímo adresovány, Pán Bůh pro-bírá finanční otázky a podporu svýchslužebníků. Jmenovitě apoštol Pavel seve svých dopisech tímto tématem za-bývá a předložené principy ukazuje nasvé vlastní službě, ale také na životě aučení Pána Ježíše a Starozákonníholidu. Proto bude NZ těžištěm našehostudia.

Naopak Starý zákon (dále také„SZ“) je časově, ale i způsobem Božíhojednání se svým lidem, vzdálen odzrodu církve. Je v něm sice možnéhledat paralely a principy, musíme všakbýt obezřetní při vztahování jedineč-ných okamžiků v životě Izraele na cír-kev. Přesto i SZ jednoznačně potvrzujezákladní pravidlo celých Písem k tétootázce, že Boží pracovníci žijí ze svépráce pro Boha, skrze Boží lid (kněžíz obětí a desátků, pracovníci z po-hostinnosti, darů a sbírek).

Úvodem této studie uvádíme se-znam biblických oddílů k této proble-matice. Tento seznam není zcela vy-čerpávající, ale zahrnuje většinu místNového zákona, která jsme měli při

zpracování biblického pohledu na přijí-mání finanční podpory od státu otevře-na. Mt 10:7-11; Mk 6:8-10; L 10:2-9; Ř15:25-27; 1K 9:3-14; 2K 9:1-15; 11:7-9;12:14-15; Ga 6:6; Fp 4:10-20; 1Te2:6-9; 5:12-13; 2Te 3:6-13; 1Tm 5:18;Žd 13:1-2,16; 1J 3:16-17; 3J 5-8.

Ze čtení a studia NZ vyplývají pravi-dla ohledně podpory pracovníků. Protopovažujeme tyto biblické principy zasměrodatné i pro naše rozhodování aživot církve. Biblické zdůvodnění jsmepředřadili praktickým připomínkám,které jsou pouze podpůrným doplňkemnašeho pohledu. Ten je založen nastudiu neměnného Božího slova, kteréje pro církev závazné.

Biblické principy:Povoláním církve je ve všem osla-

vovat Pána a zjevovat jeho charaktersvětu. Přesně toto se naplní, když v po-slušnosti přijmeme Boží cestu v podpo-ře našich pracovníků a odmítneme po-kukovat po světských modelech. Zvěsto Boží lásce neseme lidem s touhou pojejich záchraně a lásce k nim, protožetakové je Boží srdce. Život církve ne-definují naše evangelizační plány astrategie oslovující dnešní společnost,ale Boží charakter. Proto by finančníhospodaření sborů a podpora jejichpracovníků měly v prvé řadě oslavovatBoha.

Pán Bůh nás nenechává tápat a vesvém Slově nám zanechal jak učení,tak příklady jako návod pro podporupracovníků v církvi. Má se o ně posta-rat církev samotná. Boží ustanovenínejsou nahodilá či samoúčelná, a užvůbec ne nepraktická. Naopak, jsouprojevem jeho moudrosti a péče o svůjlid. Bůh má na zřeteli nejen svého slu-žebníka, ale jeho nařízení obohacuje idárce, je svědectvím světu a má zanásledek chválení Boha. Zde jsou tedyněkteré z důvodů, proč je Boží cestavždy ta nejlepší:

Z učení Písem a novozákonní praxeodvozujeme pravidlo, že je povinnostícírkve se postarat o Boží služebníky.Bible říká, že máme znát a ctít ty, kteří

pracují pro církev. Ze souvislostí a uče-ní Pána Ježíše vyplývá, že součástíprojevu úcty je postarání se o jejichobživu. (1Tm 5:18; Ga 6:6; 1Te 5:12-13). Písmo zavádí reciprocitu (vaz-bu) mezi přijímáním duchovního a sdí-lením se s materiálním (hmotným)bohatstvím (Ř 15:25-27; 1K 9: 11-14).Pán Ježíš i apoštolé byli podporovánijen zbožnými lidmi či církví a jiný druhpříjmů odmítali. Pavel na své evangeli-zační praxi ukazuje, že je to církev,která se má podílet na jeho nákladech(Ř 15:24; 2K 11:8-9; Fp 4: 14-16). Ne-jen Pavel, ale i Jan zmiňuje povinnostcírkve postarat se o obživu pracovníků(3J 5-8). Vyzdvihuje jako správné, ženevzali peníze od nevěřících, ale spolé-hají se, že se o ně Pán postará. NavícJan jen opakuje, co učil Pán Ježíš,když vysílal své učedníky. Měli se spo-léhat na pohostinnost spoluvěřících (Mt10:7-11; Mk 6:8-10; L 10:2-9; 3J 8).Zde také nalezneme přísloví, či staro-zákonní ustanovení, že pracovník mábýt zaopatřen těmi, jimž slouží. Tedypracovník církve církví a ne státem(stáváme se snad pracovníky státu!?).Na základě těchto veršů jsme nabylipřesvědčení, že učením Písem je zajis-tit pracovníky církve z finančních darůvěřících a neobracet se o podporu nastát a nevěřící. Toto pravidlo vidímejako závazné pro církev obecně, tedyv každou dobu a na každém místě.Proto úsilí o získání peněz ze státníhorozpočtu považujeme za obcházeníBohem dané cesty a projev neposluš-nosti. Jako každá neposlušnost, i totovybočení ze zjevené Boží vůle směřujemimo kurz Boží milosti i v jiných ob-lastech života sborů.

Bůh podporu pracovníka skrze cír-kev neustanovil jen k zajištění jehoobživy. Bůh své služebníky miluje mno-hem víc, než je zajištění jejich materiál-ních potřeb. Jemu jde o prohloubeníjejich vztahu s ním, jde mu o jejichsrdce. Skrze závislost na Bohu a dů-věru v něj příjemce roste ve víře, vevděčnosti (2K 9:12), učí se správnému

vztahu ke svým hmotným potřebám(Fp 4:11-13), učí se hledat naplněnísvých potřeb u Boha a ne u lidí, a tomu,že není v práci osamocen, tedy spolu-práci, odpovědnosti vůči druhým a sdí-lení se o radost, kterou mu služba Pá-nu přináší s celou církví. Být finančnězajištěn z ministerstva kultury mumožná umožní otevřít si bankovníkonto s pravidelným přísunem peněz,ale ochudí jeho srdce (charakter) aokrade jej o mnohé Boží požehnání.Navíc dávání vede dárce i k modlitbámza pracovníka a jeho práci. Zde ležítěžiště podpory, vždyť miliony, ani našesnaha samotná nezmůžou nic bezmodlitby. Poznáváme, že pracovníkv církvi má mnohem hlubší potřeby,než jen ty hmotné. Zajistit jeho zdravýrůst i vztah s Bohem a církví není mož-né financemi od státu, ale jen a jenpodporou od církve a věřících.

Pán Bůh však má na zřeteli nejenjednotlivé pracovníky, ale i celou církev.Poslušnost v otázce financování jehoslužebníků a díla má být požehnánímnejen pro příjemce, ale v nemenší mířei pro dárce. Také dárce se učí důvěřo-vat Bohu, neboť dává dnes v naději, žese o jeho potřeby zítra i do budoucnaBůh postará. Dávání se jim stává zdro-jem požehnání od Boha. Bůh miluještědrého dárce (2K 9:12; Fp 4:15) aodměňuje jej za ochotu, například ra-dostí (2K 9:6-7). Obdarovaný se za němodlí s vděčností.

Podpora církevních pracovníkůvede také k upevnění sounáležitosti.Všichni věřící mají možnost mít podílna Božím díle (2K 9:8,13). Jedná seo praktický projev bratrské lásky (2K9:14; Žd 13:1-2; 1J 3:16-17). Jde takéo příklad pro druhé a motivuje tak iostatní, aby žili způsobem, který se líbíBohu (2K 9:2). Boží dílo není konánonezávislými pracovníky, ale celá církevmá mít podíl na zvěstování pravdy.Neposlušnost odjímá tuto výsadu větši-ně věřících. Námitka, že vždy budedost možností podporovat a dávat jin-

