univerzita karlova fakulta a sportu - ftvs.cuni.cz · univerzita karlova fakulta tĚlesnÉ vÝchovy...
TRANSCRIPT
-
UNIVERZITA KARLOVA
FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
PROBLEMATIKA DOPINGU SE ZAMĚŘENÍM NA
SPORT DĚTÍ A MLÁDEŽE
PROBLEMS OF DOPING FOCUSING ON
CHILDREN’S AND YOUTH SPORT
Sborník z VIII. konference sociologie sportu
Proceedings of VIII sport sociology conference
editor
Pavel Slepička
2016
-
Publikace vyšla s podporou projektu WADA „Doping českých adolescentů:
Rozšíření, souvislosti a zkušenosti“
Publication has been carried out with the support of the World Anti-Doping
Agency project: „Doping in the Czech Adolescents: Prevalence, Correlates and
Experiences“
Recenzovali :
Doc. PhDr. Petr Jansa, CSc.
PhDr. Jaroslav Nekola
PhDr. Jitka Vindušková, CSc.
PhDr. Kamil Kotlik, PhD.
PhDr. Martin Pěkný Martin, PhD.
Mgr. Jakub Popelka, PhD.
PhDr. Jitka Schutová, PhD.
JUDr. Mgr. Marcel Petrásek, M.B.A., LL.M.
© Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova
ISBN 978-80-87647-29-5
-
3
OBSAH
PŘEDMLUVA .......................................................................................................... 5
PREFACE ................................................................................................................ 7
ABSTRACTS ............................................................................................................ 9
Waic Marek: DOPING IN THE CHANGES OF TIME .................................................. 9
Kouřil: Jiří: DOPING IN THE ANTIQUITY ................................................................ 9
Svoboda Arnošt: DOPING AS A DISPLAY OF “POSITIVE DEVIANCE” IN SPORT – A
SOCIOLOGICAL PERSPECTIVE ............................................................................... 10
Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: CHAGES OF SPORT AS SOCIAL
PHENOMENON IN RELATION TO THE DOPING ..................................................... 10
Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING AS RISK BEHAVIOUR OF
SPORTING YOUTH .............................................................................................. 11
Mudrák Jiří, Slepička Pavel, Slepičková Irena: PREVALENCE OF DOPING AND
ATTITUDES TOWARDS DOPING IN CZECH YOUTH ................................................ 12
Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTI-DOPING TESTING PROJECT
IN TEAM SPORTS FOCUSING ON YOUNG ATHLETES ............................................. 13
Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: COMPARISON OF APPROACHES TO
DOPING IN DIFFERENT AGE GROUPS IN ATHLETICS – THROWS ........................... 13
Polák Michal: A NEW APPROACH IN ANTI-DOPING EDUCATION OF YOUNGSTERS
............................................................................................................................ 14
Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING IN YOUTH IN CONTEXT OF PARENTING
BEHAVIOUR STYLES .............................................................................................. 14
Šebek Luděk, Hoffmannová Jana: PHENOMENON OF X - SPORTS AND ACTIVITIES
IN RELATION TO DOPING ..................................................................................... 15
-
4
TEXTY PŘEDNÁŠEK /FULL TEXTS ........................................................................... 16
Waic Marek: DOPING V PROMĚNÁCH ČASU ........................................................ 16
Kouřil Jiří: DOPING V ANTICE ............................................................................... 28
Svoboda Arnošt: DOPING JAKO PROJEV „POZITIVNÍ DEVIACE“ VE SPORTU –
SOCIOLOGICKÝ POHLED ....................................................................................... 42
Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: ZMĚNY SPORTU JAKO SOCIÁLNÍHO
JEVU VE VZTAHU K DOPINGU .............................................................................. 52
Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING JAKO RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ
SPORTUJÍCÍ MLÁDEŽE .......................................................................................... 72
Mudrák jiří, Slepička Pavel, Slepičková irena: PREVALENCE DOPINGU A POSTOJE
K DOPINGU U ČESKÉ MLÁDEŽE ............................................................................ 88
Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTIDOPINGOVÝ PROJEKT
TESTOVANIA V KOLEKTÍVNYCH ŠPORTOCH SO ZAMERANÍM SA NA NIŽŠIE VEKOVÉ
KATEGÓRIE ........................................................................................................ 100
Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: POROVNÁNÍ NÁZORŮ ATLETŮ -
VRHAČŮ NA PROBLEMATIKU DOPINGU U VYBRANÝCH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ . 108
Polák Michal: NOVÉ PŘÍSTUPY K ANTIDOPINGOVÉMU VZDĚLÁVÁNÍ MLÁDEŽE . 122
Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING MLÁDEŽE V KONTEXTU RODIČOVSKÝCH
VÝCHOVNÝCH STYLŮ .......................................................................................... 130
Šebek Luděk, Hoffmanová Jana: FENOMÉN X – SPORTŮ A AKTIVIT VE VZTAHU
K DOPINGU ........................................................................................................ 139
ZÁVĚRY Z KONFERENCE/CONFERENCE CONCLUSIONS ....................................... 154
-
5
PŘEDMLUVA
Problematika dopingu patří k často diskutovaným tématům jak v laické, tak
odborné veřejnosti. Je předmětem zájmu medií, zejména v situacích, kdy jsou
prezentovány dopingové aféry známých sportovců. Tím se problematika
zneužívání podpůrných prostředků ke stimulaci výkonu stane na určitý čas
aktuálním tématem diskuzí, vyjadřují se k ní sportovní lékaři, trenéři, samotní
sportovci i veřejnost zajímající se o sportovní dění.
Užívání dopingových prostředků tak dostává podobu závažného společenského
jevu a je zřejmé, že ho není možné ztotožňovat pouze s procesem dopingových
kontrol a následného vyvozování důsledků z výsledků těchto kontrol. Jak historie
dokládá, je to jev provázející sportovní dění již od dob prvních starověkých
olympiád. Souvisí se snahami po absolutizaci výkonu jako nejdůležitějšího kriteria
sportovní aktivity a v současné době, kdy dochází k intenzivní komercionalizaci
sportu, je i předmětem někdy enormního ekonomického ocenění. Z toho pak může
plynout i snaha dosáhnout vrcholného výkonu a následného ocenění a to za
každou cenu. Závažnost jevu je ještě prohlubována skutečností, že užívání
podpůrných látek se dostává i mimo oblast vrcholového sportu, do prostředí sportu
rekreačního a tím do značné míry mimo jakoukoli kontrolu. V rekreačním sportu
pak může doping zasáhnout mnohem širší okruh potencionálních uživatelů, včetně
mládežnické populace. I proto se tento jev stal předmětem zájmu vědecké obce a
to jak z oblasti věd biomedicínských, tak v poslední době i věd společenských.
Tohoto trendu si je vědoma WADA jako organizace zastřešující problematiku
dopingu ve sportu. Proto vedle aktivit směřujících do oblasti kontroly a následné
represe a aktivit podporujících oblast prevence zneužívání podpůrných látek
věnuje pozornost i oblasti výzkumných aktivit zaměřených zejména na medicínské
aspekty dopingu a na psychosociální kontext tohoto problému. Je si vědoma toho,
že bez výzkumných poznatků, osvětlujících jak příčiny tohoto jevu, tak následky
užívání dopingu v oblasti tělesné i psychosociální, nelze s daným negativním
jevem úspěšně bojovat. Proto jsme se v rámci výzkumného projektu „Doping
českých adolescentů: Rozšíření, souvislosti a zkušenosti” podporovaného
organizací WADA rozhodli uspořádat konferenci, na jejímž základě vznikl i tento
sborník. Konference patří do řady konferencí sociologie sportu pořádaných
pravidelně na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze od
-
6
roku 2006. Toto VIII. setkání sociologů a dalších odborníků se zaměřilo na
problematiku dopingu ve sportu dětí a mládeže hlavně z pohledu sociálního a
psychosociálního.
Právě adolescenti představují jednu ze skupin populace nejvíce ohrožených
dopingem. V tomto věkovém období mladí lidé zvláště snadno podléhají
sociálním tlakům týkajícím se soutěžních výkonů a fyzického vzhledu a také mají
tendence podceňovat dlouhodobé dopady rizikového chování, což může vést
mimo jiné k experimentování s dopingem. Vzhledem k možným důsledkům
zneužívání dopingu je toto vývojové období zvláště problematické, neboť
z fyziologického hlediska jsou adolescenti velmi zranitelní vedlejšími účinky
těchto substancí.
Z hlediska porozumění rizikovým faktorům, kterým jsou vystaveni mladí lidé
v období adolescence, je tedy velmi důležité získat informace o míře zneužívání
dopingu mezi adolescenty, postojích adolescentů souvisejících s užíváním dopingu
a rizikových faktorech podporujících jejich pozitivní postoje k užívání dopingu.
Proto se VIII. konference sociologie sportu, konaná 28. dubna 2016 na FTVS UK,
jíž se zúčastnilo 92 odborníků, věnovala problematice dopingu se zaměřením na
doping ve sportu dětí a mládeže. Záměrem bylo přistoupit k dopingu jako
rizikovému faktoru ve vývoji adolescentů z více perspektiv. Prostřednictvím
vybraných sdělení, uvedených v předkládaném sborníku, byly prezentovány jak
historické, tak psychologické a sociální procesy související s rozhodováním
sportujících adolescentů o tom, zda užívat či neužívat doping. Předpokládáme,
sdělené poznatky umožní lepší porozumění problematice dopingu u českých
adolescentů, přispějí k identifikaci některých rizikových faktorů a umožní
efektivnější přípravu preventivních anti-dopingových programů zaměřených na
populaci dospívajících.
Lze očekávat, že informace uvedené v předkládaném sborníku najdou své čtenáře
jak v řadách odborné, tak laické veřejnosti, zajímající se zejména o sport dětí a
mládeže a jeho možná rizika plynoucí ze zneužívání podpůrných látek.
Prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc.
