01. dagon a jine horrory - howard p. lovecraft

7/25/2019 01. Dagon a Jine Horrory - Howard P. Lovecraft

1/40

Howard Phillips Lovecraft

Dagon a jin horory


2/40

Dagon (translated Eva Marxov)Strom (translated Eva Marxov)Hudba Ericha Zanna (translated Zdenk Lyka)Vyddnec (translated Linda Bartokov)Vkrypt (translated Zdenk Lyka, prava Jarmila Emmerov)epot v temnotch (translated Linda Bartokov)Promna Juana Romera (translated Linda Bartokov)1990

ISBN 80-85304-00-7


3/40

DagonPi v obrovskm duevnm vypt, nebo tato noc je mou posledn. Jsem bez penz a tm u konce zsoby drog, dky

kterm jsem a doposud dokzal pet; u nemohu sv muka dle snet a vrhnu se z podkrovnho okna dol na pinavoudlabu ulice. Nemyslete si, e kdy jsem propadl morfiu, musm bt slaboch nebo zhralec. A si petete m ve spchunakraban dky, snad si domyslte, i kdy nikdy ne zcela pochopte, pro tolik toum po zapomnn i zniku.

Stalo se to na jedn z nejrozlehlejch a nejmn navtvovanch st Pacifiku: potovn lodi, na kter jsem slouil, sezmocnili nmet korsi. Velk vlka zrovna zanala a nmon moc Hun jet nepropadla sv pozdj mravn zkze;

nae lo se stala dnou koist a s nmi, jej posdkou, jednali se v slunost a etrnost, je nle vlenm zajatcm.Kze, kterou po ns vyadovali nai vznitel, byla tak uvolnn, e po pti dnech zajet se mi samotnmu podailouprchnout v malm lunu, se zsobami vody a potravin, kter by vystaily na pomrn dlouhou dobu.

Kdy jsem se konen ocitl na svobod a unel m mosk proud, ml jsem jen mlhavou pedstavu o tom, kde senachzm. Nikdy jsem nebyl zdatnm navigtorem, a tak jsem jen podle postaven slunce a hvzd mohl odhadnout, e senachzm nkde jin od rovnku. O zempisn dlce jsem vak neml ani pont a v dohledu nebyl dn ostrov i pobe.Poas zstvalo krsn, a tak jsem nespoetnou adu dn bezcln plul pod rezavm sluncem odkzn ekat, e potkmnjakou lo plujc kolem, nebo e m proud zanese a ke behm obydlen pevniny. Nespatil jsem vak ani lo, ani zemi,a ve svm osamn, unen tou iroirou jednolitou mod, jsem propadal zoufalstv.

Ke zmn dolo mezitm, co jsem spal. Podrobnosti se u nikdy nedozvm, nebo akoli mj spnek byl neklidna obtkan zlmi sny, spal jsem tvrd. Kdy jsem se konen probral, zjistil jsem, e vzm zpola ponoen do lepkavhoernho bahna, je se kolem mne monotnn zvlnn rozprostralo, kam oi dohldly, a v nm pr metr ode mne uvzl

i mj lun.lovk by ekl, e mm prvnm pocitem bude as nad tak obrovskou a neekanou zmnou scenrie; byl jsem vak spevyden ne pekvapen vzduch a hnijc pda ve mn vzbuzovaly takov hnus, e m do morku kost zamrazilo.Obklopovaly mne rozkldajc se zdechliny zkaench ryb a dal vci, kter ani nelze popsat, je vystupovaly z nechutnpchnoucho bahna t nekonc pln. Snad bych se ani neml snait vystihnout pouhmi slovy nepopsatelnou ohyzdnost,je me bt obsaena v absolutnm tichu a hol nezmrnosti. Nebylo tu nic slyet, a krom ir plochy ernho bahna, nicvidt; avak naprost nehybnost a stejnorodost krajiny ve mn vzbuzovaly svravou hrzu.

Slunce zilo na obloze, kter mi ve sv bezmran krutosti pipadala tm temn jako by odrela inkoustov ernoumokinu pod mma nohama. Jak jsem se prodral k uvzlmu lunu, uvdomil jsem si, e m situace byla vysvtliteln jenjednm zpsobem. st ocenskho dna byla zejm vyzdviena k hladin njakou naprosto nepedpokldanouvulkanickou innost, a na denn svtlo se tak dostala ploina, je byla po miliny a miliny let ukryta v bezednchhlubinch. Rozloha novho zem, kter se pode mnou objevilo, byla tak velik, e a jsem napnal ui sebevc, nezaslechl

jsem ani nejslab zvuk moskho pboje. Nezahldl jsem tak ani jedinho moskho ptka, kter by se ivil zdechlinami.Nkolik hodin jsem sedl a pemlel v lunu, kter leel na boku, a jak se slunce pohybovalo po obloze, poskytoval minepatrn stn. Den ubhal a tern postupem asu pozbyl sv lepkavosti. Vypadalo to, e brzy vyschne natolik, aby se stalschdnm. T noci jsem pli nespal a pt den jsem si sbalil trochu jdla a vody, a pipravil se tak na namhavou p poupes podivnou pevninu hledat zmizel moe a mon i zchranu.

Tetho rna jsem zjistil, e zem ji dostaten vyschla pro chzi. Zpach ryb byl omraujc, j vak pemlelo dleitjch vcech, ne abych se staral o tak nepatrn zlo, a smle jsem se vydal za neznmm clem. Cel den jsemvytrvale postupoval zpadnm smrem dil jsem se vzdlenm pahorkem, jen v t zvlnn pustin penval vechnyvyveniny. Na noc jsem se utboil a druhho dne jsem pokraoval ve sv pouti, akoli mi pahorek pipadal tm stejnvzdlen, jako kdy jsem ho spatil poprv. Teprve tvrtho dne veer jsem dospl k jeho pat. Byl mnohem vy, ne sezdlo z dlky a rozdl mezi nm a ostatnm povrchem umocovalo dol, z nho vystupoval. U jsem nemohl dl a takjsem usnul ve stnu pahorku.

Nevm, pro jsem ml tu noc tak divok sny, nicmn ne v dli nad vchodn pln vyel ubvajc a prapodivn vypouklmsc, ji jsem byl znovu vzhru, zbrocen chladnm potem a odhodlan nezamhouit oko. Vidiny, je se mi zjevily, bychvce nesnesl. Ve svitu msce jsem si uvdomil, jak nerozumn bylo cestovat za dne. Kdybych neputoval v ru plchoslunce, nebyl bych tak vyerpan. Te jsem ctil, e je v mch silch zvldnout vstup, kter mi pi zpadu slunce pipadalneuskuteniteln.

U jsem ekl, e neporuen jednotvrnost hrbolat pln ve mn vzbuzovala neuritou tse, ale tato tse se zmnilav ds, kdy jsem vyplhal na temeno oblho kopce a podval se dol na druhou stranu do nezmrn propasti i kaonu,jeho temn zkout msc jet neozil. Pipadal jsem si jako na konci svta a hledl jsem pes okraj skaln msy doneproniknutelnho chaosu vn noci. V mm dsu se mi vybavily vzpomnky na Ztracen rja Satanv obludn vzestupskrze nevbn krlovstv temnot.

Jak msc stoupal na obloze ve, zanal jsem rozeznvat, e srzy dol nejsou kolm, jak jsem si pedstavoval.Vnlky a nerovnosti skalnho povrchu poskytovaly dostatek opory pro nohy a o pr set stop ne byl svah u o hodn

mrnj. Hnn nevysvtlitelnm impulsem, seplhal jsem se po skle jet n a stanul na povlovnm svahu, zraje dostyskch hlubin, kam jet nikdy dn svtlo neproniklo.Mou pozornost okamit upoutal obrovsk a podivn vyhlejc pedmt na protjm svahu, pke se zvedajcm asi sto

yard pede mnou, pedmt, kter se blav leskl v prudkch paprscch stoupajcho msce. Rychle jsem se ujistil, e to jejen gigantick kus kamene, ale nemohl jsem se zbavit vtravho pocitu, e jeho uloen a tvar nebyly vlun dlem Prody.Dal soustedn pozorovn m naplnilo dojmem, jej nemohu popsat, nebo navzdory nezmrn velikosti kamene i tomu,


4/40

e se nachzel v propasti, kter zela na moskm dn u v dobch, kdy svt byl jet velmi mlad, bylo nanejv zejm, eten podivn pedmt je dokonale opracovanm monolitem, jeho hmota okusila emeslnou zrunost a snad i posvtnou ctujakchsi ivoucch a myslcch tvor.

Byl jsem sice ommen a vyden, ale zrove mne posedlo pjemn rozruen vdce i archeologa, s nm jsem stlepeliv prohl el sv okol. Msc, nyn tm v zeni tu, tajupln a pronikav zil mezi nesmrn vysoko se tyc stny, kterobklopovaly propast, a na jejm dn se v msnm svtle objevila rozshl vodn plocha, je se na obou koncch vinula donedohledna, a jak jsem stl na svahu, zdlo se mi, jako by mi jej vlny tm smely nohy. Na druh stran kaonu vlnyomvaly spodn st kyklopskho monol itu, na jeho povrchu jsem u rozeznval npisy a nahrubo vytesan vjevy. Npisybyly psny hieroglyfy, kter jsem neznal a nikdy nevidl v dn knize a je se vtinou skldaly ze stylizovanch

symbol ryb, ho, chobotnic, kor, mkk, velryb a jinch vodnch ivoich. Nkolik symbol zejm zobrazovalocosi moskho, modernmu svtlu zcela neznmho, ale vzpomnm si, e jsem podobn tvory vidl na on plni vyvrenz ocenu.

Nejvce m vak fascinovaly vytesan obrazov vlysy. Dky jejich neuviteln velikosti byl i pes vodu vidt souborbasrelif, jejich nmty by vzbudily zvist i samotnho Dorho. Myslm, e ty vjevy mly zobrazovat lidi, alespo uritdruhy lid, ale vichni byli vypodobnni, jak dovdj jako ryby ve vodch njak mosk sluje nebo jak uctvaj jaksimonolitick idol, kter se zdl bt podobn jako oni ponoen ve vlnch. Netroufm si zmnit se o jejich vzezen a tvarech,nebo u z pouh vzpomnky je mi mdlo. Grotesknj ne by dokzali vymyslet Poe i Bulwer a v zkladnm obrysu zrdnlidt, akoli mli pavouit ruce a nohy, nezvykle irok ochabl rty, vypoukl oi a ostatn znaky, na kter radjinevzpomnm. Zdlo se mi podivn, e jejich proporce byly v pomru k okol patn rozvreny jedna z postav zabjelavelrybu, je byla o mlo vt ne ona sama. Poviml jsem si, jak km, jejich grotesknosti a nemrnch proporc, rozmr,ale v t chvli jsem usoudil, e to jsou jen pomysln bozi njakho primitivnho nroda ryb i moeplavc, jeho posledn

pslunci vyhynuli cel vky ped zrozenm prvnho pedchdce lovka piltdownskho nebo neandrtlskho. Jatposvtnou hrzou pi tomto neekanm, a pedstavy i tch nejodvnjch antropolog pekonvajcm pohledu, stanuljsem v zamylen, zatmco msc se podivn zrcadl il v tich vodn hladin pede mnou.

Pak jsem to nhle uvidl. Jen s nepatrnm zeenm hladiny se ta vc vynoila z temnch vod. Svou obrovitosta obludnost pipomnajc Polyfma, jako njak len zrda ze zlho snu se prudce vymrtila k monolitu, kter obemklasvmi upinatmi paemi, zatmco sklonila svou odpornou hlavu a zaala vydvat jaksi zvuky. Myslm, e tehdy jsem sepomtl.

Na len vstup po svahu a tesu a na svou zbsilou cestu k uvzlmu lunu se pamatuji jen mlo. Vm, e jsem sihlasit prozpvoval, a kdy jsem nemohl zpvat, nepetn jsem se sml. Vybavuji si velkou boui, kter se strhla po mmnvratu k lunu; kadopdn vm zcela bezpen, e jsem slyel burcen hromu a dal zvuky, kter Proda vydv, jenkdy se rozbsn nejvc.

Kdy jsem se probral z mrkot, byl jsem v nemocnici v San Francisku. Dopravil m sem kapitn americk lodi, je mzachrnila z mho lunu uprosted ocenu. Ve svm deliriu jsem mnoho mluvil, ale mm slovm byla pikldna jen malpozornost. O dnm vzedmut zem v Pacifiku m zachrnci nevdli, a j nepovaoval za nutn pesvdovat je o nem,emu by nevili. Jednou jsem vyhledal jistho slavnho etnologa a pobavil jej podivnm vyptvnm na starovkoufilitnskou legendu a na Dagona, Rybho boha, avak pochopil jsem, e je k uzoufn bez fantazie, a se svm nalhnmjsem radji skoni l.

Stv se to v noci, zvl kdy msc zan po plku ubvat, e znovu vidm onu vc. Zkusil jsem morfium, ale droga mipinesla jen pechodnou levu a pak jsem beznadjn zotroen uvzl v jejch sprech. A tak te, kdy jsem pro pouen ipro pohrdav pobaven svch blinch sepsal svj pbh, se vm skoncuji. asto se sm sebe ti, zda to vechnonemohly bt jen peludy, jen rozmar horeky, kter si se mnou pohrla, kdy jsem po svm tku z nmeck vlen lodileel v otevenm lunu s palem a blouznil. Takhle se ptm sm sebe, ale v odpov se mi vdy znovu a znovu zjevujeona obludn iv vidina. Nedoku pomyslet na mosk hlubiny, ani bych se otsl pi pomylen na nepojmenovatelntvory, kte se mon v tuto chvli plaz a zmtaj na svm slizkm loi, klan se svm pradvnm kamennm modlma vtesvaj svou vlastn ohyzdnou podobu do podmoskch obelisk z vodou prosklho granitu. Pedstavuji si den, kdy sesnad vyno nad vlny, aby svmi pchnoucmi paty sthli dol zbytek toho titrnho, vlkou vyerpanho lidstva, den, kdyse pevnina propadne a temn dno ocenu bude vyzdvieno, aby se podlelo na obecn hrzovld.

Konec se bl. Slym u dve hluk, jako by na n narelo njak obrovsk kluzk tlo. U mne tu nenajde. Boe, taruka! K oknu! K oknu!


