kocandrle - simplikiuv referat o anaximandrovi dk 12a9

7/26/2019 KOCANDRLE - Simplikiuv Referat o Anaximandrovi DK 12A9

1/10

144 | 145Parthie a m v dob Augustov | Vclav Marek

ECK, W. (2002):Augustu s a jeho do ba. Praha.

GRUEN, E. S. (1996): Ar menia and Parthia, in: The Cambridge Ancient History, vol X.:

The Augustan Empire, 43 BC AD 69 . Cambridge UP.

ISAAC, B. (1990): The Limits of Empire: The Roman Army in the East. Oxford.

KENNEDy, D, (2002), The East, in: Wacher, J, (ed.), The Roman World I, s. 266308.London New york:Routledge

MILLAR, F.G.B. (1988): Gover nment and diplomac in the Roman Empire during the fir st three Centuries,in: International History Review10:3, 1988, s. 345377.

MILLAR, F. G.B. (1993): The Roman Near East, 31 BC AD 337. Cambridge, Mass. London.

MNKLER, H. (2007): Imperien. Mnchen.

PERI,M. (1972): Roma e i re d Oriente da Augusto a Tiberio (Cappadocia, Armenia, MediaAtropat ene).Bari.

SCHECK, F. R. (1995): Die Weihrauchstrasse. Von Arabien nach Rom Auf den Spuren antiker Weltkulturen,Bergisch Gladbach.

SOUTHERN, P. (2001): Augustus . London New york.

STARK, F. (1966): Rome on the Euphrates. The Story of a Frontier. London.

TIMPE, D. (1975): Zur augusteischen Parther politik zwischen 30 und 20 v. Chr., Wrzburger Ja hrbcher frdie Altertumswissenschaft, N. F. 1, 1975, s. 155169.

WIDENGREN, G. (1976): Iran, der grosse Gegner Roms: Knigsgewalt, Feudalismus, Militrwesen, in:Auf-stieg und Niedergang der rmischen WeltII,9,l (Berlin-New york), s. 219306.

WISSMANN, H. von (1975): Die Geschichte des Saberreiches und derFeldzug des AeliusGallus,in: Auf-stieg und Niedergang der rmischen Welt II,9,1 (Berlin New york), s. 308544.

WOLSKI, J. (1975): Iran und Rom. Versuch einer histor ischen Wertung der gegenseitigenBeziehungen,in:Aufsti eg und Ni edergang der rmi schen WeltII,9,1 (Berlin New york), s. 195214.

Abstract

The aim of the study is to interpret the Theophrastus account of the Anaximanders princi-

ple. The Theophrastus exposition is preserved via Simplicius in his commentary on the Aris-

totles Physics including the verbatim quotation of Anaximander known as the fragment

DK 2 B . The fragment itself describes in poetic manner, why none of the so-called ele -

ments can be the source, from which all the heavens arose. Anaximander depicts the

mutual change of the elements into each other as the paying penalty and retribution for

injustice. That is the reason why he does not explain the coming-to-be as the alteration of

the element, but as the separation o of the opposites. Hence, the fragment reects the

law, which governs the Universe involving all the cycles in the nature.

Hermann Diels v prci Die Fragmente der Vorsokratiker(. vd. , dle revidovan Wal-

therem Kranzem) podal dodnes uvan lenn text pedskratovskch mslitel. V ka-

pitole vnovan Anaximandrovi z Mltu oznail za pm cittDK B st pase Sim-

plikiova komente k Aristotelov Fyzice (In Arist. Phys. , -), v Diels-Kranzov

znaen DK A . Fragment DK B je obecn povaovn z a nejstar dochovan

Radim Koandrle

Simplikiv refert o Anaximandrovi(DK 12 A 9)

(Studie je realizovna na zklad grantovho projektu GA CR 0/0/05)

Studie je realizovna na zklad grantovho projektu GA CR 0/0/05


2/10

146 | 147Simplikiv refert o Anaximandrovi | Radim Koandrle

(), do tchto ( ) nastv i znik(), podle nutnosti

(). Nebo () si navzjem ()plat pokutu ( )

a pokn ()za sv bezprv (), podle poad asu ( ).

Takto to k ponkud bsnickmi slov. Je zejm, e kd spatil vzjem-

nou promnu t prvk, neuznal za podklad () jeden z nich,

ale nco od nich odlinho. Podle nj toti vznikn nen psobeno prom-

nou () prvku, ale dje se oddlovnm ()protiklad vnm pohbem. Proto Aristotels i jeho piadil k tm kolem

Anaxagor.

Cel text m paralel u dalch doxograf:

Hippoltos, Refut. I, , - (st DK A ):

Thaltovm posluchaem pak bl prv Anaximandros. Anaximandros, sn

Praxiadv, Mlan. Za potek jsoucch vc prohlsil jakousi pirozenost

neomezena, ze kter vznikaj nebesa () a uspodn v nich

(). Tato je pr vn a nestrnouc ( ) a objm

vechna uspodn (). O ase pak mluv tak, jako b vznikn, bt

a zanikn bl vmezen. () Tento potek a prvek jsoucho nazval neome-

zeno, kd jako prvn nazval potek tmto jmnem. K tomu dodal, e pohbje vn a dk nmu dochz k tom u, e vznikaj nebesa.

Pseudo-Pltarchos, Strom. (st DK A ):

Po Thaltovi prohlsil jeho druh Anaximandros, e neomezen m veke-

rou pinu vznikn a zanikn veho. Pravil, e z nj se oddlila nebesa

() a vbec veker uspodn (), je jsou neomezen.

A prohlsil, e znik a mnohem dve vznik probhaj od nekonenho vku

a e vechn vk plnou v pravidelnch cklech.

etios, Plac. I, , (DK A ):

Anaximandros z Mltu, sn Praxiadv, tvrdil, e potkem jsoucch vc je

neomezeno, nebo z nj vechno vznik a do nj vechno zanik. Proto vzni-

kaj nekonen uspodn ( ) a znovu zanikaj do toho,

z eho vznikl. k, e neomezeno je to proto, ab nic nepestvalo, ab se

vznik nezastavil. Zanedbv vak to, ab ekl, co to neomezeno je. Zdali je to

) Pekl. Zdenk Kratochvl, upravil autor.

2) Pekl. Zdenk Kratochvl, upravil autor.

) S uitm peklad Filipa Karfka a Zdeka Kratochvla upravil autor.

autentick losock text. Interpretace fragmentu, jeho rozsah a autenticita je spor-

n, nen pochopiteln mon bez celho textovho kontextu, v nm je zasazen.

