xii. mezinárodní vĚdecká konference - fce.vutbr.cz · pdf filexii....

Faculty of Civil Engineering

Brno University of Technology

Building Fairs Brno

XII. MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ KONFERENCE XIIth INTERNATIONAL SCIENTIFIC

CONFERENCE

u příležitosti 110. výročí založení FAST VUT v Brně

a XIV. výročí založení Stavebních veletrhů Brno

on the Occasion of the

110th Anniversary of the Founding of the Faculty of Civil Engineering of Brno University of Technology

and the XIVth Anniversary of Building Fairs Brno

HISTORIE A SOUČASNOST FAST THE FACULTY OF CIVIL ENGINEERING,

PAST AND PRESENT

20. – 22. duben 2009 April 20 - 22, 2009

Brno, Czech Republic

XII. MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ KONFERENCE XIIth INTERNATIONAL SCIENTIFIC CONFERENCE

Historie a současnost FAST The Faculty of Civil Engineering,

Past and Present

SCIENTIFIC COMMITTEE

Chairman: Prof. Petr Štěpánek (Czech)

Members:

Prof. Francesko Carvalho de Aruda (Brazil) Prof. José L. Barroso de Aguiar (Portugal) Prof. Ulrich Diederichs (Germany) Prof. Josef Eberhardsteiner (Austria) Prof. Lin Shaopei (China) Prof. Alojz Kopáčik (Slovakia) Prof. Jacek Śliwiński (Poland) Prof. Humberto Varum (Portugal) Prof. Zdeněk Bittnar (Czech) Doc. Alois Materna (Czech)¨ Doc. Miroslav Bajer (Czech) Prof. Rostislav Drochytka (Czech) Doc. Jiří Hirš (Czech) Prof. Zdeněk Chobola (Czech) Doc. Jan Kudrna (Czech) Prof. Drahomír Novák (Czech) Doc. Miloslav Novotný (Czech) Prof. Jan Šulc (Czech) Doc. Alena Tichá (Czech) Doc. Josef Weigel (Czech) Doc. Kamila Weiglová (Czech) Ing. Rudolf Böhm (Czech) Ing. Jana Ostrá (Czech)

Section chairman:

Prof. Zdeněk Chobola

Edited by Marta Kořenská and Luboš Pazdera

Date: April 20 - 22, 2009

Location: Brno, Czech Republic

© Brno University of Technology, 2009

ISBN 978-80-7204-629-4

12th International Scientific Conference, April 20-22, 2009 Brno, Czech Republic 3

List of Articles FAKULTA STAVEBNÍ VUT V BRNĚ .. ..................................................................5

VZDĚLÁVÁNÍ STAVEBNÍCH INŽENÝRŮ ZA UPLYNULÝCH 110 LET

NA ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLE TECHNICKÉ V BRNĚ A VUT V BRNĚ ..................9

VĚDECKOVÝZKUMNÁ ČINNOST NA FAKULTĚ STAVEBNÍ VUT V BRNĚ....17

VNĚJŠÍ VZTAHY……. .. ......................................................................................21

HISTORIE A STRATEGICKÝ ROZVOJ FAST ……. .. ........................................23

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE……. .........................25

ÚSTAV FYZIKY……. .. ........................................................................................29

ÚSTAV CHEMIE……. .. .......................................................................................33

ÚSTAV STAVEBNÍ MECHANIKY……. .. ............................................................37

ÚSTAV GEODÉZIE……. .. ...................................................................................41

ÚSTAV GEOTECHNIKY…. .. ..............................................................................45

ÚSTAV POZEMNÍHO STAVITELSTVÍ……. .. ....................................................49

ÚSTAV ARCHITEKTURY……. .. ..................................................................................55

ÚSTAV TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH HMOT A DÍLCŮ……. .........................57

ÚSTAV BETONOVÝCH A ZDĚNÝCH KONSTRUKCÍ……. .. .............................63

ÚSTAV POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ……. .. ......................................................67

ÚSTAV ŽELEZNIČNÍCH KONSTRUKCÍ A STAVEB……. .................................71

ÚSTAV KOVOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ……. .. ............................75

ÚSTAV VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ OBCÍ……. .. .............................................79

ÚSTAV VODNÍCH STAVEB……. .. ......................................................................83

ÚSTAV VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ KRAJINY……. .. ......................................87

ÚSTAV TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ BUDOV……. .............................................91

ÚSTAV AUTOMATIZACE INŽENÝRSKÝCH ÚLOH A INFORMATIKY……. .. 95

ÚSTAV STAVEBNÍ EKONOMIKY A ŘÍZENÍ……. .............................................99

ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB……. .............. 101

ÚSTAV STAVEBNÍHO ZKUŠEBNICTVÍ……. .. ................................................ 105

ÚSTAV SPOLEČENSKÝCH VĚD……. .. ............................................................ 109

KNIHOVNICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM……. .. .......................................... 113

4 12th International Scientific Conference, April 20-22, 2009 Brno, Czech Republic


Prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., [email protected]

FAKULTA STAVEBNÍ VUT V BRNĚ

Prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc. děkan Fakulty stavební

Vznik a historický vývoj

Fakulta stavební je největší a historicky nejstarší fakultou Vysokého učení technického v Brně.

Její historie je úzce spjata s historií VUT, která spadá do roku 1899, kdy císař František Josef I. podepsal dekret o zřízení České vysoké školy technické v Brně. Vzniku této vysoké školy předcházelo však již zakládání polytechnických škol v Evropě, a tedy i v Rakousko-Uhersku. V roce 1849 bylo založeno technické učiliště v Brně, kde se vyučovalo v českém i v německém jazyce. K významným profesorům učiliště patřili např. prof. Karel Kořistka, prof. Florian Schindler a prof. G. A. Marin. Učiliště se potýkalo s nedostatkem podpory úřadů a s tím souvisejícím nedostatkem finančních prostředků. Významné osobnosti odcházely učit do polytechnických institutů v Praze a ve Vídni. Situace se mírně zlepšila až v roce 1873, kdy bylo učiliště prohlášeno Vysokou školou technickou. Vyučovalo se zde však jen v jazyce německém a počet studentů proto klesal.

19. září 1899 byla Nejvyšším rozhodnutím Jeho Výsosti císaře a krále Františka Josefa I. zřízena C.k. česká technická vysoká škola Františka Josefa v Brně. Současně byli jmenováni její první čtyři profesoři, kterými byli Karel Zahradník, Jan Sobotka, Jaroslav Jiljí Jahn a Hanuš Schweiger. Prvním rektorem se stal řádný profesor matematiky Dr. Karel Zahradník. 1. listopadu 1899 byla zahájena výuka, a to právě v oboru stavebního inženýrství. Prvním děkanem tohoto oboru byl jmenován prof. Jan Sobotka. Od roku 1900 pak byla výuka rozšířena o obor strojního inženýrství a kurz vzdělávání zeměměřičů (geometrů). V roce 1899 – 1900 studovalo obor stavebního inženýrství 38 studentů a výuku zabezpečovalo pět profesorů. Počet studentů stavebního oboru narůstal, v roce 1905 – 1906 činil počet studentů 214, v roce 1910 – 1911 potom již 228. V kurzu zeměměřičů studovalo 56 studentů, obor strojního inženýrství měl 135 studentů. Výuka probíhala v několika pronajatých budovách v Brně, od roku 1902 zejména v tehdejších ulicích Augustinské (nyní Jaselské), Falkensteinerově a Giskrově (nyní Gorkého). Pronajaté a dislokované prostory však většinou nevyhovovaly podmínkám pro výuku, proto pedagogové s podporou studentů a zejména zemských úředníků usilovali o získání vlastních prostorů. Profesorský sbor pověřil 2. dubna 1900 svého člena Ing. M. Ursínyho, aby zpracoval stavební plán vlastní budovy vysoké školy na základě poznatků získaných na cestách po zahraničních technických univerzitách. Projekt měl splňovat podmínky výuky pro cca 600 studentů v šesti oborech: stavební inženýrství, strojní inženýrství, elektroinženýrství, chemické inženýrství, kulturní inženýrství, kurz vzdělávání zeměměřičů. V listopadu 1901 se podařilo zakoupit pozemek na Veveří ulici (tehdy Veverské) o rozloze 25 334 m2 za 357 568 korun pro stavbu České vysoké školy technické v Brně. Po získání potřebné částky ve výši 2 410 000 korun na výstavbu budov byla v říjnu 1907 stavba zahájena.

Dne 25. června roku 1911 byly slavnostně otevřeny nové budovy C.k. české vysoké školy technické Františka Josefa v Brně na Veveří ulici. V areálu na Veveří byly postaveny tři nové budovy, do nichž se v průběhu prázdnin přestěhovala jednotlivá oddělení z pronajatých prostorů v Brně. V pravém křídle hlavní budovy na Veveří ulici byly přiděleny přízemní prostory také knihovně, podzemní prostory zde byly určeny pro uchování knihovního fondu. Dvanáctý studijní rok 1911/1912 byl tedy zahájen již v nových budovách. Výstavba další potřebné budovy pro nový


obor chemického inženýrství byla započata na Žižkově ulici v roce 1914 a ukončena byla v roce 1920, kdy se zde začalo vyučovat. Za zmínku stojí skutečnost, že volný vstup žen na vysokou školu technickou vyslovil profesorský sbor dne 21. října 1909, ovšem s podmínkou, že budou mít odpovídající vzdělání.

Nové budovy C.k. české vysoké školy technické Františka Josefa v Brně

Výuka stavebních inženýrů probíhala od založení školy v oborech stavební inženýrství (od

roku 1989), kurz zeměměřičský (od roku 1900), kulturní inženýrství (od roku 1910). Od roku 1920 byly obory stavebního a kulturního inženýrství nahrazeny oborem inženýrské stavitelství. Tento obor obsahoval dva směry: konstruktivní a dopravní, vodohospodářský a kulturní. V roce 1927 byl kurz zeměměřičský nahrazen oborem zeměměřičské inženýrství. Od roku 1927 byl vyučován obor architektura a pozemní stavitelství.

V letech 1918 – 1937 nesla škola název Česká vysoká škola technická v Brně. V roce 1937 byl na České vysoké škole technické v Brně udělen čestný doktorát tehdejšímu prezidentovi dr. Edvardu Benešovi a od tohoto roku měla škola název Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně. Na podzim roku 1938 však byl vrácen škole její původní název Česká vysoká technická škola v Brně.V období druhé světové války (1939 – 1945) byla brněnská technika uzavřena, stejně jako ostatní české vysoké školy. Po roce 1945 byla škola obnovena pod názvem Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně. Znovu byly otevřeny stěžejní obory školy. V roce 1950 schválil Státní výbor pro vysoké školy zřízení 31 kateder na fakultách Vysoké školy technické v Brně. Jejími fakultami byly Fakulta inženýrského stavitelství, Fakulta architektury a pozemního stavitelství, Fakulta strojní a elektrotechnická a odbor chemického inženýrství.

V roce 1951 byla vysoká škola zrušena a vystěhována z budovy na Veveří ulici, kde byla zřízena Vojenská technická akademie. Většina pedagogů přešla na nově zřízenou vojenskou akademii. Vysokoškolská knihovna byla zestátněna a stala se veřejnou Státní technickou knihovnou. Ještě téhož roku se podařilo díky značnému úsilí některých profesorů odboru stavebního inženýrství, zejména prof. Vojtěcha Mencla, založit Vysokou školu stavitelství v Brně se dvěma fakultami – Fakultou inženýrského stavitelství (FIS) a Fakultou architektury a pozemního stavitelství (FAPS). Fakulta strojního inženýrství a elektroinženýrství byla začleněna do Vojenské technické akademie. FIS měla v roce 1956 čtyři specializace: konstruktivně dopravní, hydrotechnickou, meliorační, zdravotně technickou. FAPS měla tři specializace: architekturu a urbanismus, pozemní stavitelství, technologii stavebních hmot a dílců. V letech 1952 – 1956 byla součástí této školy také Fakulta lesnická. Zeměměřičské inženýrství nebylo v letech 1951 - 1969 na civilní technické vysoké škole vyučováno. Obor geodézie a kartografie byl obnoven až od akademického roku 1969/1970. Dne 24. července 1956 vzniklo Vysoké učení technické v Brně se třemi fakultami: Fakultou inženýrského stavitelství, Fakultou architektury a pozemního stavitelství a Fakultou energetickou (FE). V roce 1960 byly obě stavební fakulty (FIS a FAPS)


sloučeny v rámci VUT do Fakulty stavební. Fakulta architektury byla potom jako samostatná fakulta VUT založena v roce 1976. Od roku 1951 až do roku 1992 probíhala výuka stavebního inženýrství v mnoha budovách dislokovaných po celém Brně, např. na Barvičově ulici, Poříčí, Veslařské, Gorkého, Jaselské, Sadech osvobození (nyní Koliště). V roce 1991 byla podepsána dohoda mezi rektorem VUT v Brně a rektorem Vojenské akademie v Brně o navrácení historických budov na Veveří a Žižkově ulici zpět VUT v Brně. V roce 1992 byl tento areál přidělen Fakultě stavební, která se tak navrátila do původních prostor, v nichž začínaly dějiny VUT i dějiny Fakulty stavební. Celý areál však byl předán ve značně devastovaném stavu a vyžadoval rozsáhlé rekonstrukce a opravy.

Současnost Fakulty stavební

Vysoké učení technické v Brně je tvořeno osmi fakultami, kterými jsou Fakulta stavební, Fakulta strojního inženýrství, Fakulta architektury, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Fakulta informačních technologií, Fakulta podnikatelská, Fakulta chemická a Fakulta výtvarných umění. Fakulta stavební je v současnosti největší fakultou s nejvyšším počtem studentů. Od roku 1992 je umístěna v historickém areálu na ulicích Veveří a Žižkově. V areálu na Veveří ulici se nacházejí budovy A, B, C, D, E a F. Tyto budovy byly v průběhu let 1994 – 2005 rekonstruovány. Nad areálem Veveří je na Žižkově ulici umístěna budova Z.

Letecký pohled na areál FAST - foto Miroslav Kamrla, 2008

Hlavní budovu Fakulty stavební tvoří budova A. V této budově jsou v prvním a druhém podzemním podlaží a v prvním nadzemním podlaží umístěny menza a pizzerie, prodejna knih Akademického nakladatelství CERM a Knihovnické informační centrum (KIC). Ve druhém a třetím nadzemním podlaží se nacházejí pracoviště děkanátu fakulty, aula, posluchárny a učebny. Ve čtvrtém nadzemním podlaží jsou k dispozici reprezentační prostory pro konání společenských a odborných akcí, výstav apod.

Budova A


Budovy B a C jsou umístěny po stranách hlavní budovy, se kterou jsou ve 2. nadzemním podlaží propojeny koridory.

V budově B se nachází Ústav geodézie, Ústav geotechniky, Ústav automatizace inženýrských úloh a informatiky, posluchárny a učebny. V přízemních a podzemních prostorách je umístěna laboratoř Ústavu vodních staveb a laboratoř Ústavu geodézie. Na střeše budovy B se nachází astronomická věž.

V budově C je umístěn Ústav železničních konstrukcí a staveb, Ústav pozemních komunikací, Ústav kovových a dřevěných konstrukcí, Ústav stavební mechaniky, posluchárny a učebny. V přízemních a podzemních prostorách jsou umístěny laboratoře a dílny Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí a Ústavu železničních konstrukcí a staveb. Je zde také tělocvična, která je provozována Centrem sportovních aktivit VUT v Brně (CESA). Na střeše budovy C se nachází meteorologická stanice.

Budova D se nachází uprostřed areálu a je členěna na budovu D1, D2, D3. V budově D1 je umístěn Ústav pozemního stavitelství a Ústav architektury. V budově D2 se nachází Ústav technologie stavebních hmot a dílců a laboratoře tohoto ústavu. V budově D3 jsou umístěny multimediální posluchárny. Prostory atria slouží k pořádání odborných a společenských akcí.

V budově E se nachází Ústav stavebního zkušebnictví a jeho laboratoře, Ústav betonových a zděných konstrukcí, Ústav technického zařízení budov, Ústav technologie, mechanizace a řízení staveb, posluchárny a učebny.

Budova F byla rekonstrukcí v roce 2003 proměněna v moderní laboratoř Ústavu vodních staveb.

V budově Z na Žižkově ulici, kde byl v historickém období umístěn tzv. chemický pavilon, se nyní nachází Ústav fyziky, Ústav chemie, Ústav matematiky a deskriptivní geometrie, Ústav společenských věd, Ústav vodních staveb, Ústav vodního hospodářství obcí, Ústav vodního hospodářství krajiny, učebny a posluchárny. V podzemním podlaží je umístěna Správa areálu FAST a její dílny. V roce 2004 byla celá budova Z opravena zvenku, získala novou fasádu.

V budově R na Rybkově ulici je umístěn Ústav stavební ekonomiky a řízení. Budova R je současné době ve správě rektorátu VUT v Brně.

Vzhledem k tomu, že v následujících textech kolegů proděkanů budou popsány podrobněji

jednotlivé oblasti, uvedu na závěr několik skutečností, kterými lze fakultu v současné době charakterizovat:

FAST je největší fakultou VUT s 5 794 studenty (4 519 bakalářské studium, 746 magisterské studium, 455 doktorské studium, 74 celoživotní vzdělávání)

počet zaměstnanců se v posledních pěti letech stabilizoval a činí 23 profesorů, 71 docentů, 275 asistentů; došlo ke zvýšení počtu profesorů o 77 % a docentů o 31,5 %

výkon ve vědeckovýzkumné činnosti se významně zvýšil, zejména v posledních pěti letech; objem získaných prostředků z výzkumu narostl o 91 %

výkon v doplňkové činnosti za posledních pět let se zvýšil o 70 %.

Před fakultou stojí pro další období velké výzvy: pokusit se získat z prostředků EU spoluúčast na projektu centra excelence CEITEC získat regionální projekt AdMaS (Advanced Materials and Structures).

Pokud v nich uspějeme, nemusíme se o osud a budoucnost Fakulty stavební obávat.


Doc. Ing. Miroslav Bajer, CSc., [email protected]; Doc. Ing. Vlastimil Stara, CSc. [email protected];

VZDĚLÁVÁNÍ STAVEBNÍCH INŽENÝRŮ NA ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLE TECHNICKÉ V BRNĚ A

VYSOKÉM UČENÍ TECHNICKÉM V BRNĚ ZA UPLYNULÝCH 110 LET

Doc. Ing. Miroslav Bajer, CSc. Doc. Ing. Vlastimil Stara, CSc. proděkan pro studium Bc. proděkan pro studium Mgr., Ph.D.

Historie

Období od zahájení výuky na odboru stavebního inženýrství České vysoké školy technické

v Brně až do dnešních dnů na Fakultě stavební VUT v Brně je provázeno snahou o trvalou inovaci počtu jednotlivých odborů resp. oborů, později studijních programů a studijních oborů, na škole resp. fakultě a o inovaci skladby a obsahů předmětů tak, aby studenti získali během studia (na úrovni soudobých znalostí) nejnovější poznatky a dovednosti, jak teoretické, tak praktické, důležité pro jejich budoucí povolání a aby tyto poznatky a dovednosti dokázali prakticky aplikovat a tvůrčím způsobem rozšiřovat.

Česká vysoká škola technická v Brně si při svém založení kladla za cíl: „…. poskytnouti každému posluchači jak teoretické tak praktické poučení ve všech předmětech, pro jeho budoucí povolání důležitých“ a aby „…poměrně malým počtem posluchačů se řadila k technikám moderním, které velký počet posluchačů právem vylučují“.

Tento trend s ohledem na obsah vzdělávání a počty studentů byl zachován až do konce čtyřicátých let. Počty studentů v některých letech na jednotlivých odborech České vysoké školy technické v Brně v období od založení školy do konce čtyřicátých let jsou patrny z údajů uvedených v tabulce č. 3.

Od počátku padesátých let vzrůstaly počty studentů na celém Vysokém učení technickém v Brně. Počty studentů na Fakultě stavební od roku 1951 do současnosti jsou patrné z tabulky č. 4. Délka studia

Délka studia se v minulosti na jednotlivých odborech případně oborech a fakultách pohybovala

od čtyř semestrů u kursu zeměměřičského přes čtyři, čtyři a půl, pěti až šestileté studium. V osmdesátých létech bylo studium, z důvodu sjednocení obsahu výuky, délky studia, potřeby zvýšení počtů absolventů vysokých škol na všech stavebních fakultách v ČSSR, na oborech Pozemní stavby, Stavebně materiálové inženýrství, Ekonomika řízení stavebnictví a Geodézie a kartografie čtyřleté a na oborech Konstrukce a dopravní stavby a Vodní hospodářství a vodní stavby pětileté. Od roku 1990 pak byla sjednocena délka studia na všech fakultách VUT na pět let jen na Fakultě architektury bylo studium šestileté.


Studijní programy

Od roku 1999 platí Zákon č. 111 Sb. ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a

doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), který v souladu s požadavky zemí EU a usnesením tzv. Boloňské deklarace, přináší řadu změn a nových požadavků, kterým se musí vysoké školy a fakulty ve všech svých činnostech přizpůsobit. Vzdělávání musí probíhat ve strukturovaných studijních programech – bakalářských, navazujících magisterských a doktorských podle studijních plánů jednotlivých studijních oborů. Tyto strukturované studijní programy mají za úkol zpřístupnit vysokoškolské studium většímu počtu uchazečů o studium, a umožnit větší horizontální a vertikální prostupnost při studiu mezi jednotlivými studijními programy jak v podmínkách České republiky, tak v zemích EU.

V důsledku rozhodnutí o sjednocení vysokoškolského vzdělávání na VUT se zeměmi EU byla na Fakultě stavební od akademického roku 2004/2005 zahájena výuka v akreditovaných strukturovaných studijních programech - bakalářských, navazujících magisterských a doktorských. V akademickém roce 2004/2005 byly prvně otevřeny tříleté bakalářské studijní programy Geodézie a kartografie a Stavitelství a čtyřletý bakalářský studijní program Stavební inženýrství, na které v akademickém roce 2007/2008 navázal dvouletý navazující magisterský studijní program Geodézie a kartografie a v roce 2008/2009 jeden a půlletý navazující magisterský studijní program Stavební inženýrství. Absolventi magisterských studijních programů mohou v současné době dále studovat v tříletém doktorském studijním programu Geodézie a kartografie a čtyřletém doktorském studijním programu Stavební inženýrství. Od akademického roku 2005/2006 byla zahájena výuka v nově akreditovaném čtyřletém bakalářském studijním programu Architektura pozemních staveb a od akademického roku 2009/2010 bude zahájena výuka v nově akreditovaném navazujícím magisterském studijním programu Architektura a rozvoj sídel. Absolventi tohoto navazujícího magisterského programu dosáhnou titulu Ing. arch. Fakulta má akreditovány také studijní programy, na kterých je studium zpoplatněno a výuka probíhá v anglickém jazyce. Jedná se o bakalářský, navazující magisterský a doktorský studijní program Civil Engineering a bakalářský studijní program Design of Civil Engineering Structures. Posledně uvedený studijní program je určen zejména pro studenty z arabských zemí. V tabulce č. 5 je uveden souhrn všech akreditovaných studijních programů a jejich oborů na Fakultě stavební. Formy výuky

Studium stavebních inženýrů probíhá od založení České vysoké školy technické v Brně

nepřetržitě (vyjma let válečných) prezenční formou. Koncem šedesátých let bylo na fakultě zahájeno studium při zaměstnání (dálkové studium). Tato forma studia byla ukončena s ohledem na změněné společenské a ekonomické poměry po roce 1990. Počty zapsaných studentů do studia při zaměstnání byly v některých letech následující: v roce 1959/60 - 333, v roce 1964/65 - 844, v roce 1969/70 - 408, v roce 1973/74 - 341. S ohledem na požadavky praxe a změněné společenské poměry v naší společnosti je na Fakultě stavební zabezpečována od roku 1994/95 kombinovaná forma studia. Podrobnější informace o počtech studentů v jednotlivých formách studia na naší škole od jejího založení po současnost je patrný z tabulek č. 3 a 4. Výhled do budoucna

Bakalářské studium Bakalářské studijní programy akreditované na Fakultě stavební jsou koncipovány tak, že obsah

výuky je cílen do oblastí osvojování širokého spektra znalostí potřebných k řešení technického a technickoekonomického rozvoje stavebnictví. Absolventi těchto studijních programů mají nezbytné


teoretické i praktické znalosti i dovednosti, které jim umožňují kvalifikované uplatnění ve studovaném oboru. Bakalářské studijní programy (v prezenční formě studia vyučované v českém jazyce) akreditované v současné době pokrývají všechny základní oblasti stavebnictví. Vybrané programy je možné studovat kombinovanou formou či v anglickém jazyce. Počty studentů v bakalářských studijních programech k 31. 12. 2008 jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 1 Studijní program-forma I. roč. II. roč. III. roč. IV. roč. celkemSI-prezenční 992 805 833 890 3520 SI-kombinovaná 211 122 84 47 464 Civil Engineering-prezenční 2 2 1 4 9 GaK-prezenční 70 65 68 203 GaK-kombinovaná 33 0 0 0 33 Architektura pozemních staveb-prezenční 55 48 49 34 186 Stavitelství-prezenční 64 43 19 126 Design of Civil Engineering Structures-prez. Celkem po ročnících 1427 1085 1054 975 4541

Rozšíření oblastí studia na úrovni bakalářů bude v nejbližší budoucnosti realizováno spíše přes

doplnění stávajících studijních oborů v rámci již akreditovaných studijních programů, než přes nově akreditované programy. V úvahu přicházejí např. studijní obory zaměřené do problematiky oblastí dopravního inženýrství či rizikového inženýrství. Rozvoj bakalářského studia na Fakultě stavební bude taktéž ovlivněn diskutovanými mezioborovými studijními programy a to jak na úrovni VUT, tak na úrovni vysokých škol (včetně zahraničních).

Fakulta stavební taktéž uvažuje o zřízení své pobočky, v rámci které by probíhala výuka vybraného bakalářského studijního oboru. Zřízení pobočky by umožnilo fakultě kromě výuky v bakalářském studiu i užší, oboustranně výhodné, propojení s vybraným regionem. Tyto uvedené aktivity fakulta zamýšlí realizovat v rámci evropských projektů Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Výzkum a vývoj pro inovace.

Magisterské studium V současné době dobíhá výuka v dlouhých magisterských studijních programech, které jsou

akreditovány do konce roku 2009. Pro dostudování studentů studijního programu Stavební inženýrství v kombinované formě studia bude fakulta žádat o prodloužení platnosti stávající akreditace do konce roku 2012 a to s ohledem na možnost rozvolněnosti studia zbývajících studentů tohoto programu.

Navazující magisterský studijní program Stavební inženýrství byl akreditován v roce 2007 a v rámci této akreditace byl akreditován nový studijní obor Realizace staveb. Tento obor má studijní plán, který vznikl na základě několikaleté spolupráce s velkými stavebními firmami při realizaci výuky pro vybrané studenty nad rámec studijních plánů akreditovaných oborů na zakázku podle potřeb praxe. Studijní plán tohoto oboru má navíc akreditovanou povinnou desetitýdenní praxi na stavbách, kde se studenti seznamují s realizací staveb v terénu a při vlastním studiu dostávají takové poznatky, které jim urychlí kariérní postup u stavebních firem, kde vykonávali praxi. Studium tohoto oboru v rámci navazujícího magisterského studijního programu Stavební inženýrství je pro absolventy bakalářského studia všech stavebních oborů a o toto studium je mezi studenty zájem. Vzhledem k akreditované délce tohoto programu, budou absolventi končit studium v únoru na rozdíl od stávajících zvyklostí, kdy studium končilo v období před hlavními prázdninami.


Studium v navazujícím magisterském studijním programu Geodézie a kartografie má standardní délku studia dva roky a probíhá tak jako doposud.

Studium v navazujícím magisterském studijním programu Architektura a rozvoj sídel bude zahájeno od akademického roku 2009/2010, má akreditován jeden stejnojmenný obor a umožní studium ve třech zaměřeních.

Tabulka 2 Navazující magisterské studijní programy počty studentů k 31. 12. 2008 ročník I. roč. II. roč. obor M K E V S R celkem celkem SI prezenční 21 75 51 41 264 59 511 obor GaK GaK celkem GaK prezenční 50 50 49 49

Magisterské studijní programy počty studentů k 31. 12. 2008 ročník V. roč. VI. roč. obor M K E V S celkem S celkem SI prezenční 5 9 13 5 40 72 SI kombinovaná 30 30 25 25 celkem po oborech 5 9 13 5 70 102 25 25 GaK prezenční 5 5

Doktorské studium S ohledem na skutečnost, že studium tříletého doktorského studijního programu Stavební

inženýrství mělo pro svou časovou omezenost a náročnost malou úspěšnost, byly v roce 2007 také nově akreditovány čtyřleté doktorské studijní programy Stavební inženýrství a Civil Engineering. Studijní plány byly uspořádány tak, že ubylo povinnosti studovat více povinných a povinně volitelných předmětů, zvýšil se prostor pro realizaci potřebných fyzikálních experimentů a matematického modelování, a také přibyly povinnosti prezentace vlastní tvůrčí činnosti na konferencích a v časopisech. Akreditaci tohoto čtyřletého doktorského studijního programu umožnila novela zákona o vysokých školách a jeho akreditací fakulta předpokládá výrazně vyšší úspěšnost studentů při jeho studiu.

V roce 2008 došlo k převedení studentů doktorského studijního programu Soudní inženýrství na nově zřízený vysokoškolský ústav VUT, a to Ústav soudního inženýrství, který v roce 2008 akreditoval svůj vlastní doktorský studijní program.

Na fakultě probíhá také studium v doktorském studijním programu Geodézie a kartografie, který má akreditovanou standardní délku studia tři roky a studium probíhá dle akreditace z roku 2005.

V rámci projektů, které fakulta podává k podpoře z finančních prostředků EU, se předpokládá větší uplatnění úspěšných absolventů doktorských studijních programů v oblasti výzkumu nejen v rámci řešení těchto projektů, ale i při jejich dalším uplatnění v praxi.

Závěrem nezbývá než si přát, aby výuka i do budoucna probíhala na Fakultě stavební ve všech studijních programech na takové úrovni, aby budoucí absolventi měli minimálně takovou úroveň znalostí a dovedností, která odpovídá úrovni znalostí a dovedností většiny absolventů stavebního inženýrství naší školy od počátku výuky před sto deseti lety až do dnešních dnů.


Tabulka 3

Počty studentů na stavebních odborech v některých letech v období 1899 -1951 1899/ 1910/ 1924/ roky 1929/ roky 1933/ roky 1900 1911 1925 studia 1930 studia 1934 Studia

odbor 1. Inženýrské stavitelství Inženýrské stavitelství A 274 4,5 294 4,5(konstruktivní a dopravní směr) 38 285 313 4,5 Inženýrské stavitelství B 181 4,5 143 4,5(vodohospodářský a kulturní směr)

Učební kurs pro geometry 56 62 2 Zeměměřičské inženýrství 129 3 262 3odbor 1. celkem 341 375 584 699odbor 4. Architektura a pozemní stavitelství

Architektonický 138 4,5 Architektura a pozemní stavitelství

138 4,5 130 4,5

Architektura a pozemní stavitelství

138 138 130

celkem odbory 1. a 4. celkem 38 341 513 722 829

1938/ roky 1945/ roky 1947/ roky 1950 roky 1939 studia 1946 studia 1948 studia 1951 studia

odbor 1. Inženýrské stavitelství Inženýrské stavitelství A 225 4,5 335 4,5 (konstruktivní a dopravní směr) 529 4,5 610 4,5 Inženýrské stavitelství B 56 4,5 288 4,5 (vodohospodářský a kulturní směr)

Učební kurs pro geometry 156 2 Zeměměřičské inženýrství 119 3 80 3 195 3 odbor 1. celkem 400 609 766 818 odbor 4. Architektura a pozemní stavitelství

Architektonický Architektura a pozemní stavitelství

93 4,5 318 4,5 285 4,5 279 4,5

Architektura a pozemní stavitelství

93 318 285 279

celkem odbory 1. a 4. celkem 493 927 1051 1097


Tabulka 5 Akreditované magisterské studijní programy

Studijní program Forma studia

Doba studia Studijní obor

Cizí jazyk

Geodézie a kartografie P 5 Geodézie a kartografie Stavební inženýrství P 5 Ekonomika a řízení stavebnictví Stavební inženýrství P 5 Konstrukce a dopravní stavby Stavební inženýrství P, K 5 Pozemní stavby Stavební inženýrství P 5 Stavebně materiálové inženýrství Stavební inženýrství P 5 Vodní hospodářství a vodní stavby

Tabulka 4 Počty studentů na Fakultě stavební v některých letech 1951 - 2008

školní rok 1951/ 1959/ 1964/ 1969/ 1972/ 1980/ 1984/ 1990/ 1995/ 1999/ 2001/

1952 1960 1965 1970 1973 1981 1985 1991 1996 2000 2002počet posluchačů celkem 1614 1908 1835 1552 2076 4577 4012 3852 3261 4277 3945

z toho kombinované studium 132

studium při zaměstnání 333 844 408

školní rok 2003/ 2004/ 2005/ 2006 2007/ 2004 2005 2006 2007 2008 počet posluchačů celkem 4364 4404 5013 5410 5638

z toho kombinované studium 325 312 361 443 434

studium při zaměstnání


Akreditované bakalářské studijní programy



Cizí jazyk

Architektura pozemních staveb P 4 Architektura pozemních staveb Civil Engineering P 4 Building Constructions A Civil Engineering P 4 Building Material Engineering A Civil Engineering P 4 Structures and Traffic Constructions A Civil Engineering P 4 Civil Engineering Management A Civil Engineering P 4 Water Management and Water Structures A Geodézie a kartografie P, K 3 Geodézie a kartografie Geodézie a kartografie K 3 Geodézie a kartografie Geodézie a kartografie P 3 Vojenská geodézie a kartografie Stavební inženýrství P, K 4 Konstrukce a dopravní stavby Stavební inženýrství P, K 4 Pozemní stavby Stavební inženýrství P, K 4 Stavebně materiálové inženýrství Stavební inženýrství P, K 4 Vodní hospodářství a vodní stavby Stavební inženýrství P, K 4 Management stavebnictví Stavitelství P 3 Konstrukce a dopravní stavby Stavitelství P 3 Management stavebnictví Stavitelství P 3 Pozemní stavby Stavitelství P 3 Stavebně materiálové inženýrství Stavitelství P 3 Vodní hospodářství a vodní stavby Design of Civil Engineering Structures P 3 Design of Civil Engineering Structures A

Akreditované navazující magisterské studijní programy



Cizí jazyk

Architektura a rozvoj sídel P 1,5 Architektura a rozvoj sídel Civil Engineering P 1,5 Building Constructions A Civil Engineering P 1,5 Building Material Engineering A Civil Engineering P 1,5 Construction Technology A Civil Engineering P 1,5 Structures and Traffic Constructions A Civil Engineering P 1,5 Civil Engineering Management A Civil Engineering P 1,5 Water Management and Water Structures A Geodézie a kartografie P 2 Geodézie a kartografie Stavební inženýrství P, K 1,5 Konstrukce a dopravní stavby Stavební inženýrství P, K 1,5 Pozemní stavby Stavební inženýrství P, K 1,5 Realizace staveb Stavební inženýrství P, K 1,5 Stavebně materiálové inženýrství Stavební inženýrství P, K 1,5 Vodní hospodářství a vodní stavby Stavební inženýrství P, K 1,5 Management stavebnictví


Akreditované doktorské studijní programy



Cizí jazyk

Civil Engineering P, K 4 Building Constructions A Civil Engineering P, K 4 Physical and Building Materials Engineering A Civil Engineering P, K 4 Structures and Traffic Constructions A Civil Engineering P, K 4 Water Management and Water Structures A Civil Engineering P, K 4 Civil Engineering Management A Geodézie a kartografie P, K 3 Geodézie a kartografie A Soudní inženýrství P, K 3 Soudní inženýrství A Stavební inženýrství P, K 3 Fyzikálně a stavebně materiálové inženýrství A Stavební inženýrství P, K 4 Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství Stavební inženýrství P, K 4 Konstrukce a dopravní stavby Stavební inženýrství P, K 3 Konstrukce a dopravní stavby A Stavební inženýrství P, K 4 Management stavebnictví Stavební inženýrství P, K 4 Pozemní stavby Stavební inženýrství P, K 3 Pozemní stavby Stavební inženýrství P, K 4 Vodní hospodářství a vodní stavby Stavební inženýrství P, K 3 Vodní hospodářství a vodní stavby A


Prof. RNDr. Zdeněk Chobola, CSc., [email protected]

VĚDECKOVÝZKUMNÁ ČINNOST NA FAKULTĚ STAVEBNÍ VUT V BRNĚ

Prof. RNDr. Zdeněk Chobola, CSc. proděkan pro vědu a výzkum

Historie

Brněnská česká technika a její obory zajišťující vzdělávání a vědeckou činnost v oblasti

stavebnictví měla ve své historii významné učitele, kteří vytvořili její osobitý, neopakovatelný charakter.

Mezi nejvýznamnější pracoviště, která vznikla záhy po založení školy, bezesporu patří Laboratoř vodních staveb založená prof. A. Smrčkem, jako jedno z prvních pracovišť svého druhu v Evropě. Tato laboratoř měla od svého počátku v roce 1916 významný vliv na rozvoj hydrauliky, výstavbu přehrad, zakládání vodních staveb a využití vodních cest.

Ústav betonového stavitelství, zřízený na škole v roce 1910 byl prvním tohoto druhu na technikách tehdejší rakousko-uherské monarchie. Jeho tvůrce, prof. J. Rieger, byl uznávaným odborníkem v oblasti navrhování železobetonových konstrukcí.

V roce 1911 byla zřízena prof. M. Ursinym Mechanicko-technická laboratoř. Prof. Záruba se zasloužil o rozvoj metod řešení obloukových rámů, prof. K. Hruban se stal propagátorem nových typů železobetonových konstrukcí, vypracoval teorii výpočtu železobetonových skořepin a lehkých střešních konstrukcí.

V oboru architektury a pozemního stavitelství působila řada významných architektů, kteří přispěli k tomu, že se Brno stalo praktickou ukázkou moderní architektury.

Kontinuita vývoje byla přerušena II. světovou válkou a v roce 1951 vznikla Vojenská technická akademie v Brně.

Na počátku šedesátých let vznikl plán státních a resortních vědeckovýzkumných úkolů, koordinovaný odbornými komisemi.

V oblasti matematiky byly publikovány práce, které ovlivnily rozvoj numerických metod. Ústav fyziky vypracoval metody pro ověřování spolehlivosti elektronických součástek, měření

vlhkosti stavebních materiálů a využívání akustických metod k detekci vad a poruch stavebních materiálů a konstrukcí.

Ústav stavební mechaniky řešil výzkumné úkoly v oblasti maticové analýzy konstrukcí, metody konečných prvků.

Na pracovištích v oblasti materiálového inženýrství (chemie, technologie stavebních hmot a dílců) byl výzkum zaměřen na využívání druhotných surovin, zejména popílků. Systematicky byly zkoumány příčiny a postup degradace betonu a železobetonu.

V oblasti geotechniky se vědecký výzkum zaměřil na rozvoj metodiky a zařízení pro měření deformací.

Geodetická pracoviště se podílela na rozvoji metod zjišťování přetvoření stavebních konstrukcí, rozvoji metod fotogrammetrie a tvorbě mapových děl.

Ústav betonových konstrukcí a mostů byl orientován na obor sanací a rekonstrukcí betonových staveb.

Ústav ocelových konstrukcí a mostů dosáhl cenných poznatků v oblasti navrhování ocelových nosných konstrukčních systémů.

Ústav dopravních staveb získal nové poznatky pro navrhování konstrukcí pro kolejovou dopravu. Zabýval se též otázkami bezpečnosti dopravních systémů.


Výzkum vodohospodářských ústavů byl orientován na teoretický rozvoj a praktické využití metody konečných prvků v technické praxi.

V oblasti systému řízení technologických procesů byly rozvíjeny metody využívající fuzzy logiku.

Současné hlavní oblasti vědecké a výzkumné činnosti

Hlavní směry tvůrčí, výzkumné a vývojové činnosti vycházejí z dlouhodobé koncepce rozvoje

fakulty formulované v „Dlouhodobém záměru Fakulty stavební VUT v Brně“. Jedná se o následující nosné směry:

• analýza, metody navrhování, verifikace a identifikace staticky a dynamicky namáhaných stavebních konstrukcí z hlediska jejich životního cyklu;

• vývoj, zhodnocení, ověření a kalibrace návrhových metod; • nové využití konstrukcí z tradičních materiálů; • tvorba a vývoj autoadaptivních kompozitních konstrukcí; • deterministické a stochastické modelování stacionárních a nestacionárních jevů a procesů; • progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin; • spolehlivost a analýza rizik vodohospodářských systémů a staveb; • vývoj teoretických modelů, tvorba expertních systémů; • zásobování pitnou vodou, odvodnění urbanizovaných území, analýza záplavových území,

hydrotechnické stavby; • zvyšování kvality vnitřního prostředí budov; • vývoj nových konstrukcí a metod navrhování budov z hlediska kritérií a principů trvale

udržitelného rozvoje, optimalizace návrhu; • integrované technologie pro inženýrskou geodézii a digitální mapování; • komplexní a vágně definované inženýrské systémy (teorie, modelování a aplikace

výsledků); • rozvoj ekonomických nástrojů pro optimální navrhování a realizaci staveb .

Důležitou součástí vědecké a výzkumné činnosti Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí je

rozvoj a využívání experimentálních metod zkoušení nosných konstrukcí. Významným počinem posledního období bylo vytvoření Sdružené laboratoře pro zkoušení nosných konstrukcí při Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební VUT v Brně, jejímiž partnerskými pracovišti jsou dále Katedra mechaniky a částí strojů Fakulty vojensko-technické při Univerzitě obrany v Brně a Ústav aplikované mechaniky Brno, s.r.o. Vznik této sdružené laboratoře inicioval prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc.

Činnost Ústavu betonových a zděných konstrukcí v současné době ovlivňuje především jeho vedoucí prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc. svým zaměřením na úsporné, zavěšené, visuté a hybridní konstrukce mostů a inženýrských staveb s využitím vysokohodnotných betonů a prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., který se zabývá vývojem a navrhováním trvanlivých konstrukcí a uplatněním nekovové výztuže v betonových konstrukcích.

Ústav technologie stavebních hmot a dílců je zaměřen zejména na řešení výzkumného záměru „Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí“, jehož řešitelem je prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Řešitelem Centra integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí (CIDEAS) je od roku 2005 prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc.

Ústav vodních staveb se v současnosti zabývá řešením stability těles přehradních hrází, modelováním jejich porušení přelitím i filtračními deformacemi a protipovodňovou ochranou


urbanizovaných oblastí. V poslední době jsou systematicky vyvíjeny metody statistického a inverzního modelování hydraulických jevů souvisejících s bezpečností a spolehlivostí vzdouvacích staveb. Významný je rovněž rozvoj a aplikace vybraných metod matematického modelování proudění podzemní vody v konstrukcích a podloží vzdouvacích staveb (přehrad, ochranných hrází, atd.). Ústav se také dlouhodobě zabývá rizikovou analýzou záplavových území a vzdouvacích staveb.

V rámci vědecko-výzkumného zaměření jsou na Ústavu stavební mechaniky řešeny následující problémy: rozvoj teoretických metod stavební mechaniky, automatizace a zdokonalování metod statického a dynamického řešení stavebních konstrukcí s přihlédnutím k reálným vlastnostem materiálu, modelování a identifikace mechanických soustav v interakci s prostředím, teorie a řešení lanových a zavěšených konstrukcí, analýza konstrukcí z termoplastů, rozvoj moderních numerických metod, teorie spolehlivosti a numerické simulační metody, vliv imperfekcí na spolehlivost ocelových konstrukcí, degradační procesy a odhady životnosti konstrukcí, lomově-mechanické parametry materiálů na silikátové i jiné bázi, fraktální aspekty lomových ploch a trhlin, identifikace parametrů modelů, neuronové sítě, vzpěr, nelineární dynamické systémy, chaotické chování.

Ústav stavebního zkušebnictví si udržel pozici renomovaného pracoviště pro zkoušení stavebních materiálů a zejména diagnostiku konstrukcí.

Pracovníci Ústavu geodézie se dlouhodobě odborně věnují problematice globálních navigačních satelitních systémů (GNSS) a jejich využití v geodetické a kartografické praxi. Ústav provozuje permanentní stanici GNSS evropské sítě EPN a sítě CZEPOS. V rámci mezinárodní spolupráce se podílel na vybudování česko-polské družicové sítě v oblasti Králického Sněžníku a na dalších geodynamických a inženýrských projektech (např. tunelové vytyčovací sítě).

Ústav stavební ekonomiky a řízení se v současné době zabývá zejména optimalizací technicko ekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla.

Zdroje financování tvůrčí činnosti

Vědecká a tvůrčí činnost akademických a tvůrčích pracovníků FAST je financována z různých zdrojů.

Jedním zdrojem financování vědy na FAST je účelové financování výzkumu, které pokrývá projekty systému GA ČR, a ministerstev MPO, MDS, MŽP a MZe. Druhým zdrojem je MŠMT formou Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ), Výzkumných záměrů (VZ) a Rozvojových programů (RP). Třetím zdrojem jsou zdroje ze zahraničních grantů a projektů jako jsou: dvoustranná spolupráce, rámcové programy, evropské programy podpory a výzkumu apod. Do čtvrtého zdroje můžeme zahrnout všechny ostatní možnosti získání prostředků na výzkum.

V posledním období usilujeme zejména o získání prostředků z Operačních programů Evropských fondů. Jsou to projekty z oblastí Podnikání a inovace, Věda a výzkum pro inovace a Vzdělání pro konkurenceschopnost. Celkový přehled řešených projektů

V tabulce 1 jsou uvedeny počty jednotlivých typů řešených projektů na FAST v letech 2001 až 2008. Je patrné, že za posledních 8 roků došlo k výraznému nárůstu počtu řešených projektů z 67 na 144 a rovněž stoupl objem získaných prostředků z této činnosti z 51 mil. Kč na 135 mil. Kč (tab. 2).

Významnou oblastí aplikovaného výzkumu je spolupráce s výrobní praxí formou doplňkové činnosti (DČ). Počet řešených hospodářských smluv a finanční objemy získaných prostředků na FAST v letech 2001 až 2008 uvádí tabulka č. 3. Počet smluv v tomto období vzrostl z 284 na 590 a získané finanční prostředky z 13 mil. Kč na 40 mil. Kč.


Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 typ projektu počet řešených projektů GAČR stand. 28 25 24 28 24 25 25 25 GAČR stand. spoluř. 1 0 9 9 9 11 12 9 GAČR postoktorské 0 3 5 1 4 5 10 11 GAČR doktorské 3 3 5 0 3 1 1 1 FRVŠ 9 7 8 16 22 22 18 17 zahraniční 8 9 15 10 13 13 10 6 MPO 5 5 6 8 15 27 27 31 MDS 3 2 3 6 7 6 70 8 MZP 2 0 0 0 0 0 0 2 MZe 0 2 0 0 2 2 3 3 rozvojové 0 1 1 6 6 9 17 8 výzkumné záměry 4 4 4 4 2 1 4 5 ostatní 4 5 5 3 4 17 10 18 součet 67 66 85 91 111 139 207 144

Tab.1 Počty výzkumných projektů a záměrů řešených na FAST podle zdrojů v letech 2001 až 2008 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 typ projektu tis. Kč GAČR 11 790 13 670 23 215 22 208 26 344 28 868 32 490 31 542FRVŠ 3 272 663 7 043 3 141 5 425 10 137 8 290 9 977 zahraniční 2 560 2 585 7 648 3 948 4 149 5 635 6 140 2 830MPO 3 508 5 622 5 132 4 718 9 912 27 723 15 399 19 021MDS 3 834 445 730 4 445 4 141 3 704 3 313 3 128MZP 174 0 0 0 0 0 0 450 MZe 0 168 0 0 890 950 1 475 1 380 rozvojové 0 1 438 1 200 10 000 8 307 18 709 14 818 9 239výzkumné záměry 22 604 23 847 25 710 25 710 28 830 15 829 47 421 31 474ostatní 3 439 1 930 674 586 4 626 21 325 12 090 26 333součet 51 181 50 368 71 352 74 756 92 624 132 880 141 436 135 374 Tab. 2 Objemy finančních prostředků získané na FAST podle zdrojů v letech 2001 až 2008 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008Doplňková činnost - řešeno smluv 284 340 475 504 520 540 514 590Doplňková činnost - tržby v tis. Kč 12 836 17 537 23 121 23 272 29 530 27 134 34 735 39 656Tab. 3 Počet smluv DČ a finanční objemy získaných prostředků na FAST v letech 2001 až 2008 Kvalifikační struktura

Velkou pozornost fakulta věnuje soustavnému zkvalitňování složení a struktury pedagogicko-vědeckých pracovníků fakulty. Fakulta k 31. 12. 2008 měla 345 pracovníků, z toho 265 pedagogicko-vědeckých pracovníků. Z tohoto počtu je 19 profesorů a 66 docentů. Průměrný věk učitelů je 43 roků.

Od roku 2001 proběhlo úspěšné jmenování 6 profesorů v oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství, 3 profesorů v oboru Teorie a konstrukce staveb, 2 profesorů v oboru Konstrukce a dopravní stavby a 1 profesora v oboru Soudní inženýrství. V tomto období proběhlo 28 úspěšných habilitačních řízení.


Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., [email protected]

VNĚJŠÍ VZTAHY

Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. proděkan pro vnější vztahy

Rozvoje aktivit Fakulty stavební v oblasti vnějších vztahů je možné rozdělit jednak na kontakty

fakulty s tuzemskou praxí a rozvoj aktivit v oblasti zahraničí. Kontakty s praxí jsou garantovány jednotlivými ústavy průběžně a jsou na vynikající úrovni, o čemž svědčí vysoký podíl zakázek doplňkové činnosti fakulty. Přesto v oblasti navázání kontaktů s praxí byla pro lepší součinnost praxe a výuky v roce 2004 založena Průmyslová rada Fakulty stavební, která se sestává z nejvýznamnějších zástupců stavebních firem nejenom našeho regionu, ale i firem České republiky mající dopad do našeho regionu a zejména zaměstnávající naše absolventy. Průmyslová rada byla zřízena jako poradní sbor děkana a kontakty s jejími členy se jeví jako velice pozitivní. Cílem činnosti rady je zajištění úzké spolupráce fakulty s praxí. Členové rady zajišťují tento cíl zejména následujícími aktivitami:

• Vyjadřují se k připravovaným studijním plánům, náplním volitelných předmětů a specializovaných seminářů.

• Pořádají odborné přednášky a spolupracují na jejich přípravě s fakultou. • Navrhují témata projektů zadávaných do výuky a témata diplomových a disertačních

prací. • Pořádají odborné soutěže pro studenty fakulty. • Jako zástupci firem zprostředkovávají spolupráci svých odborných pracovišť s vědeckými

pracovišti fakulty a navrhují výzkumné projekty. • Referují o požadavcích, které klade praxe na absolventy fakulty. • Pořádají informační přenášky o svých firmách, prezentují se na internetových stránkách

rady a nabízejí možnosti brigád a zaměstnání pro studenty a absolventy fakulty. • Mohou pořádat společenské a kulturní a sportovní akce.