5/40

StromNa sve zelenm svahu hory Maenalus v Arkdii kolem trosek venkovskho sdla se rozprostr olivov hj. Hned u nj

je hrobka, kdysi krsn, zdoben pennmi sochami, ale te rozpadl, stejn jako ten dm. Na jedn stran hrobky rostemimodn mohutn a zvltnm zpsobem odpuzujc oliva, jej koeny vytlauj zubem asu poznamenan kvdrypentelickho mramoru. Oliva se tolik podob grotesknmu lovku nebo smrt znetvoenmu tlu, e v noci, kdy mscprozauje bledm svtlem pokiven siln vtve, se venkovan boj kolem stromu prochzet. Horu Maenalus si zvolil pro svrejdy obvan Pan, kter m pemnoho prapodivnch spolenk, a prost mlad venkovan v, e strom mus bt njak

hrzn spznn s tmi nadpirozenmi blenci Pana. Star vela v sousedn chalup mi ale vyprvl pln jin pbh.Ped mnoha lty, kdy sdlo na strni bylo nov a skvouc, pebvali v nm dva sochai Kalos a Musides. Krsa jejich

prce byla opvovan od Lydie a k Neapoli a nikdo by se byl neodvil tvrdit, e tvorba jednoho z nich je dokonalej nedlo druhho. Kalv Hermes stl v mramorov svatyni v Korintu a Musidova Pallas trnila na sloupu v Atnch poblParthenonu. Kala a Musida vichni ctili a obdivovali se, e vrouc bratrsk ptelstv nezkalil ani stn umleck rlivosti.

Ale akoliv Kalos a Musides setrvvali v nenaruenm souladu, na nm nebylo poskvrnky, jejich povahy nebyly stejn.Zatmco se Musides po veerech oddval mstskm radovnkm Tegeje, Kalos zstval doma. Tie se vytrcel z dohledusvch otrok do chladivho toit olivovho hje. Tam meditoval nad svmi pedstavami, kterch ml plnou hlavu, a tamvymlel tvary krsy poslze nesmrteln vtlen do mramoru, jemu jako by vdechl dui. Lelkujc venkovan vyprvli, eKalos rozmlouval s duchy hje a e jeho sochy skuten byly obrazy faun a dryd, kter tam vdal protoe mu k prcinestla modelem nikdy dn ivouc bytost.

Kalos a Musides byli tak slavn, e se nikdo nepodivoval, kdy k nim Tyrant ze Syrakus poslal vyslance, aby s nimi

pohovoili o ndhern soe Tyche, kterou hodlal postavit ve svm mst. Socha mus bt obrovsk a nanejv vytbenvypracovan, protoe m vyvolvat obdiv nrod a stt se clem poutnk z daleka iroka. Ten, jeho dlo by bylo pijato, bybyl nepedstaviteln poctn a Kalos a Musides byli vyzvni, aby o tuto poctu soutili. Jejich vzjemn bratrsk lska bylaobecn znma a vychytral Tyrant se domlel, e nikdo z nich nebude svou prci tajit a skrvat, nbr poskytne pomoca radu druhmu. Vsledkem takov dobr vle budou dv dla neslchan krsy, z nich krsnj vtvor pekon i snybsnk.

S radostnm nadenm uvtali sochai Tyrantovu nabdku a v nsledujcch dnech slchali jejich otroci nepetrita neutuchajc dery dlt. Kalos a Musides neskrvali svou prci jeden ped druhm, ale jejich dla byla pstupn pouzejejich om krom nich nespatil ni zrak ob bosk postavy, uvznn od stvoen svta v hrubch kamennch kvdrecha te odhalovan mistrnmi dery dlt.

Veer vyhledval Musides jako dv tanen sly v Tegeji, zatmco Kalos bloudil sm olivovm hjem.Avak jak as plynul, povimli si lid, e kdysi tak jiskc Musides ztrc sv vesel. Je to podivn, povdali si mezi sebou,

e lovk, kter m velkou nadji zskat nejvzneenj odmnu umn, propad sklenosti. Uplynulo mnoho msc, alev zatrpkl tvi Musidov se nezraila dychtiv nadje, ji v nm mly podncovat jeho vyhldky.Pak se jednoho dne Musides zmnil, e je Kalos nemocn, a nikdo se u nepodivoval nad jeho smutkem, protoe vichni

znali hlubokou a posvtnou nklonnost, kter oba sochae vzala. Mnoz navtvili Kala a vskutku postehli, jak je bled, bylvak naplnn jakousi astnou vyrovnanost a ta dodvala jeho pohledu vtho kouzla, ne jak vyzaovalo z pohleduMusidova, kter byl oividn bez sebe zkost, a odehnal vechny otroky, protoe dychtil krmit a opatrovat ptele vlastnmarukama. Skryt za tkmi zvsy stly dv nedokonen sochy Tyche, jich se v posledn dob nemocn ani jeho vrnptel tm nedotkli.

Kdy Kalos z nevysvtlitelnch pin slbl m dl tm vc navzdory pi zmatench lka a svho slunho ptele,asto si pl, aby ho odnesli do olivovho hje, kter tolik miloval. Pl si tam zstat sm, jako by chtl hovoit s neviditelnm.Musides vdycky vyhovl jeho prosb, akoliv ml oi pln slz pi pomylen, e Kalos m radji fauny a drydy ne jeho.Blil se konec a Kalos hovoil o posmrtnch zleitostech. Plac Musides mu pislbil hrobku ndhernj ne hrobka

Mausolova, Kalos ho vak napomenul, aby nehovoil o slv mramoru. Umrajc mu byl posedl jedinou mylenkou abyspolu s nm byly u jeho odpovajc hlavy pohbeny vtve uritch strom z olivovho hje. A jedn noci Kalos, sedc smv temnot olivovho hje, zemel.

Nevslovn ndhern byl pomnk, kter zrmutkem sklen Musides pro svho milovanho ptele vytesal. Nikdo jinne sm Kalos by nedokzal vytvoit takov basrelify, do nich byly vtleny vechny krsy Elysia. Musides nezapomnl anipohbt vedle Kalovy hlavy vtve z olivovho hje.

Kdy prvn zchvat prudkho Musidova alu ustoupil rezignaci, pracoval Musides piln a usilovn na sv postav Tyche.Vechny pocty patily te jemu, protoe Tyrant ze Syrakus nechtl pijmout dlo nikoho jinho ne Kala i Musida. Ulevovalsvmu citu a lopotil se kadm dnem pornji a vyhbal se radovnkm, v nich si dv liboval. Veery trvil u hrobky svhoptele, vedle jeho spc hlavy vyrazil mlad olivov stromek. Stromek rostl tak rychle a ml tak zvltn tvar, e kad, kdo hospatil, pekvapen vykikl. Musida jako by ten stromek fascinoval a souasn plnil odporem.

Ti roky po smrti Kalov vyslal Musides posla k Tyrantovi a po tegejskm triti se eptalo, e obrovsk socha je

dokonena. V t dob dorostl strom u hrobky nevdanch rozmr, pevil vechny ostatn stromy a jednou, mimodntkou vtv sahal nad pbytek, v nm porn pracoval Musides. Mnoho nvtvnk pichzelo zhldnout veliknskstrom a mnoz pichzeli obdivovat sochask umn, take Musides byl mlokdy sm. Ale mnostv nvtvnk munevadilo, naopak se zdlo, e te, kdy skonila prce, kter ho tolik pohlcovala, se samoty boj. Chmurn horsk vtrvzdychajc v olivovm hji jako by zlovstn vydval tm srozumiteln zvuky.

Toho veera, kdy do Tegeje dorazili Tyrantovi vyslanci, byla obloha tmav. Bezpen se vdlo, e pili, aby odvezli


6/40

obrovskou sochu Tyche a odmnili Musida vnou slvou, proto je zstupci obce vele pijali. S blc se noc vypukla nadhebenem hory Maenalus bouliv vichice a mui z dalekch Syrakus byli rdi, e pohodln odpovali v mst. Vyprvlio svm proslulm Tyrantovi a o ndhee jeho sdelnho msta a naden jsali nad slvou sochy, kterou Musides pro mstovytesal. A pak mui z Tegeje vychvalovali dobrotu Musida, jak hluboce truchlil pro svho ptele a jak ho ani nadchzejcvavn slvy nedoke utit, kdy Kalos nen ptomen. Mluvili tak o stromu, kter rostl u hrobky, pobl hlavy Kalovy. Vtrskuel jet pernji a Syrakusan i Arkaan se modlili k Aiolovi.

Rno, za slunenho svitu, vedli zstupci obce Tyrantovy vyslance vzhru po strni k sochaovu pbytku. Ale nonvichice zpsobila podivn vci. Vkiky otrok se nesly nad scnou zkzy a uprosted olivovho hje se netyily lesklochozy prostorn sn, v n se Musides lopotil a snil. Popinn dvory a nzk zdi nly osiele a otesen, protoe na

ndhern ndvo s ochozem padla tk pevisl vtev toho zvltnho novho stromu a s podivuhodnou nesmlouvavostpromnila velkolepou mramorovou bse v hromadu nevzhlednch trosek. Cizinci i Tegean patili bez dechu z trosek navelk, podivn strom, kter se zvltnm zpsobem podobal lovku a jeho koeny sahaly do vytesanho nhrobku Kalova.A jejich strach a hrza byly jet vt, kdy prohledali rozpadl dm a po laskavm Musidovi a bjen stvoen podobTyche nevyptrali ani stopu. Uprosted ohromn spousty trosek panoval jen chaos a zstupci obou mst zklaman odeli.Syrakusan nemli sochu, kterou by pivezli dom, Tegean nemli umlce, kterho by korunovali. Nicmn Syrakusanmse po ase dostalo ndhern sochy Athny a Tegean se utili tm, e vystavli na nmst mramorov chrm na pamtkutalentu, ctnosti a bratrsk lsky Musida.

Olivov hj ale stle petrvv, prv tak, jako strom vyrstajc z Kalovy hrobky a star vela mi kal, e si vtve mezisebou eptaj v nonm vtru a znovu a znovu opakuj: Oida! Oida! J vm! J vm!


7/40

Hudba Ericha ZannaZkoumal jsem mapy msta s nejvt pelivost, ale Rue Auseil jsem nenael. Neml jsem jen novodob mapy, protoe

vm, e jmna se mn. Pdil jsem se naopak po vech historickch mapch tohoto msta a osobn jsem proptral kadkout, a u se jmenoval jakkoliv, kter by snad mohl odpovdat ulici, kterou jsem znal jako Rue Auseil. Ale navzdory vemu,co jsem podnikl, zstv poniujc skutenost, e nejsem schopen najt dm, ulici, a dokonce ani tvr, kde jsem il jakochud student bhem poslednch msc studia metafyziky na univerzit a kde jsem slyel hudbu Ericha Zanna.

Nen divu, e mm naruenou pam, nebo m tlesn i duevn zdrav bylo bhem mho pobytu v ulici Auseil vn

pokozeno, a vzpomnm si, e jsem k sob nezval dnho ze svch nemnoha ptel. Ale je zvltn a zrove matouc, etoto msto u nemohu najt, protoe ulice byla asi pl hodiny cesty od univerzity a byla tak prapodivn, e na ni mohl jenst zapomenout kdokoliv, kdo tudy jedinkrt proel. Nesetkal jsem se s nikm, kdo by ulici Auseil kdy vidl.

Rue Auseil leela na druh stran temn eky, lemovan strmmi cihlovmi skladiti s kalnmi okny a peklenutmohutnm mostem z tmavho kamene. Podl t eky byl vdycky stn, jako by slunce bylo vn zaclonno kouemz nedalekch tovren. eka rovn zavnla odpornmi pachy, se ktermi jsem se nikde jinde nesetkal a kter mi snadjednoho dne pomohou pi hledn t ulice, protoe bych je okamit poznal. Za mostem byly zk dldn uliky sezbradlm, kter stoupaly zpotku pozvolna, ale Rue Auseil byla a neuviteln strm.

V ivot jsem nevidl u lici tak zkou a strmou, jako byla Rue Auseil. Byl to tm srz nepstupn vozidlm; na nkolikamstech ji peruovaly schody, zakonen vznosnou zd porostlou beanem. Dlaba byla nepravideln, msty kamenndesky, msty koi hlavy a msty hol zem s ivocm edozelenm porostem. Domy byly vysok, se piatmi stechami,neuviteln star a blzniv naklonn dozadu, dopedu a do stran. Obas se dva protj domy, vychlen dopedu, nad

ulic tm setkaly jako oblouk; a samozejm zemi pod sebou okrdaly o vtinu svtla. Mezi nkolika domy vedly nad ulicspojovac mstky.Obyvatel t ulice na mne psobili zvltnm dojmem. Nejprve jsem se domnval, e je to proto, e jsou vichni ti

a zdrenliv, ale pak jsem zjistil, e je to proto, e jsou vichni velice sta. Nevm, jak jsem piel k bydlen v takov ulici, alenebyl jsem sm sebou, kdy jsem se tam sthoval. il jsem pedtm v mnoha chudch bytech a vdycky jsem dostalvpov, protoe jsem neplatil njemn; a jsem konen narazil na polorozpadl dm v Rue Auseil, kter byl spravovnparalytickm Blandotem. Byl to tet dm od hornho konce ulice a ze vech nejvy.

Mj pokoj byl jedinou obvanou mstnost ve tvrtm pate, protoe dm byl tm przdn. Tu noc, kdy jsem senasthoval, jsem ze piat mansardy nad sebou slyel podivnou hudbu a druh den jsem se zeptal starho Blandota, coo tom v. ekl mi, e to hraje star nmeck violista, podivn nm mu, kter se podepisuje Erich Zann a kter po veerechhraje v orchestru lacinho divadla, a dodal, e Zannovo pn moci hrt v noci po nvratu z divadla bylo dvodem, pro sivybral tuto vysoko poloenou a odlehlou mansardu, jej okno ve tt bylo jedinm mstem v cel ulici, odkud bylo vidt pes

ze na konci a na panorama za n.Pak jsem slchal Zanna kadou noc, a i kdy jsem nemohl spt, byl jsem okouzlen jeho zvltn hudbou. I kdy se v tomtoumn pli nevyznm, byl jsem si jist, e dn z jeho harmoni se nijak nepodob hudb, kterou jsem do t doby znal,a doel jsem k zvru, e je nesmrn originlnm a genilnm skladatelem. m dle jsem naslouchal, tm vce jsem bylfascinovn, a jsem se po tdnu rozhodl, e se se starcem seznmm.