-
7
PREFACE
The issue of doping is one of frequently discussed topics among both the general
and professional public. It is the subject of interest of the media, particularly in
situations where doping affairs of famous athletes are presented. In this way, the
issue of the abuse of performance-enhancing substances to stimulate performance
becomes a current topic of discussions for some time and opinions of sports
doctors, coaches, the athletes themselves and the public interested in sports events
are presented.
Thus, the use of doping agents takes the form of a serious social phenomenon and
it is clear that it cannot be only identified with the process of doping controls and
subsequent conclusions drawn from the results of these controls. As history
demonstrates, it is a phenomenon accompanying sports events since the times of
the first ancient Olympics. It is related to the efforts to reach absolute performance
as the most important criterion for sporting activity and these days, characterized
by intensive commercialization of sport, in some cases, it is also the subject of
enormous financial rewards. This, in turn, may lead to the effort to reach a peak
performance and the subsequent reward at any cost. The seriousness of the
phenomenon is further multiplied by the fact that the use of performance-
enhancing substances is also spreading outside the area of professional sport, into
the environment of recreational sport and, thus, largely out of any control. In
recreational sport, doping may affect a much wider range of potential users,
including the youth population. This is also the reason why this phenomenon has
become the subject of interest to the scientific community, both in the field of
biomedical and, more recently, social sciences.
WADA as an umbrella organization for the issue of doping in sport is well aware
of this trend. Therefore, in addition to activities in the area of doping control and
successive repressions and activities supporting the prevention of the abuse of
performance-enhancing substances, it is also active in research activities focusing
particularly on the medical aspects of doping and the psychosocial context of this
issue. It is aware of the fact that without research findings highlighting both the
causes of this phenomenon and the consequences of using doping in the physical
and psychosocial domain, this negative phenomenon cannot be successfully
fought. Therefore, as part of the research project entitled “Doping of Czech
Adolescents: Spread, Contexts and Experience” supported by the WADA agency,
-
8
we decided to organize a conference, which gave rise to these proceedings as well.
The conference belongs to a series of conferences on the sociology of sport
organized regularly at the Faculty of Physical Education and Sport at Charles
University in Prague since 2006. This VIII meeting of sociologists and other
experts was focused on the issue of doping in the sport of children and youth,
perceived mainly from the social and psychosocial perspective.
It is primarily adolescents who represent one of the population groups most
threatened by doping. At this age, young people are very easily susceptible to
social pressures relating to competitive performances and physical appearance and
they also tend to underestimate the long-term consequences of risky behaviour,
which can lead, among other things, to experimenting with doping. Given the
potential consequences of doping abuse, this period of development is extremely
problematic as adolescents are physiologically very vulnerable to the side effects
of these substances. To understand the risk factors faced by young people in
adolescence it is very important to gain information about the extent of doping
abuse among adolescents, about adolescents’ attitudes associated with the use of
doping and the risk factors supporting their positive attitudes towards doping.
To this end, the VIII conference on sociology of sport held April 28, 2016 at
FTVS UK, with 92 participants, dealt with the issue of doping focusing on doping
in children’s and youth sport. The intention was to approach doping as a risk
factor in the development of adolescents from multiple perspectives which
presented both historical and psychological and social processes related to
decision-making of sporting adolescents about whether to use doping, or through
chosen studies delivered by conference participants and included in the presented
proceedings. We assume that the shared findings will enable better understanding
of the issue of doping among Czech adolescents, contribute to the identification of
some risk factors and allow a more effective preparation of preventive anti-doping
programmes aimed at the population of adolescents.
It can be expected that the information contained in the presented proceedings will
find its readers both among the professional and general public interested
particularly in children’s and youth sport and its potential risks arising from the
abuse of performance-enhancing substances.
Prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc.
-
9
ABSTRACTS
Waic Marek: DOPING IN THE CHANGES OF TIME
This paper does not pretend to recap the historical use of supportive substances,
which we know as doping. It aims to show the transformation of the attitudes of
sports and unsportsmanlike public support for the use of supportive substances
from the first civilizations to presence. It shows stimulants that affect both the
mental and physical condition that has enjoyed the inhabitants of the first
civilizations. Mainly diet composition which should positively affect sports
performances is well described in literature of Ancient Greece. Doping is also
associated with the development of modern sport or more precisely some of its
disciplines. The first bans on doping occurred in the period between the two world
wars. The fight against doping through doping controls is dated from the 60s of
the last century and since then technology of using prohibited substances and
system of anti-doping controls is continuously improving.
Keywords: Antiquity, Sports; Olympic Games
Kouřil: Jiří: DOPING IN THE ANTIQUITY
The paper deals with doping and lifestyle of ancient athletes and gladiators.
During writing of this paper, there appeared several problems like primarily the
lack of written sources and the question of what can and cannot be considered as
doping, because there is absence of information, for which nowadays we can
declare some of the substances as doping or we could eliminate these from this
classification. Even so, according to some indicators, which we deal with in the
paper, we are sure to talk about doping or enhancing before the sport match itself,
eventually a war one, too. With the emergence of professionalization of Greek
athletics, sport was significantly commercialized and doping and other ways of
strenghtening and diets have become a part of the lifestyle of ancient athletes,
charioteers and gladiators.
Key words: ago;antiquity; athletes; die; doping; gladiators; win; lifestyle
-
10
Svoboda Arnošt: DOPING AS A DISPLAY OF “POSITIVE DEVIANCE”
IN SPORT – A SOCIOLOGICAL PERSPECTIVE
The paper presents a topic of doping in sport, using the concept of positive
deviance. Through the lens of sociological theory, it interprets doping as a
consequence of actor – social structure relationship. In other words, so that we
are able to understand individual behaviour, we have to analyse individuals’
practices relative to their position in society and their attitudes to dominant
norms. Those can be twofold – conformist or deviant. Referring to the theory of
Jay Coakley, we present two conceptions of deviance – negative (breaching of
norms) and positive (overconformity to norms). Focus on maximum performance
in sport leads many of its actors to usage of doping. It might not be the result of
violation of norms, but, on the contrary, a tool for an unconditional compliance
with them.
Keywords: doping; sport; norms; positive deviation
Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: CHAGES OF SPORT AS
SOCIAL PHENOMENON IN RELATION TO THE DOPING
The main aim of the present paper is to characterize the contemporary sport in its
complexity and inconsistency and show its possible links to the issue of doping.
The paper is divided into two relatively independent parts. In the first part we
focus on the crucial features of the current sport and interpret it in relation to
doping. Above all, we focus on the issues of commercialization, privatization and
individuation of sport that threaten the fairness of sport competition and provide
incentives to doping abuse. In the second part of the paper we document the ways
in which these characteristics of sport in relation to doping impact the
contemporary youth sport. Here we base our argument on an analysis of the
development of participation of Czech children and youthin organized sport and
also on selected results of the project “Doping in Czech adolescents: Prevalence,
correlates and experiences.“The analysis of the statistics of organized
participation of Czech youth in sport (conducted in years 1988, 1997, and 2014)
shows a significant decline in the participation in organized club sports and also
in team sports (with an exception of floorball). The quantitative sub-study of the
-
11
WADA project (conducted in 2015 with 2851 respondents aged 14-19 years
(50,7% boys, 49,3% girls)) also documents decreasing participation in sports
(with 12,5% of boys and 15,9% of girls reporting no participation in any sport
activity). Respondents mostly reported participation in recreational sport (53,6%).
Thissupports the presupposed trends in the development of sport in general and
adolescent sport in particular. It also shows the risks of increasing prevalence of
doping in youth participating in unorganized sports, especially in boys in power
and fitness related sports (such as bodybuilding), as these high-risk groups are
outside the system of prevention, control, and repression.
Key words: sport characteristic; sport participation; adolescents; WADA
Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING AS RISK
BEHAVIOUR OF SPORTING YOUTH
The main aim of the study is to further explore the relation of selected
psychological characteristics and doping-related attitudes and behavior in youth
athletes. The variables in the study included reported use of doping, doping
intention, and attitudes towards cheating in sports. Furthermore, we analyzed
relationships between these variables and motivational orientations of our
respondents. The study was grounded in Nicholls’ theory of achievement
motivation proposing ego and task orientations as two major motivational
characteristics that may be associated with doping-related attitudes, intentions
and behavior. We used two instruments for measuring the motivational
orientations: Sources of Sport-Confidence Questionnaire and Perception of
Success Questionnaire. For measuring attitudes towards doping we used
Performance Enhancement Attitude Scale.2851 respondents participated in the
study, including recreational and competitive athletes. The observed correlations
and regressions suggest that task/mastery orientations are negatively related to
reported use of doping, doping intention, and positive attitudes towards cheating
in sports. Opposite relationship was observed between these doping-related
characteristics and physical self-presentation as a source of confidence. It
appears that in competitive and elite athletes represents perceived social support
an important aspect of doping prevention as it was negatively related both to
doping use and acceptance of cheating in sports.
-
12
Key words:selfpresentation; selfconfidence; cheeting in sport; motivation
Mudrák Jiří, Slepička Pavel, Slepičková Irena: PREVALENCE OF
DOPING AND ATTITUDES TOWARDS DOPING IN CZECH YOUTH
Performance enhancing drugs (PED) represent a serious problem both in
competitive and leisure sports, including youth sport. However, to our knowledge,
no recent studies have explored this phenomenon in the Czech context. The aim of
the present study (conducted with a support of the World Anti-Doping Agency) is
to explore the prevalence of doping in the Czech adolescents and their attitudes
toward doping. 2851 Czech adolescents (mean age 16,2 years) participated in a
questionnaire survey that assessed their experience with doping and attitudes
towards doping. We found that Czech adolescents reported relatively high level of
doping in comparison with international studies. 8% of respondents reported at
least one-time experience with doping and 2,2 % reported that they used doping
“repeatedly” or “regularly”. Doping was reported significantly more frequently
by men, students of vocational schools, and students of sport schools. The highest
prevalence of doping was observed in elite athletes (12,3 %), followed by leisure
athletes. About twice the number of respondents reported an encounter with
doping: 16,9 % of respondents reported that they were offered doping at least
once. Doping was most frequently offered to elite athletes (25 %) and competitive
athletes. In general, respondents reported negative attitudes towards doping but,
at the same time, relatively positive attitudes in comparison with results of
international studies. Respondents also estimated relatively high prevalence of
doping in elite sport. Our results suggest that doping represents a risk behavior
prevalent in a significant portion of Czech adolescent population and should
become a focus of further research studies and preventive programs.