Diogens Laertios zachovv informaci, e Anaximandros z Mltu podil souhrn svch

nzor. Ne bl spis ztracen, mohl bt pstupn Aristotelovi a jeho nstupci Theofras-

tovi, nebo podle Diogena Laertia jej ml k dispozici jet ve . stol. p. Kr. Apollodros

z Athn (DLII, ). Nae znalosti o jeho obsahu se v zsad omezuj prv na Aristotela

a Theofrasta jako nejstar pramen. Zatmco Aristotels zmiuje Anaximandra jmnempouze ve tech ppadech (nebudeme-li potat pseudo-aristotelsk spis MXG), Theo-

frastos ve svm vlivnm a zrove ztracenm spise , Nzory prodov-

deck, podal pehled nejstar losoe a v jeho rmci se vnoval t Anaximandrovi. V-

atk z prvn knih Theofrastova spisu, kter pojednvala o (potk, princip),

uil na pelomu . a . stol. po Kr. Simplikios, scholarcha Platnov Akadmie v Ath-

nch, kter je pokldn za jednoho z nejpesnjch autor v zachovn Anaximandra.

Sm na nkolika mstech sdluje, e pedlohou mu je prv Theofrastos a svj text uza-

vr poznmkou, e se jedn o strun nstin zprv o seazench podle nzorov

pbuznosti (Simplikios, In Arist. Phys., -). Pesto nen jist, zda Simplikios oprav-

du pouil originl . Hermann Diels vslovil nzor, e spe citoval ze z tra-

cenho komente k Aristotelov Fyzice, vhotovenho peripatetikem Alexandrem z Af-

rodisiad. Zd se vak pravdpodobnj, e se Simplikios neomezoval pouze na pepis

jednoho spisu a jeho sudk jsou z ajist ovlivnn studiem mnoha dalch pramen.Mimo jin samotnou Aristotelovou Fyzikou, k jejmu komenti bl uit. A zatmco Sim-

plikiova zprva o Anaximandrov - In Arist. Phys., - - kter se tk tato sta ,

je povaovna z a adekvt n zprostedkovn Theofrasta, jin jeho informace ji patrn

takovou dokumentan hodnotu nemaj. Je to Eudmos a nikoli Theofrastos, na nho

jinde odkazuje jako na svj pramen v ohledu po ad, velikosti a vzdlenosti planet (Sim-

plikios, In Arist. De caelo, -). Pes podobn nesrovnalosti s originlem zstv pod-

statn, e Simplikios je nejlepm dostupnm zdrojem Theofrasova pojednn o

(KAHN, Charles, , s. -; McDIARMID, John, , s. ).

Theofrastova zprva o Anaximandrovi, kterou zachovv Simplikios, obsa-

hujc i domnl pm fragment DK B , m nsledujc znn (DK B je vznaen

kurzivou):

Simplikios, In Arist. Phys., - (DK A )

Mezi t, kte mluvili o jednom, pohblivm a neomezenm, patil Anaxi-

mandros, sn Praxiadv, z Mltu, nstupce a k Thaltv. Za potek a pr-

vek ( ) jsoucch vc prohlsil neomezeno ( ).

Prvn uil toto jmno potku. k pak, e to nen ani voda, ani dn z tak-

zvanch prvk, ale jaksi jin neomezen pirozenost (

), ze kter vznikaj vechna nebesa () a uspodn

() v nich. Ze kterch ( ) jest jsoucm vcem () vznik


3/10


Ostatn pramen pinej rzn variant osobnho spojen mezi obma mui.azen

losof do kol a odtud domnl spojen uitel k blo ovem pouze anachronickou

prax. Nicmn se Thaltv vk obvkle stvrzuje zatmnm Slunce, kter ml v roce

. p. Kr. pedpovdt, a o Anaximandrovi zase Diogens zachovv informaci, e

roku / p. Kr. bl ve vku let. Pak b blo mon, e oba mui opravdu bli v n-

kterm z ve zmnnch vztah. Pesto, vzhledem k povaze doxograe, kter spe

dokld pouze to, e Anaximandros pochzel ze stejnho msta a bl mlad ne Thals,je nut n po dobn informace brt s rezer vou (KI RK, Geo re Stephen, R AVEN, John

Earle a Malcolm SCHOFIELD, , s. ).

Za potek a prvek ( ) jsoucch vc prohlsil neome-

zeno ( ). Prvn uil toto jmno potku.

Tm identick znn jako Simplikios zachovv Hippoltos, kter pouze vnechv i

zamuje nkter slova. Odchluje se tak v du textu, kd v podstat zamn dv sou-

vt, ab nejprve podal informaci o pirozenosti neomezena a a pot o neomezenu,

zatmco u Simplikia je tomu obrcen. Shodu mezi obma text lze pokldat za doklad

autentickch Theofrastovch slov. Pokud tomu tak opravdu je, ostatn doxografov

zprostedkovvaj jen parafrze pvodnho textu. etios i ve sv krtk zmnce vne-

chv , zatmco Pseudo-Pltarchos pedstavuje velmi voln zpracovn(KAHN, Charles, , s. ).

Termnlze doloit ji u Homra. Obecn bv nejastji spojovn s v-

znamem potek. Znamen ale tak vldu. Pitom smsl me bt jak prostorov,

tak asov. Prv tak jako sloveso znamen v zkladnm vznamu vst, kup-

kladu vojsko do bitv (Il. XV. ), ale i velet, vldnout nebo jt prvn, zat.

je ted jaksi prvn len etzu udlost (KAHN, Charles, , s. ). Kd

Aristotels termn vsvtluje, prvn vznam, kter pedeste, je prostorov (Met.

ba). Nsledn jej ztoton s jinm dleitm termnem, s pinou,

, (Met. a): Nebo kad pina jest potkem.Ve ve zmnn pa-

5) Jmno Anaximandrova otce Praxiada, rodn msto Mltos a ppadn spojen s Tha-

ltem dokldaj tak nsledujc pr ameny: DL I, 22, ; II, , ; Suda, s.v. Anaximandros;

Eusebios, Praep. evan. X, , ; Agathmeros, Geogr. I, ; Strabn, Geogr. I, p. ; Pseu -

do-Pltarchos, Strom. 2; Hippolytos, Ref. I, , 2; Hermis, Irr. gent. phil. 0; etios,

Plac. I, , ; Cicero, Acad. pr. II, , 8; Augustinus, De civ. dei VIII, 2.

) Srov. nap: DL I, 2; Hrodotos, Hist. I, ; Plinius, Natur. hist. II, 5. Podle soudobch

vpot zatmn nastalo 28. 5. 585 p. Kr.

) Jinou verzi pedstavuje tak Diogens Laertios (DL II, , ).

8) Pekl. Antonn K.

vzduch nebo voda nebo zem nebo njak jin tleso. Chbuje ted, kd

prohlauje ltku, avak aktivn pinu pomj. Vd neomezeno nen nic ji-

nho ne ltka. Ltka vak neme bt skutenost, pokud nepistoup nco

aktivnho.

Cel text Simplikiova refertu bude dle pro vt pehlednost pojednn postupn

po jednotlivch vtch i souvtch.

Mezi t, kte mluvili o jednom, pohblivm a neomezenm, patil Anaxi-

mandros, sn Praxiadv, z Mltu, nstupce a k Thaltv.

