lunapark v hlavě - honzakovapoezie.cz · lawrence ferlinghetti l unapark v hlavĚ a conney i sland...
TRANSCRIPT
LAWRENCEFERLINGHETTI
L U N A P A R K V H L A V Ě
A C O N N E Y I S L A N D O F T H E M I N D
V P Ř E K L A D U J A N A Z Á B R A N Y
Název je citát Henry MilleraD o n o č n í h o ž i v o t a . Je použit mimo kontext, ale vyjadřuje pocity, které jsem při psanítěchto básní měl - jako by v úhrnu byly jakýmsi lunaparkem v hlavě, jakýmsi cirkusem duše.
1Na Goyových nejlepších obrazech
se nám zdá že vidímelidi tohoto světa
právě ve chvílikdy poprvé dostaly titul
"trpící lidstvo"Svíjejí se tam
v běsnění protivenstvívydáni všanc všem útrapám
Jeden na druhémsténají s batolaty a bajonetypod cementovým nebem
v abstraktní krajině spálených stromůzkřivených soch netopířích křídel a zobanů
slizkých šibenickvasících mrtvol a kanibalských kohoutů
a všech ostatních naposledy rozeřvaných zrůdtéto
"fantasie pohromy"jsou tam tak krvavě skuteční
jako ba žili doposud
A také žijí
Jen krajina je jiná
Pořád visí ukřižováni podél silnictrýzněni legionáři
falešnými větrnými mlýny a přiblblými kaprályPořád jsou to stejní lidé
jenom dál od domovana autostrádách širokých jako padesát ulic
na betonové pevniněposeté plakáty poutačů
ilustrujících imbecilní iluze štěstí
Na obraze je méně popravčích kárzato víc vystresovaných občanů
v lakovaných kárácha mají podivné poznávací značky
a motorykteré Ameriku pohltí
2Když jsme proplouvali úžinami Demosu
viděli jsme symbolické ptákykteří nám křičely nad hlavami
zatímco horliví orli plachtili ve vzduchua sloni ve vanách
kolem nás pluli na širé mořea brnkali na ohnuté mandolíny
a zaručovali se zašlou slávou ušimazatímco vlastenecké děvy
nesoucí papírové mákya cucající bonbóny
běžely podél pobřežía kvílely pro nás
a zatímco jsme se připoutali ke stožárůma ucpali si uši žvýkačkou
umírající osli na vysokých kopcíchzpívali přisprostlé kuplety
a rozjařené krávy odlétalyza zpěvu aténských hymen
neboť jejich kravince se proměnily v tulipánya heliokoptéry z Heliosu
letěly nad námia shazovaly volné jízdenky na vlak
z Lost Angeles do Nebea slibovali Svobodné volby
Pročežjsme znovu napnuli plachty
té ponuré lodia opět jsme vypluli ven
na hltavé mořes nákladem osvobozených vestálek
a diskobolů čtoucích Waldenale
krátce poté co jsme dorazilik podivným předměstským pobřežím
té velké americképolodemokracie
pohlédli jsme na sebes mírným úžasem
stojíce mlčky na vrcholkuv Darienu
3Básníkovo bezostyšné okovidí povrch kulatého světa
s opilými hřebeny střechdřevěnými oiseaux na šňůrách na prádlohmotnými muži a ženamis hbitýma nohama a ňadry jak poupátkave skládacích postelích
a se stromy plnými záhada s nedělními parky a němými sochamia s Amerikou
plnou přízračných měst a pustých Ellia Islnadůa surrealistických krajin složených
z bezmyšlenkovitých prériípředměstských samoobsluhhřbitovů s ústředním topenímsvatých dnů cineramya protějších katedrál
neprolíbatelný svět klozetů z umělé hmoty dámských vložek a taxíkůomámených povalečů a lasvegasských panenvyvlastněných indiánů a zbiazblazblblích paničekneřímských senátorů a neodpůrců povinné vojenské
služby
a všech ostatních osudně osamocených fragmentůpřistěhovalcova snu který se splnil až příliš
a byl zahrabánk těm kdo se sluní na písku
4V surrealistickém roce
nosičů reklam a těch kdo se sluní na pískusuchých slunečnic a řinčících telefonů