Další organizací, která vznikla v roce 2007 je Spolek absolventů FAST VUT pod zkráceným názvem SAB-FAST. Jedná se o občanské sdružení působící na celém území České republiky a sdružující absolventy Fakulty stavební VUT v Brně. Náplní činnosti tohoto sdružení je pedagogické informování o současném dění na fakultě, dále spolková činnost zaměřená na absolventa – ročenky absolventů, případně aktivní databáze absolventů a vydávání vlastních informačních materiálů. V roce 2008 byl předsedou tohoto spolku absolventů zvolen doc. Ing. Vlastimil Stara, CSc. Veškeré informace o Spolku absolventů FAST VUT v Brně jsou na stránkách Fakulty stavební.

Pokud se týká zahraničních kontaktů Fakulty stavební, tak tyto byly zejména v posledních pěti letech velice silně zintenzivněny a zaktualizovány natolik, že Fakulta stavební má k dnešnímu dni uzavřeno celkem 75 bilaterálních smluv s různými univerzitami v celé evropské síti, ale i mimo ni.

V rámci elitních programů fakulta podporuje následující druhy programů: Lifelong Learning Programme (LLP)

• ERASMUS - zaměřený na vysokoškolské vzdělávání a odborné vzdělávání na vysokoškolské úrovni.

• LEONARDO DA VINCI - zaměřený na odborné vzdělávání a odbornou přípravu.


• GRUNDTVIG - zaměřený na vzdělávání dospělých a celoživotní učení.

EHP/Norska: fond pro podporu spolupráce škol 2006-2010 Rozvojové programy MŠMT - projekty (studijní pobyty) v rámci bilaterálních smluv o přímé spolupráci mezi vysokými školami nebo „free movers“.

Další programy podpory studia v zahraničí:

• Program AKTION - podporuje rozvoj dvoustranné spolupráce mezi ČR a Rakouskem ve vědě a vzdělávání ve všech vědních oborech.

• Nadace Herberta Quandta - sponzoruje studijní pobyty na TU Dresden pro zahraniční studenty ze zemí bývalého východního bloku.

• Akademická informační agentura - stipendijní pobyty v zahraničí na základě mezinárodních smluv i jiných stipendií.

• Fulbrightova komise - na základě mezivládní dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy za účelem podpory vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn mezi Spojenými státy a Českou republikou prostřednictvím Fulbrightova programu.

• DAAD – německý akademický výměnný servis.

Mobilitní stipendijní fond VUT a FAST VUT.

Zájem ze strany studentů i zaměstnanců o výjezdy v rámci programu ERASMUS za roky 2002 až 2008 dokumentuje níže uvedený graf.

0102030405060708090

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Počty realizovaných mobilních pobytů na FAST v letech 2002 - 2008

Studenstskémobility

Učitelskémobility


Doc. Ing. Jiří Hirš, CSc., [email protected]

HISTORIE A STRATEGICKÝ ROZVOJ FAST

Doc. Ing. Jiří Hirš, CSc. proděkan pro strategický rozvoj, vnitřní vztahy

Historie

Počátky výuky stavebního oboru v Brně sahají až do poloviny 19. století, do roku 1849. Tehdy

v Brně vzniklo německo-české technické učiliště. V listopadu 1899 byla slavnostně otevřena C. a k. česká technická vysoká škola, zřízená císařským výnosem Františka Josefa I. Jejím prvním oborem byl právě obor stavebního inženýrství. Výuku tehdy zabezpečoval čtyřčlenný profesorský sbor pro 50 studentů. V následujících letech byly postupně otevřeny další obory: strojní inženýrství, zeměměřičský kurz, oddělení elektrotechnického inženýrství, kulturní inženýrství – meliorace a vodní stavby a chemické inženýrství. Po první světové válce byl založen také obor architektury.

Násilným uzavřením České vysoké školy technické v letech 1939 až 1945 bylo vzdělávání ve stavebních oborech přerušeno. Po skončení druhé světové války došlo k novému rozvoji školy, které se projevilo nárůstem počtu studentů. V roce 1951 byla Vysoká škola technická tehdejším totalitním režimem opětně zrušena a na jejím místě vznikla Vojenská technická akademie. Obětavostí některých učitelů se v roce 1951 podařilo založit Vysokou školu stavitelství s Fakultou inženýrského stavitelství a Fakultou architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1956 škola vystupuje pod názvem Vysoké učení technické v Brně a její součástí je i dnešní Fakulta stavební. V roce 1960 byla Fakulta inženýrského stavitelství sloučena s Fakultou architektury a pozemního stavitelství ve Fakultu stavební. Dnešní podoba se ustálila v roce 1961. V roce 1976 se Fakulta stavební rozdělila na Fakultu stavební a Fakultu architektury. V roce 1999 se VUT v Brně stává veřejnou vysokou školou.

Novodobé dějiny Fakulty stavební začínají po roce 1990, kdy po předání budovy na Barvičově ulici (hlavního sídla Fakulty stavební do roku 1989) biskupskému gymnáziu, byly některé katedry přemístěny do různých objektů VUT na území Brna a děkanát a část kateder se přesunuly do původního historického areálu Veveří – Žižkova. Jak byly bývalou Vojenskou akademií uvolňovány prostory v tomto areálu, docházelo k postupnému koncentrování jednotlivých pracovišť z pronajatých prostorů na různých místech Brna do objektů na Veveří 95, Žižkova 17 a Rybkova 1.

Areál Fakulty stavební VUT v Brně prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1999 až 2003. Po rekonstrukci objektu „B“ byla v roce 2001 dokončena rekonstrukce objektu „C“ v areálu Veveří, v roce 2002 byly opraveny fasády objektu Žižkova „Z“ a rekonstruován objekt „E1“, byly provedeny první úpravy v objektu Rybkova. Mezi objekty v areálu Veveří byly vybudovány spojovací lávky. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce objektu „A“, rekonstrukce budovy „F“ a opravy objektů „D“. V areálu Veveří – Žižkova byl instalován systém energetického managementu, systémy zabezpečení budov, prostorů, provozu výtahů a kamerového monitoringu.

V současné době je zpracována studie „Řešení venkovních oprav a úprav FAST VUT v Brně“, která řeší především úpravy části vnitřního areálu na Veveří v prostoru mezi budovami včetně podzemních technických kanálů pro vedení sítí, nástavbu stávající budovy „F“, jejího propojení s budovou „D“, úpravu sousedního objektu „V“. Dále řeší vybudování parkovacích ploch při


objektu Žižkova, úpravu objektu „E2“, propojení budovy „B“ mostem s objektem „R“ a propojením areálu Veveří a Žižkova podzemní pasáží.

Plán dostavby areálu FAST Veveří - Žižkova

V dalším rozvoji Fakulty stavební se předpokládá, že areál Veveří – Žižkova – Rybkova bude zaměřen především na vzdělávací činnost a vědecko-výzkumné aktivity fakulty budou realizovány v rozvojovém území FAST v areálu Pod Palackého vrchem.


Doc. RNDr. Jiří Novotný CSc., [email protected]

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE Prof. RNDr. Josef Diblík, DrSc. vedoucí ústavu

Historie

Stolice matematiky a stolice deskriptivní geometrie patřily do prvních čtyř ústavů, které byly

založeny v roce 1899 a tvořily základ nově vzniklé České vysoké školy technické v Brně. Po jistou dobu (1849 resp. 1873–1945) existovala paralelně německá technika.

Prvním profesorem matematiky na české technice v Brně byl PhDr. Karel Zahradník, který byl první dva roky existence školy jejím rektorem. Profesor Zahradník vedl ústav matematiky I až do roku 1916. Vedle stolice matematiky I byla již v roce 1900 obsazena i stolice matematiky II profesorem Antonínem Suchardou. Na obou matematických pracovištích působila řada významných českých matematiků. Do roku 1923 to byli na ústavu matematiky I profesor Jan Vojtěch a jeho nástupce slovenský profesor Jur Hronec, jehož v roce 1939 vystřídal RNDr. Jiří Klapka. Na ústavu matematiky II mj. vyučoval od roku 1906 profesor Matyáš Lerch, který v roce 1919 přešel na nově založenou brněnskou univerzitu, a profesor Karel Čupr.

Zakladatelem ústavu deskriptivní geometrie a jejím prvním profesorem byl Jan Sobotka. V roce 1904 odešel do Prahy, stejně jako jeho nástupce profesor Bedřich Procházka. V roce 1908 se ústavu ujímá profesor Miloslav Pelíšek a poté až do roku 1939 profesor Josef Klíma.

Během druhé světové války byly české vysoké školy zavřeny, takže po jejím skončení se do prvního ročníku brněnské techniky zapsalo 2 000 posluchačů. Všichni absolvovali kurs matematiky na ústavu matematiky II, který 1. května 1945 uvedl do chodu profesor Čupr. Profesor Klapka byl v letech 1946–1950 přednostou ústavu deskriptivní geometrie a vedoucím ústavu matematiky I byl profesor PhDr. Josef Kaucký. V roce 1951 byla všechna tři pracoviště sloučena v jedinou katedru matematiky a deskriptivní geometrie vedenou profesorem Kauckým.

V srpnu 1951 byla zřízena v Brně Vojenská technická akademie. Velká část budov a vybavení i osob přesídlila na tuto novou instituci, protože se původně nepočítalo s udržením civilní techniky. Nakonec přece jenom z původní Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně vznikla Vysoká škola stavitelství v Brně s fakultami inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství. Vedením katedry matematiky a deskriptivní geometrie byl pověřen profesor Klapka. Oddělení deskriptivní geometrie řídil docent Zdeněk Kowalski. V roce 1956 došlo k obnovení školy pod názvem Vysoké učení technické v Brně přidáním energetické fakulty, která se v roce 1959 rozdělila na fakultu strojní a elektrotechnickou. Katedra profesora Klapky nejprve vyučovala na všech fakultách, než převzaly výuku matematiky a deskriptivní geometrie nově vzniklé samostatné katedry jednotlivých fakult. V roce 1958 se z Vojenské akademie Antonína Zápotockého vrátil profesor Rudolf Piska, který přednášel deskriptivní geometrii. Po odchodu profesora Klapky do důchodu v roce 1971 byl řízením katedry prozatímně pověřen docent Josef Havelka. V období 1974–1983 vedla katedru matematiky a deskriptivní geometrie Fakulty stavební docentka Sylva Šantavá. V letech 1983–1997 byl vedoucím ústavu profesor Jan Voráček, kterého v době, kdy byl proděkanem fakulty, ve vedení pracoviště zastupovali RNDr. Jiří Vaněk, CSc. a doc. RNDr. Jindřich Veverka, CSc. V letech 1997–2000 vedl Ústav matematiky a deskriptivní geometrie FAST doc. RNDr. Josef Dalík, CSc., v letech 2000–2003 pak RNDr. Ivo Moll, CSc. Od června 2003 je vedoucím ústavu prof. RNDr. Josef Diblík, DrSc. Zástupcem vedoucího je nyní RNDr. Oldřich Dlouhý a tajemníky RNDr. Jana Slaběňáková a doc. RNDr. Václav Tryhuk, CSc.


Významné osobnosti

Prof. PhDr. Karel Zahradník Karel Zahradník se narodil 16. dubna 1848 v Litomyšli. Zde studoval

na piaristickém gymnáziu. Po maturitě odešel do Prahy, kde na technice i na univerzitě navštěvoval přednášky z matematiky, deskriptivní geometrie a fyziky. Studium ukončil roku 1874 doktorátem z filozofie a zkouškou učitelské způsobilosti. V letech 1872–1875 byl asistentem na pražské technice. Současně byl suplujícím učitelem na I. českém reálném gymnáziu v Praze. V roce 1876 (v osmadvaceti letech) byl jmenován řádným profesorem matematiky na univerzitě v chorvatském Záhřebu. Na této škole působil 23 let, tedy až do roku 1899. K návratu do vlasti ho přimělo dění kolem nově vzniklé české techniky v Brně. Zde byl jmenován řádným profesorem, vedoucím ústavu matematiky a prvním rektorem (1899–1901). Spolu s J. Sobotkou, J. Jahnem a H. Schwaigrem tvořil první profesorský sbor nové školy. Váženým členem profesorského sboru brněnské techniky zůstal až do své smrti 23. dubna 1916.

Karel Zahradník byl řádným členem Jihoslovanské akademie věd a umění, dopisujícím členem Královské srbské akademie, přespolním členem Královské české společnosti nauk, dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, členem zemské školní rady pro markrabství Moravské a stál při zrodu Jednoty českých matematiků. V roce 1902 byl jmenován dvorním radou.

Vědecké práce Karla Zahradníka zasahovaly do algebry, matematické analýzy a geometrie. Svých nejvýznamnějších výsledků docílil v oblasti teorie rovinných racionálních křivek, zejména třetího stupně. V době působení v Brně vydal několik svazků učebních textů pro techniky, např. O determinantech, Analytická geometrie, O plochách druhého stupně.

Prof. Matyáš Lerch Matyáš Lerch se narodil 20. února 1860 v Milínově u Sušice.

Následkem úrazu začal chodit do školy až v devíti letech a záhy se začalo projevovat jeho mimořádné nadání pro matematiku. Maturitu složil v roce 1880 na reálce v Rakovníku. Pak studoval na technice a univerzitě v Praze a v Berlíně. V roce 1886 se habilitoval a byl jmenován soukromým docentem pražské české techniky. V následujících deseti letech uveřejnil kolem 110 článků, a to nejen v časopisech domácích, ale také v renomovaných časopisech zahraničních. Přestože se Lerch stal světově uznávaným matematikem, nepodařilo se mu získat profesuru na některé vysoké škole v českých zemích, ačkoliv o to velice usiloval. Jeho další působení na českých vysokých školách bylo nejisté, neboť asistentské místo mohlo být tehdy zastáváno nejvýš deset let a soukromý docent neměl nárok na služební požitky. Proto přijal v roce 1896 nabídku na jmenování profesorem na univerzitě ve švýcarském Freiburgu. Zde dosahuje svého zenitu. Dostává velkou cenu pařížské Akademie, v té době nejvyšší ocenění, které se dalo dosáhnout. Přes všechny pocty, kterých se mu v cizině dostalo, se Lerch chtěl vrátit do vlasti. Návrat z ciziny se mu zdařil až v roce 1906, kdy byl jmenován řádným profesorem české brněnské techniky. Na této škole působil až do roku 1920, kdy přešel jako profesor na nově zřízenou Masarykovu universitu v Brně. Po příchodu do Brna se Lerch dočkal uznání i doma. Byl zvolen čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků, v roce 1909 získal čestný doktorát filozofie pražské univerzity a ve školním roce 1908–1909 byl děkanem odboru strojního inženýrství brněnské techniky. Ze zdravotních důvodů musel odmítnout jmenování rektorem brněnské techniky. Zemřel v Sušici 3. srpna 1922.

Prof. Karel Zahradník

Prof. Matyáš Lerch


Matyáš Lerch byl učenec neobyčejně pilný a plodný. Publikoval kolem 220 prací z obecné teorie funkcí, teorie eliptických funkcí a eliptických integrálů, teorie čísel, diferenciálních rovnic a syntetické geometrie. Byl nejvýznamnějším českým matematikem konce 19. a začátku 20. století.

Prof. Jan Sobotka Jan Sobotka se narodil 2. září 1862 v Řepníkách u Vysokého Mýta. Po

absolvování německé reálky v Praze na Kampě pokračoval v letech 1881–1886 ve studiu na české univerzitě a na české technice v Praze. V letech 1886–1891 byl asistentem na technice, kde suploval přednášky za profesora F. Tilšera, který byl poslancem. Pak studoval na technice v Curychu a dále byl na studijním pobytu ve Vratislavi. Protože v českých zemích nenachází místo ani na vysoké, ani na střední škole, odchází do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, geometrie novější a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. Odtud odchází v roce 1904 do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na Filozofické fakultě tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působí až do své smrti 10. května 1931.

Jeho publikační dílo představuje více jak 100 často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní práce Jana Sobotky patří monografie Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906), Diferenciální geometrie (1909) a O geometrických příbuznostech (1916). V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání.

Prof. RNDr. Jiří Klapka, DrSc. Jiří Klapka se narodil 10. března 1900 ve Skutči. Středoškolská studia

absolvoval na reálkách v Lounech a v Kostelci nad Orlicí, kde v roce 1917 maturoval. Potom odešel do Prahy a stal se posluchačem České vysoké školy technické a současně i Filozofické a Přírodovědecké fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1921 získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Z Prahy přešel roku 1921 na techniku do Brna a od října toho roku tam působil jako asistent matematiky u profesora J. Vojtěcha a později u J. Hronce. V roce 1925 získal doktorát přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a o tři roky později se na České vysoké škole technické v Brně habilitoval z deskriptivní, analytické a diferenciální geometrie. Asistentské místo na technice opustil v roce 1930, kdy byl jmenován profesorem na III. reálném gymnáziu v Brně. V roce 1938 byl jmenován mimořádným profesorem na Vysoké škole technické, která měla své sídlo nejprve v Košicích, posléze se však kvůli politické situaci přesunula do Martina a poté do Bratislavy. Krátce před válkou, po odtržení Slovenska v roce 1939, byl převeden zpět na techniku do Brna. V roce 1946 byl se zpětnou platností jmenován na technice v Brně řádným profesorem deskriptivní geometrie. Začátkem 50. let převzal postupně přednášky z matematiky za tehdy nemocného profesora K. Čupra. V roce 1952 byl jmenován vedoucím katedry matematiky a deskriptivní geometrie na stavební fakultě brněnské techniky. Současně založil a vedl až do svého penzionování vědecký seminář diferenciální geometrie. V roce 1956 získal doktorát fyzikálně technických věd. Zemřel 12. února 1976 v Brně.

Publikační činnost Jiřího Klapky obsahuje řadu odborných geometrických pojednání, učebnic, skript, recenzí a jiných článků. Významně přispěl k rozvoji projektivní diferenciální geometrie a to zejména zkoumáním vlastností přímkových ploch, studovaných na základě Blaschkeho a zvláště

Prof. Jan Sobotka

Prof. Jiří Klapka


Čechovy teorie. Co se týče rozsahu je autorem 22 původních vědeckých prací, 6 vědeckých knižních publikací, mnoha pedagogických a životopisných článků a recenzí.

Současnost

Na ústavu matematiky a deskriptivní geometrie k 1. 1. 2009 pracují 2 profesoři, 4 docenti, 11

odborných asistentů a 14 asistentů (z toho 4 jsou na mateřské dovolené a někteří jen na částečný úvazek). Učitelé ústavu zajišťují výuku matematiky a deskriptivní geometrie v bakalářských studijních programech na všech oborech stavební fakulty. Základní kurzy se učí také v anglickém jazyce. Pro některé obory jsou vyučovány i předměty aplikačního charakteru – operační výzkum, pravděpodobnost a matematická statistika. Výuka probíhá v prezenční a v kombinované formě studia. V navazujícím magisterském studijním programu je zařazen semestr matematiky, jehož obsah je specializován podle oborů a je věnován zejména numerické matematice a rozšiřujícím partiím matematické statistiky. V některých oborech si mohou studenti v dalším semestru ještě vybrat některý z předmětů – analýza empirických datových souborů, aplikovaná matematika, základy variačního počtu, statistické metody, numerické metody a teorie grafů. V doktorském studiu se vyučují předměty – numerické metody I a II, pravděpodobnost a matematická statistika, regresní modely, analýza časových řad, numerické řešení variačních úloh a aplikace matematických metod v ekonomii. Posluchači mají možnost navštěvovat také volitelný předmět základy deskriptivní geometrie. Ústav matematiky a deskriptivní geometrie ve spolupráci s Ústavem fyziky pořádá přípravné kurzy pro přijímací zkoušky na vysoké školy. Učitelé ústavu se podílejí na tvorbě testů a příkladů používaných na přijímacích zkouškách pro bakalářské studium na Fakultě stavební i na Fakultě architektury VUT a také pro navazující magisterské studium stavebních oborů.

Kromě pedagogické činnosti je na Ústavu matematiky a deskriptivní geometrie věnována velká pozornost odborné a vědecké práci. Řada pracovníků se podílí na řešení projektů, grantů a výzkumných záměrů. Dílčí úkoly Matematika a Deskriptivní geometrie projektu Modernizace výuky na Fakultě stavební VUT v Brně v rámci bakalářských a magisterských studijních programů podpořeného Evropským sociálním fondem řeší kolektiv pod vedením V. Tryhuka a H. Šafářové, spoluřešiteli grantu Diferenční a dynamické rovnice na “time scales“ II Grantové agentury České republiky jsou J. Diblík a Š. Pechancová, H. Koutková pracuje v grantech GAČR Rozumově nadané děti s dyslexií, Analýza rizik souvisejících se změnami režimu podzemních vod při extrémních hydrologických situacích a Extrémní srážkové scénáře pro rizikovou analýzu posouzení ekonomicky únosného a ekologicky šetrného návrhu stokových sítí, J. Vala je spoluřešitel grantu Modelování kinetiky difúzních fázových transformací v pevných látkách Grantové agentury Akademie věd České republiky. J. Diblík a V. Tryhuk jsou zapojeni do výzkumného záměru Progresivní, spolehlivé a trvanlivé nosné stavební konstrukce, J. Daněček a J. Vala do záměru Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí. Konečně J. Diblík se účastní řešení výzkumného záměru New Trends in Microelectronics Systems and Nanotechnologies.

Do povědomí české a slovenské matematické komunity vešly matematické workshopy s mezinárodní účastí, které se tradičně konají v říjnu na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně pod záštitou děkana fakulty. Organizaci workshopu zajišťuje Ústav matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 2008 úspěšně proběhl již sedmý ročník. Cílem workshopů je kontaktovat ty, kteří rozvíjejí matematickou teorii a aplikují ji ve stavebním inženýrství i v jiných technických, přírodních a společenských vědách, s širší obcí matematických pedagogů, historiků a odborníků z příbuzných oblastí, a to nejen z České republiky. Po dopoledním společném plenárním zasedání, odpolední jednání workshopu probíhá ve čtyřech sekcích – 1. teoretická matematika, 2. aplikace matematiky, 3. pedagogika a historie matematiky, 4. matematický software. Workshop je přínosný jak svou otevřeností a pracovním charakterem jednání, tak i neformálními přátelskými kontakty s partnery z jiných fakult, vysokých škol, vědeckých ústavů a dalších institucí.


Doc. Ing. Marta Kořenská, CSc., [email protected]

ÚSTAV FYZIKY Prof. RNDr. Zdeněk Chobola, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Fyzikální ústav České vysoké školy technické v Brně byl zřízen rok po založení techniky v roce

1900, poněvadž se fyzika přednášela až ve druhém ročníku. Prvním profesorem fyziky se stal František Koláček, který působil již jako profesor teoretické fyziky na Filosofické fakultě KU v Praze a který měl jako Moravan zájem o to, aby byl na technice vybudován dokonalý Fyzikální ústav. Jeho ústav byl umístěn v nynější Jaselské ulici. Prof. Koláček se stal propagátorem Maxwellovy teorie, na níž budoval vědecké práce z oboru šíření elektromagnetického vlnění. Jeho nástupcem se stal prof. Novák.

Po dokončení novostavby techniky v roce 1910 se přestěhoval Fyzikální ústav do nových rozsáhlých místností na ulici Veveří a jeho součástí byla i meteorologická laboratoř. V roce 1913, po vzniku chemického oboru na technice, byl zřízen II. Fyzikální ústav, do jehož čela byl postaven prof. Bedřich Macků. Slibný rozvoj tohoto Fyzikálního ústavu byl přerušen válkou, kdy byl téměř celý vystěhován a v jeho místnostech byla zřízena vojenská nemocnice. V této době pracovali prof. Novák a prof. Macků na přípravě učebnice „Základy praktické fyziky“. Období válečné bylo jak po stránce výuky, tak po stránce vědecké práce obdobím mrtvým.

Po 1. světové válce byl II. Fyzikální ústav znovu obnoven a zařízení meteorologické stanice bylo rozšířeno o přijímací radiotelegrafickou stanici. Nástupcem prof. Macků se stal prof. František Nachtikal, autor knihy „Teorie relativity“, který přepracoval „Základy praktické fyziky“ a napsal řadu souborných referátů z nových odvětví fyziky. V roce 1926 přešel prof. Nachtikal na pražskou techniku a jeho nástupcem se stal prof. Josef Velíšek, který přestěhoval II. Fyzikální ústav do budovy na Žižkově ulici a tak se oba ústavy definitivně rozdělily. I. Fyzikální ústav vedený prof. Novákem převzal fyziku pro obor stavební, zeměměřičský a architekturu. II. Fyzikální ústav vedený prof. Velíškem převzal fyziku pro obor chemický, strojní a elektrotechnický. Roku 1939, kdy byly vysoké školy zavřeny, zabrali Němci místnosti II. Fyzikálního ústavu a zřídili tam Ústav chemické technologie paliv a pohonných hmot.

Po 2. světové válce převzal vedení obou ústavů prof. Velíšek. Po jeho smrti, v roce 1947, vedl dočasně oba Fyzikální ústavy prof. Vašíček. V roce 1949 byl jmenován vedoucím II. Fyzikálního ústavu prof. Jan Potoček, následně se oba Fyzikální ústavy spojily a vytvořily jednu Katedru fyziky, jejím vedoucím se stal prof. Potoček.

V roce 1952 byla zřízena Vojenská technická akademie. Prof. Potoček přešel na VTA, prof. Vašíček zůstal na nově vzniklé Vysoké škole stavební. V roce 1954 převzal vedení prof. Košťál, který získal pro pracoviště Katedry fyziky místnosti na Veslařské ulici, kde se konala cvičení z fyziky pro všechny tehdejší fakulty. V roce 1956 vznikla Fakulta energetická a Katedra fyziky se přestěhovala do budovy na Barvičově ulici, kde získala místnosti v 1. poschodí, ve kterých setrvala až do roku 1991. V době vzniku Fakulty energetické se počet interních pracovníků postupně zvyšoval až na konečný počet 23 členů. Mezi novými členy byli také doc. Binko, doc. Weber a prof. Šikula, kteří podstatně ovlivnili vědeckovýzkumné zaměření pracoviště.


Významné osobnosti Výuka fyziky byla na všech fakultách VUT zabezpečována jednou

společnou katedrou do roku 1961. Na Fakultě stavební byla zřízena Katedra fyziky 1. února 1961. Vedoucím katedry fyziky byl až do roku 1975 doc. Ing. Jaroslav Binko. Z dřívějších výzkumných pracovišť přinesl na katedru zkušenosti vedoucího vědeckého pracovníka v oboru aplikované fyziky a speciálních měřících metod. Na FAST nastoupil v r. 1958 a v r. 1960 obhájil habilitační práci na téma „Teorie elektromagnetického pole“. Ve výuce prosadil moderní pojetí výkladu fyziky a zavedl pokrokové měřící metody. S pedagogickou prací doc. Binka souvisela i jeho publikační a výzkumná činnost v oblasti fyzikální a technické terminologie a normalizace veličin a měrových jednotek. Od počátku 60. let účinně prosazoval Mezinárodní měrovou soustavu SI a podstatně přispěl k zavedení přesných nových termínů (např. hmotnost, tíha aj.) do praxe. Byl spoluautorem učebnice „Fyzika stavebního inženýra“.

V květnu 1975 se stal vedoucím katedry fyziky prof. RNDr. Ing. Josef Šikula, DrSc. V roce 1980 obhájil doktorskou disertační práci na téma „Stochastické jevy v polovodičích“ a byl jmenován profesorem aplikované fyziky. V roce 1970 založil výzkumnou skupinu řešící problematiku fluktuačních jevů v pevných látkách. Výzkumný tým, který pracuje dodnes, tvoří učitelé a vědečtí pracovníci Ústavu fyziky FAST a FEKT VUT v Brně. Současně se zapojil do základního výzkumu akustické emise a rozšířil jej o aktivní metodu, která byla pod jeho vedením rozpracována pro nedestruktivní testování pálené krytiny. Pod jeho vedením získalo vědeckou hodnost kandidáta fyzikálně - matematických věd téměř 20 aspirantů, postupně to byli všichni odborní asistenti, kteří spolupracovali na uvedených problematikách. Je stálým členem organizačního výboru mezinárodních konferencí „Noise in Physical Systems“, členem programového výboru CARTS Europe a členem komise pro doktorské a disertační práce v oboru „Fyzika kondenzovaných látek a akustika“.

V roce 1991 se Ústav fyziky přestěhoval do budovy na Žižkově ulici č. 17 do 1. nadzemního podlaží. Zcela nevyhovující a neudržované prostory byly postupně přebudovány pro potřeby výuky a výzkumu. Byla vybudována fyzikální posluchárna, dvě studentské laboratoře, dvě laboratoře pro studenty doktorského studia a tři výzkumné laboratoře. Současnost

Od roku 1994 je vedoucím Ústavu fyziky prof. RNDr. Zdeněk Chobola, CSc. Od svého

nástupu na Katedru fyziky v roce 1973 je trvale aktivně zapojen do výzkumu. Nejprve pracoval v oblasti stochastických jevů v polovodičích, kde v roce 1975 získal titul RNDr. v oboru Aplikovaná fyzika a v roce 1978 prací „Studium stochastických jevů ve fotodiodách“ získal vědeckou hodnost kandidáta fyzikálně matematických věd. V roce 1990 byl jmenován docentem v oboru Experimentální fyzika a v roce 1991 se habilitoval docentem v oboru Aplikovaná fyzika. Od roku 1994 rozšířil oblast výzkumu o nedestruktivní testování a diagnostiku stavebních materiálů a konstrukčních prvků akustickými metodami. Vyškolil již 8 domácích a zahraničních doktorandů. V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství. Od roku 2006 je proděkanem pro vědu a výzkum.

V současné době na Ústavu fyziky pracuje čtrnáct akademických pracovníků: čtyři profesoři, dva docenti, sedm odborných asistentů a jeden vědecký pracovník. Na ústavu dále pracuje jeden technický pracovník, sekretářka a řemeslník.

Doc. Jaroslav Binko

Prof. Josef Šikula


Ústav fyziky zajišťuje výuku řady předmětů fyziky ve všech studijních programech Fakulty stavební v bakalářském, magisterském a doktorském studiu, v denní i kombinované formě studia. Výuka probíhá v češtině i angličtině. Ústav se podílí také na celoživotním vzdělávání.

Přístup k výuce byl zvolen tak, aby studium předmětu dalo studentům obecné znalosti a přírodovědní základ ke studiu technických disciplín a jejich aplikací v inženýrské praxi. Ve výuce jsou přednášeny nejnovější informace z daného oboru. Nová témata ze stavební fyziky a materiálového inženýrství jsou zaváděna také do laboratorní výuky, která studentům zpřístupňuje praktické dovednosti na úrovni dnešních technických možností. S tím souvisí obnovování přístrojového vybavení výukových laboratoří v rámci projektů FRVŠ.

Z vědeckého a odborného zaměření profesorů a docentů vyplývá orientace vědecko výzkumné činnosti do tří oblastí.

První oblast se zabývá akustickými a elektrickými metodami, které jsou díky možnosti automatizace stále perspektivnější pro nedestruktivní diagnostiku stavebních prvků a konstrukcí. Zkoumány jsou čtyři metody: akustická emise, impact - echo, nelineární ultrazvuková spektroskopie a impedanční spektroskopie.

Se základním výzkumem akustické emise započala skupina pracovníků pod vedením doc. Zdeňka Webera v osmdesátých letech minulého století. V rámci získaných grantových projektů byly rozpracovány její aplikace při vývoji stavebních materiálů, ověřování parametrů navrhovaných konstrukčních dílců apod. S využitím současného technologického rozvoje a technického potenciálu byly pod vedením prof. Luboše Pazdery rozpracovány nové aplikace pro studium statických a dynamických vlastností, životnosti a únavového poškození stavebních dílců a konstrukcí. Další novou aplikací akustické emise v materiálovém inženýrství je automatizované monitorování vlastností betonových směsí v jejich prvotních stadiích, tuhnutí, tvrdnutí a zrání.

Druhá skupina pod vedením prof. Zdeňka Choboly zkoumá impact-echo metody, založené na šíření napěťových vln generovaných mechanickým impulsem. Mechanický impuls vybudí ve vzorku harmonické vlnění na vlastní frekvenci a na vyšších harmonických frekvencích. Vyvolané elastické vlnění je superponováno odraženými vlnami od okolí i od strukturních vad látky. Zaznamenaná odezva na povrchu vzorku tak obsahuje informaci o výskytu strukturních vad. Navržena a ověřena byla nová metodika hodnocení mrazuvzdornosti keramických prvků pomocí impact-echo metody a zkoumána je možnost jejího využití pro detekci koroze ocelové výztuže v železobetonových vzorcích. Získané poznatky jsou průběžně publikovány v impaktovaných časopisech, ve sbornících ze zahraničních i domácích konferencí. Tento výzkum byl podporován dvěma grantovými projekty zaměřenými na nedestruktivní hodnocení stavebních prvků.

Třetí skupina metod se zabývá výzkumem nelineární ultrazvukové spektroskopie pod vedením doc. Marty Kořenské. Jedná se o nové perspektivní metody založené na skutečnosti, že výskyt defektů ve struktuře materiálu, jako jsou vznik a rozvoj trhlin či mikrotrhlin, zvětšování pórů, ztráta adheze apod., má za následek vznik nelineárních jevů při dynamickém buzení tělesa. Intenzívní výzkum v oblasti nelineární spektroskopie elastických vln během posledních let prokázal, že metody, založené na výskytu nelineárních efektů ve spektrální odezvě na buzení, mohou být vysoce citlivým prostředkem detekce vad v materiálu. Za podpory grantového projektu byla sestavena měřicí aparatura a ověřena použitelnost těchto metod na keramických, betonových a železobetonových prvcích. Dosažené výsledky jsou pravidelně prezentovány na zahraničních konferencích a v časopisech, dvě práce jsou uvedeny v databázi impaktovaných časopisů Web of Science.

Čtvrtou skupinou zaměřenou na výzkum stavebních materiálů je impedanční spektroskopie vedená doc. Pavlem Schauerem. Metodu lze aplikovat na materiály s nízkou elektrickou vodivostí, což splňuje většina stavebních materiálů. Cílem výzkumu je nalézt souvislosti mezi impedančním chováním materiálů a jejich mechanickými vlastnostmi, zejména z pohledu životnosti, vlhkosti a pevnosti. Zatímco se metoda impedanční spektroskopie značně využívá v jiných oblastech, zejména v elektrotechnice, chemii, biologii a jinde, dílčí výsledky napovídají, že bude využitelná i ve stavebnictví. Za kvalitní výsledky v této oblasti lze považovat vybudování měřicí aparatury řízené


počítačovou technologií GPIB, automatické zpracování měření a nalezení modelu a interpretace NDT metody impedanční spektroskopie ve stavebnictví.

Druhou oblastí vědeckovýzkumné činnosti je studium fluktuačních jevů v pevných látkách, jejímž řešitelem je prof. Bohumil Koktavý. S výzkumem bylo započato v roce 1970 a byla prvotně zaměřena na problematiku stochastických jevů v polovodičích, postupně byla rozšířena o oblast studia fluktuačních jevů vysokonapěťových elektroizolačních materiálů. Významnou oblastí studia fluktuačních jevů v pevných látkách byl teoretický a experimentální výzkum elektromagnetické emise generované při mechanickém zatěžování pevných látek. Tato problematika je součástí vědního oboru nazvaného fraktoemise. Výzkum byl zaměřen zejména na studium tvorby trhlin a jejich charakteristik v konstrukčních materiálech pro stavebnictví (žula, beton, kompozity, skelné vlákno-polymer). Společně s Ústavem fyziky FEKT VUT v Brně bylo vybudováno pracoviště, které se jako první v ČR zabývá rozvojem této nové nedestruktivní metody a jejími aplikacemi v materiálovém inženýrství. Do současné doby byla tato problematika řešena v rámci čtyř grantových projektů. Výsledky výzkumu v této oblasti slouží k objasnění vzniku a průběhu tvorby trhlin a jejich charakteristik v závislosti na aplikovaném napěťovém poli v daném materiálu.

Třetí vědeckovýzkumnou oblastí na Ústavu fyziky je studium fraktální geometrie, jejímž řešitelem je prof. Tomáš Ficker. Výzkum v této oblasti je soustředěn jak na vlastní teorii této disciplíny, tak na její praktické aplikace. V oblasti aplikací fraktální geometrie je v současnosti výzkum zaměřen do tří oblastí, a to na dimenzionální obrazovou analýzu elektrických nábojů na površích polymerů, na fraktální populační statistiku elektronových lavin a na mikrostrukturu cementového C-S-H pojivového gelu. Statický elektrický náboj na površích polymerních hmot je problémem úzce souvisejícím např. s biologickou pohodou lidí v interiérech budov. Populační statistiky elektronových lavin patří k základním prvkům teorie výbojů v plynech a teorie strimérů. Mikrostruktura C-S-H gelu je stále v popředí zájmu materiálových inženýrů, neboť zde existuje řada doposud nevysvětlených problémů. V současnosti se podařilo prokázat úzkou souvislost mezi pevností v tlaku hydratované cementové pasty a fraktální dimenzí jejího lomového povrchu. Dosažené výsledky jsou pravidelně publikovány převážně v zahraničních impaktovaných časopisech. Výzkumy tohoto druhu byly podpořeny třemi granty GA ČR a třemi zahraničními granty.

Do výzkumu všech uvedených nedestruktivních metod jsou zapojováni v rámci svých disertačních prací studenti doktorského studia. Ve vědeckovýzkumné činnosti pokračují i po obhájení disertačních doktorských prací. Tři přidělené postdoktorské grantové projekty v letošním roce dokumentují, že řešená problematika nedestruktivního testování je pro stavebnictví vysoce aktuální.

V oblasti stavebního výzkumu spolupracuje Ústav fyziky s několika fakultními ústavy, s výrobními firmami a výzkumnými institucemi. Se spřátelenými pracovišti na ČVUT v Praze a Slovenské technické universitě v Bratislavě se pracovníci na pravidelných ročních seminářích vzájemně informují o dosažených výsledcích ve vědeckovýzkumné činnosti. Významná je také spolupráce s Českou společností pro nedestruktivní testování (doc. Kořenská - členka výboru ČNDT a předsedkyně RS07, prof. Pazdera - člen výboru RS07). V rámci odborné spolupráce RS07 a OS12 v oblasti nedestruktivního testování byl získán doktorský grantový projekt „Diagnostika defektů v materiálech za použití nejnovějších defektoskopických metod“. Řešiteli jsou Ústav fyziky FAST a Ústav fyziky FEKT VUT v Brně, Universita obrany v Brně a MFF UK v Praze. Společně s ČNDT a Centrem dopravního výzkumu pořádá ústav pravidelné roční workshopy, v roce 2008 v pořadí již šestý, které jsou zaměřeny na vývoj nových nedestruktivních metod a jejich aplikace v technické praxi.


Prof. RNDr. Pavla Rovnaníková,CSc., [email protected]

ÚSTAV CHEMIE

Prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Po zrušení Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v roce 1951 byla zřízena Vysoká škola

stavitelství, kde byl zřízen nový obor technologie silikátů, jehož vybudování se ujal prof. Kallauner. V roce 1952 v domě na Vídeňské č. 1 (dříve Koněvova) byla zahájena výuka chemie v nově vybudovaných laboratořích. Na výuce se podíleli především Ing. Miloš Malinger a Ing. Marie Jůvová, která se věnovala výuce chemie vody. V té době již přednášel chemii a technologii vody Prof. Dr. Ing. Alois Wagner. Toto pracoviště se stalo základem budoucí katedry chemie.

Již v roce 1952 se v důsledku potřeb rozvíjejícího se hospodářství začala rozrůstat problematika katedry silikátů zaváděním nových předmětů a koncem padesátých let vyvstala potřeba rozdělit katedru do tří samostatných celků, jedním z nich byla katedra chemie. V roce 1958 pak dostala katedra chemie budovu na Jaselské 18. Současně se rozvíjel obor zdravotního inženýrství, kde významné místo zaujímaly chemické předměty, přednášené prof. Ing. A. Wagnerem. Nedostatek výukových prostor vedl k vybudování chemického pavilonu na ulici Veslařské, který sloužil pro výuku chemie a technologie vody a byl dokončen v roce 1958. Nové výukové prostory umožnily zavedení výuky chemie v prvních ročnících pro všechny směry studované na Fakultě stavební. Mimo to katedra zajišťovala výuku specializovaných předmětů na oboru technologie silikátů a oboru zdravotního inženýrství. Výukové prostory byly využívány též pro výuku chemie Fakulty strojní a některých oborů Fakulty elektrotechnické.

Prvním vedoucím Katedry chemie byl prof. Dr. Ing. Alois Wagner, který byl významným odborníkem v oboru chemie a technologie vody. Významným způsobem přispěl k rozvoji a prohlubování výuky chemie na stavební fakultě. Po odchodu prof. Wagnera do důchodu v roce 1969 se stal vedoucím katedry doc. Ing. Jiří Brandštetr, CSc., který byl v roce 1971 z politických důvodů zbaven vedení. Po odvolání doc. Brandštetra z funkce vedoucího katedry byl jmenován do vedení doc. RNDr. Jaroslav Král, CSc., který byl vedoucím do roku 1987, kdy byla Katedra chemie zrušena a přičleněna jako oddělení ke katedře technologie výroby stavebních hmot. Od počátku 80. let byla výuka chemie omezována, až v roce 1986 byla zcela zrušena a zanikla i Katedra chemie, která byla včleněna do Katedry technologie výroby stavebních hmot. Po politické změně (1989) byla zásluhou děkana doc. Ing. Aloise Materny, CSc. v roce 1990 obnovena Katedra chemie pod názvem „Ústav chemie“. Jejím vedoucím se stal opět doc. Brandštetr, který v témže roce obhájil doktorskou práci a o rok později byl jmenován profesorem pro obor materiálového inženýrství. Po jeho odchodu na chemickou fakultu se stal vedoucím ústavu prof. RNDr. Josef Malý, CSc., který vedl ústav do roku 1997. V roce 1997 se stala vedoucí ústavu doc. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc.

Od svého vzniku až do roku 1992 byla Katedra chemie, později Ústav chemie, situována do dvou lokalit. Část katedry zaměřená na chemii a technologii vody byla umístěna v chemickém pavilonu na Veslařské ulici. Pracovníci zaměření na silikátovou chemii sídlili v budově na ulici Jaselské. Když v roce 1991 bylo rozhodnuto, že Fakulta stavební bude soustředěna v objektech bývalé Vysoké školy technické na Veveří a Žižkově ul., ústav chemie byl přestěhován do budovy bývalé chemické fakulty na Žižkově ulici, kde sídlí dodnes.

Na katedře chemie působili v minulosti v pedagogické a vědeckovýzkumné oblasti: Ing. Marie Brandstillerová, prof. Ing. Jiří Brandštetr, CSc., doc. RNDr. Hubert Fadrus, CSc., Ing. Jaromír


Havlica, CSc., doc. Ing. Josef Huleja, CSc., Ing. Marie Jůvová, doc. Ing.Zdeněk Kittner, CSc., Ing. Ladislav Krahulec, prof. RNDr. Jaroslav Král, CSc, RNDr. Josef Kupec, doc. Ing. Miloš Malinger, CSc., Ing. Zdeňka Mokrá, CSc., RNDr. Zdeněk Šimek, CSc., RNDr. Marie Píštělová. Externím učitelem po řadu let byl prof. Dr. Ing. Zdeněk Šauman, DrSc. Na výuce a výzkumu se podíleli rovněž techničtí pracovníci: Marie Chaloupková, Božena Ráblová, Jana Bílková, Svatava Darebníková, Danuška Mašínská, Zdeňka Sušická a sklofoukač František Gebauer. Sekretářky ústavu byly Květa Prodělalová, později Marie Ferenčíková.

Katedra chemie zabezpečovala výuku chemie v 1. ročníku ve všech studovaných oborech, a dále speciální předměty s chemickým zaměřením na oborech Materiálové inženýrství a Vodní hospodářství a vodní stavby.

Stejně jako činnost pedagogická, také vědecko výzkumná činnost je od vzniku katedry orientována do dvou směrů. Obor silikátové chemie byl z počátku zaměřen na analytickou chemii. Od roku 1968 byla rozvíjena termochemická analýza, se zaměřením na analýzu stavebních materiálů. V tomto oboru byla řešena řada výzkumných úkolů, v jejichž rámci byla rozvíjena spolupráce se zahraničními pracovišti. Od roku 1985 se pracovníci katedry zabývali výzkumem chemie silikátových odpadů, především strusek. V této oblasti byly řešeny výzkumné úkoly zaměřené na vývoj a výzkum struskoalkalických betonů, které představují výborné bezslínkové pojivo. Na řadu originálních výsledků výzkumu byla udělena autorská osvědčení a patenty.

Významné osobnosti Prof. Dr. Ing. Alois Wagner (1896 – 1978) byl prvním vedoucím

katedry chemie. Uveřejnil řadu prací z didaktiky chemie a chemických demonstrací, z oboru hydratace iontů, čištění odpadních vod, fermentaci čistírenských kalů, zúčastnil se sestavení sedmnáctidílného Technického naučného slovníku hesly z fyzikální, anorganické a technické chemie. V oboru didaktiky chemie, spolu s profesorem Trtílkem z Fakulty pedagogické MU (dříve UJEP), napsal knihu „Jak porozumíme chemickým vzorcům a rovnicím?“, která osvětlila základní principy chemie mnoha studentům. Byl uznávaným odborníkem v oboru chemie a technologie vody.

Prof. Ing. Jiří Brandštetr, DrSc. (*1927) za svého 33letého působení

na katedře chemie koncipoval řadu chemických předmětů, které rovněž přednášel. Publikoval přes 300 odborných prací, je autorem několika skript, je řešitelem několika desítek výzkumných úkolů, zavedl metodu termochemické analýzy, je autorem řady patentů. Spolupracoval s řadou zahraničních pracovišť v Budapešti, Moskvě, Finsku, Kijevě, USA, Německu, výsledky své práce presentoval na mnoha národních a zahraničních konferencích. Po politické změně v roce 1989 rozpracoval myšlenku na obnovení chemické fakulty, na kterou v roce 1991 odešel. Na chemické fakultě předával své odborné zkušenosti studentům doktorského studia, ve vědecké oblasti se věnoval zejména využití fluidních popílků a dále rozvíjel vysokohodnotné betony, v tomto oboru dosáhl významných výsledků. I přes vysoký věk je do současné doby významným konzultantem v oboru chemie speciálních silikátových pojivových systémů.

Prof. Alois Wagner

Prof. Jiří Brandštetr


Prof. RNDr. Josef Malý, CSc. (*1933) působil na ústavu chemie v letech 1990 až 2003. Prof. Malý je uznávaným odborníkem v oboru chemie a technologie vody, především v oblasti čištění městských a průmyslových odpadních vod. Zabýval se analytikou vody, vyvinul a ověřil řadu analytických metod pro zjišťování kvality pitných a odpadních vod. Koncipoval a řešil grantové projekty, jejichž výsledky jsou využívány v odborné praxi. Prof. Malý je autorem 4 monografií, přes 200 odborných článků a 4 učebních textů. Po odchodu do důchodu vypomáhá jako externista s výukou předmětů z oboru chemie a technologie vody, lektoruje a recenzuje publikace, píše posudky a sepisuje zkušenosti z oboru chemie vody, získané během profesního života.

Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc. (*1933) pracoval do roku 2002 na

Ústavu stavební mechaniky. Jeho vědecké a odborné zaměření v oboru numerických metod řešení konstrukcí, modelování železobetonových konstrukcí, ověřování spolehlivosti a životnosti stavebních konstrukcí a rizik porušení stavebních konstrukcí, i personální okolnosti na fakultě vyústily v přechod prof. Teplého na Ústav chemie. Zde se ještě více utužila spolupráce ve VaV započatá již na začátku devadesátých let, zaměřená zejména na modelování degradačních procesů betonu a ocelové výztuže. V současné době je prof. Teplý, kromě spolupráce na několika výzkumných projektech, činný zejména v Centru integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí CIDEAS.

Současnost

Současné personální obsazení ústavu je optimální vzhledem k objemu pedagogických

povinností. Výuku zajišťuje profesorka – prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc., docentka - doc. Ing. Jitka Malá, Ph. D., odborní asistenti – Ing. Patrik Bayer, Ph.D. a RNDr. Pavel Rovnaník, Ph.D. a asistenti – Ing. Karel Hrich, Ing. Pavla Vybíralová a Mgr. Martin Vyšvařil. Laboratorní výuku připravuje laborantka Dana Přibylová, dva laboranti – Naděžda Krmíčková a Jan Šimeček, se zabývají výzkumem, administrativní pracovnicí je Ing. Blanka Obrovská. Vědecký pracovník je prof. Ing. Teplý, CSc., odbornou pracovnicí je RNDr. Markéta Chromá.

V oblasti pedagogiky vyučuje ústav předmět Stavební chemie v 1. ročníku ve studijních programech Stavební inženýrství a Stavitelství. Ve vyšších ročnících bakalářského studia a v navazujícím magisterském studiu je výuka orientována na stavebně materiálový a vodohospodářský obor, jeden předmět z pokročilé chemie stavebních materiálů je vyučován i na oboru konstrukce a dopravní stavby. Ústav zajišťuje také výuku předmětů v doktorském studijním programu, a to na oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a oboru Vodní hospodářství a vodní stavby.

Náplň všech předmětů byla podstatně změněna v souvislosti s akreditací v roce 2005 a některé předměty byly nově koncipovány. Na tomto základě lze dále tyto předměty průběžně rozvíjet tak, aby odpovídaly danému stavu vědeckého a technického poznání.

Ústav se podílí na vedení bakalářských, diplomových a doktorských disertačních prací na oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a Vodní hospodářství a vodní stavby, studenti zpracovávají zajímavá témata vyplývající z řešení grantových projektů. Řada doktorandů již úspěšně disertační práci obhájila.

Po znovuobnovení Ústavu chemie a odchodu prof. Brandštetra na chemickou fakultu se zaměření silikátové chemie orientovalo na korozi stavebních materiálů, a to jak betonu, tak i ocelové výztuže. Ve výzkumu byla navázána úzká spolupráce s Ústavem stavební mechaniky, Ústavem stavebního zkušebnictví naší fakulty, katedrou stavebně materiálového inženýrství

Prof. Josef Malý

Prof. Břetislav Teplý


a chemie FSv ČVUT v Praze, Katedrou mineralogie, petrografie a petrochemie PřF MU v Brně, Ústavem kovů a korozního inženýrství VŠCHT v Praze a Technickou univerzitou v Opole a společně byly a jsou řešeny grantové projekty GA ČR a MPO. Pozornost byla zaměřena na analýzu využitelnosti a prognózu životnosti stavebních objektů a predikci karbonatace betonu. V letech 1997 až 2004 byl výzkum v oboru chemie stavebních materiálů zaměřen na korozi ocelové výztuže, zejména na její ochranu zinkováním a realkalizací okolního cementového tmelu. Pozornost byla věnována také hydrataci cementu, sledování jejího průběhu v závislosti na podmínkách, vlastnostem vláknových kompozitů namáhaných vysokými teplotami a transportu solí pórovou strukturou betonu. Od roku 2002 se část výzkumu orientovala na problematiku historických omítek, na jejich náhradu při obnově architektonického dědictví, na možnosti zvýšení užitných vlastností a využitelnost sádrových pojiv a na transportní, mechanické a trvanlivostní vlastnosti vysokohodnotných materiálů obsahujících alternativní silikátová pojiva.

Prof. Teplý spolupracuje na projektech, které jsou zaměřeny na ocenění rizika ztráty únosnosti a provozuschopnosti stavebních konstrukcí, nelineární lomovou mechaniku betonu s využitím stochastických konečných prvků, spolehlivost a mechanismus porušování staticky a dynamicky namáhaných stavebních konstrukcí, modelování předpovědi životnosti betonu, únavových charakteristik a lomových parametrů pokročilých stavebních materiálů a stochastické modelování interakce konstrukce s podložím.