Ji samotn zatek celho Simplikiova refertu piem zde jde patrn o jeho vlastn

slova a nikoli Theofrastova kde je Anaximandrovi pipisovno, jedno, kter je cha-

rakterizovno jako pohbliv a neomezen, je peripatetickou kategorizac a ukazuje,

e Theofrastos Mlana adil mezi , tj. prodn mslitele. I. kniha Fyziky(Phys.

a) zan pojednnm obecn metod vd o prod, kd jsou jejm prvnm

pedmtem , potk, piem v Aristotelov vlastnm pochopen se jedn

o vznam princip. Podle nslednho obecnho rozlien princip (Phys. b)

mli fzikov hovoit o jednom, pohbujcm se principu. Jak je znmo, na zklad nau-

k o tech pinch, kd Aristotels prodnm losofm pikl pouze pinu ltko-vou, m ltkov charakter, jak se zmiuje nap. v I. knize spisu Metafyzika(Met.

b). Na dlouhou dobu tm ovlivn pohled na pedskratik.

V ltkovm smslu Aristotels vloil i neomezeno (Phys. b), k n-

mu se e vjaduje dve, a to ve III. knize Fyziky, explicitn jej pitom spojuje s tmi,

kdo se zabvali zkoumnm prod (Phys. ba). Krtce nato prohls, e

vichni prodn losofov pokldali neomezeno za princip a v samm zvru pase do-

konce zmn Anaximandra jmnem (Phys. b). Jeden princip je s Anaximandrem

vslovn spojen i ve . kapitole I. knih Fyziky, kde nsleduje kritika prodnch losof

a to zejmna v ohledu vzniku (Phys. a). Cel pas m, jak dle uvidme, u Aris-

totela dal vznamnou paralelu (Met. b) a pipojuje druh a zrove proti-

kladn popis Anaximandrova principu sms.

Po tomto expoz jedna zmiuje Theofrastos Anaximandrova otce, rodn

msto a dv jej do p m osobn spojitosti s Thaltem jakoto jeho nstupcem a kem.

) Pekl. Zdenk Kratochvl.


4/10


Lze ted ci, e Aristotelov reference Theofrastovo explicitn piazen

jako nepodporuj. Ani samotn termn nejspe nebu-

de autentick Anaximandrv. Pomineme-li otzku, zda je mon, ab Anaximandros

ji uva l zpods tatnl tvar co nen pli pravdpodobn lze vslovit

hpotzu, e se zejm jedn o, a zptn zpodstatnl tvar ehosi, co peripatetit

uenci z Anaximandra opravdu vetli, ale kategorizovali ji podle svch hledisek.

pak bude pozdn reference, b patrn vstin (HOBZA , Pavel, jr., , s.).

Jak jsme ve uvedli, Aristotels soudil (Phys. b), e vichni [tj.

]pokldaj neomezeno za princip. Spojit pak jmenovit Anaximandra s tmto

principem neblo proti du vci, zvlt zdl-li se jeho princip oproti ostatnm neur-

it a vzpral se pmmu popisu. Pichz v vahu i vklad Anaximandrov kosmogo-

nie, kde se mohlo zdt dobrm opisem snad pro onu neomezenou piroze-

nost, z n vznikaj vechna nebesa a uspodn v nich, kterou mohl sm

Anaximandros obdobn popisovat. Z podobnch dvod je ted pravdpodobn, e

snad prv Theofrastos tmto termnem nazval cosi, o em sm Anaximandros zejm

psal a co vkazovalo podobn znmk neomezenosti, neuritosti.

Mezi iroce diskutovan problm pat nejednoznanost v sntaxi, kd

nen jasn, zda vta, kter v Simplikiov komenti nsleduje, prvn uil toto jmno

potku, referuje k termnu i . Prvn ppad b vedl ke ten, eAnaximandros jako prvn zavedl termn; druh, e pro popisjako prvn pou-

il slovo . Ob ten jsou v zsad mon a pro kad lze uvst dobr argu-

ment. Pokud vak uvme, e dan text b ml bt z sti , kter po-

jednv o pedchozch mslitel a u Anaximandra je doklad o nov uit

terminologii me bt nejpirozenjm prvn een. A ji je skutenost jakkoli, zd

se, e Theofrastos prost sdlil, e Anaximandros ml pokldat za ltkov princip

() .

k pak, e to nen ani voda, ani dn z takzvanch prvk, ale jaksi jin

neomezen pirozenost ( ), ze kter vznikaj

vechna nebesa () a uspodn () v nich.

Dvrhodnost Simplikiov verze v zachovn Theofrastova textu se zd bt znovu

podpoena dalmi doxograf. Druh polovina textu je u Hippolta dokonce opt zacho-

vna v tm identickm znn. Hippoltos oproti Simplikiovi vnechv

a msto plurlu uv sigulr . etios a Pseudo-Pltarchos naopak za-

chovvaj plurl, . Takov reference se zdaj bt podporou Simpliki-

ov verze. Pseudo-Pltarchos nadto opakuje Simplikiv termn , piem se

u nho ale vztahuje ke .

si z Metafyziky(Met. b) pedstavuje prvn a neredukovateln princip

a zrove souvis s nam vdnm, nebo skuten vdn o vci mme tehd, kd po-

znme jej pinu, jak Aristotels rozvd na zatku . kapitol Druhch analytik. Ter-

mn tak m u Aristotela irok uplatnn, piem jej uv zejmna jako princip.

Otzka po je tradin po vaovna za fundament peds kratovskho

mlen. To je ale Aristotelova formulace. Akoli se zd, e je termn podstatn spjat

s pedskratovskmi msliteli, zejmna s tzv. Mltskou kolou, nen dochovn pmdoklad o tom, e b jej Mlan vskutku uvali. Sje spojuje a Aristotels. Nen

ted jist, zda jej uvali a pokud ano co je vak mon v jakm vznamu. Jeho peri-

patetickou aplikac na pedskratovsk mslitele muselo dojt ke znanm vznamo-

vm posunm. Vzhledem k Aristotelov pohledu na insk mlen prizmatem rozlien

t pin, piem Inii pipsal pouze pinu ltkovou, lze na tomto mst st:

princip ve zpsobu ltk.

, prvek, ivel, element, zde ve spojen s v ltkovm

vznamu, je s n tm snonmn. U Anaximandra jej pedpokldat nelze, nebo nauka

o prvcch je a mladho data, obvkle bv povaovna za autentickou od dob Empe-

dokla. Je ale pravdpodobn, e Anaximandros uval nzv jednotlivch prvk, poz-

dji spojench s touto naukou, b jist nikoli ve formalizovan podob . Zde se tak jedn

spe o standardizovan schma pozdjho mlen a Theofrastos je zajist poplatn

Aristotelovi, u nho lze spojen obou slov doloit. Termn v danm smslu jevbec zejm a pozdn, snad poprv podle Eudmauit Platnem (Tht. e).