Jednou v noci, kdy se vracel ze svho zamstnn, jsem mu na chodb zastoupil cestu a ekl mu, e bych ho rd poznala byl s nm, kdy hraje. Byl to mal, vychrtl, sehnut muk v oumlch atech, s modrma oima, groteskn, satyrskou tva tm holou hlavou. Kdy jsem promluvil, zdlo se, e ho to rozhnvalo a zrove podsilo. Zejm ptelskost z mstrany ho vak nakonec obmkila; zdrhav mi pokynul, abych ho nsledoval nahoru po tmavch, rozvrzancha rozviklanch schodech vedoucch k mansard. Jeho pokoj, jedna ze dvou mstnost ve strm trc mansard, byl nazpadn stran, smrem k vysok zdi, kter tvoila horn konec ulice. Byl velmi rozlehl a zdl se jet rozlehlej, protoe bylneuviteln nezazen a zanedban. Jedinm nbytkem byla zk elezn postel bez povleen, zal umyvadlo, stolek,

velk knihovna, elezn stojan na noty a ti staromdn idle. Po podlaze byly nepodn rozhzeny notov seity. Zdi bylyz holch prken a zejm nikdy nepoznaly omtku; mnostv prachu a pavuin zpsobovalo, e mstnost se zdla bt speoputn ne obydlen. Bylo zejm, e svt krsy Ericha Zanna le v njakm hodn vzdlenm vesmru pedstavivosti.

Nm mu mi pokynul, abych usedl, zavel dvee, zastril velkou devnou zvoru, rozsvtil svku a nastavil j tu, copinesl s sebou. Pak vythl z moly proranho pouzdra violu, uchopil ji a usedl na tu nejnepohodlnj idli. Stojan na notynepouil; nenechal mne, abych si vybral, hrl zpamti a okouzloval mne vc ne hodinu melodiemi, kter jsem v ivotneslyel melodiemi, kter musel sloit on sm. Popsat jejich pesnou povahu je pro lovka nezbhlho v hudbnemon. Bylo to nco na zpsob fugy s nesmrn chvatnmi opakujcmi se pasemi; zdlo se mi vak pozoruhodn, ev nich pln schz ty podivn tny, je jsem jindy slchal z dolnho pokoje.

Pamatoval jsem si ty okouzlujc melodie a asto jsem si je pro sebe pobrukoval i pskal, a tak, kdy hr konen odloilsmyec, podal jsem ho, zda by nezahrl nkter z nich. Sotva jsem promluvil, vrsit satyrsk obliej ztratil vrazznudnho klidu, kter ml bhem hry, a objevila se na nm ta sam podivn smsice hnvu a strachu, kter jsem si

poviml, kdy jsem starce oslovil poprv. Chvli jsem se ho snail pesvdit, protoe jsem si byl tm jist, e to jsou jenstaeck vrtochy, a dokonce jsem se pokusil vyburcovat svho hostitele z jeho podivnho rozpoloen tm, e jsem zapskalnkolik melodi, kter jsem slyel pedchozho veera. Ale zkouel jsem to jen chvilku. Kdy nm hudebnk rozpoznalzapskanou melodii, jeho tv se nhle zkivila zcela nepopsatelnm vrazem a jeho dlouh, kostnat staeck pravice sevzthla, aby mi zavela sta a umlela tu hrubou imitaci. Choval se stle vstednji, protoe vrhal vyden pohledk jedinmu oknu, zakrytmu zvsem, jako by se obval njakho vetelce bylo to dvojnsob absurdn, protoe mansarda


8/40

se tyila vysoko a nepstupn nad vemi sousednmi stechami a okno bylo jedinm bodem ve strm ulici, odkud bylovidt jak mi ekl domovnk pes ze na vrcholu srzu.

Starcv pohled mi pipomnl Blandotovu poznmku a z jistho rozmaru jsem zatouil pohldnout na rozlehl, zvratnpanorama ozench stech a svtel msta za vrcholem, kter mohl ze vech obyvatel v Rue Auseil vidt jen tenhle mrzutstar hudebnk. Pokroil jsem k oknu a bval bych odhrnul nepopsateln zvs, kdy tu se na mne nm njemnk znovuvyden a jet zuivji ne pedtm vrhl; tentokrt naznaoval hlavou smr ke dvem a nervzn se m tam obmarukama snail dovlci. Zcela znechucen chovnm svho hostitele jsem mu poruil, a mne pust, a ekl mu, e okamitodejdu. Jeho seven povolilo, a kdy vidl, jak jsem znechucen a uraen, zdlo se, e jeho vlastn hnv pominul, jehouvolnn seven zase zeslilo, tentokrt ptelsky, a vtlail mne do idle. Pak se zadumanm vrazem peel ke pinavmu

stolku, kde nco tukou dlouho psal lopotnou francouztinou cizince.Lstek, kter mi poslze podal, byla dost o pochopen a prominut. Zann psal, e je star a oputn, e ho suujpodivn dsy a e je nervov labiln, co souvis s jeho hudbou a dalmi vcmi. Byl rd, e naslouchm jeho hudb, a plsi, abych piel znovu, bez ohledu na jeho vstednosti, ale nemohl ped jinm lovkem hrt sv zvltn harmoniea nemohl je od druhho slyet, a nesnesl ani, aby se nkdo ciz dotkal ehokoliv v jeho pokoji. A do naeho rozhovoru nachodb netuil, e jeho hra je slyet v mm pokoji, a nyn mne dal, zda bych se nedohodl s Blandotem, aby mi dal pokojv nim pate, kde bych ho v noci neslyel. Psal, e uhrad rozdl v njemnm.

Jak jsem sedl a lutil tu hroznou francouztinu, poctil jsem ke starci vt shovvavost. Byl obt tlesnho a nervovhoutrpen stejn jako j a studium metafyziky mne nauilo laskavosti. V tom tichu se od okna ozval slab zvuk v nonm vtrumusela vrznout okenice a z njakho dvodu jsem sebou trhl skoro tak prudce jako Erich Zann. Kdy jsem doetl, potsljsem svmu hostiteli rukou a rozeli jsme se jako ptel.

Druh den mi Blandot pidlil dra pokoj ve druhm poschod, mezi bytem vkovitho zastavrnka a pokojem

poestnho alounka. Tet patro neobval nikdo.Zanedlouho jsem zjistil, e Zann netou po m spolenosti zdaleka tak dychtiv, jak se zdlo, kdy mne pesvdoval,abych se odsthoval ze tvrtho poschod. Nezval mne k sob, a kdy jsem ho pesto navtvil, vypadal stsnn a hrlroztrit. Bylo to vdy v noci pes den spal a nikoho k sob nevpoutl. M sympatie k nmu nevzrostly, i kdy mansardaa zvltn hudba mne podivn fascinovaly. Nevm, pro jsem touil po pohledu z toho okna, pes ze a dol po neznmmsvahu na j iskiv stechy a viky, kter se tam urit rozprostraj. Jednou jsem vystoupil k mansard v dob, kdy byl Zannv divadle, ale dvee byly zamen.

Dailo se mi vak naslouchat non he nmho starce. Nejprve jsem po pikch vyel ke svmu bvalmu obydl vetvrtm pate a pak jsem si dodal odvahy a vplil se po poslednm rozvrzanm schoditi ke piat mansard. Tam, v zksce, ped dvemi zavenmi na zvoru a se zakrytou klovou drkou, jsem asto slchal zvuky, je mne naplovalynepopsatelnou hrzou neuritm asem a pocitem tivho tajemstv. Zvuky nebyly odpuzujc, ale obsahovaly vibrace,kter nemly nic spolenho s touto planetou a obas pechzely v symfonii, kterou jsem st mohl vnmat jako hrujednoho hre. Erich Zann byl zajist gniem divok sly. Jak ubhaly tdny, hra byla stle divoej, zatmco star hudebnkbyl stle zpustlej a tajnstktj a jeho vzezen bylo stle alostnj. Odmtl mne pijmout v kteroukoli dobu, a kdykolivjsme se potkal i na schodech, vyhbal se mi .

A pak jednu noc, kdy jsem poslouchal u dve, jsem uslyel, jak se jec viola rozpn do chaotickho bbelu zvuk; totopandemonium zpsobilo, e bych bval pestal dvovat vlastnmu otesenmu rozumu, kdyby se zpoza zatarasenchdve neozval alostn dkaz, e ta hrza je skuten dsiv, neartikulovan jek, jak ze sebe dok vydat jen nm vechvlch nejvtho strachu i zkosti. Nkolikrt jsem zabuil na dvee, ale nikdo se neozval. ekal jsem tedy v temnchodb, chvje se zimou a strachem, dokud jsem neuslyel, jak se star hudebnk chab pokou zvednout se ze zema opr se o idli. Domnval jsem se, e prv piel k sob po zchvatu mdloby, znovu jsem zaukal a pitom jsem konejivzavolal sv jmno. Slyel jsem, jak se Zann potc k oknu, zavr okenice a okno a zatahuje zvsy, pak klopt ke dvema vhav je otevr, aby mne pustil dl . Tentokrt se z m ptomnosti radoval doopravdy, nebo jeho zkiven obliej zazillevou, kdy se chytil mho kabtu, jako se dt chyt matiny sukn.

Staec se alostn tsl. Pinutil mne, abych si sedl, a sm klesl do druh idle, vedle kter byla na zemi nedbalepohozena jeho viola a smyec. Njakou dobu sedl neinn a jen pokyvoval hlavou, paradoxn vak psobil dojmem, eintenzivn, vyden naslouch. Pak se zdlo, e se upokojil, peel k idl i u stolku, napsal krtk vzkaz, podal mi ho, vrtilse a zaal rychle bez pestvky pst. Na lstku mne dal pro vechno na svt a kvli m vlastn zvdavosti, abych zstal,kde jsem, ne v nmin nape podrobn vylen vech zzrak a hrz, kter ho suuj. ekal jsem a tuka nmho serozbhla po pape.

Snad o hodinu pozdji, zatmco jsem stle ekal a star hudebnk na sebe horen vril popsan listy, jsem spatil, jaksebou Zann trhl, jako by utrpl straliv ok. Oividn hledl na okno zataen zvsem a roztesen naslouchal. Pak se misnad jen zdlo, e i j nco slym; nebyl to dn dsiv zvuk, ale spe asn nzk a nekonen vzdlen tn, hranzejm v nkterm ze sousednch dom nebo v njakm sdle za mohutnou zd, pes kterou jsem nikdy nesml pohldnout.Na Zanna ml zvuk straliv inek, protoe upustil tuku, zniehonic vstal, uchopil violu a poal drsat noc nejdivoejhrou, jakou jsem ho kdy slyel vyloudit smycem, krom chvil, kdy jsem naslouchal za zamenmi dvemi.

Bylo by zbyten popisovat, jak Erich Zann t pern noci hrl. Bylo to stranj ne cokoliv, co jsem pedtm vyslechl,

protoe nyn jsem mohl vidt vraz jeho tve a uvdomit si, e tentokrt je motivem absolutn strach. Snail se vyvolathluk nco zahnat nebo pehluit co, to jsem si neuml pedstavit, ale ctil jsem, e to mus bt nco hrznho. Hra bylastle fantastitj, delirick a hysterick, ale a do posledn chvle si uchovala vechny kvality asnho gnia, jm, jakjsem vdl, byl tento podivn staec obdaen. Poznal jsem tu melodi i byl to d ivok uhersk tanec, oblben v divadlech,a v t chvli jsem si uvdomil, e to je poprv, co slym Zanna hrt dlo j inho skladatele.


9/40

Jeen a kvlen t zoufal violy bylo stle hlasitj a divoej. Hr byl promen zlovstnm potem a zkroucen jakoopice a stle pitom nepetn hledl na zasten okno. V jeho lench melodich jsem tm vidl stnov satyrya bakchantky, blzniv tanc a vc v kypcch propastech mraen, koue a blesk. A pak se mi zdlo, e slym ostej,klidnj tny, kter nepochzely od violy klidnou, zmrnou, clevdomou ertovnou melodii z dalekho Zpadu.

V tomto kritickm okamiku se zaala tst okenice ve vyjcm nonm vtru, kter se venku zvedl jakoby v odpov nalenou hru uvnit. Zannova viola se nyn pekonvala a vydvala zvuky, o jakch jsem si dosud myslil, e tento nstroj nikdyneme vyloudit. Okenice se otsala stle silnji, rozletla se a zaala naret do okna. Pak se sklo pod neustlmi nrazyse zadrnenm vysypalo a dovnit se vehnal mraziv vtr, svky zaprskaly a listy papru na stolku, kde zaal Zann vypisovatsv straliv tajemstv, zaustily. Pohldl jsem na Zanna a zjistil jsem, e nic nevnm. Modr oi mu vylzaly z dlk, byly

skeln a slep, a ze zuiv hry se stala zaslepen, mechanick, nepochopiteln orgie, ji dn pero nedoke vylit.Nhl poryv vtru, silnj ne ty pedchoz, zachytil rukopis a nesl jej k oknu. Zoufale jsem pronsledoval vznejc sepapry, ale byly pry, dve ne jsem se dostal ke znienm okennm tabulkm. Tehdy jsem si vzpomnl na sv dvnpn podvat se z tohoto okna, z jedinho okna v Rue Auseil, ze kterho bylo vidt na svah za zd a msto rozkldajc sepod nm. Byla tma, ale svtla msta zila neustle; oekval jsem, e je ve vtru a deti uvidm. Ale kdy jsem pohldl venz toho nejvyho ze vech ttovch oken a dval jsem se za prskn svek a vyt len violy v nonm vtru, neuvidl jsempod sebou dn msto a dn ptelsk svtla zc ze znmch ulic, ale jen ernotu vesmru bez hranic,nepedstavitelnho vesmru, ijcho pohybem a hudbou a nepipomnajcho nic pozemskho. A jak jsem tam stla s hrzou se dval, vtr sfoukl ob svky ve star piat mansard a zanechal mne v divok, neproniknuteln tm; pedemnou chaos a pandemonium, za mnou dmonick lenstv violy vyjc noc.