Key words: doping; performance enhancing drugs; adolescenc; attitude; risk
behavior
-
13
Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTI-DOPING
TESTING PROJECT IN TEAM SPORTS FOCUSING ON YOUNG
ATHLETES
Dissemination of social drugs among teenagers is a serious problem. Slovak Anti-
Doping Agency in cooperation with Slovak Ice Hockey Federation performed full-
area screening testing of young ice-hockey players. Within a number of 152 tested
athletes 3 Adverse Analytical Findings of THC were recorded and subsequently
investigated and classified as analytical Anti-Doping Rule Violations.
Disciplinary Committee took into account the nature of substance and young age
of athletes. The period of ineligibility in minors was reduced to 6 months. Athletes
had been included into Anti-Doping rehabilitation program with cooperation of
psychiatrists.
Keywords: THC, ice hockey, testing, prohibited substances
Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: COMPARISON OF
APPROACHES TO DOPING IN DIFFERENT AGE GROUPS IN
ATHLETICS – THROWS
The aim of this study was to identify how the athletes feel about doping in track
and field. Data have been collected from the online anonymous questionnaire. A
total of 76 athletes participated (men and women). The results indicatethat the
older throwers are better educated than the young throwers. Also, the older
throwers don´t believe in clear winning Olympic Games or world championship
against the young ones. The critical period for succumbing to the opinion that you
can´t win without doping is between 17 to 23 years. In the Czech Republic should
be instituted an advisory body for athletes and coaches. Systematic education in
courses and discussions on throwing camps could lead to a more aware approach
the issue of doping.
Key words: doping; track and field; young athletes; adolescent; adults;
questionnaire
-
14
Polák Michal: A NEW APPROACH IN ANTI-DOPING EDUCATION OF
YOUNGSTERS
Education and mainly education of young generation became another big
challenge in anti-doping struggle for clean sport. Education at every level of
society, beginning with the very young athletes, to teach values and skills for
making clean choises. In this respect, Czech Anti-Doping Committee has begun
developing and promoting new programs. We are providing information through
leaflets, factsheets, seminars and making the aswers to these question easily
accesible is the key to helping athletes avoid inadvertently doping. The aim of
such program is to not only increase knowledge and change attitudes, but to
reinforce positive values that shape decision making.
While these activities naturally target athletes and all of their entourage, special
attention has been directed at children and adolescent. Czech Anti-Doping
Committee cooperates with Universities to ensure that future sport practitioners
and professionals are exposed to anti-doping messages as part of their education.
Key words: Anti-Doping; education; youngsters; athletes entourage; sport
universities; curriculla
Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING IN YOUTH IN CONTEXT OF
PARENTING BEHAVIOUR STYLES
To discuss the theme of doping of youth in sort is unquestionably very relevant
topic. It incorporates also the requirement to search, for inducements of such
negative social and cultural phenomenon. There are different incentives in the
field of the performance top sports and on the ground of fitness sportive activities.
Very important role plays the complex of relevant moral and cultural milieu.
Parenting behaviours (style of parental educational styles) have a pronounced
influence in the development and socialisation of children and adolescents. The
asssociation between parenting styles and health a physical activities of
-
15
adolescent is an important factor for deeper understanding of maternal and
parental impacts on genesis of imposition of doping in he field od sport.
Key words: doping; parenting; sport; family; cultural milieu
Šebek Luděk, Hoffmannová Jana: PHENOMENON OF X - SPORTS AND
ACTIVITIES IN RELATION TO DOPING
The field of lifestyle sports has recently drawn attention of specialist media in
connection with the IOC plan for the inclusion of new activities in the program of
the Olympic Games. At the same time, the clash of WADA and ESPN regarding
on-site testing during the 2016 X - Games in Oslo, Norway, suggests that the
global mass commercialization of sport blurs traditional alternative - mainstream
dichotomy. Deep-rooted hierarchization places racing or competition sport forms
automatically at the top of the imaginary pyramid. According to our findings a
focus shift from performance and goal orientation towards process and journey
may contribute to the prevention of doping. It suggests inclusion of such formats
of sport events which don’t necessarily result in division of participants into
winners and losers, such as jazz-inspired jam.
Key words: action lifestyle sports; motive of journey; IOC; WADA; lifespan
approach
-
16
TEXTY PŘEDNÁŠEK /FULL TEXTS
DOPING V PROMĚNÁCH ČASU
MAREK WAIC
Katedra základů kinantropologie a humanitních věd
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova
Souhrn
Předkládaný příspěvek nemá ambice historické rekapitulace užívání podpůrných
látek, které označujeme jako doping. Snaží se ukázat proměny postojů sportovní i
nesportovní veřejnosti k užívání podpůrných prostředků od prvních civilizací až do
naší sportovní současnosti. Ukazuje, že stimulanty ovlivňující psychiku i fyzickou
kondici užívali již obyvatelé prvních civilizací. Především skladba stravy, která
měla pozitivně ovlivňovat výkonost, je v dobové literatuře dobře popsána v řecké
antice. Doping je spjat i se vznikem moderního sportu resp. jeho některých
disciplín. První zákazy dopingu se objevily v období mezi dvěma světovými
válkami. Boj proti dopingu pomocí antidopingových kontrol je datován od 60tých
let minulého století a od té doby se kontinuálně zdokonaluje technologie užívání
zakázaných podpůrných látek i systém a prostředky antidopingové kontroly.
Klíčová slova: Antika; sport; olympijské hry
Úvod
Ambicí následujících řádek není připomenutí nejdůležitějších mezníků v historii
používání látek, které v současnosti nazýváme dopingem, jako spíše zamyšlení se
nad chápáním použití povzbuzujících prostředků ve vybraných obdobích vývoje
sportu.
Než si připomeneme metamorfózy používání těchto látek, tak si musíme položit
otázku, co je to vlastně doping a jak se liší od drog. Drogu si můžeme vymezit
-
17
jako látku, kterou bereme, abychom měnili, či alespoň ovlivňovali stav svého
vědomí a tím dosáhli stavu rozkoše (Slaný, 2008). V epoše legálního dopingu se
často užívaly drogy, ne však k navození slasti, ale k stimulaci výkonu, nebo
k překonání únavy. Teprve v období zakázaného dopingu se užívají látky, jejichž
užití žádnou bezprostřední rozkoš nepřinášejí, ale „připravují“ tělo sportovce na
vyšší fyzické zatížení, jak v přípravě, tak při sportovní soutěži. Také v současnosti
jsou však především mezi mládeží oblíbené drogy, které stimulují fyzický výkonu
např. extáze, která je hlavním zástupcem tzv. tanečních drog.
Prehistorie dopingu
Význam fyzické připravenosti pro lov a boj u kmenových společenství není třeba
zdůrazňovat. V dobách mezi prvobytně pospolnou společností a prvními
civilizacemi byli naši předci konfrontováni s mnohými záhadami své fyzické
existence – zrození, sexuální zrání a především smrt. Těžko vysvětlitelné a
uchopitelné se stalo dílem bohů a zrodil se kult, přičemž předmětem uctívání se
mohli stát rostliny, zvířata nebo mýtičtí bohové. Příslušníci kmenových
společenství i prvních civilizací chápali každodenní úspěchy, nezdary a
samozřejmě i tragédie, které byly v životě našich předků daleko častější, jako vůli
bohů. Jejich přízeň si bylo potřeba získat a udržet. K tomu sloužily slavnosti, které
však měly také velký společensko-sociální význam, jež si v jiné podobě do jisté
míry udržely až do současnosti. Hlavním posláním slavnosti je vykročení
z každodennosti, změna vědomí, při které odhodíme obavy, starosti a strasti
všedního dne, k čemuž se doping a droga v jednom velmi dobře hodí. Takových
slavností se můžeme zúčastnit také v současnosti. Karneval, při kterém se jeho
účastníci nechají unášet tancem, hudbou, napájejí se alkoholem a popřípadě
užívají další drogy je znám nejen z Rio de Janeira, ale také ze západoevropských
měst např. Kolína nad Rýnem.
Právě tanec byl významnou náplní slavností kmenových společenství. Jeho
primitivní charakter v kombinaci s magií ohně, omamnými vůněmi a ve spojení
s nějakou drogou vyústil do transu, přinášejícího katarzi, která odplavovala napětí
smyslů pramenící z nebezpečí ze styku s okolním světem, které ohrožovalo bio-
psychickou rovnováhu našich prapředků (Olivová 1979). Zároveň povzbuzující
-
18
prostředky pomáhaly nevnímat únavu a fyzickou zátěž intenzivního a přitom
dlouho trvajícího pohybu.
Kultovní i psychosociální význam pohybu při slavnostech převzaly také starověké
civilizace. Ty středomořské na čele s Egyptem vložily do vínku naší euro-
atlantické civilizace drogu, jenž dodnes užíváme (v omezené míře i ve sportu, jako
doping), jejíž účinky snad netřeba rozebírat. Na každé vydařené egyptské slavnosti
nesměl chybět triumvirát slastí – alkohol, tanec a sex. Zároveň měly slavnosti ve
starověkém Egyptě velké sociální poslání. Osvobození se od společenských
norem každodenního života platilo pro všechny její účastníky, bez ohledu na
příslušnost k sociální vrstvě, ke které náleželi.
Mezi prehistorii dopingu můžeme zařadit používání dopingu prvních civilizací na
americkém kontinentu. Především Incká říše, která prožívá svůj vrchol na počátku
16. století našeho letopočtu, vepsala významnou kapitolu do dějin dopingu a to
využíváním koky. Koka obsahuje alkaloidy, a proto její žvýkání zahání hlad, žízeň
i únavu - koka nasytí hladové, vrací sílu unaveným a dává zapomenout na strasti
nešťastným V říši Inků, se však z jejích účinků mohli těšit hlavně příslušníci elity.