de, je výmluvou. Bůh nerozlišuje práci,na které se podílí církev a na kterépodíl nemá. Takové dílo nejen že nemápodporu věřících, ale ani Ducha. Tytoskutečnosti nás opět vedou ke konsta-tování, že skutečným dárcem je Bůh.Vždyť skrze naši poslušnost ve věcechfinancí upevňuje bratrské vztahy a obo-hacuje všechny štědrého srdce. Stát bynás o tuto milost připravil. Bůh povolalcírkev, aby byla svědectvím o němtomuto světu. Největším bohatstvímcírkve je evangelium, které má hlásat ažít. Pro Pavla bylo evangelium kritéri-em, dle kterého se rozhodoval, kdy aod koho má přijímat finanční pomoc.Nikdy nechtěl být překážkou v jehošíření či jako jeho hlasatel k pohoršení.Nechtěl za žádnou cenu kompromitovatevangelium v očích nevěřících tím, žeby se mohli domnívat, že mu jde o pe-níze (1K 9). Proto od nevěřících a ne-vyzrálých křesťanů pomoc nepřijímal.Lidé mají vidět, že nám jde o ně sa-motné, že je máme rádi. Proto jakýko-liv náznak, že nám jde o jejich pro-středky, touha po zisku či chamtivostdiskredituje evangelium. Sám Pán Je-žíš řekl, že co jsme zdarma přijali, má-me zdarma dávat dál a to se stalo Pav-lovým mottem a on vzorem pro nás.Evangelium je pro svět bez nákladů(1K 9:18; 2K 12:14-15; 1Te 2:6-9). Za-těžovat daňové poplatníky tím, že senecháme platit ze státní kasy, je takv naprostém rozporu s Božím slovem.Je poněkud pokrytecké mluvit o našídůvěře v Boha a přitom se v praktic-kých věcech obracet a spoléhat nastát. Vždyť evangelium je o Boží moci abohatství. Bůh je schopen financovatsvoji práci a nepotřebuje pomoc odbezbožných. Jak asi zní slova o Bohu,který se stará o vrabečky, když se jehoslužebníci uchylují ke státní podpoře?Kdepak se asi v očích světa ztratilakřesťanská láska, když si za zbožnostči charitu necháváme platit z jejich da-ní? Kde je ten bohatý Bůh a nezištnýkřesťan? Kam se podělo evangelium?

Opět se ukazuje, že jen Boží způ-sob se hodí k jeho reprezentaci. Štěd-rost církví v dávání byla už za dob Pa-vla svědectvím celému světu (2K 9:2).Nevěřící mohli pozorovat bratrskoulásku v akci (1J 3:16). Život a charaktervěřících byl v souladu s jejich zvěstí(1Te 2:5). Dosvědčovat evangeliumsvým životem jako jednotlivci i jakocírkev sotva můžeme s podporou protivůli daňových poplatníků.

Bůh je Pánem církve a On si oddělilcírkev pro sebe samého. Celá existen-ce církve má oslavovat jeho moudrost,velikost, moc a svatost. Naše jednánímá zrcadlit jeho lásku a vůli. Pokudjsou pracovníci v církvi podporovániv souladu s jeho slovem, Bůh je osla-ven. Bohu je projevována vděčnost (2K9:11-12), přinášeny oběti (Fp 4:18),Bůh je ctěn a chválen (2K 9), je proje-vem osobní poslušnosti, důvěry, odda-nosti. Poslušnost jeho Slovu dává Bohuprostor k projevu milosti a požehnání.

DialogVýše formulované svědectví Písem

nelze umlčet poukazem na to, že NZcírkev žila v naprosto jiné době, zajiných okolností, za dob římské nadvlá-dy a pohanského náboženství. Tako-vouto argumentací bychom mohli odbýtjakékoli učení Bible (třeba bychompřestali křtít s poukazem na to, že sejednalo o starověký zvyk, který dnesnemá společnosti co říci a nikdo munerozumí; nebo bychom odvolali staršísboru, protože první církev takto pouzepřevzala praxi z židovských synagog atedy to není založeno na Božím prohlá-šení ale okolnostech; atd.). Díky Pánusi zpravidla jeho slovo takto nezlehčuje-me a proto bychom se neměli vyhýbatposlušnosti ani v otázce zajištění pod-pory Božím pracovníkům.

Jako lichý se tento způsob myšlení(že nelze novozákonní učení a praxiuplatňovat v dnešní době) ukazuje iv konfrontaci s realitou. Je pravdou, žeEvropa se svojí historií státních církví,provázaností vládní a duchovní moci, a

potlačováním osobní zodpovědnosti naúkor státních institucí je navyklá napeníze církvím od státu. Na pováženouje, že církev v ní, přes vžitou finančnípodporu státu, skomírá. Naopak křes-ťanská velmoc jakou je Severní Ameri-ka dodržuje striktně oddělení církve odstátu a Pán jim duchovně i materiálněžehná. Navíc i chudé a často proná-sledované církve Afriky a Asie rostouobrovským tempem, přestože se jimo podpoře ze strany státu či diktátorůnemůže ani zdát. Očividně jim všakfinanční okolnosti nebrání naplňovatBoží poslání. Samozřejmě růst církve,ani Boží požehnání, nelze podmiňovatpouze finančním hospodařením místnícírkve, ale na druhou stranu popsanéskutečnosti neoddiskutovatelně svědčío tom, že v místech, kde církev roste aje zdravá, jsou finanční toky jiné než odstátu.

V neposlední řadě, i za dob NZexistovala možnost získávat finančníprostředky od nevěřících, jak námo tom vypovídají historické znalostiz té doby a také Písmo. Přesto bylo,jak pravidlem, tak i praxí rané církve ajejích pracovníků, od nevěřících penízenepřijímat. Pán Ježíš, Pavel a i jiníapoštolé žili z darů a podpory zbožnýchlidí a o žádném z nich si nečteme, žeby svoji popularitu, či Boží obdarování,využil ke svému obohacení z rukoupohanů. Naopak, když byla Pavlovafinanční podpora na minimu a kroměcírkve ve Filipy za ním nikdo nestál,neobrátil se na bohaté sponzory, kteřítehdy ochotně podporovali potulné filo-zofy a řečníky, ale pracoval dnem i nocípro vlastní obživu. Že se finanční pod-pora od nevěřících nabízela, je zřejmétaké z posledního Janova dopisu. Janzde chválí ty, kteří se vydávají do Božíslužby v důvěře, že Bůh sám se o něpostará a od pohanů (protiklad ne k Ži-dům ale ke křesťanům) si peníze nebe-rou. Naproti tomu povzbuzuje věřící,dokonce to formuluje jako Boží příkaz,že je povinností církve se o misionářea učitele evangelia postarat.

Praktické zdůvodněníPři zvažování návrhu přijmout státní

podporu zaznívá, že je právem každé-ho sboru se samostatně v této otázcerozhodnout. Zapomíná se však na sku-tečnost, že onen nárok nevzniká projednotlivý sbor, ale pouze pro seskupe-ní sborů (denominaci) jako celek. Tedytoto rozhodnutí nespadá do svobod apráv jednotlivého sboru, protože takovéprávo na půdě jednotlivého sboru ne-vzniká a jednotlivý sbor tak o státnípodpoře nemůže ani uvažovat, ani roz-hodovat. Hlasování o dané problemati-ce vytváří paradoxní situaci. Sbor, kterýse odvolává na svá práva a svobodurozhodovat sám o sobě, žádá druhé,aby za něj rozhodli a podporu mu při-znali. Tím upírá tutéž svobodu druhým,protože je nutí ke vměšování se dozáležitostí cizího sboru. Absurditu poža-davku a také neslučitelnost nezávislostijednotlivých sborů s přijímáním podpo-ry od státu vystihuje i dilema, do které-ho se jednotlivé sbory díky hlasovánídostávají. Pokud by hlasovaly protipřijetí, pak se údajně vměšují do právjiného sboru. Vždyť prý nemají právoříci ne, když onen sbor vyjádřil jasnéano. Pokud budou hlasovat pro přijetí,tak naopak tutéž samostatnost opětpopřou tím, že vytvoří precedens,kdy rozhodnutí celku předurčuje vývojv jednotlivém sboru. Navíc se díky kro-kům, které budou po přijetí finančnípodpory od státu následovat (posíleníodpovědnosti a rozhodovacích pravo-mocí nadsborových struktur) omezísamostatnost pro všechny ostatní sbo-ry, a to nejen co se financování týče.Domníváme se tedy, že jednotlivý sbornemá právo takový požadavek vůčiostatním vznést a danou věc považuje-me za nehlasovatelnou.

Některé sbory nevznikly jako typic-ká denominace s cílem nabývat církev-ních práv, ale v době komunistickéhoútlaku, kdy se jednotlivé a správněsamostatné sbory vynuceně seskupily,aby vyhověly požadavkům státu a záro-veň umožnily samostatný život sborů.

Netypické sbory nevznikly za účelemnabývání požitků ze strany státu, alevolným seskupením sborů, pro kterétato platforma umožňuje právní a důvě-ryhodnou existenci ve státě a bratrskousounáležitost. Není to seskupení, najehož základě by pro jednotlivé sboryvznikaly nějaké nároky, zvláště pak nezavazující ostatní sbory, či omezujícíjejich samostatnost. Využívat pláštíkujednoty sborů k získání finanční podpo-ry státu je tedy v naprostém rozporu sezáměry a důvody existence uskupenítěchto sborů jako takových. Ačkoli námcírkevní zákon umožňuje o podporužádat, díky charakteru volného sesku-pení sborů však jednotlivému sboru, anijako celku, nárok na tuto státní pomocnevzniká.