Kloptal jsem potm zptky, bez pomcek k rozsvcen svtla, narazil jsem do stolu, pevrhl idli a nakonec jsem tpavnael cestu k mstu, kde temnota vskala dsivou hudbou. Zachrnit sebe a Ericha Zanna jsem se mohl alespo pokusit, a

u proti mn stly jakkoli sly. Nhle jsem ml pocit, e se o mne otela njak ledov vc, a vykikl jsem, ale mj vkiknebylo slyet kvli t dsiv viole. Najednou mne ze tmy uhodil divoce se pohybujc smyec a j vdl, e u jsem blzkohre. Hmatal jsem dopedu, dotkl se opradla Zannovy idle a pak jsem nael jeho rameno a zatsl s nm, abych hopivedl k sob.

Neodpovdl a viola nenavn vskala dl. Vzthl jsem ruku po jeho hlav, zastavil jsem jej mechanick pokyvovna zaval mu do ucha, e musme oba prchnout ped neznmmi bytostmi noci. Ale on mi neodpovdl ani nezmrnil zuivostsv nevyjditeln hudby, zatmco po cel mansard v temnot a zmatku tanily podivn vtrn proudy. Kdy jsem se dotkljeho ucha, kdovpro jsem se otsl pro, to jsem si uvdomil, kdy jsem se dotkl nehybnho oblieje ledovho,ztuhlho, bezdechho oblieje, ze kterho zraly marn do przdna skeln oi. A pak jsem njakm zzrakem nael dveea velkou devnou zvoru. Divoce jsem se vrhl pry od t vci se skelnm pohledem v temnot a od pekelnho vyt tbelsk violy, jej zuivost vzrstala, i kdy jsem se til pry.

Skkal jsem, vznel jsem se a letl po tch nekonench schodech tmavho domu, len jsem vyrazil do zk, strmstarodvn uliky se schody a domy na spadnut, kloptal jsem po schodech a pes koi hlavy do dolnch ulica k pchnouc ece s kaonovitmi stnami; supl jsem pes velk temn most do irch, zdravjch ulic a bulvr, ktervichni znme; tch pernch dojm se dodnes nemohu zbavit. Vzpomnm si tak, e nefoukal dn vtr, svtil msca svtla msta blikala.

Navzdory nejdkladnjmu zkoumn a ptrn jsem od t doby nebyl schopen Rue Auseil najt. Ale nijak zvl tohonelituji ani hust popsanch papr, kter se ztratily v netuench propastech a kter jedin mohly objasnit hudbu ErichaZanna.


10/40

VyddnecT noci hradn pn ml tk snya jeho hostm do rna se zdloo rakvch, straidlech a umrlcchKeatsNeastn je ten, jeho vzpomnky jsou naplnny pouze hrzou a smutkem. Uboh je ten, jen se ohldne a vid hodiny

strven o samot v obrovskch ponurch komnatch se stnami pokrytmi hndmi draperiemi a adami polic, plnmi

starch knih, kter dohnj k lenstv; nebo si pipomene hodiny pln bzn, probdl v eru pod bizarnmi, ohromnmi,jakoby vnem porostlmi stromy, kter tie pokyvuj pokroucenmi vtvemi kdesi vysoko nad hlavou. Tolik mi dali bohovmn, zmmenmu, zklamanmu, vyprahlmu, zlomenmu. A pesto jsem jaksi uspokojen a zoufale se upnm k tmtonesmazatelnm vzpomnkm, kdy m mysl as od asu hroz, e zabloud k nemu onaejmu.

Nevm, kde jsem se narodil, vm jen, e hrad byl nekonen star a nekonen hrzn, pln temnch prchoda s vysokmi stropy, kde oi mohly zachytit pouze pavuiny a stny. Kameny v bortcch se chodbch se leskly vlhkosta navc ve prostupoval proklet zpach jakoby z navrench tl mrtvch generac. Nikdy se zde nerozednvalo, zapalovaljsem si tedy svce a hledal levu v pohledu do jejich svtla; venku nesvtilo slunce, protoe ty hrozn stromy vysokopevyovaly nejvy pstupnou v. Pouze vrchol jedn z ernch v pronikal stromy a do nepoznanho nebe, ale vse zsti ztila a nebylo mon na ni vystoupit, snad jen krkolomn plhat pmo po zdi vzhru, kmen po kameni.

Urit jsem tam il velmi dlouho, ale nedoku ten as zmit. Nkdo o m musel peovat, i kdy si nemohu vybavitnikoho jinho krom sebe; jedinmi ivmi tvory kolem byli nehlun netopi, pavouci a krysy. Mm za to, e a u se o m

staral kdokoli, musel bt velmi, velmi star, protoe v mch prvnch pedstavch se iv bytost podobala mn, byla vakznetvoen, seschl a chtrajc, stejn jako hrad. Nevidl jsem pranic bizarnho v kostech a lebkch roztrouench tu a tampo kamennch kryptch hluboko mezi zklady. Tyto vci mi prapodivn splvaly s vednmi zitky a povaoval jsem je zadaleko pirozenj ne barevn obrzky ivch bytost, kter jsem nachzel v mnoha tlejcch knihch. Z tchto knih jsem senauil vemu, co znm. dn uitel na m nenalhal, ani m nevedl, a za cel ty roky mi v uch nezaznl lidskhlas dokonce ani mj vlastn; nebo i kdy jsem o ei etl, nikdy m nenapadlo pokusit se promluvit nahlas. O svmvzhledu u jsem neuvaoval vbec, protoe v hradu nebylo jedin zrcadlo, pouze instinktivn jsem thnul k mladistvmpostavm, jejich kresby a malby jsem vidl v knihch. Ctil jsem se mld, protoe jsem si pamatoval tak mlo.

Venku, za hnijcm vodnm pkopem a pod temnmi nmmi stromy, jsem asto lehval a hodiny snil o tom, co jsem etlv knihch; touebn jsem si pedstavoval sebe sama uprosted jsavho davu, v sluncem zalitm svt, daleko zanekonenm lesem. Jednou jsem se pokusil z lesa uprchnout, ale m vce jsem se vzdaloval od hradu, tm hust byly stnya teji na mne dolhala hrza vznejc se ve vzduchu; o pekot jsem bel zpt ve strachu, e zabloudm v labyrintu

nonho ticha.Tak jsem za nekonenho soumraku snil a ekal, i kdy jsem nevdl na co ekm. Pak, ve stinn samot, m touha posvtle vzrostla tak len, e u jsem dle nedokzal setrvvat v klidu, a zdvihl jsem v prosb sepjat ruce k osaml ernvi, kter strmla nad stromy do nepoznanho nebe. A nakonec jsem se rozhodl zlzt tu v, i kdy jsem se mohl ztit;nebo lpe bylo zahldnout by jen na okamik nebe a zahynout ne dle t, ani bych spatil den.

V zatuchlm eru jsem stoupal po olapanch, vkovitch schodech, a jsem doel k mstu, kde schody konily; oekvalm smrteln nebezpen vstup po malch vnlcch, o kter jsem opral chodidla. Straliv a hrzn byl ten mrtvkamenn vlec ve beze schod, ernoern, poboen a oputn, a poplaen netopi, jejich kdla m bez hlesumjela, vtili zlo. Ale tsnivj a hrozivj bylo, jak pomal byl mj vstup; a jsem stoupal, se jsem stail, temnota nadhlavou nedla a m prostoupil nov zvan pachu jakoby vudyptomn, prastar prsti. Zachvl jsem se, kdy jsempomyslel, pro nemohu doshnout svtla, a rd bych byl obrtil svj zrak dol, kdybych se odvil. Zmocnil se m pocit, em nhle zastihla noc, a j man zatral volnou rukou po okennm vklenku, kterm bych mohl vyhldnout ven a vzhru,

a zkusil uhodnout, v jak vce jsem se ocitl.A tu najednou, po nekonen dob, kdy jsem v hrze a nevidom plhal vzhru tou hlubokou a zoufalou propast, uctiljsem, e se hlavou dotkm neho pevnho, a j vdl, e to mus bt stecha, nebo alespo jaksi podlaha. Zdvihl jsemvolnou ruku a ve tm ohmatval pekku; byla kamenn, nestupn. Vystavil jsem se smrtelnmu nebezpe a vydal seokolo achty ve, pimykaje se i k sebenepatrnj opoe, kterou nabdla slizk stna; konen pekka pod mou rukouustupovala. Znovu jsem zamil vzhru a opel se do desky i dve hlavou, piem rukama jsem se vzpral o ze. Shrynepronikalo dn svtlo, a jak jsem zdvhal ruce, poznval jsem, e m cesta pro tuto chvli jet nen u konce; nebodeska byla padacmi dvemi v otvoru, kter m uvedl do jaksi kamenn sn, ir, neli byla v dole. Nepochybn jsem seocitl v jaksi vznosn a prostorn komnat. Opatrn jsem se prothl nahoru, snae se zabrnit padacm dvem, aby zapadlyzpt, ale to se mi nepodailo. Sotva jsem vyerpn spoinul na kamenn podlaze, uslyel jsem hrozivou ozvnu je jich pdu,ale doufal jsem, e bude-li to nutn, doku je nadzdvihnout.

Vil jsem, e jsem nyn asn vysoko, vysoko nad proklatm vtvovm lesa; ztka jsem povstal ze zem a tpav se

vydal k oknm, odkud bych snad zahldl poprv nebe, a msc a hvzdy, o kterch jsem tal. Ale byl jsem zklamn, protoejedin, co jsem nael, byly ohromn mramorov bloky, na nich byly uloeny ohavn podlouhl bedny podivn velikosti.Zvaoval jsem a uvaoval, jakpak asi starobyl tajemstv mohou prodlvat v tto vysoko poloen komnat, po vkyoddlen od hradu pod n. Pak neekan m ruce nahmataly vklenek s hrub tesanm portlem. Bylo zameno, aleohromn npor sly, kterm jsem pekonal dosud vechny pekky, mi pomohl portl odtlait. Ctil jsem, jak se m zmocujevzruen, jak jsem dosud nepoznal; nebo nkolik kamennch schod, stoupajcch ode dve, bylo zalito svtlem poklidn


11/40

proudcm skrz ozdobnou eleznou m; byl to msc, kter jsem zatm nikdy nevidl, krom ve snu a v neuritch vidinch,kter jsem se neodvaoval nazvat vzpomnkami.

Nyn jsem uvil, e jsem doshl nejvyho vrcholku ve, a rozbhl se po schodech vzhru; ale msc se nhle zahalilmrakem a j, v nastal temnot kloptnuv, dl u tolik nespchal. Stle byla tma, kdy jsem se dotkl me zkusil jsem jiopatrn a zjistil jsem, e je odemena, ale neotevel jsem ji ve strachu, e se ztm z t asn vky, do kter jsem sevyplhal. Msc vyel.

Bylo to nejbeltj ze vech pekvapen; to, co jsem spatil, bylo nevslovn neoekvan a bizarn neuviteln. Nic,co jsem do t doby poznal, se nedalo pirovnat k tomu, co jsem vidl; ten pohled byl fantastick. Byl stejn jednoduch jakoomraujc: namsto zvratn vyhldky na koruny strom tyc se hluboko dole neprostralo se za m vude okolo nic

menho ne pevn zem, pokryt a zrznn mramorovmi deskami a sloupy a stnn starobylm kamennm kostelem,jeho thl v zila v msnm svtle jako pelud.Napl bez sebe jsem otevel m a vpotcel se na cestiku sypanou blm trkem, kter se rozbhala dvma smry. M

mysl, omren a zmaten, jak jen me bt, stle si zachovvala lenou touhu po svtle; dokonce ani tento asn div mnedokzal na m cest zadret. Nevdl jsem a ani se o to nestaral, zda svj zitek mm pist na vrub nepetnosti,snm i kouzlm: nemohl jsem prost odvrtit zrak od tpytu a jasu kolem. Nevdl jsem, kdo nebo co jsem, nebo co meznamenat m okol; jak jsem kloptal dl a dl, vkrdala se mi do vdom jaksi zasut hrzn vzpomnka, kter m dalkroky neponechvala nhod. Proel jsem klenutou chodbou pry z t koniny pln desek a sloup a zamil ven do volnkrajiny; m kroky sledovaly dobe viditelnou stezku, ale ta se asto podivn ztrcela a j lapal loukami, kde jen obasrozpadl zbytky dldn prozrazovaly, e tudy vedla prastar zapomenut cesta. Peplaval jsem prudkou eku, kdezhroucen, mechem obrostl zdivo prozrazovalo dvno zmizel most.

Dv hodiny j ist uplynuly, ne jsem dospl ke svmu zejmmu cli. ctyhodn hrad obrostl beanem uprosted hust

zalesnnho parku mi byl k zelen dvrn znm, i kdy m podivn mtl. Vidl jsem zaplnn vodn pkop, a nkterznm ve byly zboeny; naproti tomu zde byla vystavna nov kdla, kter mlila pozorovatele. Ale s nejvtm zjmema potenm jsem patil na oteven okna skvle planouc svtlem a dvajc prchod hluku nevzanho vesel. Pistoupivk jednomu z nich, nahldl jsem dovnit a opravdu uvidl vstedn odnou spolenost, vesele se bavc a ile rozprvjc.Dve jsem, pokud vm, lidskou e neslyel, tud jsem jen neurit uhadoval, o em se mluv. Nkter tve jako byvyvolvaly nesmrn vzdlen vzpomnky, jin mi byly zcela ciz.

Vkroil jsem nzkm oknem do ziv osvtlenho pokoje, opoutje tak svou ojedinlou chvli nadje a kreje vstcnejbolestnj kei zklamn a poznn. Hroziv okamik se kvapem blil, a sotva jsem vstoupil, zapoalo jednoz nejdsivjch pedstaven, jak bych si byl dokzal pedstavit. Minul jsem parapet, kdy tu na celou spolenost padl nhla neekan strach dsivch rozmr, kter znetvoil kad obliej a vyrval stran skek tm kadmu hrdlu. Nastalveobecn tk a v panice a lomozu mnoz klesli v mdlobch, vleeni pry svmi rozumu zbavenmi spolenky. Mnoz sirukama zakrvali oi a slep a nemotorn vyreli na prk, pevracejce nbytek a vrejce do zd, ne se jim konenpodailo najt nkter z mnoha dve.