Tm, co mlo bt pro Anaximandra principem a prvkem, je explicitn

, neomezeno, nekoneno, neurito. Neexistuje jin termn, s nm b bl

Anaximandros vce spojovn. O to udivujc je fakt, e jde o Theofrasta a nikoli Aristotela,

kter s nm, jako s , Anaximandra pmo spojuje. Kd se Aristotels v I. knize Meta-

fyzikyzabv pedchozch mslitel, o Anaximandrovi se nezmn. A kd jej jme-

nuje (Met. b), uin tak ve spojitosti s Anaxagorou, Empedoklem, jednem a ze-

jmna sms, . Sms, jedno i oba mslitele opt zmn v podobnm

kontextu ve Fyzice(Phys. a). V ohledu jej uvd jmnem pouze jednou,

opt ve Fyzice(Phys. b). Tento doklad b mohl bt dkazem, e i Aristotels po-

kldal za Anaximandrovu . Ale v samm vodu pase tvrd: Dvodn

vak tak vichni [tj. fzikov]pokldaj neomezeno za princip, a na jejm konci: jak pra-

v Anaximandros a vtina vkladatel prod. Oividn je ted znan sporn

jako princip spojovat vlun pouze s Anaximandrem. Tato zjevn Aristotelova

generalizace spe znamen, e fzikov mli chpatjako neomezen.

) Toto svdectv zachovv Simplikios (In Arist. Phys. , ). Srov. SELIGMAN, Paul,

, s. 2, 28.

0) Pekl. Antonn K.


5/10


bl univerzlnm termnem pro . etios naproti tomu vnechv

a jeho refert tak zskv jin smsl, daleko bli zmnn atomistick nauce. Nadto

nsledujc plurl ze Simplikia (zatek DK B ) a jako Pseudo-Pl-

tarchos mn na singulr, odkazujc pitom k . Nekonen uspodn

zde zanikaj do toho, z eho vznikl. Na tomto mst je tak doslovn e o zniku

, uspodn a v podobn intenci se vjaduje i Pseudo-Pltarchos. (KAHN,

Charles, , s. , ; KIRK, Geore Stephen, RAVEN, John Earle a MalcolmSCHOFIELD, , s. ).

Je mon, e vah o souasnch i nslednch oddlench svtech poch-

zej od samotnho Theofrasta, co b vsvtlovalo svdectv doxograf, kte zejm

oba model uvaj. Snad Theofrastos obeznmen s atomistickou teori prost pou-

ze neastn vloil postupn cklus promn jednoho svta, o nm Anaximandros jis-

t mohl pst. Napklad zmn na zemskm povrchu vaha o vschn Zem, nebo

takov cklus zmn bl obecn sdlen. Dal mon paralela u Anaximandra se nabz

v ppad vkladu jako prstenc nebeskch tles. Bezesporu pichz v vahu

i obsah fragmentu, kter v Simplikiov textu pmo nsleduje (KIRK, Geore Stephen,

, s. ; KIRK, Geore Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, ,

s. , ).

Ze kterch ( ) jest jsoucm vcem () vznik, do tchto ( )nastv i znik(), podle nutnosti(). Nebo () si navzjem

() plat pokutu ( ) a pokn () za sv bezprv

(), podle poad asu ( ). Takto to k ponkud bsnic-

kmi slov.

Zvren dovtek o Anaximandrov stlu, kter me pochzet od Theofrasta, je sil-

nm argumentem pro uznn nkterch z pedchzejcch slov za pvodn. Paralela

u Hippolta, o ase pak mluv tak, jako b vznikn, bt a zanikn bl vmezen, je

spe parafrz i komentem, piem je kladen draz na asov uren. Samotn roz-

sah originlnho fragmentu je nejist. Obecn se za autentick uznvaj posledn ti

) Francis Macdonald Cornford obhajuje pvodn interpretaci Eduarda Gottloba Zelle-

ra, kter se klon k monosti nslednch svt (CORNFORD, Francis Macdonald, , s.

). Naproti tomu stoj John Burnet (BURNET, John, 0, s. 58). Charles Kahn

(KAHN, Charles, 0, s. 5) a William Keith Chambers Guthrie (GUTHRIE, William

Keith Chambers, 85, s. 05) zase podporuj Cornfordovo stanovisko. Georey

Stephen Kirk soud: Anaximandros ve skutenosti mon nevil v dn typ neset-

nch svt (KIRK, Georey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, 200,

s. 58).

Simplikios m stle na msli . Je zajmav, e z prvk, kter je nutno u Anaximan-

dra vlouit, uvd jmenovit pouze vodu.Snad jde o reexi Thalta, kterho v textu

pojednval pedtm. Zeteln je snaha o kontrast Anaximandra a ostatnch fzi-

k, jim lze pisoudit takzvan prvk. Anaximandrova ted neodpovdala d-

nmu z bn postulovanch t prvk, nbr to bla jin neomezen pirozenost.

Nezd se vak, e ji Theofrastos chpal principiln odlin od zmnnch prvk. Ji

vzhledem k Simplikiov referenci o Anaximenovi, kter nsleduje bezprostednpo projednvanm refertu (In Arist. Phys., , (DK A ), kde je akcentovna

spe neuritost Anaximandrova principu oproti uritmu vzduchu.

Sm Aristotels, kd v Metafyzicepedkld rzn vznam termnu

(pirozenost, proda), uvd jej tak ve spojitosti s prvk (Met. b). Jin neo-

mezen pirozenost tak nebla vloena v naprosto jin dikci ne prvk ostatnch

. Je pouze jin. Jsou znt zeteln rozpak s jejm urenm. etios pmo pro-

hls: zanedbv [tj. Anaximandros]vak to, ab ekl, co to neomezeno je. Zdali je to

vzduch nebo voda nebo zem nebo njak jin tleso. etiova verze je spe extrapola-

c peripatetick kritik Anaximandra, kd nsledn obsahuje argument: Chbuje ted,

kd prohlauje ltku, avak aktivn pinu pomj. Vd neomezeno nen nic jinho

ne ltka. Ltka vak neme bt skutenost, pokud nepistoup nco aktivnho

(KAHN, Charles, , s. ).

U Simplikia je dle dokladovno, e z n vznikaj vechna nebesa a uspo-dn v nich. Uveden frze nen obvkl v peripatetickm slovnku a me bt blzk

pvodn Anaximandrov intenci. Zejmna termn patrn bude v jednom ze

svch pvodnch vznam pro d, uspodn, kter je pkn, nleit a inn,

a nikoli, jak jej dnes znme m, jako vesmr i svt. Snad sm Anaximandros ted

na tomto mst hovo o pluralit obsahujcch mnostv , vznikajcch

z neomezen pirozenosti. Podobn reference o mnostv nebes a uspodn lze

dokladovat i u dalch doxograf, kter je vesms spojuj s vrazem . Dokonce

sm Simplikios Anaximandrovi opakovan pit nekonen svt.Tato svdectv

vedla k velmi rozshl diskuzi ohledn otzk, zda Anaximandros hovoil o bezmeznch,

nesetnch svtech, kter bu nsleduj oddlen za sebou, nebo zda koexistuj souas-

n. Je ale velmi pravdpodobn, e doxograck reference zejmna druh varianta

jsou pouze anachronismem z a tomismu. J ist i z d vodu v e z mnnho pvodnho

vznamu slova . Podobn lze pochopit t svdectv etia a Pseudo-Pltarcha,

kte mon u Anaximandra s atomistickou teori o nekonench svtech

spojili. Pseudo-Pltarchos se vjaduje tm jako b termn

) Srov t. DL II, , 2.