Způsob, jakým je rozprava různýchpostojů vedena, neprohlubuje bratrskévazby a není odrazem křesťanské lás-ky. Naopak. Vytváření nadsborovýchorgánů a radikální odklon od dříve spo-lečně uznávaného poznání Písem (jakoje dříve nemyslitelná diskuze o přijímá-ní peněz od státu), vedly již k odděleníněkterých sborů. Mezi bratřími a sborypanuje nedůvěra (neochota sdílet ses informacemi) a spoléhání se na mo-ment překvapení a nepřipravenost dru-hých. Vztahy mezi věřícími ovládlo pře-svědčování a ducha bratrské shody aporozumění vystřídaly emotivní projevya rozhodnutí prosadit vůli většiny hlaso-váním. Bůh a jeho Slovo bylo odsunutodo ústraní jako nemající k dané otázceco říci (na půdě sejití starších nikdyneproběhla biblická rozprava k tomutotématu). Způsob, jakým je jednání ve-deno, nenasvědčuje tomu, že je to ces-ta, po níž nás vede Boží duch a je-jímž cílem je naplnění Boží vůle, ale anio vznešenosti záměru předkladatelů.

Tvrzení, že případné přijetí finančnípodpory od státu se bude týkat výhrad-ně jednoho sboru, další sbory neovlivní,je zavádějící. Vždyť už život v mnohasborech zásadně ovlivnilo tím, že jsounuceny k dané problematice zaujímatstanovisko bez ohledu na to, čím se

Boží duch v daném sboru zrovna zabý-vá. Některé sbory už také pod organi-začním tlakem a v důsledku strukturál-ních změn ze svazku nezávislých sborůvystoupily, či dění ignorují.

Především však takový krok zásad-ně nabourává jednotu mezi sbory, kdyse některé sbory vydávají naprostoodlišnou cestou a navíc hrubým způso-bem znásilňují svědomí a biblické pře-svědčení druhých. Vždyť rozdílné hod-nocení předloženého návrhu nevyplýváz neochoty snadno si přijít k milionůmze státní kasy, ale z hlubokého pře-svědčení, že daný krok je v rozporus Boží vůlí pro jeho církev a je proje-vem neposlušnosti jeho slova. Zdenemůže rozhodovat většina skrze hla-sování, ale jednomyslnost všech zaan-gažovaných. Navíc, pokud ke změně(přijetí financí) skutečně dojde, zname-nalo by to následně tabuizování otázkybiblického pohledu na přijetí finančnípodpory od státu ve sborech, neboť jetěžko myslitelné, že v duchu zachovánípokoje bude možné se biblicky vyme-zovat vůči sborům s jinou praxí. To pakv horizontu několika let zákonitě pove-de k tomu, že bez patřičného zdůvod-nění i další sbory přistoupí ke způsobu,který bude klást menší nároky na jejichpeněženky. Precedens v jednom sborupovede nevyhnutelně ke změně smý-šlení a praxe i ve sborech dalších.Všechny sbory však budou hned prvníden ovlivněny změnou pohledu veřej-nosti na Křesťanské sbory, které naslužbě Bohu vydělávají a přijímají pení-ze od lidí, kteří kdyby si mohli vybrat,tak by nám nic nedali. Nelze tedy státopodál a myslet si, že se nás to netýká,či že je to jen a jen problémem jednohosboru.

– KSB –

Vůči návrhu Charty Oecumenicy

jsem vznesl zásadní námitky na zase-dáních Církevní rady již v r. 2000.Charta Oecumenica nebyla schválenana žádném synodu a nebyla její proble-matice věnována žádná pastorální kon-ference, přestože bývalí představitelénaší církve se hlásí k tomu, že na jejímutváření se podíleli. Na zasedání Cír-kevní rady 4.12. 2006 jsem sdělil, že22.1. 2007 na ekumenických bohosluž-bách v Praze mají představitelé církvípodepisovat Chartu Oecumenicu, cožmi dělá potíže, jelikož mám mimo jinévýhrady vůči závazku „jít vstříc cíli, kte-rým je eucharistické společenství.“Členy Církevní rady jsem vyzval k pro-studování a připomínkování Charty Oe-cumenicy. Podobně jsem vyzval takéfaráře na tzv. homiletických setkáních4.12. 2006 a 15.1. 2007. Od několikafarářů se mi dostalo pouze povzbuzeníChartu Oecumenicu nepodepisovat.Omlouvám se těm, kteří očekávali odemne ještě zřetelnější postoj před 22.1.2007, avšak k tomu si dovolím pozna-menat, že kancelář biskupa jsem pře-vzal 9.1. 2007, a to s obsáhlou agen-dou k vyřízení. Jde mi o jednotu církve,proto očekávám, že ti, kteří šíří lživéinformace ústně i internetem, přehod-notí svůj postoj v duchu evangelia. Ob-sah Charty Oecumenicy je tak závažný,že ho nemíním podepsat, aniž by jehoobsah byl představen ve světle symbo-lických knih naší církve na příštím řád-ném zasedání synodu. Jak ordinačníslib, tak i slib při uvedení do služby bis-kupa, mě zavazuje zachovat věrnostPísmu svatému a symbolickým knihámnaší církve.Otázky nad Chartou Oecumenicou:

1. Zavazuje, či nezavazuje? ChartaOecumenica v úvodu prohlašuje, že „navšech úrovních církevního života mávést k rozvoji ekumenické kultury dialo-gu a spolupráce a vytvořit závazné

Buďme pravdiví v lásce, ať ve všemdorůstáme v Krista. On je hlava,

z něho roste celé tělo, pevně spojenéklouby navzájem se podpírajícími, abuduje se v lásce podle toho, jak je

každé části dáno. (Efezským 4:15-16)

měřítko.“ V další větě sice stojí: „Char-ta však nemá nikterak učitelský charak-ter nebo církevně-právní závaznost“,ale následně každý z dvanácti článkůobsahuje závazné prohlášení, čili dva-náctkrát končí větou: „Zavazujemese…“. Je tedy závazná, nebo není?Pán Ježíš říká:

Vaše slovo buď ´ano, ano – ne,ne´; co je nad to, je ze zlého.(Mt 5,37)2. Cílem je eucharistické společen-

ství. Eucharistické společenství jevzpomenuto již v prvním článku a pátýčlánek končí: „Zavazujeme se… jítvstříc cíli, kterým je eucharistické spo-lečenství.“ Co to znamená?

a) Eucharistie je základním pilířemkatolické církve. „Eucharistie je zdro-jem a vrcholem celého křesťanskéhoživota“ (čl. 1324) a „zůstává středemživota církve“ (čl. 1343).

b) V římskokatolické církvi eucha-ristie znamená opakované obětováníKrista. V Katechismu katolické církvese píše: „V liturgii, hlavně ve svaté eu-charistické oběti, se koná dílo našehovykoupení“ (KKC čl. 1068).

Písmo svaté nás učí, že Ježíš Kris-tus byl obětován jednou provždy a neního třeba znovu obětovat.

To je ten velekněz, jakého jsmepotřebovali… který nemusí jakodřívější veleknězi denně přinášetoběti napřed za vlastní hříchy a pakteprve za hříchy lidu. Ježíš to učiniljednou provždy, když obětoval se-be sama … (Žd 7,26.27

a dále Žd 9,12.26.28; 10,10.12.14; 1P3,18).

Člověk nemůže přinést pro svéspasení žádnou oběť. Jediné, co může:přijmout Kristovu oběť vírou a přinášetsebe sama jako oběť vděčnosti zaspasení. M. Luther viní římskokatolic-kou církev z trojího zadržování svátosti:neposkytnutí kalicha laikům; druhé,„méně zatěžující svědomí“ – transsub-stanciace; a třetí, „to nejhorší zneužitíze všech“ – učení, že „mše je dobrýmdílem a obětí“.

c) Eucharistie v katolickém pojetíznamená společenství s papežem, Ma-rií a všemi svatými. „Papež, pověřenýPetrovou službou v církvi, je spojens každým slavením eucharistie, v níž jejmenován jako znamení a jako služeb-ník jednoty všeobecné církve“ (KKC čl.1369). „S Kristovou obětí se nespojujíjen údy, které jsou ještě na zemi, nýbrži ty, které už pobývají v nebeské slávě.Církev totiž přináší eucharistickou oběťve společenství s nejsvětější PannouMarií, kterou výslovně připomíná, stej-ně jako se všemi svatými a světicemi“(KKC čl. 1370). „Eucharistická oběť sepřináší také za zesnulé věřící.“ (KKC čl.1371). Učení o papežství se nedá pod-ložit Písmem svatým. Porovnej textyo Petrovi a jejich pořadí: Mt 16,15-18 aMt 16,22-23. Sám apoštol Petr ukazujejedině na Pána Ježíše:

Přicházejte k němu, kameni živé-mu, jenž od lidí byl zavržen, alepřed Bohem je ´vyvolený a vzácný´.I vy buďte živými kameny, z nichžse staví duchovní dům…(1P 2,4-6)