Pi tom kiku stydla krev, a jak jsem stl v ozen komnat sm a zmmen, naslouchaje jeho utichajcm ozvnm,zachvl jsem se pi pomylen, co asi nevidno se skrv blzko m. Na prv pohled pokoj vypadal pust, ale jakmile jsemse pohnul k jednomu z vklenk, pipadalo mi, e tam nkdo je jakoby nznak pohybu za dvemi se zlatou zrubn, ktervedly do podobnho pokoje, jako byl tento. Jak jsem se k vklenku piblioval, uvdomoval jsem si ciz ptomnost stlejasnji; a pak s prvm a zrove poslednm svm vkikem, jen byl spe pernm zavytm, tm stejn hnusnm jakojeho pina jsem jasn spatil nepedstavitelnou a nepopsatelnou nestvru, o jak je lpe nemluvit, a kter svm prostmzjevenm promnila veselou spolenost ve stdo prchajcch lenc.

Nedoki ani naznait, jak nestvra vypadala, nebo se v n spojovalo vechno neist, zl, nevtan, nepirozena odporn. belsk pzrak rozkladu, staroby a zpustlosti; shnil, mokvajc mtoha ohavnho zjevu, odporn vjev toho, coby milosrdn zem mla vdy skrvat. Bh v, e to nepatilo na tuto zemi nebo alespo te to na zemi nepat a ke svhrze jsem spatil vyhubl a kostnat rysy potmil, odpudiv napodobeniny lovka; a jeho plesniv, rozpadajc se at,jeho druh se nedal rozeznat, mnou otsl jet vc.

Byl jsem tm neschopen pohybu, ale pece jen jsem uinil chab nznak pokusu o tk; vhav kloptnut vaknedokzalo pemoci kouzlo, kterm m zajala ta bezejmenn, bezhlas pera. M oi, oarovan skelnmi ztelnicemi,kter do mch nenvistn nahlely, se odmtaly zavt; pesto se milosrdn zakalily a hrzn obraz vidly po prvnm lekujen nezeteln. Pokouel jsem se zdvihnout ruku a zakrt si zrak, m nervy vak byly natolik oteseny, e ruka nedokzalazcela uposlechnout m vle. Ten nepatrn pohyb ale stail naruit mou rovnovhu; abych neupadl, vrvoral jsem o nkolikkrok vped. S hrzou jsem si najednou uvdomil, jak blzko netvora jsem se ocitl, a se mi zdlo, e slym jeho ohavn,chriv dech. Na pokraji lenstv jsem pece jen dokzal vzthnout ruku, abych zadrel smrdut straidlo, kter m vehnalodo zkch; kdy tu v miku nesmrnho dsu, belskou lkou, m prsty se dotkly shnil napaen tlapy netvora podzlatm obloukem.

Nekiel jsem, ale vichni krut ghlov, kte se prohnli v nonm vtru, vykikli namsto m ve stejn vtein, kdy sev m mysli utrhla divok lavina vzpomnky, kter zahltila dui. V t vtein jsem vdl vechno, co kdy bylo; vzpomnl jsemsi na to, co pedchzelo hrzyplnmu hradu a stromm, a poznal jsem pestavn sdlo, v nm jsem se nyn ocitl; nejhe

jsem si uvdomoval nelidsk a hnusn zjev, jen stl posmn pede mnou, kdy jsem odthl sv potsnn prsty od jeho.Ale ve vesmru najdeme balzm stejn jako hokost, a tm balzmem je zapomnn. V okamiku vrcholn hrzy jsem

zapomnl, co m vydsilo, a vtrysk temn vzpomnky zmizel ve zmatku pedstav. Jako ve snu jsem utekl z toho zlhoa proklatho hradu, rychle a tie jsem bel svtlem msce. Vrtil jsem se na mramorov hbitov a sestoupil po schodech,ale kamenn padac dvee se pod mma rukama nepohnuly; nelitoval jsem, nebo jsem star hrad a stromy nenvidl. Nyn


12/40

se prohnm nonm vtrem spolu s posmvanmi a ptelskmi ghly a ve dne si pak hrajeme v katakombch Nephren-Ka v zavalenm neznmm dol Hadoth u Nilu. Vm, e svtlo nen pro mne, krom svtla msce nad skalnmi hrobyNebu; ani vesel nezakoum, krom bezejmennch svtk Nitokris pod Velkou pyramidou; v nov zskan svoboda volnosti je tm pjemn hokost poznn, e patm jinam.

Nebo i kdy mi zapomnn dalo klid, vdy si budu pamatovat, e jsem vyddnec; cizinec v tomto stolet a cizinec mezitmi, kdo se dosud nazvaj lidmi. To vm od chvle, kdy jsem vzthl prsty k nestve ve zlatm rmu; kdy jsem vzthl prstya dotkl se chladivho, pevnho povrchu lesklho zrcadla.


13/40

V kryptPodle mho soudu nen nic absurdnjho ne skutenost, e se u tradin spojuj dohromady vci nehezk a uiten,

co je typick pro psychiku prostch lid. Chtl bych ci pr slov o venkovskm prosted Nov Anglie, o obhroublma furskm vesnickm hrobnkovi a neastn phod v hrobce, kterou si zpsobil vlastn nedbalost; po dnmprmrnm teni vak nemohu chtt, aby si myslel, e pjde o nco vce ne veselou, by ponkud bizarn komedii. Bh mibu pesto svdkem, e suchoprn povdka, kterou si nyn po smrti George Birche dovolm vyprvt, obsahuje nco,vedle eho i nkter nae nejzlovstnj netst blednou.

Birch se nervov zhroutil a zmnil zamstnn v roce 1881, avak nikdy, pokud se tomu mohl vyhnout, o sv phodnehovoil. Nemluvil o n ani jeho star lka, doktor Davis, kter zemel ji ped mnoha lety. Veobecn se soudilo, eBirchova choroba a ok byly katastrofln nsledky neastnho nedopaten, kdy se zabouchl na devt hodin do sbrnhrobky hbitova v Peck Valley a ven se musel dostvat jen pomoc primitivnch mechanickch nstroj. Pestoe tohlevechno byla nepochybn pravda, v pozad se skrvalo jet nco jinho a mnohem temnjho, jak mi onen muv opileckm tetn na konci svho ivota asto eptval. Svil se mi, protoe jsem byl jeho lka a protoe zejm ctilpotebu svit se po Davisov smrti jet nkomu jinmu. Byl star mldenec a neml vbec dn pbuzn.

Ped rokem 1881 pracoval Birch jako vesnick hrobnk v Peck Valley a jevil se jako velmi otrl a primitivn individuum, jaku takov individua bvaj. Slyel jsem, e mu byly pipisovny vci, kterm by dnes u sotva kdo vil, rozhodn ne vemst. I lidem v samotnm Peck Valley by naskoila hus ke, kdyby znali pochybn mravn zsady svho pohebnhomistra, pokud lo teba o to, zda si pivlastnit nebotkovy svten aty do rakve, kter pod vkem stejn nebylo vidt, imru dstojnosti, kterou zachovval pi upravovn a ukldn nikm nevidnch d zesnulch obyvatel do rakv, je

nemly vdycky ty nejsprvnj rozmry. Birch byl zcela jist nezodpovdn, lhostejn a po odborn strnce neschopnlovk, pesto vak si dodnes myslm, e nebyl zl. Byl pouze omezen a hrub nepemlel, bylo mu vechno jedno a rdsi pihnul, jak dokazuje ona nehoda, kter se mohl lehce vyhnout, a navc mu chybla ona petka soudnosti, kter udrujeprmrnho vesniana v uritch mezch slunosti.

Tko se mohu rozhodnout, kde bych mel Birchv pbh zat, protoe nejsem zkuen vyprav. Zejm bude nejlepvrtit se do chladnho prosince roku 1880, kdy zmrzla pda a vichni hrobnci shledali, e do jara u dn dal hrobynevykopou. Vesnice byla natst mal a mrtnost nzk, take vechny Birchovy mrtv oveky naly doasn toitv jedn osaml star sbrn hrobce. Hrobnk v tomto psm poas dvojnsob otupl a vypadalo to, e v lhostejnosti peddokonce i sm sebe. Nikdy pedtm nestloukal chatrnj a oklivj rakve, ani nebral vc na lehkou vhu zrezivl zmekna dvech hrobky, kter otvral a zabouchval s lehkovnou bezstarostnost.

Konen pilo jarn tn a hroby byly po morn din pipraveny pro devt mlenlivch plod ponurho sadae, jeekaly v hrobce. Birch, pestoe se dsil obt spojench s pemsovnm a pohbvnm, zaal s pevozem jednoho

nepjemnho dubnovho rna, ale ped polednem toho nechal, nebo se spustil prudk lijk, kter zejm popuzoval jehokon. Na msto trvalho odpoinku uloil pouze jedin tlo. Byl to Darius Peck, devadestnk, jeho hrob nebyl daleko odsbrn hrobky. Birch se rozhodl, e ptho dne zane s malikm stakem Matthewem Fennerem, kter ml hrob rovnnedaleko; ve skutenosti sv rozhodnut o ti dny odloil a k prci se dostal a patnctho, na Velk ptek. Nebyl povriv,proto nedbal toho, e je svtek, avak napt odmtal dlat v osudn pt den tdne cokoli dleitho. Udlosti toho veeraGeorge Birche nepochybn velice zmnily.

V ptek patnctho dubna odpoledne se tedy Birch vydal s konm a povozem k hrobce, aby pevezl tlo MatthewaFennera. Nebyl pln stzliv, jak poslze pipustil, i kdy tehdy jet tolik neholdoval nemrnmu pit, s jeho pomoc sepozdji snail na jist vci zapomenout. Neml v hlav moc, ale pesto dost na to, aby drdil svho citlivho kon; kdys nm nahoe u hrobky vztekle zastavil, k zarl, zahrabal kopyty a pohodil hvou podobn jako o pr dn dve, kdy hopodle veho rozruil d. Bylo jasno, ale zvedl se siln vtr. Birch odemkl elezn dvee, vstoupil do krypty vykopan vesvahu a byl rd, e se m kam schovat. Nikdo jin by patrn pobyt ve vlhk a zapchajc mstnosti s osmi bez ladu a skladu

pohozenmi rakvemi nesnesl, ale Birch si toho tenkrt pli nevmal a soustedil se pouze na to, aby uloil sprvnou rakevdo sprvnho hrobu. Pod jet nezapomnl, jak vyvolal pozdvien, kdy pbuzn Hany Bixbyov chtli pevzt jej tlona hbitov ve mst, kam se pesthovali, a nali pod je jm nhrobkem rakev soudce Capwel la.

V hrobce bylo ero, ale Birch ml dobr zrak, a tak se nespletl a nevybral omylem rakev Asapha Sawyera, pestoe bylaskoro stejn. Tuhletu rakev vyrobil ve skutenosti pro Matthewa Fennera, ale nakonec ji v nvalu nepochopitelnsentimentality vyvolanm vzpomnkou, jak laskav a velkoryse se k nmu staeek zachoval, kdy se ped pti lety dostal namizinu, odloil stranou; zdla se mu pli humpolck a fursk. Starmu Mattovi dal to nejlep, co byl schopen vyrobit,ale natolik byl etrn, e odloenou rakev schoval a pouil ji, kdy zemel Asaph Sawyer, jeho skltila zhoubn zimnice.Sawyer nebyl dvakrt pjemn lovk a o jeho tm nelidsk mstivosti a o tom, jak si pamatoval vechna skuten idomnl pko, kolovalo mnoho historek. Birch tehdy neml vbec vitky svdom, e tu fursky sbitou rakev pidliljemu; nyn ji pi hledn Fennerovy rakve odstril stranou.

V okamiku, kdy rakev starho Matta nael, zabouchly se vtrem dvee a Birch se ocitl v jet vtm eru ne dve.

zkm svtlkem nad dvemi prochzely pouze slabouk paprsky a vtracm komnkem nahoe vbec dn, a tak Birchovinezbylo ne se s klenm tpav ourat mezi dlouhmi rakvemi smrem k zpadce na dvech. V ponurm ptm zalomcovalzrezivlmi dradly a zatlail do eleznch plt; nechpal, pro ta masivn vrata kladou najednou takov odpor. V poloeru,kter ho obklopovalo, si postupn uvdomil, jak na tom je, a hlasit vykikl, jako by jeho k venku mohl udlat vc nezart neastnou odpov. Nebo po dlouhou dobu zanedbvan zpadka byla nepochybn zlomen a nepodnhrobnk, ob svho vlastnho opominut, byl v hrobce uvznn.


14/40

Muselo se to stt asi v pl tvrt odpoledne. Birch byl chladnokrevn a praktick lovk, proto nekiel dlouho. Msto tohose pokusil nahmatat kolem sebe njak nad, je pedtm vidl v kout hrobky. Tko ci, zda na nho hrza a zvltnostjeho postaven vbec zapsobily, ale stail hol fakt, e je uvznn tak daleko od mst, kudy chodvaj lid, aby byl dkladnpopuzen. S prac nebyl ani zdaleka hotov, a pokud se sem nhodou nkdo nezatoul, bude zde snad muset zstat celounoc i jet dle. Birch se brzy dostal k hromad nad, vybral si kladivo a dlto a vrtil se pes rakve ke dvem. Vzduchzanal bt krajn odporn, ale tto malikosti nevnoval Birch pozornost, nebo ml spoustu prce napl po hmatu stkou a rezavou zpadkou. Dal by nevm co za lucernu i kousek svky; neml vak ani jedno ani druh, a tak se tmposlepu lopotil, jak se dalo.