2) etios, Plac. I, , 2; II, , ; II, , 8; II, , ; Augustinus, De civ. dei VIII, 2; Cicero, De

nat. deor. I, 0, 25; Simplikios, In Arist. Phys. 2, 5; In Arist. De caelo 202, ; 5, .


6/10


zajist pvodn a dan vta tak me v peripatetickch termnech lit dve obecn sd-

len pohled a nsledn bt v argumentaci podepena tvrzenm, obsahujcm domnl

pm fragment. Slova , podle nutnosti, jsou ji obvkle pokldna

za pvodn. Mohou bt pitom jak dovtkem dan vt, tak uvozovat vtu nsledujc,

a bt pmou soust cel citace.

Budeme-li sledovat cel text postupn, lze pedbn ci, e po vkladu o neomezen

pirozenosti tou je

z n vznikaj vechna nebesa a uspodn v nich,nsleduje obecn sdlen, e jsouc vci zanikaj, do tch z nich vzel. Pokud pijmeme

monou, b problematickou, paralelu s Aristotelovm tvrzenm zFyziky(Phys. a

), kde ad Anaximandra mezi t, kte tvrd, e se z jedna vluuj ()

dvojice protiv, kter jsou v nm ji dn,lze naznait, e vznik vech nebes a uspo-

dn v nich je dn oddlenm dvojice protiklad a o nich je pak i dle e. Zpsob vzni-

ku ve smslu oddlen zachovv i Pseudo-Pltarchos, kter uv termn

. Podle etia opan proces zniku nekonench uspodn smuje

odkud vzeel, tj. do .

Zd se ale, e v dal vt, kter je pokldna za autentickou, Theofrastos

nepopisuje vztah mezi neomezenou pirozenost a vemi nebes s uspodnmi

v nich, kter se do n navrt podle nutnosti, jak b si ten mohl vzhledem k dvj-

mu kontextu mslet. Popisuje recipron vztah, vztah zaloen na nslednm odkod-

nn za spchan bezprv. Vraz , navzjem, pokud je prav, ukazuje, e sejedn o vztah mezi sob rovnmi, b proti kladnmi stranami. V ppad neb es s uspo-

dnmi v nich, snad pochopench jako , nesetn svt, kter jsou

a druhotn po b jist nepipadalo v vahu, ab si navzjem s

platil pokutu za bezprv, kterho se na druhm dopust. Rodi dtti ob-

vkle t neskld. Obecn se soud, e tmi odlinmi, pesto rovnmi stranami bu-

dou prv nkter z protiklad.

Jakob v refertu bla diskontinuita. Zatmco nejdve Theofrastos mon

pouije odkaz i na Anaximandrovu kosmogonii, v n protiklad hrl vznamnou roli,

8) Pekl. Antonn K.

) William Arthur Heidel za tyto opozitn sly nepokld dn individuln objekty, ale

nalz je v horkm a chladnm, kter jedno nad druhm pevldaj v dan ron dob

(HEIDEL, William Arthur, , s. 8). Georey Stephen Kirk soud, e pro Anaximan -

dra svt mon sestval ze substanc, kter sice mly individuln tendence protikladn

individulnm tendencm jinch substanc, ale nemusely bt formln popisovny jako

protiklady ve smyslu nap. tvrdho a mkkho; mohly to bt jednodue ohe, vtr, elezo,

voda, mu, ena apod. (KIRK, Georey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHO-

FIELD, 200, s. 5). Charles Kahn individua, jako nap. lidi a zvata, vyluuje, nebo se

nejedn o pvodn opozitn sly, ale sloeniny (KAHN, Charles, 0, s. 808).

slova z prvn frze (podle nutnosti) a cel frze druh. Tato domnnka se zd bt

podpoena nejen zmnnm dovtkem, ale tak tm, e patrn vechn uit dleit

termn jsou archaick.

Plurl vztanho zjmena , ze kterch a plurl ukazovacho zjmena

, do tchto bl hojn diskutovn. Jejich vznam vak nemus bt velk, ji

vzhledem k tomu, e jsou asto v podobnch kontextech zamovn za singulrn

tvar.

Pesto zde bude ten prv tento tvar. Pro autenticitu prvn vt b mohla hovo-it zdvodujc stice , nebo, kter uvozuje nsledujc vtu, je b tak mla bt

pmo spojena s tvrzenm vt pedchoz. Autenticita je ale siln zpochbnna uitou

peripatetickou terminologi. Termn je sice ji doloen u Homra, slovo

vak nen doloeno dve ne u Aischla a Hrodota (SELIGMAN, Paul, ,

s. ). To ale jet nemus znamenat, e je Anaximandros opravdu neuval nebo

termn jim podobn, piem je Theofrastos pouze zamnil, ani b tm zmnil v-

znam. Stejn ppad jsou termn a . Bl vsloven i pochbnosti o term-

nu , kter je v dativu.Podstatn vak je, e Aristotels a to tm doslovn

pisuzuje na jinch mstech vem podobnou vahu.Theofrastos zjevn uil

Aristotelv popis a vznn je tak peripatetick. Mlenka vzniku a zniku je ale

) John McDiarmid v odpovdi na Harolda Fredrika Chernisse, kter plurly pokld zadoklad, e Theofrastos chpal not a single entity but a multitude of some

kind (CHERNISS, Harold Fredrik, , s. ), soud: Probably they have no special

signicance at all. Aristotle sometimes uses the plural in such statements (Metaphysics

000 B 252, De Generatione 25 B 8), and sometimes the singular (Metaphysics

8 B 8, Nicomachean Ethics B 5); (McDIARMID, John, 5, s. ). Paul Se -

ligman: The plurals ... have not the interpretative force required by Cherniss, since they

occur in a generalized statement (SELIGMAN, Paul, , s. ). Georey Stephen

Kirk podobn pokld plurl za pravdpodobn generick (KIRK, Georey Stephen,

RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, 200, s. 5).

5) Il. XIV, 20, 2 , 02.

) John Burnet pokld za velmi nepravdpodobn, e by Anaximandros cokoli kal o

(BURNET, John, 0, s. 52). Deichgrber chpe tvar v dativu naopak za star

(DEICHGRBER, Karl, 0, s. ). Podobn Paul Seligman soud, e v dativu

namsto obvyklho genitivu je star a podporuje tak autenticitu cel frze (SELIGMAN,

Paul, , s. 8). Georey Stephen Kirk nesouhlas a domnv se, e u Anaximandra lze

spe oekvat vraz nebo a nikoli (KIRK, Georey

Stephen, 55, s. 2). Charles Kahn ale pro uit ve smyslu the things that are

pipomn ji pas z Homra, Il. I, 0 (KAHN, Char les, 0, s. ).