ochočení politici s partajními předákypředváděli se jako obvyklev pilinových manéžích svých cirkusůkde akrobati a lidské dělové koule
plnily vzduch jako křikkdyž tu nějaký chladnokrevný klaun stiskl spoušť nejedlého hřibu
a neslyšná nedělní pumaspadla
a zastihla presidenta na modlitbáchu devatenácté golfové jamky
Ó bylo jarokožešinového listí a kobaltových květin
kdy cadilacy propršely korunami stromů jako déšťa zaplavily louky šílenstvím
zatímco ze všech umělých mračenskanuly bezkřídlé miliardové zástupy
bezhlavých pohrobků NagasakiA čajové šálkyplné popelepluly kolem
5Jednou za věčnost
objeví se pár takových chlápkůa jeden z nich
který se objeví de facto pozděje nějaký tesař
z nějaké díryjako Galilea
a hned začne chvástata rozhlašovat že je příbuzný
toho co stvořil nebea zemi
a že ten pásekco nám tohle všecko de facto spískal
je jeho Táta
A krom tohoŘíká dál
Je to všechno zapsánona nějakých pergamenových svitcích
které nějací Jeho stoupencinechali ležet někde u Mrtvého moře
před dávnými časya které nenajdete ani
za dva tisíce let nebo tak nějaknebo v nejlepším případě
za devatenáct set čtyřicet sedmlet
abychom byli přenía kterým ani pak
stejně nikdo nebude věřittak jako mně
když už jsme u toho
Ty si ňákej moc žhavejříkají Mu
A uklidní HoPřibijí Ho na kříž aby vychladl
A potom každýpořád kopíruje
ten křížco On na něm visí
a pořád si pobrukuje Jeho jménoa volá na Něho aby slezl dolů
a šel si zaválets jejich kapelou
jako by On byl to esokteré jim musí zatroubit
jestli to jejich hraní nemá stát za starou belu
Jenže on neleze dolůz kříže
Klidně si visí dálna tom svém kříži
a zdá se že už je opravdu vyflusanýže už je opravdu klidný
a takypodle přehledu
posledních novinových zprávz pramenů nezaručených jako obvykle
opravdu mrtvý
6Stavěli sochu
svatého Františkapřed kostel
svatého Františkav San Francisku
v úzké ulicikousek za Hlavní třídou
kde ptáci nezpívalia slunce vycházelo včas
přesně podle rozvrhua zrovna začalo svítit
na sochu svatého Františkakde ptáci nezpívali
A spousta Taliánůpostávala kolem
v té úzké postranní ulicikousek za Hlavní třídou
a dívala se na poťouchlé dělníkyjak zdvihají sochu
řetězy a jeřábema různými jinými nástroji
A spousta mladých reportérův slušivých šatech
zapisovala si slovajednoho mladičkého kněze
který všemožnými argumentysochu podpíral
A po celou tu dobuzatímco ptáci nezpívali
žádné Pašije svatého Františkaa zatímco diváci vyhlíželi
k svatému Františkus rukama vztaženýma
k ptákům kteří tam nebylinějaká velmi vysoké cudně obnažená
mladá pannas velmi dlouhými a velmi rovnými
slámovými vlasypřioděná jen velmi malým
ptačím hnízdemna velmi konkrétním místě
chodila pořád mezi zástupempo celou tu dobu
a nahoru dolů po schodechpřed svatým Františkem
s očima sklopenýma po celou tu dobua zpívala si pro sebe
7Co mohla říctfantastickému medvídkovi z dětských herco mohla říct bratrovico mohla říct
kočce s tlapkami budoucnostico mohla říct matcepo té chvíli kdy ležela jako opilá
v ohnutých květechna horkém břehu řeky
kde kapradí zmalátnělo v poryvechmilencova dechu
a ptáci zešílelia vrhali se střemhlav ze stromů
a zobali ze země ještě teplérozstříknuté sperma
8Ten den v parku u Zlaté brány
přicházel muž se ženoupo nekonečné louce
která je loukou tohoto světaMěl zelené šle
a v jedné ruce neslodřenou starou flétnu
a žena měla hroznové vínoa podělovala
zrníčkykdejakou veverku