Kdy si uvdomil, e se mu zpadku v dnm ppad nepoda uvolnit, alespo ne tak ubohm ninm a v takov tm,

rychle se rozhldl kolem sebe, jak jinak by se mohl dostat ven. Krypta byla vykopna do strn, take zk vtrac komnnahoe prochzel nkolika stopami hlny; tento smr proto vbec nepipadal v vahu. Avak vysok trbinovit svtlkv cihlovm prel nad dvemi by se pi troe pilnosti mon podailo rozit, proto na nm Birch dlouze spoinul pohledema zaal si lmat hlavu, jak se k nmu dostat. V hrobce nebylo nic, co by se podobalo ebku, a z vklenk pro rakve postranch a vzadu, kter se Birch zdkakdy obtoval pout, se nedalo do prostoru nad dvemi dostat. Jako potencilnschody by vak bylo mono pout rakve, a kdy si to Birch uvdomil, zaal pemlet, jak je co nej lpe poskldat. Potal, eti rakve na sob by mohly k dosaen svtlku stait, ale tyi by byly lep. Rakve byly skoro stejn, daly se skldat na sebejako kostky, a tak Birch zaal vymlet, jak pomoc onch osmi rakv postavit co nejstabi lnj leen o vce ty kus, nan by se dalo vylzt. Pi tchto vahch zalitoval, e jednotliv schody jeho zamlenho schodit nejsou vyrobenysolidnji. A tko lze pochybovat o tom, e by si byl v duchu pl, aby byly przdn.

Nakonec se rozhodl poloit ti rakve rovnobn se zd jako zkladnu, na n dt dv vrstvy po dvou vedle sebe a na njednu rakev jako horn ploinu. Na takovou konstrukci by se dalo vylzt co nejikovnji a mla by dostatenou vku. Jet

lep by vak bylo, kdyby pouil jako zkladny pouze dvou rakv a jednu si nechal, aby ji mohl poloit pln nahoruv ppad, e by pi vlastnm prolzn ven poteboval bt jet ve. A tak se vze v eru lopotil, bez dlouhch ceremonizvedal neastn tlesn pozstatky a jeho miniaturn babylnsk vika vrstvu po vrstv rostla. Nkter rakve zaaly pipesouvan praskat a Birch ml v myslu nechat si jako posledn solidn stavnou rakev malikho Matthewa Fennera, abyse mohl postavit na co nejspolehlivj povrch. Pi hledn sprvn rakve se v poloeru spolhal vtinou na svj hmata narazil na ni ve skutenosti tm nhodou; dostala se mu pod ruku jakoby n zhadnou vl, kdy ji pedtm nevdomkypoloil vedle jin rakve ve tet vrstv.

Konen byla v dokonena a Birch si udlal pestvku, aby si jeho bolav pae mohly odpoinout, posadil se na prvnschod sv pern stavby a pak opatrn vylezl i s ninm nahoru; byl nyn na rovni zkho svtlku. Okraj otvoru byl zesamch cihel a vypadalo to, e by jich zakrtko mohl odsekat tolik, aby se otvorem prothl. Kdy se zaaly ozvat derykladiva, k venku zaehtal tnem, kter mohl bt prv tak povzbudiv jako vsmn. V obou ppadech to dobevystihovalo situaci, nebo neoekvan soudrnost cihlov stny, kter vypadala, e snadno povol, byla bezpochybysardonickm komentem pomjejcnosti pozemskch nadj a problmem, jeho een vyadovalo veker sil.

Setmlo se a Birch se lopotil dl. Pracoval nyn pevn po hmatu, protoe msc se schoval za mraky. Pestoe prcepokraovala pomalu, pohled na otvor, kter se nahoe i dole neustle rozioval, ho povzbuzoval. Byl si jist, e do plnocibude venku; a jak bylo pro nj typick, nepipustil si pitom dn straideln asociace. Neruen tsnivmi vahami o nonhodin, mst a spolenosti pod sebou, s filozofickm klidem odsekval cihlovou ze tvrdou jako kmen. Zaklel, kdy honkter lomek zashl do oblieje, a zasml se, kdy nkter zashl stle neklidnjho kon, jen hrabal kopyty poblcypie. asem se otvor zvtil natolik, e se jm Birch obas odvn pokusil prothnout; jak se pesouval sem a tam, rakvepod nm se kymcely a vrzaly. Uvdomil si, e nebude muset zvyovat rove stavby pomoc dal rakve, nebo otvor bylpesn tak vysoko, aby se dal pout, jakmile bude dostaten velk.

Byla u pinejmenm plnoc, kdy se Birch rozhodl, e zkus svtlkem prolzt. Unaven a zpocen pestoe astoodpoval slezl na podlahu a na chvli se posadil na spodn rakev; chtl nabrat sly k tomu, aby se konen prothl vena seskoil na zem. Hladov k neustle a tm zlovstn rl a Birch ml mlhav pn, aby pestal. Kupodivu ani nemlradost, e se u brzy dostane ven, a skoro se t nmahy dsil, nebo byl typick pohodln tloutk kolem tyictky. Kdyznovu zaal plhat na vrzajc rakve, uvdomoval si svou vhu velice nalhav; zvlt kdy vylezl a nahoru a uslyel onennervy drsajc praskot, naznaujc, e se nco devnho bort. Zejm se pi vbru nejpevnj rakve pro horn ploinuzmlil, nebo jakmile znovu vythl sv tlo nahoru, prohnil vko rakve povolilo a Birch se propadl asi pl metru dol doneho, co si ani on sm neodvil pedstavit. K, ekajc venku, pololen onm zvukem i puchem, kter se vyvalilz hrobky, vyrazil ze sebe jek mnohem zoufalej ne zarn a bezhlav se vytil do noci; povoz blzniv rachotil za nm.

Birch byl za tto pern situace pli nzko, aby se rozenm svtlkem snadno vydrpal ven, ale sebral vechny slyk rozhodujcmu pokusu. Keovit se chytil okraje otvoru a pokusil se vzept na rukou, kdy v tom uctil, e ho nco podivnbrzd a zcela nepochybn stahuje za oba kotnky dol. V nsledujcm okamiku poctil on noci poprv strach, nebo azpasil, jak chtl, nedailo se mu vyprostit nohy z neznmho seven, je ho drelo v neoblomnm zajet. Ltky mu projelastraliv bolest, jako by ho nkdo brutln zranil; vr hrzy v jeho mysli se msil s neutuchajcm materialismem, podle nhove zpsobily tsky, viklajc se hebky i nco dalho, co pat k rozbit devn bedn. Mon, e vykikl. Rozhodn vakzoufale a bezdn kopal nohama a snail se je vykroutit, zatmco jeho vdom bylo dky polovin mdlob tm

zatemnno.Instinktivn se prothl svtlkem, a kdy s uchnutm dopadl na vlhkou zem, zaal se plazit pry. Zjistil, e neme chodit,

a msc, kter nhle vyplul na oblohu, se zajist stal svdkem dsnho vjevu, jak Birch thne sv krvcejc kotnky kehbitovnmu domku, zarvaje v bezhlavm spchu prsty do ern hlny, a jeho tlo reaguje k zelen pomalu, jako kdylovka pronsleduje non mra. Pitom ho zcela jist nikdo nepronsledoval. Kdy toti sprvce domku Armington


15/40

odpovdl na jeho sotva znateln zakrbn na dvee, byl Birch naivu a pln sm.Armington mu pomohl do przdn postele a poslal svho synka Edwina pro doktora Davise. Postien mu byl pi plnm

vdom, ale nekal nic souvislho, pouze mumlal trky vt jako Au, moje kotnky!, Puste m! i zaven v hrobce.Pak piel doktor s lkaskm kufkem, rzn mu poloil nkolik otzek, sundal mu svrchn odv, boty a ponoky. Zdlo se,e rny nebo Birch ml oba kotnky kolem Achillovy lachy straliv rozdrsny starho doktora vyvedly z mry, ba avydsily. Vyptval se mnohem nervznji, ne je u lkae bn, a kdy znetvoen dy oetoval a obvazoval, tsly se muruce, jako by si pl dostat rny co nejrychleji z o.

Z pohledu objektivnho lkae byl Davisv nejasn a hrzu nahnjc kov vslech opravdu velice podivn: doktor sesnail vythnout ze slbnoucho hrobnka i ten nejmen detail jeho hrznho zitku. Pedevm chtl vdt, zda si Birch

byl jist absolutn jist totonost vrchn rakve na hromad, jakm zpsobem ji vybral, jak mohl mt ve tm jistotu, e je toFennerova rakev, a podle eho ji odliil od he vyroben, ale jinak stejn rakve niemnho Asapha Sawyera. Copak byse pevn Fennerova rakev mohla tak snadno proboit? Davis, star ostlen vesnick lka, byl samozejm ptomen napohbech obou dvou, jeliko Fennera i Sawyera oetoval i na jejich smrteln posteli. Pi Sawyerov pohbu mu dokoncenelo do hlavy, jak je mon, e se pomstychtiv farm vejde do rakve, kter byla tm stejn velk jako rakev drobnhoFennera.

Doktor Davis setrval u Birche cel dv hodiny a nalhav ho dal, aby za vech okolnost trval na tom, e zrann bylozpsobena vhradn uvolnnmi hebky a roztpanm devem. emu jinmu dodal jet by se koneckonc dalo uvita co jinho by lo dokzat? dodal. Bylo by vbec dobr mluvit o tom co nejmn a rny by neml oetovat dn jin lka.Birch tto rady dbal po cel zbytek ivota, dokud svj pbh nevyprvl mn, a kdy jsem spatil ty jizvy byly u stara vybledl dal jsem mu za pravdu, e to bylo rozumn. Zstal navdy chrom, protoe hlavn lachy ml zpetrhan, alenejvc zmrzaena byla podle mho nzoru jeho due. Mylenkov pochody, kdysi tak klidn a logick, zstaly

nesmazateln poznamenny a bylo alostn pozorovat jeho reakce na urit nhodn zmnky jako ptek, hrobka,rakev i na slova mn zejm konotace. Jeho vyden k se vrtil dom, zatmco jeho vyden rozum u nikdy nezcela. Birch zmnil zamstnn, ale v mozku mu u navdy cosi hlodalo. Snad to byl pouh strach, ale mon i strachsmen s jakmisi prapodivnmi opodnmi vitkami svdom kvli surovostem, jich se dopustil v minulosti. Tm, e pil,samozejm pouze jitil bolest, kterou se snail zmrnit.

Kdy on noci doktor Davis od Birche odeel, vzal si lucernu a zamil ke star sbrn hrobce. Msc osvtloval jednotlivlomky cihel a ponienou fasdu; zpadka na vratech pod dotekem zven snadno povolila. Zocelen dvnmi zitkyz piteven vstoupil doktor dovnit a rozhldl se, potlauje celkovou nevolnost vyvolvanou vm, co bylo v dohledu a co uctil.Hlasit vykikl a o chvilku pozdji vyjekl jet dsivji. Pak pdil zpt do domku a poruil vechna pravidla lkaskhopovoln, nebo vyburcoval svho pacienta, tsl jm a eptem na nj chrlil slova, pi nich bhal mrz po zdech a kterleptala Birchovy zmaten ui jako syc vitriol.

Byla to Asaphova rakev, Birchi, pesn jak jsem si myslel! Pamatuji se na jeho zuby, v horn elisti mu pednchybly nikdy proboha ivho nikomu tyhle rny neukazuj! Tlo bylo u zcela v rozkladu, ale takovou pomstychtivostv oblieji i co z nj zbylo jsem jakiv nevidl V, jak byl posedl, kdy lo o pomstu jak zruinoval starhoRaymonda ticet let po jejich sporu o hranin ru a jak loni v srpnu zalpl tn, kter po nm chaplo Byl to vtlenbel, Birchi, a jsem pesvden, e jeho zbsil zsada oko za oko byla schopna zvtzit i nad asem a smrt! Boe mj, tajeho zuivost nechtl bych se stt jej obt!

Birchi, pro jsi to udlal? Byl to lump a j ti nevytm, e jsi ho chtl dt do vyazen rakve, ale vdycky jsi zachzel mocdaleko! Nco jsi na tom mohl ukudlit, ale sm nejlp v, jak byl star Fenner mal.

Co budu iv, nikdy na ten pohled nezapomenu. Kopal jsi kolem sebe zbsile, protoe Asaphova rakev leela a napodlaze. Ml proraenou lebku a vechno ostatn se vlelo kolem. U jsem v ivot vidl ledacos, ale tohle bylo i na mnepli. Oko za oko! Paneboe, Birchi, ty jsi dostal, co sis zaslouil! Z t lebky se mi zvedl aludek, ale bylo tam jet ncomnohem horho ty nohy, ist useknut v kotncch, aby se vely do odloen rakve po Mattu Fennerovi!


16/40

epot v temnotchMjte stle na pamti, e jsem konec konc nic doopravdy stranho nevidl. Avak tvrdit, e m dohady jsou jen

dsledkem otesench nerv, kter kdy posledn kapka pelila pohr byly pinou mho pekotnho tku uprostednoci ve vypjenm voze z osaml Akeleyho farmy divokmi oblmi kopci Vermontu, to znamen ignorovat nejjasnjfakta a udlosti, kter jsem proil. Bez ohledu na otesn skutenosti, kterch jsem byl svdkem a kter na mn nepochybnzanechaly hlubok dojem, nemohu dokzat ani te, zda m nejtemnj dohady byly sprvn nebo ne. Nebo koneckonc,Akeleyho zmizen samo o sob nic neznamen. Lid v jeho dom nenali nic neobvyklho krom stop po vstelech, a to

jak uvnit, tak venku. Vypadalo to, jako by si nhodou vyel na prochzku do kopc a nevrtil se zpt. Nebylo zde aniznmky po ciz ptomnosti, v pracovn ani stopa po uskladnnch vlcch a pstrojch. Skutenost, e se k smrti blstsnnch zelench kopc s nekonen umcmi potoky, kde se narodil a vyrostl, tak nic neznamen, protoe podobnmistrachy trp tisce obt. Navc jeho zvltn jednn a zpsob uvaovn v posledn dob se mohou pitat jist povahovvstednosti.