Používala se při kultovních slavnostech a to i jako obětina tzn., že při
náboženských obřadech se pálily její usušené listy. Dále mohli koku užívat také
neprivilegovaní, kteří byli ve své profesi vystaveni extrémní zátěži např. horníci
nebo poštovní běžci. Území Incké říše se táhlo v pásu podél pobřeží Tichého
oceánu od dnešního Ekvádoru až po jih současné Chile. Andské kultury nedospěly
k objevu kola, a proto většina přesunů probíhala pěšky. Jako státní zaměstnanci
pracovali také běžci, kteří si ve štafetě předávali zprávy. Každý z nich měl určen
úsek 2-3 kilometrů, který musel opakovaně co nejrychleji zdolávat. Poselství tak
mohla putovat rychlostí až 400 km za den (Křížová, 2016, 57).
Doping ve sportu
Pokud se chceme věnovat použití dopingu ve sportu, musíme začít v antickém
Řecku, protože jeho městské státy, jež nazýváme Polis, můžeme směle označit za
kolébku sportu. Jednotlivé státy byly ekonomicky a politicky odlišné, ale jejich
vztah ke sportu vycházel ze stejného základu. Za nevzdělané byli považováni ti,
-
19
kdož neuměli číst a plavat,1 a proto v každé Polis bylo gymnasium, ve kterém
občané cvičili. Speciální vtah k fyzické zdatnosti měli obyvatelé Sparty - boji a
sportovnímu tréninku zde byl zasvěcen celý život plnoprávných občanů, mužů i
žen. Jen tak mohla spartská menšina ovládat železnou rukou mnohem vyšší počet
otroků, vojensky dominovat mezi řeckými státy a vést jejich koalici v bojích
s Peršany.
Řekové souzněli s duální identitou, tj. identifikovali se svou mateřskou obcí
(státem) a zároveň s kulturou a kultem celého Řecka a jeho etickými hodnotami.
Ztělesněním všeřecké identity se staly panhelénské (všeřecké) hry, které
představovaly divácky velmi sledovaný festival vrcholového sportu, a zároveň
měly hluboký kultovní význam. Jednalo se o hry olympijské, jež byly zasvěceny
bohu Diovy. Konaly se v Olympii na území státu Elis na západě Peloponésu.
Vznikly jako regionální hry v 9. st. před. n. l. Jako datum prvních olympijských
panhelénských her je uváděn rok 776 př. n. l., což je rok první zmínky
v písemných pramenech o olympijském vítězi v běhu na jeden stadion. Po
olympijských druhé nejvýznamnější hry byly Pýthické v Delfách, které se, stejně
jako olympijské, konaly jednou za 4 roky, probíhaly jako součást Apollonových
slavností a jméno získaly po legendární kněžce a věštkyni Pýthii. Byly pořádány
od počátku 6. století před n. l. a součástí jejich programu se stal také múzický
agon (umělecké soutěže). Čtveřici všeřeckých her doplňovaly Istmické (v Korintu)
a Nemejské (v Nemeai), které se konaly jednou za dva roky a jejich počátky
spadají také do 6. st. před Kristem. Vedle všeřeckých her existovala v řecko-
římské Antice celá řada lokálních sportovních svátků.
Sportovní disciplíny na těchto hrách (běh na vzdálenost jednoho a více stadionů,
pětiboj skládající se z běhu, skoku, hodu diskem, oštěpem a zápasu, box, všeboj i
dostihy) měly přesně vymezená pravidla a rozhodčí bděli nad jejich dodržováním.
Každý vrcholový sport, tedy i ten starořecký, přináší pokusy o podvod. Při
příchodu na olympijský stadion procházeli atleti kolem soch, které byly zhotoveny
za peníze vybrané jako pokuty od sportovců, kteří byli přistiženi při pokusu
podplatit svého protivníka, aby dosáhli vítězství (Decker, 2012, 124). Doping
mezi zaznamenané prohřešky nepatřil. V přípravě sportovců jeho použití nikdo
1 Toto se nakonec ukázalo velmi prozřetelné – mnoho Řeků si kupř. při námořních bitvách v řecko-perských
válkách (Artemísion, Salamína, Mykalé) zachránilo život tím, že umělo plavat, a stejně tak mnoho barbarů
zahynulo, jelikož plavat neumělo.
-
20
nesledoval a na samotných hrách se nám dochovaly jen kusé zmínky o
namátkových „antidopingových“ kontrolách. Často jsou v historické literatuře
zmiňovány soutěže v Thébách už v 16 st. před n. l, kde závodníci museli dýchat na
rozhodčí, zda nepožili alkohol. Vzhledem k tomu, že se jedná o počátky
Mykénské civilizace, tak se těžko jednalo o sportovní soupeření srovnatelné
se soutěžemi na panhelénských hrách, a proto nás tato nahodilá zmínka
neopravňuje ji interpretovat jako počátky antidopingové kontroly na sportovních
soutěžích.
Trénink ve zlatém věku řecké antiky tj. v pátém a čtvrtém století před naším
letopočtem, až po dobu římsku, vykazoval všechny znaky moderního tréninku,
včetně speciální výživy a hygieny. Špičkoví sportovci pod dohledem trenérů,
dodržovali životosprávu, která byla pro úspěch v jejich sportovní disciplíně
považována za optimální. Zápasník Milón z Krotónu, nejslavnější sportovní hrdina
antiky, který v polovině 6. st. před Kristem 6x zvítězil v Olympii, 7x v Delfách,
10x v Korintu a 9x v Nemei, což signalizuje, že se udržel na sportovním vrcholu
více než čtvrt století, denně spořádal cca 10 kg masa a vypil 9 litrů vína (mohlo se
jednat i o vodu s vínem)2, což, soudě podle jeho sportovních úspěchů, byla pro
velké tréninkové dávky silové přípravy odpovídající strava. Běžcům byla naopak
doporučována bezmasá dieta. Některé potraviny a nápoje, popřípadě i extrakty
z rostlin byly v jednotlivých druzích sportu považovány za výkonově stimulující,
jiné naopak za tlumící. Je možné, že např. alkohol byl při povinné předolympijské
přípravě v gymnasiu státu Elida i na samotných závodech na olympijském
stadionu zakázán, ale nemáme pro to žádné důkazy (Kouřil 2016). Celkový
kontext starořeckého sportu spíše vede k domněnce, že užití dopingu, tak jak ho
chápeme v současném sportu, vrcholná řecká antika neznala.
Epocha moderního sportu
Křesťanský středověk se svým vztahem k lidskému tělu, jehož žádost svedla
Adama a Evu k prvotnímu hříchu, není pro naše téma zajímavou epochou. Ve
výchově rytířů se po denním výcviku sice servírovalo víno, ale ve vrcholném
středověku i pro šlechtu platil ideál askeze a důraz na duchovní hodnoty víry a
2 Miron , nebyl přitom žádný primitiv – přátelil se s Pythagorem a byl stoupencem jeho filosofie.
-
21
službu bohu, králi a ochranu křesťanských poutníků, byť toto poslání se snažili
naplnit jen někteří. Také poddaní měli pilně pracovat žít v bázni boží, ale při
Masopustu bylo dovoleno se pořádně spustit, včetně pití alkoholu, což dokládá, že
každá disciplinovanost musí mít svůj „přetlakový“ ventil. Renesance sice
rehabilitovala péči o tělo a tělesnost a protestantismus stojí u kolébky kultu
výkonu a úspěchu, ovšem jako plod celoživotní pracovitosti a skromnosti, a ne
časově omezeného období spektakulárních výkonů.
Moderní sport se zrodil až v epoše, novodobého nacionalismu a průmyslové
revoluce. Jeho kolébkou se stala viktoriánská Anglie, odkud se šířil na evropský
kontinent. Vznik moderního sportu je situován do prostředí anglických
internátních středních škol první poloviny 19. století, na nichž se vzdělávali
budoucí příslušníci společenských elit. Gentlemanskému sportu ovšem předcházel
již v druhé polovině 18. století tzv. sport patronátní, který můžeme považovat za
předobraz profesionálního sportu, protože angličtí gentlemani a šlechtici si
najímali fyzicky vyspělé mladíky z nižších společenských vrstev, aby na ně při
různých soutěžích a zápasech mohli sázet. Rozdíl mezi amatérským, tj.
gentlemanským sportem a sportem patronátním byl jednoznačně sociálně
vymezen. Amatérem je každý sportovec, „který není řemeslník, dělník ani jinak
manuálně pracující člověk“, (Kössl, Štumbauer, Waic, 2004, 68) čteme v první
anglické definici amaterismu a profesionalismu.
Zároveň je potřeba uvést na pravou míru zažitou představu, že amatérský sport se
postupem času profesionalizoval, protože neodpovídá tak docela skutečnosti.
Některé sporty (např. cyklistika, box, zápas) se od svého vzniku majoritně
vyvíjely jako profesionální, což má pro naše téma značný význam.
V profesionálním sportu se také bdělo nad zachováváním zásady Fair play tj.
soutěže podle pravidel, ale nebyl obestřen aureolou Coubertinových ideálů ryzího
gentlemanského sportu, a tak se mezi profesionály nikdo nad dopingem
nezamýšlel, s výjimkou dostihů, kde naopak zaznamenáváme první antidopingové
zkoušky. Podání povzbuzujících nebo naopak tlumících látek (paradoping) totiž
přímo ovlivňovalo pořadí koní v cíli a tím také poctivost sázek. V roce 1904
provedl anglický trenér koní George Lambton experiment, kterým chtěl dokázat
vliv dopingu na výkon koně, a tím podnítit vydání zákazu užívání těchto látek.