jakoby každé zrnkobyl docela dobrý vtip
A pak šli ti dva dálpo té nekonečné louce
která je loukou tohoto světaa pak
na velmi odlehlém místě kde zasněné stromypůsobily dojmem že čekaly celou věčnost
jen na něsedli si spolu do trávy
ani se na sebe nepodívalia jedli pomeranče
ani se na sebe nepodívalia kůru házeli
do košíku který si podle všehopřinesli jenom proto
a ani se na sebe nepodívaliA pak si muž
svlékl košili a tričkoale nechal si klobouk
na stranua beze slova
pod ním usnulŽena tam jen tak seděla a pozorovala
ptáky létající kolema volají na sebe
ve ztichlém vzduchujako když pochybují o existenci
nebo chtějí přivolat něco zapomenutého
Ale pak nakonecse také natáhla naznak
a jen tam tak ležela adívala se do prázdna
a přejížděla prsty po staré flétně
na kterou nikdo nehrála potom se konečně na něho
podívalas naprosto nevyzpytatelným výrazem
v němž jenom jeden děsivý pohledbyl plný strašné deprese
9Víš
to máš takkdyž jsme zapadli do toho podniku
pár papežskejch páprdůtam trsal aztéckej two-step
A já povídámFotr daj si pohov
jenže představ si tota rašple pak za mnou přijde
a povídáMy dva bysme to fakt měli dát dohromady
Jsem pro povídámJenže druhej den
jí bylo cejtit z pusya fakt nemohla vystát
poezii
10Já nespal s krásou celý život
a neomílal jsem pořád dokolajejí nejvykřičenější půvaby
Já nespal s krásou celý životani jsem s její pomocí nelhal
a neomílal jsem pořád dokolaže krása nikdy neumírá
ale že lehává samamezi domorodci umění
a jen jim známatak vysoko nad bojišti
lásky
Je nad tím nade všímó ano
Sedí na nejpřednějšíchstolicích církve
tam nahoře kde se umělečtí ředitelé scházejía vybírají díla pro nesmrtelnost
A ti s krásou spalicelý život
A ti živili ambroziía pili rajská vína
takže vědí bezpečně jakkrásná věc je radost
navěky ach navěkya že nikdy vědomě či bezděky
nemůže beze stop zmizetv nicotě peněžních ztrát
Ó ne já nespalna matracích značky „Krása s pohodlím“ jako oni
pln děsu v noci vstátze strachu abych třeba nepropásl
nějaký pohyb který by snad krása mohla udělat
Ne já nespal s krásoupodivínsky po svém
a párkrát jsem se s krásoulacině miloval v posteli
a tak ze mne vystříkla nějaká ta báseňa tak ze mne vystříkla nějaká ta báseň
na tenhle boschovský svět
11Zraněná divočina Morisse Gravese
to už není ten divoký západjak jej nalezl bílý muž
je to země kterou přepadl Buddhaz jiné strany
Je to divoké bílé hnízdona skutečně šíleném severu
introspekcekde „jestřábi vnitřního zraku“
padají střemhlav a umírajítakže ve smrtelném pádu sotva stačí shlédnout
vzpomínkový filmceloživotní existence
a důstojným křídovým křídlemkreslí na olověnou oblohu
tisíce spletitých podobletu
Noc je „obvyklým místem výskytu“těch „ptáků ducha“ s vykrvácenými křídly
těch čejčích hejnbradatých orlů
slepých ptáků zpívajícíchve skleněných polích
těch náměsíčných labutí a extatických houserůnalákaných volavekčernočerných sovcválajících želvích symbolů
těch lososů mezi horamihejlů hledajících hnízdiště
létajících rybkteré se třou ve vzduchu
mezi halucinovanými měsíci
A také je tu maskovaný pták rybařícíve zlatém proudu
a ibis živící se „ze svých vlastních prsou“a zatoulaná Connemara Pooka
(v životní velikosti)
A pak ti přivátí němí ptácinesoucí ryby a papírová poselství
mezi dvěma proudykteré oba jsou proudy zapomnění
v nichž se fantasieobrací sama proti sobě
a s jasnozřivostí zelektrizovanou do běla
znovu shledává že dosud běsnía lační