Cel zleitost zaala, alespo pokud m se tk, nebvalmi zplavami ve Vermontu 3. listopadu 1927. Tehdy, stejnjako dnes, jsem pednel l iteraturu na Miskatonick univerzi t v Arkhamu ve stt Massachusetts a zrove jsem nadenamatrsky studoval nrodopis Nov Anglie. Krtce po povodni se v novinch objevily mezi zprvami o utrpen, strdna organizovan pomoci podivn historky o neznmch pedmtech, kter pluly ve vlnch vzdutch ek; mnoz z mch ptelse pustili do zvdavch diskus a nalhali na m, abych i j projevil svj nzor. Ctil jsem se polichocen, e m studiaetnografie jsou brna tak vn, a dlal jsem, co jsem mohl, abych zmrnil divok, neurit povdaky, kter zjevnvychzely ze starch venkovskch povr. Pobavilo m, kdy jsem zjistil, e nkolik vzdlanch osob tvrd, e povsti mohou

mt sice tajemn a pekroucen, ale v zsad pravdiv jdro.Zvsti, kter upoutaly mou pozornost, ke mn pichzely vtinou prostednictvm novinovch vstik; pouze jedendivok pbh jsem zaslechl v stnm podn, dozvdl se ho mj ptel v dopise od matky, kter bydlela v Hardwicku veVermontu. Ve vech ppadech se jednalo v podstat o tot, akoli se zdlo, e k udlostem dochz ve tech oddlenchoblastech jedna se nachzela okolo eky Winooski pobl Montpelieru, dal oblast pilhala k West River vewindhamskm okrese za Newfane a tet mla sted okolo Passumpsicu v kaledonskm okrese nad Lyndonville.Samozejm e mnoh z tajemnch zprv se zmiovaly jet o dalch oblastech, ale pi blim pohledu se zdlo, erozhodujc vznam maj tyto ti. Tamn vesnian hlsili, e v kypcch vodch, je pitkaly z pustch kopc, vidli jedennebo vce podivnch pedmt, kter nahnly strach, a mli sklon dvat je do souvislosti s primitivnmi, naplzapomenutmi a eptanmi legendami, kter pi t pleitosti sta lid probudili k ivotu.

Vesnian vyprvli, e spatili organick tvary, kter se nepodobaly n iemu, co kdy dv vidli. V t tragick dob ekypirozen splchly mnoho lidskch tl; ale ti, kdo podivn tvary popisovali, si byli jisti, e se nejednalo o lidi, podobnost

spovala jen ve velikosti a sten i tvaru. Nemohlo to bt, kali svdkov, ani dn zve, kter ve Vermontu ije. Tybytosti byly narovl, asi pt stop dlouh; korovit tla nesla pr velkch hbetnch ploutv nebo blanitch kdel a nkoliksoubor lnkovanch konetin a tam, kde obyejn bv hlava, se nachzel zvltn elipsoidu podobn tvar, pokrytmnostvm kratikch tykadel. Bylo skuten pozoruhodn, do jak mry se shodovaly zprvy z rznch zdroj; akoli tentodiv mrnil fakt, e star legendy, je v minulosti ovldaly cel kraj, poskytovaly morbidn barvit obraz, kter docela dobemohl ovlivovat pedstavivost svdk. Ml jsem zato, e tito svdkov v kadm ppad naivn a prost lid z mst, kdeliky dvaj dobrou noc zahldli ve vrech pouze otluen a nafoukl tla utopench lid nebo zvat ze statk. Potal jsems tm, e napl zapomenut povsti opatily tyto alostn pozstatky fantastickmi atributy.

Starobyl mty, i kdy temn, mlhav a souasnou generac z vt sti zapomenut, byly jedinen a zjevn odrelyvliv starch indinskch povst. I kdy jsem ve Vermontu nikdy nebyl, znal jsem je dobe z pozoruhodn monografie ElihoDavenporta, kter shrnuje materil z doby do roku 1839, kdy jet koloval v stnm podn mezi nejstarmi pamtnky vestt. Tyto mty se do znan mry shodovaly se zkazkami, kter jsem osobn slyel od starch vesnian v New

Hampshiru. Kdy je krtce shrnu, ve vech se mluvilo o tajemn rase zvltnch bytost, kter ij mezi odlehlmi kopci vhustch lesch na nejvych vrcholech a v temnch dolch, kam z nepoznanch pramen vtkaj bystiny. Tyto bytostizahldl mlokdo, ale lid, kte se odvili vyplhat po boch hor v ne obvykle nebo sestoupili do hlubokch, pkrchstr, kterm se vyhbali dokonce i vlci, pineli dkazy o jejich ptomnosti.

V blt u potoka a na nepouvanch stezkch se naly zeteln otisky tlap nebo drp a existovaly i zvltn kruhyz kamen, kolem nich byla trva seden a kter vbec nevypadaly, e je rozmstila proda nebo e se na jejich stvoenproda podlela. V boch kopc se nachzely neprozkouman jeskyn s stm zavalenm kameny zpsobem stnhodnm a ped nimi se opt nalo velk mnostv stop, vedoucch dovnit i ven pokud se smr otisk vbec dalodhadnout. A co horho, ti nejvt odvlivci zahldli as od asu za soumraku cosi i v tch nejoputnjch dolcha v hustch lesch vysoko nad hranic, kam doke vystoupit lidsk noha.

Bylo by mn zneklidujc, kdyby vechny rozttn zprvy nesouhlasily do takovch podrobnost. Jak se vak zdlo,vtina povst mla adu spolench bod; stvoen podle nich byla jakmsi druhem velkho, svtle ervenho kraba

s nkolika pry nohou a se dvma netopmi kdly na zdech. Nkdy chodila po vech svch nohch, jindy jen ponejzadnjm pru, zatmco ostatn pry pouvala k penen velkch pedmt. Jednou pr byl spaten vt poet tchtotvor, ti z nich se brodili lesn kou bok po boku v uspodanm tvaru. Jin z tchto stvoen vidli dokonce ltat v nocivzltlo z vrcholu holho, osamlho kopce a zmizelo na obloze, kdy se pedtm jeho velk pleskajc kdla na okamikmihla proti plku msce.

Mlo se zato, e bytosti nechvaj lidi na pokoji; i kdy obas byly obviovny ze zmizen odvlivc obzvl osob,


17/40

kter si postavily dm pli blzko dolm nebo vysoko v horch. O ad mst bylo znmo, e nen radno se na nich usazovat,a to jet dlouho pot, kdy byla pina u dvno zapomenuta. Lid vzhleli ke strmm horm se zachvnm, i kdy si unevzpomnali, kolik starousedlk se ztratilo a kolik statk na mrnjch svazch pochmurnch zelench kopc lehlopopelem.

Zatmco podle nejstarch legend se stvoen objevovala, jen aby ztrestala ty, kdo vstoupili do jejich soukrom, pozdji serozily zprvy o tom, e jsou na lidi zvdav a e se pokouej zaloit ve svt lid pevn stanovit. Povdalo se o divnchotiscch drp, kter se objevovaly rno pod okny statk, a o dalch nevysvtlitelnch zmizench. Mluvilo se o bzuivchhlasech, napodobujcch lidskou e, kter pekvapovaly osaml pocestn na cestch a pinch vedoucch hlubokmilesy, a o dtech k smrti vydench nm, co vidly nebo slyely tam, kde se okraj lesa tiskl ke dvoru. V poslednch

legendch na pomez povr, kter se traduj, ani by souvisely se straidelnmi msty se objevuj poplaen zmnkyo poustevncch a osamlch farmch, kte prodlali jakousi odpudivou duevn promnu, lid se jich stran a povdaj si,e ti neastnci se zaprodali peklu. V jednom ze severovchodnch okres to kolem roku 1800 vypadalo pmo na mduobviovat podivnsk a neoblben samote, e jsou spojenci njakch odpornch stvr, nejsou-li pmo jimi.

O jak bytosti se vlastn jednalo v tom se vysvtlen pirozen liila. Obecn se jim kalo tamti nebo sta, ovemjin oznaen se pouvala mstn nebo jen pechodn. Puritnt osadnci je asi povaovali rovnou za pbuzn blaa vedli o nich teologick disputace, kter je naplovaly bzn. Tito lid je na zklad zddnch keltskch legend mlhavspojovali se zlmi duchy a malm nrodem z bain a starovkch hradi, a chrnili se proti nim trky zaklnadel, kter sepedvala z generace na generaci zejmna se to tk skotsko-irskch obyvatel v New Hampshiru a je jich pbuznch, ktese usadili ve Vermontu za kolonilnch dob guvernra Wentwortha. Ale indinsk povsti byly ze vech nejfantastitj.I kdy se kmenov legendy liily, jejich vra se v uritch dleitch bodech pozoruhodn shodovala; jednoznanprohlaovaly, e bytosti nepochzej ze Zem. Mty Pennacook, nejpitoresknj a nejplnj, uily, e Okdlen pili ze

souhvzd Velk Medvdice a v naich pozemskch kopcch maj doly, kde dobvaj jaksi kmen, kter nemohli zskat nadn jin planet. Mty kaj, e tady neij, jen si tu udruj zkladny a s ohromnmi nklady kamene ltaj zptky ke svmhvzdm na severu. Ubliuj jen tm pozemanm, kte se k nim pli pibl nebo kte je sleduj. Zvata se jich straninstinktivn, nikoli proto, e by byla pronsledovna. Okdlen nemohou pojdat vci a zvata ze Zem, pivej si potravuz hvzd. Nen dobr pib lit se k nim, mlad lovci, kte se vydali daleko do kopc, se asto nevrtili. Stejn patn je podlelegendy naslouchat tomu, co v noci v lese eptaj hlasy, kter bzu jako vely a pokouej se napodobit hlas lidsk.Okdlen znaj ei vech lid Pennacook, Huron, lid Pti Nrod ale nezd se, e maj nebo potebuj vlastn e.Dorozumvaj se hlavou, kter rzn mn barvy tak, aby vyjdila, co chce sdlit.

Vechny legendy, a blosk nebo indinsk, samozejm bhem devatenctho stolet odumely a objevovaly se jenv ojedinlch pevajcch enklvch. Cesty, kudy Wermonan chodili, se ustlily; a jakmile se vylapan chodnkya zabydlen sdlit osvdily, vzpomnali lid mn a mn na hrzy a obezetnost, kter pln jejich vesnice urily,a nakonec na n zapomnli pln. Nesli v pamti, e jist oblasti v horch jsou nezdrav, bez uitku, a ivot tam bynepinesl tst; m dle se lovk od nich zdruje, tm lpe dl. Nebyl dvod vychzet mimo vylapan cesty, takeskutenost, e straideln lesy byly ponechny oputn, byla dlem spe nhody ne myslu. A na vjimky si o bytostechijcch v horch pitaly jenom divchtiv staeny a pamtnci starch as; a dokonce i oni pipoutli, e lid se te unemusej pli bt, protoe tamti si na lidsk obydl u zvykli a vd, e lid nechaj jejich zem na pokoji.

To vechno jsem znal u dvno z etby a z nkterch lidovch bj sebranch v New Hampshiru; kdy se tedy v dobpovodn zaaly objevovat zvltn zvsti, lehce jsem si dovedl pedstavit, z jakch zdroj vzely. Stlo m hodn sil, abych toptelm vysvtlil, a byl jsem patin rozmrzel, kdy nkolik svrlivch du pesto trvalo na tvrzen, e na zprvch mebt zrnko pravdy. Zdrazovali, e vznanm rysem ranch legend je pozoruhodn stlost a jednotnost a e vzhledemk tomu, e Vermontsk hory jsou v podstat neprobdan, nelze s j istotou ci, co tam me i neme t; neumlelo je anim ujitn, e vechny mty odpovdaj dobe znmmu vzoru, spolenmu vtin lidstva. Tento vzor je uren ranouimaginativn zkuenost, kter vytv vdy stejn typ klamu.

Bylo zhola zbyten dokazovat, e vermontsk mty se jen mlo li od podstaty celosvtovch legend, vychzejcchz personifikace prody, legend, kter zalidnily star svt drydami, fauny a satyry, pipomnaj kallikanzarai v novodobmecku, obohatily Wales a Irsko temnmi bajkami o malch, skrytch nrodech troglodyt a tvor, kte ij v podzem.Zbyten jsem poukazoval na pozoruhodnou shodu s vrou neplskch kmen v obvanho Mi-Go i ohyzdnhosnnho mue, kter se skrv mezi ledovcovmi a kamennmi vrcholy Himalj. M oponenti obrtili tento dkaz protimn a prohlsili, e starovk bje urit obsahuj kousek historie; e poukazuj na skutenost, e na Zemi existovaly starrasy, kter se musely skrt pot, co pili a svt ovldli lid, a kter mohly docela dobe v menm potu pet do nedvndoby nebo dokonce do dneka.

m vce jsem se tmto teorim sml, tm pevnji m zatvrzel ptel stli na svm; dodvali , e i bez ddictv legend jsounedvn zprvy pli jasn, jednotn, podrobn a vcn, ne aby mohly bt ponechny bez povimnut. Dva i ti fanatitextrmist li tak daleko, e poukazovali na mon vznam starch indinskch povst, kter obdaily tajemn bytostimimozemskm pvodem; citovali extravagantn knihy Charlese Forta a prohlaovali, e nvtvnci z jinch svt a vnjhovesmru Zemi asto navtvovali. Vtina mch neptel vak byli pouze romantici, kte se snaili uvst do ivotafantastickou nauku o ukrvajcm se malm nrod, kter se stala populrn dky velkolep horrorov fikci Arthura

Machena.II.Za tchto okolnost bylo jen pirozen, e se tyto ostr debaty poslze objevily v tisku ve form dopis Arkhamskmu

vstnku; a nkter z nich byly pevzaty i novinami z vermontskch oblast, odkud povsti pichzely. Rutland Herold otiskl


18/40

na polovin strnky ryvky z dopis, zatmco Brattleboro Reformerotiskl ve tensk rubrice celou jednu mou historickoua mytologickou studii; doprovzel ji koment, kter m skeptick zvry podpoil a uvtal. Na jae roku 1928 jsem byl veVermontu u docela znmou postavou, pestoe jsem do tohoto sttu nohou nevkroil. Pak pily zpochybujc dopisy odHenryho Akeleyho, kter na m hluboce zapsobily a kter m poprv a naposledy penesly do kouzeln enespoetnch zelench rokl a umcch lesnch bystin.

Vtina z toho, co jsem o Henrym Wentworthovi Akeleym vdl, byla shrnuta v korespondenci s jeho sousedy a s jehojedinm synem, ijcm v Kalifornii, se ktermi jsem si dopisoval po tom, co jsem zail na jeho oputn farm. Zjistil jsem, ebyl poslednm potomkem starho, vznamnho rodu prvnk, sprvc a statk, kte zde ili. Sm se vak odrodil mstopraktickm zleitostem se vnoval istmu studiu; byl pozoruhodnm studentem matematiky, astronomie, biologie,

antropologie a nrodopisu na vermontsk univerzit. Pedtm jsem o nm nikdy neslyel a ve svch dopisech se o svmivot mnoho nezmioval; od potku jsem ale vdl, e se jedn o mue estnho, vzdlanho a inteligentnho, i kdysamotskho a mlo svta znalho.