Slova o klíčích (Mt 16,19) je třeba chá-pat v souvislosti s učením o moci církve(Mt 18,28-20). Taktéž vzývání zesnu-lých a oběti za ně nelze podložit káno-nickými knihami Písma.

d) V eucharistii se jedná o pře-podstatnění (transsubstanciace). Kato-lický kněz proměňuje chléb a víno natělo a krev Krista a tak přináší oběťKrista Bohu. M. Luther píše ve Šmal-kaldských článcích: „Pokud jde o trans-substanciaci, o přepodstatnění, nevší-máme si vůbec vtipnou sofistiku, vekteré učí, že chléb a víno opouštějínebo ztrácejí svou přirozenou podstatua zachovávají jen podobu a barvu, a neskutečný chléb. Vždyť se to nejlépeshoduje s Písmem, že chléb je tu azůstává, jak sám Pavel říká v 1K 10,16a v 1K 11,28.

e) Eucharistické společenství jejednoznačně přístupné pouze pro kato-licky věřící v eucharistii. Evangelík semůže za určitých podmínek eucharistie

zúčastnit, pokud projeví katolickou víruv eucharistii a získá povolení katolické-ho biskupa. Katolík se nesmí zúčastnitevangelické Večeře Páně za žádnýchokolností.

3. Charta Oecumenica nejasněuvádí cíl spolupráce s muslimy. „Za-vazujeme se… že se budeme spolus muslimy podílet na společných záleži-tostech.“ Jaké to jsou společné záleži-tosti? Ochrana života, lidská právaapod.? V pořádku! Společné uctíváníPána Boha? Není možné! V ChartěOecumenice se jedná o rozvíjení vzta-hů s islámem právě v duchovní oblasti:„Chceme zintenzivnit na všech úrovníchsetkání křesťanů a muslimů, jakož idialog mezi křesťanstvím a islámem.Zvláště doporučujeme vzájemné rozho-vory o víře v jediného Boha a objasněníchápání lidských práv. Zavazujeme se,

že budeme k muslimům přistupovats úctou;že se budeme spolu s muslimypodílet na společných záležitostech.

Úctu zasluhuje každý člověk, avšak tonás neopravňuje k směšování nábo-ženství.

Jméno jiného boha nebudete připo-mínat; ať je není slyšet z tvých úst,(Ex 23,13)Víme, že Syn Boží přišel a dal námschopnost rozeznávat, abychompoznali, kdo je pravý Bůh. A jsmev tom pravém Bohu, protože jsmev jeho Synu Ježíši Kristu. On je tenpravý Bůh a věčný život. Děti, va-rujte se modlářství, … (1J 5,20-21)4. Vážím si jinak věřících, proto jim

chci otevřeně a s úctou vydávat svě-dectví o Kristu a všem lidem bez rozdí-lu sloužit jako bližním. Hodnověrnýpartner však při podpisování je ten,který podepisuje to, čemu věří, čím seřídí a chce splnit to, k čemu se zavázal.Diskuze ať nás nerozděluje. ApoštolPavel nás povzbuzuje, abychom

…povzbuzeni v srdci a spojeni lás-kou hluboce pochopili a plně po-znali Boží tajemství, jímž je Kristus(Ko 2,2).

Jde nám o jednotu a dobro církve.Římskokatolická církev nám může

být vzorem v zápase o ochranu života,v podpoře zdravé rodiny a v mnohadalších oblastech. Muslimové nám mo-hou být vzorem horlivosti v modlitbách,v boji proti pornografii apod., avšakcestu spasení hledejme v Písmu sva-tém a buďme mu věrni.

– Stanislav Piętak, biskup SCEAV –

V dokumentu Charta Oecumenica –pro rychlou orientaci čtenářů v proble-matice:

Katolické cíle:Musíme se vynasnažit o překonánírozdělení, která mezi námi ještěexistují.Přijímáme tuto Chartu jako společ-ný závazek k dialogu a ke spoluprá-ci. Charta popisuje základní ekume-nické úlohy, ze kterých odvozujeřadu směrnic a závazků.Naše ekumenická úloha tedy spočí-vá v tom, abychom tuto jednotu,která je vždy Božím darem, učinilividitelnou.Viditelné jednotě ještě zabraňujízásadní rozdíly. Existují rozdílnápojetí, především co se týče církvea její jednoty, svátostí a úřadů.S tím se nemůžeme spokojit.Chceme vynaložit všechny své sílyna to, abychom překonali problémya překážky, které ještě naše církverozdělují.Abychom dosáhli hlubšího ekume-nického společenství, musíme bez-podmínečně pokračovat ve sna-hách o konsensus (shodu) založenýna víře. Bez jednoty ve víře neexis-tuje žádné plné církevní společen-ství.Budeme pracovat pro viditelnoujednotu církve Ježíše Krista v jednévíře, která má své vyjádření vevzájemně uznaném křtu a v eucha-ristickém společenství.

Zavazujeme se jít vstříc cíli, kterýmje eucharistické společenství.

Politické cíle:Církve podporují sjednocení evrop-ského kontinentu.Prohloubit společenství s židov-stvím.Rozvíjení vztahů s islámem.Chceme zintenzivnit na všech úrov-ních setkání křesťanů a muslimů,jakož i dialog mezi křesťanstvím aislámem.Zavazujeme se, že se budemespolu s muslimy podílet na společ-ných záležitostech.Setkání s jinými náboženstvími asvětonázory.

Celé znění dokumentu Charta Oecu-menica naleznete ZOD 91, str. 35

– Granosalis –

Žijeme v době, která se vyznačuje

komunikací. Komunikace je určitě nád-herný dar, který nám Pán Bůh dal. Ko-munikace je jistě velmi užitečným ná-strojem k řešení osobních problémů,k vysvětlovaní stanovisek, k hledáníspolečných cest. Komunikace je jistěvelmi důležitá i v oblasti dialogu mezicírkvemi a náboženstvími. Určitě i ko-munikace byla nástrojem toho, že namnohých místech došlo ke zklidněnírůzných mezidenominačních násilnýchbojů a zápasů. Nicméně, komunikacenení „lékem“ na doktrinální rozdílnost ajednota není nejdůležitější hodnotoukřesťanství. Ano, komunikace je důleži-tá, abychom spolu vycházeli korektně,abychom se společně ozvali ke spole-čenským a morálním otázkám. Ale me-zidenominační dialog by neměl sloužitk tomu, abychom dělali zásadní věro-učné kompromisy jen proto, abychomměli jakousi jednotu. Pokud by tomubylo tak, pak by reformace byla největ-ším omylem v historii církve. Je na-

prosto zásadní, abychom znali našekořeny, znali učení naší církve a chránilije a předávali dalším generacím.

V posledních dnech jsme opět bylisvědky jisté debaty o doktrinálním sbli-žování naší církve s jinými církvemi.Jednou z diskutovaných oblastí bylaprávě oblast mše. V poslední době senám také dostalo moderního překladuKnihy svornosti. Otevřeme ji tedy a po-dívejme se na reformační učení Marti-na Luthera.

Základem Lutherovy kritiky církvejeho doby bylo učení o ospravedlnění.Zpočátku Luther vůbec nespojoval tutoklíčovou doktrínu s praxí mše svaté.Dokonce v jednom období prohlásil, žeby osobně nanosil dřevo, aby byl upá-len někdo tak heretický, kdo by napadlmši svatou. (Carl Wisloff, Luther's Con-troversy with Rome on Eucharistic Sa-crifice).

Nicméně Luther postupně docházelk tomu, že právě praxe mše svaté jejádrem falešného učení o ospravedlně-ní. Dokonce se nebránil prohlášení, žemše svatá je nejhorší ze všech papež-ských herezí. (Luther's Works, svazek38).

Není se proto co divit, že to první,na co narazíme při čtení Šmalkald-ských článků je právě ostrá kritika mše.Luther začal takto:

Mše v papežství je největší a nej-hroznější ohavnost… Přesto je zevšech papežských modloslužeb touhlavní a nejokázalejší. Papežencitotiž tvrdí, že tato oběť, to jestsám úkon mše, vysvobozuje člově-ka z hříchu za života i z očistce posmrti (a to i v tom případě, že tentoskutek koná bezbožník a ničema).(Druhá část, článek II, odstavec 1).

Luther pokračuje: Mše je nebezpečná věc, vymyšlenáa zavedená bez ohledu na Boží vůlia slovo, bez Božího příkazu. (Druháčást, článek II, odstavec 5).

Luther zakončuje svou rozpravu o mšive Šmalkaldských článcích následují-cím prohlášením:

Stručně řečeno, mši a všechno, coz ní vzešlo nebo k ní bylo přidáno,nemůžeme strpět a připustit, alenaopak ji musíme odmítnout, aby-chom mohli setrvat u prokazatelněčisté svátosti Večeře Páně a přijí-mat ji a užívat vírou, podle ustano-vení Ježíše Krista. (Druhá část,článek II, odst. 29).