mezi hebridami
12„Jeden z těchto obrázků které budou žít věčně“
jehož protikladná podobajednou objevena
nechtěla opustitolověnou zemi
ať si je kolikrát chtělzapouzel
do zapomněníNic nepomohlo že jej přemaloval
Stále pronikaldřevem i plátnem
a jak se vynořoval plakal muúděsnou ukolébavku
v níž postel jako hrobpodminovaný nezemskými budíky
řinčivě řičelapo milencích a spáčích
13Ne jako Dante
který objevoval comedii
na nebeských stráních
já bych namaloval jiný
Paradiso
kde by lidé byli nazí
jako na takových obrazech
vždycky jsou
poněvadž panuje domněnka
že se tak dá zachytit
jejich duše
ale nebyli by tam žádní úzkostliví andělé kteří by jim říkali
že nebe je
dokonalým obrazem
království
a neplanuly by tam žádné ohně
v pekelných propastech dole
kam bych mohl spadnout
ani na obloze by nebyly žádné oltáře
krom zřídel imaginace
14Nenech toho koně
sežrat ty housle
křičela Chagallova matka
Ale onklidně dál
maloval
A stal se slavný
A maloval dál„Koně s houslemi v hubě“
A když byl hotovvyskočil na koně
a odjel pryčmávaje houslemi
A hned jak potkal první nahý akts hlubokou poklonou mu ty housle dal
A nic tím nemyslelna žádnou strunu nechtěl hrát
15
S věčným rizikem že se zesměšnía zabije
kdykoli vystupujenad hlavami publika
básník jak akrobatšplhá po rýmech
k vysokému lanu které sám upletbalancuje na paprscích očí
nad mořem tvářía zváží každý krok než se rozhodne
kdy přejít na druhou stranu dnekdy předvést výskoky
kdy lehkonohé prostocvikya další vrcholné triky
a to vše aniž si dovolízaměnit cokoli
za něco co to nemůže být
Poněvadž je svrchovaný realistakterý nutně musí postřehnout
napjatou pravdunež zaujme novou pozici nebo udělá další krok
na plánované cestěk ještě vyššímu stupni
kde Krása stojía důstojně čeká
aby předvedla své salto mortale
A onten malý chaplinovský mužík
buď dokáže nebo nedokážezachytit
její věrnou věčnou podobukdyž rozpjata letí vzduchoprázdnem
existence
16 Kafkův Zámek stojí nad světem
jako poslední tvrzTajemství existence
Tajné chodby k němu nás jen matouPříkré stezky
z něho nikam nevedouPaprsky silnic trčí do vzduchu
jak labyrinty drátůtelefonní ústředny
a žádný hovor přes ni vedenýnaprosto nelze odposlouchat
Božské počasítam nahoře panuje
Duše s duší vysvlečenatancuje
a my jak ti loudalovéna pokraji trhu
civíme na tajemstvídomněle nepochopitelné
Zatímco na druhé stranějak vchod do cirkusového stanu
je v hradbách tak široký otvorže jím i sloni
protančí
17Život není cirkuskde krotcí cvičení psi lásky
přihlížejíjak čas praská
úskočným bičemaby popohnal naše kroky
Přesto kolem jedou veselé alegorické vozyvyzdobené úchvatnými vepříky v hedvábných trikotech
doprovázené třeštícími opicemifalešnými mnichyrohatými hiawathy
a paviány sedícími na zkrocených tygrechs dámami v žaludku
zatímco zahnuté trubky troubí kolotočové šlágrya pieroti z pantomim podivně smutným smíchem
kastrují katastrofua grázlové gorily vyhazují k nebi něžné dívky
zatímco tanečníci cakewalku a karnevaloví vyvolávačivšichni podnapilí jak zákon káže
staví se do plakátových póza klopýtají za každým
točícím se kolemZatímco kolem manéže dál
rázují znetvoření velbloudi vášněa my všichni stejní klauni jak Emmett Kelly
stále si vymýšlíme pomyslné scénya s maskami místo obličejů
dokonce jíme podvrženou Poslední večeřina skládacích stolech
a posměšně se sami křižujemena kříži z pilin