Ústav se zúčastní také řešení vědeckovýzkumného záměru MŠMT se zaměřením na vývoj nových materiálů s použitím druhotných surovin a progresivní spolehlivé a trvanlivé stavební konstrukce. V prvním ze záměrů se uplatňuje zejména využití alkalické aktivace aluminosilikátů, které vedou k tvorbě geopolymerní struktury, využitelné např. jako matrice pro fixaci těžkých kovů a výbuchovzdorné materiály. V Centru integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí řeší pracovníci ústavu korozní aspekty ve vztahu k životnosti železobetonových konstrukcí.

V oblasti chemie a technologie vody byly výzkumné práce zaměřeny na chemii a technologii čištění odpadních vod barvírenských, fluoridování pitné vody, anaerobní fermentaci čistírenských kalů, sledování obsahu dusičnanů v jihomoravských podzemních vodách. Dlouhodobě je pozornost věnována odpadním a povrchovým vodám. Pro ekotoxikologické hodnocení přírodních i technogenních vzorků byla založena ekotoxikologická laboratoř v rámci mezinárodní spolupráce belgicko-českého programu FITA. Provozní výzkum vychází ze spolupráce s vodohospodářskými organizacemi v Jihomoravském regionu a ÚVHK FAST, jejímž výsledkem je řada prací, společné výzkumné projekty a aplikace výsledků ve vodohospodářských provozech.

Ústav chemie se účastnil řešení vědeckovýzkumného záměru Vývoj metod modelování a řízení vodohospodářských a dopravních systémů, a to na jeho dílčí části Výzkum čisticích procesů ve vodním, mokřadním a půdním prostředí. Pozornost je věnována rovněž vodnímu hospodářství skládek tuhých odpadů s cílem čištění skládkových vod. V současné době se pracovníci ústavu podílejí na řešení grantu GA ČR, který se zabývá revitalizací malých vodních toků v příměstské krajině.


Prof. Ing. Drahomír Novák, DrSc., [email protected]

ÚSTAV STAVEBNÍ MECHANIKY

Prof. Ing. Drahomír Novák, DrSc. vedoucí ústavu

Historie Historie Ústavu stavební mechaniky počíná již rokem založení České vysoké školy technické

v Brně (1899). Zakladatelé školy si byli dobře vědomi toho, že výuka technických předmětů se neobejde bez odpovídající teoretické průpravy. Proto byl vedle ústavů matematiky a fyziky ustaven také Ústav obecné mechaniky a hydromechaniky, jehož prvním profesorem byl Václav Řehořovský. Předměty tehdy přednášené odpovídaly svými názvy i rozsahy tehdejším možnostem: obecná mechanika (statika), grafická statika, technická mechanika. Spolu s prof. Řehořovským a také po jeho smrti (1911) přednášel uvedené i další nové předměty (např. pružnost a pevnost) prof. Ursíny. V roce 1920 byl jmenován profesorem statiky Karel Šimek, který vyučoval i předmět železné konstrukce. Po smrti prof. Ursínyho (1933) byl na jeho místo jmenován prof. Ladislav Záruba, který přednášel také železobetonové konstrukce.

Po obnovení činnosti vysokých škol v roce 1945 zajišťovaly výuku stavební mechaniky nejprve tři ústavy. Na Fakultě (původně odboru) inženýrského stavitelství byl činný Ústav stavební mechaniky, mostů kamenných a betonových, který vedl prof. Záruba. Později zde byla ustavena Katedra mechaniky, ocelových konstrukcí a mostů, jejímž vedoucím byl prof. Ferdinand Lederer. Z uvedeného je zřejmé, že tématika stavební mechaniky se vyučovala na odborných katedrách. Zde je třeba vyzvednout činnost prof. Konráda Hrubana, který kromě výpočtů patrových rámů rozpracoval teorii plošných konstrukcí a skořepin. Na Fakultě architektury a pozemního stavitelství byl nově založen Ústav technické mechaniky, který byl po zániku školy (v důsledku vzniku Vojenské technické akademie 1951) a vzniku Vysoké školy stavitelství přejmenován nejprve na Katedru statiky pozemních staveb a posléze na Katedru mechaniky a konstrukcí pozemních staveb. Zakladatelem ústavu a jeho prvním vedoucím byl prof. Alois Král.

V roce 1960 došlo ke sloučení Fakulty architektury a pozemního stavitelství s Fakultou inženýrského stavitelství a v této souvislosti vznikla Katedra stavební mechaniky. Jejím vedoucím byl jmenován prof. Zbyněk Drahoňovský, v letech 1962–1970 pak vedl katedru prof. Vladimír Kolář. Desetileté období, kdy Katedru stavební mechaniky vedli a jako učitelé na ní působili oba jmenovaní profesoři, lze označit za zvlášť úspěšnou etapu rozvoje tohoto ústavu, v němž se katedra stala obecně uznávaným pedagogickým i vědeckým pracovištěm svého oboru.

V období tzv. politické normalizace (od r. 1970) muselo katedru postupně opustit pět zkušených učitelů a tři emigrovali. Naopak pod záminkou “kádrového posílení“ byly přijímány některé osoby v oboru stavební mechaniky nekompetentní. Teprve v roce 1971 převzal vedení katedry doc. Jaroslav Čermák, povolaný k tomuto účelu z Vojenské technické akademie. Po jeho odchodu do důchodu byl vedoucím katedry jmenován prof. Jiří Novotný, který dosud, nyní jako emeritní profesor, spolupracuje s katedrou (nyní ústavem) na řešení některých projektů.

Po listopadu 1989 byl zvolen vedoucím katedry doc. Břetislav Teplý, katedru vedl do r. 2000 (od r. 1995 jako profesor). Na školu se v tomto období vrátili někteří učitelé, kteří museli v období „normalizace“ odejít z politických důvodů. Jejich návrat na ústavy statického zaměření znamenal přínos zkušeností ze statické praxe jak pro pedagogiku, tak i pro výzkum. Byli to mj. prof. Zdeněk Šmerda, prof. Miroslav Horák, doc. Svatopluk Šmiřák, doc. Zdeněk Bažant. Děkanem fakulty byl


zvolen doc. Alois Materna – a to pro dvě následující funkční období. Doc. Materna byl úspěšný ve funkci děkana, a stejně tak i v pedagogické a výzkumné práci na Katedře stavební mechaniky.

Necelý rok 2000 byl vedoucím ústavu doc. Alois Materna, který krátce po jmenování doc. Jaroslava Žáka vedoucím ústavu odešel na VŠB–TU Ostrava, kde ve funkci děkana FAST působí dodnes. Od května 2003 je až dosud vedoucím ústavu prof. Drahomír Novák.


O řadě osobností, které se významně podílely na vývoji ústavu stavební mechaniky od založení

České vysoké školy technické v Brně, je zmínka v historickém přehledu. O rozvoj ústavu po obnovení činnosti vysoké školy po r. 1945, o jeho současné uspořádání a pedagogickou i vědeckou úroveň se zvlášť zasloužili tito akademičtí pracovníci:

Prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba, DrSc. (1886–1963) Vystudoval stavební inženýrství v letech 1906–1911 na České vysoké škole technické v Brně,

kde působil do roku 1915 jako asistent prof. Riegra (betonové stavitelství). V roce 1930 byl jmenován mimořádným profesorem železobetonových staveb a v roce 1938 řádným profesorem stavební mechaniky. Hlavním předmětem vědeckého zájmu prof. Záruby byly mostní konstrukce, jimž se úspěšně věnoval i ve své činnosti praktické a projekční. Prof. Záruba byl třikrát děkanem odboru inženýrského stavitelství.

Prof. Ing. Dr. Alois Král, dr. h. c. (1884–1969) Vystudoval stavební inženýrství v letech 1905–1910 na České vysoké škole technické v Brně,

kde působil do roku 1912 jako asistent prof. Řehořovského (obecná mechanika). V letech 1912–1945 žil A. Král ve slovinské Lublani, kde výrazně přispěl k budování technické fakulty tamní univerzity (čtyřikrát byl děkanem této fakulty a posléze i rektorem univerzity). V roce 1946 se prof. Král vrátil na Českou vysokou školu technickou v Brně, kde založil Ústav technické mechaniky na odboru architektury a pozemního stavitelství a vykonával funkci vedoucího ústavu do roku 1957. V období 1949–1950 byl prof. Král děkanem Fakulty architektury a pozemního stavitelství.

Prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc. (1906–1990) Vystudoval stavební inženýrství v letech 1924–1929 na České vysoké škole technické v Brně,

kde pak působil v letech 1932–1936 jako asistent na Ústavu statiky, stavební mechaniky a železných konstrukcí. Po svém působení v praxi a na Slovenské vysoké škole technické se v roce 1953 vrátil do Brna a v letech 1956–1959 vedl Katedru ocelových konstrukcí a stavební mechaniky na Fakultě inženýrského stavitelství. Těžiště jeho působení bylo především v oblasti ocelových konstrukcí včetně četných realizací (pavilon Z na BVV aj.). V oboru stavební mechaniky byl autorem nebo spoluautorem několika monografií a učebnic.

Prof. Ing. Dr. Zbyněk Drahoňovský, CSc. (nar. 1922) Vystudoval stavební inženýrství v letech 1945–1948 na České vysoké škole technické v Brně,

kde působil do roku 1951 jako asistent prof. Hrubana (betonové konstrukce). V roce 1951 se habilitoval a přešel na Katedru mechaniky a konstrukcí pozemních staveb, jejíž vedení převzal v roce 1957 po prof. Královi. V roce 1960 byl Z. Drahoňovský jmenován profesorem a po sloučení fakult inženýrského stavitelství a architektury a pozemního stavitelství převzal do roku 1962 vedení nově vzniklé Katedry stavební mechaniky. Velkou měrou se zasloužil o rychlý rozvoj katedry a její vysokou pedagogickou i vědeckou úroveň tím, že prosadil využívání počítačů a moderních


numerických metod ve stavební mechanice, založil nové studijní zaměření v tomto oboru a vychoval řadu spolupracovníků a pokračovatelů. Prof. Drahoňovský zastával po několik funkčních období také funkci proděkana Fakulty stavební .

Prof. Ing. Dr. Vladimír Kolář, DrSc. (1928–2000) Vystudoval stavební inženýrství v letech 1947–1951 na České vysoké škole technické v Brně,

kde působil od roku 1950 jako asistent prof. Záruby. Od roku 1951 do roku 1958 byl učitelem na Vojenské technické akademii, kde v roce 1953 získal hodnost docenta. Po návratu na Fakultu stavební byl v roce 1961 jmenován profesorem a v letech 1962–1970 vedl Katedru stavební mechaniky. V tomto období zastával také funkce proděkana a prorektora. V roce 1975 prof. Kolář nastoupil jako vedoucí vědecký pracovník v Dopravoprojektu Brno. Prof. Kolář významně přispěl k rozvoji Katedry stavební mechaniky tím, že do její vědecké i pedagogické činnosti prosadil využívání metody konečných prvků a vychoval v tomto směru řadu spolupracovníků a pokračovatelů.

Prof. Ing. Jaroslav Jiroušek, CSc., dr. h. c. (nar. 1929) Absolvoval Fakultu pozemního stavitelství České vysoké školy stavební v Brně v roce 1955

a působil jako odborný asistent a od roku 1963 jako docent na Katedře stavební mechaniky. Vyučoval i v zahraničí (Alžír, Sýrie) a po roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde až do roku 1998 přednášel na École Polytechnique Fédérale de Lausanne. Stal se mezinárodně uznávaným odborníkem zejména v oblasti metody konečných prvků. V roce 1994 převzal čestný doktorát VUT v Brně.

Prof. Ing. Jiří Benda, CSc. (nar. 1928) Ukončil studium konstruktivně dopravního směru na Fakultě inženýrského stavitelství

v roce 1952. V r.oce1968 se habilitoval, v roce 1991 byl jmenován profesorem pro obor Stavební mechanika. Vynikající pedagog, spolupracoval s prof. Drahoňovským na zavádění moderních numerických metod. Ve své vědecké práci se věnoval základovým konstrukcím na různých typech podloží. Podílel se na tvorbě celostátní učebnice Statika stavebních konstrukcí. V letech 1990–1997 působil jako proděkan pro vzdělávací činnost a výrazným způsobem ovlivnil tvorbu studijních programů fakulty.

Doc. Ing. Svatopluk Šmiřák, CSc. (nar. 1932)

Ukončil studium na VTA jako stavební inženýr v roce 1955. Působil na VTA, od roku 1958 na stavební fakultě, kde v roce 1965 získal hodnost docenta pro obor pružnost a pevnost. Znamenitý pedagog, kterému bylo znemožněno pedagogické působení, pak pracoval jako statik specialista. Po rehabilitaci v roce 1990 se vrátil na katedru a pokračoval v pedagogické činnosti. Z jeho publikací připomeňme vynikající skripta z pružnosti.

Prof. Ing. Dr. Ladislav Mejzlík, DrSc. (1922–2002) Ukončil studium na České vysoké škole technické v Brně na oboru konstruktivně dopravním

v roce 1949. V roce 1958 se habilitoval, v roce 1961 byl jmenován profesorem a v roce 1963 doktorem technických věd. Jako expert působil v oblasti geotechniky a vodních staveb v Číně, v letech 1965–1967 přednášel jako expert UNESCO v Alžíru. Byl autorem řady publikací v oblasti geotechnických výpočtů a dotvarování a smršťování železobetonových konstrukcí.


Prof. Ing. Jaroslav Kadlčák, DrSc. (1931–2001)

Ukončil studium na Fakultě inženýrského stavitelství České vysoké školy technické v Brně v roce 1956. V roce 1981 se habilitoval a v roce 1986 byl jmenován profesorem. V roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci. Ve své vědecké práci se věnoval teorii lanových soustav. V této oblasti provedl náročné statické výpočty visutých lanových střech hal, které byly realizovány u nás i v zahraniční (Maďarsko, Německo, Rakousko). V roce 1995 publikoval v zahraničí monografii věnovanou této problematice. Byl autorem mnoha vysokoškolských textů, zejména v oblasti statiky stavebních konstrukcí. Dvoudílná učebnice Statika stavebních konstrukcí z let 1998 a 2001 se v současné době dočkala již třetího vydání.

Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc. (nar. 1933)

Absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy stavitelství v Brně v roce 1956. Habilitoval se v roce 1978, v roce 1995 byl jmenován profesorem v oboru stavební mechanika. Pracuje v oboru numerických metod řešení konstrukcí, modelování železobetonových konstrukcí a ověřování spolehlivosti a životnosti stavebních konstrukcí. Byl a je navrhovatelem a řešitelem řady grantových projektů našich a zahraničních agentur. V letech 1990–2000 byl vedoucím Ústavu stavební mechaniky. Od roku 2002 působí na Ústavu chemie a dále velmi úzce spolupracuje s Ústavem stavební mechaniky především v interdisciplinárních problémech mechaniky.

Současnost

V současné době je vedoucím ústavu prof. Drahomír Novák, jeho zástupcem doc. Vlastislav

Salajka, tajemníkem pro pedagogiku Ing. Jiří Kytýr a tajemníkem pro vědu a výzkum doc. Zbyněk Keršner. Na ústavu působí 2 profesoři, 1 emeritní profesor, 5 docentů, 17 odborných asistentů, 1 asistent, 14 doktorandů, 2 technicko-administrativní pracovnice a 2 řemeslníci.

Ústav zajišťoval výuku v magisterském studijním programu Stavební inženýrství v prezenční a distanční formě v předmětech Stavební mechanika, Statika stavebních konstrukcí, Pružnost a plasticita, Statická a dynamická analýza konstrukcí, Stavební dynamika a v řadě volitelných předmětů (mj. Vybrané statě ze stavební mechaniky, Dynamika, Nelineární mechanika, Statické řešení základových konstrukcí, Statická a dynamická analýza konstrukcí, Spolehlivost stavebních konstrukcí, Lomová mechanika atd.). V nově zavedeném bakalářském a navazujícím magisterském studiu pak zajišťuje výuku předmětů Základy stavební mechaniky, Statika, Stavební mechanika, Pružnost a plasticita, Nelineární mechanika, Spolehlivost konstrukcí, Dynamika, Lomová mechanika, Statická a dynamická analýza konstrukcí a Vybrané statě ze stavební mechaniky. Velká pozornost se věnuje užití moderních numerických metod i aplikacím softwarových produktů (ANSYS, LS-DYNA, ATENA, NEXIS). Výuka některých předmětů je zajišťována v anglickém jazyce. Ústav též zajišťuje výuku v doktorském studiu v oboru Teorie konstrukcí.

V rámci vědeckovýzkumného zaměření se řeší např. následující problémy: Rozvoj teoretických metod stavební mechaniky, automatizace a zdokonalování metod statického a dynamického řešení stavebních konstrukcí s přihlédnutím k reálným vlastnostem materiálu, modelování a identifikace mechanických soustav v interakci s prostředím, teorie a řešení lanových a zavěšených konstrukcí, analýza konstrukcí z termoplastů, rozvoj moderních numerických metod, teorie spolehlivosti a numerické simulační metody, vliv imperfekcí na spolehlivost ocelových konstrukcí, degradační procesy a odhady životnosti konstrukcí, lomově-mechanické parametry materiálů na silikátové i jiné bázi, fraktální aspekty lomových ploch a trhlin, identifikace parametrů modelů, neuronové sítě, vzpěr, nelineární dynamické systémy, chaotické chování.

V souvislosti s odborným zaměřením ústavu byla navázána spolupráce se zahraničními institucemi, udržovány jsou také tradiční kontakty se sesterskými katedrami českých i slovenských technických univerzit.


Doc. Ing. Josef Weigel, CSc., weigel.j @fce.vutbr.cz

ÚSTAV GEODÉZIE

Doc. Ing. Josef Weigel, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Geodézie patří k jedné z nejstarších vědních disciplín. Není proto divu, že i studium tohoto

oboru má dlouholetou tradici. V roce 1849 bylo v Brně založeno utrakvistické technické učiliště, a císařským dekretem na něm jmenováno prvních 5 profesorů. Přednáškami z praktické geometrie (geodézie) byl pověřen Karel Kořistka, tehdy asistent a suplent profesora Ch. Dopplera na báňské akademii ve Štiavnici. V Brně působil do roku 1851, kdy odešel na Polytechnický institut do Prahy. Profesor Kořistka se stal jedním z nejvýznamnějších českých geodetů a kartografů. Po něm přednášeli praktickou geometrii Antonín Winkler (do r. 1860) a Gustav Niessel. Brněnské technické učiliště bylo při svém založení utrakvistické (německo-české). V roce 1873 bylo přeměněno na Německou vysokou školu technickou. Ve studijním roce 1896/97 zde byl otevřen dvouletý kurs pro katastrální geometry. Německá technika v Brně existovala až do konce druhé světové války.

Politický boj o zřízení samostatné české techniky v Brně vyústil v roce 1899, kdy na základě císařského dekretu byla otevřena Česká vysoká škola technická v Brně (ČVŠT) s oborem stavebním a strojním. Již v následujícím studijním roce 1900/01 byl ke stavebnímu oboru přiřazen "Dvouletý kurs pro vzdělávání zeměměřičů". Výuku zajišťovala nově zřízená stolice nižší a vyšší geodézie pod vedením prof. Josefa Líčky, po jeho smrti v roce 1909 vedl geodetický ústav prof. Augustin Semerád. V roce 1911 získala škola nový komplex budov na Veveří ulici. V roce 1921 byl geodetický ústav rozdělen na dva ústavy: I. stolice nižší a vyšší geodézie s dosavadním přednostou prof. Semerádem a II. stolice nižší a vyšší geodézie, jejímž přednostou byl jmenován prof. Bohumil Kladivo. Ve školním roce 1927/28 bylo studium zeměměřictví prodlouženo na tříleté se dvěma státními zkouškami. V roce 1936 byla ČVŠT přejmenována na Vysokou školu technickou Dr. Edvarda Beneše (VŠT). Slibný rozvoj české VŠT v Brně ukončili němečtí okupanti v listopadu 1939 zavřením všech českých vysokých škol. Za německé okupace byli profesor Bohumil Kladivo a jeho asistenti Dr. Jaroslav Mrkos a Ing. Jaroslav Potoček zatčeni. Těžce nemocný prof. Kladivo v roce 1943, krátce po propuštění z vězení, zemřel a oba jeho asistenti zahynuli v koncentračním táboře.

Po skončení druhé světové války v květnu 1945 byla na oboru geodézie mimořádně tíživá situace. Za účasti učitelů a studentů bylo organizováno odklízení trosek a rekonstrukce ústavů a výukových prostor. Vedením druhého ústavu, který za okupace ztratil prof. Kladiva i oba asistenty, byl prozatímně pověřen prof. Jan Zavadil. Podařilo se zajistit literaturu a zbytky přístrojové techniky ze zrušené německé vysoké školy technické, kam přešly při uzavření českých vysokých škol v roce 1939. O zajištění výuky na tomto oboru se kromě prof. Semeráda zasloužila řada odborníků z praxe: Ing. Dr. Ant. Štván, Ing. Dr. Adolf Fiker, Ing. Ant. Prokeš, Ing. Alois Šimek a další. Jako suplent pro předměty ze širší oblasti vyšší geodézie byl získán Dr. Ing. Josef Böhm, od roku 1947 profesor pro obor vyšší geodézie. Od studijního roku 1946/47 bylo studium zeměměřického inženýrství prodlouženo na čtyřleté. Ve velmi krátké době se podařilo získat pro tento obor řadu významných odborníků. Ve studijním roce 1950/51 již zajišťovalo studium zeměměřictví 5 ústavů. Ústav nižší geodézie vedl doc. Bedřich Chrastil, Ústav vyšší geodézie prof. Josef Böhm, Ústav praktické geometrie prof. Antonín Štván, Ústav geodetické astronomie a


geofyziky prof. Jaroslav Procházka, Ústav fotogrammetrie doc. Adolf Fiker. V té době byla uvedená pracoviště přejmenována na katedry. V červenci 1951 však byla Vysoká škola technická v Brně nečekaně zrušena a „transformována“ na nově založenou Vojenskou technickou akademii (VTA).

V souvislosti se zrušením VŠT a zřízením VTA bylo „civilní studium“ zeměměřického inženýrství v Brně ukončeno a geodetické katedry, s výjimkou praktické geometrie, se staly součástí vojenské akademie. Ze stavebních oborů, o které neměla vojenská správa takový zájem, vznikla Vysoká škola stavitelství. Prof. Ant. Štván se stal vedoucím katedry geodézie a fyziky, která zajišťovala výuku základních kurzů geodézie pro stavební obory jak na Fakultě inženýrského stavitelství (FIS), tak na Fakultě architektury a pozemního stavitelství (FaPS). Do roku 1955 sídlila katedra na Veslařské, chvíli na Koněvově a od roku 1956 na Barvičově ulici.

Vysoká škola technická s novým názvem Vysoké učení technické v Brně byla obnovena v roce 1956. Ústav geodézie byl přičleněn ke Katedře silničního stavitelství. V roce 1960 na něm působili 4 učitelé - geodeti: prof. Ing. Dr. Antonín Štván, Ing. Dr. Josef Zeman, Ing. František Hromádka, CSc. a Ing. Miloslav Veselý. Po odchodu prof. Štvána do důchodu nastoupil v roce 1960 z ČVUT v Praze doc. Ing. Matěj Pokora. V témže roce byla zřízena samostatná Katedra geodézie a jejím vedoucím se stal posledně jmenovaný.

Ukončení civilního vzdělávání geodetů a kartografů v Brně v roce 1951 se začalo projevovat již v šedesátých letech, kdy oba moravské kraje začaly pociťovat nedostatek inženýrů-geodetů. Po značném úsilí odborné veřejnosti a dalších politických souvislostech byl ve studijním roce 1969/70 na Fakultě stavební VUT v Brně otevřen 1. ročník pětiletého studia oboru geodézie a kartografie. Došlo tak k obnovení studia tohoto oboru po více než 17 letech. V tomto jubilejním roce 2009 tak slaví Fakulta stavební nejen 110. výročí svého založení v roce 1899, ale i 40. výročí obnovení studia oboru geodézie a kartografie. Vedoucím Katedry geodézie, která se nyní stala odborným garantem oboru, byl nadále prof. Ing. Matěj Pokora. K zabezpečení výuky přijímala katedra postupně nové pracovníky, ale též úzce spolupracovala prostřednictvím externí výuky s odborníky z VAAZ v Brně (J.Fixel, J. Franěk, R. Kudělásek, Z. Nevosád, V. Pavlova, E. Srnka, J. Vykutil) i z praxe (J.Busta, S. Jaroš, M. Krajina, J. Pukl, J. Procházka, R. Stella, J. Reška, H. Ryšková a mnoho dalších). V roce 1981 ukončil prof. Pokora funkci vedoucího katedry. Vedoucím katedry geodézie se stal doc. Ing. Miloslav Veselý, CSc., který patřil rovněž k významným budovatelům tohoto oboru. V této době měla katedra geodézie 4 profesory (prof. František Hromádka, prof. Zbyněk Maršík, prof. Matěj Pokora a prof. Josef Vykutil), 2 docenty (doc. Miloslav Veselý, doc. Josef Zeman) a 11 odborných asistentů, z nichž mnozí postupně dosáhli hodnosti kandidáta věd. Od roku 1979 bylo denní studium oboru geodézie a kartografie v Československu v rámci optimalizace výuky zkráceno z pěti na čtyři roky. Obor geodézie a kartografie rovněž získal oprávnění k obhajobám kandidátských prací z vědního oboru geodézie, do té doby se obhajoby kandidátských prací konaly na ČVUT v Praze.

Po sametové revoluci v listopadu 1989 došlo na oboru, tak jako v celé společnosti, k mnoha změnám. Vedoucím Ústavu geodézie se stal doc. Ing. Josef Vitásek, CSc. V roce 1990 přešlo čtyřleté studium oboru geodézie a kartografie opět na pětileté, tentokrát s mnoha změnami ve studijních programech. Následující rok se Ústav geodézie vrátil do historické budovy brněnské techniky na Veveří ul. č. 95, tj. do prostor užívaných bezmála 40 let vojenskou akademií, a to na místa, ve kterých působily geodetické ústavy od otevření budovy v roce 1911. Dochází k rozsáhlé rekonstrukci jednotlivých budov celého areálu, včetně nových laboratoří pro potřeby oboru. Vedle pětiletého studia je nově akreditováno i doktorské studium oboru. V roce 2004 přebírá po doc. Vitáskovi funkci vedoucího ústavu doc. Ing. Josef Weigel, CSc. V souvislosti se změnami ve vysokoškolském vzdělávání přechází i obor geodézie a kartografie, na základě harmonizace studia v Evropě podle principů Boloňské deklarace, na třístupňový systém. Studenti prvního ročníku 2004/05 již nastupují do nově otevřeného tříletého bakalářského studijního programu geodézie a kartografie, na který navazuje dvouletý magisterský studijní program tohoto oboru. Třetím stupněm je tříletý doktorský studijní program. První absolventi bakalářského stupně byli slavnostně


promováni v roce 2007, první inženýři nově koncipovaného navazujícího magisterského studijního programu by měli být promování v letošním slavnostním roce 2009.


Významné osobnosti, které se v minulosti zasloužily o obor geodézie a kartografie v Brně:

Prof. PhDr. et dr. h. c. rytíř Karel Kořistka (1825 - 1906), první profesor geodézie (praktické geometrie) v Brně. Byl asistentem Christiana Dopplera. V roce 1849 vyhrál konkurs a byl ve svých 24 letech jmenován v Brně profesorem. Věnoval se zejména podrobnému zaměřování výšek a novému vyjádření terénního reliéfu na topograficko-kartografických dílech. Vyhotovil mj. vrstevnicovou mapu okolí Brna, což byla první vrstevnicová mapa v Rakousko-Uhersku. Aktivně se věnoval reformám školství nejen v Rakousko-Uhersku, ale také např. v carském Rusku. Za svou prácí byl mnohokrát vyznamenán a nakonec povýšen do šlechtického stavu.

Prof. Ing. Josef Líčka (1852 -1909), profesor nižší a vyšší geodézie na ČVŠT v Brně, významný organizátor zeměměřického studia, průkopník číselné metody mapování polohopisu.

Prof. Ing. Dr. Augustin Semerád (1878 - 1962), na škole působil v letech 1910 - 1948. Jeho vědecká a odborná činnost byla mimořádně bohatá, zasahovala do všech geodetických disciplín včetně fotogrammetrie. V roce 1913 založil první český odborný časopis Zeměměřičský věstník, jehož byl po deset let redaktorem.

Prof. PhDr. Bohumil Kladivo (1888 - 1943), profesor vyšší geodézie a sférické astronomie. Na ČVŠT působil v letech 1912 - 1939. Byl vědcem světového formátu, výborný pedagog, vlastenec a ušlechtilý člověk. Na brněnské technice založil první referenční tíhový bod na našem území. Zahynul na následky nacistického věznění.

Prof. Ing. Dr. Josef Böhm, DrSc., (1907 - 1993), profesor pro oblasti vyšší geodézie a teorie chyb, autor mnoha učebnic a základních skript, z nichž většina se využívá dodnes. Mnoho jeho originálních prací je citováno v našich i zahraničních publikacích. Na brněnské technice působil v letech 1945 – 1951, potom na VTA v Brně a ČVUT v Praze.

Prof. Ing. Dr. Antonín Štván (1892 - 1967), profesor praktické geometrie a geodézie v letech 1945 - 1960. Podílel se na vytvoření Instrukce A, zabýval se otázkami geodetických základů, katastrálního mapování, geodetického počtářství a vyrovnávacího počtu.

Prof. Ing. Matěj Pokora (1915 - 1984), na VUT v Brně působil v letech 1960 - 1984, po 21 let jako vedoucí Katedry geodézie a představitel oboru. Jeho specializací byly pozemkové úpravy. S jeho jménem je spojeno obnovení oboru geodézie a kartografie v Brně v roce 1969.

Prof. Ing. Dr. Josef Vykutil (1912 - 2003), zabýval se problematikou vyšší geodézie, teorií chyb a vyrovnávacím počtem. Na škole působil v letech 1973 -1988, předtím na Vojenské akademii. Byl výborný pedagog. Vydal řadu skript a známou učebnici Vyšší geodézie. Zabýval se určováním tíhových korekcí v baltském výškovém systému.

Prof. Ing. Zbyněk Maršík, CSc. (nar. 1931), zabýval se fotogrammetrií, dálkovým průzkumem Země, geodézií a v posledním období historií oboru. Před příchodem na VUT v roce 1976 pracoval jako výzkumný pracovník, byl předsedou Národního komitétu pro fotogrammetrii a DPZ, působil v mezinárodních organizacích.

Prof. Ing. Zdeněk Nevosád, DrSc. (nar. 1928), zabývá se především problematikou geodézie, geodetických sítí a metod jejich měření a zpracování. Je autorem mnoha odborných textů, skript a učebnic. Podílel se na tvorbě geodetických základů a jejich modernizaci.

Prof. Ing. Jan Fixel, CSc. (nar. 1929), zabývá se problematikou geodetické astronomie a kosmické geodézie, resp. geofyziky. Je autorem řady odborných textů, včetně celostátní učebnice.

Prof. Ing. Otakar Švábenský, CSc. (nar. 1947), odborník na inženýrskou geodézii a uplatnění družicových metod v geodetických sítích. Působí jako zástupce ČR pro inženýrskou geodézii v Mezinárodní federaci zeměměřičů (FIG).


Současnost V současné době (únor 2009) má Ústav geodézie 1 profesora, 7 docentů, 16 odborných

asistentů nebo asistentů a 4 pracovníky technického zázemí. V rámci externí výuky působí na ústavu další 2 profesoři a 2 docenti.

Jak již bylo uvedeno, studium geodézie a kartografie, jehož je Ústav geodézie rozhodujícím garantem, je strukturováno do 3 stupňů. V tříletém bakalářském stupni zajišťuje ústav výuku v následující struktuře: • oblast geodézie je vyučována v předmětech: Geodézie I, II a III, Geodetické sítě, Vyšší

geodézie a základy kosmické geodézie, Inženýrská geodézie I, • oblast mapování, kartografie a katastru je vyučována předmětech: Mapování I a II, Kartografie

a základy GIS, Katastr nemovitostí I a II, Pozemkové úpravy, Fotogrammetrie I, • třetí skupinu tvoří odborné předměty přípravného teoretického nebo praktického zaměření,

případně předměty volitelné: Teorie chyb a vyrovnávací počet I a II, Aplikovaná optika a elektronika, Počítačová grafika I a II, Databáze, Geodetické programy, Microstation, Dějiny zeměměřictví, Geografie, Meteorologie a klimatologie,

• Nedílnou součástí jsou prakticky orientované několikatýdenní výuky v terénu: Výuka v terénu I, II a III, a v posledním ročníku Bakalářský seminář I a II, jako přípravné pro zpracování vlastní bakalářské práce.

Bakalářské studium je zakončeno bakalářskou zkouškou s obhajobou bakalářské práce. Ústav geodézie je v tomto studijním programu garantem všech bakalářských prací.

Ústav geodézie garantuje magisterské studium ve dvouletém navazujícím studijním programu. Po přijímacím řízení s přijímacími zkouškami absolvuje student celý společný 1. ročník s předměty: Geodetická astronomie a kosmická geodézie I a II, Geofyzika a geodynamika, Inženýrská geodézie II, Vyšší geodézie II, Kartografie II, Fotogrammetrie a dálkový průzkum Země, Matematická kartografie, Měření podzemních prostor, Seminář GPS, Výuka v terénu IV. Rovněž předmět Územní informační systémy a řada volitelných předmětů ve 2. ročníku jsou ještě společné. Ve druhém ročníku si student volí jedno ze dvou zaměření: • zaměření Inženýrská geodézie s hlavními předměty: Účelové geodetické sítě, Stavební a

průmyslová geodézie a s řadou předmětů povinně volitelných: Automatizované měřicí systémy, Fyzikální geodézie, Metrologie a standardizace, Projektováni GaK prací, Řízení geodetické firmy, Speleologické mapování, Oceňování nemovitostí, Blízká fotogrammetrie, Digitální modely terénu, Dálkový průzkum Země aj.

• zaměření Katastr nemovitostí a kartografická informatika zajišťuje předměty: Vedení katastru nemovitostí, Kartografická informatika, a vedle již výše uvedených povinně volitelných předmětů, též předměty Digitální katastrální mapa, Geomatika a Právní vztahy k nemovitostem. Studenti obou zaměření musí absolvovat třítýdenní výuku v terénu, zpracovat Komplexní

projekt, častnit se Diplomových seminářů a zpracovat diplomovou práci. Diplomovou práci potom obhajují u státních závěrečných zkoušek. Talentovaní studenti magisterského studia mohou pokračovat na ústavu ve studiu doktorském, které je tříleté.

Pracovníci ústavu se dlouhodobě odborně věnují problematice globálních navigačních satelitních systémů (GNSS) a jejich využití v geodetické a kartografické praxi. Ústav provozuje permanentní stanici GNSS evropské sítě EPN a sítě CZEPOS. V rámci mezinárodní spolupráce se podílel na vybudování česko-polské družicové sítě v oblasti Králického Sněžníku a na dalších geodynamických a inženýrských projektech (např. tunelové vytyčovací sítě). V rámci ochrany přírody a životního prostředí ústav dlouhodobě spolupůsobí v Moravském krasu, kde se podílí také na měření jeskyní a jejich okolí. Pracovníci se podílejí na výzkumu v oblasti fotogrammetrie, kartografie a GIS. Metodami blízké fotogrammetrie jsou např. řešeny speciální úlohy související s ostatními obory. S dalšími odbornými pracovišti fakulty jsou měřeny deformace a přetvoření vybraných stavebních či přírodních objektů.


Doc. Ing. Kamila Weiglová, CSc., [email protected]

ÚSTAV GEOTECHNIKY

Doc. Ing. Kamila Weiglová, CSc. vedoucí ústavu

Historie ústavu

Historie vývoje Ústavu geotechniky začíná v roce vzniku brněnské České vysoké školy technické, nejstarší brněnské vysoké školy, která byla zřízena v roce 1899 Františkem Josefem I. Prvním oborem byl obor stavební. Vývoj Ústavu geotechniky věrně odráží složité situace, jimiž škola během 110 let svého trvání prošla.

Geotechnické disciplíny byly v počátcích vysoké školy přednášeny celkem na třech ústavech: na Ústavu mineralogicko-geologickém, na Ústavu stavitelství silničního, železničního a tunelového a později také na Ústavu vodního stavitelství I (prof. J. Bažant přednášel zakládání staveb). Skutečnými předchůdci Ústavu geotechniky byly však první dva z výše uvedených ústavů, především pak Ústav mineralogicko-geologický.

Ústav mineralogicko-geologický byl založen v roce 1899 jako jeden z prvních (šesti) ústavů školy. Prvním profesorem byl jmenován J. J. Jahn, stojící pak v čele ústavu až do roku 1934. Prof. J. J. Jahn dal základ praktickému studiu stavebního a dekoračního kamene a pro vypracování inženýrsko-geologických hodnocení území, především pro projekty přehrad. Zabýval se i otázkou výskytu naftových ložisek na Moravě, otázkou lázeňské geologie a minerálních pramenů. Velkou zásluhou prof. Jahna bylo vybudování rozsáhlé sbírky (40 000 kusů) stavebního a dekoračního kamene. Spolu se stratigrafickou sbírkou představovaly jedny z nejúplnějších sbírek tehdejších vysokých škol v Evropě. Neštěstím pro sbírky byla skutečnost, že se fakulta v průběhu let mnohokrát stěhovala. Důstojné umístění získaly sbírky v budově na ulici Veveří č. 95 a jejich jádro je chloubou Ústavu geotechniky dodnes.

Nástupcem prof. J. J. Jahna ve vedení ústavu se stal v r. 1935 jeho nejbližší spolupracovník prof. O. Gartner (do r. 1954). Jeho vědecká činnost byla zaměřena na obory technické petrografie, inženýrské geologie a hydrogeologie.

V samotných počátcích sídlil Ústav mineralogicko-geologický v budově Vesny – na Augustinské (Jaselské) ul. č. 9. Posléze byl dislokován do objektu „Staré techniky“ na Falkensteinerově (Gorkého) ul. č. 7 a od roku 1911 již do nových reprezentativních budov na Veveří ul. č. 95.

Po násilném uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939, trvajícím celých šest let až do osvobození v roce 1945, byla činnost ústavů (nyní již Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše) obnovena. Ústav geologie a mineralogie vedl opět (jako před uzavřením školy) prof. O. Gartner, do čela Ústavu silničního, železničního a tunelového (po oddělení silničních staveb) přejmenovaného na Ústav stavitelství, železnic a tunelů byl v roce 1946 postaven prof. Ing. Dr. Vojtěch Mencl, DrSc.

Ústav profesora V. Mencla byl umístěn v jednopatrovém objektu na ul. Všetičkově, kde byla založena i první laboratoř mechaniky zemin, jejíž výuku pro studenty stavebního inženýrství v Brně zavedl prof. V. Mencl jako povinný předmět. V roce 1951 vydává prof. Mencl první skripta Mechaniky zemin v tzv. Donátově fondu.

V červenci 1951 byla zrušena „brněnská civilní technika“ na Veveří ulici. Ve velmi složitých podmínkách vznikla v témže roce Vysoká škola stavitelství, jejímž prvním rektorem se stává prof. Mencl, který byl současně i vedoucím nově přejmenovaného Ústavu mechaniky zemin, zakládání


staveb a tunelů. Vedoucím Ústavu geologie a mineralogie byl prof. O. Gartner. Škola byla tehdy přestěhována do budovy na Úvoze č. 33.

Spojením Ústavu železnic a tunelů s Ústavem geologie a mineralogie byla v roce 1954 vytvořena Katedra geologie a zakládání staveb – vedoucí prof. O. Gartner. O rok později v roce 1955 byl vedoucím této katedry ustanoven prof. Mencl.

Léta 1951 až 1956 (rok znovuobnovené vysoké školy pod názvem Vysoké učení technické) byla poznamenána neustálým stěhováním – areál na Úvoze, Poříčí č. 5, Sady osvobození č. 33. V roce 1956 nachází katedra konečně dlouhodobé útočiště v objektu Barvičova č. 85 a je přejmenována na Katedru geotechniky, jejíž název vystihuje organické spojení všech geotechnických disciplín. Vedoucím katedry byl až do roku 1968 prof. Mencl.

Roku 1955 bylo v rámci katedry vytvořeno pracoviště Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV vedené rovněž prof. V. Menclem. Od tohoto data byla budována laboratoř mechaniky zemin a dílna katedry. V roce 1963 se obě pracoviště sloučila.

Léta 1956 až 1990 byla ve znamení výrazného rozvoje geotechniky jako teoretické i praktické vědní disciplíny. Pracovníkům katedry se podařilo zavést celou řadu nových výukových předmětů, vychovat mnoho odborníků pro geotechniku v inženýrském i postgraduálním studiu. Byla dobudována laboratoř mechaniky zemin a laboratoř mechaniky hornin, nově byla vybudována laboratoř fyzikálního modelování. Vědečtí i odborní pracovníci katedry se podíleli velmi výrazně na zavádění polního zkušebnictví v Československu a na řešení nepřeberné řady výzkumných úkolů i praktických problémů pro potřeby výstavby náročných staveb – především inženýrských (přehrady, přečerpávací vodní elektrárny, metro, dopravní tunely apod.).

V roce 1990 se Ústav geotechniky navrací do restituovaných historických prostor na Veveří ul. č. 95.

Významné osobnosti ústavu

Vznik a vývoj ústavu ovlivnily výrazné osobnosti, které přinesly mnoho

cenného pro rozvoj geotechniky. Činnost katedry a její odborný vývoj však nejvíce ovlivnil prof. Ing.

Dr. Vojtěch Mencl, DrSc. (profesorem byl jmenován v roce 1945). Vybudoval moderní Ústav mechaniky zemin, zakládání staveb a tunelů, vychoval generaci inženýrů a svým příkladem a zaujetím pro vědeckou práci získal řadu spolupracovníků pro obor geotechniky. Prohloubil teoretické základy pro řešení praktických úloh z oboru mechaniky zemin a skalních hornin.

Doba jeho působení na katedře představuje období dlouholeté aktivní činnosti jak v oblasti pedagogické, vědecko-výzkumné, tak v intenzivní spolupráci s praxí. Pedagogičtí i techničtí pracovníci katedry působili na většině velkých vodních, tunelových a průmyslových staveb na Moravě, Slovensku a částečně také v Čechách.

S touto praktickou a teoretickou činností katedry velmi úzce souvisela rozsáhlá vědeckovýzkumná činnost. V rámci vědeckovýzkumné činnosti se pracovníci katedry podíleli na realizaci celé řady významných staveb v zahraničí (Sýrie, Peru, Egypt, Rumunsko, Japonsko, USA, Kanada, Itálie, Maďarsko, Anglie, Polsko).

Blízkými spolupracovníky prof. Mencla byli v té době prof. Ing. Jaroslav Eichler, DrSc., doc. Ing. Ivan Kameníček, CSc., doc. Ing. Dr. Josef Kazda, DrSc., Ing. Serafína Kristková, CSc., Ing. Ferydun Nazari, CSc., prof. Ing. Ivan Trávníček, CSc., prof. RNDr. Milena Šamalíková, CSc.

Prof. Vojtěch Mencl (*1907, † 2000)


Současnost

Od roku 1997 je vedoucí Ústavu geotechniky doc. Ing. Kamila Weiglová, CSc. Na výuce předmětů geotechniky se podílejí 4 docenti – doc. Ing. Vladislav Horák, CSc., doc.

Ing. Jan Masopust, CSc., doc. Ing. Antonín Paseka, CSc., doc. Ing. Kamila Weiglová, CSc., 8 odborných asistentů – Ing. Jiří Boštík, Ph.D., Ing. Helena Brdečková, RNDr. Ludmila Čermáková, Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D., Ing. Věra Glisníková, CSc., Ing. Hynek Janků, Ph.D., Ing. Lumír Miča, Ph.D., RNDr. Pavel Pospíšil, Ph.D. (u 4 akademických pracovníků je 50% úvazek) a 8 interních doktorandů. Pedagogickou a výzkumnou činnost ústavu pomáhají zajistit 2 techničtí pracovníci – Jiří Janovský, Sylvie Tvarůžková a sekretářka ústavu – Šárka Salabová.

V letošním roce je na Fakultě stavební VUT v Brně přihlášeno 5 993 studentů. 31 předmětů zajišťovaných Ústavem geotechniky má zapsáno 4 500 studentů.

Nosnými předměty a současně i obory geotechniky jsou předměty Geologie, Mechanika zemin, Zakládání staveb a Podzemní stavby.

Garantem předmětu Geologie je RNDr. Pavel Pospíšil, Ph.D. Přednášky vedou také doc. Ing. Antonín Paseka, CSc. a Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D. V anglickém jazyce přednáší RNDr. Pavel Pospíšil, Ph.D.

Geologie je vyučována v 1. ročníku studia v rozsahu výuky 2 hodiny přednášek a 2 hodiny cvičení, a to jak v denní, tak kombinované formě výuky a přednášky i cvičení jsou vedeny i v anglickém jazyce.

V rámci projektu Fondu rozvoje vysokých škol byla v roce 2006 modernizována posluchárna ústavu, která je vyčleněna především pro výuku předmětu Geologie. Významná inovace učebny o výpočetní a prezentační techniku umožňuje realizovat výuku multimediální formou a studenti mají on-line přístup k výukovým materiálům přímo v době výuky. Učebnu využívají všichni studenti prvního ročníku denního a kombinovaného studia i studující v anglickém jazyce (celkově více než 1 200 studentů v jednom akademickém roce).

Garantem předmětu Mechanika zemin je doc. Ing. Kamila Weiglová, CSc. Mechanika zemin je rovněž vyučována jak v rámci denního a kombinovaného studia, tak i v anglickém jazyce, a to ve 2. ročníku bakalářského studijního programu v rozsahu 2 hodiny přednášek, 2 hodiny cvičení. Mechaniku zemin v anglickém jazyce přednáší Ing. Věra Glisníková, CSc.

V rámci cvičení tohoto předmětu absolvují studenti část semestru výuku v laboratoři zemin. Laboratoř mechaniky zemin slouží především k laboratorní výuce geotechnických disciplín, ale

také pro řešení výzkumných projektů, pro získání vstupních hodnot pro řešení disertačních prací doktorandů i pro speciální úlohy praxe.

Laboratoř je plně vybavena přístroji pro stanovení všech, jak fyzikálně indexových, tak mechanických vlastností zemin. Pro speciální zkoušky byl na Ústavu geotechniky vyvinut plně automatizovaný systém, který umožňuje vykonávat jak standardní, tak nestandardní smykové triaxiální zkoušky se sycením vzorků při izotropní, případně anizotropní konsolidaci. Automatické snímání dat je také realizováno u smykového krabicového přístroje a u edometrů.

Zakládání staveb – garantem předmětu je Ing. Věra Glisníková, CSc. Na oboru Konstrukce a Pozemní stavitelství přednáší doc. Ing. Jan Masopust, CSc. V angličtině přednáší Ing. Věra Glisníková, CSc.

Výuka předmětu Zakládání staveb, který je ústavem zajišťován ve všech akreditovaných studijních programech, s výjimkou studijního oboru Materiálové inženýrství, probíhá formou přednášek a cvičení. Část cvičení je vedena v počítačové učebně Ústavu geotechniky, která byla v rámci projektu Fondu rozvoje vysokých škol v roce 2006 modernizována.

Učebna matematického modelování v geotechnice je určena pro studenty bakalářského i magisterského studijního programu, ale je také využívána diplomanty a doktorandy Ústavu geotechniky jako počítačová opora pro jejich samostatnou práci při řešení a zpracování diplomových a disertačních prací (v jednom akademickém roce učebnu využívá cca 560 studentů).


Součástí výuky jsou odborné exkurze. V letním semestru Ústav geotechniky každoročně pořádá pro diplomanty, bakaláře, ale i zájemce z ostatních oborů celodenní exkurze na význačné stavby v celé České republice (Praze, Českých Budějovicích).

Garantem předmětu Podzemní stavby je doc. Ing. Vladislav Horák, CSc. Podzemní stavby jsou na FAST VUT v Brně přednášeny v bakalářském studijním programu Stavební inženýrství na oboru Konstrukce a dopravní stavby (4. ročník/letní semestr).

Od akademického roku 2008/09 je provádění podzemních staveb přednášeno i v navazujícím magisterském studijním programu Stavební inženýrství v oboru Realizace staveb (1. ročník/zimní semestr) jako výrazná část předmětu Vybrané stati z technologie stavebních procesů.

Předmět Zemní konstrukce je vyučován Ústavem geotechniky v rámci oboru Konstrukce a dopravní stavby. Do studijního programu fakulty byl zařazen až v roce 2001. Nyní tento předmět přednáší Ing. Lumír Miča, Ph.D.

Zavedení tohoto předmětu vyplynulo z požadavků současné doby, kdy dochází k rozšiřování, resp. rekonstrukci dopravní infrastruktury. Náplň předmětu je tedy především zaměřena na problematiku dopravních liniových staveb s hlavním cílem seznámit posluchače s chováním a vlastnostmi geomateriálů používaných v zemních tělesech, se zásadami navrhování zemních těles a technologicko-realizačními otázkami.

V roce 1973 byla na Ústavu geotechniky vybudována Ing. Ferydunem Nazarim, CSc. laboratoř fyzikálního modelování, ve které řešíme zásadní úlohy geotechnické praxe.

Fyzikální modely jsou jedinou experimentální metodou, která umožňuje prostorové řešení složitých úloh v geomechanice. Modely z ekvivalentních materiálů se staví na základě dimenzionální analýzy a v souladu s teorií podobnosti ve stendech různých rozměrů. Ve světě je trend zkoumat zmíněnou problematiku na modelech pomocí centrifug, u nás složité úlohy geotechnické praxe řešíme především pomocí fyzikálních modelů a jejich konfrontací s numerickým modelováním.

Za dobu existence laboratoře fyzikálního modelování bylo realizováno v rámci grantových projektů a na základě požadavků geotechnické praxe více než 60 modelů.

Členové ústavu byli vždy aktivně zapojeni do vědeckovýzkumné činnosti. V současné době řeší čtyři grantové projekty, podílejí se na řešení jednoho výzkumného záměru, mezinárodního programu Geotaco a v rámci 6. rámcového projektu EU se zapojili do řešení projektu ORFEUS.

Zahraniční spolupráce se rozvíjí ve všech základních směrech oboru geotechniky garantovaných naším ústavem.

Pracovníci a studenti ústavu jsou zapojeni do mezinárodní spolupráce jak v oblasti pedagogické, kam spadají aktivity v rámci programů Socrates/Erasmus, Kontakt, Geotaco, tak i vědeckovýzkumné, v rámci 6. rámcového programu EU.

V rámci pedagogických aktivit akademičtí pracovníci ústavu vyjíždějí na zahraniční partnerské univerzity a vědecko-výzkumná pracoviště a zapojují se do pedagogické činnosti formou vyzvaných přednášek nebo jako přednášející na specializovaných workshopech a kurzech. Také studenti odborného zaměření Konstrukce a dopravní stavby – specializace Geotechnika se zapojují do mobilitních programů a vyjíždějí na partnerské školy, kde se účastní řádné výuky.