) Nap. Aristotels, Phys. 20b; Met. 8b8, 000b25, 0b; Eth. Nic.

b5.


7/10


jednm z takzvanch prvk. Vs vtlen je podno v zvru: pr vk s e vzjemn pro-

muj a proto je nelze za pokldat (KAHN, Charles, , s. ).

Je zejm, e kd spatil vzjemnou promnu t prvk, neuznal za pod-

klad () jeden z nich, ale nco od nich odlinho. Podle nj toti

vznikn nen psobeno promnou () prvku, ale dje se od-

dlovnm () protiklad vnm pohbem. Proto Aristote-

ls i jeho piadil k tm kolem Anaxagor.

Samotn zvr celho refertu me bt pokldn za Simplikiv koment, kter ji

Theofrastv text nesleduje.Pm spojitost s pedchozm textem, k nmu slou jako

koment, ale ukazuje spe na stlou ptomnost Theofrastov argumentace, snad

pouze Simplikiem pozmnn, a paralela s podobnm textem u Aristotela (Phys.

b), mon dokonce a k samotnmu Anaximandrovu textu (KAHN, Charles,

, s. ).

Vzjemn promna prvk vede k zamtnut jednoho kadho z nich jako

principu, protoe tak nemohou bt podkladem. Anaximandrova ted mus bt

nco odlinho. Ale pro zrovna , neomezeno? Monou a to explicitn

odpov dv etios ve sv zprv: k, e neomezeno je to proto, ab nic nepest-

valo, ab se vznik nezastavil, a podobn na jinm mst i Simplikios (In Arist. De caelo,, ). Kd Aristotels (Phys. b ) udv pt dvod pro vru v neomeze-

no,uvd: e vznik a znik nepestv pouze tehd, kd to, z eho vznikajc je odd-

lovno, jest neomezen (BURNET, John, , s. ; KAHN, Charles, , s. ). Z-

rove zde rezonuje Aristotelova zprva z Fyziky (Phys. b), podle n existovali

mslitel, kte inili neomezenm tlesem to, co je mimo prvk, ab neomezenost

jednoho z prvk, kter jso u navz jem proti kladn, n emohla z niit ostatn. Simplikios

uveden dvod rovn pipisuje Anaximandrovi (In Arist. Phys. , ). Akoli jsou oba

motiv konceptuln rozdln, mohl bt slouen v neurit pedstav

jako neomezen moci prod a nejzaz ho mlenkovho odkazu.

Snad sm Theofrastos Anaximandrovu volbu dle vsvtluje na pozad zp-

sobu vzniku, kter nen psoben promnou prvku, ted kvalitativn zmnou jednoho

prvku, ale oddlovnm protiklad vnm pohbem. Oproti ostatnm doxografm je

2) Srov. Uvo Hlscher: ... it is no longer Theophrastus speaking, but Simplicius (HLS -

CHER, Uvo, 0, s. 28).

2) Na takov dvod sm ale poslze kriticky odpovd (Phys. 208a 8): Nebo aby

neustal vznik, nen nutn, aby bylo smysly vnmateln tleso neomezen ve skutenosti;

vdy i kdy vesmr je omezen, je mon, e znik jednoho jest vznikem druhho. Pekl.

Antonn K .

popisujc vztah mezi nerovnmi, nsleduje obecn tvrzen patrn pevzat z Aristote-

la, b snad sledujc pvodn intenci o vzniku a zniku do tch, ukonen monou ci-

tac z Anaximandra sledujc recipron vztah mezi tmi, kdo jsou sice odlin, pesto

rovnocenn. Posledn vta b pitom mla bt pidna na podporu a vsvtlen pedcho-

zho tvrzen z Aristotela. V nm me akcent na protiklad podporovat i uit plurl

, ze kterch a , do tchto.

Pokud budeme s vtinou badatel pedpokldat, e , ze kterch

odkazuje k prvkm jako protikladm, kter si nsledn mezi sebou splc dluh za pe-

stupk, jich se vi sob dopustil z nich tak vznikaj a tak zanikaj je v-

louen jakkoli vliv . Takov vaha se tk pouze rozvinutho svta.

V Simplikiov refertu pak jakob dochzelo k nhl zmn ve vznamu, kd se po po-

pisu vznikn nebes s uspodnmi v nich z pejde rovnou ke vztahm

mezi silami rozvinutho svta. Pokud naopak bude , ze kterch odkazovat k

, pjde o jeho popis jako jaksi pluralit a pin vzniku a zniku vzniklch vc.

Vci b pak druhm platil odplatu bu a svm znikem do ,nebo jet

za sv existence na svt jedna druh a denitivn pak konenm znikem v

. Zde naopak vznik obt jednak s piazenm plurlu (pokud jej takto bude-

me chpat) k , kter je pedtm vjdeno singulrem , a nadto

b mon Anaximandrv citt musel popisovat nejen vztah mezi dvma stranami, ale

zjevn i ke tet (ASMIS, Elizabeth, , s. ).Ponechme nn stranou, co mohou znamenat samotn Anaximandrova slo-

va a zda je Theofrastos opravdu zaadil aspo do podobnho kontextu. Ostatn sm

sledoval jin cl ne autentickou interpretaci. Pokud dan pas pochz z prvn knih

, kter se vnovala principm prvnch mslitel, Theofrastos m po-

chopiteln celou dobu na msli popis Anaximandrova principu. Cel Simplikiv refert

je pak Theofrastov m kontinulnm vk ladem Anaximandrov z peripatetickho

hlediska ltkovho principu. A zkladn vpovd ted je, e Anaximadrovanebla

20) Tak soud nap. William Keith Chambers Guthrie (GUTHRIE, William Keith Chambers,

85, s. 8); William Arthur Heidel (HEIDEL, William Arthur, 2, s. 22); Charles

Kahn (KAHN, Charles, 0, s. 8); Georey Stephen Kirk (KIRK, Georey

Stephen, 55, s. 5) a (KIRK, Georey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm

SCHOFIELD, 200, s. 55).

2) Danou pozici reprezentuje nap. Harold Fredrik Cherniss: the plurals, are impor-

tant for they refer to the and impl that the material principle of existing

things is not a single entit but a multitude of some kind (CHERNISS, Harold Fredrik,

, s. ).

22) Tento pohled zastvaj nap. Paul Seligman (SELIGMAN , Paul, , s. 28) a Gre-

gory Vlastos (V LASTOS, Gregor y, , s. ).


8/10


nebes a uspodn v nich a spojme ob tvrzen, je mon naznait, e jej lze st nejen

jako mon popis kosmogonie, ale tak ve smslu peripatetickho vkla du Anaximand-

rov jako ltkov pin (HOBZA, Pavel, jr., , s. ). Zvlt nsleduje-li

zjevn Aristotelv popis , kterou pisoudil prvnm mslitelm jako to z eho se

skld vechno, co jest, a z eho pvodn vznik a v co nakonec zanik ( Met.b).