Nakonec ale přece jen spolknemetu rovněž pomyslnou svatou hostii
aby naše cirkusové dušedostaly rozhřešení
18Vyděšenzvukem vlastního hlasu
a písní ptákůzpívajících na rozpálených drátech
vidím sám sebe v nedělním snujak vraždím všemožné krocany a hříšníky
hlučné feny se špičatými vyschlými cecíkya černé rytíře v železných brněních
se štítky od firmy Brooksa patentními zámky na kalhotách
Anoa používaje penis erectus místo kopí
vraždím všechny staré ženyznova jim vracím mládí
zásahem kouzelně klouzajícího končířeznova jim dobývám jejich dívčí
hlavy a hávyach ano
v půvabně prolhaných snech
tam stačí přijít tam nám nic neodolájenže po celou dobu
přesný bdělý čas nepřestal tikata nově odstavení kojenci s pravými zuby
pohltí naši bezmezněbáchorečnou budoucnost
19 V lesích kde teče spousta řek
mezi nesehnutými kopcia poli našeho dětství
kde stohy a duhy se ve vzpomínce mísítřebaže našimi „poli“ byli ulice
znova vidím ty miliony procitajících jiterkdy všechno živé
vrhá stín do věčnostia světlo po celý den
jak brzo po ránuostrými stíny zastiňuje
rájo němž jsem téměř nesnil
a který jsem neznal takže jsem nemohltušit
že přijde ten nemytý a nečesaný dnešeks uštěpačnými vranami
které vzlétajínad suchými stromy a krákají a křičí
předem skeptické ke každémujaru a vůbec ke všemu
20V malé cukrárně za nadzemní dráhoutam jsem se prvně
zamilovaldo neskutečna
Ovocný rosol v pološeru zářiltenkrát to odpoledne v záříPo pultě špacírovala kočka mezi
cukrovými špalkyvanilkovými rohlíčky
a žvýkačkou Ňam-ňam
Venku padalo listí jak umíralo
vítr odvál slunce k temnotám
dovnitř vběhlo děvčeVlasy plné deštěZadýchaná ňadra se zvedla pod těsnou blůzou
Venku padalo listía naříkalo
Moc brzo! moc brzo!
21Ráda se dívala na květinyráda si přivoněla k ovociA listy jí připomínaly milování
Ale v jejích snechpotáceli se opilí tupí námořnícia rozhazovali semenopo panenských končinách
v jisté věkujejí srdce vzalo nový kura vyplulo hledat ztracená pobřeží
A uslyšela zelené ptákyz druhé strany ticha
22Johnny Noan má na zadku záplatu
Kluci ho ženouskrz drátěnou síť letních dveří
Postranními uličkamivšech mých vzpomínek
Někde muž naříkavě hraje na housle
Dítě na prahu pláče a ztichne a pláčeco mu stačí dech
jakmíč
kdyžskáče
dolůpo schodech
Což způsobí že odpoledne opět procitnedo chvíle nezapomenutelné hysterie
Johnny Noan má na zadku záplatu
Kluci ho ženou
23Vdova Foglianinová
známá též jako Bella Donnaitalská dáma
po americku potrhláVdova Foglianinová
nezkazila nikdy žádnou legraciměla vousy
na dušia její duše byla číča
Dlouho se ale nemohla vzpamatovatkdyž jsem jí dal fleka
v její oblíbené hře: malovat kníry
sochámve Villa Borghese
ve tři ránoa nikdo se o tom nedověděl
když někdy poslalaněkterému osiřelému Cellinimu
k vánocům prezentem husu
24Dřepíme na pláži lásky mezi Picassovými mandolínami plnými písku zahrabanými hlupci kteří neznají žádné tajemství mastnými papíry od svačiny klepety mrtvých krabů a otisky hvězdic
Dřepíme na pláži lásky mezi mořskými pannami vyvrženými na břeh jejich uřvanými dětmi a plešatými manžely a neumělými dřevěnými zvířátky s nohama ze lžiček na zmrzlinu která chodí a milují jenom proto aby se najedla
Dřepíme na srázu lásky bezpečni tak jak jen dřepící mohou být mezi loužemi zbylými po slaných přílivech sexu a sladkými říčkami spermatu
a zplihlými ptáčky pohřbenými do měkkého masa písku
A dosud se smějeme a dosud běháme a dosud se vrháme