Vzhledem k rozmachu výstavby jak inženýrských, tak podzemních staveb, neustále stoupá potřeba kvalifikovaných odborníků v oboru geotechniky. Naše pracoviště se snaží aktivním přístupem pedagogů a aktualizací studijních programů dle potřeb praxe nabídnout studentům požadované vzdělání v oboru. Věříme, že i přes značnou náročnost studia geotechniky, se nám v budoucnu podaří zvýšit počty kvalitně připravených odborníků, kteří se uplatní v praxi a pomohou zvyšovat prestiž oboru geotechniky.


Ing. Jan Škramlík, Ph.D., [email protected],cz

ÚSTAV POZEMNÍHO STAVITELSTVÍ Doc. Ing. Miloslav Novotný, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Předchůdcem České vysoké školy v Brně byl německý technický institut, který byl prohlášen

v roce 1873 za vysokou školu jako německá technika. Přes úsilí rozšíření studijních oborů se však nepodařilo na škole zřídit odbor architektury, což u ostatních německých vysokých škol v Rakousku budilo dojem, že se jedná o školu druhého řádu.

Založení české vysoké školy nepřála brněnská radnice (jedním z argumentů bylo, že se český inženýr nemůže obejít bez němčiny) a proti vystupoval i německý spolek průmyslníků (v čele s majitelem „Vaňkovky“, který poskytoval stipendia) až do doby jejího slavnostního otevření dne 4. listopadu 1899. Prvním děkanem oboru stavebního inženýrství byl jmenován profesor Jan Sobotka.

Nedostatek potřebných prostor a pronájmy byly vyřešeny rozhodnutím o stavbě budovy školy na pozemku při ulici Veveří, tzv. „Krásná vyhlídka“. Podle původní studie prof. Bertla a Ursínyho bylo vypracování prováděcích projektů svěřeno vrchnímu inženýru ministerstva vnitra Ing. arch. K. Dondovi ve Vídni. Realizace budovy byla dokončena 25. 6. 1911.

Odbor pozemního stavitelství a architektury byl na ČVŠT v Brně založen v roce 1919 a řada profesorů působila na odboru stavebního inženýrství již před jeho založením.

Výuka pozemního stavitelství byla zastoupena prof. arch. Josefem Bertlem (1901-1905). Dalšími vedoucími ústavu pak byli prof. Ing. arch. Karel Hugo Kepka (1905-1924) a prof. Ing. arch. Vladimír Fischer (1924-1926), po kterých převzal vedení ústavu prof. Ing. arch. Jaroslav Syřiště a vykonával tuto funkci, s přerušením za doby okupace a uzavření vysokých škol, až do roku 1949.

Josef Bertl 1866-1955

Karel Kepka 1869-1924

Adolf Liebscher 1887-1965

Vladimír Fischer 1870-1947

Na I. Ústavu architektury přednášel dějiny a kompozici měst Ing. arch. K. Liebscher. V roce

1947- 48 byl zřízen II. Ústav pozemního stavitelství, jehož vedoucím byl jmenován prof. Ing. arch. Miloslav Kopřiva. II. ústav zajišťoval výuku pozemního stavitelství na 4. oboru – architektuře a pozemním stavitelství a byl umístěn v budově bývalé právnické fakulty na Veveří č. 70, zatímco I. ústav zůstával až do roku 1951, kdy byla v Brně vytvořena VAAZ, v budově na Veveří č. 95.


Vedoucími Katedry pozemního stavitelství byli v dalších letech následující učitelé: prof. Ing. arch. Miloslav Kopřiva (1950-57), doc. Ing. arch. Jan Tichý (1958-59), prof. Ing. arch. Jiří Jeřábek, CSc. (1960-62), doc. Ing. Svatopluk Petrůj (1962-64 a 1966-72), prof. Ing. arch. Jaroslav Turek (1964-66), prof. Ing. Josef Berka, CSc. (1972-84), prof. Ing. František Musil, CSc. (1985-86), prof. Ing. arch. Osvald Labaj, CSc. (1986-90), doc. Ing. Ivan Moudrý, CSc. (1990, 1997-2003), prof. Ing. arch. Jiří Myslín, CSc.(1991-1997) a doc. Ing. Milan Vlček, CSc. (2003-2006).

Personální obsazení ústavu tvoří 8 docentů, 22 odborných asistentů a 14 asistentů. Významné osobnosti

Ústav pozemního stavitelství je svojí výukovou kapacitou největším ústavem na fakultě. O postupný rozvoj ústavu pozemního stavitelství se zasloužili zejména tyto známé osobnosti:

Prof. Ing. Josef Berka, CSc. – zabýval se zastřešením dřevěnými konstrukcemi na velké rozpony. Navrhl např. realizovanou konstrukci zastřešení sportovní haly v Olomouci a zimního stadionu v Prostějově.

Prof. Ing. arch. Jan Bukovský, DrSc. – k jeho nejvýznamnějším pracím patří stavebně-historický výzkum Královopolského kartouzu v Brně a studium kartuziánské architektury na území bývalého Československa. Navázal na podrobné zaměření celého rozsáhlého souboru, na němž se aktivně podílel. Projekční činnost, spojená s rehabilitací historických objektů Královopolského kartouzu v Brně, studijní projekty na výstavu nových objektů v rámci let 1969-98.

Prof. Ing. Jaroslav Kočí, CSc. – zabývá se zejména problematikou vlivu životního prostředí na zdraví dětské populace a problematikou pohody životního a pracovního prostředí ve školských stavbách.

Doc. Ing. Dr. Libuše Kostelková – vydala publikace „Pozemní stavby“, Praha 1960, „Pozemní stavitelství“ – Konstrukce hlavní stavební výroby, Praha 1982.

Prof. Ing. arch. Osvald Labaj, CSc. – se zabýval projektováním a realizací průmyslových objektů, byl prorektorem VUT pro výstavbu. Do činnosti ústavu začal ve velké míře zavádět počítačovou podporu.

Prof. Ing. arch. Jiří Myslín, CSc. – se zabývá problematikou bydlení na vesnici a problematikou zemědělských staveb. Je autorem projektů domů pro bydlení, které se realizují i v zahraničí.

Doc. Ing. Milan Rochla – byl dlouhá léta činný v normalizační společnosti, v níž se podílel na novelizaci československých státních norem, která vyústila v základní, v praxi a ve výuce vyhledávané dílo Stavební tabulky.

Současnost

Od roku 2006 je vedoucím Ústavu pozemního stavitelství doc. Ing. Miloslav Novotný, CSc. –

specialista na poruchy a rekonstrukce staveb, na dřevěné konstrukce, soudní znalec, člen DR ČKAIT, spoluautor knihy „Střechy I.“, „Střechy II.“, člen WTA CZ pro sanace staveb, nositel užitného vzoru patentního úřadu ČR a ve SRN v roce2007 je autorem řady článků v odborných časopisech a příspěvků na mezinárodních konferencích.

Na řízení pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti se v současnosti na ústavu podílí zejména tito pracovníci:

Doc. Ing. Antonín Fajkoš, CSc. – člen vědecké rady Evropské společnosti na výzkum střech, spoluautor publikace „Střechy I.“, „Střechy II.“. Autor rekonstrukce střechy na hale RONDO v Brně.

Doc. Ing. arch. Jarmila Ledinská, CSc. – zabývá se lidovou architekturou, umělecko-řemeslným detailem, teorií památkové péče, obnovou památkově hodnotných objektů a komplexů v městských památkových reservacích (rekonstrukce Lichtenštejnského paláce v Praze).


Doc. Ing. Miloš Kalousek, Ph.D. – specialista v oblasti tepelného chování budov, simulací tepelných jevů v budovách a konstrukcích, prokazování kvality úprav objektů pomocí metody termografie. Specialista na prostředí budov, tepelnou techniku, řešitel zahraničních projektů v rámci programu TEMPUS, SOCRATES.

Doc. Ing. Ivan Moudrý, CSc. – člen WTA CZ pro sanaci staveb, člen redakční rady odborného časopisu INTERIÉR, nositel užitného vzoru patentního úřadu ČR, člen Asociace inovačního podnikání v ČR, soudní znalec.

Antonín Fajkoš Jarmila Ledinská Miloš Kalousek Ivan Moudrý Doc. Ing. Jiří Sedlák, CSc. – člen mezinárodních organizací CIB, ISO komise TC45, ISES a

společnosti ICE, člen redakční rady časopisu IJLCT (Anglie) a časopisu Alternativní energie, řešitel zahraničních projektů v rámci programu TEMPUS a ERASMUS. Je specialista na hodnocení prostředí budov, prostorovou stavební akustiku, tepelnou techniku, využívání obnovitelných zdrojů v budovách a hodnocení klimatických dat pro stavební klimatologii a energetické hodnocení budov.

Doc. Ing. Ladislav Štěpánek, CSc. – vedoucí studijního oboru a předseda senátu FAST VUT, autorizovaný inženýr a soudní znalec v oboru Pozemní stavby, odborník na stavební konstrukce z textilních membrán, konstrukce obvodových plášťů a výplní otvorů.

Doc. Ing. Milan Vlček, CSc. – spoluautor knihy „Zateplování staveb“, vedoucí autor knihy „Praktická příručka“, autor projektu rekonstrukce zámku v Lednicko-Valtickém areálu, člen WTA INTERNACIONAL, specialista na rekonstrukce staveb i památkových objektů, sanace vlhkosti.

Ing. Libor Matějka, CSc., Ph.D., MBA, nositel užitného vzoru patentního úřadu ČR a evropského patentu, člen SR NF FAST VUT, soudní znalec. Organizuje dílčí pracovní tým výzkumného záměru, zaměřeného na využití druhotných surovin ve stavebních konstrukcích.

Jiří Sedlák Ladislav Štěpánek Milan Vlček Libor Matějka

Ing. Jan Škramlik, Ph.D., - zástupce vedoucího ústavu pro pedagogiku, člen České

společnosti pro nedestruktivní testování, člen redakční rady odborného časopisu, nositel užitného vzoru patentního úřadu ČR a ve SRN, zakladatel Nadačního fondu FAST VUT na podporu výuky, autor řady příspěvků v odborných časopisech. Zabývá se vlhkostní problematikou stavebních konstrukcí zejména ve vztahu k posuzování energetické náročnosti.


Ing. Karel Šuhajda, Ph.D., - zástupce vedoucího ústavu pro vědu a výzkum, autorizovaný inženýr. Zabývá se rekonstrukcí a sanací staveb, měřením vlhkosti zdiva a dřeva. Specializuje se na odvlhčování staveb a mikrovlnné vysoušení a především likvidaci biotických škůdců jednak dřeva, ale také jiných stavebních materiálů. Dále se zabývá udržitelnou výstavbou, zejména dřevostavbami.

Ing. Milan Ostrý, Ph.D., - tajemník ústavu pro vědu a výzkum, zakládající člen České společnosti pro udržitelnou výstavbu, člen normalizační komise TNK43 a člen redakční rady odborného časopisu Tepelná ochrana budov. Na Ústavu pozemního stavitelství se specializuje na stavební tepelnou techniku. Je činný zejména v oblasti posuzování tepelně technických parametrů stavebních konstrukcí.

Jan Škramlik Karel Šuhajda Milan Ostrý

Ústav pozemního stavitelství zajišťuje v rámci Fakulty stavební největší objem výuky ze všech

ústavů. Hlavní část pedagogické působnosti ústavu pozemního stavitelství spočívá ve výuce předmětů studijního oboru „S“ - pozemní stavby a podíl na výuce studijního oboru „A“.

Ústav PST garantuje celkem 16 předmětů v bakalářských studijních programech, 15 předmětů v navazujících magisterských studijních programech a 8 předmětů v doktorském studijním programu. Jedná se o předměty například: pozemní stavitelství, tepelná technika budov, akustika a denní osvětlení, požární bezpečnost staveb, nauka o budovách, počítačová grafika, počítačové aplikace stavební fyziky, poruchy a rekonstrukce, trvale udržitelná výstavba, stavby s nízkou energetickou náročností a další.

Ústav pozemního stavitelství je také garantem výuky pro skupinu studentů, kteří studují v anglickém jazyce. Jedná se o speciální zaměření studia orientované na navrhování, provádění a řízení výstavby. V tomto zaměření studují nejen zahraniční studenti, ale i studenti, jejichž mateřským jazykem je český jazyk.

Kromě výuky předmětů v prezenční formě studia zajišťuje Ústav pozemního stavitelství i výuku předmětů v kombinované formě studia.

Za účelem získání zkušeností pro konkurenční (soutěžní) srovnávání odborných znalostí, dovedností a tvůrčí invence, podporuje Ústav pozemního stavitelství možnost účasti studenta v soutěži „Studentská vědecká a odborná činnost“. V rámci této soutěže studenti prezentují výsledky své tvůrčí práce (projekty, výsledky analýz, speciální návrhy, teoretické posouzení stavebních konstrukcí atd.) s možností postoupit do fakultního kola. Vítězové z jednotlivých sekcí oboru S pak postupují do kola mezinárodního, za účasti studentů českých i slovenských fakult. Každý účastník soutěže získá nejen cenné zkušenosti pro obhajobu své závěrečné práce, ale především i první vlastní zkušenost s prezentací svých výsledků a schopností obhajovat vlastní technické řešení.

Hlavní část pedagogické působnosti ústavu pozemního stavitelství spočívá ve výuce předmětů studijního oboru „S“ - pozemní stavby. Absolventům tohoto oboru se nabízí široké uplatnění ve všech oblastech a fázích stavební praxe. Studium oboru „S“ na Fakultě stavební VUT v Brně probíhá od akademického roku 2004 / 2005 v tzv. strukturovaných studijních programech, a to ve


třech úrovních. Po zakončení prvních dvou úrovní se absolvent rozhoduje, zda-li se uplatní v praxi nebo bude pokračovat ve studiu.

Studijní programy zajišťované Ústavem pozemního stavitelství

Bakalářský studijní program Standardní délka studia jsou 3 nebo 4 roky a po úspěšném absolvování odborné rozpravy a

obhájení bakalářské práce je udělen akademický titul bakalář (Bc.). První dva ročníky jsou všeobecné, oborově nečleněné. Ve 2. ročníku studia si student volí

studijní obor, ve kterém bude pokračovat od 3. ročníku studia. V tomtéž ročníku je možné zažádat o přestup do čtyřletého bakalářského studijního programu a po ukončení pokračovat ve studiu magisterském. Ve 3. ročníku si student volí užší zaměření studijního oboru, který si zvolil ve 2. ročníku a tím i ústav, na kterém bude zpracovávat a obhajovat svou závěrečnou práci.

Magisterský studijní program

Standardní délka studia je 1,5 roku, po úspěšném absolvování odborné rozpravy a obhájení diplomové práce je udělen akademický titul inženýr (Ing.).

V rámci celého magisterského studia je studován konkrétní obor, ve kterém student absolvoval bakalářský studijní program, a na který se přihlásil a byl přijat již v rámci přijímacího řízení. Jde o tzv. oborové studium, které se v závěru specializuje na užší zaměření, obdobně jako v bakalářském studijním programu.

Doktorský studijní program

Standardní délka studia jsou 4 roky, po úspěšném složení státní doktorské zkoušky a obhajobě disertační práce se uděluje vědecký titul doktor (Ph.D.). Doktorský program je charakteristický úzkým propojením vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činností.

Studijní program doktorského studia je strukturován tak, aby umožňoval jeho průběžnou inovaci podle nejnovějších výsledků poznání v oboru, s omezením zbytečné encyklopedičnosti studia.

Zaměření výzkumné a odborné činnosti na ústavu PST

Ústav pozemního stavitelství se podílel na řešení grantového projektu GA 103/97/1999 „Referenční klimatické roky pro simulaci a hodnocení energetické náročnosti budov v ČR“ ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem v Praze a strojními fakultami na VUT v Brně a ČVUT v Praze. Kromě toho se pracovníci Ústavu pozemního stavitelství významně podíleli na řešení výzkumného úkolu PZ-S/10/98 „Regenerace panelových domů“, který byl zaměřen na stavebně fyzikální průzkum objektů a návrh řešení v rámci připravované regenerace bytového fondu v ČR a v současnosti spolupracují na výzkumném záměru „Výzkum a vývoj nových materiálů z odpadních surovin a zajištění jejich vyšší trvanlivosti ve stavebních konstrukcích“.

Výzkumná a odborná činnost ústavu PST je zaměřena zejména na tyto oblasti:

a) průzkum a měření tepelně-vlhkostních parametrů vnitřního prostředí a konstrukcí budov (in situ),

b) měření a hodnocení vlhkosti ve stavebních materiálech a konstrukcích, c) měření vnějšího hluku a akustických parametrů vnitřního prostředí budov, d) měření zvukoizolačních vlastností obvodových konstrukcí – vzduchová a kročejová

neprůzvučnost, e) termovizní snímkování, f) počítačové modelování prostorově akustických vlastností uzavřených prostorů,


g) počítačové modelování vnitřního prostředí a energetické hodnocení budov, h) vytváření klimatických datových souborů ve formátu klimatických referenčních roků, i) průzkum a hodnocení obvodových konstrukcí zejména střešních plášťů budov, j) řešení tepelné stability místností. Perspektivním záměrem ústavu je řešit výzkumné práce a zaměřit odborný program na

fyzikálně technické hodnocení staveb, hodnocení kvality vnitřního a vnějšího prostředí včetně energetického hodnocení budov. S tímto cílem hodlá ústav iniciovat spolu s ostatními ústavy fakulty na oboru pozemní stavby samostatný výzkumný záměr, který by plně odrážel potřeby rozvoje oboru a stavební praxe v návaznosti na současné trendy v oblasti stavebního výzkumu v zahraničí.

Vzhledem k široké oblasti odborného působení ústavu i počtu jeho akademických pracovníků jsou organizačně vytvořeny odborné skupiny pracovníků ústavu podle jejich užšího zaměření. Jde o tzv. kabinety, které při vzájemné spolupráci zajišťují a koordinují výuku jednotlivých předmětů garantovaných ústavem. Struktura kabinetů je následující:

• kabinet nenosných konstrukcí; • kabinet nosných konstrukcí; • kabinet stavební fyziky a tvorby vnitřního prostředí; • kabinet rekonstrukcí staveb a obnovy památek; • kabinet environmentálního stavitelství; • kabinet požární bezpečnosti a ochrany staveb před vnitřními a vnějšími vlivy; • kabinet počítačové podpory; • kabinet anglického studia.

Zahraniční spolupráce, která vyplývá z účasti ústavu na společných projektech v rámci

programu TEMPUS – Phare a ERASMUS, byla dlouhodobě navázána na Dánské technické univerzitě DTU Lyngby (Department of Buildings and Energy), na City University v Londýně (Department of Civil Engineering) a na Strathalyde University v Glasgově (Department of Architecture and Building Science). Dále byla navázána spolupráce s výzkumnými stavebními institucemi BRE ve Velké Británii a SBI v Horsholmu v Dánsku. V současné době probíhá spolupráce s Hochschule für Technik, Wirtschaft und Kultur, Leipzig v rámci Česko-německého fondu budoucnosti.

Významné stavební akce zajišťované Ústavem pozemního stavitelství

Koleje na Mánesově ul. (projekt M. Kopřiva), koleje VUT na ulici Purkyňova (projekt V. Formáček, Jar. Medek, J. Kos, J. Podešva, B. Merta, M. Marek). Byla vypracována projektová dokumentace nástavby Fakulty stavební Na Poříčí (projekt L. Kostelková), nástavby Pedagogické fakulty MU na Poříčí (projekt L. Kostelková, J. Brabec). Koncem šedesátých let byla pořízena na Katedře pozemního stavitelství podrobná dokumentace starého stavu části rozsáhlého areálu Královopolského kartouzu v Brně a řad objektů Palackého university v Olomouci. V 80. letech prováděli pracovníci Ústavu pozemního stavitelství pasportizaci všech objektů vysokých škol v Brně a Praze.

Jako příklad ze současnosti je možné uvést spolupráci se společností Pricewater House Coopers při návrhu řešení území stávajícího sportovního areálu Ponava (vedoucím týmu technických poradců je doc. M. Novotný).


PhDr. Martin Horáček, Ph.D., [email protected]

ÚSTAV ARCHITEKTURY

Prof. Ing. arch. Alois Nový, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Ústav architektury byl na Fakultě stavební zřízen v polovině prvního desetiletí 21. století na

základě dohody tehdejšího vedení a akademických senátů Fakulty architektury a Fakulty stavební Vysokého učení technického. Záměrem bylo vytvořit nové pracoviště, které by pomohlo uspokojit vzrůstající poptávku po studiu architektury v Česku a zvýšit mobilitu frekventantů v intencích Boloňské deklarace. Fakulta architektury poskytla základní pedagogické síly, Fakulta stavební finance, vyučující pro speciální technické předměty a prostory v historickém areálu školy na Veveří. Výuka na Ústavu architektury byla zahájena 1. září 2005, kdy nastoupil první ročník čtyřletého bakalářského studijního programu Architektura pozemních staveb v počtu čtyřiceti posluchačů. 8. října – 3. listopadu 2006 byly práce studentů představeny na výstavě FAST, rok poté v renomované Galerii architektury na Starobrněnské ulici v centru Brna. Rozdílnost v profilu studia architektury na FAST oproti studiu na fakultách architektury se v bakalářském programu projevila širším zaměřením na předměty Dějiny stavebních řemesel a Detail v architektuře než na disciplíny týkající se urbanismu, který se vyučuje bez ateliéru, pouze teoreticky pro pochopení kontextu místa a územních i legislativních souvislostí navrhované stavby. Rozdílné je rovněž ukončení studia: zatímco na Fakultě architektury VUT se studium ukončuje bakalářským projektem – architektonickou studií, na Fakultě stavební bakalář ukončuje tento stupeň studia komplexním realizačním projektem architektonickým i stavebně inženýrským. Nedílnou součástí studia je praxe v zavedeném architektonickém ateliéru.

V roce 2008 se na Ústavu architektury konaly první státní závěrečné bakalářské zkoušky a zároveň byl akreditován magisterský studijní obor Architektura a rozvoj sídel, který se oproti bakalářskému stupni soustředí na výuku a rozvoj dovedností v urbanismu a územním plánování, a to v míře a komplexnosti dosud na domácích architektonických učilištích nevídané, zahrnující nejširší spektrum souvisejících disciplín od ekonomiky a finančního managementu po památkovou péči a estetiku města a krajiny.

Z pravidelných událostí, rozšiřujících spektrum aktivit ústavu nad rámec „pouhé“ výuky, lze připomenout dvě: Studentskou soutěž o cenu Arnošta Wiesnera, udělovanou odbornou porotou vždy na podzim nejlepším přihlášeným projektům z každého ročníku, a několikadenní jarní odbornou exkurzi za půvaby historické a současné zahraniční architektury (v roce 2007 Rakousko, v roce 2008 Německo).

V zimním semestru 2006-2007 působil na Ústavu architektury hostující profesor David Greensett Robson, MA, RIBA, AB, z Velké Británie a Singapuru. Jeho podíl na přímé výuce spočíval v přípravě a realizaci Ateliéru architektonické tvorby pro skupinu 10 studentů (ve spolupráci s prof. Ing. arch. Aloisem Novým, CSc., a Ing. arch. Jiřím Palackým, Ph.D., téma projektu Závod na výrobu konfekce pro firmu Versace) a v aktivní účasti na kritických diskusích Ateliéru architektonické tvorby v průběhu semestru pro všechny studenty 2. ročníku bakalářského studijního programu. Dále prof. Robson uspořádal tři úspěšné přednášky pro všechny studenty a pedagogy FAST a FA VUT (témata: Singapore - Air Conditioned Island, Geoffrey Bawa - Architect of Sri Lanca, New Directions in Swiss Architecture). Prof. Robson rovněž konzultoval v rámci budování oboru Architektura na FAST VUT strukturu a náplň magisterského studijního


programu, jakož i zapojení nově vzniklého studijního oboru do mezinárodní sítě škol architektury v rámci Boloňského procesu a programů výměn.


Nedlouhá historie Ústavu architektury prozatím nedovoluje psát

kapitolu o „významných osobnostech“ stejným stylem jako u starších a zavedenějších ústavů. U zrodu Ústavu stáli dva výrazní pedagogové – architekti z Fakulty architektury: prof. Ing. arch. Alois Nový, CSc. (od roku 2005 vedoucí ústavu, v letech 1994-2000 děkan Fakulty architektury a v současnosti prorektor pro strategický rozvoj VUT), a doc. Ing. arch. Naděžda Menšíková, CSc. (zástupce vedoucího). Podařilo se jim na novém pracovišti vybudovat vyvážený tým sestávající jak ze zkušených vyučujících z Fakulty architektury a Fakulty stavební, tak i z pracovníků získaných zvenčí, mj. čerstvých absolventů doktorských studií potřebných aprobací. Výrazné zastoupení externích pedagogů v prvních letech fungování ústavu postupně nahrazují kmenové síly, které nyní navíc garantují výuku dějin architektury a urbanismu pro Ústav pozemního stavitelství s nepoměrně větším počtem studentů.

Většinu zaměstnanců ústavu představují přirozeně architekti: vedle jmenovaných druhý zástupce vedoucího doc. Ing. arch. Antonín Odvárka, Ph.D., Ing. arch. Ladislava Foretníková (tajemník ústavu), Ing. arch. Juraj Dulenčín, Ph.D., Ing. arch. Petr Dýr, Ph.D., Ing. arch. Yvona Geržová, Ing. arch. Petra Matoušková, Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D., Ing. arch. Josef Sátora, CSc., Ing. arch. Marcela Uřídilová. Kolektiv doplňuje historik a teoretik umění PhDr. Martin Horáček, Ph.D., výtvarník Mgr. Václav Kočí, sekretářka Jana Nezbedová a řemeslník Milan Prokeš.

Současnost

V roce 2009 Ústav zajišťuje výuku následujících přednášek, seminářů a cvičení: Pro studenty bakalářského studijního programu Architektura pozemních staveb: Soudobá architektura, Základy architektonického navrhování, Obytné stavby, Veřejné stavby I-

II, Průmyslové stavby, Venkovské a zemědělské stavby, Obnova památek, Interiér a architektonický prostor, Teorie a estetika, Výtvarná tvorba I-V, Urbanismus I-III, Kompozice architektury, Odborná praxe, Dějiny architektury I-V, Dějiny výtvarného umění, Detail v architektuře I-II, Dějiny stavebních řemesel, Ateliér architektonické tvorby I-V, Komplexní projekt, Techniky vizuální komunikace, Individuální bydlení, Stavby bez bariér, Architektura technické civilizace.

Pro studenty bakalářského studijního programu Pozemní stavitelství: Dějiny architektury a stavitelství, Urbanismus a územní plánování. Pro studenty magisterského studijního programu Architektura a rozvoj sídel: Ateliér urbanistické tvorby, Specializovaný ateliér, Odborná praxe, Projektové řízení staveb I-

II, Prostorové plánování v ČR a EU, Strukturální politika EU, Environmentální ekonomie, Regionální ekonomie a politika, Diplomový projekt, Architektura inženýrských staveb, Kulturní hodnoty v historii a současnosti města, Odborná exkurze, Teorie a praxe architektonického navrhování, Tradice a Nový urbanismus.

Vědecko-výzkumné zaměření ústavu zahrnuje individuální bydlení 60. až 80. let 20. století, konverze zanedbaných průmyslových území (brownfields), dějiny a teorii architektury 18.-21. století a dějiny a teorii památkové péče. Ústav je řešitelským pracovištěm projektu Grantové agentury ČR 408/08/P167 Historismus v současné architektuře v České republice.

Doc. Naděžda Menšíková.


Doc. Ing. Karel Kulísek, CSc., [email protected]

ÚSTAV TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH HMOT A DÍLCŮ

Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Počátky ústavu technologie stavebních hmot a dílců lze datovat rokem 1913, kdy v rámci

Chemické fakulty České vysoké školy technické v Brně byl založen Ústav chemické technologie I (žárniny, kovy a slitiny). V čele ústavu stál prof. Dr. Otakar Kallauner, DrSc., dr.h.c. (1886 – 1972). Zrušením Vysoké školy technické v roce 1951 vznikl zásluhou prof. Kallaunera na Stavební fakultě studijní obor průmyslová výroba stavebních hmot a dílců, jako pokračovatel tradice ústavu na dřívější Chemické fakultě. Výuka byla především zajišťována třemi katedrami: Technologie výroby stavebních hmot (vedené postupně prof. Ing. Dr. Františkem Vavřínem, prof. Ing. Dr. Zdeňkem Šaumannem, DrSc., doc. Ing. Jaroslavem Kuncem, CSc.), Technologie stavebních dílců (vedená postupně prof. Ing. Josefem Říhou, DrSc., doc. Ing. Otakarem Meluzínem, CSc., doc. Ing. Josefem Filoušem, CSc.) a Řídících systémů technologických procesů ve stavebnictví (vedená postupně prof. Ing. Vladimírem Grossem, prof. Ing. Pavlem Malým, prof. Ing. Dr. Josefem Rosou, DrSc., doc. Ing. Karlem Kulískem, CSc.). V letech 1993 – 1997 byly postupně katedry sloučeny na Ústav technologie stavebních hmot a dílců a vedoucím ústavu byl jmenován nejprve doc. Ing. Jaroslav Kunc, CSc. a následně doc. Ing. Rostislav Drochytka, CSc.


Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Jeho vědeckou specializací je především otázka

trvanlivosti stavebních materiálů a predikace životnosti staveb. Rovněž se zabývá problematikou využití polymerů ve stavebnictví, sanací betonů, povrchovými úpravami staveb a oceňováním nemovitostí a podniků. Je řešitelem několika desítek projektů tuzemských i zahraničních, v současné době je to zejména výzkumný záměr MSM 0021630511 „Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí“. Je proděkan pro vnější vztahy Fakulty stavební VUT v Brně a člen Vědecké rady Fakulty stavební VUT v Brně i Vědecké rady VUT v Brně. Úspěšně vychoval 12 doktorandů a přes 130 diplomantů. Je soudním znalcem v oboru stavebnictví a členem řady mezinárodních organizací jako RILEM, WTA e.V apod. a zástupcem ČR v nich. Od roku 2006 je předsedou WTA CZ.

Prof. Ing. Marcela Fridrichová, CSc. Její pedagogická a výzkumná

činnost je zaměřena na oblast anorganických pojiv a silikátové chemie, konkrétně na vývoj nových pojiv, suchých maltových směsí, stínicích barytových směsí atd. Současný výzkumný projekt: Využití FBC-P k přípravě hydraulických pojiv GAČR č. 103/07/0910). Spolupracuje s praxí ve využití průmyslových odpadů při výrobě hydraulických a síranových pojiv. Je členkou redakční rady časopisu Ceramics – Silikáty, odborným garantem a organizátorkou mezinárodních konferencí Maltoviny a Silichem a dále aktivně spolupracuje se Svazem výrobců cementu v ČR. Úspěšně vychovala 7 doktorandů a desítky diplomantů.

Prof. M. Fridrichová


Doc. Ing. Rudolf Hela, CSc. Garantuje předměty a výzkumnou činnost v oblasti technologie betonů a technologie výroby betonových stavebních dílců. Zabývá se sanacemi železobetonových konstrukcí včetně provádění diagnostiky a stavebně technických průzkumů. Je řešitelem a spoluředitelem řady projektů GAČR a MPO, zaměřených zejména na vysokohodnotné, vysokopevnostní a samozhutnitelné betony. Je členem Sdružení pro sanace betonových konstrukcí, členem Technické komise Svazu výrobců betonů a Technické normalizační komise ČSNI, člen výboru České betonářské společnosti, je autorizovaným inženýrem pro obor Diagnostika stavebních konstrukcí, soudním znalcem v oboru stavebnictví a certifikovanou osobou pro nedestruktivní zkušebnictví. Je vedoucím Akreditované zkušební laboratoře při Ústavu technologie stavebních hmot a dílců. Od roku 2000 je členem odborné sekce pro vývoj samozhutnitelných betonů při Britské betonářské společnosti.

Doc. Ing. Jiří Bydžovský, CSc. Odborné zaměření je na diagnostiku a

sanaci betonových a železobetonových konstrukcí, metody a postupy provádění sanačních prací, vývoj a použití správkových hmot, realizace kontrolních činností v průběhu procesu sanace. Dále se zabývá vývojem stavebních materiálů na bázi druhotných a rychleobnovitelných surovin. V současnosti řeší projekt GAČR 103/08/0558 Progresivní stavební materiály na bázi technického konopí. Je garantem a přednášejícím předmětů Technologie sanace, Oceňování a Vlastnosti a užití stavebních materiálů v konstrukcích. Je vedoucím bakalářských a diplomových prací, v současné době je rovněž školitelem 5 doktorandů. Od roku 2002 je členem Vědeckotechnické společnosti pro sanace staveb a péči o památkové objekty – WTA CZ a vedoucím referátu Fyzikální a chemické zásady.

Doc. Ing. Jiří Brožovský, CSc. Odborné zaměření je na diagnostiku

betonových, železobetonových, zděných a dřevěných konstrukcí, zkoušení stavebních hmot, nedestruktivní zkoušení stavebních materiálů, systémy managementu kvality a BOZP, systém environmetálního managementu, systém řízení výroby stavebních materiálů. Dále se zabývá technologií betonů se speciálními cementy a vývojem stavebních materiálů na bázi druhotných surovin. Je garantem předmětu Technologie – betonu laboratoře, podílí se na výuce předmětů Technologie – betonu laboratoře, Technologické systémy, Dřevěné a kovové materiály. Je vedoucím bakalářských a diplomových prací, v současné době je školitelem 5 doktorandů. Je autorizovaným inženýrem v oboru Zkoušení a diagnostika staveb, metrologem akreditované zkušební laboratoře při Ústavu THD.

Doc. Ing. Karel Kulísek, CSc. Vedle pedagogické činnosti je v

posledním období odborné zaměření orientováno na řešení výzkumných projektů s problematikou ekologického zpracování energetických odpadů, zejména popílků a energosádrovců. V této oblasti byl samostatným řešitelem čtyř grantových projektů GAČR, podílí se na řešení výzkumného záměru a ostatních grantových projektů na pracovišti, spolupracuje na řešení projektů resortních oblasti energetických odpadů. Zabývá se systémy managementu jakosti při výrobě stavebních materiálů a ve stavebnictví, včetně recyklace stavebních materiálů. Je členem ARSM v ČR, členem odborné skupiny Silikátového svazu (SiliS) a ČSJ. Je školitelem doktorandů, z nichž čtyři studium úspěšně ukončili.

Doc. Rudolf Hela

Doc. Jiří Bydžovský

Doc. Jiří Brožovský

Doc. Karel Kulísek


Doc. Ing. Radomír Sokolář, Ph.D. V současnosti řeší problematiku využití druhotných surovin v keramické technologii, především cihlářské a technologii keramických obkladových prvků. Člen předsednictva Silikátové společnosti České republiky, člen Silikátového svazu (SiliS) a expertní skupiny SiliS pro keramickou technologii. Aktuálně je školitelem čtyř doktorandů, z nichž jeden již toto studium úspěšně ukončil. Habilitační práci obhájil v roce 2008 na téma Možnosti využití vybraných odpadních látek při tvorbě keramického střepu. Autor několika učebnic a odborných příruček pro obor „Obkladač“. Je garantem předmětů Keramika, Keramika – laboratoře a Speciální a žárovzdorná keramika a kurzu Celoživotního vzdělávání Návrh a provádění zděných konstrukcí – zateplování budov.

Doc. RNDr. Ing. Stanislav Šťastník, CSc. Dlouhodobě se kromě

pedagogiky, kde je orientován jak na výuku předmětů z oblasti stavební fyziky, zejména izolačních materiálů, tak na aplikovaný software a metody optimálního využití stavebních materiálů, zabývá ve výzkumu vybranými okruhy problematik stavební fyziky materiálů a stavebních konstrukcí, zejména pak matematickým modelováním sdílení tepla a transferu vlhkosti. Dále otázkami stavební akustiky, vývojem nových metod měření vybraných fyzikálních veličin jak po stránce SW tak HW. Dlouhodobě spolupracuje s UNI Wuppertal a aktuálně rovněž s TU Wien. Pro praxi řeší odborné úkoly, např. problematiku objemových změn stavebních materiálů. Školitel doktorandů, z nichž 5 ukončilo úspěšně studium.

Současnost

V současné době pracují na Ústavu technologie stavebních hmot a dílců 2 profesoři, 6 docentů,

9 odborných asistentů, 3 vědečtí pracovníci, 14 doktorandů, 17 technických a odborných pracovníků a 4 řemeslníci.

Výuka a výzkumná činnost je zcela orientována na studijní obor Stavebně materiálové inženýrství (označován jako obor M), který se postupně formoval od roku 1988. Zaměření i rozsah jednotlivých předmětů byl několikrát novelizován podle potřeb stavební praxe. Od roku 1996 se ústav zapojil do výchovy absolventů v rámci doktorského studia oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství.

Nyní se ústav podílí ve 2. ročníku na výuce předmětu Zkušebnictví a technologie, zajišťuje výuku oborových předmětů Těžba a úpravnictví surovin, Maltoviny I a Maltoviny laboratoře. Dále je Ústavem technologie stavebních hmot a dílců zabezpečována výuka na oboru M v bakalářských a magisterských předmětech: Základy technologických procesů, Maltoviny II, Technologie betonu I a II, Technologie betonu – laboratoře, Keramika, Keramika – laboratoře, Technologie stavebních dílců, Fyzika stavebních látek, Izolační materiály, Kovové a dřevěné materiály, Lehké stavební látky, Technická termodynamika, Technologie montovaných staveb, Speciální izolace, Speciální keramika, Vlastnosti a užití stavebních materiálů v konstrukcích, Vybrané statě z technologie stavebních hmot, Bakalářský seminář, Aplikovaný software, Kompozitní materiály, Laboratorní experimentální metody, Plastické látky, Laboratorní zkoušení stavebních hmot a dílců I a II, Organizace a řízení závodů, Trvanlivost stavebních materiálů, Ekologie ve stavebnictví, Optimalizace užití stavebních látek, Oceňování, Technologie sanace, Management jakosti a environmentu, Počítačové vyhodnocení experimentů, Diplomový seminář a také předmět Životnost stavebních materiálů na magisterském oboru Realizace staveb.

Doc. Radomír Sokolář

Doc. Stanislav Šťastník


Uvedené předměty vytváří ucelený základ znalostí technologie stavebních látek až po užití v konstrukcích. Absolventi oboru M tak disponují všemi patřičnými znalostmi profilujícími stavebního inženýra, získávají ucelený přehled o stavebních konstrukcích, klasických i nejnovějších stavebních materiálech a jejich aplikacích ve stavebnictví, dále se jim dostává také potřebného ekonomického vzdělání a díky univerzálním znalostem mají předpoklady uplatnit se v široké oblasti stavebních činností, ve velkých podnicích i při soukromém podnikání.

Dále Ústav technologie stavebních hmot a dílců zajišťuje v rámci doktorského studia předměty: Teoretické základy technologie silikátů, Stavební hmoty, Teorie trvanlivosti a sanace betonů, Teoretické základy kompozitních materiálů, Teorie optimálního užití stavebních látek, Mikrostruktura stavebních látek, Teoretické základy pálených staviv, Technologie sanace betonů, Energetika a technická termodynamika, Environmentální systémy užití staviv, Vybrané stati ze stavebně-materiálového inženýrství a Reologie betonu.

Ústav má velmi rozsáhlou spolupráci s našimi a zahraničními školskými, vědeckovýzkumnými a výrobními institucemi a podniky.

Vědeckovýzkumná činnost ústavu je zaměřena na technologii užití stavebních hmot a výzkum stavebních dílců, včetně nových destruktivních i nedestruktivních metod jejich zkoušení. Výzkum hmot a materiálů je veden z hlediska jejich efektivního využití ve stavebních konstrukcích s přihlédnutím k jejich životnosti a ekonomickému uplatnění. Řeší se úkoly související s ekologickou problematikou včetně ochrany stavebních materiálů a konstrukcí. Dalším zaměřením je oblast sanace stavebních a zejména betonových konstrukcí. Zde jsou prakticky vyvíjeny nové sanační hmoty a metodiky zkoušení. Základní výzkum je zaměřen na pojiva a silikátové materiály s vysokými užitnými vlastnostmi a na využití sekundárních surovin z průmyslových odpadů. Rovněž je pozornost věnována využití obnovitelných a rychleobnovitelných surovinových zdrojů. Výzkum v oblasti stavebních dílců je zaměřen na technologii a racionalizaci výroby čerstvého betonu, výztuží stavebních dílců pro všechny druhy použití se zvláštním zaměřením na reologii betonových směsí a na vliv energetických faktorů na tvorbu pevné struktury betonu. Výzkum řeší otázky optimalizace užití stavebních látek na stavbách a využití průmyslových odpadů v betonářské technologii, racionalizaci složení betonu, vliv přísad a technologických faktorů na vývoj dlouhodobých vlastností betonů. Rozvíjí se matematické modelování technologických procesů. Sledovány jsou též tepelně-technické a akustické vlastnosti materiálů.

V současné době je na ústavu řešeno přes 30 výzkumných úkolů, mezi nejvýznamnější patří:

Zahraniční projekty v rámci 5. a 6. rámcového programu Evropské unie: HPMT-CT-2001-00417 RU 220417 Marie Curie Traning Site - Building Materials from

Waste Materials and their Durability (BUILDMAT) - řešitel prof. Drochytka COOP-CT-2005-508674 COncrete Railtrack Panels for TUnnel Safety (CORPTUS) - řešitel

prof. Drochytka COOP-CT-2006-032847 Land Protection by Improvement of Dyke Construction

(PRODICON) - řešitel prof. Drochytka

Projekt v rámci Evropského sociálního fondu ČR: RP 453 Příprava a rozvoj lidských zdrojů na VUT, zvýšení kvality řízení VUT a fakult RP 457 Program na podporu vytváření společných struktur mezi vysokými školami a

odběratelskou sférou CZ.04.1.03/3.3.11.1/2647 Programy dalšího profesního vzdělávání ve stavebnictví a veřejné

správě (TETRAEDR) - řešitel prof. Drochytka

Výzkumný záměr MŠMT: CEZ MSM 261100008 Výzkum a vývoj nových materiálů z odpadních surovin a zajištění

jejich nových materiálů ve stavebních konstrukcích – realizace v letech 1999 - 2004 - řešitel prof. Drochytka


MSM 0021630511 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí – realizace od roku 2005 - řešitel prof. Drochytka.

Výzkumné centrum: 1M0579 Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí (CIDEAS)

- realizace od roku 2005 - řešitel doc. Hela.

Projekty MPO: FT-TA3/148 Výzkum a vývoj diagnostiky povrchů pozemních komunikací s návrhem řešení údržby a oprav pro správce pozemní komunikace v ČR

FT-TA3/137 Pokročilé technologie likvidace průmyslových odpadů solidifikací FT-TA3/139 Komplexní systém sanace defektů v zeminách za rubem stavebních konstrukcí

novými injektážními hmotami z druhotných surovin FT-TA3/132 Vývoj vysokohodnotných betonů a betonů ultravysokých pevností FT-TA4/013 Výzkum a vývoj speciálních plynotěsných hydroizolačních nátěrů a stěrek

proti průniku ekologicky nebezpečných látek FI-IM4/224 Kombinované materiálové a energetické využití průmyslových odpadů FT-TA5/036 Management rizik, spolehlivosti a životnosti železobetonových konstrukcí FT-TA5/092 Komplexní systém povrchů podlah s využitím druhotných surovin FT-TA5/147 Sintrované prvky s druhotnými surovinami pro vytváření povrchových úprav

stěn a podlah FI-IM5/016 Vývoj lehkých vysokohodnotných betonů pro monolitické konstrukce a

prefabrikované dílce.

Projekty GAČR: GA103/05/H044 Stimulace vědeckého rozvoje doktorandů na oboru stavebně materiálové

inženýrství GA103/07/0910 Využití FBC-P k přípravě hydraulických pojiv GA103/07/1662 Modelování procesů porušování degradované vrstvy stavebních materiálů

při jejich úpravě před sanačním zásahem GA103/07/P076 Vývoj lehkých betonů pro široké konstrukční využití se studiem jejich

trvanlivosti GA103/08/0145 Vývoj stříkaných betonů určených pro expozici v extrémních podmínkách GA103/08/P231 Sdružená výroba portlandského cementu a alfa sádry GA103/08/P265 Výzkum a vývoj energeticky a environmentálně úsporných tepelně

izolačních materiálů GA103/08/0558 Progresivní stavební materiály na bázi technického konopí GA103/09/0016 Vlhkostní, tepelná a mechanická analýza inovovaných obvodových plášťů

na bázi pórobetonu zaměřená na problémy trvanlivosti GA103/09/1935 Studium dlouhodobé stability mikrostruktury cementových kompozitů pro

hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Uvedená vědeckovýzkumná činnost vytváří významnou odbornou a materiální podporu pro zpracování nejen bakalářských a magisterských diplomových prací, ale především pro zpracování doktorských disertačních prací.

Ústav má rozsáhlou hospodářskou činnost při provádění zkoušek stavebních výrobků, poskytuje konzultace podnikatelské sféře a zpracovává odborné posudky. Vybavení laboratoří se podle finančních možností neustále modernizuje. Byla zde zřízena Akreditovaná zkušební laboratoř při ÚTHD, která má v současné době akreditovaných ČIA ČR 45 zkoušek pro oblast zkoušení čerstvého a zatvrdlého betonu, betonových výrobků (zámkové a ploché dlažby, silniční a jiné obrubníky, skruže atd.), lehké stavební hmoty, pálené výrobky a tepelně-technické vlastnosti. AZL je současně akreditovaná ÚNM ČR pro provádění akreditovaných zkoušek pro výrobkovou certifikaci v součinnosti s autorizovanou osobou č. 227 VÚPS Praha, a.s. Vedoucí AZL je doc. Ing. Rudolf Hela, CSc.


Výsledky práce jsou trvale publikovány v domácích i zahraničních časopisech a přednášeny na celé řadě odborných mezinárodních konferencí a seminářů. Z výčtu vydaných publikací lze uvést nejvýznamnější knihy napsané pracovníky ústavu:

EMMONS, P., H., DROCHYTKA, R., JEŘÁBEK, Z. Sanace a údržba betonu v ilustracích. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1999, 334 stran, ISBN 0-87629-286-4.

MATOUŠEK, M., DROCHYTKA, R. Atmosférická koroze betonů. 1. vydání. Praha: IKAS, 1998, 171 stran, IBSN 80-902558-0-9.

DROCHYTKA, R. A KOLEKTIV Keramické obklady a dlažby. 1.vydání. Hradec Králové: VEGA s.r.o., 2000, 187 stran, ISBN 80-900860-5-5.

FRIDRICHOVÁ, M., DVOŘÁK, K., FRIDRICH, R. Omítky. 1. vydání. Brno: vydavatelství ERA group, 2004, 100 stran, ISBN 80-7366-004-0.

DROCHYTKA, R., BYDŽOVSKÝ, J. Methoden der Betoninstandsetzung am Beispiel von Naturzug-Kühltürmen. In WTA-Almanach 2007. 1. vydání. Wien, WTA. 2007. p. 43 - 56. ISBN 978-3-937066-07-3.

DROCHYTKA, R., BYDŽOVSKÝ, J., BROŽOVSKÝ, J. Stavební vady od A do Z. 1. vydání. Praha, Verlag Dashöfer. 2004-2008. 840 p. ISBN 1214-7060.

DROCHYTKA, R., DOHNÁLEK, J., BYDŽOVSKÝ, J., PUMPR, V. Technické podmínky pro sanace betonových konstrukcí TP SSBK II. 1. vydání. Brno, Sdružení pro sanace betonových konstrukcí. 2003. 222 p. ISBN 80-239-0516-3.

HELA, R., KLABLENA, P., KRÁTKÝ, J., PROCHÁZKA, J., ŠTĚPÁNEK, P., VÁCHA, J. Betonové průmyslové podlahy. 1. vydání. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2006, 142 str. ISBN 80-86769-73-9.

BARTOS, P., GIBBS, J., DE SCHUTTER, G., DOMONE, P., HELA, R. Samozhutnitelný beton. 1. vydání. Praha ČBS Beton servis 2008, 344 stran, ISBN 978-1904445-30-2.

SIČÁKOVÁ, A., SLIWINSKI, J., HELA, R., BODNAROVÁ, L. New generation Cement Concretes – Ideas,Design, Technology and Applications. 1. vydání Košice, 156 stran, ISBN 978-80-553-0040-5.

BROŽOVSKÝ, J., HELA, R., DROCHYTKA, R. Technické kvalitativní podmínky staveb českých drah kapitola 17 beton pro konstrukce. Čtvrté - aktualizované vydání, České dráhy, státní organizace Divize dopravní cesty, o.z., Praha 2002.

PYTLÍK, P., SOKOLÁŘ, R. Stavební keramika – technologie, vlastnosti a využití. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002, 287 stran, ISBN 80-7204-234-3.

SOKOLÁŘ, R. Deflocculation of brick clays for clay roofing tile production. In Annual for the Brick and Tile, Structural Ceramics and Clay Pipe Industrie 2009. Bauverlag BV GmbH, p. 50-60.

SOKOLÁŘ, R. Dry Pressed Ceramic Tiles on the Basis of Fly Ash. Tile & Brick International. In Manual 2006. DVS-Verlag GmbH, p. 4-9.

ŠŤASTNÍK, S. On the surface degradation of building claddings caused by thermal radiation. In WTA Journal 2007. 2007(2). p. 223 - 236. Wien. ISSN 1612-0159.

ŠŤASTNÍK, S., ZACH, J. Stavební akustika a zvukoizolační materiály. CERM 2002, 210 stran, ISBN 80-214-2117-X.


Ing. Josef Panáček, [email protected]

ÚSTAV BETONOVÝCH A ZDĚNÝCH KONSTRUKCÍ

Prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc. vedoucí ústavu

Historie

Historie vzniku a vývoje Ústavu betonových a zděných konstrukcí byla výrazně ovlivněna

vývojem organizačního uspořádání celé školy. Ústav v současné podobě nebyl vždy samostatnou součástí školy nebo Fakulty stavební. Jeho velikost a zaměření ovlivňovalo tradiční dělení stavitelství na stavitelství inženýrské a pozemní a také dělení na mosty a ostatní konstrukce.

V roce 1903 byl na odboru stavebního inženýrství založen Ústav mostního stavitelství pod vedením prof. Dr. techn. Adolfa Štyse zaměřený na výuku mostů z různých materiálů. Rozsah výuky tohoto ústavu byl v roce 1910 významně ovlivněn zřízením Ústavu betonového stavitelství pod vedením prof. Ing. Josefa Riegera. V roce 1937 byl na odboru architektury a pozemního stavitelství zřízen Ústav železobetonu a na odboru inženýrského stavitelství Ústav speciálních staveb železných a betonových, který později po roce 1945 splynul s Ústavem betonového stavitelství pod vedením prof. Ing. Dr. techn. Konráda Hrubana. V tomto ústavu nebyly začleněny konstrukce betonových mostů, které byly součástí Ústavu betonových mostů a stavebné mechaniky - vedoucí prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba.

V letech 1950-1951 po vzniku Fakulty inženýrského stavitelství (FIS) a Fakulty architektury a pozemního stavitelství (FAPS) byla na FIS ustanovena Katedra betonového stavitelství opět pod vedením prof. Ing. Dr. techn. Konráda Hrubana, DrSc. Na Fakultě architektury a pozemního stavitelství v té době vznikla Katedra statiky pozemních konstrukcí zajišťující i výuku předmětů betonového stavitelství. V roce 1954 vznikla na FIS po začlenění oddělení betonových mostů Katedra betonových mostů a konstrukcí, jejímž vedoucím se stal prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba, DrSc. Na FAPS zajišťovala výuku betonového stavitelství Katedra mechaniky a konstrukcí pozemních staveb pod vedením prof. Ing. Dr. Aloise Krále.