Šesti nejhorším koním ze své stáje, kteří se dosud umísťovali v závodech hluboko
v poli poražených, podal injekci kokainu, a výsledkem bylo, že pět z těchto šesti
-
22
koní zvítězilo. Na základě těchto výsledků byl doping, pod trestem doživotního
zákazu startu, v dostizích zakázán (Martinovičová, 2016)
Nízké povědomí o zdravotní škodlivosti povzbuzujících látek vedlo sportovce i
diváky k závěru, že užívání jakýchkoliv povzbuzujících látek je osobní věc
každého jednotlivce. Neznalost jejich reálných účinků vybídla mnohé sportovce
k experimentům metodou pokus omyl. Navíc závody v některých sportovních
odvětvích byly, především pro profesionály, od počátku naplánovány tak, že je
bylo možno dokončit jen za cenu totálního vyčerpání. Délka trati prvního ročníku
Tour de France v roce 1903, kterou cyklisté absolvovali na dvaceti kilových
kolech, s nulovým podpůrným zázemím, přespávajíce u trati závodu /Paříž –
Lyon: 467 km, Lyon – Marseille: 374 km, Marseille – Toulouse: 423 km,
Toulouse – Bordeaux: 268 km, Bordeaux – Nantes: 425 km, Nantes – Paříž: 471
km/ (Macek, 2013, 39) hovoří za vše. Stačí jen trocha představivosti, aby člověk
v duchu viděl zoufalství sportovce, který se na závod poctivě připravuje, investuje
nemalé finanční prostředky, absolvuje skoro celou trať vražedného závodu, cíl je
na dohled, ale on je zcela vyčerpán. Kdo by se nepokusil prodloužit fungování
organismu, aby dosáhl cíle a byl právem oslavován jako hrdina? Ke slovu tak
přišly různé koktejly povzbuzujících prostředků, z nichž nejoblíbenější byla
kombinace koňaku, kávy, žloutku a strychninu.3 V průběhu více jak staletí se
změnila podoba kol, dresů a ti nejlepší závodníci disponují na divácky
nejsledovanějších etapových závodech špičkovými podpůrnými týmy, ale
extrémní fyzická a psychická zátěž změny nedoznala a proto zůstal i doping,
přesto, že je zakázán, jeho případné užití přísně kontrolováno a přistižení sportovci
ostrakizováni. Bez dopingu, či zcela mimořádných fyzických předpokladů, se na
Tour de France vítězit nedá.
Některé případy nadopovaných sportovců v cílových rovinkách velkých závodů a
to i na olympijských hrách sportovní veřejností otřásly, a proto užití dopingu
začalo být považováno za porušení sportovní etiky. První zákaz dopingu přišel
v roce 1928, kdy jej vydala Mezinárodní atletická federace V meziválečném
3 Farmakologické účinky strychninu studoval francouzský lékař François Magendie (1783−1855), profesor anatomie a fyziologie na lékařské fakultě v Paříži. Bývá označován za otce experimentální fyziologie a
farmakologie, protože vedle strychninu studoval také účinky morfinu, chininu, emetinu a dalších alkaloidů při
pokusech na zvířatech. V minulosti byl strychnin součástí četných léčivých přípravků, ale jeho dnešní terapeutický
význam je zanedbatelný. Stále je však využíván jako experimentální látka umožňující zkoumání fyziologie a
farmakologie nervového systému. Strychnin je v malém množství (až 8 mg) přidáván do tablet extáze.
javascript:open_window(%22https://ckis.cuni.cz:443/F/XXCHYCTDUSD592KLYSL3MXLSI8DNP7PAI9DJVXM25R6C2S2KQV-06814?func=service&doc_number=001625321&line_number=0018&service_type=TAG%22);
-
23
období především z technických, a technologických důvodů neexistovaly
dopingové kontroly. Federace a následně i Mezinárodní olympijský výbor proto
po sportovcích, kteří se hodlali zapojit do olympijských bojů, požadovaly ústní
prohlášení (podobné jako v případě jejich amatérského statutu), že neberou žádné
podpůrné látky. Dobrovolní činovníci MOV a sportovních federací v době mezi
světovými válkami zůstávali stejnými amatéry jako sportovci a rozhodující orgány
světového amatérského sportu zcela postrádaly ekonomické zázemí ke kontrole
užití nedovolených podpůrných prostředků.
Používání stimulantů a opiátů se masově rozšířilo za druhé světové války, kdy
vojákům západních armád byly podávány pro snížení únavy amfetaminy a při
léčbě zranění proti bolesti opiáty. Po válce především amfetaminy a další
stimulanty nalezly uplatnění i ve sportu. Dalším mezníkem při pronikání dopingu
do vrcholového sportu se stal úspěch Sovětského svazu, Maďarska a
Československa na OH 1952 v Helsinkách. Inspiroval lodivody komunismu
k propagandistickému tvrzení, že sportovní úspěchy jsou důkazem předností
společenského systému, který označovali za socialistický. Doping se stal sice
drobnou, ale důležitou pomůckou ve vedení studené války. Jeho užívání se šířilo
na obou stranách železné opony a objevily se případy předávkování, z nichž
některé skončily tragicky. Dánský cyklista Knut Enemark Jensen na olympijských
hrách v Římě v roce 1960 při závodě zkolaboval a po převozu do nemocnice
zemřel, pravděpodobně vlivem užití velkého množství směsi amfetaminu a
kyseliny nikotinové. Tyto tragédie se s image čistého amatérského sportu, k jehož
fanatickým zastáncům patřil zejména předseda MOV Every Brundage, příliš
neslučovaly a proto bylo nezbytné zasáhnout.
V roce 1963 Rada Evropy vypracovala první definici dopingu: „Dopingem se
rozumí použití látek tělu fyziologicky cizích zdravými osobami s cílem zlepšit
výkon umělým a nečestným způsobem při soutěžích. Mimo to je třeba považovat za
doping i určité vlivy psychologické směrující ke zlepšení sportovních výkonů“ O
několik měsíců později byla ještě doplněna o tuto větu. „V případě léčení
vyžadujícího léky, jejichž povaha anebo množství mohou mít vliv na normální
schopnost výkonu, bude se to chápat za dopink, který může vést k vyloučení z
účasti v soutěžích." (Martinovičová 2016). Rada Evropy v témže roce 1963
vypracovala seznam zakázaných látek: efedrin, narkotika, antipsychotika, některé
-
24
hormony, amfetaminové sloučeniny, určité alkaloidy4, všechna analeptika a léky
aktivující dýchací funkce. V roce 1968 se na zimních olympijských hrách
v Grenoblu začaly provádět dopingové kontroly.
V padesátých letech se na dopingové scéně objevuje testosteron a 70. léta se nesou
ve znamení anabolických steroidů. Bojovníci s dopingem poněkud zaspali, protože
anabolika byla zařazena na seznam zakázaných látek až v roce 1974, což jejich
používání stejně neomezilo. S nárůstem látek, které se zařadily na seznam
zakázaných a počtu sportovců, kteří je užívali, si zástupci MOV uvědomili, že je
nutné v otázce boje proti dopingu postupovat společně s mezinárodními
sportovními federacemi. Proto v roce 1999 svolali konferenci o dopingu, jejímž
výsledkem bylo vytvoření světové antidopingové agentury WADA, která má
v kompetenci řízení uceleného celosvětového boje proti dopingu.
Současně platná definice dopingu, je uvedena ve Světovém antidopingovém
kodexu, kde je doping definován jako jev, při němž dochází k porušení jednoho
nebo více antidopingových pravidel uvedených v Kodexu. Dopingem se nerozumí
pouze užití nebo pokus o užití zakázané látky nebo metody, ale také podání nebo
pokus o podání podporující látky jinému sportovci, odmítnutí nebo nedostavení se
k odběru vzorku a zároveň podvádění v průběhu dopingové kontroly. Dopingem
se podle této definice rozumí i držení zakázaných látek a nelegální nakládání
s nimi (Martinovičová 2016). Uvedená definice připomíná dikci právních norem
zabývajících se zákazem výroby a šíření drog. Vzhledem k tomu, že porušení
antidopingového kodexu, vede k sankcím, sportovních federací a MOV, které
přeruší, zbrzdí, nebo dokonce ukončí karieru přistiženého sportovce, se jedná o
systém boje s dopingem, který je založen takřka výhradně na negativní motivaci.
Není ambicí tohoto příspěvku polemizovat s příznivci, či odpůrci represe vůči
dopujícím sportovcům. Omezím se na konstatování obecně známé skutečnosti, že
boj s dopingem, stejně jako jeho užívání a snižování rizika jeho odhalení je,
„díky“ stále modernějším technologiím, velmi nákladnou záležitostí, a tím pro
dodavatele těchto technologií skvělým obchodem. Existence hříšníků i
vykonavatelů spravedlnosti je zárukou stálosti dopingového byznysu, což
potvrzuje slova aktérů klasické české filmové komedie Limonádový Joe, že v
obchodě „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina.“
4 Mezi alkaloidy patří: efedrin a jeho deriváty, kokain, kofein, morfin a nikotin
-
25
Závěr
Charakteristika fungování dopingu v ekonomicky vyspělých státech s politickými
systémy založenými na parlamentním pluralismu, mezi které se řadí i Česká
republika, je velmi problematická. Postmoderní společnosti je vlastní
nejednoznačnost výkladu světa vyplývající z množství, často protichůdných
koncepcí lidské i boží existence, které akcentují rozdílné hodnoty. Romantická
představa čistého a nečistého sportu tj. protichůdnosti sportovních hrdinů, kteří
vyznávají soutěž bez zakázaných látek a sportovních padouchů, kteří je neváhají
použít, musí proto být prosazována čistou represí a zároveň interpretována jako
ochrana fair play, tedy dobra před zlem. Historická zkušenost i současné
sociologické výzkumy zaměřené na toleranci vůči dopingu zejména u mládeže,
jasně ukazují, že společenský konsenzus k odsouzení dopingu je fikcí.
Sám pojem dopingu můžeme chápat minimálně ve třech rovinách:
1) Jako prostředek ke zlepšení výkonosti, ale i nálady, prostředek, který nám
zprostředkuje únik od reality, která nám přerůstá přes hlavu, což jest rovina, ve
které se doping blíží drogám. K takto pojatému dopingu je v západní společnosti
tolerance tradičně poměrně vysoká a liší se pouze oblíbeností jednotlivých látek –
např. dříve narození shledávají alkohol v „rozumných“ dávkách zcela v pořádku a
jejich potomci zase kouření marihuany úplně normální.