do člunů lásky ale je tam větší hloubka
a je mnohem pozdějinež si myslíme
a všechno jde ke dnua všechny záchranné pásy nás zradí
A my pijeme a topíme se
25Vrženo na břeh
srdce se zmítáa lape po tobě „Lásko“
bláhová ryba která chce uhryznout dechz dužiny vzduchu
A nikdo tam kdo by je slyšel umíratve smutném křoví
kolem něhož svět uhánív nadutosti asfaltu a nedbání
26Ta „světélkující smyslnost
kterou tak milovalo mé mládí“
je už teď pomalu za mnoujak země snů
kde andělhorečného spánku
tančí jak divav tajemných závojích
skrze něž touhazírá a pláče
A tančí dosuddosud tančí
a dosud ke mně chodí
s udýchanými ňadrya diskrétními rty
a (ach)
rozzářenýma očima
27Pávi promenovali
pod nočními stromy
jen ztracený měsícje hlídal
když jsem se tu noc
za láskou
vydal
Hrdlička sladce cukrovala
A zvon tu noc vyzváněl
dvakrát
jednou když se láska zrodila
a podruhékdyž umírala
28Dove sta amore
Kde je láska
Dove sta amore
Zde je láska
Ta maska láska
Něžně tě zvoucí
Slyš hravé láky luzný zpěv
nepravé lásky hrůzný řev
oddané lásky prostý zpěv
prodané lásky sprostý řev
v pasážích noci
Dove sta amore
Zde je láska
Ta maska láska
Dove sta amore
Zde je láska
29A takhle to vždycky je a takhle tovždycky končí a oheň a růže jedno jsoua vždycky ta stejná scéna a vždycky tenjako již od počátku jako již v biblinebo na Fiestě která začíná Robert Cohnbyl školním přeborníkem v boxu ve střední vázeale potom jsme přišli o jeho koule a už jsme zas tama zase jsme u toho a zase ten prastarý náměta zase ta scéna se všemi občany a se všemiosobami a všichni se za tím plahočí hnedod začátku se že jediná věc kterouvůbec myslí je To dělat a v dobré půlcevšech případů vůbec nezáleží na tom s kým alev té druhé na tom záleží víc než na čemjiném Ó sladké horečky lásky ano a vždyckyjsou s tím komplikace jako třeba že on senelíbí jí nebo ona se nelíbí jemu nebo podobněnebo něco jiného jim stojí v cestě jako třebajejí matka nebo jeho otec nebo někdo takovýale oni to přesto chtějí dostat a neohlížejíse napravo ani nalevo pořád jako v Shakespearovinebo v Pusté zemi nebo v Proustovi hledajícímZtracený čas nebo kdekoli A tak se všichni snažídostat se k obě nebo jeden druhého honíjako ty mramorové dívky na Řecké váze nebokdekoli na trhu na ulici nebo na kolotočikterý se s nimi točí a točí a všichni štvoulásku jak lovci a většinu toho hladového časulásku jak lovci a většinu toho hladového časuani přesně nevědí co je to vlastně sžírá jako Robinkráčejí ulicemi jejího Nightwoodu ačkoli taktak docela jednoduché to zase není jako by všechnoco ona potřebuje byl dobrý doutníka pět centůó ne a ti kdo na lovu nebyli nemohou znátváhání lovce a potom jestřábi kroužící tamkde je ukryto srdce a ržání hladových konía kamenní andělé a nebe a peklo a Yermase slepými prsty pod šaty a potom KryštofKolumbus vyplouvající hledat RudolphValentino a Julie a Romeo a JohnBarrymore a Anna Livia irská růžičkaa podobně Dobrou noc milý princi to všechnoznova a kdekdo a každý se přitom směje apláče kdekoli ve dne a v noci a v zimě av létě a zjara a zítra jak Anna Kareninováztracená v závějích a pokřik lovců ve velkém lesea přichází vojáci a Freud a Odysseus