Večeře Páně je v reformačním pojetímilostivý Boží skutek, kdy pokání činícíhříšník přijímá tělo a krev našeho Spa-sitele spolu s radostnou novinou o od-puštění, které bylo vydobyto krví JežíšeKrista. V pojetí římskokatolické církveuž však nejde o svátost, skrze kteroupřijímáme odpuštění, ale spíše o oběťa o dobré skutky, kterými si získávámeodpuštění hříchů. Dochází zde k pře-kroucení svátosti v oběť, milosti veskutky a evangelia v zákon.

Dalším zásadním nešvarem, kterýLuther u mše či u vysluhování VečeřePáně vidí, je to, že bylo vypuštěno Božíslovo, Kristova slova ustanovení Veče-ře Páně. To se vůbec nečetlo a takdošlo k tomu, že ze svátosti bylo odci-zeno to, co ji činí svátostí, Boží slovo.Dalším problémem byl fakt, že nebylyvysluhovány oba elementy. Ve světletoho všeho, co při Večeři Páně chybělo,Luther říká o papeži a jeho biskupech,že okrádají Boha a olupují církev.(Luther's Works, svazek 38).

Luther také silně protestoval protispojení mše a očistce. Je pro něj abso-lutně nemožné, aby vysloužení mšezpůsobilo, že duše člověka opustí očis-tec a dojde pokoje u Hospodina. Tako-véto mše Luther nazývá „modlářskéneřádstvo.“ (Šmalkaldské články, dru-há část, článek II, odst. 11).

Pro Luthera tedy bylo nesmírnědůležité, aby lidé byli schopni oddělit, coje mše a co je svátost Večeře Páně:

Vskutku, přeji si a toužím vidět aslyšet, že tato dvě slova ´mše´ a´svátost´ jsou chápaná jako napros-to odlišná, tak jako den a noc, ano,tak odlišná jako ďábel a Bůh.(Luther's Works, svazek 38)

Toužený rozdíl Luther popsal takto:O mši jde, pokud já za své hříchy a hříchy druhých obětuji svátostBohu, jako skutek vykonaný lid-skou bytostí… o svátost jde, pokudpřijímám od kněze tělo a krev na-šeho Pána Ježíš Krista ve chlebua víně.(Luther's Works, svazek 38)

Luther dále pokračuje a popisuje, jakoureakci by v nás mělo vyvolat slovo mše:

Nechť Bůh daruje všem vroucímkřesťanům takové srdce, aby kdyžuslyší slovo mše mohli být tak zdě-šeni, že by udělali znamení křížestejně tak, jako kdyby viděli ďáblovoznesvěcení. Na druhé straně, kdybyslyšeli slovo svátost nebo VečeřePáně, měli by tančit z čisté radosti.(Luther's Works, svazek 38)

Tolik určitě stačí k tomu, aby si čtenářudělal názor na to, jaký byl Lutherůvpostoj vůči mši. Nyní následuje mno-hem těžší problém, a to položit si otáz-ku, kolik se toho za posledních téměřpět set let změnilo. Změnil se postojřímskokatolické církve? Změnily sedoktríny luteránů? Jaký vztah bychomměli mít ke mši my?

Vidíme, že v římskokatolické církvidošlo od dob reformace k řadě změn.Při vysluhováni Večeře Páně už větši-nou uslyšíte slova ustanovení a dokon-ce v jazyce, kterému rozumíte. V církviuž není vidět to zjevné kupčení s od-pustky. Jsou zde kněží, kteří zvěstujíKrista a jejichž pojetí Večeře Páně máblíž k reformačnímu, než k tomu, kteréoficiálně učí římskokatolická církev. Tojsou všechno velmi radostné a povzbu-divé změny a měly by být pro nás po-vzbuzením k dalšímu modlitebnímu zá-pasu o tuto církev a k našemu živémusvědectví. Stejným dechem ovšemmusíme dodat, že oficiální učení církvese v této oblasti nezměnilo. Stále platí,že mše je oběť, kterou účastnící přiná-šejí Hospodinu. Dovolte několik citacíz Katechismu katolické církve, kterýschválil papež Jan Pavel II. Zde se říká,že v eucharistii

… přinášíme Otci oběť jeho Syna,která nás s Ním smiřuje.

Dále zde čteme:Kdykoli je tato oběť z kříže, na kte-rém byl Kristus, naše pascha, obě-tován, slavena na oltáři, je vykoná-váno dílo našeho vykoupení … Eu-charistie je obětí, protože zpřítom-ňuje oběť kříže … Skrze službukněze je duchovní oběť věrných do-končena ve sjednocení s obětí Kris-ta, našeho jediného prostředníka,který je v eucharistii obětován skrzeruce kněze ve jménu celé církvenekrvavým a obětním způsobem,dokud sám Pán ne přijde …

A nakonec ještě zmiňme současnéstanovisko k modlitbám za zemřelé:

Eucharistická oběť se také nabízíza ty, kdo ve víře odešli, kdo ze-mřeli v Kristu, ale nejsou ještě plněočištěni, aby mohli vstoupit do svě-tla a pokoje Kristova … (Catechismof the Catholic Church).

Se zármutkem konstatujeme, že zá-sadní body katolické doktríny o mši seod dob Luthera nezměnily. Pokud lute-ráni usilují o to, aby prosadili společen-ství u stolu Páně spolu s katolickou cír-kví, pak je to možné pouze tehdy, po-kud se sami vzdají svého reformačníhověroučného postoje. Jiná cesta není.

Pokud chceme jako katolíci a pro-testanti být k sobě vzájemně upřímní,musíme uznat, že máme významněrozdílné učení o spasení a ospravedl-nění. Tento rozdíl ale nezdůrazňujemeproto, abychom jeden druhého odsuzo-vali nebo ponižovali. Můžeme být rozdíl-ní a přitom mít dobré vztahy. Ani tytorozdíly totiž nikdy nezabrání v tom,abychom se vzájemně respektovali,chovali se k sobě slušně, spolupraco-vali v jistých oblastech nebo se společ-ně modlili. Pro každého protestanta jevšak výzvou, aby byl svědectvím všemlidem (třeba i katolíkům), kteří ještěnepoznali, že spasení je darem Bo-ží milosti, který jsme zdarma obdrže-li v Kristu Ježíši, našem Pánu.– Zpracováno podle Daniela Preuse –

* Vážený bratře, děkuji velmi za

zaslání nového ZODu. Zaujalo mnetam hned několik článků. Předevšímten, který řeší otázku platnosti Ježíšo-vy oběti (za koho vlastně na kříži za-platil). Jak jsem pochopil z článku, takpouze za ty vyvolené, a to vyvolené jižpřed stvořením světa. Doufám, že jsemto dobře pochopil.

Z toho mi plyne, že Bůh-Otec jižpředem věděl (před stvořením světa),že lidé padnou a že bude muset poslatzemřít Krista na kříži. Zdá se mi, žeakademická (i evangelická) teologietento názor odmítá. Naopak řeší pro-blém možnosti spásy i pro nekřesťany.A podle ní milosrdný Bůh nemůže ně-koho vyvolat (předurčit) k zatracení,takže je odmítána tzv. negativní prede-stinace (předurčení k zatracení). V tésouvislosti by mne zajímalo, zda zastá-váš koncepce predestinace nebo kon-cept předzvědění. Předem děkuji zaodpověď. Rád bych si v těchto otáz-kách udělal jasno.

Pán s Tebou!– Standa –

Milý Stanislave,děkuji za ohlas k článku související-

mu s předurčením – „Zaplatil Pán JežíšKristus za všechny hříchy všech lidí?“v ZODU č. 92 na str. 6.

Opravdu věřím, že Pán Bůh vyvolilsvůj lid v Ježíši Kristu ještě před stvoře-ním světa, jak nám o tom svědčí napří-klad epištola Efezským (Ef 1,4). Věřímrovněž, že se nejednalo o předzvědění,ale o předurčení. Kdyby šlo jen o před-zvědění, pak by člověku zůstala jakozásluha „kladná reakce“ na evangeli-um. Bůh by, obětí Ježíše Krista, vytvořilv zásadě jen podmínky pro spásu, alečlověk by se zčásti spasil sám tím, žeby takovou oběť přijal. Spasení by paknebylo důsledkem pouhé Boží milosti.Pan A by pak byl spasen proto, že za-reagoval na evangelium „lépe“, než panB. To ovšem není v souladu s biblickým

učením a nic na tom nemění ani fakt,že se řadě teologů učení o předurčenínelíbí. Mezi panem A a panem B, slovyBible, totiž není rozdílu – zhřešili a jsoudaleko od Boží slávy. Proč by měli tedyrozdílně reagovat na evangelium? Za-reagují-li rozdílně, pak jen díky tomu,že rozdíl mezi nimi působí Boží mi-lost, která vymění padlé srdce jednohoz nich. V důsledku výměny srdce pakčlověk s radostí uvěří v Pána JežíšeKrista. I spasitelná víra je tedy důsled-kem Boží spasitelné milosti. AčkolivBible predestinaci jasně učí, není totoučení populární, protože jde proti srstilidské přirozenosti – oslavuje totiž pou-ze Boha, zatímco lidskou pýchu srážíaž do prachu země.