Po vytvoření společné Fakulty stavební (FAST) v roce 1960 vznikla spojením dřívějších kateder na FIS a FAPS společná Katedra betonových konstrukcí a mostů, kde jako vedoucí postupně pracovali prof. Ing. Mojmír Cigánek, DrSc., prof. Ing. Adolf Fiala, CSc. a doc. Ing. Milan Procházka, CSc.

Po roce 1990 byla katedra přejmenována na Ústav betonových a zděných konstrukcí. Jeho vedoucími postupně byli prof. Ing. Dr. Zdeněk Šmerda, CSc., prof. Ing. Jiří Bradáč, CSc. a prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc.

Vědecká a odborná činnost ústavu byla v celé jeho historii dána především významnými osobnostmi a rozvojem betonového stavitelství u nás a ve světě. Zaměřovala se především na metody navrhování, na modelování, konstrukční řešení a speciální problémy progresivních betonových a zděných konstrukcí, na jejich zavádění do praxe, na sledování poruch konstrukcí a na jejich prevenci a rekonstrukci. Charakteristickým rysem pro odbornou činnost ústavu bylo po celou dobu a stále je její velmi úzké spojení s praxí.

Vědecká a odborná činnost se po 2. světové válce zaměřovala především na zavádění nových dimenzačních metod (stupeň bezpečnosti, mezní stavy), řešení vybraných konstrukcí (oblouky, skořepiny apod.), na vyšetřování změn mechanických vlastností betonu a zdiva během trvání


hotových konstrukcí se zaměřením na vliv vad a poruch, přirozeného stárnutí, provozu a zatížení, deformacemi nosných prvků i objemovými změnami betonu.

Výrazných úspěchů bylo dosaženo především v oblasti patologie, prevence, sanace a rekonstrukce betonových a zděných konstrukcí. Během let 1962-1982 byly řešeny stovky případů vad a poruch konstrukcí z hlediska mezního stavu únosnosti i použitelnosti a z hlediska odolnosti proti korozi. Zvláštní pozornost byla věnována vadám a poruchám souvisejícím s dlouhodobým přetvářením konstrukcí v důsledku smršťování a dotvarování betonu. Zprávy o všech řešených případech byly systematicky registrovány, kategorizovány a archivovány. Výsledky byly zobecňovány a publikovány v odborných časopisech, sbornících VUT a na odborných konferencích V odborné literatuře nebyl podobný soubor v takovém rozsahu a tak systematicky zpracován.

V tomto období se pracoviště betonových mostů zabývalo problematikou předpjatého betonu (metoda navrhování, staticky neurčité konstrukce, vliv dotvarování a smršťování), řešením novodobých elastomerových ložisek, odvodněním silničních a dálničních mostů a také sledováním a vyhodnocováním závad a poruch na mostech z různých materiálů.

V oboru patologie betonových konstrukcí, sledování vad a poruch, jejich příčin a rekonstrukcí poškozených objektů byla v letech 1960-1990 Katedra betonových konstrukcí a mostů uznávána jako průkopnické pracoviště s významnými výsledky, které přispěly k systematickému sledování této problematiky i na dalších pracovištích.

Po roce 1990 se změnou společenských podmínek a příchodem nových pracovníků zaměření ústavu poněkud změnilo. Výzkum, vývoj a spolupráce s praxí byla soustředěna především do těchto oblastí: speciální problémy navrhování betonových konstrukcí a základů (rozbory výstižnosti metod výpočtu, řešení interakce nosných konstrukcí s podzákladím, navrhování velkorozměrových konstrukcí, staveb na poddolovaném území, podzemních úložišť odpadu včetně radioaktivního, matematické modelování chování teplotně namáhaných konstrukcí a požární odolnost betonových konstrukcí), navrhování a matematické modelování moderních mostních konstrukcí (reologické vlivy, analýza částečně předpjatého betonu, konstrukcí s volnými kabely a spřažených konstrukcí) a navrhování novodobých zděných, prefabrikovaných a smíšených konstrukcí.


Na činnosti ústavu se během jeho historie podílela řada významných osobností. Zakladatel

ústavu prof. Ing. Josef Rieger (1880-1941) působil na České vysoké škole technické v letech 1903 až 1940. Proslavil se svým speciálním logaritmickým pravítkem a mnoha pracemi z pružnosti a pevnosti se zřetelem ke ztužení betonu a řešení mnohokrát staticky neurčitých konstrukcí.

Mezi známé osobnosti lze zařadit i prof. Ing. Dr. tech. Konráda Hrubana, DrSc., dr. h. c. (1893 - 1977), který působil na naší škole v letech 1937 až 1953. Svoji činnost zaměřil především na železobetonové konstrukce a teorii jejich navrhování. Významné jsou jeho práce pojednávající o skořepinových konstrukcích. Byl také průkopníkem dimenzování železobetonových prvků a konstrukcí metodou stupně bezpečnosti. V nedávné době byla na fakultě každoročně udělována nejlepším diplomovým pracím cena, která nesla jeho jméno.

Prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba, DrSc. (1886-1963) působil na škole v letech 1911 až 1958. Ve své činnosti úspěšně spojoval svou teoretickou práci s praktickou a projekční činností. Byl autorem popř. spoluautorem projektů mnoha železobetonových konstrukcí postavených na Moravě. Z jeho prací jsou známé především práce zaměřené na řešení mostních oblouků a kleneb a půdorysně zakřivených spojitých nosníků.

Konrád Hruban Ladislav Záruba


Prof. Ing. Mojmír Cigánek, DrSc. (1906-1976), působící na ústavu v letech 1954 až 1974, se svými spolupracovníky položil základ směru experimentálního bádání na skutečných betonových stavbách. Ve své činnosti dosáhl úspěchu v oboru analyzování příčin poruch betonových a zděných konstrukcí a jejich následných progresivních i unikátních rekonstrukcí.

Významně se do historie našeho mostního stavitelství zapsal prof. Ing. Karel Zůda, DrSc. (1910-1991), vedoucí pracoviště betonových mostů, který na ústavu působil v letech 1957 až 1975. Ve své činnosti se zaměřil především na vývoj mostních staveb z předpjatého betonu.

V té době patřil k významným odborníkům v oboru předpjatého betonu i doc. Ing. Zdeněk Kaucký, CSc. (1931-1982), který přispěl během působení na ústavu v letech 1960 až 1975 k rozvoji jeho teorie i praxe, především v oblasti montovaných předpjatých konstrukcí a mostů.

K dalším významným osobnostem patří prof. Ing. Dr. Zdeněk Šmerda, CSc. (nar. 1922), který pracoval na ústavu v letech 1948 až 1970 a 1990 až 1992 (jako vedoucí ústavu). Ve své činnosti se zaměřil především na prostorové betonové konstrukce, skořepiny, nádrže a zásobníky, předpjatý beton, objemové změny betonu a lehký konstrukční beton.

Mezi významné osobnosti patří i doc. Ing. Zdeněk Bažant, CSc., který se zaměřuje především na plošné, montované a inženýrské železobetonové konstrukce, na rekonstrukci železobetonových a zděných konstrukcí pozemních staveb (zejména s využitím předpínání) a diagnostiku poruch železobetonových a zděných konstrukcí pozemních a inženýrských staveb.

Mezi významné osobnosti patří i současný vedoucí ústavu prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc. v oblasti mostů a nosných konstrukcí inženýrských staveb a prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc. v oblasti nosných konstrukcí pozemních a inženýrských staveb.

Současnost

Celkový počet pracovníků ústavu se v období po roce 1960 výrazně neměnil. V současné době

má ústav celkem 24 pracovníků, z toho 20 učitelů. V čele ústavu stojí prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc; dále zde působí jeden profesor a tři docenti (prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., doc. Ing. Ivailo Terzijski, CSc., doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc. a doc. Ing. Ladislav Čírtek, CSc.), jedenáct odborných asistentů a čtyři asistenti. Mimo učitelů, sekretářky a tří odborných pracovníků je na ústavu ještě jedenáct studentů doktorského studia.

V pedagogické činnosti působí akademičtí pracovníci ústavu v přednáškách, cvičeních, projektech resp. seminářích bakalářského, magisterského (prezenčního a kombinovaného) a doktorského studia a dále při vedení závěrečných bakalářských, diplomových a doktorských prací. Zadání těchto prací často vychází ze stavební praxe. Velká část akademických pracovníků je členy státních zkušebních komisí, někteří i komisí pro přijímací zkoušky a pro obhajoby doktorských prací.

Ústav vyučuje studenty většiny oborů. Hlavní podíl výuky má ústav na oborech Pozemní stavby a Konstrukce a dopravní stavby. Zde je pro bakalářské studium vytvořena pro 2. až 4. ročník soustava základních a prohlubujících předmětů (prvky betonových konstrukcí, betonové konstrukce, předpjatý beton, zděné konstrukce, projektování betonových konstrukcí a betonové mosty I) a pro navazující magisterské studium, zaměření konstrukce, soustava specializovaných povinných předmětů (předpjatý beton, betonové mosty II a speciální betonové konstrukce) a povinně volitelných předmětů (vybrané statě z betonových konstrukcí I a II, statika při rekonstrukcích a automatizace výpočtů betonových konstrukcí). Na ostatních oborech je výuka zajišťovaná ústavem shrnuta vždy do dvou semestrů, do předmětů prvky betonových konstrukcí a betonové konstrukce. Během posledního ročníku studia se ve specializovaných projektech a seminářích studenti připravují na vypracování závěrečné bakalářské nebo diplomové práce. Ústav zajišťuje výuku i v anglickém jazyce pro vybrané naše i zahraniční studenty oboru pozemní stavby (Members of concrete structures, Concrete structures, Prestressed concreteI a Masonry Structures) včetně závěrečných prací a výuku doktorského studia ve vybraných oblastech teorie a navrhování betonových a zděných konstrukcí.


V současné době se vědecká a odborná činnost pracovníků ústavu orientuje především na vývoj progresivních a úsporných typů mostních konstrukcí. Jde o kombinace prefabrikovaných segmentů a spřažené monolitické mostovkové desky, nosné soustavy tvořené mostovkou z předpjatého pásu ztuženou vnějšími kabely nebo oblouky, visuté a zavěšené konstrukce využívající tahovou únosnost předpjatého pásu apod. Další oblastí je sledování a analýza příčin nadměrného růstu dlouhodobých průhybů některých mostních konstrukcí. Dále se ústav zaměřuje na revitalizaci a zvyšování životnosti panelových objektů, sanace a zesilování betonových a zděných konstrukcí a systémy sledování jakosti těchto prací, vývoj silikátových kompozitních materiálů aplikovaných v kontaminovaném a agresivním prostředí a vývojem a uplatněním zvláštních a vysokohodnotných betonů a nekovové výztuže u různých typů konstrukcí. Tyto problémy jsou řešeny v řadě grantů a projektů.

Celkové zaměření ústavu vyplývá z pedagogického, vědeckého a odborného zaměření jednotlivých profesorů a docentů, které je následující:

Prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc. se z hlediska pedagogického zaměřuje na oblast betonových mostů, konstrukcí z předpjatého betonu a na speciální konstrukce visuté, zavěšené, skořepinové a lomenicové a konstrukce hybridní tvořené oblouky, kabely a předpjatým pásem popř. skořepinou. V rámci výzkumné činnosti vede vývoj úsporných konstrukčních systémů vyznačující se minimální spotřebou materiálu a kombinujících ocel a beton, vývoj progresivních postupů výstavby betonových konstrukcí a ověření nových typů konstrukcí a důležitých detailů na modelech.

Prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc. se zabývá především oblastí betonových konstrukcí, jejich matematickým modelováním v interakci s podložím, automatizací návrhu, optimalizačními úlohami modelování a návrhu konstrukcí, sanacemi a zesilováním betonových a zděných konstrukcí především pomocí externí soudržné i nesoudržné výztuže a bandážováním, systémy sledování jakosti sanačních prací, revitalizací a zvyšováním životnosti panelových objektů ze statického hlediska, využíváním nekovové vnitřní a vnější výztuže a vytvářením a harmonizací norem pro navrhování betonových konstrukcí.

Doc. Ing. Ivailo Terzijski, CSc. se pedagogicky zaměřuje na základní a speciální aspekty technologie betonu, konstrukční vlastnosti betonu, dimenzování prvků betonových konstrukcí a na navrhování a provádění betonových konstrukcí pozemních staveb. Vědecky a odborně se zabývá vývojem a testováním silikátových těsnících materiálů pro aplikace do kontaminovaného a agresivního prostředí, problematikou propustnosti a záchytné schopnosti těsnících hmot, vývojem a sledováním konstrukčních vlastností zvláštních a vysokohodnotných betonů a trvanlivostí betonu.

Doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc. se pedagogicky zaměřuje na vedení výuky v předmětech předpjatý beton a vybrané statě z betonových konstrukcí. Po vědecké a odborné stránce je předmětem jeho činnosti analýza vlivu dotvarování a smršťování na chování nosných betonových konstrukcí, sledování dlouhodobého chování konstrukcí in-situ a statická analýza a modelování betonových konstrukcí včetně vytváření programů.

Ve své činnosti spolupracuje ústav s řadou našich i zahraničních institucí a firem. Mimo jiné byla navázána spolupráce s Universitou Lincoln v Nebrasce při vývoji moderních konstrukcí z předpjatého betonu a dále s univerzitami Northwestern University Chicago, Imperial College of Science, Technology and Medicine London a Universitat Polytecnica de Catalunya Barcelona. Pracovníci ústavu se také podílí na řešení řady konkrétních projektů pro nebo ve spolupráci s různými stavebními firmami.

Činnost ústavu v současné době ovlivňuje především jeho vedoucí prof. Ing. Jiří Stráský, DrSc. svým zaměřením na úsporné, zavěšené, visuté a hybridní konstrukce mostů a inženýrských staveb s využitím vysokohodnotných betonů a prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., který se nyní zaměřuje na vývoj a navrhování trvanlivých konstrukcí a na uplatnění nekovové výztuže v betonových konstrukcích.


Doc. Ing. Jan Kudrna, CSc., [email protected]

ÚSTAV POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ

Doc. Ing. Jan Kudrna, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Doprava v obecné poloze nás provází od samého počátku lidstva. Uskutečňovala se na

prehistorických stezkách, pěšinách a později cestách a nyní na moderních sítích pozemních komunikací. Tato doprava měla a má největší význam ze všech druhů doprav.

Pro výstavbu cest byl významný vynález kola. Prokazatelně bylo kolo použito již u válečných vozů starých Summerů v období cca 3,5 tisíciletí př.n.l. Kola umožnila užití vozů pro přepravu a zvýšily se tak požadavky na kvalitu cest. Pokud tyto cesty měly zpevněný, tj. „silný“ povrch, začal se pro ně v češtině mnohem později používat název silnice.

Anglický filosof Roger Bacon ve 13. století napsal: „Jsou tři věci, které činí lidstvo velkým: dělný lid, úrodná půda a možnost snadné a rychlé dopravy“. Snadná a rychlá doprava však vyžadovala stavbu rozsáhlých sítí pozemních komunikací a již specializované odborníky. Nejdokonalejší síť vybudovali bezesporu staří Římané a z jejich doby také pochází první základy organizované výstavby a polytechnické vzdělávání. S rozpadem Římské říše se v převážné míře rozpadá celá její komunikační síť a postupem doby se vytratily také znalosti potřebné k jejich stavbě.

Středověk, tak jako i v jiných oborech lidské činnosti, lze v Evropě označit za období velkého úpadku silničního stavitelství. K jeho renesanci dochází až ve Francii začátkem 17. století. Rozvíjející se řemeslná výroba spolu s obchodem si vynutily výstavbu nové a na svoji dobu moderní sítě pozemních komunikací. Později v roce 1747 je v Paříži založena první stavební škola, dodnes stále významná Ecole des ponts et chaussées (škola mostů a silnic) a od tohoto data je možno mluvit o počátcích specializované výuky v oboru pozemních komunikací. Objevují se první nové konstrukce vozovek, začínají se používat ve větší míře první primitivní stavební mechanizmy a prudce se tak zvyšuje produktivita práce silničních staveb.

Na území České republiky můžeme mluvit o nebývalém rozmachu výstavby moderní silniční sítě až za panování Marie Terezie (1740 až 1780), resp. již od doby panování jejího otce Karla IV. a později jejího syna Josefa II. V poměrně krátkém období byla vybudována v rámci Habsburské monarchie i na území naší republiky velmi rozsáhlá a na svou dobu značně velkorysá síť tzv. erárních silnic, pro něž se v pozdějších dobách ustálil termín „tereziánské silnice“. Ty tvoří celou jednu třetinu dnešní naší silniční sítě. Odborníci na stavbu silnic v Českých zemích a v celém Rakousku-Uhersku scházeli, a proto byli v počátcích pozváni odborníci z Francie, většinou vojenští inženýři. Následný rychlý rozvoj hospodářství v Českém království, především pak na území Moravy a Slezska, si však velmi záhy vynutil výchovu vlastních silničních odborníků.

V roce 1849 vzniká v Brně Technický ústav, povýšený v roce 1873 na vysokou školu, kde problematika silničních staveb byla zajištěna předmětem Stavba vodních děl a silnic. V roce 1899 vedly stoupající požadavky na stavební inženýry k založení České vysoké školy technické v Brně, kde silniční stavitelství bylo až do roku 1922 zaštítěno oborem Stavebního inženýrství. V roce 1922 je zřízen samostatný Ústav železničního stavitelství, kde byly vyučovány i pozemní komunikace. Po válečné přestávce a obnově školy byl na základě úsilí prof. Jaromíra Součka vytvořen první samostatný Ústav stavby silnic a tak vzniká i samostatná historie dnešního pokračovatele této silniční tradice - Ústavu pozemních komunikací.


V roce 1956 je vysoká škola přejmenována na Vysoké učení technické v Brně (s jednotlivými již nikoliv ústavy, ale odbornými katedrami) a v roce 1958 pak byly všechny katedry zabývající se dopravní problematikou sloučeny pod Katedru dopravních staveb. Tento stav trval až do roku 1991, kdy byla Katedra dopravních staveb rozdělena na dva samostatné ústavy: Ústav pozemních komunikací a Ústav železničních konstrukcí a staveb. Tento stav trvá dodnes.

Od zřízení prvního samostatného ústavu a následně katedry byl vedoucím prof. Souček, od roku 1959 prof. Vaverka a od roku 1965 pak postupně prof. Josef Marek, od roku 1972 do roku 1974 prof. František Smýkal, na dobu jednoho roku opět prof. Marek. V období let 1975 až 1981 vedl katedru doc. Břetislav Havíř. V roce 1981 až 1986 nastupuje do vedení katedry prof. Jiří Pošvář a následně se do vedení katedry ve funkci pověřeného vedoucího dostává až do roku 1989 prof. Petr Klablena a po něm do roku 1990 doc. Petr Jůza a následně pak doc. Pavel Zvěřina. V roce 1991, jak již je výše uvedeno, byl vytvořen samostatný Ústav pozemních komunikací a jejím prvním vedoucím se stává až do roku 1995 doc. Jan Pavlíček. Po jeho odchodu do praxe byl do funkce vedoucího ústavu jmenován doc. Jan Kudrna, který tuto funkci zastává doposud.

Od doby vzniku katedry v roce 1958 do rozdělení na dva samostatné ústavy v roce 1991 se postupem doby vyprofilovaly tři samostatné užší specializace (zaměření), ve zkratce zvané: silnice, železnice a silniční a městské dopravní inženýrství (SAMDI). Každé z těchto zaměření mělo vlastní samostatnou studijní skupinu, z nichž silniční byla vždy nejsilnější, a tyto tři studijní skupiny pak byly pravidelně naplňovány 50 až 60 posluchači. Z celkového počtu v průměru 120 až 150 posluchačů oboru Konstrukce a dopravní stavby (zahrnující v šedesátých až devadesátých létech celkem šest kateder) tak minimálně jedna třetina posluchačů oboru končila právě na Katedře dopravních staveb. Velkou předností katedry bylo, že zachytila včasný nástup výpočetní techniky jak pro výzkum, tak v pedagogickém procesu.


Prof. Ing. Jaromír Souček Zakladatel ústavu, významný a uznávaný odborník nejen na úrovni

pedagogické a vědecké, ale i ve stavební praxi a v mezinárodních organizacích. Za jeho působení na ústavu byl položen základ rozsáhlé technické knihovny a speciální silniční laboratoře. Ze svých dlouhodobých zahraničních stáží ve Francii a později v USA přivezl mnoho cenných a na svou dobu převratných poznatků a materiálů zejména v oblasti technologií a provádění silničních prací. Tyto novátorské postupy dále předával jak studentům v rámci pravidelné výuky, tak i široké odborné praxi při jím organizovaných Silničních školách, což byly vždy několikadenní, ale pravidelně se opakující kurzy či semináře pro odbornou veřejnost.

Prof. Ing. Vladimír Veselý Po založení ústavu prof. Součkem, který byl svým zaměřením spíše technologem, byl z praxe

povolán na ústav prof. Veselý, vynikající odborník v oblasti projektování pozemních komunikací a dopravní estetiky. Právě on zaváděl do výuky a praxe přechodnici s lineární změnou křivosti nazývanou klotoida. Za jeho působení se začaly vyučovat základní otázky územního plánování a dopravního městského inženýrství. Významným přínosem bylo zavedení výpočetní techniky do projektování silnic a dálnic. Jako první v republice začali studenti Katedry dopravních staveb zpracovávat své diplomové práce v silniční specializaci početně i graficky pomocí počítačů.

Prof. Jaromír Souček


Prof. Ing. František Smýkal, CSc.

Specializoval se na oblast silničního a městského dopravního inženýrství, organizaci a řízení městské dopravy. Zasloužil se o zavedení nové samostatné specializace nazývané TRAFFIC později přejmenované na Silniční a městské dopravní inženýrství (SAMDI).

Prof. Ing. Jiří Pošvář, CSc. Po skončení působení prof. Součka začala postupně ztrácet na kvalitě

činnost katedry v oblasti technologie stavebních prací. Po nástupu prof. Pošváře (do té doby ředitele Výzkumného ústavu dopravního – pracoviště Brno) do čela katedry se začala znovu oživovat silniční laboratoř a ve spolupráci s Výzkumným ústavem dopravním, Silničním vývojem Brno a jinými organizacemi zabývajícími se silniční problematikou se začala ve větší míře prosazovat vědecko výzkumná činnost katedry. Pro katedru byly přínosné zahraniční aktivity vázané na jeho členství ve Světové silniční organizaci (AIPCR) a v rámci naší republiky pak jeho dlouholeté členství v Silniční společnosti, kde mimo jiné byl členem redakční rady specializovaného časopisu Silniční obzor.

Doc. Ing. Jan Pavlíček, CSc. Doc. Pavlíček nastoupil na katedru z Dopravně inženýrské organizace Brno jako odborník na

řešení jednotlivých druhů dopravy v územně plánovací dokumentaci měst a obcí. Na katedře zajišťoval výuku Městských komunikací a Dopravního inženýrství. Přednášel rovněž na Fakultě architektury VUT v Brně. Podílel se jako odpovědný řešitel nebo spoluřešitel na celé řadě dopravních studií, územních plánů a dopravních expertíz. Významně se zasloužil o rozvinutí činností samostatného ústavu, usiloval o komplexní a široké zaměření činností ústavu na praxi včetně zapojení mladých pracovníků.

Doc. Ing. Jan Kudrna, CSc. Doc. Kudrna před nástupem na ústav v roce 1991 byl vývojovým pracovníkem v Silničním

vývoji Brno a při jeho nástupu bylo jeho hlavním úkolem rozvinout silniční laboratoř a výzkumnou činnost ústavu. Podařilo se mu rozvinout zkušební laboratoř, řešit širokou problematiku navrhování vozovek a jejich údržby a oprav, vyvíjet nové materiály pro stavbu, opravy a recyklace vozovek, uplatňovat materiály a technologie v praxi zavedením nových norem, technických podmínek a technologických předpisů. Uskutečnila se přímá spolupráce se zahraničními pracovišti, správci pozemních komunikací, s dodavateli silničních staveb, rozvinuly se výzkumné a praktické práce na zvýšení bezpečnosti a snížení hlučnosti silničního provozu. Výzkumné a praktické práce také významně ovlivnily pedagogický proces, zejména zpracování závěrečných prací studentů.

Současnost

V současné době pracují na ústavu 2 docenti (z nichž jeden má zahájeno řízení na jmenování

profesorem), 6 odborných asistentů (z nichž dva mají zahájené habilitační řízení na jmenování docentem), 2 asistenti a 3 techničtí pracovníci. V postgraduálním doktorském studiu je na ústavu 7 interních doktorandů a 3 doktorandi externí.

Ústav zajišťuje výuku ve čtyřech samostatných okruzích problematiky dopravních staveb: a) Trasování a projektování pozemních komunikací včetně komunikací místních, kde předměty

tohoto okruhu jsou zaměřeny na zpracování projektových dokumentací v různých stupních, od vyhledávacích studií až po dokumentace realizační, a to včetně ekologických a ekonomických

Prof. Jiří Pošvář


posouzení návrhů. Dokumentace se kompletně zpracovává na počítačích, studenti si mohou vybrat z několika projekčních programů. Výuka tohoto okruhu je zakončena dvoutýdenní praktickou výukou v terénu. Tento okruh předmětů přednostně zajišťuje Ing. Smělý a Ing. Radimský, Ph.D.

b) Stavba, údržba, opravy a správa pozemních komunikací, kde tento okruh je zaměřen na návrhy vlastních konstrukcí vozovek, na měření a hodnocení jejich stavu, hodnocení silničních materiálů, technologie provádění silničních staveb včetně mechanizačních prostředků a různé další, jako např. evidence a správa silniční sítě a systém hospodaření s vozovkami. Pro výuku mají posluchači k dispozici vybavenou silniční laboratoř. Předměty tohoto okruhu přednostně zajišťují doc. Ing. Kudrna, CSc., Dr. Ing. Varaus, Ing. Hýzl, Ph.D. a Ing. Stehlík, Ph.D.

c) Dopravní inženýrství, zahrnující především dopravní vztahy a vazby dopravy jednak v obecné poloze a jednak úžeji zaměřené na dopravu městskou. Jedná se zde především o popis dopravních proudů účastníků silničního provozu, dopravní průzkumy a prognózy, kapacitní výpočty, o organizaci a řízení dopravy a mnohé další. Tuto oblast přednostně zajišťuje Ing. Holcner, Ph.D. a Mgr. Apeltauer.

d) K poslednímu okruhu dané problematiky patří encyklopedické předměty dopravy a dopravních staveb, které dávají posluchačům všech ostatních oborů fakulty nebo soudního inženýrství stručnou základní informaci v podstatě ze všech tří předcházejících okruhů, s případným rozšířením výuky na některých oborech o problematiku některých jiných druhů doprav (vodní, železniční, letecká apod.). Výuku zajišťuje přednostně doc. Ing. Jůza, CSc. a všichni učitelé ústavu. V minulosti na ústavu ukončili studium státní závěrečnou zkouškou desítky posluchačů. Ve

šk. roce 2007/8 obhajovalo diplomové a bakalářské práce se státní závěrečnou zkouškou v zaměření na projektování, technologie a dopravní inženýrství celkem 30 posluchačů magisterského studia a 35 posluchačů bakalářského studia. Zájem praxe o tyto absolventy je neustále vyšší, než je nabídka a počty absolventů ukončujících studium v příštím období nadále porostou.

Samostatně, mimo pravidelný studijní plán, zajišťuje ústav každoročně v krátkodobých i dlouhodobých kurzech v rámci celoživotního vzdělávání školení pracovníků z praxe. Jde o seznamování těchto frekventantů s nejnovějšími poznatky vědy a výzkumu, nové možnosti využívání výpočetní techniky, nové normy a předpisy, laboratorní postupy a mnohé další. Zájem o tuto formu vzdělávání je v současné době značný.

Hlavní orientace vědecko výzkumné a odborné činnosti je zaměřena na řešení a spoluřešení většinou víceletých výzkumných projektů, grantových úkolů a výzkumných záměrů. V průběhu jednoho roku je tak v řešení vždy více jak desítka takovýchto prací. Nemalý podíl rovněž tvoří tvorba nebo spoluúčast při zpracovávání nových norem, předpisů nebo odborných příruček. Řešená témata se převážně týkají možností uplatňování nových materiálů v silniční praxi, vývoje a zavedení nových technologických postupů, bezpečnosti a hlučnosti silničního provozu, aplikace zahraničních norem a předpisů v podmínkách ČR a různé další. Do rozsáhlé vědecko výzkumné práce se zapojují i spolupracující organizace a pracovníci.

Nemalý podíl odborné práce ústavu tvoří velmi rozsáhlá expertní, znalecká a soudně znalecká činnost, projekční, laboratorní a výpočetní práce, studie dopravních problémů a poradenská činnost. Tyto práce jsou vykonávány v rámci hospodářské činnosti fakulty a ústav díky své nezávislosti má v těchto činnostech vysoký kredit a jejich objem tak stále narůstá.

Rozsáhlá je i pedagogická, odborná a vědecká spolupráce s tuzemskými i se zahraničními partnery. Pracovníci udržují kontakt s mnoha obdobnými světovými universitami a laboratořemi. Kromě mnoha tuzemských partnerů počínaje největšími českými stavebními firmami, lze ze zahraničních jako nejvýznamnější vyjmenovat Technickou universitu ve Vídni, Žilinskou univerzitu na Slovensku a švýcarskou firmu CONSULTEST AG (která založila svou pobočku v sousedství ústavu). Se všemi probíhá velmi dobrá spolupráce, kde zejména u CONSULTESTU lze využít unikátní zařízení a měření, která nebyla nebo nejsou dostupná jak pro ústav, tak v celé ČR.


Doc. Ing. Pavel Zvěřina, CSc., [email protected]

ÚSTAV ŽELEZNIČNÍCH KONSTRUKCÍ A STAVEB

Doc. Ing. Pavel Zvěřina, CSc. vedoucí ústavu

Historie ústavu V prvním studijním roce školy 1899/1900 byl otevřen první ročník oboru stavebního

inženýrství. Prvním profesorem odborného předmětu stavitelství silničního, tunelového a železničního byl E. Mašík.

V roce 1901 byl pro uvedený odbor jmenován mimořádným profesorem inspektor rakouských státních drah Ing. Gustav Červinka. Přednášky předmětu železniční stavitelství byly zahájeny v roce 1901. Ing. Gustav Červinka, který byl jmenován řádným profesorem na podzim roku 1906, působil ve vedoucí funkci od roku 1901 až do roku 1907, kdy tragicky skonal. Ve své krátké šestileté činnosti se mj. zabýval přestavbou brněnských nádraží, v roce 1905 vydal první knihu z oboru kolejové dopravy s názvem "Výhybky a spojení výhybková", která byla svého času ojedinělým dílem v naší železniční literatuře. Obsazení uvolněné stolice železničního stavitelství po Ing. Červinkovi si museli posluchači vymáhat protestními schůzemi, jakou byla např. všetechnická schůze 1. dubna 1908.

Novým profesorem byl jmenován inspektor rakousko-uherské státní dráhy Ing. Emil Mašík (1908 až 1925), který pokračoval v tradici založené jeho předchůdcem. V odborném světě získala pozornost jeho práce uveřejněná již v roce 1899 a pojednávající o jízdě vozidel v obloucích a řešící jasnou formou tento komplexní problém se zřetelem k převýšení a rozšíření rozchodu koleje. Do historie našich železnic se zapsal především svými pracemi na zdokonalení konstrukce železničního svršku. Napsal první brněnská skripta ze silnic a železnic a v roce 1910 vydal první český 'Výpočet železničního svršku". Podal první návrh pružného upevnění kolejnic, který byl patentován v mnoha evropských zemích.

Po jeho smrti v roce 1925 se stal profesorem stavitelství železničního Ing. František Müller (1927 až 1938). Prof. Müller publikoval teoretické statě o směrových úpravách liniových inženýrských staveb. Věnoval se rovněž praktické činnosti. Byl vedoucím skupiny, která připravovala stavbu druhé koleje hlavní trati Česká Třebová – Přerov a přestavby hlavního nádraží v Olomouci. Česká technika získala tehdy znamenitého praktika, po jehož smrti na podzim roku 1938 zůstala profesura železničního stavitelství až do uzavření českých vysokých škol neobsazena.

Již od roku 1903 přednášel železniční nauku provozování vrchní rada státních drah Ing. Antonín Roštlapil. Po jeho smrti převzal tento předmět Ing. Ota Veletovský (působil v letech 1921 až 1938), který se stal po rozdělení odborů stavebního a kulturního inženýrství na inženýrské stavitelství A a B řádným profesorem železničního stavitelství II (Stavby a zařízení nádraží). Ústav řešil četné praktické úkoly z oblasti stavby a rekonstrukce nádraží a návrhy úprav železniční sítě ČSD. Doplňující předmět železniční doprava a její zabezpečení učil prof. Ing. Dr. František Sklenář, který vydal v tehdejším „Donátově fondu" několik učebních textů.

Ústav stavitelství železničního II vznikl reorganizací odboru stavitelství inženýrského v roce 1922. Násilným uzavřením českých vysokých škol 17. listopadu 1939, byla přerušena veškerá činnost brněnské techniky.

Po druhé světové válce byla škola otevřena ve stejném organizačním složení, jako tomu bylo před rokem 1939. Ústav železničního stavitelství II, vedený prof. Veletovským, zajišťoval výuku: stavby a zařízení nádraží, železniční doprava a její zabezpečování, základy železničního stavitelství a udržování železničních staveb. V červnu roku 1945 vznikl rozštěpením dřívějšího Ústavu


stavitelství silničního, železničního a tunelového Ústav stavby silnic a Ústav stavitelství železničního a tunelového, jehož vedoucím byl ustanoven prof. Ing. Dr. Vojtěch Mencl, DrSc. (1945 až 1955), který vedl ústav v uvedených letech. Ústav stavitelství železničního II později spravoval prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba. V roce 1950 byl povolán pro výuku předmětů železničních staveb jako vedoucí Ústavu stavitelství železničního vynikající odborník prof. Ing. Dr. Josef Vaverka, DrSc., o němž více v kapitole „Významné osobnosti“.

V roce 1951 byla zrušena Vysoká škola technická v Brně a velkou část budov, vědeckých i personálních kapacit převzala nově zřízená Vojenská technická akademie. Záhy si však praxe vyžádala obnovení výuky železničních disciplín na civilní technice v celém rozsahu, k čemuž došlo v roce 1958, kdy byly sloučeny všechny druhy dopravy do společné Katedry dopravních staveb.

Předmět stanice a uzly přednášel v letech 1965 až 1967 Ing. Dr. Rudolf Nedvěd. Od roku 1964 převzal přednášky předmětu železničního stavitelství prof. Ing. Josef Marek, DrSc. (1964 až 1982), který byl v roce 1965 pověřen vedením Katedry dopravních staveb, Fakulty stavební. Dále vyučoval předmětům: projektování a geometrie železniční trasy, konstrukce železničního svršku, dynamika a zabezpečování železniční dopravy a mechanizace a provádění železničních staveb a je autorem více než 60 odborných a vědeckých prací. Po odchodu prof. Marka na zasloužený odpočinek není výuka železničního stavitelství zajišťována učitelem v hodnosti profesora.

V roce 1972 byl ustanoven vedoucím katedry prof. Ing. František Smýkal, CSc., který rozvinul zejména silniční a městské dopravní inženýrství. Zemřel náhle v roce 1974.

Od roku 1975 vedl katedru doc. Ing. Břetislav Havíř, CSc., který se habilitoval již v roce 1966 a v roce 1967 byl jmenován a ustanoven docentem pro obor železničního stavitelství na Fakultě stavební. Během své aktivní činnosti byl pokračovatelem a propagátorem myšlenek prof. Vaverky, jehož byl v předchozích letech vědeckým aspirantem. Vydal řadu vysokoškolských skript a vědeckých publikací převážně z oblasti železničního svršku. Svojí odbornou erudicí a lidským přístupem významným způsobem přispěl k popularizaci železničního stavitelství. Po jeho odchodu do důchodu v roce 1987 nastává dvouleté období, kdy vedením ústavu jsou pověřováni prof. Klablena z Katedry geotechniky a doc. Jůza z Katedry silničního stavitelství.

Rektorem VUT v Brně byl po roce 1989 pověřen vedením Katedry dopravních staveb odborný asistent Ing. Pavel Zvěřina, CSc., který je žákem prof. Marka a doc. Havíře, pod jehož vedením dokončil vědeckou aspiranturu v oboru železničního stavitelství.

V roce 1991 dochází na Fakultě stavební ke vzniku ústavů. Katedra dopravních staveb se rozděluje a Ing. Pavlíček a Ing. Zvěřina dávají Vědecké radě fakulty podnět ke vzniku Ústavu pozemních komunikací a Ústavu železničních konstrukcí a staveb, který je přijat. Opětovným založením samostatného železničního ústavu je završena historie vzniku a vývoje ústavu. Jeho vedoucím je po konkurzním řízení v roce 1991 jmenován Ing. Zvěřina. Na základě výsledků dalšího konkurzního řízení je jmenován vedoucím ústavu doc. Ing. Pavel Zvěřina, CSc., který se v roce 1994 habilitoval prací o bezstykové koleji. Vedoucím Ústavu železničních konstrukcí a staveb je doc. Pavel Zvěřina do současnosti.

Ústav stavitelství železničního II a Ústav stavitelství železničního a tunelového se významně zapsaly do železniční historie svojí vědeckou a odbornou činností. Například přestavba brněnských nádraží předkládaná již profesorem Červinkou a jeho pokračovateli (Dr. Nedvěd, doc. Havíř a doc. Zvěřina s kolektivem nezávislých řešitelů) čeká na své uskutečnění dodnes. Trasování železničních drah Skalice – Boskovice, Dolní Kounice – Oslavany a železniční stavby v okolí Prahy jsou rovněž díly pracovníků ústavů. Neopominutelná je i spoluúčast při stavbě druhé koleje důležité trati Česká Třebová – Přerov a vypracování přestavby hlavního nádraží v Olomouci.


Významné osobnosti Prof. Ing. Dr. Josef Vaverka, DrSc., nositel Řádu práce a laureát

státní ceny Klementa Gottwalda, je nejvýraznější postavou historie ústavu. Před příchodem na ško1u byl ředitelem Státních drah v Brně. Stěžejním dílem prof. Vaverky bylo vědecké zdůvodnění a návrh praktické realizace nové pokrokové konstrukce železničního svršku – bezstykové koleje. Vědeckým základem jeho prací je především stať „Bezstyková kolej a technologie její stavby", která měla velký ohlas i v zahraničí. Jako vynikající odborník byl prof. Vaverka pravidelně pověřován vypracováním oponentských posudků státních a resortních výzkumných úkolů z oblasti železničního svršku a spodku. Publikoval více než 70 vědeckých prací. Spolu s prof. Klimešem zpracoval první celostátní učebnici „Železniční stavitelství I". V letech 1953 až 1955 zastával prof. Vaverka funkci rektora Vysoké školy stavitelství a v letech 1957 až 1959 funkci děkana Fakulty stavební VUT v Brně.

Současnost

V současné době pracují na ústavu 3 docenti, 2 odborní asistenti, sekretářka a řemeslník. Mimo

ně se pedagogické a vědecké činnosti věnuje množství studentů doktorského studijního programu v externí i interní formě studia.

Ústav železničních konstrukcí a staveb zajišťuje výuku zejména na oboru „Konstrukce a dopravní stavby“. Výuka železničních staveb začíná ve třetím ročníku bakalářských studijních programů, kde se studenti seznamují se základy návrhu a posouzení geometrických parametrů koleje, konstrukce železničního svršku a spodku. Významnou součástí výuky je kurz Výuka v terénu, kterou ústav ve spolupráci s dalšími ústavy zaměřenými na oblast konstrukcí a dopravních staveb zajišťuje pro celý obor K. Studenti v rámci tohoto kurzu pracují na úlohách, které vedou k získání základních praktických dovedností.

Studenti, kteří zpracovávají svou bakalářskou práci zaměřenou na železniční stavby, dále navštěvují výuku věnovanou mechanizaci a provádění železničních staveb. V navazujícím magisterském studijním programu zajišťují pracovníci ústavu výuku zaměřenou na železniční konstrukce a železniční stanice a uzly. Studenti se seznamují se základy dynamických jevů, šíření vibrací a hluku. V povinně volitelných předmětech dále studují kolejovou dopravu ve městech a získávají informace zaměřené na dopravní politiku a legislativní rámec drážní dopravy.

Opominout nelze ani kurzy zaměřené na aplikaci informačních technologií pro počítačovou podporu projektování a při budování geografických informačních technologií. Velmi oblíbený je také kurz zaměřený na problematiku životního prostředí v dopravě. V neposlední řadě Ústav železničních konstrukcí a staveb organizuje množství odborných exkurzí.

Ústav dále zajišťuje výuku dopravních staveb ve druhém ročníku bakalářského studijního programu a v navazujícím magisterském studijním programu oboru „Geodézie a kartografie“.

Novodobá historie Ústavu železničních konstrukcí a staveb začínající rokem 1991 zaznamenala již mnohé úspěchy na poli vědecké a odborné činnosti. Vědeckovýzkumná práce je diferencována obdobně jako pedagogický proces. Desítky vědeckých prací publikovaných pracovníky ústavu a hlavně jejich představiteli by ve výčtu zabraly několik stran tohoto textu. Vyzvednout pak jenom některé by nebylo spravedlivé, neboť většina prací byla ve své době velice aktuální a možno říci i nadčasová.

Prof. Josef Vaverka


V duchu tradice je odborná činnost ústavu zaměřena na spolupráci s praxí podpořenou vlastním výzkumem a vědeckou erudicí. Spolupráce se Správou železniční dopravní cesty, s.o., s Technickou ústřednou dopravní cesty ČD, a.s. je samozřejmostí, stejně tak jako s Výzkumným ústavem železničním a v neposlední řadě i s ministerstvem dopravy a spojů. V rámci doplňkové hospodářské činnosti řeší ústav řadu úkolů na základě společenské objednávky. Zabývá se i expertní – hodnotící činností pro státní správu a získává tak i zakázky na základě vypsaných výběrových řízení.

Pracovníci a studenti doktorského studijního programu ústavu se v odborné a vědecké činnosti zaměřují na řešení problematiky:

− stavby železničních tratí a stanic, jejich modernizace a optimalizace; − matematické modelování interakce kolo – kolejnice, − stabilita a spolehlivost konstrukcí železničního svršku a spodku; − diagnostika bezstykové koleje a nové technologie jejího budování a udržování; − diagnostika železničních tratí; − teorie geometrické polohy kolejové jízdní dráhy a automatizace projektování; − geografické informační systémy a jejich využití v oblasti liniových staveb; − rozvoj moderních metod kvalitativního modelování; − rozvoj moderních metod signálové analýzy, měření a analýza hluku a vibrací; − měření a analýza kolejnicových vad; − modelování konstrukcí metodou konečných prvků; − tvorba aplikačního software.

Ústav dlouhodobě spolupracuje s množstvím společností působících v železničním stavitelství a průmyslu. Mezi nejvýznamnější partnery patří společnost SKANSKA, která mimo jiné dlouhodobě podporuje výuku např. formou oceňování nejúspěšnějších studentů nebo formou finanční podpory vydávání knižních publikací. Tato spolupráce vedla k vydání monografie Železniční stavby s podtitulem Železniční svršek a spodek, která byla vysoce hodnocena odbornou veřejností.

Ústav železničních konstrukcí a staveb spolupracuje dále např. s ŽPSV Uherský Ostroh, a.s. na ověřování konstrukcí betonových pražců, s DT – Výhybkárna a strojírna, a.s. na vývoji moderních prvků výhybek a výhybkových konstrukcí, se společností INFRAM Praha, a.s. na řešení konstrukcí železničního svršku vhodných pro regionální dráhy a integrované dopravní systémy kolejové dopravy, se společností Bonatrans Group a.s. na vývoji tramvajových a železničních kol s akusticko vibračním tlumičem atd.

Ústav železničních konstrukcí a staveb klade důraz na výchovu špičkových odborníků v oblasti železničního inženýrství. Absolventi studia železničních staveb jsou velmi žádáni praxí a uplatňují se i ve špičkovém managamentu Správy železniční dopravní cesty, s.o. Mladí odborní a vědečtí pracovníci, kteří vzešli z Ústavu železničních konstrukcí a staveb, intenzivně pracují na tom, aby se železniční doprava v České republice vrátila na pozici technologické špičky oboru, na pozici, která jí náleží.


Doc. Ing. Marcela Karmazínová, CSc., [email protected]

ÚSTAV KOVOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ

Doc. Ing. Marcela Karmazínová, CSc. vedoucí ústavu

Historie ústavu

Vzdělávací, vědecká i odborná činnost v oblasti ocelových a dřevěných stavebních konstrukcí

byla rozvíjena již v prvním desetiletí existence České vysoké školy technické v Brně, výrazněji pak zejména v období po roce 1920 v rámci směru konstruktivního a dopravního inženýrství na odboru inženýrského stavitelství, přestože samostatná katedra tohoto odborného zaměření neexistovala až do roku 1950.

V období po druhé světové válce byla oblast ocelových a dřevěných konstrukcí zahrnuta v činnosti dvou pracovišť:

• Ústav statiky a stavební mechaniky I, jehož vedoucím byl prof. Ing. Karel Šimek a funkce asistentů zastávali např. Ing. M. Lebloch, Ing. P. Vaculík, Ing. J. Bedáň, Ing. O. Holaň;

• Ústav stavitelství mostního, jehož vedoucím se stal prof. Ing. Dr. Josef Sekla a funkce asistentů zastávali např. Ing. J. Chlup, Ing. F. Poledna, Ing. J. Alexandr či Ing. M. Šifalda.

V roce 1950 byla zřízena Katedra ocelových konstrukcí a mostů při Fakultě inženýrského stavitelství, jejímž externím vedením byl pověřen prof. Ing. Dr. Josef Sekla a ve funkcích asistentů působili Ing. Dr. O. Holaň, Ing. F. Cehula a Ing. V. Novák.

V roce 1953 byl vedoucím Katedry ocelových konstrukcí a mostů jmenován prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc. (1906 – 1990), který na Vysokou školu stavitelství zřízenou v Brně v roce 1951 přešel ze Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. V následujících letech byla pod jeho vedením založena tradice systematického rozvoje brněnského vysokoškolského pracoviště v oboru ocelových a dřevěných konstrukcí jak u nás, tak i v mezinárodním měřítku. Od roku 1954 byla do organizační struktury Katedry ocelových konstrukcí a mostů na Fakultě inženýrského stavitelství začleněna následující pracoviště:

• Ústav ocelových a dřevěných konstrukcí, jehož vedoucím byl prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc. a ve funkcích asistentů působili např. Ing. R. Russ, Ing. J. Kohane, Ing. J. Lefner, Ing. M. Svoboda, Ing. V. Veselý, Ing. Z. Sedlo;

• Ústav ocelových mostů, jehož externím vedoucím byl prof. Ing. Dr. Josef Sekla až do roku 1958, kdy se stal vedoucím doc. Ing. František Procházka a funkce asistentů zastávali např. Ing. F. Cehula, Ing. V. Novák, Ing. J. Kohane, Ing. J. Bureš;

• Ústav pozemního stavitelství, jehož vedoucí byla doc. Ing. arch. Libuše Kostečková a ve funkcích asistentů působili Ing. V. Hradilík a Ing. arch. M. Kebrle.

Struktura katedry byla zachována i po vzniku Vysokého učení technického v Brně v roce 1956. Od roku 1957 byla na Fakultě inženýrského stavitelství sloučena pracoviště katedry pro stavební mechaniku a pro ocelové konstrukce a mosty do jednoho organizačního celku vedeného prof. Ing. Dr. Ferdinandem Ledererem, DrSc. pod názvem Katedra mechaniky a ocelových konstrukcí.

V roce 1960 bylo dovršeno formování samostatné organizační struktury Katedry ocelových konstrukcí a mostů, a to v rámci Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně vytvořené sloučením tehdejší Fakulty inženýrského stavitelství (FIS) a Fakulty architektury a pozemního stavitelství (FAPS). Katedru dál vedl prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc. a pracovníky katedry byli v té době např. doc. Ing. F. Procházka, Ing. M. Svoboda, Ing. J. Bureš, Ing. V. Novák, Ing. Z.


Sedlo a v roce 1963 doplnili stav asistentů Ing. J. Melcher a Ing. B. Straka. V roce 1963 nastoupil na VUT v Brně prof. Ing. Josef Bužga (1910 – 1988), který byl jmenován vedoucím katedry.

Na počátku roku 1968 byl do funkce vedoucího Katedry ocelových konstrukcí a mostů opětovně jmenován prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc., který řídil její práci do roku 1971, kdy byl novým vedoucím ustanoven doc. Ing. Jiří Bureš, CSc. a pracovníky katedry dále byli prof. Ing. Dr. F. Lederer, DrSc., prof. Ing. J. Bužga, doc. Ing. F. Procházka, doc. Ing. M. Svoboda, CSc., Ing. J. Melcher, CSc., Ing. B. Straka a Ing. V. Novák. V průběhu následujících let na katedře působili jako asistenti další pracovníci, např. Ing. P. Kristián, Ing. E. Knesl, Ing. K. Sehoř, Ing. E. Špaček, Ing. M. Tenk, Ing. N. Machová, Ing. J. Uhlík, Ing. K. Sýkora, Ing. J. Pechalová, Ing. M. Karmazínová, Ing. I. Tutko, Ing. M. Bajer, Ing. J. Puchner, Ing. M. Šmak, z nichž někteří působí na pracovišti dodnes.

V roce 1988 byl vedoucím Katedry ocelových konstrukcí a mostů jmenován doc. Ing. Jindřich Melcher, CSc. V roce 1991 byl název pracoviště změněn na Ústav kovových a dřevěných konstrukcí při zachování odborného zaměření i personálního obsazení, které se po následující léta do značné míry stabilizovalo ve skladbě odpovídající současnému personálnímu obsazení ústavu. V roce 2005 byla do funkce vedoucí ústavu jmenována doc. Ing. Marcela Karmazínová, CSc.


Východiska a koncepci novodobé činnosti Katedry kovových a dřevěných konstrukcí založil a

formoval svojí prací v padesátých a následujících létech prof. Ing. Dr. Ferdinand Lederer, DrSc. Jeho badatelská a odborná práce byla zaměřena zejména na otázky stability mřížových kulových bání, mechaniku příhradových desek a problematiku prostorových prutových konstrukcí všeobecně. Prof. Lederer byl iniciátorem a zakladatelem tzv. československé školy deskových příhradových a roštových nosných ocelových systémů pro zastřešení velkých rozpětí. Je autorem návrhu realizovaných konstrukcí mřížových kopulí pavilonů Y, Z a C v areálu brněnského výstaviště, zastřešení systémem příhradových desek objektů zimních stadionů v Brně a Olomouci, plaveckých stadionů ve Vimperku, Kuřimi, Brně, Považské Bystrici, Písku aj. Vedl také tým spolupracovníků, který vypracoval návrh ocelových nosných konstrukcí objektů festivalových kin v Karlových Varech a k jeho posledním unikátním realizacím patří návrh konstrukce lamelové klenby sportovní haly v Prostějově.

Zaměření vědecké činnosti dalších pracovníků charakterizují zejména příslušné publikace a témata oponovaných výzkumných úkolů, jimiž se zabývali např. doc. M. Svoboda, prof. J. Bužga a průběžně až do současného období zejména prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc.