2) Tzv. potravinové doplňky, prodávané v mnohých fit centrech, především
mladým lidem, kteří chtějí urychlit formování své postavy, aby byli pro opačné
pohlaví atraktivnější, popřípadě získali respekt u svých vrstevníků. Vzhledem
k tomu, že tyto přípravky nepodléhají prakticky žádné kontrole, mohou být zvláště
pro jedince v pubertálním a postpubertálním věku zdravotně velmi nebezpečné.
Zároveň jejich užívání není pro masmédia nijak atraktivní, tudíž pro zákonodárce
zajímavé a navíc jejich omezení a kontrola legislativně dost obtížně uchopitelná.
3) Doping ve vrcholovém sportu, u kterého bych se chtěl dotknout některých
skutečností, které jsou limitujícími faktory jeho vymýcení, ale i šíření:
- přesnější kvantifikace asi neexistuje, ale dovolím si tvrdit, v opozici proti jeho
mediálnímu obrazu, že také současný vrcholový sport je majoritně, co do počtu
druhů sportu i celkového množství sportovců, kteří se mu věnují, amatérský tj. pro
-
26
sportovce není vůbec, nebo hlavním zdrojem obživy. Jejich motivace je sice
zaměřena k vítězství, ale ne za každou cenu, resp. o poznání méně než v
profesionálním sportu, a proto užívání dopingu méně rozšířené než
v profesionálním sportu.
- v některých druzích sportů, např. v míčových hrách, není užití zakázaných
podpůrných prostředků pro dosažení vítězství tak důležité, jako v jiných – např.
cyklistika, kulturistika či vzpírání
- některé autoritativní režimy, pro které zůstávají sportovní úspěchy otázkou
prestiže politického systému resp. jeho vrcholných představitelů i v současnosti
praktikují diskrétní státní podporu užívání zakázaných podpůrných prostředků.
Ve světle řečeného je evidentní, že užívání dopingu vymýtit nelze, ale asi je
nezbytné stále usilovat o jeho omezování a to uvědomováním lidu, upřímným,
lásky-plným slovem, vůči svedeným a nevědomým, tvrdě a nebojácně, ale
spravedlivě, proti svůdcům.5
Literatura
BUZEK, J., ONDŘEJOVÁ, I. Periklovo Řecko. Praha: Mladá fronta, 1989.
VOLFOVÁ, A., PATOČKA, J. Strychnin – historie a současnost. Vojenské
zdravotnické listy, 2003. Dostupné [online]. Přístup z
http://www.pmfhk.cz/vzl/vzl%203_2003/vzl3_7.pdf.
SLANÝ, R. Drogy a kreativita, motivace k závislosti. Brno: Masarykova
univerzita, Pedagogická fakulta, 2008.
OLIVOVÁ, V. Lidé a hry – historická geneze sportu. Praha: Olympia, 1979.
KŘÍŽOVÁ, M. Inkové. Praha: Aleš Skřivan, 2016.
DECKER, W. Sport in der griechischen Antike. Hildesheim: Arete Verlag, 2012.
5 Slova jsem si vypůjčil z usnesení výborové schůze Československé obce sokolské v roce 1926, jejíž účastníci
schválili rezoluci proti vznikajícímu českému fašismu. Vůbec nechci přirovnávat doping k pravicovému
extremismu, ale dvojí cesta postupu proti negativnímu společenskému jevu mě přijde případná i pro zápolení
s užívání dopingu tj. osvěta především mezi mládeží i dospělými sportovci a uvážlivá represe vůči těm, kteří
sportovce ze zištných (ekonomických nebo politických) důvodů zneužívají.
http://www.pmfhk.cz/vzl/vzl%203_2003/vzl3_7.pdf
-
27
KOUŘIL, J. (v recenzním řízení). Doping v Antice. Sborník z mezinárodní
vědecké konference sociologie sportu, 2016.
KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M. Vybrané kapitoly z dějin tělesné
kultury. Praha: Karolinum, 2014.
MACEK, T. Příběhy staré dámy: sto ročníků Tour de France. Praha: Prostor,
2013.
MARTINOVIČOVÁ, T. (v recenzním řízení). Historický přehled vývoje
využívání dopingu ve sportu. Česká kinantropologie, 2016.
-
28
DOPING V ANTICE
JIŘÍ KOUŘIL
Ústav klasických studií, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita/ Katedra
společenských věd a managementu sportu, Fakulta sportovních studií,
Masarykova univerzita v Brně
Souhrn
Článek se zabývá dopingem a životosprávou antických atletů a gladiátorů. Při
psaní tohoto textu se vyskytlo několik problémů, jako především nedostatek
písemných zdrojů a otázka, co lze či nelze za doping pokládat, jelikož chybí
informace, díky nimž bychom dnes mohli některé látky prohlásit za doping nebo je
z tohoto zařazení vyloučit. I přesto se, podle některých ukazatelů, kterým se
v článku věnujeme, dá určitě o dopingu nebo posilňování před samotným
sportovním, případně též válečným, utkáním mluvit. Se vznikem profesionalizace
řecké atletiky se sport výrazně komercializoval a doping i jiné posilňování a diety
se staly součástí životosprávy antických atletů, vozatajů a gladiátorů.
Klíčová slova: agó; antika; atleti; dieta; doping; gladiátoř; víno; životospráva
Uvedení do problematiky dějin dopingu
Při psaní textu o dopingu v antice narážíme na několik problémů, tím hlavním je
nedostatek pramenů a roztříštěnost skrovných zmínek o této problematice. Dalším
základním problémem je absence krevních testů, tudíž vysvítá otázka, co lze, či
nelze a co mohlo, či nemohlo být pokládáno za doping. I přesto se snažíme ukázat,
jak Řekové a Římané vnímali nepovolené a povolené látky, kterými bylo
posilňováno tělo před „sportovním“ nebo vojenským ἀγών (agón)1. Jedny z
prvních zmínek o posilňování těla pocházejí z pravěku a poté i z prostředí států
1 Šlo o závod, zápas, boj; ἀγών byl typickým projevem života antických Řeků, z jejich myšlení se nedal vyjmout,
„byl Řekům typickou formou myšlení“ (Novotný, 1922, 14).
-
29
staroorientálního typu, kdy panovník musel prokázat sílu a právoplatnost svého
postavení královským lovem a bojem, proto pak také často jedl maso zabitých
nepřátel nebo speciální stravu. Zabitím krokodýla, hrocha či lva jako symbolu zla
a nepřítele (kupř. egyptský faraon Amenhotep III. jich údajně zabil hned 102,
sjednotitel Horního a Dolního Egypta Meni zahynul při lovu hrocha), obhajoval
své postavení a jezením jejich masa se stával nepřemožitelným (Kouřil, in press).
Na reliéfu z paláce v Ninive se nad vyobrazením panovníka se lvem přímo píše:
„Jsem Aššurbanipal, král světa, král Asýrie. Ve své strašlivé rozkoši jsem uchopil
lva za ocas na příkaz Ninurty a Nergala, bohů – mých pánů, a rozpoltil jsem mu
vlastní rukou lebku sekerou“ (Olivová, 1979, 34). Ne vždy takto jednali pouze
panovníci; např. o Skytech Hérodotos píše: „τὰ δ᾽ ἐς πόλεμον ἔχοντα ὧδέ σφι
διακέαται· ἐπεὰν τὸν πρῶτον ἄνδρα καταβάλῃ ἀνὴρ Σκύθης, τοῦ αἵματος ἐμπίνει,
ὅσους δ᾽ ἂν φονεύσῃ ἐν τῇ μάχῃ, τούτων τὰς κεφαλὰς ἀποφέρει τῷ
βασιλέι. ἀπενείκαςμὲν γὰρ κεφαλὴν τῆς ληίης μεταλαμβάνει τὴν ἂν λάβωσι, μὴ
ἐνείκας δὲ οὔ. ἀποδείρει δὲ αὐτὴν τρόπῳ τοιῷδε· περιταμὼν κύκλῳ περὶ τὰ ὦτα
καὶ λαβόμενος τῆς κεφαλῆς ἐκσείει, μετὰ δὲ σαρκίσας βοὸς πλευρῇ δέψει τῇσι
χερσί, ὀργάσας δὲ αὐτὸ ἅτε χειρόμακτρον ἔκτηται, ἐκ δὲ τῶν χαλινῶν τοῦ ἵππου
τὸν αὐτὸς ἐλαύνει, ἐκ τούτου ἐξάπτει καὶ ἀγάλλεται· ὃς γὰρ ἂν πλεῖστα δέρματα
χειρόμακτρα ἔχῃ, ἀνὴρ ἄριστος οὗτος κέκριται. πολλοὶ δὲ αὐτῶν ἐκ τῶν
ἀποδερμάτων καὶ χλαίνας ἐπείνυσθαι ποιεῦσι, συρράπτοντες κατά περ βαίτας.