Pokud se týká negativní predestina-ce, tak ta vyplývá z té pozitivní. Jestližese Bůh rozhodl vyvolit z množiny celéhopadlého lidstva množinu lidí, kterým serozhodl nezaslouženě darovat spasitel-nou milost, pak zbývá doplňková mno-žina lidí, která dostane to, co si v Bo-žích očích zasluhuje – spravedlnost.Mimochodem z toho vyplývá, že člověk,který od Boha chce „to co zasluhuje“zpravidla neví, co žádá, protože siříká o zavržení. Místa, kde Bible hovořío „negativním“ předurčení, jsou např. 1.Pt 2,8 nebo Ju 1,4. Celý princip je pakvysvětlen v Ř 9, 10-24 i s předpokla-dem negativní reakce lidské přiroze-nosti na toto učení ve verši Ř 9,19.

Protože se otázkami Boží svrchova-nosti a předurčení podrobně zabývalZOD před několika lety, rád bych v tétosouvislosti doporučil ke studiu článkyv číslech 60-67. Starší čísla ZODu jsoudostupná i na internetu na adresehttp://www.reformace.cz/ přes odkazv levém sloupečku.

Srdečně zdraví– reformovaný –

* Milí Steigerovi, opožděně re-aguji na úvodní článek, „Odkaz Ježíšo-va postoje v dnešní době“, který byluveřejněn v lednovém čísle ZODu,2007. Autor konstatuje následující:

„Kristus považoval Písmo za neomyl-né, autoritativní a historicky přesnéBoží slovo“. Zdá se mi, že autor podá-vá poněkud nepřesný a zároveň ome-zený pohled na Ježíšův postoj k Pís-mu. O upřímnosti a záměru autoranemám pochybnosti, ale nepřesně de-finovaný postoj Ježíše vůči Písmu mů-že snižovat autoritu samotného Ježíše.Při nejmenším autorův výrok potřebujedalší vysvětlení ve světle Ježíšovaučení. Určitá nejasnost vychází z toho,jak autor používá slovo Písmo. Všech-ny spisy Starého zákona byly považo-vány za Písmo. Dnes se používá slovoPísmo, když se jedná o starozákonníspisy, novozákonní spisy, anebo ocelou Bibli, tak jak ji máme dnes. Autorpopisuje vztah Ježíše k Písmu, aleproblém spočívá v tom, že Ježíš námodhaluje svůj poměr k zákonu, anebovůči přikázáním a ne vůči Písmu. Ježí-šův postoj vůči zákonu a přikázáním jejasně zaznamenán Matoušem v pátéaž osmé kapitole. Když Ježíš hovoří otom, že nejmenší písmenko zákonaanebo přikázání neztratí svoji platnost,jasně hovoří o Božím věčném Záko-ně, ne o Písmu. Nepoužívá termínzákon, jak ho v době Ježíše používaliŽidé: coby desatero přikázání, pět knihMojžíšových, zákon a proroci, aneboústní přikázání a učení zákoníků. Dáleve stejném oddílu Ježíš zdůrazňuje, ženepřišel zákon a proroky zrušit, jak tomnozí chápali a mysleli si, že dokonceruší sabat a činí se rovným Bohu. Je-žíš nepřišel zákon zrušit, ale dovršit –naplnit. Je to zcela jasné, v zákoně av prorocích bylo něco nedokonaléhoanebo nenaplněného a Ježíšův úkolbyl Židům a světu vysvětlit a svým ži-votem dokázat, co zákonu a prorokůmvlastně scházelo. Ježíš staví sám sebenad zákon a nad proroky. To je pozo-ruhodný postoj. V uvedené části z Ma-toušova evangelia Ježíš učí, jak Onsám zákon dovršuje. Často se dotýkaltoho co se četlo, říkalo, anebo učiloo přikázáních. V každém případě Je-žíš vysvětluje, co vyžaduje On. Kdyby

všechno v Písmu bylo dokonale jasnéa neměnné, nebylo by třeba, aby Ježíšvůbec přišel. Tento Ježíšův postoj vů-bec nesnižuje důležitost písemnéhozáznamu Starého zákona.

V Písmu Božím lze vidět, jak člověkzákon Boží přikryl mnohočetnými vrst-vami lidských přikázání. Ježíš přišel,aby nám vše objasnil a zjednodušil.Pravý Zákon Boží je ten, který Bůhvkládá do srdce člověka a dává námpouze dvě nová přikázání, ve kterýchje všechen zákon i proroci shrnut:

Proto miluj Hospodina, svého Boha,celým svým srdcem, celou svouduší, celou svou myslí a celou svousilou. To je první přikázání. A milo-vat ho celým srdcem, celým rozu-mem, celou duší a ze vší síly amilovat svého bližního jako sámsebe, to je nade všechny zápaly aoběti. (Marek 12:30,33)

Milovat Boha a milovat bližní je re-spekt, úcta a láska k Bohu i k lidem,který nás provází v každém okamžiku,nejen při nedělních bohoslužbách. BezJežíše není možné rozumět Starémuzákonu a proč je vůbec Starý zákonhoden studia i dnes. Ježíš je to věčnéSlovo od Boha, je věčnou a konečnouPravdou Boží.

– Jaroslav Marek, Kanada –

* Dobrý deň. Chcel by som

vyjadriť obdiv nad kvalitou vašej strán-ky, resp. nad jej obsahom. Mňa a mojurodinu z archivu najviac zaujali kázneDaniela Heczka a Pavla Steigera. My-slím že sú duchaplné, v pravom slovazmysle. Nech vás Pán žehná, aby stenadalej mohli hlásať jeho slovo.

– Z pozdravom Peter Rybár –

* Vážení manželé Steigerovi,obracím se na Vás s prosbou o zaslánínějakých brožur Zápas o duši, pokudmáte nějaká starší čísla. Zrovna se midostalo č.91 z ledna 2007 a musímVám sdělit, že něco tak mocného, po-

učného se mi ještě nedostalo. Již předosmi roky jsem přijal Pána Ježíše Kris-ta do svého života a tak mne zajímávšechno, co se Boha Otce, jeho SynaJežíše Krista a Ducha svatého týká.Žel, musel jsem poznat i vězení, abychmohl být v Pánu Ježíši Kristu zachrá-něn a takto poznat úplně jiný rozměrživota. Díky Bohu Otci skrze PánaJežíše Krista za tuto nezaslouženoumilost, která se mě dotkla a stále semnou je – „milostí za milostí jsmevšichni v rodině Boží zahrnováni.“

Velmi moc mne všechno zajímá, copojednává o Božích věcech a jehoSvatém slově a jeho výkladu. „DíkyPánu za to. Halelujah Amen.“ MocVám děkuji za pochopení, že mámzájem o Vámi zpracovanou literaturu,která mě tolik posiluje a dává mi všech-no, co dítě Boží potřebuje.

Bůh Vám žehnej ve Vaší prospěšnépráci ve službě Boží. Moc Vám děkujiza pomoc, kterou po vás žádám. MilostPána Ježíše Krista nechť Vás provázíi všechny kolem Vás.

Váš bratr v Ježíši KristuVojtěch S., Valdice

* Vážený pán Steiger, už viacrokov odoberám, hlavne ale čítamZOD, no nielen čítam, ale aj rozmý-šlam o článkov v ňom. Mnohému nero-zumiem, no srdečné vďaka za všetko,čo píšete. Tuším, že „začínam trochuduchovne rasť!!“ Vďaka za Božie slo-vo, rôzne názory, lebo ma obohacujúvnútorne – Pána Boha, Pána Ježíša,Ducha svätého každým dňom zbožňu-jem viac a viac.

Vďaka za Vašu prácu, aj s VašímZOD-om stále duchovne rastiem. Väč-šinu názorov v ZODe zdielam. Somkatolík a denne čítam rôzne nábožen-ské knihy a texty. Neodmietam aninázory baptistov, evanjelikov, kresťan-skych sborov atď., neodsudzujem aniislám, budhismus atď – vážim si všet-kých dobrých, čestných a múdrychľudí. Len Pán Boh vie, kto je skutočneduchovne dobrý, čestný, čistý človek.

Hlavne nikoho neodsuzujem za jehonázory, aj keď nie sú také, aké počú-vam na kázaniach, resp. čítam v na-šich katolickych knihách. Na odsúdeniečloveka je kompetentný jedine PánBoh – Pán Ježíš Kristus!