stále na hladových cestách za týmž horkýmgrálem jako král Artuš se svým rytíře nocia každý by rád věděl kde a jak to všechnoskončí jako v biografu nebo v románu plnémpřeludů noci ano v přeludech noci Ano řekla jsemAno chci a on řekl že jsem jeho andalúzskárůže a já řekla Ano a srdce mi bušilo jakzběsilé a tak končí Odysseus jako všechnovždycky končí když ten lovící úd nakonecvykřikne a prožije chvíli své slávy božea potom se ozvou rány z višňového sadua stromy padají a klesá meč sladkého úduchřadnoucí na krásných bojištích tělakonečně osamělý a milovaný a ztracený analezený na říčním břehu u řekoběhukde to všechno začalo a kde to znovu začíná
27.5.1999 9 hodin 3 minuty
Obsah:
NA GOYOVÝCH NEJLEPŠÍCH OBRAZECH __________________________________________________________________ 2
KDYŽ JSME PROPLOUVALI ÚŽINAMI DEMOSU _____________________________________________________________ 3
BÁSNÍKOVO BEZOSTYŠNÉ OKO ___________________________________________________________________________ 4
V SURREALISTICKÉM ROCE ______________________________________________________________________________ 5
JEDNOU ZA VĚČNOST_____________________________________________________________________________________ 6
STAVĚLI SOCHU __________________________________________________________________________________________ 8
CO MOHLA ŘÍCT ________________________________________________________________________________________ 10
TEN DEN V PARKU U ZLATÉ BRÁNY ______________________________________________________________________ 11
VÍŠ______________________________________________________________________________________________________ 13
JÁ NESPAL S KRÁSOU CELÝ ŽIVOT _______________________________________________________________________ 14
ZRANĚNÁ DIVOČINA MORISSE GRAVESE _________________________________________________________________ 15
„JEDEN Z TĚCHTO OBRÁZKŮ KTERÉ BUDOU ŽÍT VĚČNĚ“ _________________________________________________ 17
NE JAKO DANTE _________________________________________________________________________________________ 18
NENECH TOHO KONĚ____________________________________________________________________________________ 19
S VĚČNÝM RIZIKEM ŽE SE ZESMĚŠNÍ ____________________________________________________________________ 20
KAFKŮV ZÁMEK STOJÍ NAD SVĚTEM_____________________________________________________________________ 21
ŽIVOT NENÍ CIRKUS _____________________________________________________________________________________ 22
VYDĚŠEN________________________________________________________________________________________________ 23
V LESÍCH KDE TEČE SPOUSTA ŘEK_______________________________________________________________________ 24
V MALÉ CUKRÁRNĚ ZA NADZEMNÍ DRÁHOU _____________________________________________________________ 25
RÁDA SE DÍVALA NA KVĚTINY ___________________________________________________________________________ 26
JOHNNY NOAN MÁ NA ZADKU ZÁPLATU __________________________________________________________________ 27
VDOVA FOGLIANINOVÁ__________________________________________________________________________________ 28
DŘEPÍME NA PLÁŽI LÁSKY_______________________________________________________________________________ 29
VRŽENO NA BŘEH _______________________________________________________________________________________ 30
PÁVI PROMENOVALI ____________________________________________________________________________________ 32
DOVE STA AMORE _______________________________________________________________________________________ 33
A TAKHLE TO VŽDYCKY JE A TAKHLE TO____________________________________________ 34