πολλοὶ δὲ ἀνδρῶν ἐχθρῶν τὰς δεξιὰς χεῖρας νεκρῶν ἐόντων ἀποδείραντες αὐτοῖσι
ὄνυξι καλύπτρας τῶν φαρετρέων ποιεῦνται. δέρμα δὲ ἀνθρώπου καὶ παχὺ καὶ
λαμπρὸν ἦν ἄρα, σχεδὸν δερμάτων πάντων λαμπρότατον λευκότητι. πολλοὶ δὲ καὶ
ὅλους ἄνδρας ἐκδείραντες καὶ διατείναντες ἐπὶ ξύλων ἐπ᾽ ἵππων περιφέρουσι“2
(Hdt 4.64.1-4). Hlavy těch nejslavnějších nepřátel nebo znepřátelených
příbuzných Skytové také používali jako poháry. Ti, kteří zabili v bitvě nepřítele,
mohli jednou ročně na speciální akci pít s panovníkem jím namíchané víno (Hdt
4.65-66). Pro relaxaci, hygienu a posilnění používali Skytové jakousi „parní 2 „Válečné obyčeje mají uspořádány tak, že když Skyth zabije prvního muže, napije se jeho krve. Hlavy nepřátel,
které zabije v bitvě, odnáší ke králi. Za přinesenou hlavu se podílí na kořisti, které bylo dobyto; nepřinese-li
žádnou, nedostane nic. Kůži z hlavy stahuje tak, že ji obřízne kolem dokola u uší, potom vezme hlavu za kůži a
vytřepe ji. Kůží očistí od masa hovězím žebrem a promne ji rukama, a když je měkká, používá ji jako utěrky. Věší ji
na uzdu svého koně, na kterém jezdí, a chlubí se jí. Kdo má takových kožených utěrek velmi mnoho, toho považují
za muže statečného. Mnozí z nich si ze stažených kůží dělají i pláště; sešívají je dohromady jako kozinku. Mnozí
také stahují kůži z pravých rukou padlých nepřátel i s nehty a dělají si z ní potah na toulce. Lidská kůže je asi pevná
a lesklá, bělostí převyšuje lesk skoro všech koží jiných. Mnozí stahují i kůži z celých lidí, napínají ji na dřevo a vozí
ji s sebou na koni“ (překlad J. Šonka).
-
30
lázeň“ z konopného semena. Poté, co zalezli pod plstěné pokrývky, semena házeli
na rozžhavené kameny. Tím vznikalo mnoho dýmu a par, které Skytům
nahrazovali taktéž koupání ve vodě (Hdt 4.75).
Hunové a Indové před bitvou zase jedli varlata, která měla údajně zvyšovat sílu a
mužnost (Müller, 2010).
Později se od zvyku pojídání masa nepřítele a pití jeho krve upustilo; panovníci a
elity už nepodstupovali nebezpečné lovy, nejedli maso zabitých nepřátel pro zisk
jejich síly. Mimo toto maso (člověka i zvířete) jedli panovníci také speciální
rostliny (později jimi především lidské maso nahrazovali); to můžeme pozorovat
kupř. na rytině z 3. tisíciletí př. Kr. pocházející z Číny. Je na ní vyobrazen císař při
žvýkání Chvojníku (Ephedra vulgaris), tedy rostliny obsahující efedrin3, kterou
Číňané nazývali ma-huang (Hnízdil et al., 2000). Soupeření a boj byly však stále
součástí přirozenosti starověkého člověka, proto se hledalo cokoliv, co by jedinci
poskytlo nějakou výhodu. Takovýto doping, především na poli sportu a vojenství,
provází lidstvo napříč časem i kulturami. Už staří Egypťané pili oleje se šípky, aby
zvýšili svou výkonnost. Inkové používali drogu Erythroxylum coca s popelem,
mexičtí indiáni užívali rostlinu Peyote a výtažek z kaktusu Lophophora Wiliamsi
způsobující příjemné halucinace, zvyšující vytrvalost a zabraňující hladu,
v Ekvádoru používali před dlouhými pochody muži odrůdu hořce Cashpa china-
yugo („rostlina, která dovoluje běhat“). Podobně i obyvatelé Afriky užívali
rostlinu Catha edulis (alkaloid D-nor-izoefedrin) a oříšky koly (kofein4). Též
v novověkém vojsku se před bojem požíval alkohol nebo dokonce mochomůrky
rodu Amanita5, dále amfetamin
6 (občanská válka ve Španělsku, Japonci za 2.
světové války), Energy-Tablets s benzedrinem a methedrin (Japonci a spojenci ve
2. světové válce), Němci v téže válce vyžívali pervitin (metamfetamin7). V této
době se využíval i heroin a morfium (Hnízdil et al., 2000; Nekola, 2000; Pyšný,
1999).
3 Stimulačně působí na centrální nervový systém – pocit euforie, způsobuje dále redukci hmotnosti a zlepšení
výkonnosti s tímto související; efedrin také člověka udržuje v bdělosti a ostražitosti (Nekola, 2000; Pyšný, 1999). 4 Navozuje dobrou náladu a pocit energie, snižuje pocit ospalosti a únavy, zvyšuje krevní oběh v ledvinách, štěpení
tuků, krevní tlak a srdeční frekvenci (Pyšný, 1999). 5 Využíval je jeden ze švédských oddílů za švédsko-norské války (1718).
6 Odstraňuje únavu, deprese a strach; navozuje euforii, pocit naplnění energií a schopnosti k nadprůměrným
výkonům – fyzickým i psychickým (Pyšný, 1999). 7 Navozuje pocit obrovské mentální a fyzické síly; dále se dostavuje emoční labilita a halucinace (Nekola, 2000).
-
31
Doping, dieta a životní způsob antických atletů
Ještě před vymezením klasické řecké atletiky můžeme jakési počátky dopingu
hledat v Homérově Iliadě, kde héroům dodávali sílu bohové; ať ti, kteří přáli a
bojovali s Trójany jako Afrodité, Apollón, Arés, ad., či ti, kteří podporovali Řeky,
kupř. Athéna, Héra, Poseidón. Uveďme alespoň tyto z řady příkladů:
„πῶς δέ κεν Ἕκτωρ κῆρας ὑπεξέφυξεν θανάτοιο,
εἰ μή οἱ πύματόν τε καὶ ὕστατον ἤντετ̓ Ἀπόλλων
ἐγγύθεν, ὅς οἱ ἐπῶρσε μένος λαιψηρά τε γοῦνα“8 (Hom., Il. 22.202-204).
„Ὧς ἄρα φωνήσασα μένος πολυθαρσὲς ἐνῆκεν“9 (Hom., Il. 19.37).
Jakýsi doping je spojen i s největším řeckým mytologickým hrdinou, Achilleem,
který pro zvýšení své síly jedl kostní dřeň lvů (Pyšný, 1999). Už od mládí mu bylo
denně kolem půlnoci páleno maso plameny ohně a ve dne byl potírán ambrosií,
pokrmem bohů, jenž měl zamezit stařectví a činit jej nesmrtelným (Apollon.,
Argon. 4.866-870). Známější je ovšem pověst o tom, jak Achilla jeho matka
vykoupala v řece Styx, aby jej nikdo nezranil, přičemž jediné zranitelné místo pro
něj bylo tam, kde jej matka při koupání držela.
Téměř s jistotou můžeme tvrdit, že řecko-římská antika některé látky vylučovala
jako nedovolené. K tomuto závěru nás vede především zmínka o rozhodčích
(ἑλλᾱνοδίκαι, hellanodikai), kteří během přípravného předolympijského tábora10
měli také kontrolovat zdatnost ἀθληταί (athlétai), kterým se zde říkalo θλῑψις
(thlipsis), přimáčknutí, během jejich společných tréninků (Sábl, 1960) a
kontrolovat jim stravu, čímž se mělo zabránit tomu, aby brali doping (Sommer,
2003).
8 „Jakpak by býval mu Hektór moh uniknout osudné smrti, kdyby mu v poslední chvíli, již naposled, nepřispěl
zblízka Foibos? Ten dodal mu síly a kolenům propůjčil hbitost“ (překlad R. Mertlík). 9 „Takto mu pravila Thetis a vdechla mu odvážnou zdatnost“ (překlad R. Mertlík).
10 Šlo o tábor v Élidě, kterého se měli účastnit závodníci před soutěžemi v Olympii. Pravděpodobně jej stačilo
absolvovat pouze jedenkrát a týkal se jen ἀθληταί, tedy pouze γυμνικός ἀγών (gymnický agón). Tito se sem měli dostavit minimálně měsíc před olympijskými hrami a podstupovat náročný trénink a přípravu.
-
32
Jsou také dochovány zprávy, že se v Řecku od 3. století př. Kr. před závody
užívaly halucinogenní houby a semínka sezamu (Müller, 2010; Pyšný, 1999).
Kontrola stravy v předolympijských táborech se tedy pravděpodobně týkala i
těchto hub.
V samotné Olympii pak ἀθληταί, jejich trenéři, otcové a bratři skládali přísahu, že
se nedopustí jakéhokoli podvodu, tedy i požití alkoholu či některé zakázané látky.
Právě díky předolympijskému táboru můžeme usuzovat, že některé látky nebylo
povolené pít či jíst. To, že se téměř nic bližšího nedochovalo, pravděpodobně
souvisí s úctou, jakou antičtí „sportovci“ v Řecku požívali. Zmíněná přísaha se
pronášela při obětování vepře před sochou Dia Horkios (Ὅρκιος, „Mstitel křivých
přísah“) v βουλευτήριον (búleutérion, radnice). Tato socha byla vytvořena tak, aby
naháněla co největší strach. Podvodům měly zamezovat i verše u nohou sochy.
Zeus zde také držel v každé ruce blesk, který měl jakoby srazit křivopřísežníky.
Přísahali i ti, kdož vybírali koně a vozataje k ἱππικός ἀγών11 (Paus. 5.24); můžeme
tedy usuzovat, že byly některé zakázané látky i pro koně.12
Trestem za podvádění v Olympii byla povinnost postavit tzv. Ζᾱνες (Zánes13).
Ovšem žádná z těchto postavených soch, pokud víme, nebyla nařízena za doping.
Müller (2010) uvádí, že trestem za doping zde mohla být dokonce smrt, což by
z něj vedle účasti neprovdaných žen při hrách na stadionu (στάδιον) dělalo
nejvyšší provinění.
Za důkaz existence dopingu v antice může být také pokládáno zrušení her roku
395 a Theodosiovo odůvodnění; tedy, že se hry staly semeništěm podvodů –
napadání lidské důstojnosti a doping (Müller, 2010).