Součástí badatelské činnosti ústavu v období posledních desetiletí je další rozvoj experimentálního výzkumu vycházejícího z dlouholeté tradice rozvíjené ve zkušební laboratoři ústavu, k níž v šedesátých letech výrazně přispěl zejména doc. M. Svoboda. Po roce 1980 v této zkušebně prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc. rozpracovává a aplikuje unikátní metodu zatěžování konstrukčních prvků a dílců vakuováním, které umožňuje efektivní ověřování únosnosti a mechanismu přetváření a porušování plošných a prutových dílců z materiálů na bázi kovů, dřeva, konstrukčního skla, kompozitů i jejich kombinací.

V rámci výzkumných projektů, jichž byl a je řešitelem (za všechny jmenujme např. výzkumný záměr MŠMT s názvem „Teorie, spolehlivost a mechanismus porušování staticky a dynamicky namáhaných stavebních konstrukcí“, dále např. grantové projekty GAČR „Teorie, skutečné působení a metody navrhování kovových nosných konstrukcí jako báze harmonizace evropských a mezinárodních normativních dokumentů“ nebo „Mezní stavy ocelových tlačených prutů při opakovaném namáhání“), a rovněž v rámci publikovaných příspěvků se zaměřuje na problematiku skutečného působení prutů s imperfekcemi, na vlivy vazeb vyplývajících ze začlenění prutu do

Prof. Ferdinand Lederer


nosného konstrukčního systému, deformační kritéria mezních stavů a nejnověji rovněž na statistickou a pravděpodobnostní analýzu vlivu počátečních imperfekcí na vzpěrnou pevnost ocelových prutů.

Vědecká a výzkumná činnost prof. Ing. Jindřicha Melchera, DrSc. je dlouhodobě orientována zejména na problematiku teorie, skutečného působení a metod navrhování prvků a dílců nosných prutových systémů v návaznosti na otázky spolehlivosti a efektivnosti ocelových konstrukcí. Jeho výsledků řešení napjatosti kroucených tenkostěnných prutů otevřeného průřezu a problematiky stability ohybu (klopení) nosníků bylo přímo využito při formulaci příslušných ustanovení českých a slovenských technických předpisů pro navrhování ocelových konstrukcí. Na pracovišti Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí rovněž zabezpečoval regionální koordinaci příspěvků autorů ze zemí střední a východní Evropy při publikování světového přehledu výsledků v oboru stability kovových konstrukcí (A World View – Stability of Metal Structures, Second Edition, SSRC, U.S.A., Lehigh University, 1991). Výsledky rozvoje principiálního pojetí návrhových mezních stavů nosných konstrukcí z hlediska deformačních kritérií byly prezentovány na významných zahraničních konferencích.

Důležitou součástí vědecké a výzkumné činnosti Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí je rozvoj a využívání experimentálních metod zkoušení nosných konstrukcí. Významným počinem posledního období bylo vytvoření Sdružené laboratoře pro zkoušení nosných konstrukcí při Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební VUT v Brně, jejímiž partnerskými pracovišti jsou dále Katedra mechaniky a částí strojů Fakulty vojenskotechnické při Univerzitě obrany v Brně a Ústav aplikované mechaniky Brno, s.r.o. Vznik této sdružené laboratoře inicioval právě prof. J. Melcher.

Současnost

V současnosti tvoří personální obsazení ústavu 2 profesoři (prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc. a

prof. Ing. Zdeněk Malina, CSc.), 2 docenti (doc. Ing. Miroslav Bajer, CSc. a doc. Ing. Marcela Karmazínová, CSc.), 7 odborných asistentů (Ing. Karel Sýkora, Ing. Josef Puchner, CSc., Ing. Stanislav Buchta, Ing. Ivan Tutko, Ing. Milan Šmak, Ph.D., Ing. Milan Pilgr, Ph.D., Ing. Petr Hradil, Ph.D.), 2 asistenti (Ing. Michal Štrba, Ing. Jan Barnat), 1 administrativní pracovnice a celkem 4 techničtí a odborní pracovníci. Na ústavu je dále několik studentů doktorského studia, a to jak v prezenční, tak v kombinované formě studia. Externími dlouhodobě působícími pedagogickými spolupracovníky ústavu jsou zejména prof. Ing. Miroslav Škaloud, DrSc., dr.h.c., dále prof. Ing. Vlastimil Křupka, DrSc., Ing. Antonín Pechal, CSc. a v posledním období i prof. Ing. Stanislav Vejvoda, CSc. a doc. Ing. Bohumil Straka, CSc., který však po dlouhá léta působil jako interní akademický pracovník ústavu.

Pracovníci ústavu zabezpečují výuku na všech studijních oborech Fakulty stavební VUT v Brně, s výjimkou oboru geodézie, v předmětech zaměřených na teorii, navrhování a realizaci zejména kovových konstrukcí a mostů, dřevěných konstrukcí a ocelobetonových konstrukcí, a to nejen v základních kursech, ale též v příslušných seminářích, ateliérech a volitelných kursech specializovaných zaměření.

Ve výuce ústavu jsou studenti vedeni k samostatné tvůrčí činnosti i k vlastnímu soustavnému aktivnímu přístupu k inženýrskému vzdělávání, a to začleňováním nových poznatků a informací s odkazy na domácí i zahraniční publikace i předáváním zkušeností a poznatků vyplývajících z aktivního zapojení pracovníků ústavu v rámci národních či mezinárodních aktivit (vlastní vědeckovýzkumná činnost, expertizní a projektová činnost, účast na kongresech, konferencích a sympoziích, publikace ve vědeckých a odborných časopisech oboru, členství a práce v zahraničních vědeckých a odborných profesních organizacích, podíl na tvorbě a revizích našich i mezinárodních

Prof. Jindřich Melcher


technických normativních dokumentů atd.). Zvláště významným rysem soudobého úsilí o kvalitu a úroveň inženýrského vzdělávání ve všech technických oborech je důraz na otevřenost a komunikaci ve vztahu k významným zahraničním pracovištím a institucím a na nezbytnost postupného zavádění evropských normativních dokumentů do systému národní legislativy a též do našeho systému výuky a vzdělávání obecně.

Zaměření pedagogické a odborné profilace všech akademických pracovníků ústavu je cíleno do široké oblasti problémů kovových a dřevěných konstrukcí, přesto pedagogická praxe i zapojení v rámci vědeckovýzkumné, expertizní i projektové činnosti je u jednotlivých pracovníků do jisté míry více orientována do určitých tématických oblastí, k nimž patří problematika kovových konstrukcí, kovových mostů, dřevěných konstrukcí, spřažených ocelobetonových konstrukcí, tenkostěnných za studena tvarovaných konstrukcí, výpočetní techniky, modelování a automatizace projektování apod. V souladu s nejnovějším aktuálním vývojem v oblasti teorie, navrhování i realizace stavebních konstrukcí, který je obecně orientován na navrhování spolehlivých, trvanlivých a hospodárných nosných stavebních konstrukcí a je v tomto smyslu podporován i normativními dokumenty a předpisy pro navrhování, je kladen stále větší důraz na uplatňování principů spolehlivosti a využití pravděpodobnostních metod, což je také důsledně zaváděno do výukového procesu.

Vědeckou a výzkumnou činnost Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební VUT v Brně dokládají např. výzkumné záměry, výzkumná centra, grantové projekty, resortní a jiné projekty v oboru, jejichž řešitelem v období posledních více než 25 let byl a je zejména prof. J. Melcher, ale v období posledního desetiletí též doc. M. Karmazínová, doc. M. Bajer a někteří další mladší pracovníci ústavu.

Vedle soustavného prohlubování teoretických poznatků a rozšiřování informací z oboru jako nezbytného základu pro zkvalitňování pedagogického procesu je v současném období významným rysem činnosti Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí spolupráce s praxí, jednak v oblasti vědecké a výzkumné činnosti formou participace na společných vědeckovýzkumných projektech s výzkumnými a vývojovými organizacemi a projekčními a realizačními subjekty, ale též v oblasti doplňkové hospodářské činnosti cíleně zaměřené na zkoumání a řešení konkrétních problémů vycházejících z aktuálních potřeb praxe, jejichž výstupy jsou přímo uplatňovány v praxi. V rámci těchto aktivit je široce a účelně využíváno moderní technické vybavení na úrovni odpovídající současnému stavu vývoje, kterým pracoviště disponuje, a to jak v oblasti zařízení učeben výkonnou výpočetní technikou (hardware i software), tak v oblasti progresivního přístrojového vybavení zkušeben a laboratoří, které umožňuje efektivní práci při řešení úkolů. Vědeckovýzkumná činnost Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí je tak již tradičně doplňována expertizní a posudkovou činností, účastí na tvorbě a revizi normativních dokumentů i spoluprací na návrzích a realizaci nosných konstrukcí významných objektů (některé byly oceněny mezinárodními cenami), na níž se intenzivně a úspěšně podílí většina pracovníků ústavu.


Ing. Josef Beránek, [email protected]

ÚSTAV VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ OBCÍ

Ing. Jaroslav Raclavský, Ph.D. vedoucí ústavu

Historie

Historie Ústavu vodního hospodářství obcí (ÚVHO), známého rovněž (počínaje r. 1947) pod

názvem Katedra zdravotního inženýrství, se odvíjí prakticky od založení školy. Základní náplní ústavu bylo po celou dobu jeho existence řešení kvantitativních a kvalitativních úloh v oblasti zásobování pitnou a užitkovou vodou, odvádění dešťových a znečištěných vod a čištění komunálních a průmyslových vod. Na základní směry výzkumného a pedagogického zaměření navazovaly vždy v každém určitém období působení ústavu i další směry výzkumu a předměty výuky, související s komplexním řešením problematiky vodního hospodářství urbanizovaných celků.

Od roku 1908, kdy byl na škole založen odbor kulturního inženýrství, se zdravotní inženýrství dynamicky rozvíjí. Nejdříve na I. ústavu meliorací pod vedením prof. Vincence Hlavinky a od roku 1934 pod vedením prof. Jana Zavadila na II. ústavu meliorací, který byl v roce 1947 přejmenován na Ústav zdravotního inženýrství. V roce 1950 byla zřízena Katedra zdravotního inženýrství, vedená v letech 1950 – 1952 prof. Karlem Jůvou. V letech 1952-1955 řídil činnost katedry prof. Jan Zavadil a poté – do roku 1971 – prof. Augustin Sukovitý. V roce 1971 byl jmenován vedoucím katedry zdravotního inženýrství doc. Břetislav Sommer. Po odchodu doc. Sommera do důchodu převzal vedení katedry prof. Igor Tesařík, který působil ve funkci vedoucího katedry až do konce roku 1989, kdy katedru (přejmenovanou na začátku devadesátých let na Ústav vodního hospodářství obcí - Institute of Municipal Water Management) převzal prof. Milan Šerek. Po jeho předčasném odchodu v září 1990 byl jmenován do funkce vedoucího ústavu doc. Bohuslav Pivoda. Po dobu, kdy vykonával akademickou funkci proděkana byli pověřeni vedením doc. Jan Mičín a poté doc. Milan Látal. Od roku 1994 do roku 2006 vedli ústav střídavě Ing. Ladislav Tuhovčák, CSc., a doc. Jan Mičín, vždy podle jejich aktuálního zaneprázdnění vědeckou činností. Od června 2006 byl jmenován vedoucím ústavu Ing. Jaroslav Raclavský, Ph.D.

Ústav (katedra) byl po celé období své dlouhé působnosti dislokován v řadě objektů, z toho nejdéle v objektu bývalého sirotčince a kláštera na Veslařské 230. Zejména v údobí po roce 1951 působila katedra ve velmi provizorních objektech; tuto situaci bylo nutné řešit zejména v oblasti laboratorního zázemí. Značným úsilím pracovníků ústavů bylo dosaženo toho, že byl v roce 1955 vypracován projekt pro výzkumné laboratoře zdravotního inženýrství v Kníničkách a téhož roku bylo započato se stavbou. Stavba byla ukončena v roce 1959, stejně jako současně probíhající výstavba laboratoří pro chemii a technologii vody a hydrobiologii v areálu budovy na Veslařské 230. V roce 1993 byl Ústav vodního hospodářství obcí (spolu s dalšími vodohospodářskými ústavy) v souvislosti s majetkovými přesuny po roce 1989 a ve snaze o koncentraci fakulty do jednoho areálu přemístěn do budovy Žižkova 17.

Historie ústavu zaznamenává mnoho různých variant učebních plánů. Cílem, který ústav vždy sledoval, bylo dosažení plošného a požadavkům praxe odpovídajícího pokrytí jednotlivých subdisciplin v oblasti zdravotního inženýrství. V určitých obdobích – v relaci s personálním obsazením, podle požadavků praxe, ale také v návaznosti na odborné zaměření vedoucího ústavu – byl kladen větší důraz na některé z těchto subdisciplin, zejména co se výzkumné činnosti týče. Tak za vedení prof. Sukovitého se rozvíjela nejvíce odbornost úpravy a dopravy vody a za profesora


Tesaříka byla prohloubena problematika čiření v rámci úpravárenství pitné vody. S působením profesora Šerka je spjato rozšíření zájmu ústavu na teorii sítí, a to nejen vodohospodářských, ale trubních sítí obecně.

Nosnými a hlavními disciplinami výuky bylo vždy vodárenství, zahrnující jímání, úpravu a dopravu vody, a stokování a čištění odpadních vod. Tyto předměty byly v rámci ucelení zdravotně inženýrské problematiky doplňovány o disciplinu „odpadové hospodářství“ / původně „Hygiena sídlišť“), v rámci uzavření koloběhu vody v lidských sídlech o zdravotně technické instalace, to vždy v kontextu na celkovou aktuální náplň studia na fakultě. Průpravnými a doplňujícími předměty byla chemie a technologie vody, balneotechnika, hydrobiologie a čerpací technika. Cílem bylo a je vždy naplnění požadovaného odborného profilu absolventa.


Výčet osobností, které ovlivnily historii ústavu, by byl obsáhlý a

podléhá vždy navíc subjektivitě autora a doby, ve které se o historii referuje. Uvádíme v první řadě prof. Vincence Hlavinku, který stál u zrodu ústavu, kde navázal na své dlouhodobé působení v zahraničí. Z tohoto období je vhodné se zmínit o autorství návrhu Skadarského vodovodu pro oblast na rozmezí Albánie a bývalé Jugoslávie. Pro onu dobu bylo charakteristické spojení specializací oboru meliorací a zdravotního inženýrství, ve kterých obou byl prof. Hlavinka vynikající osobností. Pedagogickou činnost propojoval k jejímu prospěchu s vodohospodářským výzkumem.

Některé význačné osobnosti historie ústavu reprezentovaly spíše zaměření na praktický výstup, stavební dílo, jiné na vědecko-výzkumnou činnost. Z těch prvních uvádíme prof. Jana Zavadila a prof. Augustina Sukovitého. Prof. J. Zavadil byl nejznámější osobností zdravotechnického oboru předválečného období, prof. Sukovitý pak v údobí do roku 71. Podpis prof. Zavadila nese jak 15 knižních publikací a 91 studií, tak i 50 projektů vodohospodářských staveb. Prof. Zavadil byl propagátorem řešení vodohospodářských problémů v rámci koloběhu vody a jako významnou aplikaci uváděl souvislost čištění odpadních vod a kvalitu vody v podzemních zdrojích. Prof. Dr. Ing. Augustin Sukovitý pracoval po absolvování ve stavebním oddělení firmy Sigma Hranice a později jako civilní inženýr vyprojektoval řadu významných zdravotně vodohospodářských staveb. Z nich nejznámější jsou: čistírna odpadních vod pro město Kuřim, čistírna odpadních vod pro kyjovskou nemocnici, ale zejména úpravna podzemních vod prameniště řeky Moravy v Tlumačově – hlavní zdroj pro zásobování obyvatelstva a průmyslu města Zlín a několika přilehlých obcí. Po uvedení do provozu to byla nejmodernější úpravna vody v bývalé Československé republice.

Z osobností spíše vědecko-výzkumného zaměření se v poválečném období vyprofiloval nejvýrazněji prof. Milan Šerek, DrSc., který se stal přední autoritou československé vodohospodářské komunity. Jeho působení přineslo výrazný nárůst matematicko-analytického řešení úloh vodního hospodářství obecně a zdravotně technické problematiky úžeji. Prof. Šerek působil na ústavu 39 let, během kterých se orientoval na využití výpočetní techniky ve vodním hospodářství a na aplikaci matematických metod v technické praxi (intervalová aritmetika, počet pravděpodobnosti). Základem jeho činnosti byla analýza proudění v tlakových trubních sítích, kde se zabýval sítěmi vodovodními, plynovodními a teplovodními, jakož i aplikacemi pro vnitřní vodovody. Na tuto činnost navázal později i v sítích gravitačních. Zaváděl do

Prof. Vincenc Hlavinka

Prof. Jan Zavadil

Prof. Milan Šerek


výuky a do praktických výstupů vodohospodářského oboru operační systémovou analýzu. Je autorem pěti celostátních učebnic, šestnácti skript a jako autor či spoluautor stodvaceti vědeckých a odborných pojednání. V roce 1969 úspěšně obhájil doktorskou dizertaci, hodnost doktora věd mu však byla udělena pro obstrukce tehdejšího režimu až v roce 1990, obdobně jako jmenování profesorem a vedoucím ústavu, tedy krátce před jeho smrtí.

Doc. Bohuslav Pivoda, který vedl ústav v údobí 1991 – 1994, má zásluhu na důsledném propracování specializace balneotechniky, kde navazoval na činnost Dr. Ing. Antonína Hrabálka. Zejména se však věnoval problematice čerpací techniky, nezbytné pro celkové zvládnutí tlakových sítí. Pro obstrukce režimu (nepřijetí habilitační práce v r. 1971) nastoupil v roce 1985 jako technický ředitel na stavbu odvodňovacích a závlahových staveb v Iráku – Abu Ghraib a po skončení pracoval u anglické firmy Integrated Surveys Limitted v Limassolu na Kypru. Po roce 1990 v rámci rehabilitace získal docenturu a byl m.j. předsedou čs. výboru IWSA.

Významný směr přípravy pro vlastní stavební praxi a teoretické průpravy pro řízení zdravotně technických staveb reprezentoval doc. J. Ošlejšek. Začal v tomto oboru uplatňovat řešení síťovými grafy a aplikaci metody kritické cesty.

Mezi další významné odborníky z posledních let patří doc. Ing. Jan Mičín, CSc., který pracoval v oblasti posuzování, navrhování, řízení a spolehlivosti stokových sítí.

V návaznosti na hlavní směry vodního hospodářství obcí se ve spolupráci s ústavem záslužně uplatnili zástupci jiných, po odborné stránce souvisejících oborů. Z těchto externích (tedy mimoústavních) osobností uvádíme v oboru chemie vody prof. Aloise Wagnera a v oboru hydrobiologie RNDr. Miloše Zelinku.

Současnost

Ústav si je vědom toho, že v současné době je třeba připravovat studenty pro možnost

uplatnění v praxi v širším záběru, skýtajícím možnost další konkrétní specializace a zejména její pružné změny podle aktuálních potřeb vodohospodářské praxe. Absolventi zaměření na vodní hospodářství obcí měli a mají velmi dobré předpoklady pro uplatnění v praxi. Působí v projekční činnosti, ve stavební výrobě, v provozu zdravotně-technických staveb a systémů, ve státní správě (životní prostředí, další odbory) a v dalších oblastech. Nabídka možností v posledních letech převažuje nad počty studentů, kteří zaměření vodní hospodářství obcí končí. Zájem studentů o specializaci vodního hospodářství obcí v posledních letech kolísá a zjevně se v něm odráží celospolečenský náhled na tuto problematiku, respektive na vodohospodářský obor jako celek. Evidentním spouštěčem tohoto jevu byly povodňové události uplynulých let, po kterých zájem o obor výrazně narostl. Lze očekávat, že aktuální závazky České republiky vůči Evropské unii v oblasti čištění odpadních vod obdobně přispějí k dalšímu nárůstu zájmu o obor.

K tradičním a výše uvedeným studijním předmětům se v současné nabídce připojily navíc: inženýrské sítě, operační a systémová analýza a s akcentem na ekonomickou stránku inženýrské činnosti marketing a vodohospodářský management.

Doktorské studium se etablovalo jako samozřejmá součást činnosti ústavu. V doktorském studiu je na ústavu zapojeno (jako stipendisté) 10 doktorandů. Procento úmrtnosti studentů doktorského stupně kolísá, zdá se, že praxe ještě nenalezla buď patřičnou míru ohodnocení této kvalifikace, nebo zpětnou vazbu, která by strukturu studia ovlivnila.

Současná dislokace ústavu je patrně nejoptimálnější v jeho historii. V objektu Žižkova 17 jsou nyní umístěny kabinety, provozní prostory ústavu, učebny, technologické laboratoře (laboratoř odpadních vod, laboratoře pro úpravu vody), speciální učebna výpočetní techniky využívaná nejen studenty vodohospodářského směru, ale ve značném rozsahu i studenty dalších oborů fakulty. V budově jsou dislokovány všechny podpůrné prostory ústavu (dílna, sklady). Činnosti dále významně prospívá možnost snadného kontaktu s ostatními ústavy školy.

Personální obsazení ústavu koresponduje se současnou koncepcí učebních plánů. V současné době působí na ústavu 1 docent, 5 odborných asistentů, z nichž tři jsou graduovaní jako Ph.D. a


jeden jako CSc., 2 asistenti, 3 technicko hospodářští pracovníci a pracovník dělnického povolání. Na grantových projektech pracuje na ústavu 5 vědeckých pracovníků. Jako externí pracovníci jsou zapojení 2 odborníci, z toho 1 docent. Kromě odborností přednášených v závěrečných dvou ročnících magisterského studia participují pedagogové ústavu na encyklopediích zaměřených na celý obor inženýrského stavitelství, aktuálně je to předmět Vodní stavitelství.

Odborný růst akademického osazenstva ústavu odvisí od zapojení do vědecko - výzkumné činnosti. Ta nyní sleduje tyto linie:

• obnova městských vodohospodářských sítí, technologie, řízení, hospodárnost • riziková analýza městských vodohospodářských systémů • netradiční metody nakládání s dešťovými a odpadovými vodami • metody terciérního čištění odpadních vod.

V aplikovaných pracovních postupech převažuje matematické modelování a statistická analýza (s nezbytným kalibrováním výstupů), laboratorní metody jsou užívány hlavně v linii terciérního čištění.

Aktuálně probíhají práce na následujících výzkumných programech a grantech:

Domácí projekty

Extrémní srážkové scénáře pro rizikovou analýzu posouzení ekonomicky únosného a ekologicky šetrného návrhu stokových sítí; GAČR 103/07/0676.

Metody odstranění xenobiotik z městských vod; MŠMT OC182.

Srovnávací analýza veřejných systémů zásobování vodou a vodárenských společností; MŠMT OC129.

Riziková analýza a hodnocení rizik vodárenských distribučních systémů; MŠMT OC130.

Vývoj malé čistírny odpadních vod se separací kalu ponořeným membránovým modulem; MPO - TANDEM FT-TA3/123.

Rekonstrukce vodohospodářských sítí; MŠMT – KONTAKT ME 864.

Identifikace, kvantifikace a řízení rizik veřejných systémů zásobování pitnou vodou – WaterRisk; MŠMT - Národní program II 2B06039.

Zahraniční projekty

Optimised Radar to Find Every Utility in the Street - (ORFEUS); EU - 6. rámcový program – STREP 036856.

Analysing, Evaluating and Re-directing Membrane Bioreactor Research and Implementation Projects; EU - 6. rámcový program - Marie Curie.

Celkový počet podaných zahraničních projektů byl pro údobí 2006 – 2009 jedenáct, počet

domácích projektů pro totéž údobí pak 22. Bezprostředními hlavními úkoly, které čekají ústav v nejbližší budoucnosti je omlazení

pedagogického sboru ústavu a zvýšení jeho akademické kvalifikovanosti. Ve vědecko-výzkumné činnosti je to navázání na úspěšnost získávání grantů a projektů z údobí 2004 -2007, po němž se projevila částečná stagnace.


Doc. Ing. Jan Jandora, Ph.D., [email protected]

ÚSTAV VODNÍCH STAVEB

Prof. Ing. Jan Šulc, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Ústav vodních staveb se do současné podoby konstituoval řadou organizačních opatření, která

budou velmi stručně uvedena v této kapitole. Po založení C.k. české technické vysoké školy v Brně (1899), jejíž název se změnil v roce 1918

na Česká vysoká škola technická v Brně, a po postupných organizačních formách se výuka v oboru hydrotechniky soustředila do dvou ze čtyř existujících vodohospodářských ústavů:

- Ústavu vodního stavitelství I, - Ústavu vodního stavitelství II (Ústavu stavby vodních cest a jezů).

Kromě nich existovaly na vodohospodářském směru ještě další dva ústavy – Ústav meliorací I a Ústav meliorací II (Ústav vodárenství a stokování). Tato organizační struktura zůstala zachována přibližně až do reformy v roce 1951.

Zakladatelem vodohospodářského studia na škole a pozdějším prvním přednostou Ústavu vodního stavitelství I se stal profesor Antonín Smrček, který vedl přednášky z předmětů Zakládání staveb, Regulace vodních toků, Zásobování vodou, Stavby vodních cest, jezů a údolních nádrží a Využití vodních sil. Zásluhou profesora Smrčka byla v letech 1914 až 1917 vybudována první vodohospodářská laboratoř v zemích Rakousko-uherské monarchie, která podle jeho vyjádření „…slouží k vědeckému bádání o fyzikálních vlivech vody, zejména jejího vlivu na konstrukce vodní i na řečiště, tak i výchovně k poučení mladých inženýrů“.

Ústav vodního stavitelství II (Ústav stavby vodních cest a jezů) založil v roce 1929 při svém jmenování profesorem Ing. František Janda. Náplní ústavu byly oblasti úprav toků, stavby jezů, stavby vodních cest včetně splavnění vodních toků, základů vodního hospodářství, hrazení bystřin a teoretický předmět hydraulika.

Počátkem března 1937 byl změněn název školy na Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně. Během II. světové války byly vysoké školy uzavřeny. Budovy naší školy na ulici Veveří pak sloužily jako kasárna německé armádě. Ve škole však zůstali zaměstnanci knihovny, laboratoře vodních staveb a pracovníci zajišťující provoz budov. Po obnovení provozu školy po II. světové válce zůstala organizace oboru inženýrského stavitelství i výukového procesu v podstatě shodná se stavem předválečným.

V roce 1951 byla Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně zrušena a z iniciativy tehdejšího ministra národní obrany Dr. Alexeje Čepičky byla v Brně zřízena Vojenská technická akademie, která během prázdnin převzala celý komplex budov na ulici Veveří 95, s výjimkou laboratoře vodních staveb v přízemí budovy B a částí komplexu ve dvoře, v nichž byl umístěn slévárenský ústav strojního oboru. Avšak ještě téhož roku se podařilo, zejména díky iniciativě prof. Ing. Dr. Vojtěcha Mencla, DrSc., dosáhnout zřízení Vysoké školy stavitelství v Brně. A tak se všechny čtyři vodohospodářské ústavy (Ústav vodního stavitelství I, Ústav vodního stavitelství II, Ústav meliorací a Ústav vodovodů a kanalizací) přestěhovaly v prázdninovém období roku 1951 z ulice Veveří do budovy na Veslařské ulici č. 230.

Protože nebylo jasné, zda rozhodnutí o setrvání vodohospodářské laboratoře na ulici Veveří je definitivní, byla ještě na podzim roku 1951 zahájena výstavba náhradních laboratoří v Brně - Kníničkách na Rekreační ulici na vykoupeném pozemku původně určeném k vybudování úpravny


vody pro město Brno, který se od města podařilo získat. Výstavba začala vybudováním přivaděče užitkové vody od Kníničské přehrady a montáží dvou dřevěných budov získaných od n.p. Ingstav.

V průběhu školního roku 1951-52 došlo ke spojení obou Ústavů vodního stavitelství I a II a vznikla Katedra hydrotechniky. V průběhu školního roku 1953-54 došlo k další změně v organizaci, když se Katedra hydrotechniky opět rozdělila na dva celky:

- Katedru hydrotechniky orientovanou na praktické předměty v dané specializaci, - Katedru vodních staveb orientovanou na předměty širšího vědního základu společné

pro všechny vodohospodáře. Zbylé dvě katedry vodohospodářského směru – Katedra hydromeliorací a Katedra zdravotního inženýrství zůstaly beze změny. Hydraulické laboratoře na Veveří 95 a v Kníničkách připadly Katedře hydrotechniky. Po určitém přechodném období a s určitou odchylkou od původního záměru při dělení, se náplň práce kateder ustálila takto:

- Katedra hydrotechniky se věnovala stavbě přehrad a vodních nádrží, využití vodní energie, vodním cestám a plavbě a zakládání vodohospodářských staveb,

- Katedra vodních staveb se věnovala hydraulice, hydrologii (předmět převzat od Katedry zdravotního inženýrství), vodnímu hospodářství, úpravám toků a stavbě jezů.

V roce 1956 se laboratoř Katedry hydrotechniky osamostatnila a z hydrotechnických laboratoří na ulici Veveří a v Kníničkách vznikl pátý vodohospodářský celek fakulty - Vědeckovýzkumný ústav hydrotechnický. Dále bylo v roce 1956 založeno Vysoké učení technické v Brně.

Rok 1965 přinesl další změnu v organizaci kateder vodohospodářského směru. Laboratoře Katedry hydromeliorací a Katedry zdravotního inženýrství vybudované v areálu v Kníničkách byly spojeny s Vědeckovýzkumným ústavem hydrotechnickým v jeden organizační celek se strukturou katedry a nazvaný Vědeckovýzkumný ústav vodního stavitelství a hospodářství. Nově založený ústav disponoval třemi laboratorními pracovišti dislokovanými na Veveří 95, v komplexu v Brně – Kníničkách a v laboratoři hydrauliky podzemních vod ve Veverské Bitýšce.

Personální zásahy v roce 1969 a v letech následujících, provedené po potlačení pokusů o demokratizaci, zasáhly velmi tvrdě celou Fakultu stavební. Byla zrušena Katedra vodních staveb a její výuka byla s částí personálu převedena na „sesterskou“ Katedru hydrotechniky, která byla přejmenována na Katedru hydrauliky, hydrologie a hydrotechniky. V roce 1975 přešel Vědeckovýzkumný ústav vodního stavitelství a hospodářství do nově zřízeného Sdruženého vědeckovýzkumného ústavu při Rektorátu VUT v Brně. Od školního roku 1975-76 se Katedra hydrauliky, hydrologie a hydrotechniky mění na Katedru hydrauliky a hydrotechniky, protože hydrologie je vyučována na Katedře hydromeliorací. V roce 1991 byla Katedra hydrauliky a hydrotechniky přejmenována na Ústav vodních staveb.

V roce 1990 byl Vědeckovýzkumný ústav vodního stavitelství a hospodářství se sídlem v Brně – Kníničkách převeden ze Sdruženého vědeckovýzkumného ústavu při Rektorátu VUT v Brně na Fakultu stavební. V roce 1999 bylo toto výzkumné pracoviště v Kníničkách zrušeno a část jeho pracovníků byla převedena do Ústavu vodních staveb, kde vznikla Laboratoř vodohospodářského výzkumu, jako organizační součást Ústavu vodních staveb.


Nejvýznamnější osobností v historii ústavu je prof. Ing. Antonín Smrček. Mezi ty, kteří

přispěly svojí odbornou činností k rozvoji vodních staveb a vodního hospodářství, patří zejména profesoři:

- prof. Ing. František Janda, - prof. Ing. Jan Bažant, - prof. Ing. Dr. Karel Kostka, - prof. Ing. Dr. Stanislav Kratochvil, DrSc., - prof. Ing. Václav Hálek, DrSc., - prof. Ing. Jiří Kunštátský, DrSc., - prof. Ing. Dr. Vilibald Bezdíček, DrSc.


Profesor Antonín Smrček (1859 - 1951) Narodil se 10. 12. 1859 v Brodku u Prostějova. Vystudoval Českou

reálku v Prostějově, kterou ukončil maturitou v roce 1878. Pokračoval ve studiu na C.k. české vysoké škole technické v Praze, kde v roce 1884 ukončil s vyznamenáním studium inženýrského stavitelství. Po studiu pracoval na pražské technice jako asistent na Ústavu stavitelství vodního a stavby tunelů, v kanceláři inženýra V. Plenknera a u firmy A. Lanna v Praze, která byla takřka bezkonkurenční v oboru vodního stavitelství v celé tehdejší monarchii. 1. 11. 1902 byl jmenován profesorem vodního stavitelství na C.k. české technické vysoké škole v Brně, i když mu bylo profesorské místo nabízeno i ve Vídni.

Během svého dlouhého a plodného života byl profesor Smrček veřejně i politicky činný a získal řadu veřejných ocenění. V letech 1907-1912 byl zvolen poslancem říšského sněmu ve Vídni a členem nezávislého klubu poslanců, jehož předsedou byl profesor Masaryk. Ve studijním roce 1913-1914 byl profesor Smrček rektorem C.k. české technické vysoké školy v Brně (nynější VUT v Brně).

Odborná činnost profesora Smrčka byla velmi široká. Kromě vodních staveb se podílel na stavbách mostních (rekonstrukce Karlova mostu v Praze po povodni 1890, stavba prozatímního železničního mostu přes Vltavu v Praze – Tróji) a dopravních (silnice v Praze, Roztokách a Klecanech), úpravách strojního zařízení (návrh parní okružní pily k řezání štětovnic pod vodou).

Z množství vodohospodářských děl, na nichž se podílel je třeba na prvém místě uvést budování labsko-vltavské vodní cesty. Zpracoval projekt kanalizace Labe a Vltavy až do Prahy a významně se podílel na realizaci jednotlivých plavebních stupňů a přístavů. V projekční činnosti pokračoval i po příchodu na školu. Zpracoval řadu variant i detailů průplavu Dunaj-Odra, navrhl úpravu Dunaje v Železných vratech, navrhl vodní cestu Vltavou a Berounkou přes Plzeň do Řezna na Dunaji, zpracoval projekt zlepšení plavebních podmínek na Dunaji od Bratislavy po Genüye a mnoho dalších vodohospodářských záměrů.

Současnost

Učitelský sbor tvoří vedle prof. Ing. Jan Šulce, CSc. (vedoucí ústavu) profesoři: prof. Ing.

Jiří Kratochvíl, DrSc. (emeritní profesor), prof. Ing. Jaromír Říha, CSc. (zástupce vedoucího ústavu), docenti: doc. Ing. Vlastimil Stara, CSc. (proděkan), doc. Ing. Jan Jandora, Ph.D., doc. Dr. Ing. Miloslav Šlezingr, doc. Ing. Jaroslav Veselý, CSc., 5 odborných asistentů: (Ing. Aleš Dráb, Ph.D., Ing. Tomáš Julínek, Ph.D., Ing. Jana Pařílková, CSc., Ing. Hana Uhmannová, CSc. (tajemník ústavu) a Ing. Zbyněk Zachoval, Ph.D.), 1 asistent (Ing. David Duchan) a 3 vědečtí pracovníci (Ing. Miroslav Špano, Ph.D., Ing. Pavel Zubík, Ph.D. a Ing. Michal Žoužela, Ph.D. (vedoucí laboratoře)), kteří vyučují předměty v bakalářských a navazujících magisterských akreditovaných programech stavitelství, stavební inženýrství, architektura pozemních staveb a geodézie a kartografie, a dále předměty v doktorském studijním programu stavební inženýrství.

Mezi stěžejní předměty ústavu patří: hydraulika a hydrologie - hydraulika - vodohospodářské stavby - hydrotechnické stavby I a II - projekt vodní stavby - proudění v systémech říčních koryt - malé vodní elektrárny - projektová příprava vodohospodářských staveb - využívání ekologických energetických zdrojů - vodní hospodářství - začleňování staveb do krajiny - hydraulika podzemních vod - vybrané statě z hydrotechniky - řešení abrazních jevů na nádržích - matematické modely v hydrodynamice - provádění vodních staveb - hydroinformatika - matematické modelování ve vodním hospodářství - fyzikální modelování - numerické modelování proudění vody - geographical information systems in water management - protipovodňová ochrana - kalibrační a laboratorní

Prof. Antonín Smrček


měření hydraulických veličin - hydromechanika - fyzikální modelování ve vodním hospodářství - stabilita a revitalizace koryt vodních toků.

Administrativní práce na ústavu jsou zajišťovány sekretářkou Elenou Prokopovou a techničkami Danuší Jandíkovou a Pavlou Kozlovou. Řemeslnické práce vykonávají Bořivoj Macík, Luboš Pařílek a Oldřich Špatný.

Na Ústavu vodních staveb se více než 40 let vyvíjí matematické metody řešení úloh mechaniky kontinua, jde o:

- modelování proudění vody v zemním a horninovém prostředí, - modelování kvality vody v síti vodních toků, - modelování proudění vody v objektech vodních děl. Ústav se současně zabývá řešením stability těles přehradních hrází, modelováním jejich

porušení přelitím i filtračními deformacemi a protipovodňovou ochranou urbanizovaných oblastí. V poslední době jsou systematicky vyvíjeny metody statistického a inverzního modelování hydraulických jevů souvisejících s bezpečností a spolehlivostí vzdouvacích staveb. Významný je rovněž rozvoj a aplikace vybraných metod matematického modelování proudění podzemní vody v konstrukcích a podloží vzdouvacích staveb (přehrad, ochranných hrází, atd.). Ústav se také dlouhodobě zabývá rizikovou analýzou záplavových území a vzdouvacích staveb.

Činnost Laboratoře vodohospodářského výzkumu Ústavu vodních staveb je zaměřena na: - fyzikální modelování proudění na jezech, funkčních objektech přehrad a vodních elektráren,

v zařízeních vodních cest a v objektech stokových sítí, - fyzikální modelování proudění a zatížení pevných a pohyblivých vzdouvacích

a uzávěrových konstrukcí vtoků a výtoků vodních a tlakových hydraulických okruhů, - fyzikální modelování proudění v zájmových úsecích toků, posuzování stability dna toků

a jejich splaveninového režimu, - rozbor struktury proudu při využití měření parametrů kontaktními a bezkontaktními

metodami, - kalibraci měřidel rychlosti a průtoku, při využití laserové anemometrie, - měření parametrů proudění hydrometrováním a laserovými anemometry na objektech

v rámci autorizace udělené Úřadem pro normalizaci metrologii a státní zkušebnictví. Na našem ústavu byla a je řešena celá řada projektů Grantové agentury ČR, Fondu rozvoje

vysokých škol, VaV, Ministerstva zemědělství ČR, Evropského sociálního fondu a rámcových projektů EU. Výčet těchto projektů s odpovědnými řešiteli lze nalézt na adrese vst.fce.vutbr.cz.

Kromě toho ústav zajišťuje poradenskou a konzultační činnost. Mezi hlavní zadavatele těchto prací patří podniky Povodí Odry, Moravy, Labe, Vltavy a Ohře, Ministerstvo zemědělství ČR, Pöyry Environment a.s., Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i., ZVHS, Lesy ČR, Magistrát města Brna, atd.

Výhledově se pracovníci ústavu budou orientovat na výzkum proudění ve vodohospodářských objektech a systémech, v nádržích a vodotečích pomocí matematického a fyzikálního modelování. Matematické modelování, jeho vývoj a aplikace, budou zaměřeny především do oblasti proudění s volnou hladinou a neustáleného proudění povrchové i podzemní vody. Mezi další aktivity bude patřit studium filtračních deformací a odolnosti koruny hráze a vzdušního líce pomocí fyzikálního a matematického modelování, fyzikální modelování proudění na přelivech s nedokonalým přepadem, atd. Unikátní bezkontaktní měřicí technika bude i nadále využívána k měření detailní struktury proudění pro kalibrace a verifikace matematických modelů.

Použitá literatura

Kratochvíl, J., Maleňák, J., Stara, V. 2004. Historie Ústavu vodních staveb. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno. ISBN 80-7204-355-2. 75 s.

http://www.vutbr.cz/ http://www.cvut.cz/cs/historie http://www.brno.cz


Dr. Ing. Petr Doležal, [email protected],cz

ÚSTAV VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ KRAJINY

Prof. Ing. Miloš Starý, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Ústav vodního hospodářství krajiny (dále také ÚVHK) navazuje ve výuce, vědě a výzkumu na

tradice původního Ústavu meliorací a pozdější Katedry hydromeliorací, které od svého vzniku byly trvalou součástí naší vysoké školy.

Ústav meliorací byl založen v roce v 1911 na studijním oboru kulturního inženýrství tehdejší České vysoké školy technické v Brně. Výuka hydromelioračních předmětů však byla zahájena již v roce 1909. Spojením Ústavu meliorací s Ústavem zemědělství a lesnictví v roce 1950 vznikla Katedra hydromeliorací. V roce 1961 byla dokončena výstavba hydromeliorační laboratoře v Brně-Kníničkách, která umožňovala experimentální výzkum a přispívala ke zkvalitnění výuky hydromelioračních předmětů. Od školního roku 1979/1980 byl ustaven studijní obor “Vodní hospodářství a vodní stavby“, zahrnující i výuku hydromeliorací. V roce 1991 byl změněn název Katedry hydromeliorací na Ústav vodního hospodářství krajiny. Součástí ústavu je Kabinet životního prostředí, založený v roce 1970 a statutárně potvrzený Vědeckou radou Fakulty stavební v roce 1989.

V průběhu roku 1994 ústav přesídlil do budovy na ulici Žižkova 17 z ulice Veslařské, kde v získaných prostorách průběžně vybudoval dvě počítačové učebny a čtyři laboratoře, potřebné pro výzkum a výuku. V roce 1995 ÚVHK převzal a modernizoval meteorologickou stanici, založenou v roce 1911 a umístěnou na terase 6. podlaží hlavní budovy Fakulty stavební na ulici Veveří č. 95. Významné osobnosti

Prvním přednostou ústavu byl v letech 1911 - 1932 prof. Ing. Vincenc Hlavinka, který přešel do Brna z Lesnické akademie v Záhřebu. Po něm vedl ústav prof. Ing. Dr. Karel Jůva, DrSc. Po vzniku Katedry hydromeliorací v roce 1950 byla tato katedra postupně vedena prof. K. Jůvou (1950 - 1960), prof. Ing. Dr. Janem Cablíkem, DrSc. (1960 - 1972), doc. Ing. Františkem Tomanem, CSc. (1972 - 1975), doc. Ing. Miroslavem Sommerem, CSc. (1975 - 1981) a prof. Ing. Janem Šálkem, CSc. (1981 - 1991).

Po transformaci Katedry hydromeliorací na Ústav vodního hospodářství krajiny byl jeho vedoucím jmenován doc. Ing. Klaudius Kasprzak, CSc. (1991 - 1994), prof. Ing. Miloš Starý, CSc. (1994 - 1997), doc. Ing. Svatopluk Korsuň, CSc. (1997- 2000) a Ing. Rudolf Milerski, CSc. (2000 - 2003). Od roku 2003 doposud je vedoucím ústavu opět prof. Ing. Miloš Starý, CSc. Současnost

Pedagogickou, odbornou a vědeckovýzkumnou činnost ústavu v současné době zajišťuje 11

pracovníků. K činnostem osmi akademických pracovníků - jednoho profesora, dvou docentů a pěti odborných asistentů přispívají dva techničtí pracovníci a jeden řemeslník.

Kromě toho na ústavu působí devět studentů presenční formy doktorského studia, kteří vedle svých studijních povinností přejímají i část výzkumné a pedagogické činnosti ústavu a několik studentů kombinovaného doktorského studia.


Ústav zajišťuje výuku v následujících akreditovaných studijních programech:

• bakalářský studijní program Stavitelství s prezenční formou studia 3 roky • bakalářský studijní program Stavební inženýrství s prezenční formou studia 4 roky • bakalářský studijní program Stavební inženýrství s kombinovanou formou studia 4 roky • magisterský studijní program Stavební inženýrství s prezenční formou výuky – obor Vodní

hospodářství a vodní stavby • doktorský studijní program s prezenční formou studia • doktorský studijní program s kombinovanou formou studia.

Pro tyto studijní programy ústav zabezpečuje výuku v povinných předmětech a předmětech povinně volitelných.

Mezi povinné předměty v bakalářském programu patří Hydrologie, Nádrže a soustavy, Vodní hospodářství krajiny I a II, Hydropedologie, Projekt vodní hospodářství krajiny a Bakalářský seminář. Mezi povinně volitelné předměty v bakalářském programu patří Meteorologie a klimatologie, Rybníky a účelové nádrže, Pozemkové úpravy.

V magisterském programu se jedná o povinné předměty Vodohospodářská legislativa, Vybrané statě z vodního hospodářství krajiny, Geografické informační systémy, Úpravy odtokových poměrů povodí, Diplomový seminář. K povinně volitelným předmětům patří Řízení vodohospodářských soustav, Přírodní způsoby čištění vod, Revitalizace a stabilita krajiny.

V doktorském studijním programu se jedná o povinně volitelné předměty Hydrologie, Hydropedologie, Meteorologie a klimatologie, Řízení odtoku vody z povodí, Krajinné inženýrství a hydromeliorace, Metody umělé inteligence ve vodním hospodářství, Využití GIS ve vodním hospodářství.

Kromě toho ÚVHK zajišťuje výuku dalších předmětů na jiných oborech: Nauka o krajině, Ekologické inženýrství a Aplikovaná ekologie.

Po stránce pedagogického působení pokrývá tříčlenné kolegium profesorů a docentů téměř všechny disciplíny souboru povinných výukových předmětů garantovaných ústavem. Užší specializace členů tohoto kolegia se projevuje ve sféře volitelných a doporučených předmětů a zejména v jejich vědeckém a odborném zaměření.

Prof. Ing. Miloš Starý, CSc. se věnuje zejména aplikované a operativní hydrologii, zejména způsobům racionálního hospodaření s vodou a zabezpečení protipovodňové ochrany a aplikacím metod umělé inteligence ve vodním hospodářství. Je řešitelem, resp. spoluřešitelem řady výzkumných úkolů zabývajících se operativním řízením vodohospodářských soustav s využitím metod umělé inteligence při konstrukci řídících algoritmů.

Doc. Ing. Miroslav Dumbrovský, CSc. se zabývá zejména problematikou vodní eroze a na ní navazující ochranou krajiny formou návrhu přírodě blízkých protierozních a protipovodňových opatření. Dále vyvíjí metody a postupy procesu pozemkových úprav zejména ve vztahu k problematice vodního hospodářství krajiny a aplikaci GIS. V současnosti je rovněž řešitelem nebo spoluřešitelem řady výzkumných úkolů s tématikou protierozní ochrany a pozemkových úprav.

Doc. Ing. Helena Králová, CSc. se odborně zaměřuje na revitalizace a stabilitu krajiny (v rámci toho na revitalizaci malých vodních toků v krajině), závlahy, meteorologii a klimatologii, aplikovanou ekologii a ekologické inženýrství. Vede Meteorologickou stanici FAST VUT, která měří základní meteorologické veličiny a navíc koncentraci atmosférického oxidu uhličitého. V současné době je řešitelem grantu GAČR „Komplexní přístup k revitalizacím malých vodních toků v příměstské krajině“.

Široký pedagogický záběr mají i odborní asistenti ústavu, kteří se ve své výzkumné a odborné činnosti zaměřují na odvodnění a ochranu obcí před přítokem vnějších vod, revitalizacemi toků, rybími přechody a chovem ryb a rybničními nádržemi. Dále pak řešením problematiky větrné a vodní eroze s využitím programového prostředí GIS, degradací půdního fondu, půdoochrannými technologiemi úpravy půdy, právním předpisům ve výstavbě a vodním hospodářství.


Zakladatel ústavu prof. V Hlavinka a zejména jeho pokračovatel prof. K. Jůva věnovali pozornost především vytvoření pevné linie zaměření ústavu na problematiku kulturního inženýrství. S tímto cílem vytvořili soubor základních učebnic všech hlavních disciplín tohoto zaměření. Současně se věnovali i vědecké, odborné a konzultační činnosti.

K významnému rozšíření vědeckých aktivit ústavu došlo v padesátých letech, kdy prof. J. Cablík rozvinul studium erozních jevů a možností širokého uplatnění malých vodních nádrží v krajině. Následovaly aktivity doc. K. Kasprzaka ve sféře výzkumu kryologických jevů v půdách, doc. S. Vališe v oblasti meteorologie a ochrany ovzduší a doc. J. Rýznara v problematice odvodňovacích technologií a provádění hydromelioračních staveb. V posledních letech došlo pod vlivem prof. M. Starého k dalšímu rozšíření vědeckovýzkumných aktivit ve sféře operativního řízení s využitím metod umělé inteligence. Od roku 2002 pod vedením doc. Dumbrovského došlo k dalšímu rozšíření o problematiku využití GIS v krajinném inženýrství.

Od roku 1991 vědeckovýzkumná a odborná činnost ústavu směřuje do následujících tematických okruhů:

• Hydrologické a hydraulické procesy v povodích a metody jejich řízení — přímý odtok, jeho objem a kulminace, dotace půdních a podzemních vod, matematické a fyzikální modely, metody monitorování a prognózování srážkoodtokových a erozních jevů.

• Vodní hospodářství krajiny a metody jeho řízení — matematické modely, systémy řízení, vodohospodářský dispečink. Metody umělé inteligence v teorii vodohospodářských soustav zejména ve sféře operativního řízení průchodu povodní a navrhování varovných systémů.

• Vodní režim krajiny a metody jeho racionálního řízení — regulace vodního režimu půdou, nádržemi, odvodněním a závlahami.

• Ochrana a tvorba životního prostředí v krajině — jakost vody a půdy, jejich ochrana, přirozené způsoby čištění odpadních vod malých producentů, ekologizace málo osídlených oblastí.

• Metody a postupy procesu pozemkových úprav. • Laboratorní metody testování hydropedologických vlastností půd. • Kryologické jevy v půdách a jejich vliv na vodní režim krajiny — zákonitosti tvorby ledu v

půdách, vliv na jarní odtoky sněhových vod, modelování kryogenních jevů. • Výchova k ekologickému inženýrství — metody prosazování ekologického vědomí ve výuce

odborných předmětů, způsoby koordinace ekologických aktivit a náplně výukových předmětů v rámci vysokého školství.

Výzkumné úkoly jsou řešeny formou externích a interních grantových projektů. Interní granty (fakultní, mezifakultní) jsou financovány z prostředků školy, externí granty z prostředků grantové agentury ČR nebo rezortních grantových agentur a od roku 1999 také z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Vybrané granty a výzkumné úkoly řešené ústavem :

• DUMBROVSKÝ, M. a kol.: Systém přírodě blízkých protierozních a protipovodňových opatření a jeho optimalizace v procesu pozemkových úprav. VaV Mze, QH92298. 2009.

• FOŠUMPAUR, P. - STARÝ, M. - ZEZULÁK, J. – ŘIČICOVÁ, P.: Predikční a simulační modely v teorii operativního řízení vodohospodářských soustav, GAČR, 103/07/1620, 2007-2009.

• HYÁNKOVÁ, E., ŠÁLEK, J., KRIŠKA, M. ve spolupráci s VUV TGM v. v. i.: Výzkum vodních ekosystémů v rámci povodí, VaV/SL/8/59/04, 2005-2006.

• KRÁLOVÁ, H. ve spolupráci s Ústavem chemie FAST: Komplexní přístup k revitalizacím malých vodních toků v příměstské krajině GAČR 103/07/0580.

• KRIŠKA, M.: Kompletizace vlastností zemních filtrů a vegeračních kořenových čistíren, FRVŠ, 126/2007.