Pestoe jeho tvrzen byla neuviteln, nemohl jsem se ubrnit, abych Akeleyho od potku nebral vnji ne ostatnodprce mch nzor. Za prv proto, e ml sledovan jevy na dosah, a za druh proto, e velmi dbal, jako prav mu vdy,aby jeho zvry nebyly nepodloenmi spekulacemi. V jeho vzkumu nemlo msto nic osobnho a vdy se dal vst jen tm,co povaoval za nezvratn dkaz. Samozejm jsem si od potku myslel, e se ml, ale uznval jsem, e se mlinteligentn; a nikdy jsem ped jeho pteli netvrdil, e jeho vahy a strach z osamlch zelench kopc prozrazuj lenstv.Chpal jsem, e ten mu m velk kus pravdy, a vdl jsem, e to, o em pe, urit povstalo z podivnch okolnost, kter sizasluhuj podrobn zkoumn, jakkoli mlo mohou mt spolenho s fantastickmi pinami, kter naznail. Pozdji jsem odnj obdrel urit materiln dkazy, kter postavily celou zleitost do jinho, bizarnho svtla.

Nejlpe bude, kdy pepu v plnm znn, pokud to bude mon, dlouh dopis, kterm se mi Akeley pedstavil; tento

dopis je dleitm meznkem ve vvoji mho vlastnho nzoru. Nevlastnm ho u, ale v m pamti zstv tm kadslovo jeho zlovstn zprvy; znovu se ujiuji v dve ve zdrav rozum mue, kter ho psal. Zde je text; zaskoil marchaicky vyhlejcm, tko rozlutitelnm rukopisem lovka, kter zjevn za svho usedlho ivota vdce nepiel plido styku se svtem.

Townshend, Windham Co., Vermont5. kvtna 1928Ven panAlbert N. Wilmarth,118 Saltonstall St.,Arkham, Mass.Ven pane,S velkm zjmem jsem si peetl V lnek, kter otiskl Brattleboro Reformer (23. dubna 1928), tkajc se povst

o podivnch tlech, kter byla loni na podzim spatena plovouc v naich rozvodnnch ekch, a kde pete o lidovchpovstech, kter se s tmito dohady dobe shoduj. Je snadn pochopit, pro jste jako cizinec zaujal takov stanovisko,a pro dokonce i redaktor s Vmi souhlas. Tento nzor pijali obecn vichni vzdlan lid ve Vermontu i mimo nj, a byltak mm nzorem, dokud jsem byl mlad (te je mi padest sedm let) a ne m m veobecn studia i studiaDavenportovch dl dovedla k przkumm sti hor zde v okol, kter nen bn navtvovno.

K tmto studim m pivedly zhadn povsti, kter jsem slchval od starch nevzdlanch farm, ale nyn si peji,abych byl nechal celou zleitost v klidu. Mohu ci, pi v skromnosti, e antropologie a nrodopis mi zdaleka nejsou ciz.Hodn jsem je studoval na univerzit a dobe znm vtinu klasickch autorit, jako je Tylor, Lubbock, Frazer, Quatrefages,Murray, Osborn, Keith, Boule, G. Elliott Smith a dal. Nen pro m dnou novinou, e povsti o ukrvajcch se ped lidmirasch jsou star jako lidstvo samo. etl jsem Vae dopisy a tak dopisy tch, kdo s Vmi souhlas, otitn v RutlandHeraldu, a myslm, e probhajc polemiku dobe znm.

Chtl bych nyn ci, e se obvm, e Vai odprci jsou ble pravd ne Vy, akoli se zd, e ve mluv pro Vs. Jsouble pravd vc, ne sami tu protoe samozejm uvauj pouze teoreticky a nemohou znt to, co vm j. Kdybych vdltak mlo jako oni, ctil bych se ve sv neznalosti spokojen, jako jsou oni. Byl bych zcela na Va stran.

Vidte, e se k podstat vci dostvm jen pomalu, asi proto, e se podstaty ve skutenosti obvm; mm ale spolehlivdkazy o tom, e v lesch ve vysokch kopcch, kam nikdo nechod, skuten ij jaksi nestvry. Nevidl jsem v ece dnouz tch vc, je byly pozorovny, ale vidl jsemje za okolnost, kter se bojm popsat. Vidl jsem stopy, nedvno dokonceu svho domu (iji v rodovm dom Akeley jin od Townshendu na bo Temn hory), a to bl, ne se odvm ci.A v lese jsem zaslechl hlasy, jejich popis nesvm ani papru.

Na jednom mst jsem je slchal tak asto, e jsem vzal s sebou fonograf s ppojkou na diktafon a s istm voskovmvlekem; pokusm se zadit, abyste si poslechl nahrvku, kterou jsem zskal. Pehrval jsem ji nkolika starm lidem zdev okol, a jeden z tch hlas je vystrail a k smrti, nebo se velmi podobal hlasu (tomu bzuivmu hlasu z lesa, kterpipomn Davenport), o nm si vyprvly u jejich bby a kter jim umly napodobit. Vm, co si vtina lid pomyslo lovku, kter k, e slyel njak hlasy ale dv, ne uinte zvry, poslechnte si tu nahrvku a zeptejte senkterho starho lovka odnkud ze zapadl oblasti, co si o n mysl. Pokud na n neshledte nic neobvyklho, nue

dobr; ty hlasy ale mus mt njak pvod. Ex nihilo nihilfit, jak vte.Dvod, pro Vm pu, netkv v tom, e se chci pt, ale abych Vm poskytl informace, kter, jak se myslm, mue Vaich

zlib zaujmou. Pi Vm soukrom. Na veejnosti jsem na Va stran, protoe jsem zjistil, e pro lidi nen dobr o tchtozleitostech vdt pli mnoho. Vzkum provdm nyn zcela tajn a ani m nenapadne veejn ci cokoli, co by mohlopivbit ciz pozornost a zpsobit, e by lid zaali navtvovat msta, kter jsem zkoumal. Je pravda otesn pravda e


19/40

jsou zde nelidsk stvoen, kter ns neustle pozoruj, maj mezi nmi sv pehy a ti shromauj informace. Vm to odjednoho neastnka, kter, pokud byl pi smyslech (a j myslm, e ano), byl jednm z jejich peha jeho zsluhou jsemzskal mnoho kl k zhad. Pozdji si vzal ivot, ale mm dvod domnvat se, e na jeho msto nastoupili dal.

Oni pili z jin planety, jsou schopni t v mezihvzdnm prostoru a ltat mezi planetamipomoc tkopdnch, silnchkdel, kter vyuvaj teru, ale kter jsou na Zemi tak uboze nemotorn, e jim tu nejsou k velkmu uitku. Povm Vmo tom pozdji, pokud m rovnou nezavrhnete jako blzna. Pichzej sem, aby zskvali kovy z dol lecch hluboko v nitruhor, aj myslm, e vm, odkud pichzej. Neubl nm, pokud je nechme na pokoji, ale n ikdo nedoke odhadnout, co sestane, pokud budeme pli zvdav. Samozejm e by jejich hornickou koloni i dokzala siln armda vyhladit. Toho se oniboj. Ale kdyby se to stalo, zven by pili dal v jakmkoli potu. Snadno by mohli Zemi dobt, ale zatm se o to

nepokusili, protoe to nepotebuj. Radji nechvaj vci tak, jak jsou, aby se vyhnuli nepjemnostem.Myslm, e se m chtj zbavit pro to, co jsem objevil. V lese na Kulat hoe, vchodn odtud, jsem nael velk ernkmen s neznmmi hieroglyfy, napl setenmi; od t doby, kdy jsem ho pinesl dom, vechno se zmnilo. Pokud si mysl,e tum pli mnoho, bu m zabij, nebo m unesou ze Zem tam, odkud pichzej. S oblibou tak as od asu zskvajmue vdy, aby byli informovni o vcech pozemskho svta.

To m pivd k druhmu dvodu, pro se na Vs obracm toti, chci Vs nalhav podat, abyste probhajc diskusispe tlumil, ne podncoval. Lid nesmj do tchto kopc pijt, proto by se jejich zvdavost nemla zvyovat. Nebesavd, e i tak jsou velkm nebezpem rzn podnikavci a bohi, kte zaplav Vermont stdy vletnk a zamo divoinulacinmi chatami.

Uvtal bych, kdybychom zstali ve styku, pokusm se zaslat Vm urychlen fonografick zznam a ern kmen (je takomel, e na fotografich nen npis vidt), jestli mte zjem. km, pokusm se, protoe mm zato, e stvry dovedouzashnout do bhu udlost. Bydl tu jeden tajnstksk chlapk, mrzout, jmenuje se Brown, je z farmy pobl vesnice,

a o nm si myslm, e je jejich peh. Pomalu, ale jist se sna odznout m od svta, protoe vm pli mnoho o jejichsvt.Dovedou nejasnjmi zpsoby zjistit, co dlm. Mon e tento dopis nedostanete. Myslm, e budu muset zdej kraj

opustit a odjet k synovi do San Diega v Kalifornii, jestli se to tu jet zhor, ale nen snadn opustit msto, kde jsem senarodil a kde m rodina ila po est generac. Tak se sotva odvm prodat nkomu farmu te, kdy j stvryvnuj takovoupozornost. Zd se, e se pokouej dostat zptky ern kmen a zniit fonografick zznam ale to j nedopustm, pokud sejim budu moci brnit. M velc policejn psi je vdycky dok zadret, protoe tch stvr tu nyn nen moc a jsou neobratn.Jak jsem u kal, jejich kdla nejsou prv vhodn pro krat pozemsk lety. Npis na kameni jsem u tm rozlutil dalomi to hodn prce a Vy s Va znalost folklru snad dokete doplnit chybjc dky do t mry, aby npis dostal smysl.Pedpokldm, e znte vechny straideln mty o dob, kdy jet nebyl na Zemi lovk cykly Yog-Sothothovia Cthulhu o kterch se zmiuje Necronomicon. Kdysi se mi dostal do rukou a slyel jsem, e ve va univerzitn knihovnmte tak jeden vtisk dren pod zmkem.

Zvrem bych chtl podotknout, pane Wilmarthe, e nae dosud oddlen studia si mohou bt vzjemn velmiprospn. Nechci Vs vystavovat jakmukoli ohroen a myslm, e bych Vs ml varovat, protoe nebudete v plnmbezpe, kdy budete mt u sebe ten kmen a nahrvku; myslm ale, e budete ochoten nst kad riziko, pokud tmprospjete vd. Ve, o m podte, bych poslal z Newfane nebo Brattleboro, protoe tamj potovn ady jsoudvryhodnj. Ml bych ci, e te iji pln sm, protoe si nemohu dret dnou ele. Nikdo tu nevydr kvli tmbytostem, kter se v noci pokouej dostat se k domu a kvli kterm psi pod tkaj. Jsem rd, e jsem se do thlezleitosti nezapletl, kdy jet byla manelka naivu, protoe by ji to dohnalo k lenstv.

Doufm, e Vs pli neobtuji, e se rozhodnete navzat se mnou styky a neodhodte mj dopis do koe maje ho zavplod chorobnho mozku.

Se srdenm pozdravemHenry W. AkeleyP. S.Udlm nkolik kopi snmk, kter, jak si myslm, mohou dokzat nco z toho, co jsem naznail. Sta lid nepochybuj

o jejich hrozn pravdivosti. Zalu Vm je co nejdve, pokud mte zjem.H. W. A.St bych dokzal popsat, s jakmi pocity jsem poprv etl tento podivn dokument. Podle veho oekvn bych se

takovm vstelkm ml smt hlasitji ne daleko mrnjm teorim, kter m pobavily dve. Cosi v tnu tohoto dopisu mvak pimlo, abych se jm zabval se v vnost. Nikoli proto, e bych jen na chvli uvil v tajemnou rasu pichzejcz hvzd, o kter hovoil pisatel listu, ale proto, e po potench pochybnostech jsem ctil podivnou jistotu, e Akeley mzdrav rozum a pe upmn, a e se skuten setkv s uritm, i kdy ojedinlm a nezvyklm jevem, kter nedokevysvtlit jinak ne fantastickm zpsobem. Zdlo se, e tento lovk je msi velmi rozruen a vystraen, ale st jsemmohl ci, e k tomu nem vbec dn dvod. V jistm smru byla jeho tvrzen velmi specifick a logick a koneckonc,vyprvn se pekvapiv shodovalo s nktermi starmi mty dokonce s tmi nejdivoejmi indinskmi legendami.

To, e v kopcch zaslechl znepokojiv hlasy a e nael ern kmen, bylo docela dobe mon, a na blzniv zvry, kekterm doel inspiroval ho k nim pravdpodobn mu, kter o sob prohlsil, e je spojencem mimozemskch bytost

a kter se pozdji zabil. Nebylo tk si domyslet, e ten lovk byl nejsp len a e jeho zvrcen logika pimlanaivnho Akeleyho u ovlivnnho folklrnm studiem aby jeho povdakm vil. A co se te nejnovjho vvojeudlost zdlo se, e kdy Akeley nen schopen udret si njemn pomocnky, jsou jeho prost venkovt sousedpesvdeni stejn jako on, e v noci jeho dm oblhaj neznm bytosti. Psi urit tkali.

A pak ta zleitost s fonografickou nahrvkou, o kter jsem musel vit, e ji zskal tak, jak tvrdil. Nco na n muselo bt,


20/40

snad se jednalo o hlasy zvat pipomnajc lidskou e, nebo to byl hlas lovka, kter se v lese schovv a kterzdegeneroval na rove niho ivoicha. Odsud se moje mylenky vrtily k ernmu kameni pokrytmu hieroglyfy. A co tyfotografie, kter mi chce poslat a kter na star lid i tak pesvdiv zapsobily?

Kdy jsem znovu protal tko iteln rukopis, poctil jsem jako nikdy dosud, e mluv ve prospch mch lehkovrnchoponent vc, ne jsem si pipoutl. Koneckonc, v tch zapomenutch kopcch mohli t njac podivn a snad ddinznetvoen vyvrenci, i kdy o straidla z hvzd, jak hlsaly povsti, se nejednalo. A poku

01. dagon a jine horrory - howard p. lovecraft

Documents