Ve „sportu“, a někdy i válečnictví, se jako povolená látka, která osvěžila tělo,
používal mazací olej. Podle Plinia (NH 12) dodávalo sil též víno. Z tohoto důvodu
jej někteří pili i před bitvou. Při „sportu“ však bylo víno povětšinou zakázané a
ἀθληταί museli někdy před samotným ἀγών na ἑλλᾱνοδίκαι dýchnout14, aby
11
Hippický agón, tvořily jej závody vozů, klusáků, hříbat, dostihy apod. 12
I v přísaze lékařů Hippokratés napsal mimo jiné, že se mají vyhnout všemu, co by bylo nesprávné nebo by vedlo
k újmě na zdraví („ἐπὶ δηλήσει δὲ καὶ ἀδικίῃ εἴρξειν“ [Hp., Jusj. 1]). 13
Dórsky Diové, šlo o pokutové sochy, které museli na své náklady zaplatit ti, kteří v Olympii podváděli. 14
Takováto první „antidopingová zkouška“ spadá do 16. století př. Kr. při hrách v Thébách (Hnízdil et al., 2000). A
jelikož je doping definován jako „jev, při němž dochází k porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel“
(Pyšný, 2006, 8), tak můžeme brát alkohol za doping v antickém měřítku. I Kössl et al. (1981) udává alkohol jako
jednu z pěti skupin dopujících látek.
-
33
prokázali, že jej nepili. Víno totiž zahřívá vnitřnosti a člověka osvěžuje z venku
(Plin., NH 14.7.58). Androkydés varoval Alexandra Velikého: „Vinum poturus,
rex, memento bibere te sanguinem terrae. cicuta hominis venenum est, cicutae
vinum. […] neque viribus corporis utilius aliud neque voluptatibus perniciosius, si
modus absit“15
(Plin., NH 14.7.58). Přesto však vidíme, že víno bylo
neodmyslitelnou součástí lidského života; sice bylo pravděpodobně před
„sportovním“ ἀγών zakázané, a to často ne jen pro samotné ἀθληταί, ale i diváky,
jak dokazuje nápis na στάδιον v Delfách. Stejně tak bylo ovšem povoleným
posilněním před bojem. Navíc: „Duo sunt liquores humanis corporibus gratissimi,
intus vini, foris olei“16
(Plin., NH 14.29.150).
Galénos (De vict. att.) píše, že některá vína pravděpodobně podporovala tělesný
vzrůst a dobrou kondici, proto je spolu s vepřovým požívali mladíci, kteří se
zabývali zápasem.
Pěstovat tělocvik a současně dbát na správnou stravu (co do kvantity i kvality)
bylo ideálem pro Galéna i některé jeho předchůdce. Tento filosof a lékař pokládal
„za lepší ubírat se všemi prospěšnými cestami, a tak rychleji dojít cíle, než mísit
škodlivé s užitečným, a tak až do konce churavět“ (Gal., De vict. att.).
Za jakýsi doping mohl být považovaný i sex před ἀγών nebo tréninkem; toto
ovšem vyvrací Filostratos, když píše: „τοὺς δ᾽ ἐξ ἀφροδισίων ἥκοντας
γυμναζομένους μὲν πλείω ἐλέγξει· τὴν ἰσχύν τε γὰρ ὑποδεδωκότες καὶ στενοὶ τὸ
πνεῦμα καὶ τὰς ὁρμὰς ἄτολμοι καὶ ἀπανθοῦντες τῶν πόνων“17 (Philostr., Gym.
48).
Ἀθληταί často drželi také různé speciální diety18. Kupř. jeden z nejlepších
antických sprinterů Chionis ze Sparty určitou dobu před závody jedl pouze sušené
fíky19
. Tento skvělý sprinter zvítězil na 28. hrách v roce 668 př. Kr. v δρόμος
(dromos20
), a poté ještě 3x v δρόμος a δίαυλος (diaulos21).
15
„Zapamatuj si, králi, že pitím vína, piješ krev země. Bolehlav je lidem jedem, víno je jedem bolehlavu. […]
Chybí-li míra, není nic více vhodné k posílení těl a současně není nic více škodlivé jako požitek“ (volně přeloženo). 16
„Jsou dvě tekutiny lidským tělům nejpříjemnější, víno zevnitř a olej zvenku“ (volně přeloženo). 17
„U těch, kdož přijdou do gymnasia rovnou po sexu, se při cvičení vyjeví větší počet ukazatelů. Jejich síla je
zmenšená, mají krátký nedostatečný dech, v jejich útocích chybí odvaha, v reakci na námahu blednou“ (volně
přeloženo). 18
Tyto byly ale někdy bližší samotnému dopingu než dietě obecně. 19
Ve fících je obsaženo velké množství fruktózy, lehce stravitelného ovocného cukru. 20
Nejkratší běh na délku jednoho στάδιον.
-
34
Diety a vegetariánství se týkalo ovšem pouze lehkých ἀθληταί. Zápasníci, boxeři a
pankratisté22
se na složení stravy dívali diametrálně odlišně. Za příklad uveďme
pravděpodobně nejlepšího ἀθλητής antiky, filosofa a „krále zápasníků“,
sedminásobného olympijského vítěze a šestinásobného περιοδονῑκης
(periodoníkés23
), Milóna z Krotónu (6. století př. Kr.), který podle dochovaných
zpráv denně spořádal asi 9 kilogramů masa a 9 kilogramů chleba, což poté zapil
téměř 10 litry vína (Kouřil, 2013; 2015). Zprávu o takovémto apetitu musíme
ovšem brát s rezervou, ale i tak nám do určité míry přibližuje stravování antických
zápasníků. Řekové také měli ve zvyku kolem nejlepších osobností (atletů, filosofů,
básníků ad.) vytvářet legendy a přehánět, aby jejich výtečnost ještě více vynikla.
Toto nepokládáme za něco negativního; je to zrcadlem toho, v jaké úctě Řekové
chovali osobnosti, které vykonaly skvělé činy a mohly tak být vzorem mládeži i
dospělým (Milón, Homér, Empedoklés, …).
Životosprávou se mimo samotné ἀθληταί zabývali i jejich trenéři (Ikkos z Tarentu,
Herodicus z Megary), lékaři (Hippokratos, Galénos), filosofové (Pythagoras ze
Samu, Filostratos) a jiní.
Galénos obecně doporučoval tzv. dietu podporující tvorbu řídkých šťáv, která byla
vhodná i pro lehké ἀθληταί. Při ní se neradilo požívat semena podporující vznik
husté a klihovaté šťávy, tedy semena seznamu, lociky a máku; radil pak jíst
především semena petržele, kmínu, miříku, kopru, sisonu (syrské rostliny),
šabreje, hladýše, ammi (asi carum copticum), zápalničky obecné, seselu,
Athamanty Cretensis, routy a podobně (Gal., De vict. att.). Pro dietu a velkou
výživnost nebylo vhodné jíst maso vepřů domácích; jen při značném cvičení se
občas mohla pozřít krajní část, ovar, vepřové nožičky, rypák, dobře uvařený
žaludek a děloha, horští kohouti apod. Tím spíše, šlo-li o těžkého ἀθλητής. Při
dietě nebyla vhodná ani vína, přestože je mnozí ἀθληταί pili (Gal., De vict. att.).
Dále např. Filostratos (Gym. 47) tvrdil, že ἀθληταί může poškozovat jídlo, víno a
tajné pojídání potravin stejně dobře jako stres, únava a mnoho dalších faktorů,
z nichž byly některé přijímány dobrovolně a jiné ne. I když mohlo při ἀγών víno
21
Δρόμος s otočkou, tedy běh na dvě délky στάδιον. 22
Παγκράτιον (pankration), čili všeboj, byla úpolová disciplína kombinující box (πυγμή, pygmé) a zápas (πάλη,
palé). 23
„Opakující se vítěz“, titul, kterého dosáhli jen ti nejlepší z nejlepších, ἀθληταί, kteří dokázali zvítězit na všech čtyřech velkých panhelénských hrách v jednom cyklu (Olympie, Delfy, Isthmos, Nemea).
-
35
pomoci, bylo zásadně odmítáno těžké pijáctví, jelikož pak měl dotyčný nadměrně
veliký žaludek, temperamentní krev a měkký bok a kolena. Z hlediska
životosprávy ἀθληταί bylo odmítáno i přejídání. Ti, kdo se přejídali, byli odhaleni
svým převislým čelem, omezeným dechem, vyplněnými prohlubněmi u klíčních
kostí a boky se známkami objemnosti. Celkově ti, kteří se přejídali, pili hodně
vína a měli sex těsně před soutěží a tréninky, neměli dle Filostrata šanci na
vítězství v žádné disciplíně. K výše napsanému tento filosof a jeden z prvních
teoretiků sportu přidává příznaky jako slabost jejich srdečního tepu, potu, míst pod
očima a spánku, což vedlo k špatnému zažívání. Těmto se také vždy „roztočí
panenky“, i když jen přemítají o tom, že jsou milováni a o módě potulných
ἀθληταί24 (Philostr., Gym. 48).
Podle jedné z teorií se také doporučovalo, aby athlétai jedli vždy konkrétní maso
podle svého zaměření a vlastností zvířat; tak např. běžci měli jíst maso drůbeží,
zápasníci vepřové, boxeři volské (síla) a skokani do dálky25
kozí (skokanské
schopnosti).
Některé rostliny a látky se užívaly, protože odstraňovaly únavu a zlepšovaly
fyziologii člověka. Tak např. dle Plinia: „Equisaetum, hippuris Graecis dicta […]
lienes cursorum extinguit decocta fictili novo ad tertias quantum vas capiat et per
triduum heminis pota; unctis esculentis ex ante diem unum interdicitur“26
(Plin.,
NH 26.83.132). Tento nápoj snižoval prokrvení sleziny, což mělo vést ke zvýšení
výkonu – lehkosti a rychlosti. Při zvětšené slezině se nesmělo ale pít sladké víno a
zřeďující léky, které byly jinak užívány při plicních a prsních chorobách; při
zvětšené slezině však působí více škody než užitku (Gal., De vict. att.).
S řeckou gymnastikou souviselo lékařství, a když se do lékařství vplížilo
kuchařství (nemyšleno ve vztahu k dietám), netrvalo dlouho a toto se dostalo i do
gymnastiky. Tento stav kritizoval už Platón, který taktéž odm