Ve jsme prohlsili, e nen od ostatnch prvk odlin, pouze je neuri-

t. Vta popisujc vznik vech nebes a uspodn v nich, me bt jen dodatenm

rozvinutm Anaximandrova prvku a nem na nsledujc text vliv. Cel refert b se pak

mohl st v peripatetickm smslu: Anaximandros za svj princip nezvolil dn z tak-

zvanch prvk, ale jin, neurit. Uinil tak proto, e ostatn prvk se vzjemn prom-

uj, a proto neme dn z nich bt podkladem. Vznik toti u nho nen psoben pro-

mnou prvku, ale oddlovnm protiklad vnm pohbem. Pokud jsou ted dan

zvr adekvtn, lze opatrn prohlsit, e termn se nejspe vztahuje prv

k prvkm jako protikladnm silm, jejich vzjemn promna vedla Anaximandra

k tomu, e dn z nich neuznal za podklad. Nezd se vak, e lze nalzt jist a deni-

tivn een zjevn sntaktick krkolomnosti textu.

Otzkou pochopiteln zstv pvodn smsl fragmentu. Jak se bn sou-

d, jazk fragmentu upomn na jazk soudnho dvora. Piem se zd, jakob vodn

slova podle nutnosti bla v smetrii se zvrem podle poad asu. V podobn sme-

trii mon stoj i termn , protia. Podle Simplikia jde tednejspe o ti prvk, kter si navzjem plat pokutu a pokn za sv bezprv a proto

dn z nich neme bt podkladem. Zmnn ti prvk a pedevm

jsou bezesporu anachronismem. Pesto mohou popisovat v nov ei

cosi pvodnho. U samotnho Anaximandra toti hrl vznamnou roli protikladn sl

tepla a chladu, kter se ml vtvoit na samm potku kosmogonie. Pokud ale frag-

ment sleduje ji situaci rozvinutho svta, me se jednat o daleko ir klu protiklad-

nch sil, kter jsou v tsnm vzjemnm vztahu a svm zasahovnm do druh chvli

pevldaj a to je vi druhm bezprv , ab nsledn opt ustoupil. Tento cklus

je odmen asem, kter dv a tak bere. Je odkazem k bezbeh hlubin, pi-

rozenosti, z n ve pochz a zase se navrac. , o jejich vzniku a zniku se ho-

vo, mohou bt nsledn mlena i ve smslu veho, co existuje, cel , zahrnujc

nejen vechn jednotlivin jako lidi, zvata, rostlin, ale i planet a protiklad, z nich

ve povstv (SELIGMAN, Paul, , s. , ). Nsledujc vta referuje o vzjemnm

vztahu sob rovnch sil. Vci vznikaj, kd jeden z protiklad dominuje, a zanikaj, kd

se nsledn protiklad vrovnvaj. A zrove me fragment popisovat kontinuln se-

znn cklus, v nm je podzimn vlhkost vznikem vlhka z pvodnho sucha a po n na-

opak pichz hnouc lto, ab ve znovu nastalo a proda se obnovila. O podobnch

cklech referuje Hrakleitos z Efesu, jeho tvrzen svr je spravedlnost me bt opra-

vou Anaximandra, kterho jinak nezmn. (BURNET, John, , s. ; HEIDEL, Wil-

liam Arthur, , s. ; KAHN, Charles, , s. , , ; KIRK,

Simplikios jedin, kter se o protikladech opakova n zmiuje (In Arist. Phys. , ).

I proto bv na tomto mst obvkle kladena paralela s podobnm textem u Aristotela

(Phys. a), kde se v souvislosti s Anaximandrem tak hovo o protikladech a je-

jich vdl ovn. Zrove se vak dodv, e mezi obma te xt existuje zs adn rozdl

v tom, e zatmco Simplikios uv termn a protiklad se ted oddlu-

j, u Aristotela se naproti tomu vydluj z, . Bla vznesena hpotza (HLS-

CHER, Uvo, , s. ), podle n zde ji Simplikios nesleduje Theofrasta, ale

Aristotela a jeho teorii prvk s dvojic zkladnch protiklad. Theofrastos b tak Anaxi-

mandrovi vlastn nepipisoval oddlovn protiklad, nbr oddlovn nebes, jak do-

kladuje PseudoPltarchos na zatku sv zprv. Nsledn vak blo poukzno a to

prv v pokraovn PseudoPltarchova textu na pas popisujc Anaximandrovu

kosmogonii, nejspe prv v podn Theofrasta: Tvrd, e to, co z vnho plod teplo

a chlad, se oddlilo () pi vzniku tohoto svta.Podobn o protikladech

mon hovo i etios (Plac. II, , ). Zd se tak, e minimln prv tato dvojice proti-

klad kterou sm Simplikios (In Arist. Phys. , ) jmenuje jako prvn z monch pro-

tiklad u Anaximandra hrla v Anaximandrov kosmogonii dleitou roli. Nadto, nen

to Aristotels, ale Simplikios, kdo zde mluv o oddlovn protik lad vnm pohbem.

O vnm pohbu jako pin vzniku nebes podle Theofrasta se nadto zmiuje i Hip-

poltos a podobn uin Simplikios (In Arist Phys. , ). Vn pohb, tentokrt

ve smslu pin kvalitativn zmn, pipisuje Simplikios i Anaximenovi, kterho bez-prostedn nsledn uvd (In Arist. Phys. , ). Takov reference b opt podporo -

val pvod textu u Theofrasta. A je mon, e Aristotels prost zamnil pvodn

za z dvodu jeho vlastn teorie prvk (viz CHERNISS, Ha-

rold Fredrik, , s. , zejm. pozn. ; KAHN, Charles, , s. ; KIRK,

Geore Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, , s. ).

Prv odlin zpsob vzniku bl podle Simplikia dvodem, pro Aristotels

zaadil Anaximandra k tm kolem Anaxagor. V dalm textu nadto pipojil ( In Arist.

Phys. , ), e i Theofrastos pokldal ob nauk za podobn. Anaxagorv princip

jm mohl bt pojat bu jako sm s nezmrnho mno stv pr vk, nebo jako jedno, kter

je neurit jak co do t varu, tak velikosti, a obdobn pak jist vkldal i Anaxi mandra.

Oddlovn protiklad ze smsi pitom nen dkazem pro chpn jako p-

vodn smsi protiklad, v n inherentn preexistoval, jak je sdleno zejmna ve Fyzice

(Phys. a). Sm Theofrastos, kd dval do souvislosti Anaximandra s Anaxa-

gorou, inil tak za pedpokladu, e sms veho je jednaneurit jak co do tvaru

i velikosti (KAHN, Charles, , s. ; McDIARMID, John, , s. ).

Z pedchozho se ted zd, e sm Theofrastos pipsal Anaximandrovi v-

n pohb jako pinu vzniku nebes. Pokud se vrtme v textu nazpt ke vzniku vech

25) Pekl. Filip Karfk.