• NACHÁZEL, K. - STARÝ, M. - ZEZULÁK, J.: Metody umělé inteligence v teorii vodohospodářských soustav, GAČR,103/97/0106, 1997-1999.


• NACHÁZEL, K. - STARÝ, M. - ZEZULÁK, J.: Problematika operativního řízení vodohospodářských soustav v podmínkách neurčitosti, GAČR,103/01/0201, 2001-2003.

• NACHÁZEL, K. - STARÝ, M. - ZEZULÁK, J.: Teorie operativního řízení vodohospodářských soustav za povodňových situací, GAČR,103/04/0352, 2004-2006.

• STARÝ, M. a kol.: Vliv působení bodových zdrojů znečištění na čistotu malých vodních toků bystřinného typu. Program: Zdraví lidu a zdravá výživa, 738 Minimalizace obsahu nežádoucích látek v systémech půda-voda-rostlina-produkt, VÚMOP Praha, DP 738-01-08/01, 1992-94.

• STARÝ, M.: Využití metod umělé inteligence při řízení odtoku vody z povodí, CIDEAS, člen týmu STM, 2005-2010.

• ŠUNKA, Z., DUMBROVSKÝ, M., ADÁMEK, Z.: Identifikace antropogenních tlaků na kvalitativní stav vod a vodních ekosystémů v oblastech povodí Moravy a Dyje. VaV MŽP, SP/2E7/73/08, 2008–2010.

• TRANTINOVÁ, M., DUMBROVSKÝ, M., PODHRÁZSKÁ, J.: Návrh podpory vhodných zemědělských technologií a stanovení identifikátorů pro posouzení ekologických retenčních funkcí půd a krajiny. VaV Mze, QH72203, 2007–2010.

• ZAPLETAL, M., DUMBROVSKÝ, M., KULHAVÝ, J.: Hodnocení negativního vlivu degradačních faktorů na půdu a návrh možností jeho omezení - vytvoření podkladů pro plnění požadavků daných návrhem směrnice na ochranu půdy EU. VaV MŽP, SP/2E3/172/07, 2007–2009.

Dále jsou akademičtí pracovníci a doktorandi ÚVHK řešiteli řady úkolů z FRVŠ. Řešení aktuálních problémů praxe ústav realizuje mimo výzkumný program v rámci

hospodářské činnosti školy nebo formou odborných konzultací a expertní činnosti. Obecně jsou tyto činnosti zaměřeny na vodní hospodářství, tvorbu, využití a ochranu krajinných prostorů v těchto sférách:

• sféra vodního hospodářství krajiny, • sféra racionálního využívání krajiny, • sféra tvorby životního prostředí v krajině, • sféra ochrany složek životního prostředí. Ústav spolupracuje a udržuje vědecké a odborné styky s řadou tuzemských a zahraničních

institucí. Jsou to zejména: katedry hydromeliorací a hydrotechniky ČVUT v Praze, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v Praze a v Brně, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. v Praze a v Brně, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Český hydrometeorologický ústav v Praze a v Brně, Zemědělská vodohospodářská správa v Brně a v Praze, Česká společnost krajinných inženýrů, Českomoravská komora pro pozemkové úpravy, Vodohospodářská vědecko technická společnost, Ústav obratlovců ČSAV v Brně, Botanický ústav ČSAV v Průhonicích, Hydrobotanický ústav v Třeboni, Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, Povodí Moravy, s. p. v Brně, Povodí Odry, s. p. v Ostravě, Povodí Labe, s. p. v Praze, Hydroprojekt v Praze a v Brně, Agroprojekty v Brně a v Praze, Agroprojekt PSO, s. r. o. Brno, Česká akademie zemědělských věd, Český svaz stavebních inženýrů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, řada dalších projektových organizací a pozemkových úřadů.


Ing. Marcela Počinková, Ph.D., [email protected]

ÚSTAV TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ BUDOV Doc. Ing. Jiří Hirš, CSc. vedoucí ústavu

Historie ústavu

Historické počátky výuky disciplín technických zařízení budov (TZB) se datují od roku 1935.

Na tehdejší České vysoké škole technické v Brně, Fakultě inženýrského stavitelství, zajišťoval výuku profesí instalací a vytápění v rámci výuky pozemního stavitelství externě působící honorovaný Ing. Alexander Grimm. V letech 1937 - 1939 výuka TZB pokračovala na přejmenované Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně. V období let 1939 - 1945 byla škola zavřena. Od roku 1946 zabezpečoval přednášky ve všech profesích TZB Alexander Grimm už jako habilitovaný docent pro obor vytápění a vzduchotechniku. Jeho vědecká činnost se zaměřila především na aplikovaný výzkum v oblasti vytápění a výsledkem bylo udělení 10 patentů. K jeho nejvýznamnějším pracím patří projekty a realizace klimatizace v Janáčkově divadle v Brně a vzduchotechniky výstavního pavilonu ČSSR v Osace. V letech 1951 až 1956 pokračovala výuka TZB na Fakultě architektury a pozemního stavitelství (FAPS) v nově zřízené Vysoké škole stavitelství v Brně.

V roce 1956 vzniklo Vysoké učení technického (VUT) v Brně a na Fakultě architektury a pozemního stavitelství byla ustanovena samostatná Katedra TZB a Katedra výroby staveb. K jejich sloučení došlo v roce 1960 a na Katedře výroby staveb mělo TZB jen charakter „pracoviště“. Na fakultu a pracoviště TZB nastoupil v roce 1963 uznávaný odborník doc. Ing. Zdeněk Kobza, habilitovaný pro obor vytápění a dálkové rozvody tepla. Jeho pedagogická a výzkumná činnost se zaměřila především na aplikovaný výzkum zdrojů tepla. V roce 1965 nastoupil na Fakultu stavební a pracoviště TZB Ing. Jiří Cihlář. Kolektiv pracovníků se ve složení doc. Ing. Z. Kobza, Ing. Jiří Cihlář, Ing. Jaroslav Fiala a do roku 1969 i Ing. arch. V. Sládek zasloužil o postupné rozšíření a prohloubení výuky všech disciplín oboru TZB. Výše zmínění učitelé pracoviště TZB zpracovali řadu, pro kvalitní výuku nezbytných, vysokoškolských skript i učebních pomůcek pro přednášky, semináře a cvičení. Tyto pomůcky byly využívány i na sesterských katedrách TZB v Praze a v Bratislavě. Pracoviště zajišťovalo výuku problematiky spadající do TZB i na oborech architektura, pozemní stavitelství a technologie výroby stavebních hmot. Od roku 1969, kdy rozsah látky a úroveň poznatků nabývá podstatně na kvantitě i kvalitě, začíná na pracovišti výchova inženýrů přímo pro specializaci TZB. Svou připravenost a fundovanost pro praktickou činnost dokumentují zájemci a frekventanti zaměření TZB zpracováním a obhajobou diplomových prací v profesích zdravotní technika, vytápění a vzduchotechnika. V roce 1970 bylo pracoviště TZB přeřazeno z Katedry výroby staveb na Katedru konstrukcí pozemních staveb. V následujících letech se postupně rozšiřuje i kolektiv pracovníků pracoviště. Výrazným mezníkem je rok 1981, kdy vznikla na Fakultě stavební samostatná Katedra technických zařízení budov. Zakladatelem a prvním vedoucím nově ustanovené katedry se stal doc. Ing. Jiří Cihlář, CSc. habilitovaný pro obor technická zařízení budov. V témže roce na katedru nastoupil Ing. Jiří Hirš. Pod vedením doc. Ing. J. Cihláře, CSc. zajišťoval kolektiv pracovníků vedle základních předmětů ve čtyřletém studiu i postupně se rozvíjející výuku skupiny talentovaných studentů pětiletého studia zaměřenou na specializaci TZB.

V období po roce 1981 se nosným problémem katedry stala vědecká činnost, zaměřená na problematiku úspor primárních energií při realizaci a provozu staveb. V oblasti základního


výzkumu se řeší aplikace progresivních a optimálních soustav umožňující minimalizaci potřeb energií při tvorbě interního mikroklimatu. Ústav byl zapojen do aplikovaného výzkumu, určeného pro potřeby praxe a sledujícího inovaci soustav TZB. Uvedená problematika byla řešena v rámci úkolů základního výzkumu grantových úloh a dílčích výzkumů zadaných státními orgány pro životní prostředí. Významnou úlohou v činnosti ústavu byl výzkumný úkol Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky „Regenerace panelových domů“, který se komplexně zabýval teoreticko experimentální analýzou systému budova – soustava TZB. Cílem byla optimalizace interního mikroklimatu a snižování energetické náročnosti při integrovaném spolupůsobení tepelně technických vlastností stavby a zařízení techniky prostředí. S rozvojem výpočetní techniky a přístrojového vybavení ústavu se vědecko výzkumná činnost prohlubovala do úrovně komplexní teoretické a experimentální analýzy. Výstupem tohoto přístupu je zejména energetická diagnostika, sledující aktuální stav a tvorbu interního mikroklimatu budov, jejich energetickou náročnost, prognózu tepelných stavů, úspory energií a energetické audity.

Pro další rozvoj katedry a později Ústavu TZB (v roce 1991 byly katedry na FAST nahrazeny ústavy) má podstatný význam postupné kádrové posilování o nové pracovníky. Nabídka základních předmětů se zaměřením na zdravotechniku, vytápění a vzduchotechniku budov se postupně rozšířila o další předměty a to například Elektroinstalace, Experimentální metody, Počítačové modelování, Energetické hodnocení budov, Obnovitelné a alternativní zdroje, Ochlazování budov. Na vzdělávání studentů se vždy podílela i řada externích učitelů, význačných odborníků z projekční praxe, jiných fakult VUT v Brně a spolupracujících kateder jiných vysokých škol na celostátní i mezinárodní bázi. Významné osobnosti

Rozvoj v oblasti vytápění a zdrojů tepla je spjat se jménem doc. Ing. Zdeňka Kobzy, vysoce uznávaného odborníka nejen na vysokoškolské půdě. Výsledky jeho aplikovaného výzkumu zdrojů tepla a tepelného zásobování našly uplatnění při řešení náročných projektů špičkových výtopen a horkovodů v moravském regionu.

Významnou osobností úzce spjatou s rozvojem Ústavu TZB je doc. Ing. Jiří Cihlář, CSc. Je zakladatelem Katedry TZB, jejím prvním a dlouholetým vedoucím. Odborným zaměřením doc. Jiřího Cihláře je především specializace vytápění a vzduchotechnika. Je autorem mnoha publikací a učebních textů. Ve vědecké oblasti se mimo jiné zabýval problematikou energetických úspor ve fázi návrhu i provozu soustav TZB. O výsledcích jeho činnosti svědčí obhájené úkoly základního výzkumu, úloh Grantové agentury ČR i dalších projektů. Jako význačný odborník a soudní znalec se v praxi zaměřil také na zpracovávání studií a expertních posudků a touto činností se zabývá stále. Za svůj přínos oboru i ústavu byl v loňském roce oceněn medailí II. stupně „SIGNUM EXCELLENTIAE“. V současnosti je doc. Jiří Cihlář stále externím spolupracovníkem Ústavu technických zařízení budov.

Od roku 1987 až do roku 2008 působil na Ústavu TZB Ing. Karel Čupr, CSc. V letech 1997 až 2000 byl jeho vedoucím, poté zastával funkci proděkana FAST pro pedagogiku. Jeho odborným i pedagogickým zaměřením je specializace zdravotně technických instalací, problematika denního osvětlení v budovách a stavební akustiky. Významně se podílel na přípravě bakalářských a magisterských studijních programů a rozvoji výuky.

V březnu roku 2000 byl pověřen vedením Ústavu TZB doc. Ing. Jiří Hirš, CSc. Později, v roce 2005, byl jmenován vedoucím ústavu a tuto funkci vykonává dodnes. Od roku 2006 současně zastává funkci proděkana FAST pro strategický rozvoj a vnitřní vztahy. Je uznávaným odborníkem v oblasti problematiky energetické náročnosti budov, vytápění, vzduchotechniky a klimatizace.

Doc. Jiří Cihlář


Současnost

Odborným zaměřením Ústavu TZB je Technika prostředí budov, Technická zařízení budov,

Energetika budov, Aplikovaná fyzika, Tepelná technika TZB, Modelování a simulace TZB. Pracovní kolektiv je v současnosti tvořen jedním docentem, deseti odbornými asistenty, čtyřmi asistenty a čtyřmi technicko hospodářskými pracovníky. Na činnosti ústavu se podílí i studenti doktorského studijního programu, který již úspěšně zakončilo sedm doktorandů. Svou doktorskou práci si zde pod vedením akademických pracovníků aktuálně připravuje dvacet inženýrů, většinou přímo absolventů Ústavu TZB.

Ústav zajišťuje výuku základních předmětů TZB pro prezenční i kombinovanou formu v bakalářském, a magisterském studijním programu na oboru Pozemní stavby. Výuka je realizována v českém i anglickém jazyce. Studenti bakalářského studijního programu Stavitelství a Stavební inženýrství mohou svou bakalářskou práci vypracovat přímo ve specializaci TZB. V navazujícím magisterském studijním programu Stavební inženýrství je nabízeno zaměření Technická zařízení budov. V něm jsou dalšími specializovanými předměty rozšiřovány a prohlubovány základní znalosti. Diplomovou práci je možno vypracovávat ve specializacích zdravotechnika, vytápění, vzduchotechnika a klimatizace nebo energetické hodnocení budov. Skladba předmětů je volena tak, aby posluchač zaměření TZB našel po absolvování školy plné uplatnění v odborné praxi v oblasti projektování a realizace v celém rozsahu oboru Techniky prostředí staveb definovaného zákonem č.360/92 Sb. Teoretické poznatky jsou předpokladem pro úspěšné složení autorizační zkoušky České komory autorizovaných inženýrů a techniků, činných ve výstavbě v oboru Technika prostředí staveb, specializace: technika prostředí. V posledních letech je z řad studentů zaznamenán stále se zvyšující zájem o specializaci a zaměření TZB. V tomto roce je aktuálně zapsáno 63 studentů ke specializaci TZB v bakalářském studijním programu Stavební inženýrství a 32 studentů k zaměření TZB v 1. ročníku navazujícího magisterského studijního programu Stavební inženýrství. Ústav TZB se podílí na výuce vybraných předmětů se zaměřením na zdravotechnické instalace, vytápění a vzduchotechnika v budovách i u jiných studijních oborů. Jedná se o studijní programy oboru Architektura pozemních staveb, Stavebně materiálové inženýrství a Management stavebnictví.

Při výuce je dnes mimo jiné využívána i experimentální laboratoř Ústavu TZB. Ke strategickému rozhodnutí pro její zbudování došlo v devadesátých letech minulého století. V původních prostorách, přidělených v budově fakulty na ulici Veslařská, se záměr nerealizoval, neboť fakulta musela budovu po restituci uvolnit. Dalším místem, kde se již podařilo v letech 1998 – 1999 laboratoř částečně realizovat a využívat zejména k výukovým účelům, byly prostory pod tělocvičnou v areálu VUT v Brně na ulici Údolní v místě dřívějšího pracoviště Ústavu TZB. Mezníkem v rozvoji laboratoře se staly roky 2001 – 2002, kdy bylo rozhodnuto o přestěhování pracoviště ústavu včetně laboratoře do areálu Fakulty stavební na ulici Veveří 95. Současně byl získán grant na rozvoj laboratoře, který umožnil zásadně rozšířit přístrojové vybavení nezbytné pro realizaci experimentů. V roce 2002 byla laboratoř v rámci rekonstrukce budovy E1 přemístěna a rozšířena do nových prostor Ústavu TZB. Zatím posledním mezníkem v rozvoji laboratoře byl rok 2006, ve kterém došlo k jejímu výraznému rozšíření. Nově instalované zařízení umožní simulaci tepelně vlhkostních dějů ve vytápěných a klimatizovaných místnostech a jejich spojité monitorování. Tato akce byla financována z projektu Fondu rozvoje vysokých škol 3070/2006/A/a, jehož řešitelem byl doc. Jiří Hirš. Významným posláním laboratoře je provádění experimentálních měření i v rámci přípravy kvalifikačních prací pedagogů a doktorandů ústavu.

Vědecko-výzkumným zaměřením ústavu je dnes především problematika z oblastí modelování a simulace dějů v oblasti TZB, energetického managementu a monitoringu budov, optimalizace provozu energetických systémů v budovách, regenerace budov, využívání obnovitelných zdrojů energií, vývoje progresivních stavebních materiálů s využitím druhotných surovin. Komplexní teoretické i experimentální analýzy umožňuje jak rozvoj výpočetní techniky, tak technických přístrojů k měření a monitoringu. Stále se zlepšující přístrojové vybavení ústavu rozšiřuje možnosti


jak ve vědeckovýzkumné, tak i v hospodářské činnosti. V těchto oblastech činnost navazuje na dříve řešené projekty a granty. Mezi jedny s nejvýznamnějších s podílem Ústavu TZB lze zařadit výzkumný úkol MOaP ČR Regenerace panelových domů (1997 - 2001), INTERTACT - 5. projekt rámcového programu EU (2001-2004), výzkumný záměr MSM 261100006 Modelování a řízení rozvodů médií TZB (2001-2003) či mezinárodní projekt „Energy Auditing of Buildings - Updating of Methodologies and Tools“ ve spolupráci s ENSI AS, Norsko. Aktuálním mezinárodním projektem je IEA BCS Annex 50 - Prefabrikace systémů pro nízkoenergetickou renovaci obytných budov - Národní program výzkumu MPO (2A-1TP1/119), mezinárodní výzkum (2007-2010).

Ústav TZB je poměrně vyhledávaným nezávislým pracovištěm pro zpracování odborných i znaleckých posudků především v oblasti techniky prostředí staveb, se zaměřením na hodnocení projektové dokumentace, diagnostiky realizací a poruchových stavů, energetických bilancí a monitorování stavu prostředí. Mezi přístrojové vybavení využívané k měření a sledování stavů patří přístroje a čidla k měření základních fyzikálních veličin, ústředny pro záznamy dat, dataloggery, souprava pro sledování vnitřního mikroklimatu, termokamera. Ústav TZB poskytuje i odbornou poradenskou a konzultační činnost v oboru Technika prostředí staveb, aktuálně včetně poradenství v programu PANEL. Velmi důležitou je spolupráce s odbornými firmami zabývajícími se výrobou, distribucí či instalací výrobků a soustav TZB či softwarových produktů v oboru. Tato činnost je zaměřena především na oblast vzdělávací a to jak směrem ke studentům, tak k technické veřejnosti. Jedná se o organizace či spoluúčasti odborných seminářů, technických dnů, exkurzí studentů, recenze či poradenství při zpracovávání firemních tiskových materiálů, apod. Pro technickou veřejnost nabízí Ústav TZB semestrální kurzy celoživotního vzdělávání nebo odborné semináře zařazené do CŽV v rámci ČKAIT. Výsledkem partnerské spolupráce byla například konference Renovace technických zařízení budov bytového fondu z hlediska uživatele, konaná v rámci doprovodného programu 9. mezinárodního veletrhu SHK při 13. ročníku Stavebních veletrhů Brno 2008.

Ústav se dnes snaží o trvalou vazbu s absolventy, ať již formou elektronického kontaktu či možnosti občasného setkávání s pracovníky na odborných či společenských akcích. V roce 2006 při příležitosti 25. výročí založení katedry se konalo první setkání absolventů specializace TZB spojené s odborným seminářem a společenským večerem. Takovéto akce plánuje ústav v určitých časových intervalech opakovat.

Spojení s praxí přináší mimo jiné i žádoucí zpětnou vazbu na výsledky vzdělávacího procesu. Tradici má na ústavu spolupráce s organizacemi a partnerskými školami. Organizace se zaměřením na vzdělávání veřejnosti a zvyšování kvalifikace jako jsou například STP, ČKAIT, ČEA a další jsou často partnerem pro konání odborných akcí. V oblasti výměny pedagogických a vědeckých zkušeností přináší pokrok úzká spolupráce se sesterskými katedrami stavebních fakult českých a slovenských vysokých škol. Jedná se především o Katedry TZB na ČVUT v Praze, STU v Bratislavě, TU v Košicích a VŠB-TU v Ostravě. Pedagogové těchto kateder jsou pravidelnými členy zkušebních komisí v rámci státních závěrečných zkoušek a doktorských zkoušek. Pobyty studentů umožňují mezinárodní výměnné programy mezi universitami. Jejich nabídka se stále rozšiřuje. Studenti se zaměřením TZB v současnosti nejvíce využívají projektu Sokrates Erasmus s pobytem na Dánské technické universitě. Někteří pracovníci ústavu jsou členy mezinárodních institucí, jmenovitě REHVA, CIB a IBPSA-CZ. V rámci těchto aktivit se Fakulta stavební VUT v Brně stala v roce 2007 hostující universitou 33. mezinárodního sympozia CIB Water Supply a Drainage for Buildings.

S výsledky práce zaměstnanců fakulty a ústavu se může odborná i laická veřejnost seznámit především v publikačních výstupech. Prezentovány jsou formou přípěvků na konferencích, článků v časopisech či na Internetových portálech se zaměřením na TZB a knižně. Vědecko výzkumná i pedagogická činnost pracovníků Ústavu TZB je směřována především ke zkvalitňování výukového procesu se snahou o takové vzdělání absolventů, jež bude dobře uplatnitelné nejen pro vlastní technickou praxi, ale i ve výzkumu a vývoji nových technologií či výrobků.


Doc. RNDr. Jiří Macur,CSc., [email protected]

ÚSTAV AUTOMATIZACE INŽENÝRSKÝCH ÚLOH A INFORMATIKY Doc. RNDr. Jiří Macur, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Ústav vznikl až v roce 1992 jako organizační odpověď fakulty na prudký nástup informačních technologií. Zaměstnanci ústavu byli původně tvořeni zejména pedagogy Ústavu matematiky, kteří se specializovali na související problémy (kybernetika, operační výzkum, programování), a zaměstnanci Jednotných výpočetních pracovišť, kteří zajišťovali provoz sálových počítačů (ADT 4400 a ADT 4500). Prvním vedoucím ústavu byl doc. RNDr. Milan Berka, CSc., který dnes působí v telekomunikační společnosti GTS Novera. Záhy po zahájení činnosti ústavu proběhla na fakultě instalace v té době špičkového vybavení, které škola obdržela od firmy Hewlett–Packard ve formě donace. Sestava byla tvořena servery, pracovními stanicemi, alfanumerickými a grafickými terminály s rozsáhlým programovým vybavením založeným na operačním systému HP-UX. Rozsáhlé vybavení využívalo počítačovou síť se základním protokolem TCP/IP a bylo hlavním článkem pro první seznámení zaměstnanců fakulty s Internetem (počáteční připojení synchronní linkou 64 Kb/s do rakouského Lince). Správcem vybavení byl ing. Jan Kučera, který přišel spolu s RNDr. Ivanem Kopečkem, CSc. z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd. Dnes oba pedagogicky působí na Fakultě informatiky MU Brno. Operační systém typu Unix dominoval na ústavu (i fakultě) až do roku 1995, kdy byl postupně vytlačen novými operačními systémy firmy Microsoft.

Ještě před tím, než se masově rozšířila služba WWW, se ústav podílel na vývoji celostátní veřejné informační služby ViaNet pro SPT Telecom. Od té doby se ústav převážně orientuje na veřejné informační systémy s využitím n–vrstvé technologie, otázky elektronického obchodování na Internetu a na řešení bezpečného intranetu.

V letech 1993–1995 navázal ústav intenzivní spolupráci s podnikovou sférou. Stal se partnerem IBM pro WWW služby, poskytoval služby např. pro Brněnské veletrhy a výstavy a.s. a pro Obchodní a hospodářskou komoru Brno.

Díky bohatým praktickým zkušenostem členové ústavu přednášeli na mezinárodních konferencích (Datasem, Systémová integrace), svými články přispívali do časopisů Win, Connect, Infocus a „I“. Na ústavu vznikly původní publikace „WWW – multimediální informační prostředí“, „Informační servery WWW“, „X-Window“, „Databáze klient/server“ aj.

Od roku 1998 se ústav začal orientovat rovněž na podnikové informační strategie, informační management a projekty elektronického obchodování zejména díky Ing. Vlastimilu Veselému, MBA, který kromě výuky na fakultě přednášel také v rámci studia MBA na Brno Business School v modulech „Meeting customer needs“ a „Managing information“. Pro potřeby podnikové praxe byly organizovány speciální kursy.

Ústav se stal členem České společnosti pro systémovou integraci a zakládajícím členem její regionální sekce v Brně. Dále se stal členem konzultačního sdružení Fórum informačního managementu VUT. V letech 1991 – 1997 pořádal ústav každoročně Letní školu informačních systémů a byl rovněž spolupořadatelem semináře ČSSI s tématem „WWW jako nástroj systémové integrace“.

Potřeby Fakulty stavební záhy nasměrovaly ústav na návrh a zajištění provozu rychlé počítačové sítě v celém areálu fakulty, potřebných síťových služeb a zejména na vytvoření fakultního informačního systému, který dnes řídí všechny procesy související se studiem na fakultě.



Navzdory tomu, že historie ústavu je relativně krátká, prošly ústavem osobnosti, které dnes působí na významných místech jiných institucí:

Doc. RNDr. Milan Berka, CSc.

Docent pro obor matematická „informatika a teoretická kybernetika“, získal doktorát přírodních věd na MFF Karlovy university. Vedl ústav v letech 1992–1996. Působil ve velkých telekomunikačních společnostech (Internet CZ, EUnet, KPNQwest Czechia s.r.o), dnes GTS Novera, podílí se na projektech pro státní správu, Phare apod. Aktivně působí rovněž na Ústavu telekomunikací FEKT VUT Brno.

Ing. Vlastimil Veselý, Ph.D., MBA

Dnes ředitel firmy First Innovation Park, spoluzakladatel českého uzlu globální sítě First

Tuesday. Po ukončení studií na VUT v Brně a MBA na Nottingham Business School pracoval jako nezávislý konzultant v oblasti informačních strategií. Spoluautor a manažer několika mezinárodních EU projektů, např. European Technology Venturing Programme, European Survey of Information Society aj. Přednáší Electronic Commerce v manažerském studiu na Brno Business School a věnuje se budování komunit s využitím socioware. Zvaný evaluátor Evropské komise pro hodnocení návrhů ICT projektů v rámcových programech EU.

Doc. Ing. Arnošt Motyčka, CSc.

Dlouholetý pedagog ústavu, dnes vedoucí Ústavu informatiky Provozně ekonomické fakulty MZLU v Brně

Doc. Ing. Jiří Rybička, Ph.D.

Dlouholetý pedagog ústavu, působí na ústavu dodnes. Působí rovněž na Ústavu informatiky MZLU, zastával funkci proděkana Provozně ekonomické fakulty MZLU v Brně.

Doc. RNDr. Ivan Kopeček, CSc.

Zabývá se dlouhodobě zpracováním přirozeného jazyka, dnes působí na Katedře informačních

technologií Fakulty informatiky MU Brno, je předsedou akademického senátu fakulty a členem AS MU. Současnost

V současnosti na ústavu působí tři docenti, šest odborných asistentů, dva asistenti a čtyři techničtí pracovníci. Ústav provozuje pět počítačových učeben v dvousměnném provozu pro potřeby pravidelné výuky i individuální práci studentů.

Pedagogické zaměření ústavu je dáno potřebami studijních oborů: ústav zejména zajišťuje výuku CAD systémů a informačních technologií. S nástupem nových navazujících magisterských studijních programů se výuka postupně rozšiřuje směrem k databázovým technologiím, systémům GIS, vrací se rovněž výuka algoritmizace a programování, která byla několik let v útlumu.

Problematika CAD systémů se vyučuje ve třech úrovních, podle zájmu a znalostí studentů. Rovinné kreslení je určeno pro studenty, kteří se systémy CAD začínají nebo s nimi mají minimální


zkušenosti. Prostorové modelování je zaměřeno na tvorbu prostorových modelů včetně jejich vizualizace. Třetí úroveň je zaměřena zejména na knihovní a vizualizační nadstavby.

V oblasti informačních technologií je výuka zaměřena zejména na inženýrské výpočty v prostředí tabulkových kalkulátorů s využitím optimalizačních možností. Na ni pak navazuje výuka základů algoritmizace ve stejném prostředí – studenti rozšiřují jeho možnosti o nové numerické metody, statistickou analýzu a simulaci.

V oblasti databázových technologií je výuka zaměřena na datové modelování, informační management, systémovou analýzu až po moderní technologie využívané při tvorbě informačních systémů.

Ústav zajišťuje rovněž výuku modelování fyzikálních procesů pro FSI VUT, která se opírá o teorii dynamických systémů a simulační programy v jazyce Java.

V roce 2001 byl týmem AIU navržen projekt, který nahradil zastaralý celouniverzitní systém Student moderním systémem založeným na třívrstvé technologii. Projekt postupně přerostl do koncepce univerzálního intranetového řešení, postupně byly spouštěny nové moduly, které v současnosti komfortnějším způsobem poskytují přístup ke všem pedagogickým informacím. Součástí systému jsou rovněž obecné komunikační moduly, podpora vlastních prezentací atd. V současnosti se tvorbou systému zabývá s různou intenzitou devět zaměstnanců ústavu, roční odhad lidských zdrojů je podle uplynulých tří let cca 6 000 hodin. V systému jsou integrovány platformy: databázový server MS SQL 2008, MS Exchange 2007, aplikační middleware používá technologie ASP a NET. Počet uživatelů systému překračuje 5000, roční objem dat generovaných provozem systému je však díky optimalizaci menší než 1 GB, odezvy systému jsou i při velkých zátěžích subsekundové. Od roku 2006 je do informačního systému integrován nástroj ELM Moodle. Jednotlivé ústavy intenzivně přetvářejí vybrané kurzy do e-learningové podoby, kde jsou využitelné zejména pro studenty kombinovaného studia, celoživotního vzdělávání a posluchače univerzity třetího věku.

Ústav také neustále inovuje technologie síťové infrastruktury – v uplynulém roce proběhla rekonstrukce páteřních tras areálu na jednovidová optická vlákna, Fakulta stavební jako první z fakult VUT přešla na technologii HP proCurve z méně propustné a dražší technologie Extreme Networks. Centrální prvek je dnes tvořen chassis rodiny HP proCurve 5412zl a zabezpečuje neblokující přenos technologií 10 GbE do deseti větví páteřní sítě a třiceti virtuálních sítí pracovišť pomocí technologie VLAN. Touto rychlostí je také centrální prvek připojen k brněnské akademické síti BAPS. Konce páteřních větví v jednotlivých budovách areálu jsou osazeny satelitními přepínači HP proCurve 2900 připojené k páteřní síti dvěma porty 10 GbE. Celá páteřní síť je řiditelná z jednoho místa a poskytuje všechny moderní protokoly pro přenos, sdílení a ochranu informací včetně nástrojů pro multimediální vysílání apod. Od roku 2009 je součástí centrálního uzlu také přepínač L3 protokolu IPv6, fakulta se připravuje na transformaci, která překlene blížící se internetovou krizi vyvolanou omezeními protokolu IPv4.

V oblasti vědy a výzkumu se ústav dlouhodobě specializuje na složité dynamické systémy, jejich modelování a simulaci jejich evoluce. Toto zaměření má na Fakultě stavební dlouholetou tradici, jako příklad lze uvést konstrukční úlohy řešené metodou konečných prvků (ústav zajišťoval pro fakultu první licence FEM systému ANSYS již v roce 1994). Současný vedoucí ústavu byl řešitelem šestiletého výzkumného záměru MŠMT „Netradiční metody studia neurčitých a komplexních systémů“, na kterém participovala rovněž Fakulta podnikatelská a Fakulta strojního inženýrství. Výzkumný záměr byl orientován na využívání metod umělé inteligence při zkoumání vágně definovaných nebo složitých multidimenzionálních systémů – tým FAST se specializoval na oblast nelineárních systémů zkoumaných klasickými simulačními nástroji, přičemž vycházel z teorie katastrof, bifurkační teorie a teorie chaosu, tým FP byl zaměřen na kvalitativní modelování a tým FSI na aparát fuzzy množin a související nástroje.

V posledních dvou letech jsou výsledky výzkumu aplikovány zejména v oblasti dopravního inženýrství, nosným směrem je modelování dopravního proudu a dopadů dopravních řešení na jeho vlastnosti.


Ústav se podílel rovněž na několika mezinárodních projektech zejména v oblasti elektronického obchodování a bankovnictví, mnoho let provozoval elektronickou službu Virtuální informační park a pod jeho patronací vzniklo také Centrum elektronického obchodu CEO. V současnosti se ústav orientuje více na nadstavby CAD systémů, vizualizační techniky a paralelní výpočty tak, aby vycházel vstříc aktuálním potřebám fakulty.


Ing. Vít Hromádka, Ph.D., [email protected]

ÚSTAV STAVEBNÍ EKONOMIKY A ŘÍZENÍ

Doc. Ing. Leonora Marková, Ph.D. vedoucí ústavu

Historie

Historie ústavu se začala psát v roce 1960, kdy vznikla samostatná Fakulta stavební

sloučením tehdejší Fakulty architektury a pozemního stavitelství (FAPS) s Fakultou inženýrského stavitelství (FIS). V rámci vytvořeného prostoru byla ustanovena Katedra ekonomiky, jejímž vedoucím se posléze stal profesor Miloslav Tejc. Odbornou náplní výuky a vědeckého zájmu byla úseková ekonomika v tehdejším pojetí, přínosné bylo zejména vymezení pozice ekonomických disciplín v rámci vzdělávání stavebních inženýrů. Původní rozsah výuky ekonomiky na Fakultě stavební se však prakticky nezměnil. Ekonomika se vyučovala na tehdejších oborech A (architektura), S (pozemní stavby), V (vodní stavby), KD (konstrukce a dopravní stavby). Kromě disciplín ekonomických byly plně rozvíjeny v této době přípustné metody řízení a organizování stavební výroby. Zájem byl zejména o časoprostorové zobrazování a modelaci stavební činnosti. Katedra posléze, s ohledem na hlavní náplň činnosti, změnila název na Katedru ekonomiky a technologie staveb.

Problémy ve stavební výrobě, která stále pokulhávala za světovými trendy, donutily tehdejší vládnoucí složky hledat rezervy i v organizování a řízení stavební výroby na všech úrovních. Proto vznikl v roce 1980 samostatný studijní obor Ekonomika a řízení stavebnictví (E). Garantující katedrou oboru E byla samostatná Katedra ekonomiky a řízení stavebnictví. Vedoucím Katedry ekonomiky a řízení byl jmenován doc. Ing. Jan Křižák, CSc.

Rok 1989 a zejména rok 1990 se zásadně projevil v zaměření i vědecko pedagogickém působení katedry. Katedra byla částečně reorganizována, vznikly odborné sekce a vedoucím se stal doc. Ing. Bohumil Puchýř, CSc.

V roce 1991 byl změněn název z katedry na Ústav stavební ekonomiky a řízení. Ústav zásadně a rychle přepracoval studijní plány svého oboru, byly připraveny nové předměty, kurzy, obsahy i osnovy. Změna obsahu vědecko pedagogické činnosti byla natolik rychlá, že zaskočila i některé studenty a pedagogy. Do roku 1995 byl obměněn pracovní tým z 90 %. Odbornou ekonomickou výuku ústav zajišťoval i na všech ostatních oborech.


V roce 1969 byla tato katedra spojena s katedrou výroby staveb a vznikla Katedra ekonomiky

a organizace výroby staveb. Vedoucím byl jmenován profesor František Korvas, který svou činností usměrňoval náplň pedagogického a vědecko výzkumného působení.

Současnost

V letech 1996 až 2004 se obor intenzivně rozvíjel. Vznikla nová zaměření, a to Ekonomika a

řízení výstavby – VYS (toto zaměření se otevírá pro studium každý rok již od vzniku oboru), Ekonomika a řízení průmyslu ve stavební výrobě – PSV (zaměření bylo otevřeno krátce po dobu 3 let s cílem podpořit výuku ekonomických předmětů na oboru Stavebně-materiálové inženýrství a v současné době se již neotvírá) a Ekonomika a řízení výstavby ve veřejné správě – VES. Posledně


jmenované zaměření reaguje na potřeby odborníků pracujících v investičních odborech a v odborech výstavby na různých úrovních ve veřejné správě. Absolventům zaměření VES je od roku 2002 vzdělání uznáváno jako požadovaná kvalifikace vedoucích pracovníků ve veřejné správě. V roce 2000 byl doc. Ing. Bohumil Puchýř, CSc. jmenován proděkanem Fakulty stavební. Vedoucí ústavu se stala doc. Ing. Leonora Marková, Ph.D. V roce 2003 bylo pod vedením doc. Ing. Leonory Markové, Ph.D. a vedoucí oboru doc. Ing. Aleny Tiché, Ph.D. připraveno strukturované studium. V roce 2004 byl na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky akreditován bakalářský, magisterský a doktorský studijní program v oboru Management stavebnictví, který je nástupcem oboru Ekonomika a řízení stavebnictví.

Ústav úspěšně spolupracuje se zahraničními univerzitami v rámci programu SOCRATES/ERASMUS a CEEPUS. Koordinátorem studentských a učitelských mobilit na FAST v rámci programu CEEPUS (Rakousko, Slovensko, Bulharsko, Makedonie, Černá Hora) je Ing. Tomáš Hanák, Ph.D.

V tomto období se začala intenzívně rozvíjet výzkumná a vývojová činnost ústavu. Výsledky této činnosti jsou publikovány na konferencích v ČR a v zahraničí. Ústav pořádá od roku 2004 Seminář s mezinárodní účastí Management stavebnictví a od roku 2005 Mezinárodní konferenci Lidé, stavby a příroda.

V období 2004 až 2008 byl ústav spoluřešitelem výzkumného projektu Projekt optimalizace technicko ekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla, jehož zadavatelem je MPO. Hlavním řešitelem za ústav byla doc. Ing. Alena Tichá, Ph.D. Jedním z výstupů řešení je monografie Mikš, L., Tichá, A., Košulič, J., Mikš, R. a kolektiv: Optimalizace technickoekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla.

V období 2005 až 2007 byl řešen projekt Postupy pro podporu rozhodování v oblasti stavebních investic při zajištění stability území z pohledu možného zaplavení jehož zadavatelem byla Grantová agentura ČR. Hlavním řešitelem projektu byla doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Jedním z výstupů řešení je monografie Korytárová, J. a kolektiv: Povodně a nemovitý majetek v území.

Od roku 2005 do současnosti se ústav spolupodílí na řešení výzkumného záměru Fakulty stavební Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí, garantem sekce DT 10: Ekonomické aspekty použití nových stavebních hmot s odpady je doc. Ing. Leonora Marková, Ph.D.

V letech 2007 a 2008 byl ústav řešitelem dílčího projektu k modernizaci výuky předmětů na oboru Management stavebnictví projektu ESF FAST Modernizace výuky na Fakultě stavební VUT v Brně v rámci bakalářských a magisterských studijních programů. Hlavním řešitelem dílčí části projektu byla Ing. Amálie Hejduková. Přínosem projektu bylo vytvoření podmínek pro začlenění odborníků z praxe do výuky.

Dále jsou v rámci ústavu řešeny projekty zabývající se inovací výuky financované z FRVŠ. V současné době má ústav 27 pracovníků, z toho jednoho zahraničního profesora. Dále zde

působí 5 docentů, 12 odborných asistentů, 5 asistentů a 4 technicko-hospodářští pracovníci. Na ústavu v doktorském studijním programu je 13 interních doktorandů.


Doc. Ing. Vít Motyčka, CSc., [email protected]

ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB Doc. Ing. Vít Motyčka, CSc. vedoucí ústavu Historie

Počátky rozvoje a osamostatnění výuky oboru Technologie staveb u nás spadají do období po

2. světové válce, i když snahy o teoretická a praktická řešení technologické přípravy stavební činnosti se objevovaly u našich předních firem již ve dvacátých letech minulého století. Po roce 1945 bylo nutno vybudovat válkou zničená města, podniky a obytné čtvrti v celé Evropě. Nastal široký rozvoj stavební činnosti, který si spolu s technickým pokrokem vynutil specializaci v teoretickém zkoumání, přípravě výroby a v realizaci staveb. Vytvářely se skupiny odborníků, které se začaly zabývat novými technologiemi, jejich technologickou přípravou a zaváděním do stavební praxe. Současně se rozvíjely i nové metody organizace a řízení výroby ve stavebnictví.

Na tuto situaci reagovalo i Vysoké učení technické v Brně, kde na tehdejší Fakultě architektury a pozemního stavitelství byl v roce 1953 založen Ústav výroby staveb. Jeho vedením byl pověřen Ing. arch. Dr. František Korvas. Ústav se zabýval zejména teoretickou a pedagogickou činností zaměřenou na realizaci stavebních procesů a stavebních celků. V průběhu dalších let prošel několika reorganizacemi a v roce 1970 byl znovu osamostatněn pod názvem Katedra ekonomiky a organizace výroby staveb. Tento stav setrval až do roku 1981, kdy byla oblast ekonomiky oddělena a vznikla samostatná katedra Technologie staveb. Nadále ji vedl tehdy již profesor František Korvas. Došlo i k dalšímu personálnímu posílení katedry – vedle mladých asistentů byli z praxe přijati zkušení odborníci doc. Ing. J. Wurm, CSc. (1974), prof. Ing. B. Kočí, CSc. (1980) a prof. Ing. F. Musil, CSc. (1984).

Po odchodu prof. Korvase do důchodu v roce 1986 byl jmenován vedoucím katedry prof. Ing. František Musil, CSc. Katedra se zaměřila více na potřeby stavební praxe, a to jak v oblasti výzkumu, tak i v pedagogické práci. Bylo připraveno a prosazeno prodloužené pětileté studium podle individuálního studijního plánu (studium bylo tehdy čtyřleté), zaměřené na technologii a řízení staveb. Cílem bylo vychovávat odborníky zejména pro přípravu a realizaci staveb, neboť právě sem nastupovala většina absolventů. Byla navázána také užší spolupráce se stavebními podniky a zahraničními školami. Vedle výuky byla katedra nadále školitelem vědeckých aspirantů v oboru technologie staveb a vedla diplomové práce studentů. Rozvíjela i zahraniční praxe studentů.

V roce 1994 byl ustanoven vedoucím ústavu doc. Ing. J. Lank, CSc. (přejmenování kateder na ústavy proběhlo na Fakultě stavební v roce 1990). Bylo to období nové stabilizace pracoviště, neboť řada pracovníků odešla ze školy a začala soukromě podnikat. Ústav byl doplněn o některé zkušené pracovníky z praxe, ale i o mladé absolventy fakulty. Ve výzkumné práci bylo úsilí zaměřeno na modernizaci bytového fondu a na rekonstrukce panelových domů. V roce 1997 došlo v rámci dílčí reorganizace fakulty k rozšíření ústavu a ke změně jeho názvu na Ústav technologie, mechanizace a řízení staveb. Ústav se také stal hlavním řešitelem a koordinátorem grantového úkolu ČR, zabýva-jícího se regenerací panelových objektů v oblasti Moravy.

K další změně ve vedení ústavu došlo v roce 2001, kdy byl pověřen jeho vedením Mgr. P. Lízal, CSc. Ústav pokračoval ve výuce předmětů technologie staveb, ve vedení absolventských ročníků včetně diplomových projektů z oblasti přípravy a realizace staveb a ve výchově nových


doktorandů. Spolupracoval s podniky stavební praxe a v oblasti výzkumu se zabýval zejména problematikou kontaktních zateplovacích plášťů budov a kvalitou stavební produkce.

V roce 2004 byl na základě jmenovacího řízení ustanoven do funkce vedoucího ústavu doc. Ing. V. Motyčka, CSc. Vedle konsolidace výuky podle nových studijních programů a vytváření potřebných studijních podkladů byl v tomto období na ústavu připraven v rámci studijního programu Stavební inženýrství navazující magisterský studijní obor Realizace staveb. K jeho akreditaci došlo v r. 2007. Je určen pro absolventy čtyřletého bakalářského studijního programu Stavební inženýrství, a to zejména absolventům studijního oboru Pozemní stavby, ale i Konstrukce a dopravní stavby a Vodní hospodářství a vodní stavby. Dále byla rozšířena spolupráce se zahraničními vysokými školami a podniky stavební praxe. Ústav také spolupracuje na výzkumných úkolech GA ČR, projektech MPO ČR, rozvojových projektech MŠMT, programech ESF a úkolech FRVŠ. Významné osobnosti

Mezi osobnosti, které se zasloužily o rozvoj vědního oboru Technologie staveb na VUT v Brně

a současného Ústavu technologie, mechanizace a řízení staveb Fakulty stavební, patří zejména prof. Ing. arch. F. Korvas, prof. Ing. B. Kočí, prof. Ing. F. Musil a doc. Ing. J. Lank.

Prof. Ing. arch. Dr. František Korvas, CSc. se narodil v roce 1921 v Domaníně, v roce 1942 absolvoval průmyslovou školu stavební a v roce 1949 získal inženýrský diplom na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně. Od maturity až do ukončení vysokoškolského studia pracoval v projektových organizacích a ve Výzkumném ústavu stavebních závodů. Od roku 1949 působil trvale na vysoké škole jako odborný asistent, docentem byl jmenován v roce 1958 a v roce 1966 mimořádným a 1982 řádným profesorem. Přičinil se o rozvoj vědního oboru technologie staveb a o první uplatňování matematických metod v přípravě a řízení staveb. Během svého celoživotního působení na fakultě vykonával i další akademické a vědecko pedagogické funkce. V letech 1957-58 byl proděkanem a v roce 1959 i děkanem fakulty v letech 1965 -80 byl prorektorem pro výstavbu VUT v Brně a od roku 1969 do roku 1978 i ředitelem Výzkumného a projektového ústavu VUT. Byl členem četných odborných a vědeckých komisí, předsedou komise pro obhajoby kandidátských disertací a členem celostátní komise pro obhajoby doktorských disertací. Zemřel náhle v roce 1988, kdy působil na fakultě ještě jako profesor konzultant.

Prof. Ing. Bohumil Kočí, CSc. se narodil v roce 1920 v Jihlavě, maturoval na reálném gymnáziu v Brně v roce 1938 a stavebním inženýrem se stal v roce 1946 na Vysoké škole technické v Brně. Hodnost kandidáta technických věd získal v roce 1961 na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pracoval jako stavební technik a stavbyvedoucí na pozemních a průmyslových stavbách, dále jako projektant a od roku 1962 ve vedoucích a vrcholových funkcích stavebních podniků. V roce 1979 byl jmenován vysokoškolským profesorem a v následujícím roce přešel na stavební fakultu VUT v Brně. Svými rozsáhlými zkušenostmi a odbornou erudicí se zasloužil o zkvalitnění výuky v oblasti přípravy a realizace staveb, v řízení stavební výroby a ve výzkumné činnosti katedry. Vedl řadu diplomových projektů studentů a předsedal státním závěrečným zkouškám. Zpracoval hodnotné skriptum o realizaci stavebních procesů, které se stalo jednou ze základních učebnic ústavu. Dále je autorem 5 knižních publikací, mnoha článků v odborném tisku a byl členem řady odborných a vědeckých komisí. Je soudním znalcem v oborech stavebnictví a ekonomiky. Byl také oceněn rektorem VUT v Brně. V roce 1979 mu byla udělena pamětní medaile při příležitosti 130. výročí založení vysokého odborného školství v Brně a v roce 1999 tatáž medaile při 100. výročí založení VUT. V současné době působí na fakultě jako emeritní profesor.

Prof. Ing. František Musil, CSc. se narodil v roce 1934 v Bystřici p. Hostýnem, absolvoval průmyslovou školu stavební ve Zlíně v roce 1954 a České vysoké učení technické v Praze, Fakultu architektury a pozemního stavitelství v roce 1959. Zde také získal v roce 1975


hodnost kandidáta technických věd. Vysokoškolským profesorem byl jmenován v roce 1984. Po vysoké škole pracoval u Průmyslových staveb Zlín jako hlavní stavbyvedoucí. Byl také zapojen do vývoje a zavedení technologie zvedaných stropů v ČR. Od roku 1964 pracoval ve vedoucích a řídicích funkcích závodu i podniku. V roce 1984 nastoupil na Fakultu stavební VUT v Brně. Stal se vedoucím Katedry konstrukcí pozemních staveb (1984-85) a vedoucím Katedry technologie staveb (1986-94). Byl také proděkanem fakulty pro výstavbu a rozvoj (1985-91). V roce 1986 připravil a prosadil zavedení studijního zaměření na "technologii a řízení staveb", které vychovává inženýry zejména pro realizační stavební firmy. Přednášel také 3 roky na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Je spoluautorem nebo vedoucím autorem 5 knižních publikací, autorem 52 odborných článků a statí a napsal 6 skript pro studenty. Je členem několika vědeckých, odborných a zkušebních komisí, byl členem celostátní komise pro obhajoby doktorských prací a předsedou komise pro obhajoby doktorských disertací na VUT. V rámci ČKAIT předsedal komisi pro autorizační zkoušky inženýrů a techniků činných ve výstavbě. V roce 1978 obdržel státní cenu za tvůrčí technickou činnost. Děkanem stavební fakulty STU v Bratislavě byl v roce 2004 oceněn za významný podíl na rozvoji Katedry technologie staveb a oboru Technologie staveb. Za celoživotní zásluhy o rozvoj oboru Technologie staveb a Fakulty stavební mu byla v roce 2006 rektorem udělena Zlatá medaile VUT v Brně.

Doc. Ing. Jiří Lank, CSc. se narodil v roce 1936 ve Zlíně, kde rovněž absolvoval průmyslovou školu stavební v roce 1956. Vysokoškolské studium ukončil v roce 1962 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně. Po vysoké škole nastoupil k podniku Vojenské stavby Praha, n. p., kde pracoval od roku 1977 ve funkcích stavbyvedoucí, vedoucí výroby, vedoucí technické skupiny, vrchní výrobní inspektor. Poté byl přijat na Fakultu stavební VUT v Brně jako odborný asistent Katedry pozemních staveb. V roce 1987 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a v roce 1990 byl jmenován docentem. V letech 1986 až 1993 zastával funkci tajemníka Katedry pozemních staveb. Na Ústavu technologie, mechanizace a řízení staveb působil od roku 1993 a od roku 1994 do 2001 ve funkci vedoucího tohoto ústavu. Na Fakultě stavební byl členem akademického senátu, vědecké rady fakulty, komise děkana pro distanční studium, oborové pedagogické komise oboru S a E a také komise pro vědecké hodnosti Ph.D. na oboru S a E. Na ostatních stavebních fakultách v ČR a SR působil jako předseda komisí pro státní závěrečné zkoušky. Je spoluautorem 4 vysokoškolských skript, spoluřešitelem 7 výzkumných úkolů, a 2 úkolů jako odpovědný řešitel, autorem 24 odborných článků v tisku a sbornících odborných konferencí. Zpracoval na 60 odborných posudků. Mimo externích aktivit na fakultě je členem ČKAIT a ČSSI. Současnost

Současným vedoucím ústavu je doc. Ing. Vít Motyčka, CSc. Kromě pedagogické a vědecké činnosti je vedoucím oboru Realizace staveb, pracuje v oborové radě doktorského studia pro obor Pozemní stavby, v oborové pedagogické radě oboru Management stavebnictví, je předsedou komisí pro státní závěrečné zkoušky na stavebních fakultách v Brně, Praze a Bratislavě, členem komise pro státní doktorské zkoušky pro obor Pozemní stavby a zkušebním komisařem ČKAIT při autorizačních zkouškách v oboru Pozemních staveb.