Roky som sa vždy tešil na novéčíslo ZOD, dúfam, že mi budete ZODposielať i naďalej. Srdečne ďakujem,prajem vo Vašej práci výdrž, silu, Božiepožehnanie. Som dôchodca, dosť cho-rý, no Božie slovo je balzam na mojudušu, bôle, starosti …

– Ing. Karol P., Poprad –

* Milí Steigerovi a milá sestroSuchomelová, děkuji Vám za dopis zedne 6. března a za balíček staršíchčísel Vašeho časopisu, byl jsem delšídobu nemocen a tak jsem měl dost ča-su ke čtení. Lépe se mi ujasnilo, pročnejen někteří jednotlivci, ale dokoncei celé sbory odmítly ZOD nadále odebí-rat. Myslím, že je dovedu pochopit. Myjsme ve sboru, do něhož patřím, prožilivíce méně něco podobného, čeho sezřejmě obávali. Byla to neradostná do-ba – a ani se vůbec nejednalo o prede-stinaci. Sbor se sice nerozklížil, aleztratili jsme všechnu mládež, která sepod vlivem jedné denominace cítila býtvyvolená a nás starší považovala na-nejvýše za své misijní pole. Nakonecnáš sbor opustili.

Na druhé straně si nedovedu před-stavit, jak by se křesťanský časopisjako je Váš ZOD mohl vyhnout tak zá-važným tématům, jako je Boží svrcho-vanost, svobodná vůle člověka, hřích,předurčení, vyvolení, znovuzrozeníz pouhé milosti Boží. Přemýšlel jsem,zda bych dovedl někomu vysvětlit dů-vod a smysl předurčení. Nedovedl. Zdeprostě není nic k vysvětlování, je je-nom jediná možnost: pokorně přijmoutBoží svrchovanost tak, jak je vyjádřenav Ex 33,19 a z toho vyvozené Ř 9,15.Jakmile tuto skutečnost – pro někohoosvobozující a radostnou, pro jinéhodeprimující a demobilizující – začnemerozebírat a aplikovat, ocitneme se na

tenkém ledu. Uvedu příklad. Jednakřesťanská matka jménem Monika sedlouhá léta vroucně modlila za obráce-ní svého světáckého syna. U toho pakskutečně došlo k obrácení a dokoncese stal druhým největším křesťanskýmmyslitelem. Zřejmě byl předurčen avyvolen, a modlitby jeho matky bylyzbytečné. Kdyby nebyl vyvolen, modlit-by jeho matky by byly marné. Závěr:kdyby jeho matka byla teologicky takzdatná, jako její syn, věděla by, že jejímodlitby nemají žádný smysl. Je to takskutečně? Anebo nás naše lidská logi-ka zavádí někam, kde již nejsme nabiblické půdě.

Proste a bude vám dáno, tlučte abude vám otevřeno

nebylo řečeno Pánem Ježíšem jen vy-voleným učedníkům, ale zástupům.Mojžíš prosil za zavrženou Mirjam aBůh od ní odňal prokletí. Bůh se smilo-val nad pohanským městem Niniveodsouzeným k zániku, zatímco Jonášje chtěl zatratit. Abrahám dokoncesmlouval s Hospodinem ve snaze za-chránit Lota a jeho rodinu. Dokoncečteme ve SZ, že Hospodin „litoval zlé-ho, které chtěl učiniti!“. Tolikrát zavrže-ný modlářský vyvolený lid Bůh vždyznovu omilostňuje; za všechny příkladystačí citovat 11. kap. Ozeáše:

Mé vlastní srdce se proti mně vze-přelo, jsem pohnut hlubokou lítostí.Nedám průchod svému planoucímuhněvu …

Pán Ježíš Kristus, který je inkarnacíživého svatého Boha, je plný soucitu amilosrdenství a požaduje milosrdenstvíi od lidí. Smilovává se nad posedlýmpohanem v Gerase i nad pohanskouženou, která Jej prosí o smilování (Mt15,21), přesto, že byl poslán jen ke„ztraceným ovcím z lidu izraelského“.Z toho všeho mi vyplývá, že Bible námnepředstavuje Boha jako bezcitný ne-ohnutelný balvan, ale jako nezměrněinteligentní, výhradně dobrou („nikdonení dobrý, jedině Bůh“) duchovní by-tost. Pán Ježíš jako vtělení Boží ne-rozlučně spojil přikázání lásky k Bohu

s přikázáním lásky k bližnímu. Proto seza své bližní modlím, aby jim byl PánBůh milostiv. Vždyť nelze milovat Bohaa být lhostejný k osudu svých bližníchnebo jim dokonce přát zavržení, proto-že se narodili a jsou hříšní. Myslím si,že stejně tak jako živý Bůh nebydlív chrámech lidskou rukou udělaných,tak se také nevejde do jakýchkoliv„know how“ nebo do jakýchkoliv teolo-gických systémů. Bylo by asi chybné,kdybychom předurčení chápali jakonezměnitelný, neúprosný osud. A takse člověk neubrání otázce: Je predesti-nace přesně to, co máme bližním zvěs-tovat? (L 2, 10-11) Snad spíše právěto, co prorok Joel zvěstoval tolik pro-radnému vyvolenému lidu:

Roztrhněte svá srdce, ne oděv,navraťte se k Hospodinu, svémuBohu, neboť je milostivý a plnýslitování, shovívavý a nejvýš milo-srdný. Jímá ho lítost nad každýmzlem. (Joel 2,13)

Nebo je snad možné z někoho vymlátitupřímné pokání holí? Vlastně ani ne-vím, proč Vám to píšu. Vy to všechnopřece víte, milí sourozenci v Kristu, ato mnohem lépe, než já. Asi je to tak,že staří lidé jako já už diskutují sami sesebou. Články ve Vašem časopisu jsouvyvážené a pevně zakotvené v Písmusvatém. S radostí sahám po každémnovém čísle. Možná, že by bylo dobré,kdybyste důsledně podepisovali člán-ky, za kterými plně stojíte a jiné ozna-čovali jako „úhel pohledu“. Současně sidobře uvědomuji, že i Vy sami jste živí,poctiví lidé a jste proto schopni vývojesvých postojů a názorů.

Přeji Vám stálou radost ze spaseníjen a jedině pro zástupnou oběť Kristo-vu a ten pokoj Boží, který je nade vše-chno lidské pomyšlení. Přeji Vám vděč-nost Pánu za všechna bohatá obdaro-vání, kterými Vám požehnává a zasebe Vám upřímně děkuji za vše, comohu osobně získávat z Vaší usilovnépráce. Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.

– Rostislav K., Praha –

* Zdař Bůh, vážení Steigerovi apaní Jindro Suchomelová! Děkuji Vámza zaslání starších čísel časopisu Zá-pas o duši. Doufám, že jejich obsahnezůstane bez odezvy ani u mne aniu těch, k nimž budu teprve přiveden.Použil jsem Váš pozdrav „Zdař Bůh“.Byl to jediný pozdrav, který použí-vali v hornickém a úpravnickém odvětvíi kovaní straníci. Snad proto, že pobytv podzemí asociuje hádes a tam nepo-může stranická příslušnost, ale pomů-že jenom Bůh. Vzpomněl jsem na tudobu proto, abych ukázal její absurditu,ne proto, že ta nynější je lepší. Nao-pak. Sebestřednost a nadutost, vyvy-šování nad Boha a odklon nejenom odbiblických, ale i od tradičních mravníchhodnot dosahuje mimořádných rozmě-rů. Alespoň já to tak pociťuji a statistikypotvrzují. Ale teď k hlavnímu tématu.

Po mnoha dnech strávených hledá-ním na internetu jsem nenalezl odkaz,který by obsahoval audio s monotema-tickými sériemi přednášek podobnýmtěm, které jste vytvořili pro HCJB aTWR. Tedy procházejícími Biblí napříč– nemám zde na mysli vynikající před-nesy podle Vernona Mc Gee a jinépodobné rozhlasové pořady na biblickéknihy. Přitom témat je dost – např. Božíspravedlnost, stvoření a zrození, vznika předpovězený zánik satana, pranímozků prostřednictvím médií a reklam.Právě poslední téma se při aplikacivyznačuje nesmírně mohutným účin-kem. Ježíš opravdu přivádí do „králov-ství, které není z tohoto světa“. My sevšak stýkáme s tímto světem a z nějpřichází působení agrese na naše vě-domí a podvědomí. Nemůžeme si vy-brat. Pokud se nechceme obklopit zdíduchovní nebo fyzickou, a k tomu val-ná většina křesťanů nemá ani možnostiani sílu, musíme neustále vyhánět cizíduchy, či chcete-li, cizí vlivy, abychomsi udrželi toho Božího. Bůh je absolut-ní, nelze připustit kompromis.