9/10


Eusebios | Praep. evan. Praeparatio evangelicaHermis | Irr. gent. phil. Irrisio gentilium philosophorum

Hrodotos | Hist. - Historiae

Hippoltos | Ref. Refutatio omnium haeresium

Homr | Il. Ilias

Platn | Tht. Theaetetus

Plinius | Natur. hist. Naturalis historia

Pseudo-Pltarchos | Strom. Stromata

Simplikios | In Arist. De caelo In Aristotelis De caelo commentaria, In Arist. Phys. In Aristotelis Physicorumlibros commentaria

Strabn | Geogr. Geographica

Seznam pouit literatury

Prameny

DIELS, Hermann (1929): Doxographi Graeci. Berlin: G. Reimeri.

DIELS, Hermann a Walther KRANZ (2004): Die Fragmente der Vorsokratiker. I. Zrich: Weidmann.

esk peklady pramen

Peklad antickch autor od Filipa Karfka bl pevzat z KIRK, Geoffre Stephen, RAVEN, John Earlea Malcolm SCHOFIELD (2004): Pedskratovt filosofov. Pekl. Karfk, Filip, Kolev, Petr a Tom Vtek,Praha: OIKOyMENH. Peklad antickch autor od Zdeka Kratochvla bl pevzat z WWW: [cit. 11. 10. 2004].

ARISTOTELS (1996): Fyzika. Pekl. K, Antonn. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek.

ARISTOTELS (1946): Metafysika. Pekl. K, Antonn. Praha: Jan Leichter.

DIOGENS LAERTIOS (1995): ivoty, nzory a vroky proslulch filosof. Pekl. Kol, Antonn. Pelhimov:Nov tiskrna.

Sekundrn literatura

ASMIS, Elizabeth (1981): What is Anaximanders Apeiron? Journa l of the Hist ory of Phil osophy19: 279297.

BRCKER, Walter (1956): Heraklit Zitiert Anaximander. Hermes84: 382 384.

BURNET, John (1930): Early Greek Philosophy. London: A. & C. Black, LTD.

CORNFORD, Francis Macdonald (1934): Innumerable Worlds in Presocratic Philosoph.Classical Quarterly1: 116.

DEICHGRBER, Karl (1940): Anaximander von Milet. Hermes75: 1019.

GUTHRIE, William Keith Chambers (1985): A Histor y of Gree k Philosop hy. I. The Earlier Presocratics and thePythagoreans. Cambridge: Cambridge Universit Press.

HEIDEL, William Arthur (1912): On Anaximander. Classical Philology7: 212234.

Geore Stephen, , s. ; KIRK, Geore Stephen, RAVEN, John Earle a Mal-

colm SCHOFIELD, , s. ).

Protiklad jsou druhmu pramenem vzniku a souasn vzjemnou pinou zniku. Jako

me bt svtlo, jen kd nen tma, tak povstn jednoho z protiklad vede k zniku toho

druhho. Nutn, nebo tak odmuje poad asu. Ve, co vznik, vznik jako doasn

a tato doasnost je zkonit. Pokud b tomu tak neblo a jedna sla pohltila druhou, ne-

bl b svt v dnamick rovnovze a nemohl se obnovovat. To, e po ltu pichz pod-

zim, nadejde zima a po urenm ase se lto vrt, je zkon. Je vrazem plnut vk od-

movanch pravidelnmi fzemi nebeskch ckl. Dje se tak v zvislosti na celm

uspodn nebes, kter vznikaj z , neomezen pirozenosti.

Summary

In his commentary on the Aristotles Physics (DK 2 A ), Simplicius preserved the Theo -

phrastuss account of the Anaximanders principle as well a s the fragment DK 2 B .

However, critical analyses indicate, that the fragment itself is a subject to the conceptual

schemas of Peripatetics, though the most of the text might actually be a verbatim quotati -

on of Anaximander. This study aims to show that it was not Aristotle but Theophrastus,

who connected Anaximander with to apeiron (the Boundless) as the principle. Theophras -

tus characterized to apeiron as some other boundless nature and connected the term withthe doctrine of the elements. However, the fragment DK 2 B itself argues , why no one of

the so-called elements can be the source from which all the heavens arose. In poetic man-

ner, the mutual change of the elements into each other is pictured as the paying penalty

and retribution for injustice. And this is the ground to describe the coming-to-be not as the

alteration of the element, but as the separation o of the opposites. Despite several pro -

blems in syntactical analysis of the fragment, there are good reasons to claim, that the

fragment describes the law, which governs the Universe being implied by all the cycles in

the nature.

Seznam zkratek citovanch dl(Spis eckch i latinskch autor uvdme ve standardn latinsk podob.)

etios | Plac. Placita philosophorum

Agathmeros | Geogr. Geographiae informatio

Aristotels | Eth. Nic. Ethica Nicomachea, Met. Metaphysica, Phys. Physica

Pseudo-Aristotels | MXG De Melisso Xenophane Gorgia

Augustinus | De civ. dei De civitate dei

Cicero |Acad. p r. Academi ca prio ra, De nat. deor. De natura deorum

Diogens Laertios | DL Diogenis Laertii Vitae philosophorum


10/10

164169Simplikiv refert o Anaximandrovi | Radim Koandrle

HEIDEL, William Arthur (1913): On Certain Fragments of the Pre-Socratics: Critical Notes and Elucidati-ons. Proccedings of the American Academy of Art and Sciences48: 681734.

HOBZA, Pavel, jr. (2004): Aristotels a Theofrastos jako tvrci mltsk filosofie. Filosofick asopis6:889924.

HLSCHER, Uvo (1970): Anaximander and the Beginnings of Greek Philosoph, in: Furle, David a Regi-nald Allen, ed., Studies in Presocratic Philosophy, I., s. 281322. New york: Routledge & Kegan Paul.

CHERNISS, Harold Fredrik (1971):Aristotle s Critic ism of Presocr atic Phil osophy. New york: Octagon books.

KAHN, Charles (1960): Anaxi mander and th e Ori gins o f Greek Cosmolo gy. New york: Columbia UniversitPress.

KIRK, Geoffre Stephen (1955 ): Some Problems in Anaximander. Classical Quarterly5: 2138.

KIRK, Geoffre Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD (2004): Pedskratovt filosofov.Pekl. Karfk, Filip, Kolev, Petr a Tom Vtek, Praha: OIKOyMENH.

McDIARMID, John (1953): Theophrastus on the Presocratic Causes. Harvard Studies inClassical Philology61: 85156.

SELIGMAN, Paul (1974): The Apeiron of Anaximander. London: Greenwood Press.

VLASTOS, Gregor (1947): Equalit and Justice in Earl Greek Cosmologies. Classical Philology 42:156178.

rozhovor

Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DScPhDr. Miroslav ediv Ph.D.

kocandrle - simplikiuv referat o anaximandrovi dk 12a9

Documents