Ústav zajišťuje výuku na oborech Realizace staveb, Pozemní stavby, Management stavebnictví a Stavebně materiálové inženýrství. Je zaměřen na oblasti technologie stavebních procesů, stavebních strojů a mechanizace ve stavebnictví, předvýrobní a výrobní přípravy staveb, plánování a řízení realizace staveb a využití výpočetní techniky v těchto činnostech.

Devadesátá léta přinesla zásadní změny do pedagogické, odborné a výzkumné činnosti ústavu. Byl rozšířen kontakt se stavební praxí a s ostatními vysokými školami tuzemskými i zahraničními. Zintenzívnila se odborná hospodářská činnost pracovníků ústavu. Do studia oboru technologie staveb se vnesly exaktní metody práce, opřené zejména o odpovídající teorie matematické, ekonomické a logistické, o teorie řízení, proudové výstavby, síťových grafů a teorie rizik a také o výpočetní techniku. To umožňuje daleko dokonaleji a rychleji modelovat a optimalizovat


souhrnné stavební procesy a jejich technologickou, prostorovou a časovou strukturu. Získávají se tak všechny potřebné údaje pro řízení postupu výstavby i pro bilancování nezbytných zdrojů. Je možné vytvářet komplexní i operativní časové plány, získat přehled o potřebě hlavních zdrojů, tj. financí, pracovníků podle profesí, materiálů, strojů a subdodávek v průběhu stavby, ale i podklady pro sledování dosahovaných ekonomických výsledků včetně tvorby zisku či ztráty. To je důležité nejen pro management stavební firmy, ale i pro vedení stavby, které se pak může plně věnovat operativnímu řízení stavebního provozu.

Za významné je třeba považovat vyhovění společenské poptávce po zvýšení znalostí studentů z oblasti výrobní přípravy staveb, řízení stavebních prací, zabezpečování jakosti, zavádění nových technologií a stavebního podnikání. To vedlo k úvahám a návrhu nového magisterského studijního oboru nazvaného Realizace staveb. Vycházelo se z vlastních zkušeností ústavu z let 1986 až 1991 a dále z konzultací stavebních fakult STU v Bratislavě, ČVUT v Praze a z požadavků spolupracujících stavebních firem. Nový obor, garantovaný Ústavem technologie, mechanizace a řízení staveb, byl schválen vědeckou radou fakulty a akreditován MŠMT v roce 2007. Výuka byla zahájena ve školním roce 2008/09. Obor je určen především absolventům čtyřletého bakalářského studia studijních oborů Pozemní stavby, Konstrukce a dopravní stavby a Vodní hospodářství a vodní stavby. V průběhu studia získá posluchač znalosti v teoretických a inženýrských předmětech, které tvoří širší základ oboru a dále speciální znalosti odpovídající zaměření studia. Součástí studia je i odborná praxe, která probíhá ve spolupráci s významnými stavebními společnostmi v České republice.

Vědeckovýzkumná práce ústavu je zaměřena na racionalizaci výrobní přípravy staveb s ohledem na nové ekonomické podmínky a dále na celospolečensky důležité problémy stavebnictví. Tak např. byly nebo jsou řešeny získané části výzkumných úkolů Grantové agentury ČR, výzkumných projektů MPO ČR, rozvojových projektů MŠMT ČR, úkolů Fondu rozvoje VŠ aj. Vedle spolupráce se stavebními fakultami ČVUT v Praze, STU v Bratislavě a TU v Košicích se také naplňuje program spolupráce ve vědě a vzdělávání mezi Českou republikou a Rakouskem a i spolupráce a kontakty s University Joseph Fourier de Grenoble ve Francii, Technische Universitat Wien v Rakousku a The University of Newcastle v Austrálii.

Významná je také doplňková činnost ústavu, zejména spolupráce s investory a s realizačními podniky. Jde např. o stavebně technologickou přípravu staveb, poradenství při navrhování nových nebo neobvyklých technologií stavění, inženýrskou činnost a technický dozor, zpracování podkladů pro nabídková řízení, posudkovou činnost, pomoc při posuzování nabídek dodavatelů, průzkumy objektů, identifikace vad a poruch, návrhy nutných opatření, poradenskou a konzultační činnost a doškolovací kurzy stavebních inženýrů a techniků. Ústav spolupracuje se stavebními společnostmi Stavební geologie Geotechnika, a.s., Moravská stavební - INVEST a.s., Zlínstav a.s. Zlín, Stavos Brno a.s., Skanska CZ a.s., Skanska DS a.s., Metrostav a.s., Subterra a.s., OHL ŽS a.s. a Imos Brno a.s.

Současné personální obsazení ústavu zahrnuje 17 pracovníků stálých, 9 doktorandů a 2 pracovníky externí, v tomto složení: 2 profesoři s částečným úvazkem, 1 profesor emeritní, 1 profesor konzultant, 3 docenti, 6 odborných asistentů, 4 asistenti, 9 doktorandů a 2 technicko hospodářští pracovníci.

Zájem o studium zaměřené na přípravu a realizaci staveb neustále stoupá. V posledních deseti letech bylo na ústavu obhájeno 342 diplomových prací magisterských a 43 prací bakalářských. Uplatnění absolventů tohoto zaměření je možné v celé oblasti stavebního inženýrství. Dává jim však vyšší míru znalostí z problematiky stavebních technologií, investiční a technologické přípravy staveb, managementu realizace staveb, stavebního podnikání a potřeb stavebních úřadů i státního stavebního dohledu.


Ing. Ondřej Anton, [email protected], Ing. Věra Heřmánková, Ph.D., [email protected]

ÚSTAV STAVEBNÍHO ZKUŠEBNICTVÍ

Prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. vedoucí ústavu

Historie

Nynější Ústav stavebního zkušebnictví vznikl v roce 2002 sloučením Ústavu stavebnin

a zkušebních metod a Ústavu radiační defektoskopie. Historii ústavu před tímto datem je třeba pojmout jako historii dvou pracovišť, které však mají mnoho společných kořenů.

Historie Ústavu stavebnin a zkušebních metod Prapůvod učebních disciplín a laboratoří ÚSZM FAST VUT v Brně je spojen se jménem prof.

Ing. Michala Ursínyho, který byl jmenován 21. 3. 1900 těsně po vzniku České vysoké školy technické v Brně mimořádným profesorem pro obor Stavebná mechanika. Dne 5. 10. 1900 zařadil prof. Ursíny v předmětu Vybrané stati z pružnosti a pevnosti přednášky Zkoušky staviv na pružnost a pevnost a o rok později je změnil na Zkoušky staviv na pevnost vůbec. Byly to první přednášky o stavebních hmotách na vysoké škole v Brně. Dne 20. 1. 1908 byla podána žádost o povolení prostředků pro vybavení Mechanicko-technické laboratoře situované v budově B nově postavené techniky, která byla téměř až po čtyřech letech 21. 11. 1911 ministerstvem schválena.

Ve školním roce 1913/14 byl poprvé zaveden samostatný nepovinný předmět O zkoušení stavebních hmot. Laboratorní cvičení vedl asistent stolice stavební mechaniky Ing. Rudolf Spazier (do r. 1919). Dne 23. 3. 1914 byla podána žádost Ministerstvu školství a národní osvěty o autorizaci zkušební laboratoře a na základě § 1. a 2. říšského zákona č. 185 ze dne 9. 9. 1910 byla dne 21. 7. 1916 udělena Mechanicko-technické laboratoři (MTL) – jako první v Čechách a na Moravě a druhé v celém mocnářství Rakousko-Uherském – autorizace.

1. 5. 1919 byl ustanoven asistentem stavební mechaniky Ing. Robert Bartoš a poté, dne 18. 10. 1919, byl jmenován asistentem pro Mechanicko-technickou laboratoř.

Ve šk. roce 1920/21 byly zavedeny povinné přednášky pro nově zřízený Odbor inženýrského stavitelství A – směru konstruktivně dopravního a B – vodohospodářského ze dvou řádných předmětů, a to Nauka o stavebních hmotách, které přednášel prof. Ursíny, a Mechanická technologie staviv, které přednášel prof. Ing. mont. František Píšek.

Dne 19. 9. 1933 zemřel přednosta stolice stavební mechaniky a Mechanicko-technické laboratoře prof. Ursíny, praotec Ústavu stavebnin a zkušebních metod. Správcem ústavu a laboratoře byl pověřen na šk. rok 1933/34 prof. Karel Šimek (Ústav stav. mechaniky I.). Od 1. 10. 1934 byl přednostou MTL jmenován prof. Ing. Josef Rieger a převzal i předmět Nauka o stavebních hmotách a jejich zkoušení, doporučený předmět Mechanické zkoušení stavebních hmot externě přednášel honorovaný doc. Ing. R. Spazier.

17. 11. 1939 byly uzavřeny všechny české vysoké školy v Protektorátu Čechy a Morava a po zabrání budov Němci přešla i Mechanicko-technická laboratoř pod nucenou správu prof. Weinholda z německé techniky. Po osvobození města Brna 26. 4. 1945 došlo k obsazování budov Vysoké školy technické Dr. E. Beneše v Brně původními českými zaměstnanci. Začátkem května nastoupili i zaměstnanci Mechanicko-technické laboratoře. Ing. Dr. Š. Šváb zjistil, že z předválečných 80 čísel inventáře MTL zbylo jen 10 poškozených zkušebních strojů a 8 dílenských strojů.

1. 6. 1945 předložil Ing. Dr. Š. Šváb profesorskému sboru návrh na úpravu statutu Mechanicko-technické laboratoře. Dne 12. 6. 1945 ji akademický sbor techniky přijal


a jednomyslně schválil zřízení Výzkumného ústavu stavebního (VÚS) při Benešově technice v Brně s platností od 1. 6. 1945. Od 1. 7. 1945 byl jmenován Ing. Dr. Rudolf Spazier profesorem Stavebních hmot a jejich zkoušení a stal se přednostou MTL. Dnem 20. 12. 1945 zahájil pro šk. rok 1945/46 přednášky i laboratorní cvičení pro celý odbor inženýrské stavitelství. Dne 28. 5. 1948 byly odbory VŠT změněny ve fakulty. Při tzv. poúnorové očistě byl prof. Spazier odvolán z pedagogické činnosti a převeden do funkce vědeckovýzkumného pracovníka fakulty. Vedením ústavu stavebních hmot byl pověřen Ing. Aleša Racek. MŠ byly 16. 10. 1950 zřízeny na fakultách katedry.

Na návrh ministra obrany gen. Alexeje Čepičky byla rozkazem prezidenta republiky Gottwalda ze dne 15. 8. 1951 zřízena Vojenská technická akademie (VTA). Tím zanikla Vysoká škola technická Dr. E. Beneše. Vládním nařízením ze dne 2. 10. 1951 o organizačních změnách na Vysokých školách byla zřízena Vysoká škola stavitelství v Brně (VŠSt) a jejím rektorem byl jmenován prof. Ing. Dr. techn. Vojtěch Mencl.

Laboratoře ústavu stavebních hmot, vedené Ing. Alešou Rackem, byly předány s celým vybavením VTA. Laboratoře Výzkumného ústavu stavebního (Ing. Dr .Š. Šváb) jako civilní zůstaly VŠSt a byly dohodou s VTA ponechány na Veveří 95, v budově B až do roku 1953. VÚS byl i s učebními předměty bývalého Ústavu stavebních hmot převeden pod správu Katedry geologie vedené prof. Ing. Dr. Otakarem Gartnerem. Přednášky ze stavebních hmot ve šk. roce 1951/52 konal Ing. Dr. Š. Šváb. V roce 1952 byl Ing. Dr. Štěpán Šváb jmenován docentem. Laboratoře pro cvičení ze stavebních hmot i potřebné dílny byly urychleně budovány na Bratislavské č. 16 a č. 22, takže v zimním semestru 1953/54 mohla být zahájena normální výuka. V tomto roce došlo k přejmenování VÚS na Studijní laboratoře stavební (SLS). Pedagogické obsazení Studijních laboratoří stavebních bylo: docent - Ing. Dr. techn. Š. Šváb, odborní asistenti - Ing. I. Trávníček a Ing. V. Zapletal, asistent - Ing. M. Najman a odborní instruktoři - J. Fojt, F. Habrovec a A. Kašparec.

Dnem 1. 9. 1956 bylo obnoveno Vysoké učení technické v Brně. 1. 11. 1956 vznikla Katedra technologie a mechanizace stavebnictví (KTMS), k níž byly příkazem rektora pod vedoucího doc. Š. Švába přičleněny Ústav stavebních hmot, oddělení všeobecné strojnictví a Studijní středisko pro normalizaci. Navíc k ní byly přidruženy Studijní laboratoře stavební.

4. 12. 1959 tragicky zahynul doc. Štěpán Šváb a správou KTMS byl pověřen vedoucí katedry betonových konstrukcí a mostů prof. Ing. Mojmír Cigánek.

Přípisem rektora prof. Ing. arch. Vladimíra Meduny byla zřízena s účinností od 1. 6. 1962: Katedra stavebnin a zkušebních metod a jejím vedoucím byl pověřen Ing. Karel Hollan. K ní bylo přiřazeno pracoviště, vedené Ing. Arnoštem Hönigem, CSc. 1. 12. 1962 byl Ing. K. Hollan jmenován a ustanoven docentem pro obor Mechanická technologie stavebních hmot a zkušebnictví. Dnem 1. 7. 1963 bylo ke katedře stavebnin a zkušebních metod přičleněno Oddělení pro stavebnictví ÚTAM – ČSAV vedené doc. Ing. Bohumilem Vítkem, CSc. i Výzkumné pracoviště tenkostěnných konstrukcí vedené Ing. Feodosijem Číževským.

Katedra stavebnin a zkušebních metod obhospodařovala předmět Stavebniny a chemická technologie. Pro Novodobé zkušebnictví byla ve šk. r. 1962/63 zřízena na Bratislavské č. 22 první laboratoř na stavebních fakultách v ČSSR zaměřená na nedestruktivní zkoušky. Od šk. roku 1965/66 byl v osnovách FAST zaveden předmět Nedestruktivní zkušebnictví.

V letech 1963/65 byl pro odborníky uspořádán postgraduální kurs Nedestruktivní zkoušení stavebních hmot, prvků a konstrukcí a nedestruktivní defektoskopie, jehož úspěšní absolventi obdrželi Průkaz pro pracovníky defektoskopických středisek III. stupně s úředním oprávněním vést pracoviště používající nedestruktivní metody.

Výzkumné práce katedry v tomto období byly zaměřeny na řešení rozvoje zkušebních metod, zejména nedestruktivních a v neposlední řadě na problémy teorie betonových konstrukcí – metody navrhování, posuzování mechanicko-fyzikálních vlastností stavebnin, dále na zjišťování a posuzování poruch stavebních konstrukcí a návrhů na jejich odstraňování – sanace konstrukcí.

10. 3. 1970 byl po prověrkách v rámci normalizace odvolán doc. Karel Hollan z funkce vedoucího katedry se zákazem pedagogické činnosti. Dne 11. 3. 1970 byl prof. Ing. Pavel Malý


jmenován novým vedoucím katedry. 1. 6. 1973 byl odvolán z funkce vedoucího katedry i prof. Pavel Malý a zatímním vedoucím byl jmenován odborný asistent Ing. Vratislav Zapletal. 1. 7. 1978 byl vedoucím katedry Stavebnin a zkušebních metod jmenován prof. Ing. František Přibyl, CSc. V roce 1985 bylo zahájeno jednání o přesunu katedry z Bratislavské a sadů Osvobození do postupně uvolňovaných laboratoří a místností po strojní fakultě v budovách Úvoz, Údolní 53. Ing. Radomil Kaláb, CSc. byl jmenován kolegiem děkana FAST předsedou komise pro přípravu Fakultní zkušebny FAST. 1. 9. 1986 byl vedoucím katedry jmenován doc. Ing. V. Zapletal, CSc. Od 28. 2. 1990 byl vedoucím Katedry stavebnin a zkušebních metod jmenován doc. Ing. Vojtěch Mencl, CSc.

1. 2. 1991 po uvolnění doc. Mencla do funkce prorektora VUT přebírá funkci vedoucího Ústavu stavebnin a zkušebních metod doc. Ing. Radomil Kaláb, CSc. Dnem 1. 1. 1992 byl jmenován Ing. Jiří Habarta do funkce pověřeného vedoucího ústavu. 1. 6. 1994 se stává vedoucím Ústavu stavebnin a zkušebních metod doc. Ing. Jiří Adámek, CSc a od 1. 2. 1997 vede pracoviště opět doc. Vojtěch Mencl. Od roku 1999 vede ÚSZM opět doc. Jiří Adámek.

Historie Ústavu radiační defektoskopie Při hledání kořenů pracoviště je třeba se vrátit na počátek šedesátých let, kdy stále častější

využívání ionizujícího záření v průmyslu a stavebnictví bylo důvodem ke zřízení defektoskopických pracovišť v rámci VUT v Brně. Tak bylo v květnu 1960 založeno Ústřední gamadefektoskopické pracoviště pro stavebnictví a stavební hmoty při Katedře betonových konstrukcí a mostů Fakulty stavební (později při Katedře stavebnin a zkušebních metod) a současně Ústřední defektoskopické pracoviště pro strojnictví, slévárenství a práškovou metalurgii při Katedře nauky o materiálu a technologie na Fakultě strojní.

S rozšiřováním využívání ionizujícího záření, a s ohledem na nutnost specifických podmínek pro práci s ionizujícím zářením byla tato problematika z fakult vyčleněna a soustředěna do Ústředního střediska radiační defektoskopie. ÚSRD od svého vzniku v roce 1971 působilo jako vědecké, pedagogické, konzultační a znalecké pracoviště, úzce spolupracující s řadou orgánů a komisí, neomezující svou činnost pouze na území Československa. Jeho sídlem se stal objekt na ulici Hlinky 48.

K nejdůležitějším výsledkům vědeckovýzkumné práce střediska patří vypracování metodiky zkoušení objemové hmotnosti ukládaného betonu při důležitých stavbách a především při stavbách nukleárního průmyslu a nukleární medicíny. Pracovníci střediska vypracovali tři státní normy: Veličiny a jednotky v atomové a jaderné fyzice, Radiometrické zkoušení objemové hmotnosti a vlhkosti a Radiografie betonových konstrukcí a dílců. Pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii ve Vídni, která patří pod OSN a pro RILEM srovnalo středisko technické parametry radiometrických přístrojů pro určování objemové hmotnosti a vlhkosti stavebních materiálů. Tohoto testování se zúčastnili všichni výrobci zkoušených souprav z celého světa. Pro IAEA vzniklo rovněž třísvazkové kompendium Engineering Compendium on Radiation Shielding.

V osmdesátých letech bylo ÚSRD součástí Sdruženého vědecko-výzkumného ústavu, který podléhal přímo rektorátu. Brzy po listopadu 1989 přešlo pracoviště zpět pod Fakultu stavební a jeho název byl změněn na Ústav radiační defektoskopie.

Synonymem pro ÚSRD a později ÚRD se stalo sídlo ústavu v objektu Hlinky č. 48, v jehož rozsáhlém podzemí byl vybudován ojedinělý komplex speciálních laboratoří. Z důvodu restituce objektu byl ústav nucen tyto unikátní prostory v polovině devadesátých let vyklidit a přestěhovat se do centra Fakulty stavební na Veveří č. 95, kde byly uvedeny do provozu nové laboratoře ústavu, zbudované ve dvou podzemních podlažích budovy B.

V technické praxi spolupracovali příslušníci ústavu nejen s projektovými a stavebními organizacemi, ale zasloužili se o přenos řady metod za hranice oboru. Příkladem může být spolupráce s archeology při hledání hrobky Jakuba Krčína či ukrytého kancionálu, kde našly uplatnění metody radiometrie. Podobně při odhalování destrukčních náloží v mostu v Táboře, pocházejících z druhé světové války.


Ústav zajišťoval výuku radiačních metod nedestruktivního zkoušení stavebních látek a konstrukcí a výuku v problematice přírodní radioaktivity v řadě předmětů denního a distančního studia pro Ústav stavebnin a zkušebních metod, Ústav kovových a dřevěných konstrukcí a Ústav soudního inženýrství. Zásluhou ústavu byla do výuky nově začleněna oblast ochrany proti ozáření z radonu jeho dceřiných produktů.

Z celé řady výrazných vědeckých osobností, které se zasloužily o rozvoj a úspěchy ústavu se jednoznačně vyčleňuje prof. Ing. Arnošt Hönig, DrSc., osobnost, která od počátku stála v čele ústavu a určovala směr vývoje a míru úspěchů pracoviště. Pod jeho vedením se pracoviště stalo známým a uznávaným v evropském i světovém měřítku. Vyvrcholením kariéry byla funkce prvního svobodně zvoleného rektora VUT po roce 1989. Jeho nástupcem se stal doc. Ing. Leonard Hobst, CSc., který dnes již jako profesor vede nově vzniklý Ústav stavebního zkušebnictví.


Současnost

Ústav vznikl sloučením výše uvedených pracovišť, v souvislosti s přestěhováním ÚSZM do nových prostor fakulty na Veveří 95. Pro potřeby ústavu byly vytvořeny jak laboratoře v budově E, tak i unikátní prostory zkušebny v objektu D, vybavené vším potřebným i pro zkoušení rozměrných prvků. Nově vzniklé pracoviště vedl do roku 2004 prof. Jiří Adámek. Strukturálně je pracoviště rozděleno na 3 střediska: Středisko zkoušení stavebnin a konstrukcí, Středisko radiační defektoskopie a Středisko experimentálního zkušebnictví. Tato střediska jsou de facto pokračováním původních pracovišť ÚSZM, ÚRD a Fakultní zkušebny. Pod vedením prof. Leonarda Hobsta ústav v současnosti tvoří dva profesoři, jeden docent, osm odborných asistentů, dva asistenti, pět techniků a jeden řemeslník. Pracoviště zajišťuje výuku 26 předmětů v bakalářských, magisterských a doktorských programech. Rukama pedagogů ústavu projde každý rok přes 2500 studentů. Současně si ústav udržel pozici renomovaného pracoviště pro zkoušení stavebních materiálů a zejména diagnostiku konstrukcí. V posledních letech se výrazně zvýšil počet řešených grantů, výzkumných záměrů a dalších projektů, řešených jednak samotným ústavem, stejně tak pracovníci ÚSZK participují na velkém množství projektů jiných řešitelů.

Michal Ursíny Rudolf Spazier Vratislav Zapletal Karel Hollan

Arnošt Hönig Radomil Kaláb Vojtěch Mencl Jiří Adámek


PhDr. Darja Daňková, [email protected]

ÚSTAV SPOLEČENSKÝCH VĚD

PhDr. Darja Daňková vedoucí ústavu

Historie

Souvětím – „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ – se před více než sto lety asi řídili naši

předchůdci, protože už ve studijním roce 1901/02 pracoval na České vysoké škole technické v Brně první francouzský lektor. Ve studijním roce 1904/05 byl tehdy i ve značně německém Brně vyučován německý jazyk a literatura – dva semestry po třech hodinách týdně; v dalším roce přibyla k němčině angličtina. Již jedenáct let před ruskou říjnovou revolucí mohli studenti na brněnské technice studovat ruštinu – jazyk i literaturu. Krátce nato se začalo s výukou srbochorvatštiny.

Od dvacátých let se rozšiřuje výuka angličtiny a francouzštiny i pro začátečníky. Ve třicátých letech byly jazykové kurzy obohaceny o technickou angličtinu a nabídka jazyků byla rozšířena o rumunštinu.

V listopadu 1939 byly české vysoké školy zavřeny, přišla válka. Únor, rusifikace, období redukce studia jazyků.

Samotná jazyková katedra vznikla na Vysoké škole stavitelství až roku 1952 pod názvem Katedra ruského jazyka při rektorátu Vysoké školy stavitelství v Brně. Prvním vedoucím katedry se stal odborný asistent Miroslav Šťastný, po němž vedení převzal Ing. Boris Hübsch.

1. září 1956 byla na obnoveném VUT v Brně zřízena Katedra jazyků při jeho rektorátě. Vedoucím byl jmenován odb. asistent PhDr. Jan Strnad, který posléze od roku 1961, kdy byly ustanoveny samostatné fakultní jazykové katedry, vedl jazykovou katedru FAST VUT, a od října 1970 stál v čele opět sloučených jazykových kateder – Katedry jazyků VUT. PhDr. Jan Strnad byl nejen dobrý pedagog, ale také významný rusista. Katedru vedl 20 let a 30 let na ní prožil. Pod jeho vedením katedra vzkvétala, jako vedoucí umožňoval každému vědecky růst. Byl korektní, pracovitý, byl to člověk velkého kulturního rozhledu. V roce 1976 byl v důsledku normalizačních opatření odvolán a na jeho místo byla ustanovena odb. asistentka Libuše Adamcová.

Po listopadu 1989 se Katedra jazyků opět rozdělila podle jednotlivých fakult. Vedoucím Katedry jazyků na FAST se od 1. října 1990 stal doc. PhDr. Dušan Josef, CSc., průkopník nových, originálních metod výuky, jehož roku 1992 vystřídala ve funkci PhDr. Marcela Růžičková a od roku 1997 PhDr. Darja Daňková.


PhDr. Jan Strnad, doc. PhDr. Dušan Josef, CSc., PhDr. Arnold Hala, RNDr. Mgr. Ing. Mgr.

Bc. Jaroslav Lindr, Ph.D.

Současnost V září 2002 došlo ke sloučení Ústavu jazyků a Ústavu společenských věd v nový celek pod

názvem Ústav společenských věd FAST, s vnitřním dělením na 2 kabinety: Kabinet jazyků a Kabinet humanitních věd. Vedením nově vzniklého ústavu byl pověřen doc. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc., po roce nastoupila do vedení PhDr. Darja Daňková.


Kabinet jazyků zajišťuje jazykovou výuku v bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programech pro všechny obory studia nejen pro studenty Fakulty stavební, ale také, dle potřeby, pro ostatní fakulty VUT; organizuje kurzy Celoživotního vzdělávání pro zájemce z řad akademických pracovníků Fakulty stavební a studentů brněnských vysokých škol; provádí odborné cizojazyčné překlady pro potřeby fakulty (účast ve výzkumných záměrech, grantech a mezinárodních projektech, propagace fakulty v zahraničí).

Od akademického roku 2004/05 byla rozhodnutím rektora VUT angličtina stanovena povinným jazykem pro všechny studenty VUT. Toto rozhodnutí přineslo zásadní přeměnu výuky a studia jazyků a mělo dopad na skladbu pedagogických týmů jazykových kateder na všech fakultách VUT, tedy i na FAST. Rozsáhlá přestavba studijních plánů jazykové výuky a vybavování učeben nejmodernější multimediální technikou probíhaly postupně v rámci 3-letého rozvojového projektu (hlavní řešitel – rektor VUT prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA) financovaného z fondů Evropské unie. Výsledkem řešení projektu, na kterém se podíleli všichni akademičtí, techničtí a administrativní pracovníci Kabinetu jazyků, je vysoce moderní jazykové pracoviště, s evropskými parametry konkurenceschopnosti. Výuka probíhá s využitím PowerPointových prezentací a interaktivních tabulí, přičemž každý jazykový kurz je navázán na širokou škálu procvičujících aktivit ve fakultním elektronickém médiu Moodle, které studentům umožňuje nepřetržitý přístup ke studiu jazyka a učitelům možnost sledovat studenty mimo výuku a korigovat jejich písemné práce. Elektronické materiály jsou průběžně zpracovávány 14tičlenným kolektivem akademických pracovníků, z nichž všichni jsou kromě angličtiny aprobováni i pro některý další cizí jazyk, jejichž výuku Kabinet jazyků nabízí: němčinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu, ruštinu a češtinu pro cizince.

Pracovníci Kabinetu jazyků se v rámci dalšího vzdělávání pravidelně účastní seminářů a konferencí zaměřených na e-learning a zvyšování odborné úrovně pedagogických pracovníků.

Kabinet jazyků je jako Ústav společenských věd členem České a slovenské asociace jazykových center (CASAJC), která je součástí evropské Konfederace jazykových center na vysokých školách (CERCLES).

Kabinet humanitních věd zabezpečuje výuku společenskovědních předmětů všech studijních

programů na Fakultě stavební a aktivní spoluúčast společenských věd v rozvoji humanizace technického školství. Vedením Kabinetu byl od října 2003 pověřen RNDr. Mgr. Ing. Mgr. Bc. Jaroslav Lindr, Ph.D.

Ve své bohaté pedagogické i odborné činnosti Kabinet humanitních věd výrazně napomáhá realizaci moderně pojaté koncepce vysokoškolské výuky založené na sepětí technických věd a společenskovědních disciplín. Současný celosvětový trend ve vyspělých zemích vede k humanizaci technického prostředí, nezadržitelnému pronikání společenských věd do technického světa a začleňování aplikovaných společenskovědních disciplín do technického prostředí, stavitelského firemního života a řídícího managementu obecně.

Kabinet humanitních věd se významnou měrou podílí na výuce prezenčního i kombinovaného studia v rámci bakalářských i navazujících magisterských studijních programů všech oborů, které se na Fakultě stavební vyučují. V souladu s pojetím humanizace technického vzdělávání je v každém studijním oboru zařazeno i penzum společenskovědních předmětů, které jsou začleněny jako předměty povinné a povinně volitelné, jejichž výuku Kabinet zabezpečuje.

Kabinet humanitních věd svou pedagogickou činností, šíří odborného záběru a bohatostí vyučovaných předmětů společně s odbornou kvalifikovaností svých pracovníků umožňuje naplňovat cíle výuky společenskovědních předmětů na technické vysoké škole s ohledem na deklarovaný profil absolventa Fakulty stavební. Všichni pedagogové Kabinetu usilují ve shodě s tímto pojetím o vzdělávání plnohodnotného vysokoškolsky vzdělaného technicky zaměřeného absolventa schopného orientace v současném globalizovaném světě, člověka plně začlenitelného do moderní společnosti a schopného kvalifikovaně a tvůrčím způsobem řešit náročné problémy


současnosti. Je nesporným faktem, že k naplnění těchto vznešených cílů přispívá svou nemalou měrou i pedagogická aktivita a odborná úroveň všech zaměstnanců Kabinetu humanitních věd.

Pracovníci Kabinetu jsou vědecky i publikačně aktivní. V předchozích letech vznikla na Ústavu řada knižních odborných publikací z oblasti psychologie a didaktiky odborných předmětů. V současné době v procesu modernizace výuky a jejího všestranného zabezpečení se pracovníci Kabinetu aktivně zapojují do tvorby moderních studijních textů. V posledním období vznikly obsahově bohaté a rozsahově objemné studijní texty v předmětech Základy práva, Sociální komunikace, Stavební právo, Etika v podnikání a Inženýrská pedagogika. Pracovníci Kabinetu též aktivně publikují výsledky svých odborných studií na mezinárodních vědeckých konferencích a zapojují se do řešení rozvojových projektů. V nedávné době se ve spolupráci s rektorátním pracovištěm CEVAPO úspěšně realizoval rozvojový projekt Podpora studijních programů (společenských věd) v rámci celého VUT. V současnosti stále běží již dříve započatý program dalšího profesního vzdělávání ve stavebnictví a veřejné správě TETRAEDR, ve kterém Kabinet zabezpečuje kurz Sociálně psychologický výcvik v komunikaci a další doprovodné kurzy. Kabinet každoročně organizuje odbornou sekci Společenské vědy (a příslušná oborová kola) fakultní studentské soutěže SVOČ.

V Kabinetu působí v současné době tři pedagogicko-vědečtí pracovníci, a to dva odborní asistenti a jedna asistentka. K akademickým pracovníkům patří:

RNDr. Mgr. Ing. Mgr. Bc. Jaroslav Lindr, Ph.D., sociolog, historik, religionista, uměnovědec, environmentalista, technik, matematik a fyzik. Pedagogicky i odborně se zaměřuje na spojení společenskovědních předmětů v souladu s potřebami technického studia. Svým bohatým odborným záběrem a znalostí společenskovědní i technické problematiky orientuje výuku svých předmětů zejména na komplexní zastřešující propojení technických a společenskovědních disciplín. Vyučuje aplikovanou sociologii v povinném předmětu Sociální komunikace a dále zejména povinně volitelné předměty v navazujících magisterských programech, a to např. Environmentalistika a stavitelství, Etika v podnikání, Inženýrská pedagogika, Historie a filozofie techniky a další. Je autorem řady studijních textů pro posluchače, zejména Sociální komunikace, Etika v podnikání a Inženýrská pedagogika.

JUDr. Věra Libišová, právnička, se specializuje především na aplikaci obecné právní teorie na oblast stavebního práva, které rovněž vyučuje jako samostatný předmět Stavební právo ve všech oborech bakalářského studia na FAST. Usiluje o didakticky pečlivě propracovaný ucelený systém výuky práva v takové podobě, která je přijatelná a potřebná pro výuku studentů technického směru. K jejímu odbornému zaměření patří též teorie rétoriky, kterou vyučuje v rámci volitelného předmětu Komunikace a rétorika v bakalářském studiu. Je autorkou studijních textů Základů práva a Stavebního práva.

Mgr. Jana Šnajderová, psycholožka, se orientuje na výuku psychologie a na aplikaci obecné psychologie pro potřeby technicky orientovaného studia. Významně se podílí na výuce povinného předmětu Sociální komunikace a vede volitelné předměty Psychologie v bakalářském studiu a dále povinně volitelné předměty Psychologie managementu, Psychologie a sociologie práce v navazujícím magisterském studiu. V těchto předmětech seznamuje studenty v teoretické a zejména praktické rovině se základními principy profesní a manažerské komunikace. Je propagátorkou využití moderní audiovizuální techniky ve výuce, včetně doprovodné možnosti podpory výuky ve fakultním systému Moodle.

Personální obsazení Kabinetu humanitních věd umožňuje zabezpečit odbornou erudicí a plnou kvalifikovaností svých zaměstnanců výuku všech společenskovědních disciplín vyučovaných na fakultě a přispět tak k vysoké odborné úrovni garantovaných předmětů. Z širokého spektra nově vzniklých vyučovacích předmětů zaměřených na všestranný rozvoj technicky orientovaných studentů lze uvést zejména tyto předměty: BZ03 Sociální komunikace, jejímž posláním je rozvoj komunikačních dovedností studentů v oblasti profesní, pracovní i mezilidské komunikace. Předmět BZ01 Stavební právo, ve kterém jsou studenti seznamováni se základy právní teorie a s aplikací práva na oblast stavitelství a stavebního podnikání. Předmět CZ51 Environmentalistika a


stavitelství, který uvádí studenty prostřednictvím společenskovědního pohledu do moderního environmentálního myšlení ve vazbě na stavitelství. Předmět CZ56 Psychologie managementu je koncipován jako aplikace psychologických technik a dovedností na oblast podnikání, řízení týmu a firemní život. Předmět CZ52 Etika v podnikání seznamuje studenty se základními etickými principy lidstva vtělenými do kořenů lidského myšlení a světa podnikání. Předmět CZ53 Historie a filozofie techniky poskytuje retrospektivní pohled na vývoj celé technické civilizace od úsvitu dějin až po současnost.

Kabinet poskytuje též zájemcům o zisk pedagogické způsobilosti výuku Doplňujícího pedagogického studia, které opravňuje úspěšné absolventy k výuce odborných předmětů svého oboru na středních školách. Obsahovou náplní studia jsou především základní discipliny potřebné k teoretickým i praktickým dovednostem budoucího učitele odborných předmětů. Teoretický vklad studia tvoří klíčové předměty jako pedagogika, psychologie, obecná a oborová didaktika. Mezi doprovodné předměty poskytující všeobecný rozhled patří filozofie, sociologie, právo ve vzdělávání, zdravotní prevence a rétorika. Studium je zakončeno obhajobou závěrečné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Ve své samostatné existenci vychoval kabinet již desítky absolventů pedagogického studia, kteří působí jako učitelé odborných předmětů na středních školách.

Úspěšně nastavený rozvoj výuky společenskovědních předmětů na Fakultě stavební vytváří předpoklady pro její další vzestup. Pedagogové kabinetu usilují o modernizaci výuky a pedagogickou inovaci společenskovědních předmětů. Rozvoj technické vybavenosti pracoviště, učeben i kabinetů vyučujících znamená, že studentům je poskytována moderní a kvalitní odborně vedená výuka tak, aby korespondovala s cíli a potřebami technického studia. Všichni pracovníci kabinetu společně s vedením fakulty jsou připraveni v tomto slibně se vyvíjejícím rozvoji společenských věd pokračovat.


PhDr. Marie Davidová, [email protected]

KNIHOVNICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM

PhDr. Marie Davidová vedoucí ústavu

Historie

Knihovnické informační centrum (KIC) nemá příliš dlouhodobou historii, navazuje však

na bohatou tradici knihovny České vysoké školy technické, která působila v současných prostorách KIC v letech 1911-1947. Po složitém historickém vývoji brněnské techniky, potkal nelehký osud i její knihovnu. V roce 1947 byla zestátněna a stala se veřejnou Státní technickou knihovnou. (Tato knihovna, později jako součást Státní vědecké knihovny a dále Moravské zemské knihovny, byla přestěhována do nové budovy Moravské zemské knihovny na Kounicově ulici v roce 2001). Na jednotlivých fakultách byly po zestátnění knihovny zakládány katedrové knihovny. V roce 1951 byla Česká vysoká škola technická zrušena a vystěhována z budovy na Veveří ulici, kde byla zřízena Vojenská technická akademie. Ještě téhož roku se podařilo založit Vysokou školu stavitelství v Brně a v roce 1956 pak Vysoké učení technické v Brně. Historické budovy na Veveří ulici byly Vysokému učení technickému vráceny v roce 1992 a poté byly přiděleny k užívání Fakultě stavební. Místo, v němž se dnes fakulta nachází, je tedy silně spjato s historií Vysokého učení technického v Brně, i s historií knihovnických služeb.

Knihovnické informační centrum zahájilo provoz na Fakultě stavební v roce 1997 pod názvem Fakultní knihovna a studovny. Nacházelo se v přízemních a podzemních místnostech levého křídla hlavní budovy. Ve třech studovnách měli uživatelé k dispozici celkem 154 studijních míst. V přízemních prostorách byly umístěny studovny pro prezenční studium knih a skript. Ve volném výběru bylo vystaveno sedm tisíc knihovních jednotek určených k prezenčním i k absenčním výpůjčkám. Tyto knihy a skripta převedly do fondu KIC katedrové knihovny. Zakoupeny byly i tituly nové. V počítačové studovně v podzemních prostorách se nacházelo 16 počítačů s přístupem na internet. Jejich počet byl, s ohledem na velký zájem o využívání, každoročně zvyšován. Ve studovně byly vystaveny také zahraniční a české časopisy.

Již tehdy byla fakultní knihovna FAST největším knihovnickým pracovištěm na VUT v Brně. Zaměřovala se na poskytování služeb v souladu s novými trendy vývoje vysokoškolských knihoven. Tyto služby spočívaly především ve vystavení knihovního fondu ve volném výběru, zpřístupňování elektronických informačních zdrojů, zajištění dostatečného počtu studijních míst a přístupu k počítačům. Jednotlivé činnosti a služby byly automatizovány pomocí nových technických a technologických prostředků. Se zaváděním a rozšiřováním moderních knihovnických a informačních služeb byla Fakultní knihovna a studovny transformovány v roce 2002 na Knihovnické informační centrum.

Růst zájmu o využívání služeb a nedostačující počet studijních míst vyvolaly potřebu dalšího rozšiřování knihovny. Od června 2002 do září 2003 proběhla rekonstrukce KIC, při níž došlo k výraznému rozšíření prostor a kapacita studijních míst byla téměř zdvojnásobena. Knihovna získala navíc studovnu knih v přízemních prostorách levého křídla hlavní budovy fakulty. V podzemních prostorách pravého křídla hlavní budovy získala místnosti, ve kterých působila někdejší knihovna České vysoké školy technické. V nich je nyní umístěna vstupní hala, šatny, depozitář a Modrá počítačová studovna. V moderně rekonstruovaných prostorách vstupní haly zůstala zachována původní stropní klenba. V Modré počítačové studovně, kde se nacházel sklad knih, je zachována původní skleněná podlaha a kovové konstrukce. Dnes však již nejsou mezi


konstrukcemi umístěny police s knihami jako v tehdejším skladu knihovny, ale stoly s počítači pro přístup k elektronickým informačním zdrojům.


Na činnosti a službách Knihovnického informačního centra se v současné době významně

podílejí tyto osobnosti. PhDr. Marie Davidová je vedoucí KIC od roku 1997. Navrhuje organizační systém provozu

a služeb knihovny, který je rozvíjen v souladu s vývojem informačních technologií a automatizovaných systémů. Vede kurzy „Využívání informačních zdrojů“, ve kterých jsou vzděláváni studenti prvních ročníků k informační a funkční gramotnosti. Je členkou Knihovní rady VUT v Brně, Sdružení knihovníků a informačních pracovníků a předsedkyní Oborové komise FRVŠ pro tematický okruh E. Byla úspěšnou řešitelkou několika projektů z Fondu rozvoje vysokých škol.

Marie Čiháková původně pracovala v Oborové knihovně Ústavu vodních staveb. Od roku 1997 pracuje v KIC na úseku akvizice a zpracování knižních fondů. Je zástupkyní vedoucí KIC.

Bc. Jakub Hájek, DiS., pracuje v KIC jako systémový knihovník a správce informačních technologií. Je členem odborných komisí pro informační vzdělávání a informační gramotnost, elektronické informační zdroje a elektronické zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací při Asociaci knihoven vysokých škol ČR.

Ing. Dalibor Hanžl pracuje v KIC jako správce informačních technologií. Tato pracovní činnost je pro chod knihovny vzhledem k jejímu vybavení výpočetní technikou a dalšími technickými prostředky nepostradatelná.

Jitka Holčáková zajišťuje v KIC od roku 2004 ekonomické, personální a provozní agendy. Podílí se také na činnostech ve službách knihovny.

Jana Jenišová je v KIC zaměstnána od roku 1997. Věnuje se akvizici a zpracování periodik, zajišťuje pro pracovníky FAST požadované dokumenty prostřednictvím meziknihovních výpůjčních služeb. Podílí se také na procesech předávání a zpracování vysokoškolských kvalifikačních prací.

Mgr. Gabriela Klepáčová, DiS., pracuje v KIC od roku 2004 jako systémová knihovnice. V současné době je na mateřské dovolené.

Michal Peloušek je vedoucím týmu pracovníků, kteří zajišťují výpůjční, informační a referenční služby ve studovnách KIC.

Alena Bodečková pracuje ve službách KIC, kam přešla z knihovny Ústavu vodohospodářského výzkumu Fakulty stavební v roce 1997.

Současnost

Posláním Knihovnického informačního centra je informační zabezpečení studia, vědecké

i výzkumné činnosti Fakulty stavební. Toto poslání naplňuje KIC působením, které spočívá ve shromažďování, zpracovávání, uchování a zpřístupňování informačního fondu prostřednictvím knihovnicko-informačních služeb s respektováním současných poznatků a trendů ve sdílení informací. KIC podporuje vysokoškolské vzdělávání ve všech jeho formách (prezenční studium, kombinované studium, celoživotní vzdělávání, elektronické vzdělávání).

Knihovnické a informační služby jsou orientovány na konkrétní uživatele: studenty všech forem studia, pedagogy a vědecké pracovníky fakulty. Služby jsou poskytovány také uživatelům z jiných fakult VUT v Brně, jiných vysokých škol i uživatelům z řad odborné veřejnosti. Podíl těchto uživatelů na využívání služeb knihovny není však nikterak výrazný. Knihovna poskytuje služby v plném rozsahu především uživatelům své akademické obce. Na Fakultě stavební studuje v akademickém roce 2008-2009 celkem 5 856 studentů, fakulta má 556 zaměstnanců. Počet registrovaných uživatelů KIC činí 8 767. Knihovnické informační centrum má v současné době


provozní dobu 66 hodin týdně. V pondělí až pátek je otevřeno od 8 do 20 hodin. Otevřeno je také v sobotu od 9 do 15 hodin.

Knihovní fondy jsou profilovány podle oborového zaměření akreditovaných studijních programů a podle vědecké a výzkumné činnosti fakulty. Obsahují také řadu publikací obecného a mezioborového charakteru. K základním sbírkám tištěných fondů patří odborné monografie, časopisy, referenční příručky, slovníky a encyklopedie. Ke specifickým knihovním sbírkám patří vysokoškolské kvalifikační práce, sborníky z konferencí, učebnice, skripta. Počet jednotek knižního fondu činí téměř 40 000, z toho necelých 18 000 svazků je umístěno ve volném výběru, který je průběžně doplňován o nové tituly. Dalších 22 500 knihovních jednotek je uloženo v dílčích knihovnách na ústavech fakulty. Počet titulů odebíraných časopisů činí 145, z toho je 64 titulů zahraničních. V oblasti akvizice knihovního fondu je kladen důraz na získávání kvalitních informačních zdrojů, zejména odborných monografií českých i zahraničních. Návrhy na doplňování knihovního fondu vycházejí kromě vlastního výběru knihovny také zejména z požadavků a doporučení pedagogů či vědeckých pracovníků.

Studovna knih Studovna skript Využívání automatizovaných knihovnických systémů umožňuje efektivní zpracování

knihovních fondů, jejich vyhledávání a půjčování. Tyto funkce zajišťuje knihovní systém Aleph, který byl pořízen a implementován do všech knihoven VUT v roce 2004. Pro identifikaci knihovních fondů je využíván systém radiofrekvenční identifikace. Všechny dokumenty vystavené ve volném výběru jsou označeny čipy, které je identifikují při absenčních výpůjčkách a umožňují i jejich pořádání a správu.

Knihovnické informační centrum zpřístupňuje také elektronické informační zdroje: bibliografické i faktografické odborné databáze, elektronické knihy a časopisy i další digitalizované dokumenty. Přístup k odborným databázím byl pro minulá období umožněn konsorcionálním řešením projektů v programech LI "Informační zdroje pro výzkum a vývoj" v letech 2000-2003, 1N "Informační infrastruktura výzkumu" v letech 2004-2008. Pro roky 2009-20011 byl vypsán program VZ - INFOZ „Informační zdroje pro výzkum“, který má zajistit přístup k zásadním i dalším zdrojům vědeckých informací. Jako stěžejními báze dat pro novou metodiku hodnocení vědy a výzkumu byla stanovena databáze SCOPUS a databáze Conference Proceedings Citation Index, která je přístupna v rámci báze Web of Knowledge. Přístup ke všem dostupným informačním zdrojům, včetně jejich popisů a návodů na vyhledávání, je umožněn z WWW stránek KIC v sekci Elektronické informační zdroje.

Mezi základní funkce Knihovnického informačního centra patří služby výpůjční, informační, referenční, rešeršní, elektronické, reprografické a vzdělávací. Výpůjční služby spočívají v absenčním i v prezenčním půjčování dokumentů z fondů KIC. Absenční výpůjčky jsou poskytovány obslužně s pomocí pracovníků KIC nebo samoobslužně, kdy si uživatel sám eviduje půjčované dokumenty na zařízení SelfCheck. Zajišťovány jsou také meziknihovní výpůjčky z fondů jiných knihoven v ČR i v zahraničí. Žádanou službou se stává zejména elektronické dodávání dokumentů. V rámci referenčních služeb pomáhají pracovníci knihovny svým


uživatelům vyhledávat informace o existenci a dostupnosti informačních zdrojů, bez ohledu na nosič informace a jeho lokaci.

Zájemcům o rešeršní služby zpracovávají rešerše k požadovanému odbornému tématu nebo pomáhají uživateli při vyhledávání a zpracování rešeršního dotazu z dostupných databází. Elektronické služby spočívají v zajišťování přístupu na internet a k elektronickým informačním zdrojům. Předpokladem pro zajištění těchto služeb je dostatečný počet studijních míst vybavených počítači s přístupem na internet. Součástí služeb jsou také reprografické služby poskytované na všech dostupných zařízeních: na kopírovacích přístrojích, tiskárnách a skenerech. Samoobslužné kopírování dokumentů a pořizování tiskových výstupů je umožněno prostřednictvím kreditního systému. Reprografické služby jsou zpoplatněny dle Ceníku poplatků a služeb.

V Knihovnickém informačním centru jsou pravidelně, a to již od roku 1998, organizovány kurzy informačního vzdělávání a informační gramotnosti pod názvem „Využívání informačních zdrojů“. V kurzech jsou studenti vedeni k samostatnému vyhledávání a zpracování informačních zdrojů i k využívání služeb knihovny po celou dobu svého studia. Kurzy jsou povinně určeny pro studenty prvních ročníků bakalářské formy studia, v případě zájmu jsou pořádány i pro další cílové skupiny (např. pro studenty zpracovávající bakalářskou nebo diplomovou práci).

Knihovnické informační centrum se nachází, jak již bylo uvedeno v části Historie, v přízemních a podzemních prostorách hlavní budovy „A“ Fakulty stavební na Veveří ulici. V podzemních prostorách je umístěna vstupní hala, Modrá počítačová studovna, Červená počítačová studovna, Kopírovací centrum, depozitáře a kanceláře pracovníků. Informační, referenční a výpůjční služby jsou poskytovány ve vstupní hale. Moderní skleněné schodiště vede do přízemních prostorů, kde se nacházejí studovny pro studium tištěných dokumentů. Tyto tři studovny s otevřeným přístupem k systematicky tříděným knižním fondům (knihám a skriptům) jsou určeny pro prezenční studium, některé dokumenty (duplicitní, multiplicitní) se půjčují také absenčně. Další absenční výpůjčky, jejichž výběr je umožněn v elektronickém katalogu, se poskytují z fondu knih uložených v depozitářích.

Červená studovna Modrá studovna

Studovny mají celkovou kapacitu 280 studijních míst. Z tohoto počtu je 70 míst

v počítačových studovnách a ve vstupní hale vybaveno počítači s přístupem na internet a k odborným elektronickým informačním zdrojům. Téměř ve všech prostorách studoven je umožněno bezdrátové připojení vlastních notebooků prostřednictvím WiFi sítě. V Červené studovně je vystaven běžný ročník časopisů, dále je zde k disposici multimediální pracoviště a velkoplošná tiskárna pro tisk technických výkresů. Na 20 počítačích je instalován program AutoCad a ArchiCad pro zpracování technických výkresů. Studovna je vybavena také projekční technikou. Uskutečňují se zde kurzy informačního vzdělávání uživatelů i jiné prezentace knihovny.

Knihovnické informační centrum vytváří svými knihovními fondy a poskytovanými službami nezbytnou informační infrastrukturu pro vzdělávání budoucí inteligence i pro badatelskou činnost vědeckých pracovníků.

XII. mezinárodní vědecká konference u příležitosti 110. výročí založení FAST VUT v Brně a XIV. výročí založení Stavebních veletrhů Brno XIIth International Scientific Conference on the Occasion of the 110th Anniversary of the Founding of the Faculty of Civil Engineering of Brno University of Technology and the XIVth Anniversary of Building Fairs Brno 20.– 22. duben 2009 April 20–22, 2009

Historie a současnost FAST The Faculty of Civil Engineering, Past and Present

Editoři/Editors Marta Kořenská, Luboš Pazdera Vydavatel/Publisher AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM®, s.r.o. Brno Purkyňova 95a, 612 00 Brno, www.cerm.cz Návrh obálky/Cover design Pavel Křepela Tisk/Print FINAL TISK s.r.o. Olomučany Vyšlo/Published 2009 První vydání/First edition

ISBN 978-80-7204-629-4

Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou. The book has not been edited or proofread by the publisher.

xii. mezinárodní vĚdecká konference - fce.vutbr.cz · pdf filexii....

Documents