A jak si udržet činného Božího du-cha? Jednou z možností je poslechučitelů a kazatelů. Nevím, kolik kdo

potřebuje znalostí a moudrých slov.Soudím, že k vymetení smetí, kterékaždý den do našich hlav, a někomumožná i do srdce, přiletí z bezprostřed-ního okolí či z jiných útoků na našesmyslové vjemy, je nutné neustálezískávat, opakovat, tříbit vědomostio Božích záměrech (vy byste sem urči-tě dali odkaz na biblický verš). Pro nás,kteří rozumíme jen česky a slovensky,chybí slova kazatelů a učitelů. Zveřej-něná kázání pastorů v modlitebnáchjsou úžasná a lze z nich poznat Božíhoducha a znalosti Božího slova. Jsouvšak určená pro bohoslužby, míří nacity a širokou veřejnost. Pro každoden-ní poučení jsou vhodnější přednáškyVašeho typu – racionální, rázné, věc-né, stručné slovně, avšak obsahověplné. Vždyť Bůh nás stvořil ve hmotě av ní přebývá náš duch. Nechce po násnepodloženou víru, ale racionální uva-žování zdravého rozumu. A Boží neko-nečná inteligence s tím počítá a pod-klady jsou v Bibli obsaženy! Vaše před-nášky jsou toho příkladem (poznámka:to není lichotka, ale odkaz na existujícíšablonu).

Na závěr proto uvádím skromnouprosbu: Jistě se setkáváte s mnohakazateli a učiteli. Zkuste je požádato vytváření souborů přednášek na jimizvolené biblické téma.

Zdař Bůh Vaší práci!– Ing. Petr F. –

Aj hľa, Boh je veľký v svojej moci,kto je taký učitel ako On? Jb 36:22*Vážený pán Steiger, som čita-

teľkou Vášho časopisu „Zápas o dušu“od 73. čísla. Veľmi rada si ho proštudu-jem. Vždy sa pomodlim a pak ho čí-tam. Nie všetko rozumiem, i keď somobrátena už vyše desať rokov. Bolasom pokrstená ako grétská katolička,do kostola som chodila katolického,ale potom som prestala chodiť aj dokostola. Žila som však aj keď v hrie-chu, ale vždy som tvrdila a prehlaso-vala, že nikdy nebudem pochybovaťo Bohu.

Keď mi roku 1997 zomrel manžel,dostala som sa medzi evanjelikov. Triroky som sa s nimi stretala, chodili kumne. Spravila som si dva biblické kurzya som v stalom spojení s evanjelizač-ným strediskom v Bratislave. Necho-dim do žiadneho sboru, lebo som veľmichora a nevladzem chodiť. Od nichmám aj Váš časopis, aj knihu, ktorú stenapísali „Zápas o dušu“, som viackrátprečítala.

Každý deň sa v modlitbe dávam doBožích rúk, tak verím, že aj keď čítam,Pán je pri mne. A nič v živote nech-cem, len byť v rukach nášho PánaJežíša Krista, konať jeho vôlu a prosiťHo, aby bol vždy pri mne, lebo samanič nedosiahnem.

Želám Vám vo Vašej práci spolus manželkou veľa Božieho požehnania,abyste v Duchu pravdy písali a nikdynič iného pred sebou nevideli, iba náš-ho Spasiteľa Ježíša Krista. Ak budemmať niekedy peniaze, tak Vám pridam,ale radšej Vám píšem, že nemám mož-nosť, lebo ja k dôchodku dostávamešte od úradu pomoc v núdzi, ináč bysom nevyžila. Je na Vás, ako sa roz-hodnete, ja časopis určite rada čítama sa vzdelavam aj v mojom staršomveku (67).

Veľa Božej lásky a milosti všetkým,čo časopis tvoria želá

– Oľga S., Košice –

Počátkem listopadu vydalo největší

nekatolické křesťanské nakladatelství„Návrat domů“ drobnou knížku americ-kého autora Johna Eldredge pod náz-vem „Velký příběh“ (anglický originál sejmenuje „Epic“). Tato drobná knížka jejiž pátým dílem jmenovaného autora.Nutno ovšem poznamenat, že třetíknihu (anglický titul „Sacred Romance“,český překlad vyšel pod názvem „Nacestě“) psal se svým dlouholetým blíz-kým přítelem Brentem Curtisem a čtvr-tou (anglicky „Captivating“, česky „Úch-vatná“) se svou ženou Stasi. Pro úpl-

nost ještě uveďme, že první u nás vy-daná kniha se jmenovala „Pozor, srdcemuže!“ (anglický originál „Wild at He-art“) a druhá „Chraň svoje srdce!“

„Velký příběh“ by mohl být napsánjako první a byl by vhodným klíčem kevšem dalším knihám tohoto autora.John Eldredge si ale své myšlenkyzřejmě postupně ujasňoval a osnovusvého vidění světa byl schopen stručněvyjádřit až nyní.

Přes to, že křesťanů je v naší zemipoměrně pomálu, nabídka křesťan-ských knih je velmi pestrá. Vyšla jižcelá řada knih pro muže a pro ženy,ovšem některé – zpravidla z jiných na-kladatelství než „Návrat domů“ – majípovahu návodů (Něco jako „Jak býtdobrým mužem“ či "Jak být dobroumanželkou a matkou“). Jistě i takovéknihy mohou člověku něco dát; nicmé-ně Eldredgovy knihy jsou ze zcela jiné-ho soudku. Na druhé straně nechcihned na počátku zamlčet, že jdou zcelaproti srsti této době, která jakoby chtělavšechny rozdíly mezi muži a ženamismazat a vztah mezi pohlavími zpravi-dla nahlíží jako boj kdo z koho.

Eldredgovy knihy jsou, mimo jiné,oslavou jinakosti muže a ženy. JohnEldredge dokazuje zejména na moder-ních filmech, že určité základní vnímánísvěta se nám stále vrací. Každý z násžije svůj příběh a příběhy jiných lidí nászajímají. Muž touží po hrdinství, toužídobývat ženu – a žena touží po princi,který ji vysvobodí. Moderní příběhy sev mnohém od pohádek liší; Eldredgeale umně ukazuje, že základní schémaje vlastně stejné – ať už vezmeme „Ro-zum a cit“, „Titanic“ či „Statečné srdce“.V našich příbězích zpravidla bývá zlatývěk, katastrofa, bídák, a všichni přinej-menším toužíme po šťastném konci.

V knize „Na cestě“ Eldredge s Curti-sem tvrdí, že všichni už od útlého dět-ství přijímáme dvě zcela protikladnáposelství. Jedno nazývají „poselstvímsvaté zamilovanosti“ a druhé „posel-stvím šípů“. První poselství nám říká:„Svět je nádherné místo; důvěřuj!“ Dru-

hé poselství nám našeptává: „Svět jenebezpečné místo; musíš se postaratsám o sebe“. Nemáme-li ke svému ži-votu (a celému světu) klíč, nevydržímenapětí těchto dvou protichůdných a ve-lice silných poselství. Většinou nakonecuvěříme tomu druhému a začneme seobrňovat proti bolesti a zklamání. To senám zpravidla daří, ale platíme vyso-kou cenu: Ztrácíme naději a schopnostodevzdat se v lásce druhému.

Eldredge ve svých knihách dokládá,že naše jednotlivé příběhy jsou součás-tí „Velkého příběhu“, příběhu mezi Bo-hem a člověkem. Prakticky všechnavelká díla světové literatury a všechnyfilmy, které oslovují velké množství lidí,v nějaké poloze vyprávějí tento velkýpříběh nebo s ním nějak souvisí. V El-dredgově podání jde v životě každéhomuže o hrdinství, o statečnost, o oprav-dovost, a v životě každé ženy o krásu.(Ženy, které si krásné nepřipadají, sinemusejí zoufat; Eldredgovi pojímajíkrásu poněkud jinak než soutěžeo „Miss Česká Republika“ nebo „MissWorld“.) Bůh, jak mu rozumí Eldredge,není autor divadelního kusu, který sezpovzdálí dívá na to, co rozehrál. Bůhje sice autor, ale autor naprosto mimo-řádný, protože vstupuje do své hry astává se jedním z herců. Proč a jak, touž neprozradím. Doporučuji, abyste sito v Eldredgových knížkách našli sami.

– Dan Drápal –

HCJBWORLDRADIO

HCJBWORLDRADIO

Distribuce CZHCJB – ZoD DistribucePavel & Klára SteigeroviHošťálkova 1b169 00 Praha 6 – Břevnov

Název účtu:ZOD – HCJB World RadioČíslo účtu:KB Praha 1; Pobočka Pohořelec 2296538621 / 0100

© vydává ZOD – Zápas o duší, HCJB – World RadioHošťálkova 1b, 169 00 Praha 69

Redaktoři Ing. Pavel a Klara Steigerovi, Hošťálkova 1b, 169 00 Praha 6Tiskne PBtisk s.r.o., Prokopská 8, 261 01 Příbram VI

Vychází čtyřikrát do roka. NEPRODEJNÉ !